Účtování o nároku poškozeného na náhradu škody

Vydáno: 15 minut čtení

Účelem tohoto příspěvku je zodpovědět otázky týkající se účtování o nároku na náhradu škody, resp. pohledávek z titulu pravomocně přiznaného nároku na náhradu škody, v průběhu trestního řízení. V textu budou stručně rozebrány rovněž daňové konsekvence zaúčtování těchto pohledávek.

Účtování o nároku poškozeného na náhradu škody
Mgr.
Milan
Kučera
Pokud byla poškozenému způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo se na jeho úkor pachatel trestného činu obohatil (dále souhrnně jen „škoda“ a „nárok na náhradu škody“) ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost takovou škodu nahradit v penězích (§ 43 odst. 3 trestního řádu).
Je-li poškozeným účetní jednotka dle § 1 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), která je povinna vést účetnictví dle tohoto zákona, vyvstává otázka, kdy nárok na náhradu škody zaúčtovat a jak s ním v rámci účetnictví dále nakládat tak, aby ohledně tohoto postupu nepanovaly pochybnosti.
 
Vznik a doba trvání nároku na náhradu škody
Nárok na náhradu škody poškozenému vzniká v důsledku spáchání trestného činu, přičemž pro řádné uplatnění, ať již v trestním (adhezním) nebo občanskoprávním řízení, je třeba, aby nedošlo k jeho promlčení. V opačném případě je pachatel oprávněn vznést námitku promlčení.
Dle § 620 odst. 1 a § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“