Prosím o objasnění § 23 odst. 8 ZDP : Když se přechází z evidence na paušál, tak pohledávky zvyšují základ daně a závazky snižují základ daně za předcházející období (tzv. dodanění) a když se přechází naopak z paušálu na evidenci, tak je to stejné? Nebo je to opačně, že závazky zvyšují základ daně a pohledávky naopak snižují?
Otázky a odpovědi: Přechody mezi paušálem a daňovou evidencí
Ing.
Ivana
Pilařová
Odpověď
Při změně způsobu uplatnění výdajů ze skutečných výdajů na paušální výdaje se základ daně roku, kdy byly uplatněny naposledy skutečné výdaje, zvýší o hodnotu pohledávek, které by v případě inkasa byly zdanitelné [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP], dále se zvýší o hodnotu zásob a naopak sníží o hodnotu závazků, které by při úhradě byly daňově účinným výdajem. V době vedení paušálních výdajů se pak skutečná inkasa již zdaněných pohledávek vzniklých v době vedení daňové evidence označí jako nezdanitelné příjmy a nelze k nim uplatnit paušální výdaje. Ke skutečné úhradě závazků se již dále nepřihlíží, neboť jsou uplatňovány paušální výdaje.
V případě obráceného přechodu z paušálních výdajů na skutečné výdaje se základ daně období, za které byly uplatněny paušální výdaje, zvýší o hodnotu pohledávek, které by při inkasu byly zdanitelné [opět s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP]. K jiné úpravě základu daně nedochází. V následné době vedení daňové evidence a uplatnění skutečných výdajů se inkaso již zdaněných pohledávek z doby vedení paušálních výdajů označí za nezdanitelný příjem. Velký pozor je potřeba dát na skutečnou úhradu závazků, které vznikly za dobu uplatňování paušálních výdajů. K jejich skutečné úhradě v době uplatňování skutečných výdajů se nemůže přihlížet a jedná o se nedaňové výdaje.
Je vhodné podrobněji rozebrat „výjimečné“ pohledávky, které mají z výše uvedených režimů výjimku [§ 24 odst. 2 písm. y) ZDP]. Pokud nahlédneme do zákona, mohlo by se zdát, že dotyčné ustanovení se vztahuje pouze na poplatníky, kteří jsou účetní jednotkou. Nicméně pro účely přechodu z daňové evidence na účetnictví, či obráceně, dotyčné ustanovení uvádí výčet pohledávek, jichž se netýká povinnost zvýšení základu daně. Jedná se například o poměrně často se vyskytující pohledávku, která vznikla v daňové evidenci, nebo za doby uplatňování paušálních výdajů a je za dlužníkem v insolvenčním řízení (řádně do tohoto řízení přihlášena) v případě, že byl konkurz pro nedostatek majetku ukončen, nebo naopak v případě, kdy insolvenční řízení probíhá a dosud není ukončené. Při změně způsobu uplatňování výdajů se o hodnotu této pohledávky nebude základ daně zvyšovat.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.