Benchmarková analýza v oblasti transferových cen

Databáze ORBIS je zpravidla používaná pro srovnání ziskových ukazatelů (čistá provozní marže, čistá zisková přirážka, tzv. Berry a jiné). Specifické databáze jsou pak využívány pro benchmarkové analýzy licenčních poplatků (např. RoyaltyStat, RoyaltySource, ktMINE), nájmů nemovitostí (v rámci českého prostředí např. CeMap) a jiných specifických transakcí, kupříkladu u úvěrů, zápůjček či ručení (této problematice bude věnován samostatný článek).

Benchmarková analýza sestává zpravidla ze dvou zásadních kroků, kterými jsou:

Hlavním cílem provedení je nalezení vzorku nezávislých srovnatelných dat, na jejichž základě bude stanoveno tržní rozpětí analyzovaného ukazatele.

Každá vyhledávací strategie by měla obsahovat jak kvantitativní kritéria, kdy je pracováno především s číselnými ukazateli či předem definovanými stupnicemi a škálami, tak i kvalitativní část vyhledávání, jež je zpravidla prováděna v rámci samotné zdrojové databáze nebo specifickým softwarem.

V případě benchmarkingu ziskových ukazatelů s použitím databáze ORBIS jsou v rámci vyhledávací strategie nejprve určena kritéria, s jejichž pomocí budou ze všech společností v databázi (dnes cca 23 mil.) vybrány pouze ty splňující základní podmínky srovnatelnosti. Tato část analýzy je nazývána tzv. kvantitativní analýzou (filtruje se na základě jasně kvantifikovaných údajů).

Při volbě vyhledávacích kritérií je zapotřebí zohlednit zejména následující kritéria:

Soubor získaných společností dle výše uvedených kritérií je následně podroben kvalitativní analýze neboli tzv. manuálnímu screeningu, kdy se jedná o prověření, zda vybraný vzorek entit skutečně odpovídá zadaným kritériím, resp. lze tyto společnosti s ohledem na jejich podnikatelskou činnost, možné propojení se skupinou, využívaná aktiva, finanční či rizikovou analýzu, dostupnost webových stránek či jiných veřejně přístupných materiálů aj., považovat za srovnatelné se společnostmi figurujícími v posuzované transakci. Výstupem je finální datový soubor potenciálně srovnatelných nezávislých společností, z něhož lze vycházet při stanovení tržního rozpětí.

V rámci databází používaných pro stanovení obvyklé výše licenčního trhu (viz výše – RoyaltyStat, RoyaltySource, ktMINE aj.) je rovněž při volbě vyhledávacích kritérií zapotřebí zohlednit kritérium , dále pak následující:

V případě databáze CeMap či jiné určené pro oblast pronájmů nemovitostí je pak potřeba co nejpřesněji specifikovat:

, je odvislé od výběru metody pro stanovení transferové ceny, stejně tak od vhodně zvoleného ukazatele ziskovosti. Například výstupem metody nezávislé srovnatelné ceny je tržní rozpětí ceny jako takové, což se týká zejména transakce pronájmů či stanovení obvyklé výše hodinových sazeb, ve speciálních případech financujících transakcí je pak výstupem tržní rozpětí obvyklé úrokové sazby či sazby ručení. Při použití ostatních transakčních či ziskových metod pak již tržní rozpětí bude stanoveno zpravidla na bázi ziskového rozpětí v procentuálním vyjádření dle vhodně zvoleného ukazatele (čistá zisková marže, zisková přirážka k nákladům, obchodní marže, ukazatele rentability ROA či ROE aj.). Tržní rozpětí může být stanoveno na bázi plného, mezikvartilového či decilového rozpětí. Plné rozpětí by mělo být preferováno v případě dostatečně homogenních dat, kdy je distribuce hodnot směřována blízko mediánu. Bohužel v praxi jsou nalezená finanční data vlivem extrémních hodnot často velmi nesourodá, a tudíž je nutno nezřídka přistoupit ke stanovení ceny obvyklé za použití mezikvartilového či decilového rozpětí.

Stanovení mezikvartilového rozpětí z uvedeného vzorku hodnot je ilustrováno prostřednictvím následujícího příkladu. V tabulce níže jsou uvedeny výsledné hodnoty ziskové přirážky k nákladům (C+) vybraných nezávislých společností, které byly stanoveny jako průměr ziskových přirážek k nákladům dosahovaným jednotlivými společnostmi v letech 2018–2020. Jedná se přitom o modelový příklad, přičemž hodnoty ziskových přirážek mohou nabývat různých hodnot v závislosti na analyzovaném odvětví.

S ohledem na výše uváděné hodnoty ziskových přirážek k nákladům vybraných nezávislých společností lze stanovit výsledné mezikvartilové tržní rozpětí, které je uvedeno v tabulce níže. Mezikvartilové rozpětí představuje rozpětí výsledků mezi dolním a horním kvartilem, resp. mezi 25. a 75. percentilem, přičemž dolní kvartil představuje hodnotu, pod níž je umístěno 25 % zkoumaných hodnot, zatímco horní kvartil pak reprezentuje hodnotu, nad níž je umístěno 25 % zkoumaných hodnot. Mediánem se rozumí hodnota nacházející se přesně uprostřed všech hodnot seřazených do neklesající posloupnosti.

V souladu s ilustrativním příkladem výše lze konstatovat, že obvyklá výše ziskové přirážky k nákladům se nachází v rozmezí <4,14 %; 7,34 %>.

Jak je uváděno mimo jiné v Pokynu GFŘ D-34, ke komplexnějšímu pochopení závislých transakcí je doporučováno používat víceletá data zjištěná u srovnatelných nezávislých podniků, obvykle za tři až pět let, v závislosti na tom, o jaký výrobek či službu se jedná, na době životnosti či dalších faktorech. Užitím dat minulých let lze např. objasnit, zda je vykázaná ztráta součástí celé řady ztrát u podobných transakcí, důsledkem konkrétních ekonomických podmínek v předcházejícím roce, nebo odrazem skutečnosti, že výrobek je na konci svého životního cyklu. Při použití dat za více let se obvykle využívá aritmetický či vážený průměr, který může zlepšit spolehlivost rozpětí.

Na závěr věcné upozornění v této oblasti. V případě, že vedení společnosti disponuje již značně letitou dokumentací k transferovým cenám, je na místě zvážit její aktualizaci, neboť ve vazbě na zmiňovaný Pokyn GFŘ D-34 je doporučováno – jinými slovy provést nejlépe každoroční aktualizaci finančních dat nezávislých srovnatelných společností zjištěných prostřednictvím např. výše uváděných komerčních databází.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.