66/1995 Sb.
PŘEDSEDA POSLANECKÉ SNĚMOVNY
vyhlašuje
úplné znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků,
jak vyplývá ze změn a doplnění provedených
zákonem České národní rady č. 35/1993 Sb.,
zákonem č. 157/1993 Sb.,
zákonem č. 302/1993 Sb.,
zákonem č. 315/1993 Sb.,
zákonem č. 323/1993 Sb.,
zákonem č. 85/1994 Sb.,
zákonem č. 255/1994 Sb.
a zákonem č. 59/1995 Sb.
ZÁKON
o správě daní a poplatků
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Rozsah působnosti
(1) Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů,
záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo
zadržených rozpočtových prostředků1) (dále jen "daně"), které jsou
příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen "rozpočet
republiky"), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů (dále jen
"územní rozpočty") a státních fondů České republiky (dále jen
"fondy").
(2) Správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke
správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových
povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně
vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto
zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má
způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech
správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.2)
(3) Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány3)
a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož
i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních
zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty,
jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně.
(4) Je-li zvláštním zákonem orgánu uvedenému v odstavci 3
svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále
neuvedených v odstavci 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do
rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při
jejich placení i vymáhání podle části šesté tohoto zákona,
s výjimkou ustanovení § 63 odst. 2 až 6, § 67 až 69, § 71 a 72.
Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních
částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná.
§ 2
Základní zásady daňového řízení
(1) Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních
(dále jen "daňové řízení") v souladu se zákony a jinými obecně
závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na
zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů
a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.
(2) Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké
součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich
povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které
daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout
cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny
daňové příjmy.
(3) Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své
úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich
vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém
řízení vyšlo najevo.
(4) Daňové řízení je vždy neveřejné.
(5) Jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém
řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny
na daňovém řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co
se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly. Této povinnosti
mohou být zproštěny jen za podmínek stanovených tímto zákonem.
(6) Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního
podnětu zahájit vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro
vznik či existenci daňové pohledávky, a to i v případech, kdy
daňový subjekt nesplnil v tom směru buď vůbec, nebo řádně své
povinnosti.
(7) Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se
bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné
skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je
zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.
(8) Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před
správcem daně stejná procesní práva a povinnosti.
(9) Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce
spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání
daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně
závazné právní předpisy.
§ 3
Úřední jazyk
(1) Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo
slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo
slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem
do jednoho z těchto jazyků. Správce daně může v odůvodněných
případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny
úředními překlady. Správce daně může při ústním jednání připustit
tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své
náklady obstará daňový subjekt.
(2) Občané České republiky příslušející k národnostním
a etnickým menšinám mohou jednat před správcem daně ve svém
jazyce, musí si však obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu
tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně.
§ 4
Místní příslušnost
(1) Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno
jinak v tomto nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby
místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm
v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj.
v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se
rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu.
(2) Místně příslušným správcem daně částek za porušení
rozpočtové kázně je finanční úřad podle odstavce 1. U odvodů
příspěvkových organizací postupuje pouze takto určený správce
daně, a to jen v případech ukládání odvodů za porušení rozpočtové
kázně.
(3) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1,
řídí se místem, kde má stálou provozovnu,4) nebo místem, v němž
daňový subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své
činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem,
v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho
nemovitého majetku.
(4) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavců 1 až 3, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li
o obor daní, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční
orgány.
(5) Vzniká-li podle daňových předpisů daňová povinnost
okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost
místem přechodu státní hranice.
(6) U poplatků je místně příslušný ten správce daně, který
je oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného
úkonu.
(7) U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně
příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní
působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak
povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje
tomu správci daně, u kterého je dána místní příslušnost podle
předchozích ustanovení.
(8) Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí
majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad,
v obvodu jehož územní působnosti
a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,
b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně
též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,
c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného
majetkového prospěchu,
d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného
majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.
(9) Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a funkčních požitků organizační jednotku, kde dochází
k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ni a kde jsou k tomu
uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou
pokladnou. Místně příslušným správcem daně plátcovy pokladny je
finanční úřad v místě plátcovy pokladny. Plátcova pokladna má
stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně. Majetková
odpovědnost plátce za jeho pokladny tím zůstává nedotčena.
(10) U srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně5)
bankami a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční
úřad v sídle banky, pojišťovny nebo jejich pobočky či organizační
jednotky, kde dochází k vybírání nebo srážení zvláštní sazbou
daně, pokud jsou zde k dispozici veškeré doklady nutné pro
provedení řádné srážky a její kontroly. Tyto pobočky či
organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 9.
(11) Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení
provede ten z nich, který je zahájil jako první, pokud se
příslušní správci nedohodnou jinak. Spory o místní příslušnost
mezi správci daně rozhoduje orgán jim nejblíže nadřízený
a v nejvyšším stupni pak Ministerstvo financí České republiky
(dále jen "ministerstvo").
(12) Dojde-li u daňového subjektu ke změně místní
příslušnosti, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné
úkony a postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za
kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit,
tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost. Za
stejné období připojí ke spisovému materiálu i výpis z osobního
účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu doklady nepřipojuje.
Je-li vedena proti daňovému subjektu daňová exekuce, sdělí
dosavadní správce daně osobám, u nichž je vedena (poddlužník,
plátce apod.), změnu místní příslušnosti a oznámí jim současně
nové číslo účtu u banky, kam budou zabavené prostředky nadále
poukazovány.
(13) Každý správce daně je v obvodu své územní působnosti
příslušný k provedení místního šetření podle § 15, a to i bez
delegace.
(14) Nelze-li místně příslušného správce daně určit podle
tohoto nebo zvláštního zákona, stanoví jej ministerstvo.
Ministerstvo může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu
hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost
jinak.
(15) Pokud ukládá platební povinnost podle § 1 odst. 4
orgán nepověřený současně jejím vybráním, je k vybrání místně
příslušným orgánem finanční úřad v sídle orgánu, který platební
povinnost uložil.
§ 5
Dožádání a delegace
(1) Místně příslušný správce daně může požádat o provedení
jednotlivých úkonů v daňovém řízení kteréhokoliv jiného věcně
příslušného správce daně, téhož nebo nižšího stupně, může-li tento
správce daně požadovaný úkon provést snáze, hospodárněji nebo
rych-leji. Dožádaný správce daně je povinen žádosti vyhovět nebo
sdělit důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže.
(2) Spory o opodstatněnost dožádání rozhoduje orgán
nadřízený orgánu dožádanému a v nejvyšším stupni ministerstvo.
(3) Na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně,
může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně
delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud
shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Proti tomuto
rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
§ 6
Daňové subjekty
(1) Daňovým subjektem se rozumí poplatník, plátce daně
a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový
subjekt vymezena zákonem.
(2) Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo
úkony jsou přímo podrobeny dani.
(3) Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní
majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od
poplatníků nebo sraženou poplatníkům.
§ 7
Osoby zúčastněné na řízení
(1) Daňového řízení vedeného správcem daně se zúčastňují,
kromě pověřených pracovníků správce daně, daňové subjekty a třetí
osoby. Všechny osoby zúčastněné na řízení jsou povinny na požádání
prokázat svoji totožnost.
(2) Třetími osobami se rozumějí
a) svědci a osoby přezvědné,
b) osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém
řízení,
c) znalci, auditoři a tlumočníci,
d) ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího
a vymáhacího řízení,
e) správci konkurzní podstaty, zvláštní správci, zástupci správce
nebo vyrovnací správci,
f) státní orgány a orgány obcí,
g) případně další osoby, které mají povinnost součinnosti
v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto
zákonem.
§ 8
Svědci a osoby přezvědné
(1) Každý je povinen vypovídat jako svědek nebo osoba
přezvědná o důležitých okolnostech v daňovém řízení týkajících se
jiných osob, pokud jsou mu známy; musí vypovídat pravdivě a nic
nesmí zamlčet. Správce daně může svědkovi nebo osobě přezvědné
uložit, aby se dostavil osobně k podání výpovědi.
(2) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Osobou blízkou se
rozumí pro účely tohoto zákona manžel, druh, příbuzný v řadě přímé
a jeho manžel, sourozenec a jeho manžel, osvojitel a jeho manžel,
osvojenec a jeho potomci, manžel osvojence a manželé jeho potomků.
(3) Jako svědek nebo osoba přezvědná nesmí být vyslechnut
ten, kdo by porušil státní tajemství,6) nebo zákonem uloženou nebo
zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této
povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu
tuto povinnost má.
(4) Správce daně je povinen před výslechem poučit svědka
nebo osobu přezvědnou o možnosti odepřít výpověď, o jeho
povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních
následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.
(5) Jako osoba přezvědná může být k výpovědi vyzván každý,
kdo má znalosti o povšechných poměrech určitého daňového subjektu
nebo celé skupiny daňových subjektů nebo oboru činnosti či
majetkového vlastnictví, které jsou předmětem zdanění.
§ 9
Způsobilost k jednání
(1) Každý může před správcem daně samostatně jednat v tom
rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva
a brát na sebe povinnosti.
(2) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo ten,
kdo prokáže, že je oprávněn za ni jednat.
§ 10
Zastupování
(1) Za fyzické osoby, které nemohou před správcem daně
jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost
k právním úkonům, jednají jejich zákonní zástupci.7) Pokud nebyl
opatrovník soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení
správce daně.
(2) Správce daně může ustanovit zástupce také tomu, jehož
pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na
známou adresu a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu,
kdo byl stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže
v řízení jednat, nebo kdo není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud
vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem.
Proti rozhodnutí o ustanovení zástupce se lze odvolat.
(3) Daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený
zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže
věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná
v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu.
Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je
tato plná moc pro daňové řízení neomezená.
(4) Zastupování daňového subjektu zástupcem nevylučuje, aby
správce daně jednal v nutných případech s daňovým subjektem přímo
nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Daňový subjekt je
povinen výzvě správce daně vyhovět. Správce daně musí o tomto
jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět.
(5) Pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím
zmocněný a jejich jednání si odporuje, respektuje správce daně
jednání daňového subjektu. Správce daně musí o tomto jednání
zástupce daňového subjektu současně vyrozumět.
(6) Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání
nebo vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou
spoluvlastníky věci, která je předmětem zdanění, jsou povinni si
zvolit společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak
neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám
a vyrozumí o tom všechny příslušné daňové subjekty.
§ 11
Vyloučení ze zastupování
(1) Správce daně je oprávněn k daňovému řízení nepřipustit
nebo z daňového řízení vyloučit též zástupce, pokud by došlo ke
střetu se zájmy zastupovaného nebo ke střetu zájmů daňových
subjektů v daňových věcech zastupovaných týmž zástupcem.
(2) Je-li zástupcem daňový poradce, advokát nebo komerční
právník, nemůže ho správce daně vyloučit z podání daňového
přiznání nebo hlášení a podání řádných a mimořádných opravných
prostředků proti rozhodnutí správce daně, i když by jinak byly
splněny podmínky pro vyloučení podle odstavce 1.
(3) Není-li zástupcem daňový poradce, advokát nebo komerční
právník a nejde-li o společného zástupce, může zástupce zastupovat
současně u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt,
nejde-li o osoby blízké.
§ 12
Protokol o ústním jednání
(1) O ústním jednání v daňovém řízení sepíše správce daně
protokol, který je veřejnou listinou.8)
(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy
daňové řízení prováděl, které osoby se zúčastnily, označení
hlavního předmětu jednání, souvislé vylíčení jeho průběhu,
označení dokladů a jiných listin odevzdaných při jednání nebo
podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí, udělená poučení,
vyjádření poučených osob, jejich návrhy nebo námitky směřující
proti obsahu protokolu, rozhodnutí o těchto návrzích nebo
námitkách apod. Nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho
náležitosti.
(3) Součástí protokolu jsou i ujednání přijatá při ústním
projednávání věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání.
(4) Protokol podepisují po seznámení se s ním všechny
osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily, včetně
pracovníků správce daně. Není-li protokol hlasitě diktován, je
nutno jej před podepsáním hlasitě přečíst a zapsat v něm, že se
tak stalo a dále uvést, co bylo před podpisem protokolu opraveno
nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa musí zůstat čitelná. Po
vyznačení všech návrhů, námitek, oprav či změn musí být protokol
schválen a jednání skončeno. Odepření podpisu, důvody tohoto
odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.
Bezdůvodné odepření podpisu nemá vliv na důkazní moc protokolu. Na
to je třeba osobu odepírající podpis upozornit. Vzdálila-li se
osoba na jednání zúčastněná před podpisem protokolu, nutno tuto
okolnost v protokolu zaznamenat s uvedením důvodu.
(5) Opis protokolu vydá správce daně daňovému subjektu,
s nímž bylo ústně jednáno.
(6) Správce daně opraví v protokolu chyby v psaní a jiné
zřejmé nesprávnosti. Rozhoduje též o návrzích na doplnění
protokolu a o námitkách proti jeho znění. Proti tomuto rozhodnutí
se nelze samostatně odvolat.
§ 13
Úřední záznam
Úřední záznam zachycuje skutečnosti mající vztah k daňovým
spisům jinde neuvedené, např. různá ústní sdělení, oznámení,
poznámky, obsah telefonických hovorů, odkazy na jiné spisové
materiály, výpisy ze záznamů ať již vlastních nebo cizích a další
skutečnosti k věci se vztahující a zjištěné správcem daně. Úřední
záznam podepíše pracovník správce daně, který ho vyhotovil,
s uvedením data. V úředním záznamu odkáže též na zdroj informace
v záznamu uvedené. Pro další náležitosti úředního záznamu platí
přiměřeně ustanovení týkající se protokolu.
§ 14
Lhůty
(1) Není-li lhůta pro některý úkon v daňovém řízení
stanovena obecně závazným právním předpisem, určí přiměřenou lhůtu
rozhodnutím správce daně. Zároveň upozorní na právní důsledky
nedodržení této lhůty. Lhůtu kratší osmi dnů lze stanovit jen
zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé.
(2) Z důležitých důvodů mohou osoby zúčastněné na řízení
před uplynutím stanovené lhůty požádat správce daně o její
prodloužení k úkonům, jichž se lhůta týká.
(3) Na první žádost o prodloužení lhůty, pokud se nejedná
o zákonnou lhůtu, povolí správce daně vždy prodloužení lhůty
alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty,
o jejíž prodloužení je žádáno. Správce daně však nemůže povolit
delší prodloužení lhůty, než o jaké je žádáno.
(4) Nerozhodne-li správce daně o žádosti o prodloužení
lhůty před uplynutím žádané lhůty, považuje se žádané prodloužení
lhůty za povolené.
(5) Prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti
a nešlo-li o lhůtu již prodlouženou podle předchozích ustanovení,
může správce daně ze zvlášť závažných důvodů povolit navrácení
v předešlý stav, to je obnovit běh lhůty a stanovit lhůtu novou.
Žádost o navrácení v předešlý stav může být podána nejdéle do
třiceti dnů ode dne, kdy u žadatele pominuly důvody zmeškání
původní lhůty. Tuto novou lhůtu nelze ani prodloužit ani navrátit
v předešlý stav.
(6) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek lhůty.
(7) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí
uplynutím toho dne, který se svým jménem nebo číselným označením
shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce.
(8) Připadne-li poslední den lhůty pro uplatnění právních
úkonů vůči správci daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
(9) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn
úkon u správce daně nebo podání odevzdáno k poštovní přepravě.
(10) Kromě případu uvedeného v odstavci 5 nelze prodloužit
lhůtu nebo povolit navrácení v předešlý stav také u řádných
a mimořádných opravných prostředků a u lhůt, se kterými je spojen
zánik práva podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.
(11) Lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení
v předešlý stav, uplynul-li ode dne skončení původní lhůty jeden
rok.
(12) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud
se neprokáže opak.
(13) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo
za navrácení v předešlý stav není přípustný opravný prostředek.
Podaná žádost nemá odkladný účinek.
(14) O povolování lhůt k zaplacení daně platí zvláštní
úprava obsažená v § 60.
§ 15
Místní šetření
(1) Správce daně je oprávněn v souvislosti s daňovým
řízením provádět místní šetření jak u subjektu daně, tak
i u jiných osob. K provedení místního šetření je pracovník správce
daně povinen se prokázat služebním průkazem pracovníka správce
daně.
(2) Pracovník správce daně má v době přiměřené předmětu
šetření, zejména v době provozu, právo na přístup do každé
provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků
a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím
na technických nosičích dat v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení
účelu podle tohoto zákona. Toto právo má též, jde-li o obydlí,
které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání.
(3) Pracovník správce daně má právo provést nebo si vyžádat
výpis nebo kopii z účetních písemností, záznamů nebo informací na
technických nosičích dat bez náhrady nákladů na tato vyhotovení.
(4) Jestliže daňový subjekt vykonává dani podrobenou
činnost mimo své obvyklé pracoviště, na veřejném prostranství nebo
místo výkonu této činnosti střídá, je povinen na výzvu pracovníka
správce daně prokázat se občanským průkazem, případně jiným
osobním dokladem, jímž může prokázat svou totož-nost. Cizí státní
příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním
pasem.
(5) Daňový subjekt a třetí osoby jsou povinny poskytnout
pracovníku správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc
potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména mu podat
potřebná vysvětlení.
(6) Subjekt, u něhož je místní šetření prováděno, je
povinen zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a jiné věci
mimo svůj prostor. Při tomto postupu platí přiměřeně ustanovení
§ 16 odst. 7.
(7) Pracovník správce daně může zajistit též věci, u nichž
jejich nezajištění by mohlo mít za následek nemožnost dodatečného
průkazu skutečností potřebných v daňovém řízení. K tomuto opatření
přistoupí zejména, chybí-li řádný průkaz o původu obchodního zboží
nebo věcí, o jeho či jejich množství, ceně, kvalitě nebo o řádném
vypořádání finančních povinností v souvislosti s jeho či jejich
dovozem nebo nákupem. V rozhodnutí, které je součástí protokolu,
současně pracovník správce daně stanoví lhůtu pro odstranění
pochyb ohledně zajištěných věcí. Věci, které nelze na místě
spolehlivě zajistit, může na náklady jejich majitele nebo držitele
nechat převést na místo, kde je to možné. Je-li to pro dokazování
nezbytné nebo vhodné, může pracovník správce daně odebrat
bezúplatně pro účely bližšího ohledání nebo expertizy vzorky
zajišťovaných věcí. Takto odebrané vzorky budou po expertize či
ohledání vráceny, připouští-li to jejich povaha. Při zajištění
věcí se postupuje v ostatním přiměřeně podle § 38. Pokud věci
zajištěné podle tohoto ustanovení nelze vrátit jejich vlastníkovi
nebo oprávněnému držiteli proto, že není znám nebo si věci
nevyzvedl, a to ani na výzvu správce daně, nebo pokud jde o věci
volně neobchodovatelné, může správce daně rozhodnout o jejich
propadnutí státu. Není-li správci daně vlastník nebo oprávněný
držitel zajištěných věcí znám, rozhodnutí o propadnutí věci musí
být zveřejněno na úřední desce správce daně po dobu šedesáti dnů.
(8) O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle
povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Došlo-li při místním
šetření k zajištění věcí, předá pracovník správce daně opis
protokolu osobě, u níž k zajištění došlo, i bez její žádosti.
§ 16
Daňová kontrola
(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje nebo
prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné
stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to
vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí
v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona.
(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola,
má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost
a) sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní
organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů,
o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,
b) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,
c) předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem
daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které
prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné
stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník
správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně
požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost
o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,
d) nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo
o nichž je mu známo, kde se nacházejí,
e) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu
kontroly,
f) umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa
i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá
buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do
přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým
pracovníkem,
g) zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor
kontrolovaného subjektu.
(3) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou
činnost, se ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.
(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola,
má ve vztahu k pracovníku správce daně právo
a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,
b) být přítomen jednání s jeho pracovníky,
c) předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky,
případně navrhovat předložení důkaz-ních prostředků, které on
sám nemá k dispozici,
d) podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,
e) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním
šetření,
f) vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému
ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho
doplnění,
g) nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do
převzatých dokladů.
(5) Právo uvedené v odstavci 4 písm. b) si daňový subjekt
nemůže vyhradit, je-li při daňové kontrole přítomen statutární
orgán nebo zástupce daňového subjektu.
(6) Námitky podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje pracovník
správce daně nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento
nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému
subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět.
Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.
(7) Převzetí dokladů a jiných věcí podle odstavce 2 písm. g) potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o kontrole nebo
samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li
nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny,
pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté
doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu
nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména
je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější
expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený
správci daně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné
odvolání.
(8) O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně
zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji
spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce
daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem
je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné a o tomto
musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt výslovně poučen.
Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový
subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Je-li
výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné
stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole
i dodatečný platební výměr. Odmítne-li daňový subjekt zprávu
převzít, doručí se mu poštou na doručenku.
§ 17
Doručování
(1) Správce daně doručuje úřední písemnosti zpravidla
poštou. Tyto písemnosti může však doručit i svými pracovníky.
(2) Doručuje se v bytě, provozovně, obchodní místnosti,
kanceláři a nebo pracovním místě, kde se osoba, jíž má být
doručeno (dále jen "příjemce"), zdržuje. Písemnosti určené
daňovému poradci se doručují v jeho kanceláři. Doručení mimo tyto
místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.
(3) Není-li místností uvedených v odstavci 2, může se
doručit všude, kde doručovatel příjemce zastihne.
(4) Do vlastních rukou se příjemci doručují písemnosti,
a) u nichž tak stanoví výslovně zákon,
b) je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž
nesplnění by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou,
c) stanoví-li tak správce daně.
(5) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do
vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje,
uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že písemnost přijde
doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový
pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště
nebo u orgánu obce a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí.
Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se
příjemce o uložení nedozvěděl.
(6) Odepře-li příjemce bezdůvodně písemnost přijmout, je
doručena dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno; na to musí
doručovatel příjemce upozornit.
(7) Má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro
celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony,
doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci
i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco
vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci.
(8) Má-li příjemce, který se zdržuje v cizině, opatrovníka
nebo zástupce v tuzemsku, doručí se písemnost tomuto opatrovníku
nebo zástupci.
(9) Písemnosti určené právnickým osobám se doručují
pracovníkům oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti.
Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních
rukou, tomu, kdo je oprávněn za příjemce jednat, ostatní
písemnosti kterémukoliv jejich pracovníku, který písemnost přijme.
Stejně se postupuje, ustanovil-li si příjemce u pošty osobu
k přijímání docházejících zásilek.
(10) Písemnosti určené daňovému poradci mohou být
doručovány také jeho pracovníkům, kteří jím byli pověřeni
přijímáním písemností.
(11) Doručení osobám uvedeným v odstavcích 7 až 10 platí
jako doručení příjemci.
(12) Dokladem o doručení písemnosti příjemci je řádně
vyplněná doručenka. Jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li
doručenka, lze doručení prokázat jiným vhodným způsobem.
(13) Nemůže-li příjemce potvrdit příjem pro tělesnou
indispozici, ať již přechodného nebo trvalého rázu, podepíše se
jiná dospělá osoba jako svědek a připíše důvod.
§ 18
Doručování do ciziny
Příjemcům zdržujícím se v cizině, jejichž pobyt je znám,
a kteří nemusí mít zmocněnce pro doručování, doručují se úřední
písemnosti přímo. Je-li třeba doručit úřední písemnost do
vlastních rukou příjemce, zašle se písemnost na mezinárodní
doručenku, dovoluje-li to země určení. V ostatních případech bude
doručováno do vlastních rukou příjemce prostřednictvím příslušného
orgánu státní správy, pověřeného k doručování úředních písemností
do ciziny.
§ 19
Doručení veřejnou vyhláškou
(1) Není-li správci daně znám pobyt nebo sídlo příjemce,
doručí písemnost veřejnou vyhláškou, pokud není ustanoven zástupce
podle § 10 odst. 2. Stejně se postupuje i v případě, že se adresát
písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro
doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje.
(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se
vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení
o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení
o uložení písemnosti se vyvěsí jednak v sídle správce daně, jehož
písemnost má být příjemci doručena, a jednak v místě příjemcova
posledního pobytu nebo sídla. Vyvěšení veřejné vyhlášky zajišťují
na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také
potvrdí dobu vyvěšení. Poslední den této lhůty se považuje za den
doručení.
§ 20
Doručení hromadným předpisným seznamem
(1) Pokud správce daně stanoví daň hromadným předpisným
seznamem, vyloží předpisný seznam k veřejnému nahlédnutí po dobu
třiceti dnů; počátek i dobu vyložení veřejně vyhlásí. Poslední den
této lhůty je dnem doručení.
(2) Doručení hromadným předpisným seznamem se provede tak,
že se jeho vyložení oznámí vyhláškou na úřední desce obce
s označením druhu daně takto stanovené, doby, od kdy je vyložen,
a označením místa, kde do něj lze nahlédnout. Při veřejném
nahlédnutí je daňovému subjektu sdělena jeho daňová povinnost.
Vyložení hromadného předpisného seznamu zajišťují na dožádání
příslušného správce daně orgány obce, které také potvrdí dobu
vyložení.
§ 21
Zahájení řízení
(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání daňového subjektu
nebo jiné osoby zúčastněné na řízení došlo příslušnému správci
daně nebo dnem, kdy byl daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná
na řízení vyrozuměn o prvním úkonu, který vůči němu v daňovém
řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to zákon stanoví,
učinili.
(2) Stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon, podávají
daňové subjekty o své daňové povinnosti příslušnému správci daně
přiznání, hlášení a vyúčtování na předepsaných tiskopisech.
(3) Jiná podání v daňových věcech, jako jsou oznámení,
žádosti, návrhy, námitky, odvolání apod., lze učinit buď písemně,
nebo ústně do protokolu, či za použití přenosových technik
(dálnopis, telefax apod.), pokud daňové předpisy nestanoví
výslovně, že mají být učiněna písemně.
(4) Podání učiněné telegraficky či za použití jiných
přenosových technik musí být do tří dnů po odeslání opakováno
písemně nebo ústně do protokolu. Má-li takové podání všechny
ostatní předepsané náležitosti, může být nedostatek vlastnoručního
podpisu odstraněn v téže lhůtě projevem souhlasu písemně nebo
ústně do protokolu. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit
v předešlý stav.
(5) Pro řízení je rozhodující obsah podání, i když je
nesprávně označeno. Z podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se
týká a co se navrhuje.
(6) Podání se činí u místně příslušného správce daně a na
požádání musí být přijetí podání potvrzeno.
(7) Má-li podání vady, pro které není způsobilé
k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu
zúčastněnou na řízení, aby je podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou
správce daně stanoví, odstranil. Současně ho poučí o následcích
spojených s jejich neodstraněním. Pokud je den zahájení řízení
dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je
počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním
výzvy podle tohoto odstavce přerušuje a nová lhůta počne běžet až
ode dne, kdy dojde k odstranění vad.
(8) Bude-li podání opraveno ve stanovené lhůtě, hledí se na
ně tak, jako by bylo předloženo bez vady v den původního podání.
Bude-li opravené podání předloženo až po uplynutí lhůty, považuje
se za podané dnem, kdy bylo podáno po opravě. Nebude-li vyhověno
výzvě správce daně, hledí se na toto podání, jako by vůbec nebylo
podáno.
§ 22
Postoupení
(1) Není-li správce daně, jemuž bylo podání v daňové věci
doručeno nebo platba připsána, příslušný k projednání věci
a k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému
správci daně a uvědomit o tom odesilatele.
(2) Byla-li podáním lhůta dodržena, považuje se za
zachovanou i u správce daně, kterému věc byla postoupena.
(3) Dojde-li správci daně podání, jehož vyřízení nespadá do
jeho působnosti, ani do působnosti jiného správce daně, vrátí jej
bez dalšího odesilateli.
§ 23
Nahlížení do spisů
(1) Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů
týkajících se jeho daňových povinností, s výjimkou částí spisu
uvedených v odstavci 2. Správce daně je povinen o každém nahlížení
do spisu pořídit úřední záznam.
(2) Daňový subjekt není oprávněn nahlížet do úřední
korespondence s jinými státními orgány, do rejstříku, pomůcek,
zápisů a rozhodnutí sloužících výlučně pro potřeby správce daně
a dalších podkladů, do nichž nelze umožnit nahlédnutí s ohledem na
povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných daňových subjektů.
Není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob
zúčastněných na daňovém řízení, může správce daně v odůvodněných
případech nutných pro další průběh daňového řízení povolit
nahlédnutí i do těchto písemností. Důvody tohoto nahlédnutí uvede
vždy výslovně v úředním záznamu. Toto omezení při nahlížení do
spisů platí přiměřeně i při zapůjčení spisů pro řízení před jinými
orgány než orgány správce daně všech stupňů.
(3) Na žádost daňového subjektu pořídí správce daně ze
spisového materiálu, do něhož lze nahlížet nebo kde to bylo
povoleno, doslovné opisy nebo stejnopisy či výpisy nebo potvrzení
o skutečnostech tam obsažených, ověří jejich shodu s originálem,
vyznačí na nich účel jejich užití a vydá daňovému subjektu.
(4) Nesouhlasí-li daňový subjekt s rozsahem, v jakém mu
bylo do spisu umožněno nahlédnout, může se odvolat do patnácti dnů
ode dne, kdy do spisu nahlížel.
(5) Úkony podle odstavce 3 jsou osvobozeny od správních
poplatků, nejde-li o listiny, které daňový subjekt od správce daně
obdržel dříve.
§ 24
Povinnost zachovávat mlčenlivost
(1) Pracovníci správce daně, jakož i třetí osoby, které
byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinni
zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo
v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových
subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním.
(2) Osoby zúčastněné na daňovém řízení musí být poučeny
o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích
porušení této povinnosti.
(3) Pracovníci správce daně mohou
a) informace získané v daňovém řízení poskytnout jinému pracovníku
téhož nebo jiného správce daně, dále pak odvolacímu orgánu nebo
soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek v daňové
věci, projednávají-li dědictví po daňovém dlužníkovi, vedou-li
řízení o konkurzu a vyrovnání u daňového dlužníka,
projednávají-li návrh správce daně, jímž se domáhá určení
neúčinnosti právních úkonů daňového dlužníka nebo výkon exekuce
ohledně daňové pohledávky,
b) poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování
stížností daňových subjektů, při odborném posuzování
jednotlivých případů a při jejich dohlídkové činnosti
vykonávané u správce daně, jakož i dalším orgánům oprávněným ze
zvláštního zákona ke kontrolní či dohlídkové činnosti u správce
daně při výkonu správy daní v rozsahu jejich zákonného
oprávnění; pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni pod
sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují
podle odstavce 11,
c) zobecněné informace získané při výkonu správy daní poskytnout
ministerstvu, aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty,
jichž se informace týkají. Tyto zobecněné informace může
ministerstvo poskytovat jinému orgánu, pokud tak stanoví
zvláštní zákon,
d) poskytovat souhrnné údaje o výši daňové povinnosti, stavu
nedoplatků, povolených posečkáních, splátkách a prominutích,
výši a včasnosti převedených částek apod. u jednotlivých daní
jejich příjemcům, jimž výnos těchto daní náleží podle zákonného
rozpočtového určení.
(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby
zúčastněné na daňovém řízení a pracovníci daňového orgánu daňovým
subjektem zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu.
(
5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat
vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pokud provádí kontrolu podle
schváleného plánu kontrolní činnosti,9) ani vůči orgánům činným
v trestním řízení ohledně trestného činu zkrácení daně,
a) pokud se plní oznamovací povinnost podle zvláštního
předpisu,10)
b) požádá-li o údaje získané v daňovém řízení státní zástupce se
souhlasem soudce v přípravném řízení o tomto trestném činu.
(6) Pracovníci správce daně jsou povinni na dožádání
poskytovat z informací získaných v daňovém řízení
a) orgánům sociálního zabezpečení11) seznam daňových subjektů
v oboru daní z příjmů a údaje o výši příjmů a výdajů
jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a z jiné
samostatné výdělečné činnosti,
b) zrušeno
c) soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a jiné
samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku,
z pronájmu a ostatních příjmů fyzické osoby pro účely
rozhodnutí o výživném na nezaopatřené dítě,
d) úřadům práce údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých daňových
subjektů,
e) statistickým orgánům údaje pro vedení statistických registrů
a zobecněné informace stanovené zvláštním zákonem,
f) katastrálním úřadům identifikační údaje vlastníků a jiných osob
oprávněných z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy
katastru nemovitostí České republiky.
Pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni ohledně údajů
poskytnutých jim z informací získaných v daňovém řízení
mlčenlivostí podle tohoto zákona, pod sankcí podle § 25 tohoto
zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle odstavce 11.
Změny, k nimž došlo v údajích již poskytnutých, sdělují pracovníci
správce daně oprávněným příjemcům těchto údajů vždy již bez jejich
výslovného dožádání.
(7) Pracovníci správce daně jsou oprávněni uveřejnit seznam
plátců daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.
(8) Pracovníci správce daně jsou po skončení výkonu této
funkce zavázáni povinností zachovávat mlčenlivost ve stejném
rozsahu jako třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení.
(9) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se
považuje i využití vědomostí získaných v daňovém řízení nebo
v souvislosti s ním pro jednání přinášející prospěch osobě
zavázané touto povinností nebo osobám jiným a nebo jednání, která
by způsobila někomu újmu.
(10) Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může
pracovník správce daně využívat zobecněné informace při vědecké,
publikační a pedagogické činnosti.
(11) Správce daně odpovídá za vytvoření podmínek pro
zachovávání mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při
využívání a umožnění přístupu do údajů evidovaných pomocí
výpočetní techniky.
§ 25
Sankce za porušení povinnosti zachovávat
mlčenlivost
(1) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost (§ 24),
pokud nejde o čin přísněji trestný, lze pracovníkovi správce daně,
popřípadě třetí osobě, která byla jakkoliv účastna na daňovém
řízení, uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.
(2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti
podle § 24 příslušné finanční ředitelství; porušil-li však
povinnost mlčenlivosti pracovník finančního ředitelství nebo
ústředního orgánu státní správy, ukládá pokutu ministerstvo.
(3) Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštních
předpisů o náhradě škody.
§ 26
Vyloučení pracovníků správce daně
(1) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen
vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních
nebo daňových záležitostech osob blízkých.
(2) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen
též v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako
pracovník správce daně jiného stupně.
(3) Daňový subjekt, další osoby zúčastněné na řízení
i pracovník správce daně jsou povinni neprodleně oznámit vedoucímu
pracovníkovi správce daně skutečnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 a další skutečnosti nasvědčující podjatosti pracovníka
správce daně.
(4) Splnění podmínek pro podjatost pracovníka je nutno
vedle případů uvedených v odstavcích 1 a 2 vyvozovat z jeho poměru
k předmětu řízení anebo k osobám na řízení zúčastněným.
(5) Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí
do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provést ve věci
jen nezbytné úkony.
(6) O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné
věci rozhodne vedoucí pracovník správce daně. Rozhodnout
o vyloučení může i z vlastního podnětu. Při námitce podjatosti
vedoucího pracovníka správce daně rozhodne o vyloučení vedoucí
pracovník nadřízeného správce daně.
(7) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka podle odstavce 6 není přípustné odvolání.
§ 27
Zastavení řízení
(1) Není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak,
daňové řízení se zastaví, jestliže
a) vzal navrhovatel zpět svůj návrh dříve, než o něm bylo
rozhodnuto, pokud to zákon připouští,
b) je právním nástupcem stát,
c) se zjistí během řízení, že navrhovatel není podle zvláštních
předpisů daňovým subjektem,
d) byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo
navrátit v předešlý stav a nebo žádosti o to byly zamítnuty,
e) bylo ve věci návrhu již pravomocně rozhodnuto, nejde-li
o rozhodnutí prozatímní povahy (procesní),
f) nebyla s návrhem vyrovnána poplatková povinnost stanovená
zvláštním zákonem ani dodatečně na výzvu,
g) odpadl důvod řízení,
h) jde o nepřípustné podání.
(2) Rozhodnutí o zastavení řízení podle odstavce 1 písm. b)
se nedoručuje, ale pouze zakládá ve spisovém materiálu správce
daně. Všechna rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněna.
Proti rozhodnutím, která se doručují, se lze odvolat.
§ 28
Předběžná otázka
(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně
rozhodl příslušný orgán, je správce daně takovým rozhodnutím
vázán. Jinak si může správce daně o takové otázce učinit úsudek
nebo dát příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.
(2) Správce daně si nemůže jako o předběžné otázce učinit
úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin nebo přestupek,
nebo o osobním stavu občana.
§ 29
Předvolání a předvedení
(1) Správce daně předvolá osobu, jejíž osobní účast
v daňovém řízení je nutná, a v předvolání současně upozorní na
právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jejího předvedení.
Předvolání se doručuje do vlastních rukou.
(2) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví ani po
opakovaném předvolání, může správce daně požádat o jeho předvedení
příslušné orgány Policie, obecní policie. Jde-li o vojáka v činné
službě nebo o příslušníka ozbrojeného sboru, může požádat o jeho
předvedení útvar, v němž je předvolaný služebně zařazen.
§ 30
Náklady řízení
(1) Nestanoví-li zákon jinak, náklady daňového řízení nese
příslušný správce daně, s výjimkou nákladů exekučních a nákladů,
které vznikly daňovému subjektu.
(2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní daňového řízení
a) svědci a osoby přezvědné, náleží jim náhrada hotových výdajů
a ušlého výdělku. Nárok je nutno uplatnit u správce daně, na
jehož výzvu se řízení zúčastnili, a současně předložit doklady
prokazující uplatňované nároky, do pěti pracovních dnů, jinak
tento nárok zaniká,
b) znalci, auditoři a tlumočníci, náleží jim náhrada hotových
výdajů a odměn podle zvláštních předpisů,
c) osoby, odlišné od daňových subjektů, které mají v držení
listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, náleží jim
náhrada spojená s jejich předložením nebo ohledáním. Nárok je
nutno uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení
zúčastnily, a současně předložit doklady o výši uplatňovaných
nároků, do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok zaniká.
(3) Zúčastní-li se podle odstavce 2 písm. a) a b) na výzvu
správce daně daňového řízení právnická osoba, náleží jí odměna
podle zvláštního předpisu. Není-li výše odměny právním předpisem
stanovena, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů, zejména
hotových výdajů a mzdových prostředků.
(4) Je-li správcem daně ustanoven daňovému subjektu
zástupce podle § 10 odst. 1 a 2, náleží mu náhrada hotových výdajů
a ušlého výdělku nebo odměny podle zvláštních předpisů za úkony,
které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Nárok se uplatní
u správce daně, který tohoto zástupce ustanovil, a současně se
předloží doklady o výši uplatňovaných nároků. Nárok se uplatňuje
průběžně, nejpozději však do dvaceti pracovních dnů poté, kdy byl
učiněn ve věci poslední úkon zástupcem, jinak tento nárok zaniká.
Na předpokládané oprávněné nároky může správce daně na žádost
zástupce poskytnout přiměřenou zálohu; proti rozhodnutí
o poskytnutí zálohy se nelze odvolat.
(5) O uplatňovaných nárocích rozhodne příslušný správce
daně do patnácti dnů ode dne jejich uplatnění a ve stejné lhůtě
poukáže ve prospěch oprávněných úhradu přiznaného nároku. Proti
tomuto rozhodnutí se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho
doručení.
(6) Výši nároků náhrady ušlého výdělku a postup při jeho
stanovení a úhradě, včetně vymezení součinnosti plátců příjmu ze
závislé činnosti a funkčních požitků, stanoví ministerstvo právním
předpisem.
(7) Uhradil-li správce daně náklady řízení podle odstavců 2 až 4 vzniklé v důsledku nečinnosti nebo nesplnění právní
povinnosti daňového subjektu, může tyto náklady přenést na daňový
subjekt a uspokojit si je přímo z osobního účtu daňového subjektu.
Předepsaná náhrada nákladů řízení je splatná do patnácti dnů ode
dne doručení rozhodnutí.
§ 31
Dokazování
(1) Dokazování provádí správce daně, který vede daňové
řízení, nebo z jeho pověření správce daně dožádaný.
(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné
stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není
v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.
(3) Není třeba prokazovat skutečnosti obecně známé nebo
známé správci daně z jeho činnosti, jakož i právní předpisy
uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České a Slovenské
Federativní Republiky a ve Sbírce zákonů České republiky.
(4) Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků,
jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové
povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými
právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů
(přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.),
o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy
o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním
šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty
a doklady k nim apod. Pokud ohledání nebylo možno provést v rámci
místního šetření nebo daňové kontroly, provede se u správce daně.
Je-li předmětem dokazování daň zaplacená v zahraničí, prokazuje se
úředně ověřeným platebním výměrem; tento důkazní prostředek lze
vyžadovat nejdříve po třiceti dnech ode dne doručení platebního
výměru daňovému subjektu a od tohoto dne počíná běžet prekluzivní
lhůta podle § 47. Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové
řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní
řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se
staly skutečně důkazem.
(5) Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných
skutečností některou ze svých zákonných povinností, takže zde není
možno daňovou povinnost stanovit dokazováním podle odstavců 1 až 4, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití
pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará bez
součinnosti s daňovým subjektem.
(6) Pomůckami podle odstavce 5 mohou být zejména listinné
doklady, výpisy z veřejných záznamů, daňové spisy jiných daňových
subjektů, znalecké posudky a výpovědi svědků v jiných daňových
věcech a osob přezvědných, zprávy a vyjádření jiných správců daně,
státních orgánů a orgánů obcí, zájmových sdružení a vlastní
poznatky správce daně, a to jak z průběhu zdaňování u dotčeného
daňového subjektu, tak i u daňových subjektů obdobných.
(7) Dojde-li za daňového řízení k situaci, že daňový
subjekt neprokázal své údaje ohledně daňového základu a výše daně
podle odstavců 1 až 4 a daňový základ a výši daně nelze dostatečně
spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má k dispozici
správce daně, může správce daně v dohodě s daňovým subjektem
základ daně a daň sjednat. Tato dohoda o sjednané dani musí být
zachycena vždy protokolárně.
(8) Správce daně prokazuje
a) doručení vlastních písemností daňovému subjektu,
b) existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky
a nebo právní fikce,
c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost,
správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či
záznamů, vedených daňovým subjektem,
d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných
sankcí.
(9) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je
povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž
průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.
§ 32
Rozhodnutí
(1) V daňovém řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat
práva jen rozhodnutím. Tato rozhodnutí jsou pro příjemce právně
účinná jen, jsou-li jim řádným způsobem doručena nebo sdělena,
pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2) Základní náležitosti rozhodnutí jsou
a) označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal,
b) číslo jednací, případně i číslo platebního výměru, datum
podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí,
c) přesné označení příjemce rozhodnutí,
d) výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo
rozhodováno, a jde-li o peněžité plnění, také částku a číslo
účtu příslušné banky, na nějž má být částka zaplacena,
e) lhůta plnění,
f) poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku
s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,
g) vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně
s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se
státním znakem.
(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, jen stanoví-li tak
tento nebo zvláštní zákon.
(4) Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravných prostředcích
nebo došlo k jejich záměně nebo byla-li v poučení odňata možnost
opravného prostředku, popřípadě zkrácena lhůta k podání opravného
prostředku nebo není-li v poučení stanovena lhůta vůbec
a připouští-li zákon ohledně předmětného rozhodnutí opravný
prostředek, uzná správce daně opravný prostředek podaný do šesti
měsíců po doručení rozhodnutí za včas podaný. Stejné důsledky má
i chybějící nebo vadné poučení o formě podání opravného prostředku
nebo o jeho odkladném účinku.
(5) Je-li v rozhodnutí stanovena pro podání opravného
prostředku lhůta delší než zákonná, platí lhůta uvedená
v rozhodnutí.
(6) Je-li v poučení připuštěn opravný prostředek i tehdy,
kdy jej zákon nepřipouští, projedná se tento opravný prostředek
podaný ve shodě s poučením, jako by jej zákon připouštěl.
(7) Chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních základních
náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem,
nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li
jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek
neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce
daně, který rozhodnutí vydal.
(8) Rozhodnutí, jimiž stanoví správce daně základ daně
a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou platebního
nebo dodatečného platebního výměru nebo hromadným předpisným
seznamem.
(9) Odchyluje-li se vyměřená daň od přiznání, hlášení nebo
jiného oznámení, lze žádat v odvolací lhůtě o sdělení důvodu
rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána
nebo za řízení uznána.
(10) Doba počínající dnem, který následuje po dni podání
žádosti podle odstavce 9, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt
vyrozuměn o důvodech stanovení daňového základu a daně, se
nepočítá do odvolací lhůty.
(11) V rozhodnutích o řádných i mimořádných opravných
prostředcích musí být výrok vždy odůvodněn. Odůvodnění není
potřeba, bylo-li v rozhodnu- tí plně vyhověno navrhovateli, pokud
tento nebo zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.
(12) Rozhodnutí, proti kterému nelze uplatnit řádný opravný
prostředek, je v právní moci.
(13) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze
podat řádný opravný prostředek a nebo jestliže jeho podání nemá
odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění.
ČÁST DRUHÁ
ŘÍZENÍ PŘÍPRAVNÉ
§ 33
Registrační povinnost daňových subjektů
(1) Poplatník, který obdrží povolení nebo získá oprávnění
k podnikatelské činnosti nebo začne provozovat jinou samostatnou
výdělečnou činnost,13) je povinen do třiceti dnů podat přihlášku
k registraci u místně příslušného správce daně. Tato lhůta začne
běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo
oprávnění nebo po dni, kdy začne provozovat jinou samostatnou
výdělečnou činnost. Pro účely tohoto zákona se rozumí dnem právní
účinnosti den, kdy je poplatník podle příslušných předpisů
oprávněn začít vykonávat podnikatelskou činnost.
(2) Začne-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat
příjmy podrobené dani, je povinen oznámit tuto skutečnost správci
daně do třiceti dnů.
(3) Poplatník je povinen oznámit správci daně do třiceti
dnů zřízení stálé provozovny a její umístění na území České
republiky. Zpravidla třicet dnů před zrušením této stálé
provozovny oznámí tuto skutečnost správci daně.
(4) Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci
u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti
srážet daň nebo zálohy na ni nebo daň vybírat, pokud zvláštní
předpis nestanoví jinak.
(5) Registrační povinnost nemá daňový subjekt, u kterého
vznikla jen nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, nebo
u něhož je předmětem zdanění jen nemovitost, nemá-li registrační
povinnost kvůli jiné dani. Registrační povinnost se dále
nevztahuje na poplatníky, kteří mají výhradně příjmy ze závislé
činnosti a příjmy, ze kterých je daň vybírána zvláštní sazbou.
(6) Při plnění své registrační nebo oznamovací povinnosti
je daňový subjekt povinen sdělit své plné jméno nebo název,
bydliště, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo, identifikační
číslo organizace, jakož i údaje osvědčující povolení nebo
oprávnění podle odstavce 1. Jde-li o právnickou osobu nebo
fyzickou osobu, která je podnikatelským subjektem, též čísla účtů
u bank, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky z její
podnikatelské činnosti. Dále uvede údaje potřebné k určení místní
příslušnosti správce daně, druhu daňových povinností, které u ní
přicházejí v úvahu, a své organizační jednotky. Právnická osoba
uvede též svůj statutární orgán a případně osoby, které jsou kromě
tohoto orgánu za ni v daňových věcech oprávněny jednat. Jde-li
o daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v cizině, uvede vždy
svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování. Je-li se zahájením
činnosti spojena i povinnost platit zálohu na daň, uvede údaje
potřebné pro stanovení této zálohy. Právnická osoba se sídlem
v cizině, která nemá přiděleno identifikační číslo, je povinna si
vyžádat toto číslo u příslušného orgánu.
(7) Dojde-li ke změnám skutečností uvedených v odstavcích 1 a 6, zejména zanikne-li jeho daňová povinnost u některé z daní,
je povinen tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů ode
dne, kdy nastaly.
(8) Je-li daňovým subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm
v cizině, která nemá na území České republiky stálou provozovnu
ani nemovitý majetek, je povinna podat přihlášku k registraci
nejpozději do pěti dnů ode dne zahájení dani podrobené činnosti
nebo činnosti směřující k získání dani podrobených příjmů.
(9) Registrace nebo oznámení podle tohoto zákona se správci
daně předkládá na tiskopise vydaném ministerstvem. Na registračním
tiskopisu musí daňový subjekt též výslovně prohlásit, že jde
o jeho první daňovou registraci, nebo uvést, zda byl již někdy
daňově registrován, a pokud ano, kdy, u jakého správce daně, jaké
bylo přidělené daňové identifikační číslo, jméno nebo název, pod
jakým byl registrován, a byla- -li registrace odňata nebo zrušena,
důvody, z nichž se tak stalo. Ministerstvo může rozšířit údaje
požadované při registraci na registračním tiskopisu, půjde-li
o údaje nezbytné pro řádnou správu jednotlivých daní.
(10) Správce daně prověří údaje sdělené daňovým subjektem
při registraci a v případě pochybností o jejich správnosti nebo
úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje blíže vysvětlil, změnil,
doplnil a doložil a zároveň určí lhůtu, v níž je daňový subjekt
povinen na výzvu odpovědět. Dodrží-li daňový subjekt tuto lhůtu,
považuje se za dodrženou i lhůta uvedená v odstavci 1, jestliže
jinak k porušení lhůty uvedené v odstavci 1 nedošlo.
(11) Správce daně přidělí zaregistrovanému daňovému
subjektu daňové identifikační číslo a o provedené registraci mu
vydá osvědčení. Toto číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve
všech případech při styku se správcem daně a dále, pokud tak
stanoví zvláštní zákon. Při změnách skutečností uvedených
v osvědčení je daňový subjekt současně s oznámením těchto změn
podle odstavce 7 povinen předložit osvědčení o registraci, na
kterém správce daně změny nebo jeho zánik vyznačí.
(12) Nesplní-li daňový subjekt svoji registrační nebo
ohlašovací povinnost, zaregistruje jej správce daně z úřední
povinnosti neprodleně, jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto
povinnost.
(13) Nesplní-li daňový subjekt svoji povinnost podle
odstavce 7, provede správce daně příslušné změny v registraci nebo
registraci zruší, jakmile zjistí rozhodné skutečnosti.
(14) Jestliže daňový subjekt změní sídlo nebo bydliště,
popřípadě u něho dojde ke změně místní příslušnosti z jiného
důvodu, oznámí tuto změnu svému dosavadnímu místně příslušnému
správci daně, který vyznačí na osvědčení omezení doby jeho
platnosti. Před skončením této doby je daňový subjekt povinen
předložit toto osvědčení správci daně v místě svého nového sídla
nebo bydliště, který mu vydá nové osvědčení o registraci
s vyznačením dne platnosti přeregistrace. Tímto dnem přechází
místní příslušnost na správce daně v místě nového sídla nebo
bydliště daňového subjektu. Touto přeregistrací zůstává původní
den účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.
(15) Je-li správcem daně orgán obce, může podle místních
podmínek zde stanovenou registrační povinnost daňových subjektů
vhodně omezit jak co do okruhu daňových subjektů, tak co do okruhu
jimi uváděných skutečností.
(16) Ustanovení předchozích odstavců se použijí, pokud
tento zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak.
§ 34
Součinnost třetích osob
(1) Soudy, jiné státní orgány a notáři v případech, kdy
předmět řízení před nimi je podle zvláštních předpisů zdaňován,
jsou povinni poskytnout správci daně údaje potřebné pro vyměření
a vymáhání daně.
(2) Státní kontrolní orgány14) mají povinnost sdělovat
správcům daně výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým
povinnostem.
(3) Státní a jiné orgány a právnické osoby, které z úřední
povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci
osob a jejich majetku, jsou povinny na výzvu správce daně sdělit
údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní, pokud zvláštní zákony
nestanoví jinak.
(4) Osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být
důkazním prostředkem při správě daní, jsou povinny na výzvu
správce daně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání,
pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.
(5) Právnické osoby a fyzické osoby mající příjmy
z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti15) nebo
z pronájmu,16) které provádějí úhrady fyzickým osobám za jejich
jinou samostatně výdělečnou činnost17) nebo za pronájem18)
a z těchto úhrad nesrážejí daň, jsou povinny uskutečněné úhrady
oznamovat svému místně příslušnému správci daně, pokud
u jednotlivé fyzické osoby přesáhne úhrada částku 40 000 Kč za
kalendářní rok. V oznámení se uvede jméno, bydliště, případně
místo podnikání fyzické osoby, vyplacená částka, den a důvod
úhrady. Oznámení se zašle nejpozději do 15. února po skončení
kalendářního roku, v němž byla úhrada provedena.
(6) Orgány sociálního zabezpečení11) jsou povinny
poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců
pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob,
které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona.19)
(7) Zdravotní pojišťovny12) jsou povinny poskytnout
správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na
všeobecné zdravotní pojištění a údaje o výši příjmů a výdajů
jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle
zvláštního zákona.20)
(8) Orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny
oznamují správcům daně na jejich vyžádání též i výši zaplaceného
pojistného a vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám
došlo.
(9) Úřady práce jsou povinny sdělovat správcům daně na
jejich vyžádání částku hmotného zabezpečení vyplácenou jednotlivým
uchazečům o zaměstnání včetně data, kdy byla vyplacena.
(10) Statistické orgány jsou povinny poskytovat správcům
daně údaje potřebné k vedení registru daňových subjektů.
(11) Banky21) jsou povinny sdělovat na písemné vyžádání
správce daně čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, stavy účtů
a jejich pohyb a údaje o úvěrech a vkladech.22)
(12) Na výzvu správce daně jsou mu pošty povinny sdělovat
zejména totožnost osob, které mají pronajaty poštovní přihrádky,
a údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn
částek docházejících poštou daňovému subjektu nebo na jeho
poštovní přihrádku, totožnost přejimatele zásilek poste restante
nebo umožnit správci daně tyto údaje získat na poště a správnost
údajů sdělených poštou na místě prověřit.
(13) Orgány spojů jsou povinny sdělovat správci daně na
jeho výzvu totožnost uživatelů telefonních, dálnopisných
a telefaxových stanic, kteří nejsou uvedeni ve veřejně dostupných
seznamech.
(14) Pojišťovny jsou povinny sdělovat správcům daně výplaty
pojistných plnění nahrazujících příjem nebo výnos do třiceti dnů
ode dne plnění.
(15) Vydavatelé tisku jsou povinni sdělit správci daně na
jeho výzvu jméno nebo název a adresu objednatele inzerátu
uveřejněného pod značkou.
(16) Veřejní přepravci jsou na výzvu správce daně povinni
mu sdělovat zejména odesilatele a adresáty a skutečné příjemce
jimi přepravovaných nákladů, jakož i údaje o době přepravy,
množství přepravovaného zboží, charakteru zásilky a případné další
bližší údaje, pokud jim budou známy.
(17) Právnické a fyzické osoby, které mají sídlo nebo
bydliště na území České republiky, a stálé provozovny subjektů se
sídlem nebo bydlištěm v cizině umístěné na území České republiky
mají povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci
daně uzavření kontraktu se subjektem se sídlem či bydlištěm
v zahraničí, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé
provozovny.4)
§ 35
Ukončení činnosti
(1) Správce daně při zjištění, že daňový subjekt přestal
vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní
opatření potřebná k urychlenému stanovení základů daně a k vybrání
nedoplatků na všech daních za celou dobu jeho činnosti, ze které
plynuly příjmy podléhající zdanění.
(2) Daňový subjekt je povinen předložit současně se žádostí
o výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně, jehož
vydání si vyžádá. Povinnost předložit písemný souhlas správce daně
s ukončením činnosti se týká i ostatních podnikatelských subjektů
evidovaných v jiných evidencích.
(3) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti daňového
subjektu podle odstavce 2 se lze odvolat.
(4) Je-li žádost daňového subjektu podle odstavce 2
zamítnuta, může další žádost podat nejdříve po uplynutí jednoho
měsíce ode dne, kdy mu bylo zamítavé rozhodnutí doručeno.
(5) Není-li o žádosti podle odstavce 2 rozhodnuto do tří
měsíců od jejího podání, má se za to, že souhlas je udělen.
(6) Rozhodnutí o žádosti se sděluje daňovému subjektu
a soudu, který vede obchodní rejstřík, nebo živnostenskému úřadu
anebo jinému subjektu, který vede na základě zvláštních předpisů
evidenci podnikatelů.
§ 36
Vyhledávací činnost
(1) Správce daně je povinen ověřovat úplnost evidence či
registrace daňových subjektů a zjišťovat též všechny údaje
týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších
skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání
daně. K tomu účelu může sdružovat informace a informační systémy
sloužící k rozdílným účelům. Potřebné informace jsou oprávněni
správci daně požadovat z jiných informačních systémů i na
technických nosičích dat.
(2) Při této činnosti má správce daně stejná oprávnění jako
při místním šetření.
(3) Vyhledávací činnost může být vykonávaná i bez přímé
součinnosti s daňovým subjektem a její výsledky se využijí až po
zahájení příslušného daňového řízení.
§ 37
Pokuty
(1) Tomu, kdo nesplní ve stanovené lhůtě povinnost
nepeněžité povahy vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového
zákona nebo uloženou rozhodnutím podle tohoto zákona, může správce
daně opakovaně uložit pokutu až do celkové výše 2 000 000 Kč.
Opakovaně lze pokutu uložit, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty
k nápravě a protiprávní stav trvá.
(2) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti,
době trvání a následkům protiprávního jednání.
(3) Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat
odůvodnění, se lze odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. Včas
podané odvolání má odkladné účinky.
(4) Pokuta podle tohoto ustanovení se neuloží, lze-li
použít sankci podle § 68 nebo lze-li použít pokutu tuto sankci
nahrazující.
(5) V řízení o uložení pokuty uložené podle odstavce 1,
pokuty uložené podle § 25 a pokut ukládaných podle jiných daňových
zákonů se postupuje podle tohoto zákona.
(6) Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly od konce roku,
ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty,
dva roky. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti
letech od vykonatelnosti rozhodnutí.
§ 37a
Blokové řízení
(1) Pokuta, jejíž výše nepřesahuje 5000 Kč, může být
uložena též v blokovém řízení, pokud je protiprávní jednání podle
§ 37 odst. 1 spolehlivě zjištěno a pokud je osoba tam uvedená
ochotna pokutu na místě zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém
řízení se nelze odvolat. Není-li dosaženo souhlasu k blokovému
řízení, lze v řízení podle § 37 uložit pokutu jen v rozsahu podle
tohoto odstavce.
(2) Pracovníci správce daně, oprávnění k ukládání pokut
v blokovém řízení, jsou povinni své oprávnění prokázat zvláštním
průkazem. Na pokutovém bloku, kterým je rozhodnuto o uložení
pokuty, se vyznačí, komu a kdy a za porušení jaké právní
povinnosti byla pokuta uložena. Pokutový blok platí současně jako
stvrzenka o zaplacení pokuty na místě v hotovosti.
(3) Pokutové bloky a další potřebné tiskopisy vydává
ministerstvo.
§ 38
Pozastavení činnosti
(1) Dochází-li u daňového subjektu k opakovanému porušení
povinností nepeněžité povahy, za které již byla uložena pokuta
podle § 37, a nedošlo při tom ani dodatečně ke splnění této
povinnosti, může správce daně až na dobu třiceti dnů pozastavit
daňovému subjektu jeho podnikatelskou činnost, jejíž výsledky jsou
předmětem zdanění a jíž se porušení povinnosti týká.
(2) Pozastavení činnosti lze uplatnit jen tehdy,
ztěžuje-li neplnění povinnosti subjektem daně jeho registraci nebo
zjištění skutečností rozhodných pro správné a úplné stanovení
daňového základu a daně.
(3) Správce daně vyzve daňový subjekt k dodatečnému splnění
jeho povinnosti a stanoví mu pro to přiměřenou lhůtu. Ve výzvě jej
současně upozorní, že nebude-li jí vyhověno ve stanovené lhůtě,
přistoupí správce daně k pozastavení činnosti daňovému subjektu.
Proti této výzvě se lze odvolat do osmi dnů od doručení výzvy.
Podané odvolání nemá odkladného účinku.
(4) Pokud lhůta stanovená ve výzvě marně uplynula, může
správce daně vydat rozhodnutí o pozastavení činnosti daňovému
subjektu. Součástí rozhodnutí musí být i jeho odůvodnění, způsob
naložení s věcmi podléhajícími zkáze, jsou-li též zahrnuty v té
části hmotného majetku subjektu daně, vůči které je pozastavení
činnosti uplatněno, a přesné vymezení doby, od kdy a na jak dlouho
se toto opatření uplatní.
(5) Opravné prostředky proti rozhodnutí podle odstavce 4
nemají odkladného účinku.
(6) Pozastavení činnosti se uskuteční tak, že v rozhodnutí
uvedený hmotný majetek se za policejní asistence uzavře a uzamkne
a zajistí úřední uzávěrou. Daňový subjekt, u něhož došlo
k pozastavení činnosti, je povinen předat správci daně do úschovy
všechny klíče od takto zajištěného hmotného majetku po dobu, po
kterou pozastavení činnosti trvá.
(7) Je-li to možné a vhodné, může kromě toho správce daně
opatřit uzavřený a uzamčený hmotný majetek vlastním zámkem.
(8) O průběhu uplatnění pozastavení činnosti na místě se
sepíše vždy protokol.
(9) Od okamžiku, kdy byly přiloženy úřední uzávěry, je
komukoliv zakázáno se zajištěným hmotným majetkem jakkoliv
nakládat nebo do něj vstupovat.
(10) Ukáže-li se během pozastavení činnosti na straně
daňového subjektu nezbytná potřeba jakéhokoliv nakládání se
zajištěným hmotným majetkem, může se tak stát jen se souhlasem
správce daně a v jeho přítomnosti.
(11) Případné ztráty vzniklé daňovému subjektu
z pozastavení činnosti, včetně ušlého zisku, nese daňový subjekt,
ledaže by rozhodnutí o pozastavení činnosti nenabylo právní moci
nebo pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno.
§ 39
Záznamní povinnost
(1) Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě
evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy vedl
zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanovení daňového základu
a daně.
(2) Povinnost vést záznamy ukládá správce daně rozhodnutím,
proti kterému se nelze samostatně odvolat. Součástí rozhodnutí
musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění
a uspořádání, včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam
veden.
(3) Poplatník daně z příjmů fyzických osob provozující
podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost, který
přijímá platby v hotovosti, je kromě evidence stanovené obecně
závaznými právními předpisy povinen vést evidenci (záznamy)
denních tržeb, není-li rozhodnutím správce daně stanoveno jinak.
(4) Daňový subjekt, který uplatňuje výdaje procentem
z příjmů podle zvláštního předpisu, je povinen vždy vést evidenci
příjmů a evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze
odpisovat.
(5) Správce daně je oprávněn přesvědčovat se již v průběhu
zdaňovacího období o plnění záznamní povinnosti u daňového
subjektu a ukládat mu rozhodnutím povinnosti k odstranění závad.
Proti tomuto rozhodnutí není samostatné odvolání přípustné.
(6) Záznamy a doklady k nim se vztahující je daňový subjekt
povinen uchovávat po dobu, v níž zanikne právo daň vyměřit či
dodatečně stanovit.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ VYMĚŘOVACÍ
§ 40
Daňové přiznání a hlášení
(1) Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat každý,
komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem
tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Daňové
přiznání se nepodává v průběhu konkurzu.23) Není-li v tomto nebo
v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě
pro podání daňového přiznání nebo hlášení.
(2) Daňové přiznání nebo hlášení lze účinně podat jen na
tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách,
které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné
s tiskopisem vydaným ministerstvem. Součástí daňového přiznání
nebo hlášení jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise. Při
dovozu plní funkci daňového přiznání nebo hlášení písemný návrh na
celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění zboží. Je-li
přiznání nebo hlášení podáno též na technickém nosiči dat, musí
být ve tvaru stanoveném pro tento účel ministerstvem.
(3) Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do
31. března roku následujícího po uplynutí ročního zdaňovacího
období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě
zákona24) mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož
přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, prodlužuje se
lhůta k podání přiznání do 30. června roku následujícího po
uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná
moc k zastupování uložena u správce daně před uplynutím
neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce
zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový
subjekt sám, je lhůta zachována.
(4) Je-li zdaňovací období kratší než jeden rok, podává se
daňové přiznání nebo hlášení do dvacetipěti dnů po jeho uplynutí.
Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto
skutečnost subjekt daně správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto
lhůtu nelze prodloužit.
(5) Je-li daňová povinnost vypořádávána při přechodu
státních hranic, je daňový subjekt povinen současně předložit
daňové přiznání nebo hlášení.
(6) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo
daňového poradce anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro
podání přiznání, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro
podání přiznání. Pokud součástí zdaňovaných příjmů uvedených
v přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového
přiznání, může správce daně na žádost daňového subjektu
v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání přiznání až
do 31. října. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
(7) Zemřel-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno
přiznání k dani, je právní nástupce s výjimkou právního
nástupnictví státu povinen podat přiznání za zemřelý daňový
subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí. Je-li právních nástupců
více, podá přiznání kterýkoliv z nich. Nedohodnou-li se, který
z nich přiznání podá, určí jej správce daně. Přejde-li právní
nástupnictví na stát, tato povinnost nenastává. Není-li právní
nástupce znám, podá přiznání zmocněnec ustanovený správcem daně.
Zmocněnec ustanovený správcem daně podá přiznání do tří měsíců po
svém ustanovení. Správce daně může lhůtu tří měsíců na žádost
právního nástupce nebo zmocněnce prodloužit.
(8) Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je
jeho právní nástupce nebo orgán, který o zrušení rozhodl, povinen
podat do konce následujícího měsíce od jeho zániku přiznání za
uplynulou část zdaňovacího období. Správce daně může tuto lhůtu
v odůvodněných případech prodloužit až na tři měsíce.
(9) V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost
podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace. Ke dni
ukončení činnosti provede daňový subjekt účetní závěrku
a nejpozději do konce následujícího měsíce podá daňové přiznání.
Po skončení likvidace je likvidátor povinen podat do konce
následujícího měsíce přiznání za uplynulou část zdaňovacího
období.
(10) Při zrušení stálé provozovny na území České republiky
jsou subjekty se sídlem v cizině povinny podat přiznání nejpozději
do konce následujícího měsíce za uplynulou část roku.
(11) Při prohlášení konkurzu podle zvláštního předpisu23)
je daňový subjekt povinen podat nejpozději do třiceti dnů ode dne
účinnosti prohlášení konkurzu přiznání za uplynulou část
zdaňovacího období. Prohlášením konkurzu se daňové řízení
nepřerušuje.25)
(12) Při zrušení konkurzu podle zvláštního předpisu je
daňový subjekt povinen podat do konce následujícího měsíce ode dne
zrušení konkurzu přiznání za období trvání konkurzu.
(13) Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného
majetku státního podniku na Fond národního majetku, je státní
podnik povinen podat přiznání za uplynulou část zdaňovacího období
do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto převodu došlo,
a to i v případě, že k tomuto převodu dojde v průběhu posledního
kalendářního měsíce ve zdaňovacím období.
(14) V průběhu konkurzu až do jeho skončení je plátce daně
z přidané hodnoty a spotřebních daní povinen podávat daňová
přiznání nebo hlášení vždy měsíčně ve lhůtě stanovené v odstavci 4 i v případech, kdy je dosud podával za delší než měsíční
zdaňovací období.
(15) Daňovým subjektům jsou zachována práva a povinnosti
ohledně daňové povinnosti po dobu stanovenou v § 47 pro vyměření
daně a ohledně placení daně po dobu stanovenou v § 70 pro vymáhání
daňových nedoplatků i v případech, že mezitím již přestaly být
daňovými subjekty.
(16) Daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo
hlášení daň si sám vypočítat a uvést též případné výjimky,
osvobození, zvýhodnění, slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši.
(17) Skutečnosti rozhodné pro vyměření daně posuzují se pro
každé zdaňovací období samostatně.
§ 41
Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení
(1) Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má
být vyšší nebo daňová ztráta nižší než jeho poslední známá daňová
povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po
tomto zjištění dodatečné přiznání nebo hlášení. V dodatečném
daňovém přiznání nebo hlášení uvede daňový subjekt i den zjištění
důvodů pro jeho podání. V této lhůtě je dodatečná daň též splatná.
Nestanoví-li tento nebo jiný daňový zákon jinak, dodatečné daňové
přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou
ztrátu vyšší lze podat za podmínek stanovených v odstavci 4, a to
ve stejné lhůtě, která je stanovena pro dodatečné daňové přiznání
nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo daňovou ztrátu nižší;
účinky nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho podání. Pokud daňový
subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání ještě před
stanovením daně nebo daňové ztráty, budou údaje v něm uvedené
využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností je
částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil
pravomocně správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena
podle § 46 odst. 5, platebním výměrem, dodatečným platebním
výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku.
(2) Dodatečné přiznání nebo hlášení není přípustné, byl-li
před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující
k přezkoušení správnosti daňové povinnosti za období, kterého by
se dodatečné přiznání nebo hlášení týkalo, a to až do doby
ukončení tohoto úkonu. Je-li na základě úkonu správce daně vydáno
rozhodnutí o daňovém základu či dani, za dobu ukončení úkonu se
považuje den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Lhůta pro
podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení podle odstavce 1 se do doby ukončení úkonu správce daně přerušuje a nová lhůta
počne běžet od ukončení tohoto úkonu. Tato nová lhůta se uplatní
i v případě, že v době trvání úkonu správce daně marně uplynula
lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání nebo
hlášení zvláštním daňovým zákonem. Daňový subjekt musí být
o takovém úkonu zpraven.
(3) Před uplynutím lhůty k podání přiznání nebo hlášení
může daňový subjekt podat opravné přiznání nebo hlášení. Pro
vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání nebo
hlášení a k přiznání nebo hlášení předchozímu se nepřihlíží.
(4) Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou
povinnost nižší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze
platně podat jen tehdy, je-li to výslovně stanoveno buď jiným
daňovým zákonem, nebo v případech vymezených v § 102b. Toto
dodatečné daňové přiznání nebo hlášení nelze však platně podat
v případech, kdy
a) původní daňová povinnost byla stanovena podle pomůcek nebo byla
sjednána,
b) je uplatňováno snížení základu daně v důsledku snížení výnosů
(příjmů) či uskutečněných zdanitelných plnění nebo zvýšení
nákladů (výdajů) či přijatých zdanitelných plnění, o kterých
již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném
opravném prostředku,
c) se týká daňové povinnosti, kde rozhodnutí o ní bylo již
pravomocně přezkoumáno soudem,
d) by jím měla být dotčena daňová povinnost stanovená správcem
daně na podkladě dodatečného daňového přiznání nebo hlášení
podaného podle odstavce 1.
(5) Dojde-li v důsledku dodatečného daňového přiznání podle
odstavce 4 ke snížení původní daňové povinnosti, sníží se současně
s výjimkou pokut a zvýšení daně i daňové příslušenství připadající
na částku snížení původní daňové povinnosti, a to od původního dne
splatnosti.
(6) Dodatečná nebo opravná daňová přiznání či hlášení
podávají se na tiskopisech, které však musí být výslovně v záhlaví
označeny jako dodatečné nebo opravné. V dodatečném daňovém
přiznání nebo hlášení se vyznačí rozdíly proti poslední známé
daňové povinnosti.
§ 43
Vytýkací řízení
(1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti,
průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení,
nebo dodatečného daňového přiznání nebo hlášení a dokladů daňovým
subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených,
sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej,
aby se k nim vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil,
nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost
údajů řádně prokázal.
(2) Ve výzvě daňovému subjektu určí správce daně přiměřenou
lhůtu k odpovědi, která nesmí být kratší patnácti dnů, a poučí ho
o následcích spojených s tím, jestliže pochybnosti neodstraní nebo
nedodrží stanovenou lhůtu.
(3) Pokud je den podání daňového přiznání nebo hlášení dnem
počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je
počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním
výzvy podle předchozích odstavců přerušuje a nová lhůta počne
běžet až ode dne, kdy jsou odstraněny pochybnosti vytýkané
správcem daně ve výzvě.
§ 44
Stanovení daně v případě nepodání daňového
přiznání nebo hlášení
(1) Nebylo-li podáno daňové přiznání nebo hlášení,
dodatečné daňové přiznání nebo hlášení včas, a to ani po výzvě
správce daně, nebo nebyly-li na výzvu ve stanovené lhůtě
odstraněny vady, je správce daně oprávněn zjistit základ daně
a stanovit daň podle pomůcek, které má k dispozici, anebo které si
sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Pokud
daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo hlášení ani na výzvu
správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový
subjekt vykázal v daňovém přiznání nebo hlášení daň ve výši nula.
(2) Správce daně může stanovit daň podle pomůcek také
v případě, že daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání nebo hlášení
nebo dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení nesprávné nebo
neúplné údaje o skutečnostech rozhodných pro stanovení daně
a nesprávnost nebo neúplnost ani na výzvu správce daně
neodstranil.
§ 45
Zákaz přenosu daňové povinnosti
Dohody uzavřené s tím, že daňovou povinnost ponese místo
daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, nejsou pro
daňové řízení právně účinné, nestanoví-li tento zákon nebo
zvláštní právní předpis jinak.
§ 46
Vyměření daně a její dodatečné vyměření
(1) Podle výsledků vyměřovacího řízení stanoví správce daně
základ daně a její výši, která má být daňovému subjektu vyměřena
a předepsána.
(2) Pokud je základ daně nebo daň stanovena odchylně od
základu daně a daně, jak je daňový subjekt přiznal nebo za řízení
uznal, musí být z vyměřovacího spisu patrno, podle jakých pomůcek
nebo na podkladě čeho se správce daně při stanovení základu daně
a daně odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Obdobně musí být
z vyměřovacího spisu patrno, jak byl daňový základ zjištěn a daň
stanovena, stalo-li se tak bez přiznání nebo hlášení daňového
subjektu.
(3) Stanoví-li správce daně základ daně a daň podle
pomůcek, které má k dispozici nebo které si opatřil, přihlédne
také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový
subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny.
(4) O stanoveném základu daně a vyměřené dani vyrozumí
správce daně daňový subjekt platebním výměrem nebo hromadným
předpisným seznamem, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
a takto vyměřenou daň současně předepíše. Je-li takto vyměřená daň
vyšší než daň vypočtená daňovým subjektem v daňovém přiznání či
hlášení, je rozdíl splatný do třiceti dnů ode dne doručení
rozhodnutí o vyměření daně.
(5) Neodchyluje-li se vyměřená daň od daně uvedené
v daňovém přiznání nebo hlášení, nemusí správce daně sdělovat
daňovému subjektu výsledek vyměření, pokud o to daňový subjekt
výslovně nepožádá nejpozději do konce příštího zdaňovacího období.
V tomto případě se za den vyměření daně a současně za den doručení
tohoto rozhodnutí daňovému subjektu považuje poslední den lhůty
pro podání daňového přiznání nebo hlášení, a bylo-li daňové
přiznání nebo hlášení podáno opožděně, den, kdy došlo správci
daně. Stejně se při počítání lhůt postupuje i u dodatečného
daňového přiznání nebo hlášení.
(6) Platebním výměrem se sděluje výše stanovené daně
i v případech, kdy daňová povinnost má být podle zvláštních
předpisů zaplacena bez podání daňového přiznání nebo hlášení, ale
daňový subjekt tuto daňovou povinnost nesplnil.
(7) Zjistí-li správce daně po vyměření daně, že tato
stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné
daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní
původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním
výměrem, a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše.
Právní moc rozhodnutí o původním vyměření daně není jejímu
dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně vyměřená daň je
splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Tato
náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle
odstavce 4, nemá vliv na uplatnění penále podle § 63. Tento postup
se uplatní přiměřeně i při vyměření daně nižší, než byla poslední
známá daňová povinnost.
(8) V odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru lze
napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani.
(9) Tiskopisy platebních výměrů, hromadných předpisných
seznamů a vyhlášek k nim vydá ministerstvo.
§ 46a
Zaokrouhlování
(1) Vyměřená daň se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Stejně se postupuje u příslušenství daně, pokud je předmětem
samostatného vyměření. Daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou se
zaokrouhluje na celé koruny dolů.
(2) Záloha na daň se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru,
s výjimkou zálohy na daň vybírané srážkou, která se zaokrouhluje
na celé koruny nahoru.
(3) Výpočet daňové sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek
přepočtu měny se provádí s přesností na dvě platná desetinná
místa. Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je
nepřípustné.
(4) Čísla podle odstavce 3 se zaokrouhlují tak, že se
vypustí všechny číslice za poslední platnou číslicí
zaokrouhlovaného čísla a tato číslice se dále upraví podle číslic,
které následují po poslední platné číslici zaokrouhlovaného čísla
a) zaokrouhlovaná číslice, po které následuje číslice menší než
5, zůstává beze změny,
b) zaokrouhlovaná číslice, po které následuje číslice 5 nebo
číslice větší než 5, se zvětšuje o jednu.
§ 47
Lhůty pro vyměření
(1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze
daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po
uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla
povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla
daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové
přiznání nebo hlášení podat.
(2) Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující
k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá
lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu
zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let
od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové
přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž
by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení
podat.
ČÁST ČTVRTÁ
ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
§ 48
Odvolání
(1) Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti stanovení
daňového základu a daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím,
pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje,
pokud se písemně nebo ústně do protokolu svého práva odvolání
nevzdal.
(2) Proti rozhodnutím, zejména proti výzvám podle § 43,
která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně,
se nelze samostatně odvolat. To platí i tehdy, mají-li být daňový
základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu
na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu
a daně skutečně dojde.
(3) Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu
u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno.
(4) Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti
a) přesné označení správce daně,
b) přesné označení odvolatele,
c) číslo jednací, případně číslo platebního výměru nebo jinou
jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání
směřuje,
d) uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo
jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného
rozhodnutí,
e) návrh důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným,
není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy,
f) navrhované změny či zrušení rozhodnutí.
(5) Odvolání lze podat ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který
následuje po doručení rozhodnutí, proti ně-muž odvolání směřuje,
není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Neobsahuje-li podané
odvolání zákonem předepsané náležitosti, vyzve správce daně
odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví
pro to přiměřenou lhůtu ne kratší patnácti dnů. V případech, že
odvolání lze zamítnout podle § 49 odst. 2, výzva se omezí jen na
doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou
rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí, případně se od
výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se za to, že
odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě,
správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení
řízení je přípustné odvolání.
(6) Nemůže-li správce daně posoudit všechny údaje odvolání
z výsledků již provedeného řízení, řízení doplní.
(7) Do doby, než je o odvolání rozhodnuto, může odvolatel
údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat.
(8) Vezme-li odvolatel odvolání zpět, nemůže podat v téže
věci odvolání nové, i když dosud odvolací lhůta neuplynula.
Oznámení o zpětvzetí odvolání musí být podáno písemně, ústně do
protokolu nebo písemným záznamem přímo ve vyměřovacím spisu, který
podepisuje odvolatel a pracovník správce daně. Jsou-li v době od
podání odvolání do jeho zpětvzetí učiněny správcem daně v řízení
úkony, zpětvzetím odvolání se neruší a lze je využít v dalším
řízení. Dnem zpětvzetí odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému
byl tento úkon učiněn, právní moci.
(9) Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na
odvolání po celou dobu běhu odvolací lhůty; dnem vzdání se
odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn,
právní moci.
(10) Může-li odvolání podat několik daňových subjektů
a odvolá-li se jen některý z nich, vyrozumí o tom správce daně
všechny ostatní dotčené daňové subjekty a vyzve je, aby se
k podanému odvolání v jím stanovené lhůtě vyjádřily. Tato lhůta
nesmí být kratší než patnáct dnů. Na vyjádření došlá po stanovené
lhůtě se v dalším řízení nebere zřetel. Případná změna či zrušení
daňové povinnosti plynoucí z rozhodnutí o odvolání se týká všech
těchto daňových subjektů.
(11) Odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti
odůvodnění rozhodnutí, aniž by současně byl napadán jeho výrok.
(12) Odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo
zvláštní zákon jinak.
§ 49
Postup správce daně
(1) Správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno,
rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti
tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout
o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti
takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.
(2) Správce daně odvolání zamítne, jestliže
a) je nepřípustné,
b) je podáno po stanovené lhůtě,
c) je podáno osobou k tomu nepříslušnou.
Proti zamítnutí odvolání podle písmen a) až c) se lze odvolat.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být odůvodněno,
pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění
rozhodnutí podle odstavce 1 se musí správce daně vypořádat se
všemi důvody v odvolání uvedenými. V odůvodnění rozhodnutí podle
odstavce 2 uvede správce daně jen důvody, pro které bylo odvolání
zamítnuto, a ostatními důvody ve věci samé se nezabývá.
(4) Pokud správce daně o odvolání podle odstavců 1 a 2 sám
nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení,
s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou odvolacímu
orgánu k rozhodnutí.
(5) Předkládací zpráva musí obsahovat zejména tyto údaje
a) zda nejde o odvolání nepřípustné nebo opožděné,
b) shrnutí výsledků doplněného řízení,
c) stanovisko ke všem důvodům odvolání,
d) návrh na výrok rozhodnutí o odvolání.
§ 50
Postup odvolacího orgánu
(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je odvolacím orgánem
orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který
napadené rozhodnutí vydal.
(2) O odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje
ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené
zvláštní komise.
(3) Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí
vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání
najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající
podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při
rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy
odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené
i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací
orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení
anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se
stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou
splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí
podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny
pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním
názorem odvolacího orgánu vázán.
(4) V odvolacím řízení je odvolací orgán oprávněn použít
přiměřeně i § 43.
(5) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani stanovené
podle pomůcek nebo o dani sjednané za řízení, zkoumá odvolací
orgán pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu
stanovení daně. Shledá-li odvolací orgán, že tyto zákonné podmínky
byly dodrženy, odvolání pro jeho neodůvodněnost zamítne. V opačném
případě rozhodnutí změní nebo zruší. Zjistí-li, že jsou u správce
daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1,
vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení
správci daně prvního stupně.
(6) Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není- -li při
rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí
v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne.
(7) Rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se
v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí
odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.
(8) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání
přípustné.
§ 51
Stížnost
(1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené daně,
požádá plátce daně ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce
došlo, o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svědčící pro jeho
pochybnosti.
(2) Plátce daně je povinen sdělit poplatníkovi požadované
údaje do třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě
případnou chybu opravit.
(3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může
podat stížnost na postup plátce daně správci daně, v jehož obvodu
má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do třiceti dnů ode dne,
kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně.
(4) Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí
poplatníkovi i plátci daně. Výrok rozhodnutí musí být odůvodněn.
(5) Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat poplatník
i plátce daně ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení.
§ 52
Námitka
(1) Daňový subjekt může uplatnit námitku proti jakémukoliv
úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím
a zajišťovacím.
(2) Námitka musí být podána písemně nebo ústně do protokolu
ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděl, a to
u správce daně, který úkon provedl. Správce daně posoudí námitky,
rozhodne o nich a toto rozhodnutí odůvodní.
(3) Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Podaná
námitka nemá odkladný účinek pro samotné řízení.
ČÁST PÁTÁ
MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
§ 54
Obnova řízení
(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na
žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže
a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být
bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již
dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,
b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo
zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého
znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným
činem,
c) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li
příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech
ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení
daňového subjektu jinak.
(2) Žádost o obnovu řízení se podává u správce daně, který
ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Žádost musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se
žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději
však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo
doměřit. Tyto lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení
v předešlý stav.
(4) V návrhu na obnovu řízení musí být uvedeny okolnosti
svědčící o důvodnosti návrhu a o dodržení lhůt.
(5) Přešla-li místní příslušnost na jiného správce daně,
než který v původní věci rozhodoval, návrh na obnovu řízení se
podává u správce daně, který je místně příslušný v době podání
návrhu.
§ 55
Postup při obnově řízení
(1) Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve
věci rozhodl v posledním stupni.
(2) Správce daně nařídí obnovu řízení z úřední povinnosti,
pokud nezaniklo právo na vyměření daně. Povolení nebo nařízení
obnovy řízení má vůči takto přezkoumávanému rozhodnutí odkladné
účinky až do doby doručení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném
řízení s výjimkou zajišťovací exekuce.
(3) Při změně místní příslušnosti rozhoduje o návrhu na
obnovu řízení nebo ji nařizuje správce daně, který je místně
příslušný v době podání návrhu.
(4) V rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se
vysloví, v jakém rozsahu se řízení obnovuje a z jakých důvodů.
(5) Proti rozhodnutí, jímž se obnova řízení povoluje nebo
nařizuje, se nelze samostatně odvolat. Byla-li rozhodnutím žádost
o obnovu řízení zamítnuta, lze se proti němu odvolat.
(6) Nové řízení ve věci provede správce daně, který ve věci
rozhodl v prvním stupni; rozhodl-li o obnově řízení odvolací
orgán, je správce daně při řízení vázán jeho právním názorem.
(7) Pokud řízení nebo jeho jednotlivé úkony nebyly dotčeny
důvodem, pro který se obnova řízení povoluje nebo nařizuje,
zůstávají v platnosti.
(8) Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší,
pokud se ho důvod obnovy řízení týká. Proti novému rozhodnutí ve
věci se lze odvolat.
§ 55a
Prominutí daně
(1) Ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout
z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových
zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění
tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoli stadiu
daňového řízení.
(2) Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem
zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto
zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši daně,
která z těchto důvodů může být posouzena a prominuta.
(3) Byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou
žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení
zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny
stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování
již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena.
O odložení musí být žadatel vyrozuměn.
(4) Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat
odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí.
(5) Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně
nebo jejího příslušenství vedená správci daně na základě obdobného
zmocnění stanoveného zvláštním předpisem.
§ 55b
Přezkoumávání daňových rozhodnutí
(1) Na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti
může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními
předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti
nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši,
zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po
přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto
přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.
(2) Toto přezkoumání může být zahájeno nejpozději do dvou
let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí
právní moci. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani povolit navrácení
v předešlý stav.
(3) Žádost o přezkoumání podává daňový subjekt u orgánu,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Podnět k přezkoumání z úřední
povinnosti může dát kterýkoliv správce daně, jakmile zjistí, že
pro přezkoumání jsou dány zákonné podmínky.
(4) Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání vydává
vždy instančně vyšší správce daně, a jde-li o povolení nebo
nařízení přezkoumání rozhodnutí ministerstva, rozhoduje ministr
financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní
komise.
(5) Rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání se
doručuje daňovému subjektu, jehož se napadené rozhodnutí týká.
Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky připuštěny.
Rozhodnutí musí být odůvodněno, a je-li tímto rozhodnutím
přezkoumání povoleno nebo nařízeno, má odkladné účinky vůči
rozhodnutí přezkoumávanému.
(6) Přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci
rozhodl v posledním stupni. Při tom je vázán právním názorem
správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Proti
rozhodnutí o výsledku přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů
ode dne jeho doručení.
§ 56
Opravy zřejmých omylů a nesprávností
(1) Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo
zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud
a) byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit,
b) došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě
v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení
dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu.
Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě
vysoká, zruší se daňová povinnost nižší.
(2) Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také
příslušenství daně.
(3) Ustanovení odstavce 1 písm. b) se použije přiměřeně
i při opravě zřejmých nesprávností v jiných rozhodnutích nebo
opatřeních, jimiž nebyla stanovena daňová povinnost.
(4) Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést,
zaniklo-li právo daň vyměřit nebo doměřit.
(5) Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.
(6) Žádosti podle odstavce 1 jsou osvobozeny od správních
poplatků.
§ 56a
Použití mimořádných opravných prostředků
(1) V řízení o mimořádných opravných prostředcích podle
části páté tohoto zákona se vychází z právního i skutkového stavu
existujícího v době vydání rozhodnutí, které je předmětem
mimořádného opravného prostředku.
(2) Použití mimořádného opravného prostředku podle části
páté tohoto zákona je nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců
daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. Řízení
o mimořádném opravném prostředku nelze zahájit vůči rozhodnutí
tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné řízení u soudu.
(3) Proti rozhodnutím, zejména výzvám podle § 43, která
předcházejí stanovení daňového základu a daně, nelze uplatnit
mimořádný opravný prostředek. To platí i tehdy, mají-li být daňový
základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu
na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu
a daně skutečně dojde.
(4) Rozhodl-li v řízení o řádných nebo mimořádných
opravných prostředcích ministr nebo vedoucí ústředního orgánu
státní správy, nelze toto rozhodnutí již dále přezkoumávat
opravnými prostředky podle tohoto zákona.
(5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 se nepoužijí při uplatnění
§ 55a.
ČÁST ŠESTÁ
PLACENÍ DANÍ
§ 57
Základní pojmy
(1) Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zvláštního
zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.
(2) Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly
skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo
zvláštních předpisů.
(3) Daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby
přechází na dědice.
(4) Daňová povinnost zaniklých právnických osob přechází na
jejich právní nástupce.
(5) Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé,
pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této
platební povinnosti správcem daně vyzváni. Proti této výzvě se
může ručitel odvolat. V odvolání může ručitel namítat pouze
skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve
větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již bylo zaplaceno.
§ 58
Příslušenství daně
Příslušenstvím daně se rozumí penále, zvýšení daně, náklady
daňového řízení, úroky a pokuty uložené podle tohoto nebo jiného
daňového zákona. Příslušenství daně, s výjimkou pokut, sleduje
osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak.
Zvláštní zákon může stanovit u příslušenství daně jeho rozpočtové
určení odchylně od rozpočtového určení daně, k němuž bylo
vyměřeno.
§ 59
Způsob placení daní
(1) Daně se platí příslušnému správci daně v české měně.
Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.
(2) Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla
určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme
správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka,
aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla
platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené
lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi
s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník
včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje;
v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně
zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou
platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník, musí správce daně
daňového dlužníka písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze
odvolat.
(3) Daň lze platit
a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný
účet správce daně,
b) v hotovosti
1. poštovní poukázkou na příslušný účet správce daně,
2. osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových
dlužníků platby na daň v hotovosti; na přijatou platbu je
správce daně povinen vydat potvrzení,
3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby,
které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním
příkaze nařízeno jinak,
4. pracovníku správce daně v blokovém řízení,
c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý
správce daně, u něhož připadá v úvahu placení kolkovými
známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek
a prodávat je daňovým dlužníkům,
d) platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů
a stanoví-li tak zvláštní předpis,
e) přeplatkem na jiné dani.
(4) Kolkové známky vydává ministerstvo, které obecně
závazným právním předpisem upraví zejména jejich podobu, hodnoty,
v nichž budou vydávány, jejich evidenci, způsob placení při jejich
použití a zacházení s nimi.
(5) Platební známky vydávají okresní úřady a orgány obcí.
Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem jejich
náležitosti v rozsahu zmocnění podle odstavce 4.
(6) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností
v tomto pořadí
a) náklady řízení,
b) pokuty,
c) zvýšení daně,
d) nejstarší nedoplatky na dani,
e) běžné platby daní,
f) úrok,
g) penále.
(7) Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně,
i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným
způsobem, jako by ji zaplatil dlužník. Vrácení platby tomu, kdo ji
za dlužníka zaplatil, není přípustné.
§ 60
Posečkání daně a povolení splátek
(1) Na žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi
posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by
neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo
není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od
daňového dlužníka najednou.
(2) Posečkání daně lze povolit také u částek, u nichž lze
očekávat, že budou odepsány.
(3) Povolení může být vázáno na podmínky.
(4) Není-li v rozhodnutí stanoveno jinak, nepočítá se po
dobu povoleného posečkání daně nebo splátek daně penále,
dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky; uplatňovat současně
penále podle § 63 a úrok podle odstavce 6 však není přípustné. Při
posečkání nebo povolení splátek u daňového penále a zvýšení daně
může správce daně od úročení upustit.
(5) Posečkání daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí
být povoleno na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje
vybrání daně.
(6) Za dobu posečkání daně nebo splátek daně zaplatí daňový
dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové
sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí.
Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku
daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode
dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně
než 50 Kč.
(7) Proti rozhodnutí o povolení posečkání daně nebo
povolení splátek není přípustné odvolání.
§ 61
Den platby
(1) Za den platby se považuje
a) u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo
uskutečněno odepsání z účtu daňového dlužníka,
b) u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná
osoba hotovost přijala nebo převzala.
(2) Banky a pošty jsou povinny převést platby na příslušné
účty správců daní vždy nejpozději následující pracovní den poté,
kdy platba z účtu daňového dlužníka byla uskutečněna nebo kdy byla
ve prospěch účtu správce daně v hotovosti přijata. Pokud je účet
správce daně veden u jiné banky než účet daňového dlužníka,
z něhož je platba převáděna, je povinna banka, která platbu
uskutečňuje, převést uhrazovanou částku té bance, u které je veden
účet správce daně, ve stejné lhůtě jako v předchozí větě. Stejným
způsobem se postupuje u plateb přijímaných ve prospěch účtu
správce daně v hotovosti. Banka, u které jsou vedeny účty správce
daně, připíše v jejich prospěch takto převedené platby nejdéle
následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům
získala dispoziční právo. Současně jsou banky povinny sdělit
správcům daní den, kdy došlo k odepsání platby z účtu daňového
dlužníka. V případě nedodržení těchto lhůt jsou povinny uhradit
správci daně úrok ve výši běžné diskontní sazby České národní
banky z částky včas nepřevedené.
(3) Úhrada daňových pohledávek má přednost před jinými
úhradami.
(4) O dodržení povinností bank a pošt uvedených
v odstavcích 2 a 3 je oprávněn se přesvědčovat místním šetřením
správce daně, v jehož prospěch byla platba uskutečněna, nebo
správce daně jím dožádaný.
§ 62
Evidence daní
(1) Předmětem evidence příjmů, kterou vedou správci daně,
je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo
zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků.
Tyto údaje jsou evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových
dlužníků odděleně za každý druh daně.
(2) Výše daňové a platební povinnosti je evidována na
základě předpisných nebo odpisných poukazů evidovaných ve
zvláštním záznamu vydaných předpisných a odpisných poukazů.
(3) Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy
a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav. Pokud
je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je
evidována na kreditní straně. Záznamy předpisných a odpisných
poukazů se měsíčně uzavírají a porovnávají se stavem zaevidovaným
na osobních účtech.
(4) Platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně
osobních účtů. Podkladem pro evidenci jsou zejména doklady bank
a pošt. Vratky daně se mohou uskutečnit jen na základě vydaných
platebních poukazů, které jsou evidovány v záznamu vydaných
platebních poukazů. Při uzavírání záznamů vydaných platebních
poukazů se postupuje obdobně jako při uzavírání záznamů
předpisných poukazů.
(5) Správnost evidence na kreditní straně se měsíčně
odsouhlasuje podle dokladů bank zasílaných správci daně.
(6) Nedobytný nedoplatek, u něhož je dána možnost, že bude
alespoň zčásti vymožen, se eviduje na podrozvahových účtech.
Nedoplatky evidované na podrozvahových účtech je třeba exekučně
zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo alespoň
provést takový úkon, jímž se promlčení nedoplatku přerušuje.
(7) Z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich
žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro
potřeby správce daně výkazy nedoplatků.
(8) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahuje na daně
uplatňované jednorázově.
(9) Pro poskytování informací z evidence daní platí
přiměřeně ustanovení o nahlížení do daňových spisů.
(10) Tiskopisy předpisných, odpisných a platebních poukazů
a záznamů k nim vydá ministerstvo a současně v nich stanoví jejich
náležitosti a další podrobnosti. Ministerstvo upraví v souvislosti
se zaváděním výpočetní techniky formu provádění evidence daní
obecně závazným právním předpisem.
(11) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud
nestanovenou daň podle § 71 a částky vymožené podle § 73 odst. 6 písm. c) a d) se přijímají a evidují na zvláštním bezúročném
depozitním účtu u správce daně.
§ 63
Daňové nedoplatky a penále
(1) Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou
částku daně nejpozději v den její splatnosti.
(2) Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem
následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode
dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit
za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně.
Nedoplatky na poplatcích a příslušenství daně se nepenalizují.
(3) Z daně, doměřené podle dodatečného daňového přiznání
nebo hlášení daňového dlužníka, se vypočte penále podle odstavce 2 poloviční sazbou. Tato sazba 0,05 % penále z rozdílu mezi daní
dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím
řízení proti tomuto vyměření, se uplatní také v případech, kdy
k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daňového
subjektu v odvolacím řízení. Poloviční sazba penále se uplatní
také v případech, kdy plátce daně vybírané srážkou nesprávně
sraženou a odvedenou daň nebo zálohu na ni srazí a odvede podle
vlastního zjištění dodatečně ve správné výši a o této skutečnosti
vyrozumí současně správce daně. Bylo-li zkrácení daně zjištěno
správcem daně, penále se vypočte podle odstavce 2 dvojnásobnou
sazbou, tj. ve výši 0,2 %. Penalizace záloh končí dnem uplynutí
lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení vztahujícího se ke
zdaňovacímu období, které bylo zálohováno.
(4) Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem
stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí
správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti
platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od
jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět
kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové
exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do
třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán,
nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále
uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti
dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.
(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně
nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela
nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti také penále,
které z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není
stanoveno jinak.
(6) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné
daně částku 100 Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden
kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období.
(7) Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje
u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 50 Kč, nelze
vymáhat; dojde-li v důsledku toho k promlčení, nedoplatek se
odepíše podle druhu daně, kde byl evidován, a to k tíži příjemce
těchto prostředků.
§ 64
Přeplatky a úrok
(1) Částka plateb převyšující splatnou daň včetně
příslušenství daně je daňovým přeplatkem.
(2) Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku
u jiné daně nebo, není-li takového nedoplatku, jako záloha na
dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek
vznikl. Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového
nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož
je nedoplatek evidován, požádá-li o to tento správce daně tak, aby
tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový
přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty
nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz
nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud bude
požadavek uplatněn prostřednictvím propojených automatizovaných
daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz
nedoplatků dodatečně do deseti dnů od uplatnění požadavku na
úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době
jeho uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků
evidovaných u správce daně, u něhož je evidován i daňový
přeplatek, má přednost. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku
u jiné daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto
nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku
přeplatku.
(3) O použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně
může požádat též daňový dlužník. Je-li této žádosti vyhověno,
považuje se za den platby den, který následuje po dni vzniku
přeplatku.
(4) Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek
se vrátí, činí-li více než 50 Kč a nemá-li současně daňový dlužník
nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně, nebo neuplatnil-li
podle odstavce 2 požadavek na úhradu nedoplatku jiný správce daně,
a to do třiceti dnů od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis
nestanoví jinak. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti
u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení
až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane
nejdéle do šedesáti dnů ode dne podání žádosti. Nevznikne-li do
této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne. Za den vrácení
přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce
daně. Žádost o vrácení přeplatku nebo jeho přeúčtování je od
správních poplatků osvobozena. Vyhoví-li správce daně plně žádosti
podle tohoto nebo předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému
dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není
v žádosti výslovně požádáno. Za den rozhodnutí o žádosti
a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi se považuje
den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.
(5) Nepožádá-li daňový dlužník, jehož daňová povinnost již
zcela zanikla, o vrácení daňového přeplatku do šesti let od konce
roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které
je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká.
(6) Zavinil-li vznik přeplatku správce daně, vrátí
přeplatek bez žádosti do patnácti dnů, a vrátil-li jej po
stanovené lhůtě, je povinen zaplatit daňovému dlužníkovi úrok
z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní
banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Je-li vracen
přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 4 nebo
nebyla-li dodržena zákonná lhůta pro vrácení u vratitelného
přeplatku, který se podle daňového zákona vrací bez žádosti, aniž
by zde při vzniku přeplatku bylo zavinění správce daně, náleží
daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní
úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního
čtvrtletí. Úrok náleží v těchto případech ode dne následujícího po
dni uplynutí zákonné lhůty pro jeho vrácení. Vznikl-li přeplatek
zaviněním správce daně, běh zákonné lhůty počne dnem následujícím
po původní lhůtě splatnosti daně a s účinností od počátku běhu
této lhůty se tento přeplatek použije podle odstavců 2 a 3; pokud
došlo ke vzniku přeplatku až po dni původní splatnosti daně, běh
zákonné lhůty počne dnem následujícím po dni úhrady daně, v jejímž
důsledku došlo ke vzniku přeplatku. Pokud by skutečná přiznaná
škoda způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem správce daně,26) byla vyšší než úrok
přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na úhradu
skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50
Kč.
(7) U lhůt stanovených pro vrácení přeplatku se postupuje
též podle § 21 odst. 7 a § 43 odst. 3.
(8) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o vrácení
přeplatku může daňový dlužník podat odvolání do patnácti dnů ode
dne jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek.
§ 65
Prominutí daňového nedoplatku
(1) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový
nedoplatek, byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa
daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud
by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového
dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně
nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období. Splnění
podmínek pro uplatnění tohoto ustanovení zjistí správce daně podle
pomůcek.
(2) Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku
platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno.
Správce daně osvědčí pominutí podmínek rozhodnutím a současně
stanoví lhůtu pro zaplacení nedoplatku. Proti tomuto rozhodnutí je
přípustné odvolání, které má odkladný účinek.
(3) Prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky,
zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.
(4) Důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi
nesděluje.
(5) Proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku není
přípustné odvolání.
§ 66
Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost
(1) Daňový nedoplatek může odepsat správce daně z vlastního
podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje
nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi
i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by
vymáhání zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady
vymáhání přesáhly jeho výtěžek. Stejně se postupuje, není-li sice
daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho vymáhání je spojeno se
zvláštními a nepoměrnými obtížemi.
(2) O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí;
jeho dluh trvá dále, dokud není vybrání daně promlčeno.
§ 67
Zálohy
(1) Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen
daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže
skutečná výše daně za toto období není ještě známa.
(2) Poplatník platí stanovené zálohy na daň
a) v případech určených tímto nebo zvláštním zákonem ve lhůtách
a výši tam stanovených,
b) na základě rozhodnutí správce daně.
(3) Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň
započítávají na úhradu skutečné výše daně.
(4) Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední
známé daňové povinnosti, účinnost změny poslední známé daňové
povinnosti nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí
o stanovení daně.
(5) V odůvodněných případech může správce daně stanovit
zálohy jinak, popřípadě zrušit povinnost daň zálohovat, a to i za
celé zdaňovací období. Novým daňovým subjektům může správce daně
na základě jejich žádosti nebo z moci úřední stanovit zálohy
s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti. Proti těmto
rozhodnutím lze podat odvolání.
§ 68
Zvýšení daně
Nebylo-li daňové přiznání nebo hlášení, nebo dodatečné
daňové přiznání nebo hlášení o dani podáno včas, může správce daně
zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 %, pokud tento nebo
zvláštní zákon nestanoví jinak.
§ 69
Vybírání daně srážkou
(1) Daň nebo úhradu na zajištění daně, kterou byl plátce
daně povinen srazit nebo vybrat z daňového základu, odvede správci
daně ve lhůtě stanovené tímto nebo zvláštním zákonem. Pokud tyto
daňové částky nebyly sraženy nebo vybrány ve stanovené výši nebo
odvedeny ve stanovené lhůtě, předepíše správce daně plátci daně
tyto částky k přímému placení. Správce daně může v odůvodněných
případech stanovit plátci daně lhůtu pro odvod sražené daně jinak;
proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání. Neprovede-li plátce
srážku daně nebo nevybere-li daň ve stanovené výši, a to ani
dodatečně, je základem pro výpočet daně částka, z níž by po
sražení daně zbyla částka, která byla plátcem poplatníkovi
vyplacena.
(2) Plátci daně uvedení v odstavci 1 podají vždy po
uplynutí kalendářního roku nebo po ukončení činnosti, která je
předmětem zdanění, vyúčtování daně na tiskopise vydaném
ministerstvem. Vyúčtování se podává místně příslušnému správci
daně do třiceti dnů od lhůty, v níž byl plátce daně povinen podat
za rozhodné období poslední daňové přiznání nebo hlášení. Pokud
u některé daně není stanovena povinnost podávat daňové přiznání
nebo hlášení, předkládá se vyúčtování daně do třiceti dnů ode dne,
v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období odvést poslední
daňovou povinnost.
(3) Správce daně údaje ve vyúčtování daně přezkouší
porovnáním s údaji ve vlastní evidenci daňových povinností
a jejich úhrad, případné rozdíly vyčíslí, ve spolupráci s plátcem
daně tyto rozdíly vysvětlí a odstraní je.
§ 70
Promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky
(1) Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje
po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek
splatným.
(2) Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo
vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet
nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl
daňový dlužník o tomto úkonu zpraven, daňové nedoplatky lze však
vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve
kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků
zajištěných podle odstavců 4 a 5.
(3) K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým
dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky.
(4) Je-li daňový nedoplatek zajištěn na movitých věcech,
nemůže se zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.
(5) Je-li daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na
nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do třiceti let
po tomto zápisu proti uplatnění zajištěného práva namítat
promlčení nedoplatku.
(6) Při úspěšném uplatnění námitky promlčení u nedoplatků
zajištěných zástavním právem na nemovitostech postupuje správce
daně podle § 72 odst. 5.
§ 71
Zajištění úhrady na nesplatnou
nebo dosud nestanovenou daň
(1) Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud
nestanovené daně bude v době jejich splatnosti a vymahatelnosti
nedobytná nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se
značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, pro něž
pokládá vybrání za ohrožené, vydat zajišťovací příkaz.
V zajišťovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby nejdéle do tří
dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce
daně, a to způsobem v příkaze uvedeným, zejména složením jistoty
na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy.
(2) Složí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné
zajištění se neprovede a již provedené zajišťovací úkony správce
daně zruší.
(3) Proti zajišťovacímu příkazu se lze odvolat. Odvolání
nemá odkladné účinky vůči zajišťovacímu příkazu. Pokud odvolací
orgán nerozhodne o odvolání do třiceti dnů po jeho podání,
zajišťovací příkaz pozbývá platnosti. Při plnění zajišťovacího
příkazu se použijí přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových
nedoplatků. Pro zajištění úhrady lze užít i přeplatku na jiné dani
podle § 64 odst. 2.
(4) Výši dosud nestanovené ohrožené daně určí správce daně
prozatímně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z prodlení,
může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby ve třídenní lhůtě
sdělil údaje potřebné pro prozatímní určení daňového základu
a daně.
§ 72
Zástavní právo
(1) K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství
vzniká podle tohoto zákona zástavní právo k věcem, popřípadě
pohledávkám nebo majetkovým právům (např. zaknihované cenné
papíry) daňového dlužníka nebo ručitele. Rozhodnutí správce daně
o tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dlužníka nebo
ručitele se zástavní právo uplatňuje, se doručí daňovému dlužníku
nebo ručiteli, který se proti němu může odvolat ve lhůtě patnácti
dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky
a její výši a předmět zástavního práva. Současně se v rozhodnutí
uvede den vzniku zákonného zástavního práva, jímž je
a) den doručení zajišťovacího příkazu nebo
b) den doručení rozhodnutí o vyměření daně nebo
c) den splatnosti zálohy na daň.
(3) Rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zašle
správce daně současně podle povahy věci buď katastrálnímu
úřadu,27) v obvodu jehož územní působnosti se zastavená nemovitost
nachází, nebo jinému příslušnému subjektu, popřípadě držiteli
zástavy nebo poddlužníkovi. Den vzniku zákonného zástavního práva
je dnem rozhodným pro stanovení pořadí záznamu.
(4) Katastrální úřad vyznačí nejpozději následující
pracovní den po doručení tohoto rozhodnutí na příslušném listu
vlastnictví v katastru nemovitostí, že právní vztahy jsou dotčeny
změnou. Od tohoto vyznačení nelze u předmětné nemovitosti platně
provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích. Správce daně
vyrozumí subjekty uvedené v předchozím odstavci o výsledku řízení
a právní moci rozhodnutí. Katastrální úřad podle výsledku řízení
provede záznam o zákonném zástavním právu. Při stanovení pořadí
záznamu zákonného zástavního práva je závazný den uvedený
v rozhodnutí podle odstavců 2 a 3.
(5) Pominou-li důvody pro zajištění daňové pohledávky
včetně příslušenství, pro kterou bylo uplatněno, správce daně
rozhodnutím tuto skutečnost osvědčí. V případě, že rozhodnutím
správce daně je původní rozsah zástavního práva změněn nebo pokud
je rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zrušeno,
postupuje se přiměřeně podle předchozích odstavců.
(6) Poddlužníkovi je ode dne doručení rozhodnutí o vymezení
rozsahu uplatnění zástavního práva zakázáno pohledávku či jiné
majetkové právo, vůči kterému byla zástava uplatněna, zcizit nebo
zatížit. Držiteli zástavy je stejně tak zakázáno zástavu vydat
daňovému dlužníkovi nebo jiné osobě bez souhlasu správce daně.
Poruší-li poddlužník nebo držitel tyto zákazy, ručí správci daně
za úhradu daňové pohledávky až do výše hodnoty zástavy.
(7) Držitel zástavy je povinen strpět sepsání věcí, které
mají být předmětem zástavního práva, případně jejich zabezpečení.
(8) Pomine-li u držitele zástavy právní důvod držby
zástavy, je tuto skutečnost povinen oznámit správci daně
s uvedením místa a doby, kdy lze zástavu převzít, a to ve lhůtě do
tří dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl.
Nepřevezme-li správce daně bez zavinění držitele zástavy od něho
zástavu do třiceti dnů ode dne podání oznámení, má se za to, že
zákaz podle odstavce 6 druhé věty marným uplynutím lhůty pominul.
(9) Při zabezpečení předmětů zástavního práva se použije
přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků.
§ 73
Vymáhání daňových nedoplatků
(1) Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek
včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona
v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek
zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po
uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání
daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti
dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.
(2) Vymáhání lze zahájit i bez výzvy, pokud hrozí
nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se
k vymáhání neprodleně.
(3) Vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je
daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce může
správce daně požádat též soud.
(4) Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je
a) vykonatelný výkaz nedoplatků,
b) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění,
c) splatná částka zálohy na daň.
(5) Výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní
a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení,
druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní
splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatku
sestavován, a doložku vykonatelnosti.
(6) Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na
a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na
účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky,
b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za
pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky,
stipendia apod.,
c) prodej movitých věcí,
d) prodej nemovitostí.
(7) Pro výkon daňové exekuce se použije přiměřeně
občanského soudního řádu. Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem
spravedlnosti České republiky upraví obecně závazným právním
předpisem podrobnosti postupu při výkonu daňové exekuce, zejména
způsoby řešení střetu exekuce soudní a daňové.
(8) Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo
ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány
povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti
dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci
nařídil. Pokud byla zahájena exekuce podle odstavce 2, je proti
exekučnímu příkazu připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle
odstavce 1.
(9) Výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li daňový
dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí
daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti
rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí.
Bude-li povolen odklad, již provedené úkony zůstanou zachovány.
(10) Prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo
vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za
takto neoprávněně vymožené částky úrok v dvojnásobné výši, než se
poskytuje podle § 64 odst. 6. Pokud ještě exekuce trvá, zruší ji
správce daně z úřední povinnosti. V případě, že by skutečná
přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně,26) byla
vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se
na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li
méně než 50 Kč.
§ 73a
Exekuční náklady
(1) Exekuční náklady hradí daňový dlužník, pokud exekuce
nebyla provedena neoprávněně.
(2) Náhrada exekučních nákladů záleží jednak v náhradě
nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě
hotových výdajů správce daně. Hotové výdaje exekučních nákladů
zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady
daňovým dlužníkem se převede do rozpočtu správce daně.
(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí 2 % vymáhaného
nedoplatku, nejméně však 200 Kč. Bylo-li pro týž nedoplatek
vykonáno zabavení několika samostatnými úkony, nebo bylo-li
zabavení opakováno, náhrada nákladů za výkon zabavení téhož
nedoplatku se počítá jenom jednou.
(4) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí 2 % vymáhaného
nedoplatku, nejméně však 200 Kč.
(5) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se
počítá z částky zaokrouhlené na celé stokoruny dolů.
(6) Dlužník je povinen k úhradě exekučních nákladů u výkonu
zabavení podle odstavce 3 vždy, jakmile k výkonu exekuce pověřený
pracovník správce daně nebo soudu oznámil dlužníku nebo jeho
zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu soupisu věcí
nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz.
(7) U exekučních nákladů za výkon prodeje podle odstavce 4 je dlužník povinen k jejich úhradě vždy, jakmile došlo
k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu.
(8) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když k výkonu
prodeje nedošlo.
(9) Náhradu hotových výdajů hradí dlužník ve skutečné výši
do třiceti dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla písemně sdělena.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat námitku podle § 52. Správce
daně, kterému svědčí náhrada hotových výdajů, je oprávněn zadržet
si z výtěžku exekuce částku v jejich očekávané výši, kterou
zúčtuje při rozhodnutí o jejich skutečné výši.
(10) Týká-li se výkon zabavení nebo výkon prodeje více
dlužníků nebo je uskutečňován společně a hotové výdaje se těchto
případů týkají, rozvrhuje se jejich výše podle poměru jednotlivých
vymáhaných nedoplatků.
(11) Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se
vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.
(12) Náhrada nákladů řízení se předepisuje na osobní účet
daňového subjektu. Pokud správce daně zálohoval exekuční náklady
ze svých rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční
náklady uspokojit přímo z osobního účtu daňového subjektu.
ČÁST SEDMÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
K JEDNOTLIVÝM DRUHŮM DANÍ
HLAVA DRUHÁ
SPOTŘEBNÍ DANĚ
§ 76
Povinnosti daňových subjektů spojené
s kontrolou výroby a oběhu lihu
Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem
a) minimální požadavky na uspořádání výrobního zařízení pro výrobu
lihu tak, aby zaručovalo spolehlivé zjištění vyrobeného
množství alkoholu,
b) rozsah zajištění výrobního zařízení uzávěrami,
c) postup při registraci lihu měřidly,
d) postup při zjišťování vyrobeného množství lihu,
e) postup při zjišťování zásob lihu,
f) postup při oběhu lihu,
g) náležitosti evidence o výrobě a oběhu lihu,
h) oznamovací povinnost při zahájení, přerušení nebo zastavení
a ukončení výroby lihu,
i) postup při kontrole výroby a oběhu lihu.
ČÁST OSMÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ,
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 96
(1) Ustanovení tohoto zákona se použije, pokud mezinárodní
smlouva, která je pro Českou republiku závazná, neobsahuje
odlišnou úpravu.
(2) Ministerstvo může
a) ve vztahu k zahraničí činit opatření k zajištění vzájemnosti
nebo odvetná opatření za účelem vzájemného vyrovnání zdanění,
b) rozhodnout ve sporných případech o způsobu zdanění, pokud jde
o daňové subjekty se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí.
§ 96a
(1) Pokud správce daně spravuje daně, které nejsou příjmem
státního rozpočtu, převádí jejich výnos podle zákonného
rozpočtového určení ve lhůtě, která počíná běžet dnem, kdy mu tyto
prostředky byly připsány na jeho účet vedený u banky
a zaevidovány, pokud je lze současně zaevidovat na osobním účtě
daňového dlužníka na jeho splatnou daňovou povinnost, a končí dnem
stanoveným ministerstvem.28) Jde-li o nejasnou platbu nebo
není-li ji možno zaevidovat na osobním účtě daňového dlužníka
z jiných důvodů, počíná běžet lhůta pro převod těchto prostředků
dnem následujícím po dni, kdy platbu lze zaevidovat.
(2) Vznikne-li u příjmů podle odstavce 1 daňovému
dlužníkovi nárok na vrácení přeplatku, přeplatek bude vrácen
z prostředků jeho příjemce. Pro vrácení nebo převedení přeplatku
na úhradu jiného nedoplatku platí lhůty stanovené v § 64; příjemci
těchto prostředků musí být doručeno rozhodnutí o vrácení nebo
převedení přeplatku k provedení úhrady tak, aby do uplynutí
celkové lhůty zbývalo nejméně deset dnů. Má-li příjemce těchto
prostředků u správce daně dostatek dosud nepřevedených vlastních
prostředků na kterémkoliv svém běžném daňovém příjmu, vrátí nebo
převede správce daně přeplatek přímo z těchto prostředků
a rozhodnutí k provedení úhrady příjemci nedoručuje.
(3) Bude-li přeplatek vrácen po lhůtě stanovené v § 64,
náleží daňovému dlužníkovi úrok podle § 64 odst. 6; tento nárok
přizná a uhradí příjemce prostředků. Došlo-li k opožděnému vrácení
v důsledku nedodržení lhůty stanovené v odstavci 2 pro doručení
rozhodnutí o vrácení přeplatku, přizná a uhradí správce daně
příjemci prostředků poměrnou část za prokázané zpoždění.
(4) Pokud bylo více příjemců prostředků, z nichž má být
přeplatek vrácen nebo převeden na úhradu nedoplatku u jiné daňové
povinnosti, vrátí nebo převede přeplatek správce daně na úkor
kteréhokoliv jejich běžného daňového příjmu. Takto vrácený nebo
převedený přeplatek s příjemcem daně zúčtuje při nejbližším
převodu těchto prostředků na jeho běžný účet.
(5) Podle tohoto ustanovení se postupuje přiměřeně
i u příjmů podle § 1 odst. 4.
§ 97
Ustanovení části první až šesté a osmé tohoto zákona se
použijí, pokud ustanovení části sedmé nebo zvláštní daňový zákon
nestanoví jinak.
§ 98
(1) Rozhodnutí a jiná opatření vydaná správci daně
Slovenské republiky platí i na území České republiky, pokud jsou
jimi ukládány povinnosti nebo zřizována či osvědčována práva
stejného nebo obdobného charakteru, jaká je možno uplatnit podle
právních předpisů platných v České republice.
(2) To platí i při změně místní příslušnosti, dožádání
a delegaci a při plnění oznamovací povinnosti v rámci součinnosti
třetích osob.
(3) Dojde-li k pochybnostem o místní příslušnosti mezi
správci daně České republiky a Slovenské republiky a nebudou-li
tyto pochybnosti odstraněny jednáním mezi těmito správci daně,
rozhodnou o místní příslušnosti v dohodě ministerstva financí
České republiky a Slovenské republiky. Je-li místní příslušnost
vázána na registraci daňového subjektu, může kterékoliv
ministerstvo financí republik požádat o přezkoumání registrace
soud.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí jen za předpokladu
vzájemnosti.
§ 100
Ministerstvo vydá obecně závazné právní předpisy
k provedení § 30 odst. 4, § 42 odst. 15, § 55a odst. 2, § 59 odst.
4 a 5, § 62 odst. 10, § 73 odst. 7, § 76, § 80 odst. 2, § 83 odst.
1 a § 88 odst. 1 písm. b) bod 2.
§ 101
Tento zákon platí i pro řízení zahájené před jeho
účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před
účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány. Zachována
zůstává i místní příslušnost správce daně, která byla u zrušených
daní při jejich posledním vyměření.
§ 102
(1) Tento zákon platí také pro zrušené daně, pokud řízení
o nich bude konáno ještě po účinnosti tohoto zákona.
(2) Výše penále, přirážek, pokut a dalších sankcí nesmí
přesáhnout částky, které by bylo možno uložit podle dřívějších
předpisů vedle zrušené daně.
(3) Pro stanovení a vyměření daně ze mzdy, daně z příjmů
z literární a umělecké činnosti, domovní daně, daně z příjmů
obyvatelstva, zemědělské daně, důchodové daně a odvodů do státního
rozpočtu za rok 1992 a léta předchozí se použijí
a) § 12 až 19 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy,
b) § 9 až 18 vyhlášky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon
o dani ze mzdy,
c) čl. II vyhlášky Federálního ministerstva financí č. 86/1984
Sb., o některých opatřeních na úseku daní placených
obyvatelstvem,
d) čl. I body 28 až 35 vyhlášky č. 72/1991 Sb., kterou se mění
a doplňuje vyhláška č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon
o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů,
e) čl. I body 21 až 24 vyhlášky č. 49/1992 Sb., kterou se mění
a doplňuje vyhláška č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon
o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů,
f) výnos Federálního ministerstva financí č.j. V/1-7 393 ze dne
15. 5. 1987 o prominutí důsledků opožděného předložení průkazu
o počtu vyživovaných osob pro účely daně ze mzdy,
g) § 5, § 9 až 12 zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů
z literární a umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968
Sb.,
h) § 6, § 11 až 13 vyhlášky č. 184/1968 Sb., k provedení zákona
o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění
pozdějších předpisů,
i) zákon č. 143/1961 Sb., o domovní dani, ve znění zákona č.
129/1974 Sb.,
j) vyhláška č. 144/1961 Sb., kterou se provádí zákon č. 143/1961
Sb., o domovní dani,
k) vyhláška č. 14/1968 Sb., o úlevách na domovní dani, ve znění
vyhlášky č. 101/1976 Sb.,
l) nařízení vlády č. 82/1978 Sb., o osvobození obytných domů
s byty v osobním vlastnictví od domovní daně, a nařízení vlády
č. 579/1990 Sb., o úlevách na domovní dani,
m) opatření Ministerstva financí České republiky ze dne 21. června
1991 k odstranění nesrovnalostí při vyměřování domovní daně,
vyhlášené v částce 55/ /1991 Sb.,
n) § 17 a 20 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva,
o) § 25 odst. 1 až 4, 6 až 8 a 12 a § 32 odst. 1 zákona č.
172/1988 Sb., o zemědělské dani,
p) § 14 odst. 1 až 4 a 9 a § 18 odst. 1 zákona č. 157/1989 Sb.,
o důchodové dani,
r) § 14 odst. 1 až 4 a 8 a § 18 odst. 1 zákona č. 156/1989 Sb.,
o odvodech do státního rozpočtu.
(4) Ustanovením § 63 odst. 2 není dotčen dosavadní postup
podle 26 odst. 2 zákona České národní rady č. 146/1984 Sb.,
o notářských poplatcích.
§ 102a
Pro stanovení záloh v roce 1993 se za poslední známou
daňovou povinnost podle § 77 považuje
a) u daně z příjmů fyzických osob poslední známá daňová povinnost
podle zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění
pozdějších předpisů, a to pouze v případech, jde-li o příjmy
plynoucí ze zahraničí zdaňované na základě přiznání, dále
poslední známá daňová povinnost podle zákona č. 389/1990 Sb.,
o dani z příjmů obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů,
zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké
činnosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 157/1989
Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů,
b) u daně z příjmů právnických osob poslední známá daňová
povinnost podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního
rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 157/1989 Sb.,
o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č.
172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů.
§ 102b
Zjistí-li poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání
k dani (vyúčtování) za rok 1992 a 1993, že daňová povinnost u daně
z příjmů obyvatelstva, u důchodové daně, u odvodů do státního
rozpočtu a u zemědělské daně, nebo u daně z příjmů fyzických osob
a daně z příjmů právnických osob má být nižší, než uvedl
v přiznání k dani (vyúčtování), může podat dodatečné přiznání
k dani (vyúčtování) na tuto nižší daňovou povinnost nejpozději do
31. prosince 1994. V případě přeplatku na dani se postupuje podle
§ 64.
§ 103
Není-li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové
subjekty zaregistrované u správce daně podle dosavadních předpisů
splní svoji registrační povinnost podle tohoto zákona do 30.
června 1993.
§ 103a
Odpočet daně z obratu, vzniklý z uplatnění daně u hmotného
majetku a zásob při přechodu na systém daně z přidané hodnoty
podle § 51 a 52 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané
hodnoty, který přesáhne u plátce daně 1 000 000 Kč, vrátí se
v průběhu roku 1993 buď ve stejných měsíčních, nebo čtvrtletních
částkách podle zdaňovacího období konkrétních plátců daně.
Přesáhne-li tato částka daňovou povinnost běžného zdaňovacího
období, vrátí se rozdíl bez žádosti do konce kalendářního měsíce,
v němž je po-dáno daňové přiznání na běžné zdaňovací období, pokud
nebude částka použita na úhradu nedoplatků na jiné dani téhož
daňového subjektu.
§ 103b
(1) Pokud jsou převáděny v roce 1993 prostředky podle § 61 odst. 2 mezi bankami prostřednictvím České národní banky, je
povinna banka, která vede účet daňového dlužníka, převést
uhrazovanou částku bance, u které je veden účet správce daně, do
dvou pracovních dnů poté, kdy byla platba z účtu odepsána.
(2) Neumožňuje-li prokazatelně bankám jejich současný
informační systém plnit oznamovací povinnost o dni odepsání platby
z účtu daňového dlužníka podle § 61 odst. 2, bude správce daně
považovat nejdéle v období do 31. prosince 1993 za den platby
třetí pracovní den, předcházející dnu připsání platby na účet
správce daně. V pochybnostech zjistí skutečný den odepsání správce
daně ve spolupráci s bankou daňového dlužníka a s daňovým
dlužníkem.
§ 104
(1) Kolkové známky vydané před účinností tohoto zákona na
základě zmocnění v zákoně č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích,
zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona.
(2) Ukončení jejich platnosti stanoví ministerstvo obecně
závazným právním předpisem, kterým současně stanoví způsob a lhůty
pro vypořádání nespotřebovaných zásob těchto kolkových známek.
§ 105
Rozhodnutí o počtu vyživovaných osob vydaná správcem daně
pro účely daně ze mzdy, která byla vydána podle zákona č. 76/1952
Sb., o dani ze mzdy, a prováděcí vyhlášky Federálního ministerstva
financí, Ministerstva financí České socialistické republiky
a Ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č.
161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění
pozdějších předpisů, pozbývají platnosti pro zdanění mezd za
období od účinnosti tohoto zákona.
§ 106
Zrušuje se
1. § 27 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 200/1990
Sb., o přestupcích,
2. § 4 odst. 1 až 4 zákona České národní rady č. 531/1990 Sb.,
o územních finančních orgánech,
3. vyhláška Ministerstva financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve
věcech daní a poplatků,
4. výnos Ministerstva financí České republiky č. j. 154/22334/76
ze dne 9. 11. 1976 o vymezení oprávnění krajských finančních
správ k povolování úlev na penále za opožděné nebo neúplné
platby odvodu za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,
5. výnos Ministerstva financí České republiky č. j. 154/3021/81
ze dne 16. 2. 1981 o vymezení oprávnění krajských finančních
správ k povolování úlev na penále za opožděné nebo neúplné
platby odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě.
x x x
Zákon České národní rady č. 35/1993 Sb. nabyl účinnosti
dnem 1. ledna 1993. Zákon č. 157/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1.
června 1993. Zákon č. 302/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna
1994. Zákon č. 315/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Zákon č. 323/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994. Zákon č.
85/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 1994. Zákon č.
255/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995. Zákon č. 59/1995
Sb. nabývá účinnosti dnem 1. května 1995.
Uhde v.r.
1) § 30 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších
předpisů.
2) § 19 a 20 občanského soudního řádu.
3) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.
4) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů.
5) § 36 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
6) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění
pozdějších předpisů.
7) § 26 a 27 občanského zákoníku.
8) § 134 občanského soudního řádu.
9) Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění
pozdějších předpisů.
10) § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu.
11) § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č.
307/1993 Sb.
12) § 12 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění.
13) § 3 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
14) § 2 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění
zákona č. 166/1993 Sb.
15) § 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
16) § 9 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
17) § 7 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
18) § 9 a 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
19) § 15 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve
znění zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.
20) § 24 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.
21) § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.
22) § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb.
23) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona
č. 122/1993 Sb.
24) Např. obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
zákon č. 21/1992 Sb.
25) § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb.
26) Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním
postupem.
27) § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem.
28) § 35 odst. 2 zákona ČNR č. 576/1990 Sb.