Home office - stravné, nebo příspěvek na stravování?

Odpověď najdeme v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a v § 163 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“).

Z ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP je, zjednodušeně řečeno, zřejmé, že příspěvek na stravování v jakékoliv podobě je daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele (v roce 2021 do částky 75,60 Kč) v případě, že zaměstnanec byl ze své směny na svém pracovišti alespoň tři hodiny a v průběhu této směny mu nevznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

Nárok na stravné zaměstnanci vzniká, trvá-li jeho tuzemská pracovní cesta alespoň pět hodin. Pracovní cestou je přitom nejen cesta za účelem výkonu práce mimo v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce, ale také cesta za účelem výkonu práce mimo pravidelné pracoviště a některé další cesty. Podle § 163 odst. 6 zákoníku práce zaměstnanci přísluší stravné také v případě, kdy je vyslán vykonat práci do místa svého bydliště, není-li bydliště jeho místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm.

Podstatné pro správnou odpověď je tedy zejména to, zda zaměstnanec vykonával práci na svém pravidelném pracovišti nebo mimo pravidelné pracoviště. Kde má zaměstnanec pravidelné pracoviště, to se zjistí z pracovní smlouvy, pokud v ní není sjednáno, zjistí se postupem uvedeným v § 34a zákoníku práce podle místa výkonu práce, sjednaného v pracovní smlouvě.

(příp. po jakou dobu) .

Pravidelné pracoviště může být sjednáno v pracovní smlouvě. Podle § 34a zákoníku práce přitom nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. Může to tedy být jedno konkrétní místo, více konkrétních míst v jedné obci, část obce nebo jedna obec. Jestliže v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště není, je jím pro účely cestovních náhrad místo sjednané v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce. Pokud je ale místo výkonu sjednáno šířeji než jedna obec, je pravidelným pracovištěm (není-li sjednáno) obec, ve které zaměstnanci nejčastěji začínají cesty za účelem výkonu práce, tj. zpravidla obec, ve které má zaměstnanec bydliště.

Nejčastěji se jako místo výkonu práce sjednává místo, kde má zaměstnanec své pracovní místo, svůj „pracovní stůl či prostor“, tj. adresa sídla zaměstnavatele, pobočky, provozovny. Může to však být, samozřejmě podle profese, i více míst nebo i šířeji sjednané území, např. všechna pracoviště zaměstnavatele, kraj apod.

V některých případech je se zaměstnancem sjednáno jako jeho (jeho byt či místo pobytu) nebo jiné místo a bydliště. To může nastat v zásadě jen tehdy, může-li zaměstnanec druh práce sjednaný v pracovní smlouvě skutečně vykonávat ve svém bydlišti (doma). Pak jde o tzv. domáckého pracovníka nebo zaměstnance, vykonávajícího práci tzv. z domu. Nejde např. jen o vykonávání jednoduchých prací typu plnění obálek určenými listinami, skládání kuličkových per, různých obalů či jiných výrobků, výrobu plyšových hraček apod., ale i o provádění vysoce kvalifikované práce jako programování, zpracovávání účetnictví atd. Netýká se to ale zaměstnanců takových profesí, jako je řidič, stavební dělník, lesní dělník, ale také mistr a podobně, neboť výkon takové profese ve svém bytě provádět nemohou.

Jestliže má zaměstnanec v pracovní smlouvě (dodatku k pracovní smlouvě)jako místo výkonu práce sjednáno bydlištěnebo obec, příp. šířeji sjednané území, ve kterém bydlí, a jeho nebo je, ve smyslu § 34a zákoníku práce, pro účely cestovních náhrad jeho , pak bude v případě výkonu práce doma vykonávat práci na svém pravidelném pracovišti a žádné cestovní náhrady, tedy ani stravné, mu příslušet nebudou. V takovém případě, za podmínky, že odpracoval doma alespoň tři hodiny a nevzniklo mu v průběhu jeho směny právo na stravné, bude zaměstnavatelem případně poskytnutý příspěvek na stravování podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP daňovým nákladem zaměstnavatele.

Pokud je zaměstnanec v době, kdy vykonává práci z domu, vyslán vykonat práci do jiného místa, tj. v uvedeném případě mimo pravidelné pracoviště (např. do sídla zaměstnavatele na pracovní poradu nebo odevzdat výsledky své práce), jde o běžnou pracovní cestu, při které mu přísluší cestovní náhrady jako u každé jiné pracovní cesty. Začátek i konec takové pracovní cesty bude zpravidla v bydlišti.

anebo obec, ve které bydlí, zaměstnance a zaměstnavatel ho vyšle vykonávat práci domů (anebo zaměstnavatel souhlasí s tím, že zaměstnanec bude vykonávat práci doma), jde o situaci uvedenou v ustanovení § 163 odst. 6 zákoníku práce a zaměstnanci (trvá-li doba výkonu práce alespoň pět hodin) .

Nemusí jít jen o případy výkonu práce doma z důvodu nouzového stavu během koronavirové pandemie. Může jít také např. o případy, kdy zaměstnanec nemůže na pracovišti z důvodu oprav vykonávat svou práci a zaměstnavatel rozhodne, že zaměstnanec má po dobu oprav práci vykonávat doma, nebo případ, kdy zaměstnanci onemocnělo dítě, chce s ním být po dobu jeho nemoci doma a zaměstnavatel mu umožní, aby po tuto dobu svou práci vykonával doma. Může se také jednat o případy, kdy např. pedagog, který má pravidelné pracoviště ve škole, vykonává se souhlasem ředitele školy tzv. nepřímou činnost doma anebo vykonává tzv. distanční výuku ze svého bydliště.

Připomínám, že ve všech případech, za dobu výkonu práce doma . Že stravné nelze nahradit menu stravenkou nebo jiným příspěvkem na stravování, je snad jasné.

Pokud by bydliště zaměstnance bylo jeho sjednaným místem výkonu práce a pravidelným pracovištěm, případně by se nacházelo v obci, která je jeho místem výkonu práce i pravidelným pracovištěm, pak by mu stravné za dobu výkonu práce v bydlišti nepříslušelo. Zaměstnanec by totiž vykonával práci na svém pravidelném pracovišti.

Pro určení, zda zaměstnanci cestovní náhrady (tedy i stravné) přísluší, je vždy rozhodující, které místo je jeho pravidelným pracovištěm. Důvodem je to, že zaměstnanci přísluší vždy, když vykonává práci (výkon práce je nedílnou součástí pracovní cesty).

Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce musí být v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce, pravidelné pracoviště tam sjednáno být může. Pracovní smlouvu lze změnit či upravit dodatkem (písemným). Takže v současné době prakticky záleží jen na zaměstnavateli, zda případně se zaměstnancem sjedná (a jak) na určitou dobu v souladu se zákoníkem práce změnu pracovní smlouvy.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 3/2021.