Pravidelné pracoviště z hlediska cestovních náhrad

Cestovní náhrady zaměstnanci přísluší při pracovní cestě, což je podle § 42 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“) cesta za účelem výkonu práce mimo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se ale za pracovní cestu považují také cesty mimo pravidelné pracoviště a v některých případech i cesty na pravidelné pracoviště. Pravidelné pracoviště je místo, které se nachází uvnitř místa výkonu práce, nikoliv vně místa výkonu práce, maximálně je s místem výkonu práce totožné. Z toho vyplývá, že velmi často zaměstnancům přísluší cestovní náhrady i při cestách uvnitř místa výkonu práce (není-li místo výkonu práce současně pravidelným pracovištěm). Z hlediska cestovních náhrad je tedy rozhodující, které místo je pravidelným pracovištěm zaměstnance. Přestože má pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad mimořádný význam, nemusí být, na rozdíl od místa výkonu práce, sjednáno v pracovní smlouvě. Pravidelné pracoviště nelze stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele ani jeho jiným opatřením, lze ho pouze sjednat se zaměstnancem v pracovní smlouvě. Není-li tam sjednáno, je nutno je zjistit postupem uvedeným v § 34a zákoníku práce.

Přestože existuje tzv. smluvní volnost, se zaměstnancem jako . Ze samotného pojmu vyplývá, že zřejmě jde o místo, kde zaměstnanec skutečně bude vykonávat svou práci pravidelně, častěji než jinde. Pravidelné pracoviště je tedy ve srovnání s místem výkonu práce užší, konkrétnější místo a logicky nemůže být v zásadě vně sjednaného místa výkonu práce. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1938/2003 (dostupné na ) je mj. uvedeno: „.“ Jde tedy , kde zaměstnanec svou práci (druh práce sjednaný v pracovní smlouvě) vykonává, tedy místo, kde má svůj „pracovní stůl či prostor“. Může to být například sídlo zaměstnavatele, závodu, provozovny či jiného konkrétního pracoviště apod., případně také (podle druhu a náplně práce) , v jejímž obvodu zaměstnanec svou práci vykonává (např. poštovní doručovatel, geriatrická sestra, řidič MHD apod.). Pokud zaměstnanec vykonává pravidelně práci (pravidelně v určité dny v týdnu, v pravidelnou dobu, jako např. pedagog v několika zařízeních školy) v několika obcích, pak lze výjimečně sjednat i tato místa v různých obcích pro určité dny v týdnu (kalendářní dny) jako pravidelná pracoviště zaměstnance. Je snad zřejmé, že např. (byt, místo pobytu) může být se zaměstnancem sjednáno jako pravidelné pracoviště v zásadě jen tehdy, může-li zaměstnanec druh práce sjednaný v pracovní smlouvě ve svém bydlišti vykonávat. To má význam i v současné době, kdy se doporučuje tzv. home office (viz také článek v minulém čísle časopisu o výkonu práce doma či z domu). podle § 34a zákoníku práce pro účely cestovních náhrad . Toto ustanovení je ale poměrně nevhodné v případě zaměstnanců v zemědělství, lesnictví anebo v případě, že se areál firmy nachází např. v průmyslové zóně, která je na území více než jedné obce a podobně. V takovém případě se totiž zaměstnanec, aniž by opustil polnosti nebo les zaměstnavatele či areál uvedené firmy, pohybuje na území několika obcí a těžko může v terénu vědět, na území které obce se právě nachází. V takových případech doporučuji postupovat odchylně od uvedeného ustanovení s tím, že snad i kontrolní orgán bude příslušnou situaci hodnotit logicky. Možnosti sjednání pravidelného pracoviště jsou uvedeny v tabulce. , musí tak být učiněno (dodatku k pracovní smlouvě). Takovou dohodu nelze nahradit ujednáním v kolektivní smlouvě ani jakýmkoliv rozhodnutím zaměstnavatele. Jaké místo (místa) bude sjednáno jako pravidelné pracoviště, to však závisí na tom, jak bylo sjednáno místo výkonu práce, protože pravidelné pracoviště je v zásadě vždy uvnitř místa výkonu práce. Není-li pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno, postupuje se způsobem uvedeným níže. U musí být místo pravidelného pracoviště sjednáno vždy (viz § 155 odst. 1 zákoníku práce). V místo pravidelného pracoviště sjednáno být nemusí, pak však lze podle § 155 odst. 2 zákoníku práce poskytnout cestovní náhrady (je-li to v dohodě sjednáno) jen v případě, že sjednaný pracovní úkol má být proveden mimo obec bydliště příslušné osoby. Mají-li být poskytnuty cestovní náhrady po obci, ve které má tento zaměstnanec bydliště, musí být pravidelné pracoviště sjednáno.

U osob, které jsou vysílány na , se pravidelné pracoviště nesjednává, neboť je specifikováno ve speciálním zákoně, který se příslušné osoby týká (např. zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, případně zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve zně pozdějších předpisů).

Místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě	Pravidelné pracoviště
	Pravidelné pracoviště lze sjednat v pracovní smlouvě takto	Pravidelné pracoviště, není-li v pracovní smlouvě sjednáno (§ 34a zákoníku práce)
Konkrétní místo (adresa, areál, kampus)	Totéž konkrétní místo	Totéž konkrétní místo
Více konkrétních míst v jedné obci	Jedno nebo více těchto konkrétních míst	Všechna tato konkrétní místa
Část obce	Jedno nebo více konkrétních míst v této části obce anebo tato část obce	Tato část obce
Obec	Jedno nebo více konkrétních míst v této obci, část této obce anebo tato obec	Tato obec
Konkrétní místa ve více obcích	Jedno nebo více z těchto konkrétních míst v jedné z těchto obcí	Obec, ve které zaměstnanci nejčastěji začínají cesty za účelem výkonu práce
Více obcí	Jedno nebo více konkrétních míst v jedné z těchto obcí, část jedné z těchto obcí nebo jedna z těchto obcí
Jinak šířeji sjednané místo, např. okres, kraj nebo jinak určené území, Česká republika	Jedno nebo více konkrétních míst v jedné z obcí v rámci tohoto území, část jedné z obcí nebo jedna z obcí v rámci tohoto území

, postupuje se při jeho zjištění podle § 34a zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení je pak pro účely cestovních náhrad pravidelným pracovištěm sjednané místo výkonu práce. Pokud je toto místo sjednáno šířeji než jedna obec, je pravidelným pracovištěm obec, ve které zaměstnanci nejčastěji začínají cesty za účelem výkonu práce. Za sjednání místa výkonu práce šířeji než obec se považuje také případ, kdy jsou jako místa výkonu práce sjednána konkrétní místa a tato místa nejsou jen v jedné obci (např. všechna pracoviště zaměstnavatele, všechny stavby firmy apod.). Způsob zjištění místa pravidelného pracoviště, není-li sjednáno v pracovní smlouvě, je uveden v tabulce a schématu č. 2.

Je-li místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě šířeji, je zjištění pravidelného pracoviště, není-li sjednáno v pracovní smlouvě, složitější. Ke způsobu zjištění, která obec je obcí, odkud nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce, neuvádí zákoník práce žádné podrobnosti. Je však vhodné podotknout, že toto místo nelze určit z nějakého předpokládaného stavu nebo např. jen ze skutečností minulého týdne. Takový krátkodobý stav se může postupně, i ze dne na den, měnit; zaměstnavatel ani zaměstnanec by tak neměli žádnou jistotu, kdy budou zaměstnanci cestovní náhrady příslušet. Proto doporučuji vycházet při zjišťování obce, ve které zaměstnanci nejčastěji začínají cesty za účelem výkonu práce, vždy ze skutečných míst začátků uvedených cest zaměstnance za delší předchozí období. Obec nejčastějších začátků cest zaměstnance za účelem výkonu práce přitom může být v oblasti sjednaného místa výkonu práce, ale i mimo tuto oblast. Zpravidla však začínají zaměstnanci cesty za účelem výkonu práce v jeho bydlišti (místě pobytu). Pak je, podle uvedeného ustanovení, pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad zaměstnance.

V takovém případě budou zaměstnanci příslušet cestovní náhrady vždy, když pojede vykonat práci do jiné obce, než je obec jeho bydliště. To může být i každodenní cesta mezi bydlištěm a místem, kde zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele vykonává pravidelně svou práci a které je v jiné obci v rámci sjednaného místa výkonu práce. Takový případ by ale mohl být následně při daňové nebo jiné kontrole posouzen kontrolním orgánem jako obcházení zákona.

Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že je nezbytné . Podle toho, jak jsou uvedená místa sjednána, budou (nebo nebudou) rovněž zaměstnanci příslušet náhrady cestovních výdajů při cestách, na které ho zaměstnavatel vyslal vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě nebo činnost, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje. totiž , když byl zaměstnavatelem vyslán vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě nebo činnost, kterou zákoník práce za výkon práce považuje a vykonal tak cestu:

Aby nedocházelo k uvedené situaci, je při sjednání místa výkonu práce šířeji než obec zpravidla vhodné sjednat také pravidelné pracoviště.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 4/2021.