Metodika zdaňování úroků z titulu poskytnutí zápůjčky mezi spojenými osobami

Vydáno: 38 minut čtení

Následující text představuje ucelený metodický návod pro spojené subjekty, rezidenty České republiky (ČR), které si mezi sebou poskytly peněžitou zápůjčku a nejsou si jisté, zda je sjednaná výše úroku z hlediska zdanění v pořádku, nebo musí zdanit úrok v obvyklé výši, případně neví, jak takový úrok stanovit. Rovněž jsou zde popsány podmínky, za kterých lze zaplacené úroky na straně vydlužitele považovat za daňově uznatelné.

Metodika zdaňování úroků z titulu poskytnutí zápůjčky mezi spojenými osobami
Ing.
Hana
Kropáčová
Základní termíny často zmiňované v tomto příspěvku jsou vysvětleny v následující tabulce.
Tabulka č. 1: Základní pojmy
Pojem
Význam
Ustanovení
Zapůjčitel
Poskytovatel zápůjčky (dříve
věřitel
)
Vydlužitel
Příjemce zápůjčky (dříve
dlužník
)
Obvyklý úrok
Úrok, který je v době sjednání zápůjčky obvykle používán peněžními ústavy v místě při poskytování obdobných produktů (úvěrů) veřejnosti
pokyn GFŘ
č. D-22
Člen obchodní
korporace
Společník – může být jak fyzická osoba, tak právnická osoba (například mateřská společnost ve vztahu ke své dceřiné společnosti)
Vysvětlivky:
OZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).
Pokyn GFŘ č. D-22 – pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-22, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pokyn č. D 22).
 
Část I – Obvyklá výše úroku
Jde o nejdůležitější část celého procesu skládající se z několika dílčích kroků, které jsou pro přehlednost znázorněny na schématu č. 1 dále.
Schéma č. 1: Předmětné kroky první části
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=8514.jpg
 
Krok první: Určení zda se jdená o spojené osoby
Prvním a nejdůležitějším krokem je určení toho, zda se dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jedná o osoby spojené, tj. zda je zde povinnost zdanit úrok v obvyklé výši. Od takového zjištění se bude dále odvíjet i následný postup.
Subjekty se při takovém určení mohou řídit dle schématu č. 2 níže. Doplňující komentář k některým pojmům je uveden níže pod schématem.
Schéma č. 2: Subjekty poskytující zápůjčku2)
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=8518.jpg
Poznámky ke Schématu č. 2
*
Výpočet podílu
- Podíl na základním kapitálu nebo podíl s hlasovacím právem se stanoví jako aritmetický průměr měsíčních stavů.
- Účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole.
**
Vymezení jinak spojených osob dle § 23 odst. 7 ZDP
- Osoba podílející se na vedení či kontrole jiné osoby.
- Osoby blízké – příbuzný v přímé řadě, sourozenec, manžel, partner, švagr; dále jiné osoby v poměru rodinném či obdobném, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá osoba pociťovala jako újmu vlastní.3)
- Ovládající a ovládaná osoba.
- Osoby, které vytvořily vztah převážně za účelem snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty.
- Situace, kdy se shodné osoby (či blízké) podílejí na vedení či kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažuje člen dozorčí rady obou osob.
Pokud spojené osoby zjistí, že se na ně nevztahuje povinnost zdanit úrok v obvyklé výši, zdaní příslušnou výši úroku, kterou si mezi sebou sjednaly. Následující kroky se tak na ně již nevztahují a mohou rovnou přistoupit k druhé části postupu: Způsob zdanění přijatých úroků uvedené dále.
Zjistí-li spojené subjekty, že mají povinnost zdanit úrok v obvyklé výši, nastává otázka, jak tuto obvyklou výši úroku stanovit. Tento postup je obsahem následujícího kroku.
 
Krok druhý: Stanovení intervalu obvyklého úroku
Určování výše obvyklé úrokové sazby u závislých transakcí mezi spojenými subjekty, rezidenty České republiky, je vhodné realizovat na základě srovnání s úrokovými sazbami bankovních úvěrů, které by daný subjekt obdržel
ve stejném místě a čase od bankovní instituce, s obdobnou dobou splatností a ke stejným účelům.
Jinak řečeno, při závislé transakci je potřeba zjistit úrokovou míru (nejlépe určité rozpětí dané intervalem)4), která by byla sjednána při realizování nezávislé transakce mezi nespojenými osobami za stejných či obdobných podmínek (úvěr od bankovní instituce).
Proces stanovení intervalu obvyklého úroku lze rozdělit do dvou kroků: