Efektivním prostředkem ochrany v situaci, kdy byl v daňovém řízení ustanoven znalec (§ 115 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu), který může daňový subjekt poškodit na ústavně zaručených právech již při výkonu znalecké činnosti a nikoliv pouze jeho výsledkem (§ 77 téhož zákona), je žaloba proti rozhodnutí o nevyloučení znalce dle § 65 odst. 1 s. ř. s. Ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s. , stanovující kompetenční výluky, se v takovém případě neuplatní.
Soudní přezkum jmenování podjatého znalce
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 10 Afs 128/2016, www.nssoud.cz
V této věci správce daně jmenoval znalcem v daňovém řízení osobu, o níž měl daňový subjekt pochyby o její podjatosti. Pro tyto případy však daňový řád ve spojení se soudním řádem správním nedává jasnou odpověď na to, jak by se měl daňový subjekt bránit. Zda vyčkat až případného konečného rozhodnutí, či zda existuje efektivnější způsob obrany. S ohledem na významnost ohrožených práv daňového subjektu proto Nejvyšší správní soud došel k závěru, že žalobou lze napadnout již samotné jmenování znalce. Bohužel nezůstala zcela vyjasněna otázka, zda je povinností daňového subjektu před podáním žaloby vyčerpat možnosti obrany dané ustanovením § 261 DŘ.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz.