Zaměstnavatelé poměrně často vyžadují, aby zaměstnanci vykonávali práci na svém pracovišti i mimo svou pracovní dobu. Přestože jsou v takovém případě povinni poskytnout zaměstnancům náhrady výdajů, které jim v této souvislosti vznikly, většinou tak nečiní. O jaké náhrady se jedná? Podle § 151 zákoníku práce je zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v zásadě při cestách uvedených v § 152 zákoníku práce . Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se pro účely cestovních náhrad považuje za pracovní cestu také cesta uvedená v § 152 písm. c) zákoníku práce , tj. mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.
Cestovní náhrady při cestách na pracoviště k výkonu práce mimo rozvrh směn.
Ing.
Karel
Janoušek
Každý výkon práce zaměstnance mimo pracovní dobu, tj.
mimo rozvrh směn
stanovený zaměstnavatelem podle § 81 a násl. zákoníku práce, je mimořádným výkonem práce
. Každá cesta za účelem výkonu práce mimo rozvrh směn je tak mimořádnou cestou
. Všeobecně známo je, že pracovní cestou je podle § 42 zákoníku práce cesta za účelem výkonu práce mimo v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce. Známo je i to, že pro účely poskytování cestovních náhrad je pracovní cestou cesta za účelem výkonu práce mimo pravidelné pracoviště – viz § 156 odst. 2 a 152 písm. b) zákoníku práce. Co ale není příliš známo, a někteří zaměstnavatelé to i zaměstnancům (snad ne záměrně) zamlčují, je to, že pracovní cestou je i shora uvedená
cesta k výkonu práce na pravidelné pracoviště mimo pracovní dobu zaměstnance
. Také při takové cestě je pak zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci cestovní náhrady, a to všechny druhy cestovních náhrad uvedených v