Vydáno: 13. 3. 2020
Otázky a odpovědi: Cestovní náhrady a karanténa Ing. Karel Janoušek Níže přinášíme dvě aktuální odpovědi na dotazy, které se týkají nároku zaměstnance na náhrady v případě karantény nařízené zaměstnavatelem, a dále účtování zrušené pracovní cesty do Itálie. Výkon práce v bydlišti zaměstnance Zaměstnanec se vrátil z dovolené v Itálii a zaměstnavatel mu nařídil, aby 14 dní nechodil na své pracoviště, pracoval po tuto dobu doma a kontakt se zaměstnavatelem udržoval prostřednictvím e-mailu a telefonu. Přísluší zaměstnanci za tuto dobu nějaké náhrady? To záleží na tom, jestli byla zaměstnanci nařízena karanténa anebo zda jde pouze o rozhodnutí zaměstnavatele. Byla-li mu lékařem nebo příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví nařízena karanténa, má zaměstnanec, zjednodušeně řečeno, v zásadě nemocenskou a žádné další náhrady se mu neposkytují. Jestliže zaměstnanec karanténu nemá, ale zaměstnavatel mu nařídil, aby vykonával práci doma, pak zaměstnanci v případě, že jeho bydliště (byt) není jeho místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm, přísluší podle § 163 odst. 6 zákoníku práce stravné, a to každý den za dobu výkonu práce doma. Zaměstnanec pochopitelně vykáže, že každý den doma vykonával práci 8 hodin, jinak by neměl odpracovánu stanovenou dobu a musel by ji později napracovat. Zaměstnanci tak za každý kalendářní den výkonu práce doma bude příslušet stravné ve výši 87–103 Kč (podle rozhodnutí zaměstnavatele). Pokud by zaměstnavatel po uvedenou dobu poskytoval zaměstnanci místo stravného menu stravenky, postupoval by v rozporu se zákoníkem práce (stravné, které zaměstnanci ze zákona přísluší, nelze ničím nahradit, tedy ani menu stravenkou) a zaměstnanci poskytnutá menu stravenka by navíc byla daňově neuznatelným nákladem zaměstnavatele – viz § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Připomínám, že jde o případy, kdy bydliště zaměstnance není sjednaným místem výkonu práce ani pravidelným pracovištěm, ani se nenachází v obci, která je jeho pravidelným pracovištěm. Pokud by i bydliště zaměstnance bylo jeho sjednaným místem výkonu práce a pravidelným pracovištěm, anebo by se jeho bydliště nacházelo v obci, která je jeho místem výkonu práce i pravidelným pracovištěm, pak by mu stravné za dobu výkonu práce v bydlišti nepříslušelo. Zaměstnanec by totiž vykonával práci na pravidelném pracovišti. Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce musí být místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě, pravidelné pracoviště tam sjednáno být může. Pracovní smlouvu lze změnit či upravit dodatkem (písemným). Takže prakticky záleží jen na zaměstnavateli, zda případně se zaměstnancem sjedná na určitou dobu v souladu se zákoníkem práce změnu pracovní smlouvy. Neuskutečněná zahraniční pracovní cesta Zaměstnanec byl vyslán na zahraniční pracovní cestu do Itálie. Zakoupili jsme mu letenky, zajistili a uhradili ubytování v zahraničí. Zaměstnanec však na tuto pracovní cestu nenastoupil, protože se cesty do Itálie z důvodu ohrožení koronavirem nedoporučují. Můžeme o uvedených výdajích účtovat na účtu 512 a považovat je za daňově uznatelný náklad? Na účtu 512 se účtuje o cestovních náhradách, které lze za daňový náklad považovat pouze v případě, že byly zaměstnanci poskytnuty nebo byly vynaloženy v souladu se zákoníkem práce, tj. za uskutečněnou pracovní cestu. V uvedeném případě se ovšem pracovní cesta neuskutečnila. Zaměstnavatelem vynaložené částky na nerealizovanou zahraniční pracovní cestu jsou tak u zaměstnavatele škodou, kterou je třeba řešit jako každou jinou škodu vzniklou zaměstnavateli. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.