Elektronické doručování

Jak již soud uvedl výše, adresát je zodpovědný za to, že si zařídí své záležitosti tak, aby mohl řádně přebírat písemnosti od správních orgánů. Pokud si tedy adresát zřídí datovou schránku, je zcela na něm, aby ji aktivně používal a vyzvedával si v ní doručené písemnosti. Neúčinnosti doručení se může dovolávat pouze za předpokladu, že mu v přebírání písemností zabránil závažný a předem nepředvídatelný důvod (§ 48 odst. 1 daňového řádu). Takovým důvodem bude typicky závažný úraz nebo nemoc, pro který je adresát hospitalizován a je mu prakticky znemožněno si písemnosti přebírat či zmocnit k tomu jinou osobu. Za omluvitelný naopak nelze považovat důvod, kdy stěžovatel zapomene (byť i pod vlivem nepříznivých životních událostí), že si datovou schránku zřídil, nebo si neuvědomí důsledky s tím spojené (tedy že správní orgány jsou povinny zasílat písemnosti primárně do datové schránky, a proto již s adresátem nekomunikují prostřednictvím pošty).

Elektronizace doručování velmi usnadnila komunikaci mezi účastníky. Na druhou stranu významně oslabila možnosti subjektů se doručení vyhnout tam, kde by za normálních okolnosti k doručení dojít nemohlo. Např. pro nepřítomnost v době doručování na doručovacím místě. Uvedené však soudy odmítají dosud náležitě zohlednit, kdy v rámci neúčinnosti doručování jsou velmi přísní. Přitom by měly mít na paměti, že pokud stát přinutil subjekty používat pro ně velice přísný (méně příznivý) způsob doručení právě pro nemožnost se v mnoha životních situacích doručení vyhnout, měl by jim toto vyvážit možností se v častějších případech dovolávat neúčinnosti doručení. Pouze takto lze dosáhnout řešení, které nebudou subjekty považovat za nespravedlivé. Zejména po malých daňových subjektech totiž nelze spravedlivě požadovat, aby k doručování povinně přistupovali tak, jak velké subjekty s vlastní podatelnou.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.