Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení

Vydáno: 22 minut čtení

Plátce, který pro jiného plátce uskutečnil zdanitelné plnění a přiznal a zaplatil daň z přidané hodnoty (daň na výstupu), avšak nedostal od plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, za toto plnění zaplaceno, může za stanovených podmínek a stanoveným postupem tuto přiznanou a zaplacenou daň získat zpět. Tato možnost vyplývá s účinností od 1. 4. 2011 z právní úpravy v § 44 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), kde jsou vymezeny podmínky a pravidla pro provádění opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. K této právní úpravě vydalo Generální finanční ředitelství v červenci 2011 Informaci k aplikaci § 44 ZDPH (podle této Informace bylo možno opravit výši daně podle § 44 ZDPH i u pohledávek, které vznikly před 1. 4. 2011), k níž byl v dubnu 2013 vydán Dodatek č. 1 (tímto dodatkem bylo nově upřesněno, že opravu výše daně podle § 44 ZDPH lze provést pouze u zdanitelných plnění poskytnutých dlužníkovi po 1. 4. 2011, resp. naopak ji nelze provést u pohledávek za zdanitelná plnění uskutečněná do 31. 3. 2011).

Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení
Ing.
Jiří
Vychopeň
Ustanovení § 44 ZDPH bylo již několikrát novelizováno (vždy se jednalo pouze o drobné dílčí změny), naposledy v souvislosti s přijetím nového celního zákona (s účinností od 29. 7. 2016).
Blíže se budeme věnovat současné platné právní úpravě opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení: Podle § 44 odst. 1 ZDPH je plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla v období končícím 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění, doposud nezanikla (dále jen „věřitel“), oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že:
 
a) Plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen „dlužník“), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka
Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, kterým byl od 1. 1. 2008 nahrazen dřívější zákon o konkurzu a vyrovnání. Insolvenčním řízením se podle § 2 písm. a) insolvenčního zákona rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení.
Podle § 3 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku tehdy, má-li více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (jedná se o „platební neschopnost“). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen (tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku se podle § 4 insolvenčního zákona rozumí zejména konkurz, reorganizace nebo oddlužení. Zatímco na základě rozhodnutí o konkurzu dochází k uspokojení pohledávek z výnosu zpeněžení majetkové podstaty, při reorganizaci se postupně uspokojují pohledávky věřitelů při zachování provozu podniku dlužníka. Oddlužením se řeší úpadek fyzických nebo právnických osob, které nejsou podnikateli, případně i některých drobných podnikatelů. Pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů stanoví zákon zvláštní způsoby řešení úpadku (např. při úpadku finanční instituce).
Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku te