Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku nejprve uvedl, že pokud stěžovatelka vyjádření podala včas, tj. ve stanovené lhůtě, nelze z této skutečnosti paušálně dovozovat, že lhůta pro vyjádření daňového subjektu byla dostatečná. S ohledem na dikci § 115 odst. 3 daňového řádu nicméně žalovaný nebyl oprávněn (prvotně, ve výzvě k vyjádření a navržení dalších důkazů) stanovit lhůtu delší patnácti dní. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán není povinen zasílat daňovému subjektu pro účely seznámení dle § 115 odst. 2 daňového řádu také nově doplněný obsah spisu (zejména důkazní prostředky), musí být lhůta dostatečná také k tomu, aby se s ním daňový subjekt mohl cestou nahlédnutí do spisu seznámit a posléze na něj ve lhůtě reagovat.
Zasílání důkazních prostředků odvolacím orgánem