Zástavní a zadržovací právo v občanském zákoníku

Vydáno: 36 minut čtení

Následující příspěvek je věnován vybraným ustanovením, která se zabývají právním vymezením zástavního a zadržovacího práva, zanesených v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), konkrétně v § 1309 až 1399. Popsána jsou však i některá další související ustanovení občanského zákoníku, dále zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a pro srovnání i zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník.

Zástavní a zadržovací právo v občanském zákoníku
Ing.
Libor
Novotný
 
Zástavní právo
Podle § 1309 občanského zákoníku:
„…vznikne věřiteli
při zajištění dluhu zástavním právem oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy
. Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí osobě, jen je-li tento zákaz zapsán do rejstříku zástav podle jiného právního předpisu nebo do veřejného seznamu, anebo byl-li jí znám.“
Platí, že
zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat.
Zástavní právo je možné zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Je-li taková věc zapsána ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zapíše se k ní zástavní právo, pokud s tím vlastník věci souhlasí.
Zástavním právem je možné zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva.
Zástavním právem lze zajistit dluh
peněžitý i nepeněžitý
, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.
V souvislosti s promlčením občanský zákoník v § 615 vymezuje, že pokud je
splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve než pohledávka.
Promlčení pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli v uspokojení ze zástavy. Zástavní právo se nepromlčí, dokud má zástavní věřitel movitou zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro něho opatruje třetí osoba. Má-li věřitel
zadržovací právo,
použije se výše zmíněné obdobně. V souvislosti se
správou společné věci
pak nalezneme v § 1133 občanského zákoníku, že ke
zřízení zástavního práva
nebo jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově postačí rozhodnutí alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků.
V § 3068 občanského zákoníku, který spadá do oddílu, který se zabývá věcnými právy, nalezneme, že
pokud vzniklo zástavní právo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
může vlastník uplatnit právo z uvolnění zástavního práva, jen pokud zástavní věřitel zapsaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za uvolněným zástavním právem v dalším pořadí s uvolněním zástavního práva souhlasí. To platí obdobně i o záměně zástavního práva.
Ještě zmiňme, že podle § 1888 občanského zákoníku, který se zabývá
převzetím dluhu,
platí, že v případě, že přejde na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu
i zapsané zástavní právo
nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.
V souvislosti s problematikou postoupení pohledávky
občanský zákoník v § 1883 vymezuje, že postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila
zástavním právem,
ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.
 
Zastavení
Podle § 1312 občanského zákoníku se
zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou.
V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno