Cestovní náhrady při cestách na pracoviště k výkonu práce mimo rozvrh směn.

Zaměstnanec se stanovenou pracovní dobou od pondělí do pátku občas pracuje na svém pracovišti i v sobotu, příp. v neděli. Je v tomto případě cesta zaměstnance na pravidelné pracoviště cestou, kdy má zaměstnavatel povinnost poskytnout mu cestovní náhrady, tj. jízdní výdaje i stravné? Vedení firmy s poskytováním cestovních náhrad vč. stravného nesouhlasí a tvrdí, že v těchto případech lze maximálně zaměstnanci poskytnout za sobotu či neděli menu stravenku.

Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se za pracovní cestu považují také cesty uvedené v § 152 písm. c), tj. mimořádné cesty k výkonu práce mimo rozvrh směn, i když je výkon práce prováděn na pravidelném pracovišti zaměstnance. Při každé pracovní cestě, tedy i při uvedené cestě, , tedy v předmětném případě zejména náhrada jízdních výdajů a stravné, a to nejen za dobu cesty na pracoviště a zpět, ale i za dobu výkonu práce. Jede-li tedy zaměstnanec na základě rozhodnutí zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem vykonat mimo rozvrh směn, tj. v uvedeném případě v sobotu či neděli, práci na své pravidelné pracoviště, , která začíná v daném případě zpravidla v bydlišti nebo místě pobytu zaměstnance a končí příchodem zpět do bydliště zaměstnance.

Jestliže zaměstnavatel v uvedeném případě zaměstnanci cestovní náhrady (vč. stravného) neposkytuje, . Pokud jde o menu stravenku, tak tu může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout prakticky kdykoliv, nicméně v uvedeném případě by poskytnutá menu stravenka byla podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP nedaňovým nákladem zaměstnavatele.

Zaměstnavatel tvrdí, že při výkonu práce mimo rozvrh směn není součástí pracovní cesty vlastní výkon práce v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, a že tedy při mimořádné směně zaměstnanci přísluší stravné pouze za dobu cesty na pracoviště a dobu cesty zpět. Je tento názor správný?

Uvedený názor zaměstnavatele je v rozporu se zákoníkem práce. a tedy i cesty podle § 152 písm. c) zákoníku práce, patří nejen doba cestování do a z místa, kde má zaměstnanec práci vykonat, ale v tomto místě. Výkon práce je totiž neoddělitelnou součástí pracovní cesty (viz § 42 zákoníku práce).

Lze zaměstnanci proplatit cestovní náhrady za použití soukromého vozidla, jestliže tento zaměstnanec jede v rámci pracovní pohotovosti ze svého bydliště odstranit poruchu na pracoviště?

V uvedeném případě zaměstnanci cestovní náhrady, vč. náhrady jízdních výdajů, jednoznačně přísluší, protože jde o cestu podle § 152 písm. c) zákoníku práce. Pokud zaměstnavatel zaměstnance požádal, aby při pracovní pohotovosti použil jako dopravní prostředek své vozidlo, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů ve výši základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Určil-li zaměstnavatel jako dopravní prostředek např. autobus, a poté povolil zaměstnanci použití jeho automobilu, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdného určeným dopravním prostředkem (autobusem) a MHD. Jestliže však zaměstnavatel určil jako dopravní prostředek např. autobus a zaměstnanec svévolně použil svůj automobil, nepřísluší mu za použití soukromého automobilu žádná náhrada jízdních výdajů. Pokud zaměstnavatel neurčil, jaký dopravní prostředek má zaměstnanec použít, pak zaměstnanci přísluší náhrada prokázaných jízdních výdajů, tj. ve výši ceny jízdného toho hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy (příp. MHD), který k cestě na pracoviště a zpět skutečně použil.

Zaměstnanci pracující v týdenním třísměnném provozu mají stanovenu pracovní dobu takto:

Občas mimo svou směnu odpracují v sobotu navíc ranní směnu. Tuto dobu jim počítáme jako práci přesčas. Mají podle § 152 písm. c) zákoníku práce při této práci přesčas v sobotu také nárok na náhradu jízdních výdajů za cestu do práce i z práce domů? Podle ustanovení § 152 písm. c) zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada cestovních výdajů, které mu vznikly při cestě na pravidelné pracoviště k výkonu práce mimo rozvrh směn. Vzhledem k tomu, že podle § 156 odst. 2 zákoníku práce je také tato cesta považována pro účely cestovních náhrad za pracovní cestu, přísluší mu za celou dobu trvání této pracovní cesty všechny cestovní náhrady, tj. nejen náhrada jízdních výdajů, ale i stravné. Pokud tedy zaměstnanec pojede z rozhodnutí zaměstnavatele v sobotu na mimořádnou směnu, přísluší mu za tuto pracovní cestu náhrada jízdních výdajů a stravné za dobu od odchodu z bydliště do návratu do bydliště po této směně.

Zaměstnanec má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Ve svém volnu se zúčastnil školení v sídle firmy v Ostravě, které trvalo od 8.30 do 13.30 hod. Má nárok na cestovní náhrady (včetně stravného) a lze postupovat podle § 152 písm. c) zákoníku práce v případě, že zaměstnanec má v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce Ostrava? Jde-li o zaškolení, zaučení, rekvalifikaci nebo prohlubování kvalifikace, jde o výkon práce, který je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohlo jít o pracovní cestu. O pracovní cestu jde vždy, když je výkon práce prováděn mimo místo výkonu práce nebo mimo pravidelné pracoviště zaměstnance, ať je výkon práce prováděn během pracovní doby zaměstnance nebo mimo jeho pracovní dobu. O pracovní cestu jde ale také v případě, že zaměstnanec jde vykonat práci do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště mimo svou pracovní dobu.

V případě výše uvedeného vzdělávání tedy zaměstnanci cestovní náhrady přísluší. Zda to bude podle § 152 písm. b) nebo c) zákoníku práce záleží na tom, zda má zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednáno také pravidelné pracoviště a jak, anebo ho tam sjednáno nemá.