Úrok z neoprávněného jednání správce daně

Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí nastínil svůj náhled na otázku, která doposud nebyla jednotně řešena v judikatuře ani odborné literatuře, spočívající jednak v určení základu pro výpočet úroku z neoprávněného jednání správce daně, dojde-li ke změně (nikoliv zrušení) rozhodnutí správce daně, a jednak v určení doby, za kterou má být takový úrok daňovému subjektu přiznán. Jeden z možných výkladů § 254 odst. 1 daňového řádu totiž směřoval k tomu, že daňovému subjektu náleží v případě změny rozhodnutí správce daně tento úrok z celé zaplacené daně. Nejvyšší správní soud však k této otázce zaujal postoj, podle něhož je nutno shora uvedené ustanovení daňového řádu v případě změny rozhodnutí o stanovení daně vykládat tak, že tento úrok náleží daňovému subjektu jen z částky zaplacené daně, která převyšuje jeho zákonnou výši. Pro praxi pak může být významný i související závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož, dojde-li ke vzniku nároku na tento úrok a v důsledku změny rozhodnutí o stanovení daně tento úrok vychází z částky přesahující zákonnou výši daně, pak rozhodným pro určení počátku doby, za níž úrok náleží, je den, kdy byl poplatek uhrazen ve výši přesahující zákonnou poplatkovou povinnost.