JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D.

Nepodaří-li se osobě povinné k dani jednoznačně prokázat, že náklady (výdaje) na reklamní plnění na vstupu byly skutečně prvkem určujícím cenu konkrétního plnění na výstupu, lze nárok na odpočet DPH uznat jen tehdy, jsou-li náklady (výdaje) na tato plnění součástí obecných nákladů (výdajů) souvisejících s její celkovou ekonomickou činností, za podmínky, že osoba povinná k dani prokáže, že náklady (výdaje) vynaložené na takto přijatá plnění vykazují přímou a bezprostřední souvislost s touto celkovou ekonomickou činností.

Prodloužení lhůty k podání daňového tvrzení dle § 136 odst. 2 písm. b) bodu 2 daňového řádu svědčí pouze daňovým subjektům, za něž daňové tvrzení podal poradce na základě plné moci ve smyslu § 29 odst. 2 daňového řádu.

Správce daně není při stanovení náhradní lhůty k podání daňového tvrzení vázán lhůtou upravenou v § 250 odst. 7 daňového řádu.

Povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti, které opodstatňují opravu výše daně, má osoba, která vystavila doklad, na němž je uvedena daň v opravené výši.

Nájem nemovité věci nelze pro účely ocenění nepeněžního příjmu dosaženého směnou považovat za právo odpovídající věcnému břemenu, ani když je dlouhodobý a nájemné bylo jednorázově předplaceno.

Oznámení o ukončení daňové kontroly je způsobilé být předmětem přezkumného řízení ve smyslu § 121 a násl. daňového řádu .

Probíhající řízení o žalobě proti rozhodnutí správce daně o registraci daňového subjektu k DPH nestaví lhůtu pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu .

Lhůta pro stanovení daně dle § 148 odst. 1 věty druhé daňového řádu počne běžet primárně dnem, v němž uplyne lhůta pro podání řádného daňového tvrzení. Pouze v případě, že neexistuje povinnost podat řádné daňové tvrzení, je pro počátek běhu prekluzivní lhůty rozhodný den, v němž se daň stala splatnou.

Zneužitím práva je i jednání spočívající v umělém vytvoření korporátní struktury, v níž dochází k opakovanému převodu totožné ekonomické činnosti v krátkém časovém sledu na řadu dalších subjektů účelově vytvořených s cílem vyhnout se plátcovství DPH, a tedy zachovat osvobození od daně, které je určeno výhradně malým podnikům.

Prekluzivní lhůta podle § 101i odst. 3 zákona o DPH počíná běžet již uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení, a to i v případě, že kontrolní hlášení nebylo podáno ani v náhradní lhůtě.

Ke stanovení daně za jedno zdaňovací období běží jen jedna lhůta podle § 148 daňového řádu .

Dnem obdržení odpovědi na žádost o mezinárodní spolupráci při správě daní je den, kdy byla odpověď doručena žádajícímu orgánu Finanční správy ČR, který ji obdržel od kontaktního místa jiného státu jako první. Skutečnost, že tento orgán následně tuto odpověď přepošle konkrétnímu správci daně s určitým zpožděním, je pro účely běhu prekluzivní lhůty nerozhodná.

Při posuzování naplnění podmínek pro osvobození od daně u tzv. zaměstnaneckých benefitů není rozhodné pojetí těchto plnění z hlediska pracovního práva (jako mzdy), nýbrž z hlediska práva daňového (jako příjmu).

Při hodnocení splnění požadavků na projekt výzkumu a vývoje je správce daně oprávněn posuzovat nejen to, zda projekt výzkumu a vývoje obsahuje informaci o cíli projektu, ale též zda jsou údaje o cíli projektu dostatečně konkrétní a vyplývá z nich, v čem mají činnosti výzkumu a vývoje spočívat.

Referenční cenu pro účely § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů jsou finanční orgány oprávněny určit svou vlastní úřední činností. Ani správní soud nemusí nařizovat znalecké zkoumání, je-li schopen závěry finančních orgánů řádně přezkoumat a zhodnotit.

Osobní daňový účet vedený dle § 149 odst. 1 daňového řádu představuje evidenci poskytující přehled o stavu splatných daňových pohledávek, z něhož je patrné, zda má daňový subjekt v konkrétní okamžik evidován celkový nedoplatek či přeplatek. Nestanoví-li zákon jinak, změny na osobním daňovém účtu se provádějí s účinky ex nunc.

Penále dle § 251 daňového řádu má povahu trestu, a proto je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod . Zároveň je však za splnění určitých podmínek možné souběžné či následné řízení o tomtéž skutku jak v řízení trestním, tak v řízení daňovém. I přes povahu penále zůstává možnost individualizace tohoto trestu zachována.

Ručitelská výzva dle § 171 odst. 1 daňového řádu se považuje za rozhodnutí o stanovení daně, které musí být vydáno v prekluzivních lhůtách týkajících se stanovení daně.

Odepření nároku na odpočet DPH na vstupu z důvodu zapojení do daňového podvodu nebrání skutečnost, že vůči příjemci zdanitelného plnění již bylo uplatněno ručení za nezaplacenou daň z tohoto plnění.

Při posuzování toho, zda se holdingová struktura či její části dopustily zneužití práva, je třeba zohlednit právní, daňové, ekonomické a případně též byznysové aspekty posuzovaných transakcí.