Jako místo nástupu a ukončení pracovní cesty je poměrně často určováno nádraží (zastávka) autobusu nebo vlaku, případně při zahraničních pracovních cestách letiště a jako začátek pracovní cesty je pak považován odjezd vlaku, autobusu, odlet letadla apod. a jako konec pracovní cesty jeho příjezd (přílet) příslušného dopravního prostředku. Za součást pracovní cesty není považován průjezd obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance ani průjezd obcí, ve které má zaměstnanec pravidelné pracoviště. Takové postupy nejsou v souladu zejména s § 153 a § 159 zákoníku práce .
Místo nástupu a ukončení pracovní cesty
Ing.
Karel
Janoušek
Ve smyslu § 153 zákoníku práce by měl zaměstnavatel před pracovní cestou v rámci podmínek jejího konání určit také místo nástupu na pracovní cestu a místo jejího ukončení. Je při tom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Tato místa bude zaměstnavatel nepochybně určovat také v souvislosti s ostatními podmínkami konání příslušné pracovní cesty, tj. kam a kdy má zaměstnanec jet vykonat práci, zda má cesta začít v průběhu pracovní doby zaměstnance nebo mimo ni, kdy se předpokládá, že bude ukončena, jaký dopravní prostředek k použití určil apod. Místem nástupu na pracovní cestu i místem jejího ukončení tak může být např. pravidelné pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, bydliště nebo místo pobytu zaměstnance, místo, kde se zaměstnanec před cestou bude pobývat apod.
Místo nástupu na pracovní cestu
Místo nástupu i místo ukončení pracovní cesty tedy určuje zaměstnavatel. Z logiky věci vyplývá, že musí být povinen při stanovení místa nástupu na pracovní cestu i místa jejího ukončení
konkrétní a jednoznačně určit místa
, a to adresou, názvem, příp. jiným nezaměnitelným způsobem. Bude-li místo nástupu na pracovní cestu určeno neurčitě, např. jen názvem obce, mohou nastat při vyúčtování cestovních náhrad spory mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, protože nebude jasné, ve kterém místě v uvedené obci pracovní cesta začala, zda to bylo v bydlišti zaměstnance, na jeho pracovišti, na nádraží nebo někde jinde. Proto je naprosto nevhodné určit místo nástupu na pracovní cestu jen názvem obce. Rozhodnutí o konkrétním místě nástupu na pracovní cestu a místě jejího ukončení je důležité z hlediska posouzení od kdy – do kdy je
zaměstnanec na pracovní cestě
, protože pracovní cesta v zásadě začíná okamžikem odchodu z určeného místa a končí příchodem do určeného místa, a to nejen pro účely stanovení správné výše stravného a náhrady jízdních výdajů. Jak vyplývá z § 153 zákoníku práce, je zaměstnavatelpřihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance
. Oprávněným zájmem zaměstnance asi nebude, aby např. při cestě vlakem nebo autobusem bylo místem nástupu na pracovní cestu nádraží, když bydlí v jiné části města nebo v jiné obci, anebo aby místem nástupu na pracovní cestu bylo jeho pravidelné pracoviště, když mu pracovní cesta má začít brzy ráno před začátkem jeho pracovní doby apod. Pokud by bylo jako místo nástupu na pracovní cestu určeno např. autobusové nádraží, začínala by pracovní cesta odjezdem autobusu a cesta na autobusové nádraží by nebyla její součástí. Takový postup však zřejmě není v souladu s oprávněným zájmem zaměstnance a není ani v souladu s § 159 odst. 1 (věta za středníkem) zákoníku práce, podle kterého zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů za MHD i vedle náhrady podle § 157 odst. 1 zákoníku práce. Z toho jednoznačně vyplývá, že zákoník práce předpokládá, že pracovní cesta začíná a končí v zásadě jinde než na nádraží, zastávce apod.Neurčení místa nástupu
Jestliže zaměstnavatel před pracovní cestou místo nástupu na pracovní cestu (místo ukončení pracovní cesty) nestanovil anebo ho určil nekonkrétně, např. jen názvem obce, je na zaměstnanci, aby se sám rozhodl, ve kterém konkrétním místě na pracovní cestu nastoupí a kde mu pracovní cesta skončí. Zaměstnavateli pak nezbyde, než takový postup zaměstnance se všemi případnými důsledky strpět. Je třeba ale připomenout, že za cestu mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm cestovní náhrady v zásadě nepřísluší.
Průjezd obcí pravidelného pracoviště
Poměrně častou otázkou bývá, zda součástí pracovní cesty je
průjezd obcí
, ve které má zaměstnanec pravidelné pracoviště a jak je to v případě průjezdu obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance. Při řešení tohoto problému je třeba vždy vycházet zejména z toho, kam jede zaměstnanec vykonat práci. Základní případy jsou uvedeny níže ve schématech.Průjezd obcí – pravidelné pracoviště (PP) je v obci
Je-li pravidelným pracovištěm zaměstnance jedno nebo více konkrétních míst v obci, pak cesta zaměstnance na pravidelné pracoviště (čárkované šipky) v zásadě pracovní cestou není (výjimkou je cesta podle § 152 písm. c) zákoníku práce). Jede-li ale zaměstnanec nejdříve vykonat práci do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, pak jde o pracovní cestu, která začíná zpravidla v bydlišti zaměstnance a končí po ukončení výkonu práce příchodem na pravidelné pracoviště nebo zpět do bydliště (plné šipky). To platí i při opačném průběhu cesty, tj. když cesta začíná na pravidelném pracovišti. Není přitom důležité, zda bydliště zaměstnance je v uvedené obci nebo mimo tuto obec.
Průjezd obcí – pravidelné pracoviště je obec
Je-li pravidelným pracovištěm zaměstnance obec, pak cesta k výkonu práce kdekoliv v této obci v zásadě pracovní cestou není (čárkované šipky). Výjimkou je cesta podle § 152 písm. c) zákoníku práce. Jede-li ale zaměstnanec vykonat práci mimo pravidelné pracoviště, tj. v tomto případě mimo uvedenou obec, jde o pracovní cestu, která začíná zpravidla v bydlišti zaměstnance nebo na jeho pracovišti a končí příchodem na pracoviště zaměstnavatele (plné šipky) nebo do jiného místa v této obci, ve kterém bude zaměstnanec vykonávat práci anebo do bydliště. Součástí takové pracovní cesty je i průjezd uvedenou obcí. Není přitom důležité, zda bydliště zaměstnance je v uvedené obci nebo mimo tuto obec. To platí i při opačném průběhu cesty, tj. když cesta k výkonu práce mimo tuto obec začíná na pracovišti zaměstnavatele v této obci i pro případ, kdy taková cesta začíná v jiném místě v obci po ukončení výkonu práce v tomto jiném místě.
Příklad 1
Pracovní cesta začíná odchodem z bytu, z pracoviště nebo odjezdem určeného dopravního prostředku?
Zaměstnavatel je podle § 153 zákoníku práce povinen nejpozději před nástupem zaměstnance na pracovní cestu určit mj. také místo nástupu na pracovní cestu. Přitom je
povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance
. Místem nástupu na pracovní cestu, a tedy počátkem pracovní cesty, od kterého zaměstnanci přísluší veškeré náhrady cestovních výdajů (náhrada jízdních výdajů, stravné atd.), může být pravidelné pracoviště, bydliště nebo místo pobytu zaměstnance, ale i jiné místo, např. sídlo firmy apod. Vzhledem k povinnosti přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance by to mělo být místo, kde se zaměstnanec před pracovní cestou bude nacházet. Není to tedy autobusová zastávka či vlakové nádraží, letiště apod., protože na tuto zastávku musí zaměstnanec dojít nebo dojet např. MHD, taxíkem nebo soukromým vozidlem. Za celou tuto pracovní cestu, tj. od odchodu z určeného místa, nikoliv až od odjezdu dopravního prostředku, přísluší zaměstnanci všechny druhy cestovních náhrad, tj. i náhrada jízdních výdajů a stravné. Pracovní cesta tak prakticky vždy začíná dříve, než je odjezd vlaku nebo autobusu. Obdobně tomu je při ukončení pracovní cesty.Příklad 2
Zaměstnanci mají v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce Praha a pracovní cesty jim tedy začínají nástupem do vlaku. Chtěla bych jim proplatit i jízdné MHD, ale slyšela jsem, že pokud se zaměstnanec v uvedeném případě koná cesty po Praze, tak mu žádné náhrady nepřísluší a nelze mu proplatit ani taxi, ani stravné, protože to je totéž, jako by měl určen počátek pracovní cesty Praha. V uvedeném případě jde jednoznačně o nepochopení, kdy a kde začíná pracovní cesta. Určit jako místo nástupu na pracovní cestu obecně Prahu (nebo jinou obec) je nesprávné a nejednoznačné, protože tak není zřejmé, kde v Praze má pracovní cesta začít. Proto musí být místo nástupu na pracovní cestu určeno zcela konkrétně a nezaměnitelně (např. bydliště). Pak budou zaměstnanci příslušet všechny druhy cestovních náhrad, tj. jak náhrada jízdních výdajů MHD, tak i stravné od okamžiku odchodu z uvedeného místa. Vyplývá to mj. zcela jednoznačně také z § 159 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého zaměstnanci vedle náhrady jízdních výdajů autobusem, vlakem, letadlem apod. přísluší i náhrada jízdních výdajů MHD. To, že je v daném případě jako místo výkonu práce sjednána Praha, nemá na uvedené zcela žádný vliv, a to ani v případě, že Praha je současně pravidelným pracovištěm zaměstnance. I v takovém případě začíná pracovní cesta odchodem z konkrétně určeného místa. Pokud zaměstnavatel určí jako místo nástupu na pracovní cestu Prahu, tj. neurčí konkrétní místo v Praze, je zcela na zaměstnanci, které místo v Praze si jako místo nástupu na pracovní cestu zvolí. Zaměstnavatel pak musí jeho volbu strpět.
Příklad 3
Zaměstnanec bydlící v Nýřanech, jel na pracovní cestu vlakem do Prahy. Přestupoval v Plzni, ale do sídla firmy, které je jeho pravidelným pracovištěm, nešel. Lze mu proplatit jízdní výdaje za cestu z Nýřan do Plzně a z Plzně do Prahy, nebo jen z Plzně do Prahy? A jak by to bylo v případě, že by pravidelným pracovištěm byla celá Plzeň? To, že zaměstnanec projížděl obcí, ve které má pravidelné pracoviště, nebo která je jeho pravidelným pracovištěm, anebo v ní přestupoval na jiný dopravní prostředek, není z hlediska poskytování cestovních náhrad samo o sobě podstatné. Důležité je, že pracovní cesta byla nařízena z bydliště zaměstnance a že po příjezdu do obce, v níž má pravidelné pracoviště, na toto pravidelné pracoviště nešel. Přestože zaměstnanec jezdí každý den do práce vlakem (Nýřany – Plzeň), přísluší mu v uvedeném případě náhrada jízdních výdajů z Nýřan až do Prahy.
V případě, že by na pravidelné pracoviště v Plzni před odjezdem do Prahy šel, začala by mu pracovní cesta až odchodem z pravidelného pracoviště a příslušela by náhrada jízdních výdajů MHD z pracoviště na nádraží a vlakem z Plzně do Prahy. Náhrada jízdních výdajů za cestu z Nýřan do Plzně by mu nepříslušela. Pokud je pravidelným pracovištěm zaměstnance celá obec (Plzeň), pak v případě, že zaměstnanec v této obci po příjezdu z bydliště žádnou práci nevykonával a jel přímo nebi s přestupem v této obci vykonat práci do jiné obce, je cesta do obce, která je jeho pravidelným pracovištěm (Plzeň) a její průjezd součástí pracovní cesty. Zaměstnanci pak přísluší cestovní náhrady, vč. náhrady jízdních výdajů od okamžiku odchodu z bydliště, tj. v daném případě i náhrada jízdních výdajů vlakem z Nýřan až do Prahy. Cesta mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm není sice v zásadě cestou, za kterou by cestovní náhrady příslušely, nicméně zaměstnanec v tomto případě nejel vykonávat práci v Plzni, ale do Prahy. Plzní pouze projížděl. Obdobně se postupuje při cestě zpět.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 07-08/2020.