Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádné jiné důvody darování, ale vyjádřil pouhý nesouhlas se skutkovými závěry správce daně, neměli správce daně ani žalovaný důvod k postupu dle § 92 odst. 4 daňového řádu . Nelze přitom souhlasit ani s tím, že by finanční orgány svou argumentací sváděly stěžovatele k myšlence, že další okolnosti vzájemných vztahů mezi stěžovatelem a obdarovaným nejsou pro věc rozhodné. Finanční orgány pouze vyšly z jim známých skutečností, z nichž nevyplýval jiný důvod darování nemovitostí, než právě pracovněprávní vztah mezi stěžovatelem a obdarovaným.
Výsledek sporu je úměrný aktivitě v průběhu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 5 Afs 140/2018, www.nssoud.cz
Není radno vždy spoléhat na to, že v řízení musí prokazovat správce daně. Jak ukazuje i tento případ, tak chyba v úsudku vede k prohře v celém sporu. Proto je vhodné alespoň v rovině tvrzení se správcem daně polemizovat a nabízet svou skutkovou variantu, byť si mohu sebevíce myslet, že prokazovat má správce daně.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.