Základním aspektem jakéhokoliv férového „souboje“, ať už se jedná o souboj sportovní, vědomostní či jakýkoliv jiný, by mělo být zajištění rovných podmínek. Ústavněprávní hantýrkou by mělo dojít k zajištění rovnosti zbraní1). Zajištění rovnosti zbraní je v rámci správy daní realizováno mimo jiné prostřednictvím vedení daňového spisu v souladu se zákonem, a to především co se vedení vyhledávací (neveřejné) neboli „tajné“ části spisu týče, zařazováním všech písemností do daňového spisu a seznamováním daňových subjektů s veškerými písemnosti, které mají nebo mohou mít vliv na ověření daňové povinnosti ve smyslu ust. § 1 odst. 2 daňového řádu 2), řádně a včas. Alfou a omegou vedení daňového spisu je tedy zejména způsob vedení vyhledávací (neveřejné) části spisu a zpřístupňování písemností zařazených do této části daňového spisu dle ust. § 64 až 66 daňového řádu . Podstatou nemalého množství dílčích rozporů mezi daňovým subjektem a správcem daně je totiž zejména nezpřístupňování (zatajování) některých písemností a důvodnost jejich zařazení do vyhledávací části spisu.
Zatajování důkazů nebo zákonný způsob vedení daňového spisu?
JUDr. Ing.
Radan
Tesař
Ústavněprávní mantinely vedení daňového spisu
Pravidla týkající se zařazování písemností do vyhledávací (neveřejné) části spisu je nutno vykládat restriktivně, neboť tato omezení
výrazným způsobem zasahují do tzv. práva na informační sebeurčení daňového subjektu, které je garantováno Ústavou České republiky
3) a Listinou základních práv a svobod.
Je to totiž právě daňový subjekt, kdo je nositelem oprávnění rozhodovat o tom, jaké informace o sobě sdělí (právo na soukromí, které je garantováno čl. 10 Listiny základních práv a svobod), a kdo má právo se seznámit se vším, co je o něm shromažďováno (právo na informace, garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod). Prolomení tohoto ústavního práva může nastat pouze „za účelem ochrany základních práv jiných osob, nebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku
.“4)Ústavní soud rovněž konstatoval5), že
„součástí požadavků na rozhodování v podmínkách právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je rovněž existence kompletní, nezměněné a věrohodné spisové dokumentace, která je základním předpokladem řádně vedeného daňového řízení a rozhodnutí v něm přijímaných. Mají-li správní soudy při posouzení zákonnosti postupu orgánů finanční správy dostát ústavním kautelám obsažených v čl. 36 odst. 1, 2 a 4 Listiny, je nezbytné, aby rozhodovaly na základě prokázaného skutkového stavu doloženého v kompletní, nezměněné a řádně vedené spisové dokumentaci orgánů finanční správy“
.Proto pokud správce daně přistoupí k omezení předmětného ústavního práva daňového subjektu, musí být schopen prokázat (nikoliv jen obecně tvrdit), že toto omezení
sleduje legitimní cíl stanovený daňovým řádem a že je přiměřený co do volby prostředků
6). K omezení tohoto práva by tedy nemělo docházet natolik pouze na základě domněnek, na žádost jiných orgánů nebo preventivně, aniž by měl správce konkrétní, závažný a prokazatelný důvod k omezení práva daňového subjektu
být seznámen s listinami založenými v daňovém spise.
Pokud správce daně rozhodne o omezení předmětného práva, musí posoudit, zda je účel (cíl) zásahu ve vztahu k použitým prostředkům v souladu se zásadou proporcionality7). Postup správce daně, při kterém pouze a jen na jeho úsudku záleží, kdy, jak a kterou písemnost zpřístupní daňovému subjektu, není v souladu s tím, jak je předmětné ústavní právo vykládáno Ústavním soudem – jednalo by se disproporcionalitu mezi postavením státu a daňového subjektu.
Nutnost existence a přezkoumatelnosti důvodu pro nezpřístupnění některé písemnosti judikoval také Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ze dne 4. 5. 2000, sp. zn. 28341/95, ve věci
Rotaru proti Rumunsku
, ve kterém uvedl, že „jsou osobní data shromažďována a využívána v souladu se zákonem, jen pokud existuje přehledná právní úprava této činnosti a
(Pozn. autora: zvýraznění doplněno). pokud se mohou dotčené osoby účinně domoci, aby soudy přezkoumaly
, zda nejsou tato data shromažďována nad míru, která je v demokratické společnosti nezbytná, a zda jsou využívána jen k legitimním účelům
“Vyhledávací část spisu
Smyslem tohoto článku není obecné pojednání o vedení daňového spisu. Příčinou rozporů mezi daňovým subjektem a správcem daně vztahujících se vedení spisu je totiž zejména vyhledávací část spisu, a proto této části spisu a některým praktickým aspektům bude věnována další část.
Daňový spis se člení na několik částí, jednou z nich je i vyhledávací část8), do níž se mohou zakládat jen ty „druhy“ písemností, které presumuje ust. § 65 odst. 1 DŘ. V rámci tohoto článku se níže zaměřím na písemnosti zakládané do vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. a)9) a písm. d)10) DŘ.
Zákon jasně stanoví, že do vyhledávací části spisu patří jen zcela konkrétní písemnosti, když jejich zařazení do této části spisu musí být rovněž náležitě odůvodněno a úvaha správce daně musí být přezkoumatelná. Krajský soud v Brně proto zdůraznil, že
„není přitom přijatelné, aby správce daně založil písemnost do vyhledávací části spisu, aniž by pro to existoval zákonný důvod. Takový postup by byl v rozporu se základními principy demokratického právního státu, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy či čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod)“
11).Bohužel, v praxi nezřídka dochází k situacím, že když si správce daně není jistý, zda předmětná písemnost patří do vyhledávací či veřejné části spisu, automaticky jí v pochybnostech zařadí do vyhledávací části. Pokud ovšem existují pochybnosti o tom, do jaké části patří předmětná písemnost, měla být zařazena do veřejné části spisu v kontextu aplikace zásady
in dubio pro libertate
12).Aby bylo možné přezkoumat, které písemnosti byly založeny do vyhledávací části spisu a zda a kdy došlo k jejich přeřazení do veřejné části spisu, musí být veden o této části spisu soupis písemnosti. Navíc, i soupis písemností založených ve vyhledávací části musí splňovat pravidla presumovaná ust. § 64 odst. 5 daňového řádu, tj. soupis se zejména vede v časové posloupnosti pod postupnými pořadovými čísly, podle toho, jak v čase postupně písemnosti do příslušné části daňového spisu přibyly13). Nebude-li toto pravidlo dodržováno, může být porušeno ust. § 6 odst. 3 DŘ, ve kterém je vyjádřen imperativ umožnit daňovému subjektu uplatňovat jeho práva. Pokud tedy správce daně tají některé písemnosti ve vyhledávací části spisu, musí být daňovému subjektu garantováno alespoň právo na soupis všech písemností nejlépe s ujištěním, že další části spisu neexistují14).
Písemnosti, které mohou být použity jako důkaz
Ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ stanoví, že do vyhledávací části spisu se zakládají
„písemnosti, které mohou být uplatněny jako důkazní prostředek, jestliže by jejich zpřístupnění daňovému subjektu zmařilo nebo ohrozilo cíl správy daní, účel úkonu nebo ohrozilo objektivnost důkazu“
. Toto je nejčastěji využívaná kategorie k zařazení písemností do vyhledávací části spisu. Co je však zásadní, a na to v praxi správci daně zapomínají či to nechtějí aplikovat, dle ust. § 65 odst. 2 DŘ písemnosti spadající do výše citované kategorie mají být ponechány ve vyhledávací části spisu nejdéle do provedení hodnocení důkazů15). Správci daně tak není poskytnuta možnost správní úvahy, zda písemnosti založené do vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ zpřístupní či nikoliv, neboť jsou povinni je zpřístupnit nejdéle v okamžiku specifikovaného v ust. § 65 odst. 2 DŘ. A to bez výjimky.
Správci daně však nezřídka v rámci daňového řízení tvrdí, že došlo k přeřazení veškerých písemností z vyhledávací části spisu postupem dle ust. § 65 odst. 2 DŘ, které správce daně v rámci provedeného nalézacího řízení
„osvědčil jako důkazní prostředky“
. Tím však dochází k nesprávné interpretaci ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ. Citované ustanovení totiž stanoví, že „do vyhledávací části spisu se zakládají písemnosti, které mohou být uplatněny v řízení jako důkazní prostředky
(…)“
. Na toto ustanovení následně navazuje ust. § 65 odst. 2 daňového subjektu regulující přeřazování písemností z vyhledávací do veřejné části spisu. Citované ustanovení tak nepracuje s tím, zda správce daně „osvědčil písemnost jako důkazní prostředek“
. Přijetí takové argumentace by znamenalo, že přeřazení písemností by bylo ponecháno toliko na libovůli správce daně, který by např. neoznačením některé písemnosti jako důkazu (ačkoliv by byla ve prospěch daňového subjektu, a tudíž by jako důkaz být použita měla), zamezil jejímu přeřazení z vyhledávací do veřejné části spisu.A právě proto citované ustanovení pracuje se slovním spojením
„písemnostmi, které
. Písemnosti tak nakonec nemusí být (správcem daně) označeny jako důkaz, ale existuje hypotetická (potenciální) možnost, že se tak stát může – a po přeřazení z vyhledávací do veřejné části spisu je pak mj. i na daňovém subjektu, aby prokázal, že i k dalším písemnostem, původně neoznačeným správcem daně jako důkazy, by mělo být v rámci dokazování přihlíženo.mohou být uplatněny
v řízení jako důkazní prostředky“Příklad 1
Správce daně k okamžiku hodnocení důkazů ani při projednání zprávy o daňové kontrole nepřeřadil některé písemnosti z vyhledávací části spisu s odůvodněním, že je nehodlá použít jako důkaz. Pokud správce daně zařadil písemnosti do vyhledávací části spisu dle ust. § 64 dost. 1 písm. a) DŘ, je povinen veškeré tyto písemnosti zpřístupnit. Nezávisí na úvaze správce daně, že je nehodlá použít jako důkaz, ale na tom, že tyto písemnosti „mohou být uplatněny jako důkaz“, tj. daňový subjekt je naopak může použít v rámci své argumentace, když s ohledem na podrobnou znalost jeho věci se předmětné písemností mohou stát „střípkem do mozaiky“ v rámci zjištění skutkového stavu věci.
A proto velmi častá vyjádření správce daně ve smyslu
„ve vyhledávací části nejsou zařazeny žádné písemnosti, které by obsahovaly informace zpochybňující tvrzení správce daně“
apod., jsou ve flagrantním rozporu s citovaným ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ. Správce daně totiž fakticky nejdříve posoudil, zda předmětná písemnost je či není důkazem pro předmětnou věc, a když usoudil, že důkazem není (ať už ve prospěch či neprospěch daňového subjektu), tak se rozhodl je nezveřejnit či anonymizovat.Správce daně je však povinen zveřejnit veškeré písemnosti, které byť teoreticky (objektivně) mohou sloužit jako důkazy
, ačkoliv se nakonec po úvaze daňového subjektu či správce daně může stát, že jako důkazy nebudou některé takové písemnosti vůbec použity.Jak zdůraznil například Krajský soud v Brně16), platí, že
„pokud tedy správce daně v průběhu řízení o zajištění daně předmětnou písemnost založil do vyhledávací části spisu podle ust. § 65 odst. 1 písm. a) daňového řádu (jako písemnost, která mohla být uplatněna v řízení jako důkazní prostředek, a to z důvodu obavy o ohrožení zajištění úhrady daně), byl povinen tuto písemnost nejpozději po provedení hodnocení důkazů (tedy nejpozději po vydání zajišťovacích příkazů) zařadit zpět do veřejné části spisu“
. Tento závěr platí pro vedení vyhledávací části spisu v rámci správy daní
en bloc
, tedy pro všechny případy.Písemnosti výlučně pro potřeby správce daně
Ust. 65 odst. 1 písm. d) daňového řádu stanoví, že do vyhledávací části spisu se zakládají písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně.
K citovanému ustanovení odborná literatura uvádí, že
„zákon činí součástí vyhledávací části spisu
“17) [pozn. zvýraznění doplněno]. Z dalšího z odborných komentářů18) vyplývá, že písemnosti sloužící pro potřeby správců daně
. K této kategorii je třeba přistupovat maximálně zdrženlivě
, jelikož správa daní je služba veřejnosti, tudíž zpravidla není důvodu, proč by něco mělo být před daňovým subjektem v jeho vlastní věci tajeno. V praxi by se tak mělo jednat o minimum případů, kdy definici jsou s to naplnit např. ryze organizační písemnosti bez vtahu ke skutkovým či právním souvislostem daňového řízení
.„poslední skupinou písemností zakládaných do vyhledávací části spisu jsou písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně [odst. 1 písm. d) komentovaného ustanovení].
(Pozn. autora: zvýraznění doplněno)Do této kategorie písemností spadá interní komunikace správce daně
, která nemá bezprostřední vliv na výsledek správy daní konkrétního daňového subjektu, resp. která se nedotýká práv a povinností daňového subjektu. Může se jednat např. o přidělení vyřízení určité věci konkrétní úřední osobě. Naopak písemnosti sloužící sice pro potřeby správce daně, mající nicméně bezprostřední vliv na práva a povinnosti daňového subjektu
(např. úřední záznam z projednání postupu ve věci s úřední osobou pracující u odvolacího orgánu, pokyny ke způsobu vedení řízení atp.), nelze považovat za písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně, a proto nepatří do vyhledávací části spisu. Písemností sloužící výlučně pro potřeby správce daně, a proto zakládaných do vyhledávací části spisu, je tedy minimální množství
“ .
V praxi správci daně někdy zařazují do této kategorie například podklady a informace od policejního orgánu. Takový přístup je však zcela nesprávný, neboť i písemnosti od policejního orgánu ovlivňují práva a povinnosti daňového subjektu. Jinak řečeno, pokud správce daně získá od policejního orgánu písemnosti týkající se nějaké trestní věci, byť potenciálně ovlivňující postavení daňového subjektu, nesmí být zařazeny do vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. d) DŘ. Maximálně dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ.
Do kategorie dle ust. § 65 odst. 1 písm. d) DŘ tak nemohou být zařazeny písemnosti, které jsou způsobilé jakkoliv (hypoteticky) ovlivnit postavení daňového subjektu navenek, byť i mají svůj původ ve vyhledávací činnosti správce daně19). Proto by v této kategorii neměly být zařazeny téměř žádné písemnosti.
Časový okamžik zpřístupnění písemností z vyhledávací části spisu
Jak již bylo v předchozí části článku zmíněno, písemnosti založené do vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ se mají přeřadit do veřejné části spisu (a tedy zpřístupnit daňovému subjektu) nejpozději tehdy, kdy dochází k hodnocení důkazů, resp. v rámci daňové kontroly nejpozději ke dni projednání zprávy o daňové kontrole.
Časový okamžik zpřístupnění písemností je navázán na provádění hodnocení důkazů. Kdy ale k němu dochází? Takových okamžiků je v průběhu daňového řízení (kontrolních postupů) několik – ke dni vydání výzvy k odstranění pochybností, ke dni vydání výzvy k prokázání skutečností, ke dni vydání výsledku kontrolního zjištění, ke dni sepsání úředního záznamu dle ust. § 92 odst. 7 DŘ apod.
Pokud správce daně provede jakékoliv hodnocení důkazů, je povinen zpřístupnit písemnosti založené ve vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ, a to minimálně k těm písemnostem, které byly či by mohly být použity k usnesení důkazního břemene daňového subjektu či správce daně. Pozdější zpřístupnění písemností (důkazů) může ohrozit či dokonce znemožnit unesení důkazního břemene daňového subjektu, neboť v mezidobí totiž může dojít k úmrtí či zmizení klíčových svědků, zániku obchodních partnerů či k jiným okolnostem rozhodným pro řádně vedené dokazování20).
Správci daně v průběhu daňové kontroly velmi často dle mého názoru dezinterpretují ust. § 65 odst. 2 věta druhá DŘ, když tvrdí, že veškeré písemnosti dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ mohou přeřadit až při projednání zprávy o daňové kontroly. Někteří dřívější přeřazení dokonce označují za projev vstřícnosti správce daně.
Předně, ust. § 65 odst. 2 DŘ jednoznačně stanoví, že základním časovým okamžikem pro přeřazení písemností je provedení hodnocení důkazů. Dochází-li tedy v průběhu daňové kontrole k hodnocení důkazů (např. při vydání výzvy k prokázání skutečnosti či výsledku kontrolního zjištění), je povinnost správce daně zpřístupnit i doposud „zatajované“ písemnosti dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ. A právě nejzazším okamžikem, kdy v rámci daňové kontrole musí dojít ke zpřístupnění všech písemností založených ve vyhledávací části spisu dle ust. § 65 odst. 1 písm. a) DŘ je projednání zprávy o daňové kontroly, když by mělo dojít k přeřazení typicky těch písemností, u kterých správce daně prozatím neprovedl jejich hodnocení jako důkazu. Mělo by se tak jednat jen o naprosté minimum písemností.
V kontextu výše uvedeného zařazování a následného zpřístupňování písemností nesouhlasím s přístupem předestřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, čj. 10 Afs 197/2015-58, tj. že i když je shledáno jako sporné, zda zařazení konkrétních písemností do vyhledávací části spisu bylo oprávněné, tak jelikož správní soud nepoužije předmětné písemnosti v rámci rozhodování, tak se údajně nemůže jednat o nezákonný postup. Nezřídka je daňové řízení a samotný skutkový stav věci velmi složitý a komplexní, přičemž i jeden na první pohled nevýznamný dokument může být tím „střípkem do mozaiky“ a převážit „jazýček na miskách vah“ na stranu daňového subjektu. Výše citovaným judikatorním názorem však dospějeme dokonce k závěru, že unesení důkazního břemene v souvislosti se „zatajenou“ písemností a jejího posouzení v kontextu komplexního skutkového stavu věci netíží daňový subjekt či správce daně, ale správní soud.
de facto
Proto by měl soud nejdříve posoudit, zda zařazení písemnosti do vyhledávací části spisu je oprávněné. Pokud nikoliv nebo pokud jsou o tom pochybnosti, písemnost by měla být daňovému subjektu zpřístupněna, a to v kontextu ústavněprávních principů a práva na informační sebeurčení dle judikatury Ústavního soudu. Seznámením se „zatajenými“ písemnostmi tak daňové subjekty mohou účinně konzumovat svá procesní práva, a to zejména právo na navrhování doplnění dokazování21).
Nezpřístupnění písemností – přezkoumatelnost postupu správce daně
Pokud již dochází k založení písemností do vyhledávací části spisu, v ust. § 66 odst. 3 DŘ je presumováno právo daňového subjektu nahlédnout do těchto písemností. Pokud se však správce daně přeci jen rozhodne, že vyloučí předmětné písemnosti i z nahlížení, Nejvyšší správní soud22) stanovil jasná pravidla pro případ, když k vyloučení možnosti nahlédnout do spisu dojde, přičemž deklaroval, že
–
nelze vyloučit písemnosti z nahlížení pouhým obecným odkazem na ustanovení obsahující obecné důvody odepření nahlédnutí, aniž
–
by taková listina (písemnost) byla dostatečně specifikována, a aniž
–
by bylo zřejmé, jaký druh informací obsahuje,
–
proč spadá do některé z kategorií obecných důvodů možnosti odepření nahlédnutí do některé z listin a
–
aniž by bylo přezkoumatelným způsobem vysvětleno, proč v daném případě nebyly naplněny podmínky pro nahlédnutí do takové listiny (písemnosti).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je nesprávný přístup některých správců daně, kteří na žádost daňového subjektu nahlédnout do vyhledávací části spisu toliko sdělí, že důvodem odmítnutí takové žádosti je
„ohrožení cíle správy daní či jiných subjektů“
. Takové sdělení je nepřezkoumatelné a postup správce daně v rozporu se zákonem.Soudní obrana při nezpřístupnění písemností
Daňový subjekt může namítat nesprávnost vedení spisu a nezákonné nezpřístupnění písemností zejména v rámci žaloby proti rozhodnutí orgánů finanční správy týkající se stanovení samotné daně. Absolutní akceptací takového postupu jakožto jediného procesního prostředku obrany proti nezákonnému zacházení s daňovým spisem a s písemnostmi v nich založených by bylo zasaženo do práv daňových subjektů, jenž by musely „mlčky“ ignorovat nezákonné jednání správce daně až do doby řízení o žalobě týkající se rozhodnutí o stanovení daně.
Daňový spis je však zásadním prostředkem pro zachování ústavních práv daňového subjektu v rámci daňového řízení, zejména daňové kontroly, neboť pouze z jeho obsahu může daňový subjekt rozpoznat, jaké skutečnosti má správce daně za sporné, a jakým směrem zaměřuje svoji procesní aktivitu. Vzhledem k okolnosti, že správa daní by měla být procesem, na kterém by daňový subjekt měl mít právo aktivně participovat, a to mimo jiné navrhováním důkazních prostředků, je pro daňový subjekt klíčové vědět, jaké důkazní prostředky spis obsahuje.
Pozdější zpřístupnění důkazu totiž může negativním způsobem ovlivnit usnesení důkazního břemene ze strany daňového subjektu, neboť
„v mezidobí totiž může dojít k úmrtí či zmizení klíčových svědků, zániku obchodních partnerů či k jiným okolnostem rozhodným pro řádně vedené dokazování“
23).Proto je zcela zásadní zajistit, že při nezákonném jednání správce daně stran nezpřístupnění písemností, které může narušit rovnost zbraní v rámci správy daní, dojde k přezkumu takového úkonu správce daně v rámci správního soudnictví dříve, než v rámci řízení o žalobě týkající se meritorního (daňového) rozhodnutí.
V rozsudku ve věci
Profidebt
Nejvyšší správní soud konstatoval24), že přezkum nezpřístupnění písemností (odepření nahlédnutí do spisu) závisí na kontextu případu, tj. na stavu řízení, délce jeho trvání a konkrétního postupu správce daně25). Pokud správce daně bezdůvodně odmítá daňovému subjekt nahlédnout do celého daňového spisu či jeho podstatné části, s čímž souvisí zamezení možnosti vyjádřit se k dosud shromážděným důkazům, může se jednat dokonce o znemožnění realizace práva na spravedlivý proces. A může se tedy jednat o tzv. nezákonný zásah, proti kterému je přípustná žaloba26).Odepřením práva nahlížet do spisu tak může správce daně zasahovat do práva daňového subjektu na efektivní procesní obranu, čímž se postavení daňového subjektu v daňovém řízení stává nerovným. Zároveň tím dochází k omezení základního práva na soukromí a na informace, čím je porušeno i ústavní právo daňového subjektu na informační sebeurčení, tedy právo být seznámen s tím, jaké informace stát o něm či v jeho věcech uchovává27).
Závěrem
Obsah vyhledávací části spisu může být v rámci daňového řízení tím, co převáží jazýček na miskách vah pro daňový subjekt. Avšak pouze za předpokladu, že daňovému subjektu bude umožněno realizovat právo seznámit se s písemnostmi založenými v této části spisu. V praxi se však stává, že vyhledávací část spisu není vedena v souladu se zákonem či není umožněno se s jejím obsahem seznámit v rozporu se zákonem – tímto způsobem však správce daně pomyslný jazýček ústavněprávně nekonformním způsobem převažuje na svoji stranu. Takový postup ovšem představuje závažný zásah do ústavních práv daňového subjektu a ze zásady rovnosti zbraní činí jen iluzorní princip.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 10/2020.
1) Princip „rovnosti zbraní“ souvisí a považuje se za součást práva na spravedlivý proces i součást principu rovnosti a zákazu diskriminace ve smyslu čl. 36 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále též „“), či čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „“).
4) Bod 21 nálezu Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2006, sp. zn. I. ÚS 321/06.
5) Srov. nález ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 41414/18.
6) Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 5 Afs 33/2009, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. IV.ÚS 360/05.
7) Srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02.
8) Srov. ust. § 64 odst. 4 písm. d) DŘ.
9)
„
[…] písemnosti, které mohou být uplatněny v řízení jako důkazní prostředek, jestliže by jejich zpřístupnění daňovému subjektu zmařilo nebo ohrozilo cíl správy daní, účel úkonu nebo ohrozilo objektivnost důkazu“
10)
„
[…] písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně“.
11) Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 29 A 226/2016.
12) V pochybnostech ve prospěch nositele základních práv.
13) Srov. KRATOCHVÍL, Jaroslav.
Dokumentace a vedení spisu při správě daní, nahlížení do spisu daňovým subjektem
. Daně a právo v praxi. 2012, číslo 6. dostupné z ASPI online.14) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 2 Afs 187/2019.
15) V rámci daňové kontroly nejdéle do zahájení projednání zprávy o daňové kontrole.
16) Srov. rozsudek ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 29 A 226/2016.
17) LICHNOVSKÝ, Ondřej, ONDRÝSEK, Roman a kol.
Daňový řád: komentář
. 3. vydání. C.H. Beck: Praha, 2016. Beckova edice komentované zákony, str. 227. ISBN 978-80-7400-604-3.18) BAXA, Josef, DRÁB Ondřej, KANIOVÁ Lenka, LAVICKÝ Petr, SCHILLEROVÁ Alena a ŠIMEK Karel.
Daňový řád. Komentář
. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, komentář k ust. § 65 odst. 1 písm. d), dostupné z ASPI online.19) Srov. KRATOCHVÍL, Jaroslav.
Dokumentace a vedení spisu při správě daní, nahlížení do spisu daňovým subjektem
. Daně a právo v praxi. 2012, číslo 6. dostupné z ASPI online.20) Srov. rozsudek Nejvyšší správní soud ze dne 8. 11. 2017, čj. 9 Afs 200/2017.
21) BAXA, Josef, DRÁB Ondřej, KANIOVÁ Lenka, LAVICKÝ Petr, SCHILLEROVÁ Alena a ŠIMEK Karel.
Daňový řád. Komentář
. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, komentář k ust. § 65 odst. 1 písm. a), dostupné z ASPI online.22) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 5 Afs 65/2009
23) Srov. rozsudek Nejvyšší správní soud ze dne 8. 11. 2017, čj. 9 Afs 200/2017
24) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 7 Aps 6/2011
25) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 9 Afs 85/2016
26) Srov. ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
27) Srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 360/05, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2018, čj. 9 Afs 85/2016–54.