Druhy a kategorie vozidel

Základní rozdělení vozidel provádí zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V § 2 zákon uvádí, že:

Silniční i zvláštní vozidla se rozdělují do jednotlivých druhů a kategorií. a se, jako základní údaje o vozidle, zapisují do technického průkazu vozidla.

Níže uvedené členění do druhů a kategorií neplatí pro , jejichž rozdělení je stanoveno vyhláškou č. 100/2018 Sb., o technické způsobilosti a pravidelných technických prohlídkách vojenských vozidel. jsou drážní vozidla, na která se vztahuje zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

Mezi silniční vozidla patří podle § 3 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. tyto vozidel:

Mezi zvláštní vozidla patří podle § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. tyto druhy vozidel:

Kromě uvedených vozidel je zvláštním vozidlem také mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy, vozidlo bez karosérie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

Silniční vozidla a zvláštní vozidla se rozdělují do kategorií L, M, N, O, T, C, R, S a Z.

Jednotlivé druhy silničních a zvláštních vozidel, jejich jednotné zařazování podle druhů, kategorií a jejich dalšího provedení je uvedeno v příloze č. 2 k vyhlášce č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Kategorie vozidel je podle § 2 odst. 8 zákona č. 56/2001 Sb. skupina vozidel se stejnými technickými podmínkami stanovenými prováděcí vyhláškou k zákonu č. 56/2001 Sb., tj. vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Základními kategoriemi vozidel jsou výše uvedené kategorie L, M, N, O, T, C, R, S a Z.

Podrobný popis vozidel kategorie L a její další členění jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem, tj. v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013⁵⁾ ze dne 15. 1. 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly, ve znění pozdějších předpisů.

Podrobný popis vozidel kategorií T, C, R a S a jejich další členění jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem, tj. v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013⁶⁾ ze dne 5. 2. 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly, ve znění pozdějších předpisů.

Uvedená vozidla kategorie L se dále rozdělují podle druhu pohonné jednotky, používaného paliva a dalších kritérií. Další podrobná specifika jsou uvedena v Příloze I k uvedenému nařízení EU.

jsou silniční motorová vozidla zařazená do kategorie M nebo N, která mají zvláštní technické vlastnosti umožňující jejich použití mimo běžné vozovky. V technickém průkazu se označují doplňkovým písmenem G. Vozidlo, které má v technickém průkazu uvedeno označení kategorie např. M1G je tedy silniční motorové vozidlo s nejvýše osmi místy k sezení v provedení terénní. Podrobnosti pro zařazení vozidla do podkategorie terénní vozidlo jsou uvedeny v oddílu 4 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES⁷⁾.

jsou silniční vozidla kategorie M, N nebo O, která mají zvláštní technické vlastnosti k výkonu funkce, jež vyžaduje zvláštní uspořádání a/nebo výstroj. Typy vozidel zvláštního určení jsou vymezeny a uvedeny v oddílu 5 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

je vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti uvedené v bodě 2.1 a 2.2 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES. V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“.

podkategorie jsou pracovní stroje samojízdné s vlastním zdrojem pohonu, konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností. Pracovní stroje samojízdné nejsou zpravidla určeny pro přepravní činnost.

podkategorie jsou pracovní stroje nesené určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností. Tyto stroje se na pozemních komunikacích pohybují zavěšeny na vozidle a tvoří s ním jeden celek. Jejich pojezdové ústrojí (pokud jsou jím vybaveny) není v přepravní poloze ve styku s vozovkou. Do této kategorie spadají i výměnné nástavby mající charakter pracovního stroje neseného.

a jsou vozidla, která jsou zapsána v registru historických a sportovních vozidel, přičemž historickému vozidlu je vydán průkaz historického vozidla a sportovnímu vozidlu průkaz sportovního vozidla (viz také § 79a a 79b zákona č. 56/2001 Sb. a vyhláška č. 240/2002 Sb.).

Zcela rozdílným pojmem než druh vozidla anebo kategorie vozidla je , kterým se podle ustanovení § 2 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb. rozumí vozidla určité kategorie, jež se shodují alespoň v základních znacích. Typ vozidla může zahrnovat varianty a verze. Základní znaky pro určení typů vozidel, variant a verzí stanoví pro jednotlivé kategorie vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Základní znaky pro vozidla kategorií M, N a O jsou uvedeny v příloze II části B směrnice 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, ve znění pozdějších předpisů.

Typ, varianta a verze vozidla je uvedena v technickém průkazu vozidla, Typ a varianta vozidla jsou obsaženy také v identifikačním čísle vozidla.

vozidla – kód (Vehicle Identification Number) je nejdůležitější identifikační údaj vozidla uvedený jak v registru vozidel, v technickém průkazu vozidla, tak i zpravidla na několika místech na vozidle. Má určitý počet znaků, čísel a písmen (zpravidla sedmnáct), které jsou specifické pro dané vozidlo. Jeho skladba a použití jsou stanoveny příslušnými předpisy Evropské unie.

Toto „rodné číslo“ vozidla se , a to ani při přestavbě vozidla či výměně karoserie.

Z uvedeného je zřejmé, že pojmy druh, kategorie a typ vozidla nelze zaměňovat ani směšovat a je třeba, zejména z hlediska daně z příjmů, daně z přidané hodnoty a daně silniční, je také správně používat.

Nejdůležitějším dokladem o vozidle je silničního motorového nebo přípojného vozidla, technický průkaz zvláštního vozidla anebo jiný doklad umožňující používat vozidlo na pozemních komunikacích či mimo ně. Je to doklad, který jde s vozidlem prakticky od okamžiku předání vozidla výrobcem prodejci až do jeho trvalého vyřazení z provozu.

Protože v technickém průkazu vozidla jsou uvedeny také údaje rozhodující pro daňové řízení, a to nejen v případě daně silniční, je nanejvýš vhodné technický průkaz (kopii) uchovávat i po prodeji či likvidaci vozidla, vyřazení vozidla z registru vozidel a z evidence u vlastníka (provozovatele) vozidla.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.