Legislativní novinky s komentářem
JUDr.
Petra
Berrová
Dne 14. ledna 2017 nabyl účinnosti zákon č.
458/2016 Sb., který novelizuje zákon č.
90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích), a
o kterém pojednává tento článek.
V důvodové zprávě k zákonu č. 458/2016
Sb. se mj. uvádí, že zastupování zaměstnanců v řídicích orgánech obchodních společností je
významným evropským základním právem, které je zakotveno v Chartě základních sociálních práv
zaměstnanců Evropské unie, přijaté v roce 1989, a přímo článek 153 odst. 1 písm. f) Lisabonské
smlouvy výslovně stanoví, že EU podporuje a završuje aktivity členských zemí mj. při zastupování a
kolektivní obraně zájmů zaměstnanců a zaměstnavatelů, včetně účasti při rozhodování o obchodní
politice. V české právní úpravě platné do konce roku 2013 byla účast zaměstnanců v dozorčích radách
upravena, ale zákon o obchodních korporacích,
který nabyl účinnosti od 1. ledna 2014, povinné zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách obchodních
společností zrušil. Ačkoliv odůvodněním tohoto kroku bylo, že tato spoluúčast zaměstnanců vede ke
zhoršení konkurenceschopnosti českých podniků, nebylo uvedené tvrzení podloženo žádnými informacemi
či analytickými údaji.
Zmíněná novela tedy opětovně do zákona o
obchodních korporacích zavádí povinnou účast zaměstnanců v dozorčích radách akciových
společností, a to u společností s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru. Rovněž však novela
umožňuje zakotvit povinnost účasti zaměstnanců v dozorčích radách ve stanovách i u společností s
nižším počtem zaměstnanců.
Dále tato novela do ustanovení § 448
odst. 1 zákona o obchodních korporacích zavádí úpravu, podle které musí být počet členů
dozorčí rady v akciových společnostech s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru dělitelný
třemi. V těchto společnostech volí dvě třetiny členů dozorčí rady valná hromada a jednu třetinu pak
zaměstnanci společnosti. Ve stanovách je také možné určit vyšší počet členů dozorčí rady volených
zaměstnanci, ale tento počet nesmí být vyšší než počet členů volených valnou hromadou. Také je možné
ve stanovách sjednat i při nižším počtu zaměstnanců společnosti volbu části členů dozorčí rady
zaměstnanci. Pouze však zaměstnanci, kteří jsou ve společnosti v pracovním poměru, mají právo volit
členy dozorčí rady, a stejně tak mohou zvoleného člena dozorčí rady odvolat.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat přechodnému ustanovení zákona č.
458/2016 Sb., podle kterého mají akciové
společnosti s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru povinnost uvést ujednání stanov a složení
dozorčí rady do souladu s touto novelou zákona o
obchodních korporacích do 2 let ode dne nabytí její účinnosti. Pokud by tak akciová
společnost v zákonem stanovené lhůtě neučinila, nejprve od rejstříkového soudu obdrží výzvu ke
splnění společně s přiměřenou lhůtou dodatečně stanovenou soudem k provedení uvedené povinnosti, a
pokud by ani během této dodatečné lhůty povinnost nesplnila, pak soud takovou akciovou společnost i
bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.
Určitou nevýhodou je, že popsaná úprava účasti zástupců zaměstnanců v dozorčích radách je
velmi stručná a neupravuje řadu otázek s tím souvisejících, např. organizaci volby zaměstnanců do
dozorčí rady společnosti či způsob navrhování kandidátů.
Rovněž není jednotná odpověď na otázku, zda se novela
zákona o obchodních korporacích vztahuje na oba
systémy řízení akciové společnosti či pouze na některý z nich. V této souvislosti se objevují dva
názory. Podle prvního z nich se uvedená novela na akciové společnosti s monistickým systémem
nevztahuje, neboť přechodné ustanovení zákona č.
458/2016 Sb. výslovně ukládá akciovým
společnostem uvést do souladu ujednání stanov o složení dozorčí rady s tímto zákonem a není zde
jakákoliv zmínka o složení správní rady. Jelikož přechodná ustanovení zákona č.
458/2016 Sb. nejsou součástí
zákona o obchodních korporacích, nelze v tomto
případě aplikovat ustanovení § 456 odst. 2
zákona o obchodních korporacích, kde se stanoví, že „kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí
radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s
obdobnou kontrolní působností“. Na podporu tohoto názoru lze uvést, že teorie i
judikatura
dovodila,
že správní rada může být jednočlenná a v popsané novele
zákona o obchodních korporacích není žádná
zmínka o tom, že správní rada musí mít tři členy a počet jejích členů musí být dělitelný třemi, jak
je to popsanou novelou stanoveno u dozorčí rady.Naopak zastánci názoru, že se novela vztahuje na oba typy řízení akciových společností,
argumentují zejména tím, že jejím účelem bylo bez jakýchkoliv pochyb zajistit účast zaměstnancům v
kontrolním orgánu akciové společnosti, a pokud by se novela vztahovala pouze na akciové společnosti
s dualistickým systémem, a nikoliv s monistickým, pak by byl zcela jistě účel novely
zmařen.