Zaměstnanec (v mém případě jednatel, který má dle smlouvy nárok na cestovní náhrady stejně, jako kdyby byl zaměstnanec) byl na pracovní cestě za účelem seznámení se s novým potenciálním produktem přímo ve výrobě a navázání obchodních kontaktů. Cestoval se skupinou několika obchodníků z jiných firem, cesta byla organizována z ČR jedním z obchodních partnerů, vzhledem k cílové zemi bylo vše takto bezpečnější. Organizátor cesty zajistil mj. i celodenní stravování (snídaně, obědy i večeře – většinou v hotelu, kde byli ubytováni), které následně společně s ostatními náklady rozpočítal a vyfakturoval jednotlivým účastníkům. Můžeme dát hodnotu stravování do daňově uznatelných nákladů, pokud pokrátíme denní stravné za tři poskytnutá „bezplatná“ jídla? Uvažuji správně, že by to mohla být analogie k situaci, kdy cena stravy zaměstnance na školení je daňově uznatelná? Pokud ne, jak s tím správně naložit?
Otázky a odpovědi: Pracovní cesta a bezplatné stravování
Vydáno:
2 minuty čtení
Otázky a odpovědi: Pracovní cesta a bezplatné stravování
Josef
Rajdl
Z hlediska ZDP se na daný případ musíme podívat jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele. Na straně zaměstnance je situace jednoduchá. Dle § 6 odst. 7 ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažuje a předmětem daně mj. není hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách.
Na straně zaměstnavatele je situace komplikovanější. V případě v dotazu zmíněného školení by řešení bylo jednodušší, protože zde existuje opora v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP a v pokynu GFŘ D-22 v bodu 15 k § 24 odst. 2 ZDP. Dané ustanovení se vztahuje na výdaje spojené s odborným rozvojem či rekvalifikací zaměstnanců a nelze jej tak snadno vztáhnout na případy pracovních cest za účelem obchodního jednání. V případech, kdy zaměstnavatel nemá povinnost poskytovat zaměstnanci konkrétní plnění (např. právě jídlo na pracovní cestě), není snadné najít způsob, jak tyto výdaje zařadit pod výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Poskytnuté jídlo může být správcem daně rozporováno např. s ohledem na ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) ZDP, kde jsou jako daňově neuznatelné mj. uvedeny také výdaje na pohoštění či občerstvení. Bezpečnější situace v tomto ohledu nastává, pokud výdaje na stravování byly nedílnou součástí poskytnuté služby, bez níž nelze pracovní cestu uskutečnit (např. ubytování či komplexního zajištění cesty). Jako nedílné, a tedy nutné výdaje k samotnému uskutečnění pracovní cesty se pak snáze dají zařadit pod výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pokud však strava není neoddělitelnou součástí nějaké vhodné nezbytné služby, nevidím argumenty proto, aby se jednalo o daňově uznatelný náklad.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.