80/1952 Sb.
ZÁKON
ze dne 11. prosince 1952
o domovní dani.
Změna: 82/1953 Sb.
Změna: 69/1956 Sb.
Změna: 34/1958 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
Úvodní ustanovení.
§ 1
Za účelem zjednodušení zdanění domovního majetku zavádí se
domovní daň, kterou se nahrazují dosavadní domovní daň a dávky
národních výborů vybírané z domovního majetku. Domovní daň je
příjmem místních národních výborů.
§ 2
Domovní daň (dále jen "daň") spravují okresní národní výbory.
Okresní národní výbor může správou daně pověřit místní národní
výbor.
§ 3
Z čeho se daň platí.
Daň se platí z budov obytných i provozních, zřízených k
trvalým účelům, se zastavěnou plochou, nádvořím a domovní
zahradou.
§ 4
Kdo daň platí.
(1) Daň platí
a) jednotlivci z budov, které jsou v jejich vlastnictví,
a družstva, dobrovolné organisace, jiné právnické osoby
a sdružení osob jak z budov vlastních, tak i z budov, které
mají v trvalém užívání;
b) podniky, po případě závody, zařízení a organisace, hospodařící
podle zásad chozrasčotu, z budov, jež jsou ve vlastnictví státu
a v jejich správě nebo trvalém užívání (dále jen "hospodářské
organisace").
(2) Spoluvlastníci budovy tvoří jeden daňový podmět a platí
daň rukou společnou a nerozdílnou.
(3) Přísluší-li k budově právo požívání, stihají poživatele
povinnosti uložené tímto zákonem vlastníku budovy.
Základ a sazba daně.
Budovy pronajaté.
§ 5
(1) Z jednotlivých budov zcela nebo částečně pronajatých,
kromě budov hospodářských organisací a družstev a budov uvedených
v § 7 odst. 3, se daň vypočítá z nájemného a z ceny užívání
v běžném kalendářním roce.
(2) Pronájmem se rozumí každé přenechání užívání budovy (její
části), po případě nádvoří nebo domovní zahrady jiné osobě za
úplatu nebo zcela nebo částečně bezplatně, s výjimkou uvedenou
v § 7 odst. 2.
(3) Nájemným se rozumí vše, co uživatel platí za přenechání
užívání budovy nebo její části, po případě nádvoří nebo domovní
zahrady. U budov obytných patří do nájemného také úplata za
užívání příslušenství budovy.
(4) Do nájemného nepatří náhrada
a) výdajů za dodávku vody a používání stok;
b) výdajů za ústřední nebo dálkové topení a za dodávku teplé vody
(úplata za palivo nebo páru a mzda topiče);
c) úplaty (poplatku) za odvoz popela a smetí (pevných odpadků nebo
splašků) obstarávaný komunálním nebo jiným podnikem nebo
zvláštním zařízením národního výboru;
d) nákladů spojených s výkonem prací domovníkových a odměny za
tyto práce.
(5) Cena užívání budovy nebo její části se rovná nájemnému,
jehož by se dosáhlo pronájmem. Cena užívání se zvýší o 10 % až
80 %, užívá-li se s budovou nebo její částí též domovní zahrady.
Cena užívání domovní zahrady, neužívá-li se také budovy nebo její
části, rovná se nájemnému, jehož by se dosáhlo pronájmem.
Budovy nepronajaté.
§ 7
(1) Z budov nepronajatých, kromě budov hospodářských
organisací a družstev, se daň vypočítá podle výměry zastavěné
plochy.
(2) Za nepronajatou se považuje mimo budovu, které užívá sám
vlastník, též budova, která je přenechána zaměstnancům poplatníka
zdarma nebo za plat včítaný do mzdy (služební, naturální nebo
deputátní byty) a není ani zčásti pronajata.
(3) V obcích do 2.000 obyvatel se daň vypočítá podle výměry
zastavěné plochy také z budov zcela nebo částečně pronajatých;
v obcích od 2.001 do 6.000 obyvatel se daň takto vypočítá
i z budov, v nichž je pronajato méně než polovina počtu obytných
místností.
§ 8
(1) Daň z budov nepronajatých činí ročně z každého
i započatého m2 zastavěné plochy v obcích
a) do 1.000 obyvatel . . . . . . . . . . . . . . 4 Kčs,
b) do 6.000 obyvatel . . . . . . . . . . . . . . 6 Kčs,
c) do 25.000 obyvatel . . . . . . . . . . . . . . 10 Kčs,
d) s počtem obyvatel více než 25.000 . . . . . . . 13 Kčs,
e) v Praze, Brně, Bratislavě a lázeňských
místech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Kčs.
(2) U provozních budov patrových se platí z každého patra
stejná daň jako z přízemí.
(3) Daň podle odstavce 1 písm. a) se zvyšuje o 50 %
u obytných budov jednopatrových nebo zcela nebo částečně
pronajatých za úplatu (§ 7 odst. 3) a na dvojnásobek u obytných
budov vícepatrových.
(4) Jde-li o obytné budovy s domovní zahradou, patrové nebo
zvlášť dobře vybavené, zvýší národní výbor daň podle odstavce 1 písm. b) až d) o 10 % až 50 % a daň podle odstavce 1 písm. e)
o 10 % až 100 %. Daň se zvýší o 10 % až 50 % také z obytných budov
zcela nebo částečně pronajatých v obcích od 1.001 do 2.000
obyvatel a z obytných budov částečně pronajatých v obcích od
2.001 do 6.000 obyvatel, pokud se z nich daň platí podle výměry
zastavěné plochy (§ 7 odst. 3). Ministerstvo financí může
stanovit, že i v některých jiných obcích, než které jsou uvedeny
v odstavci 1 písm. e), národní výbor daň zvýší z důvodů uvedených
v tomto odstavci o 10 % až 100 %.
(5) Národní výbor může daň z budov, které uzná za chatrné,
přiměřeně snížit, po případě zcela prominout; místní národní výbor
pověřený správou daně (§ 2) může tak učinit jen se schválením
okresního národního výboru.
Zajišťovací ustanovení.
§ 11
(1) Pro daň vázne zákonné zástavní právo na budově, které má
i bez knihovního zápisu přednost přede všemi zástavními právy na
budově váznoucími.
(2) Zástavní právo podle odstavce 1 nepostihuje budovy, které
podle právního předpisu nemohou být zastaveny nebo jsou vyloučeny
z exekuce.
§ 12
(1) Vlastník (spoluvlastníci) budovy, ze které se platí daň
z budov pronajatých (§ 5) a z níž nájemné placené v penězích
přesahuje ročně celkem 15.000 Kčs, je povinen odvádět nájemné na
zvláštní účet nájemného u peněžního ústavu; tuto povinnost mají jen vlastníci jednotliví (fysické osoby). Ujednání o snížení nebo
prominutí nájemného jsou neplatná.
(2) Vlastník (spoluvlastníci) budovy zodpovídá za správné
a včasné vybrání a odvedení nájemného.
(3) Ze zvláštního účtu nájemného se především uhradí daň
a případné dědické dávky a nejméně 30 % nájemného se převede na
účet oprav budovy.
§ 13
(1) Právní následky ujednání mezi vlastníky budov a jinými
osobami, týkající se nájemného, které podle § 12 musí být odvedeno
na zvláštní účty nájemného u peněžních ústavů, omezují se na část
nájemného, která zbude po úhradě daně a případných dědických dávek
a odečtení částky převedené na účet oprav budovy.
(2) Pokud nájemné musí být podle § 12 odváděno na zvláštní
účet nájemného u peněžního ústavu, lze je postihnout exekucí
(soudní, správní) jen co do části uvedené v odstavci 1, složené
u peněžního ústavu; jinak je exekuce nepřípustná. Stejné platí
o předběžných opatřeních, jakož i o jiných opatřeních soudů nebo
orgánů státní správy.
(3) Ve věcech upravených v § 12 je příslušný národní výbor
spravující daň.
§ 14
Přiznání. Placení daně.
(1) Poplatníci jsou povinni podat do 15. února 1953 národnímu
výboru přiznání na tiskopise úředně stanoveném a sami daň
vypočítat; přiznání se podává zvlášť pro každou budovu podle stavu
k 1. lednu 1953. Jinak jsou poplatníci povinni podat přiznání
a daň vypočítat, jen dojde-li ke změně v okolnostech rozhodných
pro vybrání daně nebo ke vzniku daňové povinnosti, a to do 15 dnů
po nastalé změně nebo po vzniku daňové povinnosti anebo na úřední
výzvu; hospodářské organisace a družstva podávají v takových
případech přiznání do 30 dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí.
(2) Nepodá-li poplatník přiznání včas, může mu být daň
zvýšena, nejvýše však o 10 %.
(3) Daň se platí bez vyměření národnímu výboru.
§ 15
Vyměření daně.
Nebyla-li daň poplatníkem správně vypočtena, vyměří ji
národní výbor platebním výměrem. Podle tohoto výměru se platí daň,
pokud nedojde ke změně.
§ 16
Splatnost daně.
(1) Daň se platí čtvrtletně vždy do 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu, s výjimkami uvedenými v odstavci 2.
(2) Daň z budov nepronajatých (§§ 7 a 8) je splatná ve dvou stejných splátkách ve lhůtách do 15. února a do 15. května.
Nečiní-li daň více než 100 Kčs, je poplatník povinen zaplatit
celou daň do 15. února.
(3) Nebyla-li daň zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit penále ve výši 5 % nedoplatků daně s příslušenstvím,
zjištěných ke dni 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu
a u daně z budov nepronajatých ke dni 15. února a 15. května.
§ 17
Promlčení.
(1) Daň nelze vyměřit a vymáhat po uplynutí tří let od konce
kalendářního roku, v němž se daň (dodatek) stala splatnou.
(2) Je-li proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží
promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byl
poplatník o tomto úkonu uvědoměn.
§ 18
Kontrola a součinnost.
(1) Při provádění kontroly jsou kontrolní orgány oprávněny
vstupovat do místností, zařízení a na pozemky a provádět přitom
šetření potřebná ke zjištění skutečností rozhodných pro výši daně.
(2) Poplatníci jsou oprávněni a povinni při kontrole
spolupůsobit, poskytnout kontrolním orgánům vysvětlení a důkazní
prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností
rozhodných pro vyměření daně a učinit vše, co je k usnadnění
a k urychlení kontroly potřebné.
(3) Orgány státní správy jsou povinny poskytovat v mezích své
působnosti účinnou pomoc při provádění tohoto zákona a předpisů
podle něho vydaných.
§ 19
Řízení.
(1) Proti vyměření daně a proti rozhodnutím ve věcech, které
upravuje tento zákon, lze u národního výboru, který daň vyměřil
nebo vydal rozhodnutí, podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení
platebního výměru nebo rozhodnutí. Vyměřuje-li se daň hromadně
seznamem (§ 20), lze odvolání podat do 15 dnů ode dne, jímž se
končí doba vyložení seznamu k veřejnému nahlédnutí.
(2) O odvolání rozhoduje s konečnou platností bezprostředně
nadřízený národní výbor. Nejde-li o právní otázku a vyhoví-li se
plně odvolání, rozhoduje o něm národní výbor, u něhož bylo
odvolání podáno.
(3) Odvolání nemá odkladného účinku.
(4) Splatná a nezaplacená daň (i penále) se vymáhá správní
nebo soudní exekucí.
Zmocnění.
§ 20
(1) Vláda může usnesením měnit sazby daně placené podle
výměry zastavěné plochy (§ 8).
(2) Ministr financí stanoví vyhláškou osvobození od daně,
místní příslušnost, dále jakou částkou se daň platí, vznikne-li
nebo zanikne-li daňová povinnost během roku, kdy lze daň vyměřit
hromadně seznamem, a vydá potřebné předpisy k provedení tohoto
zákona. Ministr financí může rozšířit platnost ustanovení,
týkajících se budov, které jsou ve vlastnictví státu, na budovy
v národní správě.
(3) Podrobnosti k ustanovením §§ 12 a 13 upraví a výjimky
stanoví ministr financí v dohodě s ministrem vnitra vyhláškou.
§ 21
(1) Ministerstvo financí může
a) osvobodit od daně jednotlivé budovy nebo jejich části nebo
skupiny budov anebo povolit úlevy na dani;
b) povolit odchylky ze zákona z důvodů zjednodušení
administrativy, zejména tím, že k návrhu národních výborů
povolí, aby se i ve větších obcích platila daň podle výměry
zastavěné plochy také z budov zcela nebo částečně pronajatých;
c) stanovit odchylky z ustanovení § 9;
d) činit opatření k zamezení nesrovnalosti nebo tvrdostí, jež by
mohly vzniknout z provádění zákona;
e) stanovit podmínky pro vymáhání daně nebo určit, za jakých
podmínek lze v jednotlivých případech od vymáhání upustit.
(2) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby upravilo řízení ve
věcech této daně.
(3) Výkonný orgán příslušného krajského národního výboru může
povolit, aby se v jednotlivých obcích daň placená podle výměry
zastavěné plochy platila nižší sazbou.
§ 22
(1) Okresní národní výbory mohou
a) ke zmírnění nebo odstranění tvrdostí snížit nebo prominout daň
v jednotlivých případech;
b) povolit splátky nebo lhůtu k placení daně, jestliže by
neprodlené zaplacení bylo pro poplatníka spojeno s vážnou
újmou.
(2) Ministerstvo financí vydá k provádění ustanovení odstavce 1 směrnice.
§ 23
Opatření o nájemném.
Vlastník (trvalý uživatel) budovy a hospodářská organisace
(§ 4 odst. 1) jsou povinni vybírat i za platnosti tohoto zákona
částky, které dosud vybírali jako dávku z nájemného nebo
z používaných místností (dávku ze zastavěných ploch) a poplatek za
čištění města (poplatek za odvoz popela a smetí, pokud odvoz není
obstaráván zvláštním zařízením), a to ve výši podle posledního
pravoplatného ročního předpisu. Tyto částky jsou součástí
nájemného a nájemníci (uživatelé místností) jsou povinni platit je
zároveň s nájemným.
§ 24
Přechodné ustanovení.
(1) Domovní daň podle zákona o přímých daních vyměří se na
berní rok 1952 pouze z budov, u nichž v kalendářním roce 1951
vznikla povinnost k domovní dani. Jinak předpis domovní daně na
berní rok 1951 platí bez vydání platebního rozkazu nenařikatelně
jako daňová povinnost též na berní rok 1952; to však neplatí
v případech, kdy povinnost k domovní dani skončila v kalendářním
roce 1950.
(2) Opatření učiněná před počátkem účinnosti tohoto zákona,
která odpovídají jeho předpisům, považují se za učiněná podle
něho.
Závěrečná ustanovení.
§ 25
Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu
nebo upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon; zejména se
zrušují
1. počínajíc berním rokem 1953 ustanovení zákona č. 76/1927 Sb., o
přímých daních, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
pokud upravují domovní daň;
2. dnem 31. prosince 1952 ustanovení o osvobození od domovní daně
nebo o vynětí z daňové povinnosti, obsažená v dřívějších
zákonech a předpisech podle nich vydaných. Tímto dnem pozbývají
platnosti osvobození od domovní daně a vynětí z povinnosti k
této dani, přiznaná dřívějšími zákony nebo podle nich.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r.