125/1998 Sb.
ZÁKON
ze dne 13. května 1998,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb.,
o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl.I
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona
č. 44/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 1 včetně nadpisu zní:
"§ 1
Účel zákona
(1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při
pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při
přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí
(dále jen "náhrady")
a) zaměstnancům v pracovním poměru,
b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,
c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo
pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),
(dále jen "zaměstnanec").(2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při
výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na
území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je
jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).".
2. V § 2 odst. 1 se na konci připojuje věta, která včetně
poznámky č. 1) zní: "Doba od nalodění členů posádky námořních lodí
do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu.
1) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č.
42/1980 Sb.".
3. V § 2 odst. 2 se slova "České a Slovenské Federativní
Republiky" nahrazují slovy "České republiky".
4. V § 2 odst. 3 se slovo "bydliště" nahrazuje slovem "pobytu"
a na konci se připojuje tato věta: "Pokud má zaměstnanec na
základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě
mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat,
že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce
a zpět náhrady jako při pracovní cestě.".
5. V § 2 odst. 4 se slova "České a Slovenské Federativní
Republiky" nahrazují slovy "České republiky".
6. V § 4 písm. c) se za slovo "stravné" doplňují slova "za
podmínek dále stanovených".
7. § 5 odst. 1 zní:
"(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci
stravné, které činí
a) 53 Kč až 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 81 Kč až 97 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin,
nejvýše však 18 hodin,
c) 127 Kč až 152 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.".
8. V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před
vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci
1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě
nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní
smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní
hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní
cesty.".
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
9. V § 5 odst. 3 se slova "23 Kčs" nahrazují slovy "53 Kč".
10. V § 5 odst. 5 se na konci věty nahrazuje tečka čárkou
a připojují se slova "a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 %
z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které
má charakter snídaně, oběda nebo večeře.".
11. V § 5 se doplňuje odstavec 6, který zní:
"(6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí
zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud
tak neučiní, stravné se nekrátí. Míru krácení stravného může
zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve
vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.".
12. § 6 odst. 1 a 2 včetně poznámek č. 3), 3a), 3b) a 3c) znějí:
"(1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání3)
a při přeložení na žádost zaměstnance3a) poskytovat zaměstnanci
náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše
stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let.
(2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu
práce k jiné právnické nebo fyzické osobě3b) a při přeložení
z důvodu nezbytné provozní potřeby3c) poskytne zaměstnanci náhrady
jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené
v § 4 a 5.
3) Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce.
3a) § 40 zákoníku práce.
3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce.
3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce.".
13. § 7 odst. 2 zní:
"(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí
a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč,
b) u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč;
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba
základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15 %.".14. § 7 odst. 4 zní:
"(4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci
ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty
vozidla.".
15. V § 7 se vkládají za odstavec 4 nové odstavce 5 a 6, které
znějí:
"(5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se
vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li
zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné
ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce
a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné
hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu.
(6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se
vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém
průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje,
přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud
spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla
shodného typu se shodným objemem válců.".
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
16. § 8 včetně nadpisu zní:
"§ 8
Přizpůsobování sazeb náhrad
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou
výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za
používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných
cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku.
V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši
průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického
úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném
stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot
se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby
náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od
účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží
alespoň o 20 %.
(2) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50
haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby
základních náhrad za používání silničních motorových vozidel
a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře
směrem dolů.".
17. § 9 včetně nadpisu a poznámek č. 4), 4a) a 4b) zní:
"§ 9
Jiné a vyšší náhrady
Zaměstnavatel, který není rozpočtovou nebo příspěvkovou
organizací,4) orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako
rozpočtové organizace, okresním úřadem4a) nebo obcí4b) (dále jen
"rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat
zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou,
s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání
nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto
náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním
předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.
4) Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších
předpisů.
4a)Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím
souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
4b) Zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů.".
18. § 12 včetně nadpisu a poznámky č. 5) zní:
"§ 12
Stravné
(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné
v cizí měně; na žádost zaměstnance může zaměstnavatel vyplatit
stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně
s tím, že se pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu
vyhlašovaný Českou národní bankou.
(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví
Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních
věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách
jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích
zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první
kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské
Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového
fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.
(3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé
státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od
počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši
stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy
alespoň 20 %.
(4) Základní sazby stravného v cizí měně se stanoví na
kalendářní den zahraniční pracovní cesty, to je trvá-li zahraniční
pracovní cesta déle než 12 hodin v jednom kalendářním dni.
Trvá-li zahraniční pracovní cesta v jednom kalendářním dni či
celkově méně než 12 hodin, poskytne zaměstnavatel stravné v cizí
měně ve výši poloviny denní sazby.
(5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými
organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí
organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit
stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až
o 15 %.
(6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými
organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je
stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o
a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo
stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní
smlouvě,
b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské
plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo
v pracovní smlouvě.
Postup zaměstnavatele podle § 9 tím není dotčen.
5) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.".
19. V nadpisu k § 15 se slovo "československé" nahrazuje slovem
"české".
20. V § 15 odst. 1 se slova "České a Slovenské Federativní
Republiky" nahrazují slovy "České republiky" a slovo
"československé" nahrazuje slovem "české".
21. V § 15 odst. 2 se slovo "československé" nahrazuje slovem
"české".
22. V § 16 odst. 3 se slovo "československému" nahrazuje slovem
"českému".
23. § 16 odst. 4 zní:
"(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se
poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného
stanoveného při pracovních cestách na území České republiky,
nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného.
Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze
poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40 % určeného nebo
sjednaného stravného.".
24. V § 16 odst. 5 se slova "hrazené z použitelného zisku"
vypouštějí.
25. § 17 včetně nadpisu zní:
"§ 17
Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí
Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za
dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště
a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při
zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho
rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též
náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších
výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci
s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je
rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou
financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace,
jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou
zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo
z úhrad podle zvláštních zákonů, okresní úřad4a) nebo obec,4b)
nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky
a v zemi pravidelného pracoviště.".
26. § 18 se vypouští.
27. § 20 zní:
"§ 20
(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je
neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané
výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3)
s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve
výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva
práce a sociálních věcí.
(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno
v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada
jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo
ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době
konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku.".
28. V § 21 se na konci odstavce 2 připojují tyto věty: "Zálohu
v jiné měně než v měně stanovené pro příslušný stát může
zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci pouze na jeho žádost, a to
v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím,
že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný
Českou národní bankou. Zálohu v cizí měně lze zaměstnanci
poskytnout též zapůjčením platební karty zaměstnavatele.".
29. V § 21 se doplňuje odstavec 5, který zní:
"(5) Pokud byla zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě
poskytnuta záloha v cizí měně, zaokrouhluje se výsledná částka
vyúčtování této zálohy směrem dolů na nejbližší hodnotu platidla
(bankovky nebo mince) běžně přijímaného tuzemskými bankami.".
30. § 22 včetně poznámek č. 7) a 8) zní:
"§ 22
Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním
pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se
za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se
zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku
způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši
průměrného výdělku.8)
7) § 130 zákoníku práce.
8) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní
pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994
Sb.".
31. V § 24 se slova "České a Slovenské Federativní Republiky,
vláda České republiky a vláda Slovenské republiky" vypouštějí.
Slovo "mohou" se nahrazuje slovem "může".
Čl.II
1. Výši průměrných cen pohonných hmot stanoví Ministerstvo práce
a sociálních věcí vyhláškou poprvé s účinností od 1. července
1998.
2. Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví
Ministerstvo financí vyhláškou poprvé s účinností od 1. července
1998.
3. Náhrady při přeložení na žádost zaměstnance a při přijetí
zaměstnance poskytované před účinností tohoto zákona podle § 6
odst. 2 může zaměstnavatel zaměstnanci poskytovat nejdéle po dobu
tří let od účinnosti tohoto zákona.
Čl.III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve
Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona
o cestovních náhradách, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl.IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1998.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.