Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 2 Afs 435/2017 , www.nssoud.cz
Nepořádek v dlouhodobých vztazích
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Na druhé straně není možno činit přehnaně přísné závěry z dílčích nekonkrétností fakturace činnosti subdodavatelů. I mezi nezávislými smluvními stranami, které spolu dlouhodobě spolupracují a mezi nimiž je vysoký stupeň důvěry (tak se navenek jeví vztah stěžovatele a pánů Fedaka, Schulze a Pavlíka), je zcela běžné a pochopitelné, že dílčí nejasnosti v účtování odebraných plnění se řeší různými dodatky či paušalizacemi. Pokud není pochyb o tom, že všechny podstatné části sjednaného plnění byly dodavatelem poskytnuty, nelze z dílčích fakturačních nejasností usuzovat, že poskytnutí plnění nebylo prokázáno. Zjistí-li však správce daně nejasnosti ohledně toho, zda byla poskytnuta samotná podstatná část (jádro) plnění, je třeba takovou okolnost důkladně prověřit.
Na tomto místě NSS poukázal na skutečnost, která je správcem daně až příliš často používána jako důkaz nevěrohodnosti evidence daňových subjektů. Tou skutečností je přílišná volnost v dlouhodobých smluvních vztazích. Podnikatelská praxe ukazuje, že je naprosto obvyklé, když dlouhodobé smluvní vztahy nemají jasné kontury, kdy strany nelpí na drobnostech. Mnoho důležitých okolností je řešeno až následně, to aniž by pro tento účel byl dán písemný smluvní základ. Paušalizovaná řešení nashromážděných nepřesností jsou na denním pořádku. Ze všech těchto okolností přitom nelze dovozovat tak zásadní důsledky, jak mnohdy činí správce daně.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.