Co přináší rok 2019 v oblasti daně z příjmů fyzických osob? Souhrn nejdůležitějších změn v daňových a souvisejících předpisech uvádějí následující řádky.
Změny v daňových a souvisejících předpisech u daně z příjmů fyzických osob pro rok 2019
Milan
Mareš,
daňový poradce Rödl & Partner
Z praktického hlediska lze rozdělit tyto změny do dvou kategorií:
a)
změny účinné od 1. 1. 2019 (před daňovým balíčkem),
b)
změny účinné od 1. 4. 2019 (daňový balíček).
Zákonem o daních z příjmů, popř. zkratkou „ZDP“, se v následujícím textu rozumí zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Pro mzdové účtárny zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají pracovníky, jejichž odvod zdravotního a sociálního pojištění podléhá jiným než českým právním předpisům, šlo o dlouho očekávanou novelu.
V § 6 odst. 12 se za větu druhou vkládá věta
„Za zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá, se nepovažuje zaměstnanec, je-li prokázáno, že se na něho zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika nebo Švýcarské konfederace; v takovém případě jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění a tyto zahraniční příspěvky se považují pro účely daní z příjmů za povinné pojistné.“.
Z hlediska fyzických osob jde tedy o postavení na roveň odvodů zdravotního a sociálního pojištění hrazených podle českých právních předpisů a odvodů zdravotního a sociálního pojištění hrazených podle předpisů jiného členského státu EU, předpisů států EHP a Švýcarska – při výpočtu superhrubé mzdy, respektive stanovení základu daně.
Z hlediska samotného způsobu výpočtu mzdy se tak nic nemění, zrušení konceptu superhrubé mzdy je sice dlouho očekáváno, avšak znovu se jeho zrušení posouvá, tentokrát snad přestane tento koncept platit od 1. 1. 2020.
Další změny nastaly vlastně tak nějak automaticky, neboť jsou navázány na výši minimální mzdy, která je pro účely daně z příjmů upravena ve znění § 21h ZDP.
Minimální mzdou se pro účely daní z příjmů rozumí měsíční sazba minimální mzdy podle právních předpisů upravujících výši minimální mzdy účinná k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období a neupravená s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti.
Od 1. 1. 2019 je nově stanovena minimální mzda ve výši 13 350 Kč měsíčně, resp. 79,80 Kč vyjádřeno v hodinové sazbě.
Od minimální mzdy je odvozeno např. osvobození pravidelně vypláceného důchodu nebo penze nejvýše ve výši 36násobku minimální mzdy.
Při využití slevy za umístění dítěte v předškolním zařízení ve smyslu § 35bb ZDP lze za každé vyživované dítě uplatnit slevu maximálně do výše minimální mzdy.
Podobně je na výši minimální mzdy navázán minimální příjem pro využití daňového bonusu ve smyslu § 35c ZDP. Tento minimální příjem ze závislé, popř. samostatné výdělečné, činnosti je stanoven ve výši 6násobku minimální mzdy za zdaňovací období.
Průměrná mzda se rekordně zvýšila na 32 699 Kč měsíčně hrubého. Tím se zvýšil limit pro příjmy podléhající solidárnímu navýšení daně. Sazba solidární daně zůstává na výši 7 procentních bodů.
Dosavadní princip, kdy se z příjmů podléhajících solidárnímu navýšení daně nehradí sociální pojištění, zůstává zachován. Pro odvody zdravotního pojištění tento limit neplatí.
Dobrou zprávou pro osoby samostatně výdělečné činné je navýšení absolutních limitů pro výdajové paušály na úroveň roku 2017.
Dále dochází k navýšení částky u dohod o pracovní činnosti, ze které se nehradí zdravotní a sociální pojištění, nicméně se aplikuje srážková daň.
Zvláštní kategorií, která se dotýká i fyzických osob podnikatelů, je zcela určitě možnost uplatnění výdajů na výzkum a vývoj více než jednou od základu daně. Tato oblast je neustále předmětem zájmu správce daně. Výsledkem daňových kontrol a souvisejících soudních rozhodnutí je novela zákona, která stanovuje např. povinnost oznámit úmysl vynaložit tyto výdaje správci daně.
Poplatník, který hodlá v souvislosti s realizací projektu výzkumu a vývoje odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, oznámí tuto skutečnost správci daně zvlášť za jednotlivý projekt výzkumu a vývoje.
Až správní praxe prokáže, do jaké míry jde o podporu inovací v naší ekonomice či navýšení administrativní zátěže pro výzkumníky.
V souvislosti s hlavním bodem daňového balíčku, kterým je implementace směrnice ATAD do našeho právního řádu, by mohl uniknout podle mého jeden ze zásadních bodů novely, a tou je nová informační povinnost plátce daně.
Tato informační povinnost se vztahuje jak na příjmy plynoucí do zahraničí (což je novinka), tak i na osvobozené příjmy plynoucí fyzickým osobám (již implementováno).
Nejprve krátce k již platnému. Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob obdrží příjem, který je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 000 000 Kč, je povinen oznámit správci daně tuto skutečnost do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel.
Relativně jednoduchá definice až do chvíle, kdy poplatník nezná přesnou výši příjmu, například u nemovité věci.
Nově se ovšem zavádí další povinnost podávat správci daně informace. Plátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, z něhož je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a to i v případě, že je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně.
Plátce daně je tedy povinen oznamovat platby do zahraničí, i pokud se jedná o osvobozené příjmy. Tedy např. o veškeré výplaty dividend mateřským společnostem u právnických osob. U fyzických osob pak může jít například o osvobozený převod podílu na obchodní korporaci.
Závěrem nelze než konstatovat, že zátěž daňových poplatníků a plátců se nadále zvyšuje, přičemž jediným cílem je vyšší výběr daní. Jenom implementace kontrolních nástrojů ze strany správce daně povede k navýšení počtu pracovníků na straně správce daně, a tudíž k vytvoření dalšího tlaku na výdajové straně státního rozpočtu České republiky. Jde bohužel o trend coby důsledek daňového plánování velkých nadnárodních koncernů, který se projevuje ve všech daňových jurisdikcích.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.