Vybrané otázky vztahu insolvenčního řízení a správního soudnictví

Vydáno: 18 minut čtení

Rozsudkem svého rozšířeného senátu ze dne 10. 7. 2018, čj. 4 As 149/2017-121 (dále jen „rozsudek rozšířeného senátu”), vymezil Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) nově zásadním způsobem vztah insolvenčního řízení a soudního řízení správního. Cílem tohoto článku je poukázat na vybrané výkladové problémy postavení dlužníka a insolvenčního správce v daňovém řízení a soudním řízení správním, které se objevují především v souvislosti s rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu, jež obsahově navazuje právě na rozsudek rozšířeného senátu. Zvláštní pozornost bude v tomto ohledu věnována zejména konkursu jako jednomu ze způsobů řešení úpadku, mezi jehož účinky patří zejména přechod práv a povinností1) z dlužníka na insolvenčního správce.2)

Vybrané otázky vztahu insolvenčního řízení a správního soudnictví
Mgr.
Michael
Feldek,
Klára
Koukalová,
Odvolací finanční ředitelství
Nejvyšší správní soud v rozsudku rozšířeného senátu nově formuloval právní názor, podle kterého:
„Skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení s účastníkem řízení ve věcech správního soudnictví jako dlužníkem, nemá vliv na soudní řízení ve správním soudnictví; ustanovení § 140a (přerušení řízení), 140b (zákaz vydání rozhodnutí) a 140c (nově zahájená řízení) insolvenčního zákona se na správní soudnictví nevztahují.“
3) Nejvyšší správní soud tento závěr zdůvodnil tím, že pokud po dobu účinnosti rozhodnutí o úpadku nejsou orgány veřejné správy omezeny v tom uplatňovat svou pravomoc (§ 140d insolvenčního zákona), musí být tomuto jednání orgánů veřejné správy poskytnuta účinná soudní kontrola, která může napomoci i náhradě majetkové újmy.
Opačný závěr by pak dle Nejvyššího správního soudu byl v rozporu s požadavky na soudní kontrolu veřejné správy, které jsou zakotveny v čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť by byl dlužník vlivem specifik insolvenčního řízení připraven o možnost domáhat se autoritativního konstatování nezákonnosti postupu veřejné správy vůči jeho osobě a získání patřičné
satisfakce
.
Dle Nejvyššího správního soudu by bylo možné uvažovat o poskytnutí ochrany v rámci incidenčních sporů v insolvenčním řízení, ale tím by byla pomíjena specifická povaha