Přijetí preventivních opatření je z povahy věci možné posuzovat jen tam, kde není jisté, zda daňový subjekt o své účasti na podvodu věděl, a je třeba posoudit, zda o ní alespoň mohl vědět (daňový subjekt, který ví, že se podvodu účastní, logicky nebude přijímat opatření, aby této situaci zamezil).
Rozdíl mezi úmyslem a nedbalostí u podvodů na DPH
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020. sp. zn. 6 Afs 154/2020, www.nssoud.cz
Na tomto místě se ukazuje, proč je třeba rozlišovat mezi úmyslným a nedbalým zapojením do podvodu. U nedbalého zapojení bude třeba vést dokazování poněkud jiným směrem, jakož i šířeji. Na druhou stranu důkazy o úmyslném zapojení, které by mohly dokazování významně zkrátit (např. odposlechy), bude poměrně těžké obstarat. Správci daně totiž nemají tak široké pravomoci, jako orgány činné v trestním řízení. Každopádně správci daně by měli rozlišovat, zda daňovým subjektům kladou za vinu vědomou, či nedbalostní účast na podvodech.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.