253/1993 Sb.
SDĚLENÍ
ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. listopadu
1992 byla v Bratislavě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a
Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daně
dědické a darovací.
Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a prezident
České republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny
v Praze dne 1. července 1993.
Smlouva na základě svého článku XII odst. 2 byla prozatímně
prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost dnem 1. července
1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího
zdanění v oboru daně dědické a darovací
Česká republika a Slovenská republika
přejíce si odstranit překážky a zamezit dvojímu zdanění v
oboru daně dědické a darovací
se dohodly takto:
Čl.I
Účelem této smlouvy je zamezit dvojímu zdanění dědictví a
darování ve vztahu k osobám, které mají nebo měly bydliště nebo
sídlo na území jednoho ze smluvních států nebo v obou smluvních
státech.
Čl.II
1. Daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
- daň dědická,
- daň darovací;
b) ve Slovenské republice:
- daň z dědictví,
- daň z darování.
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného
nebo podobného druhu, které budou zavedeny v některém ze smluvních
států po podpisu této smlouvy. Příslušné úřady smluvních států se
budou vzájemně informovat o zavedení nových daní nebo o
podstatných změnách stávajících daní, kterých se tato smlouva
dotýká.
3. Výraz "příslušný úřad" označuje:
a) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo
jeho zmocněného zástupce,
b) v případě Slovenské republiky ministra financí Slovenské
republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
Čl.III
1. Nemovitý majetek se zdaňuje v tom smluvním státě, na jehož
území se nachází.
2. Práva z užívání nemovitého majetku, který se nachází v
jednom ze smluvních států, jakož i práva zajištěná zástavním
právem na tomto majetku nebo ho zatěžující, se zdaní jen v tom
státě, na jehož území se nemovitý majetek nachází.
3. Výraz "nemovitý majetek" se definuje podle práva toho
smluvního státu, na jehož území majetek leží.
Čl.IV
1. Majetek z dědictví, který ve smluvním státě sloužil k
provozování výdělečné činnosti, se zdaňuje takto:
a) Má-li podnik stálou provozovnu v jednom ze smluvních států,
zdaní se majetek jen v tomto státě.
b) Má-li podnik stálou provozovnu v obou smluvních státech, zdaní
se majetek v každém smluvním státě, jestliže jde o majetek,
který slouží stálé provozovně v příslušném státě.
2. Podle těchto zásad se zdaňuje i majetek spočívající ve
vkladech, podílech a účastech společníků na obchodních
společnostech a družstvech.
Čl.V
1. Ostatní majetek, který není uvedený v čl. III a IV této
smlouvy, se zdaňuje podle těchto zásad:
a) Měl-li zůstavitel v době své smrti bydliště v jednom ze
smluvních států, podléhá majetek zdanění v tomto smluvním
státě.
b) Měl-li zůstavitel v době své smrti bydliště v obou smluvních
státech, podléhá majetek zdanění ve státě, ke kterému měl
zůstavitel nejbližší osobní a hospodářské vztahy (dále jen
"středisko životních zájmů").
c) Pokud nemůže být určen stát, ve kterém měl zůstavitel bydliště
nebo středisko životních zájmů, podléhá majetek zdanění v tom
smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Byl-li zůstavitel státním občanem obou smluvních států nebo
pokud nemůže být místo zdanění určeno podle předchozích zásad,
řeší se tyto případy vzájemnou dohodou příslušných úřadů.
2. Podle těchto zásad se zdaňuje i majetek z dědictví uvedený
v čl. IV této smlouvy, jestliže provozovna, které slouží, není v
žádném z obou smluvních států.
Čl.VI
1. Dluhy, které jsou v hospodářské souvislosti s majetkem
uvedeným v čl. III a IV této smlouvy nebo jsou jím zajišťovány
(zástava), se započítají na tento majetek. Ostatní dluhy se
započítají na majetek uvedený v čl. V této smlouvy.
2. Jestliže dojde v jednom ze smluvních států k předlužení
majetku, započítají se zbývající dluhy na majetek ve druhém
smluvním státě.
Čl.VII
Daň darovací zaplacená dárcem, který má bydliště nebo sídlo v
jednom smluvním státě, se započítá na daňovou povinnost nabyvatele
k dani darovací ve druhém smluvním státě.
Čl.VIII
1. Jestliže se osoba, mající bydliště nebo sídlo v některém
smluvním státě, domnívá, že opatření, učiněná jedním nebo oběma
smluvními státy, mají nebo budou mít za následek pro ni zdanění,
které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje zákonodárství těchto smluvních
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, v
němž má bydliště či sídlo. Případ musí být předložen do tří let od
prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v
souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li schopen sám najít uspokojivé řešení, bude
případ řešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není v
souladu s touto smlouvou.
3. Vzájemnou dohodou příslušných úřadů smluvních států budou
řešeny také případy, které nejsou upraveny touto smlouvou, a dále
všechny problémy a pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
a aplikaci této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohod ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.IX
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat
informace nutné pro provádění této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, která upravují, nejsou
v rozporu s touto smlouvou. Všechny informace takto vyměněné budou
považovány za tajné, tak jako informace obdržené podle
vnitrostátních zákonů smluvních států, a mohou být sděleny pouze
osobám nebo úřadům pověřeným vyměřováním nebo vybíráním daní, na
něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto
daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi některého smluvního státu,
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
platných právních předpisů nebo v normálním daňovém řízení
smluvního státu.
Čl.X
K provedení této smlouvy mohou příslušné úřady smluvních
stran přijmout odpovídající ujednání.
Čl.XI
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.XII
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny
budou vyměněny v Praze, co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a
její ustanovení se budou uplatňovat od 1. 1. 1993.
Čl.XIII
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od
data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva
přestane uplatňovat k 1. lednu roku následujícího po roce, v němž
byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bratislavě dne 23. 11. 1992 v
českém a slovenském jazyce, přičemž oba texty mají stejnou
platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v.r.
Za Slovenskou republiku:
Vladimír Mečiar v.r.