253/1993 Sb., o Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daně dědické a darovací

Schválený:
253/1993 Sb.
SDĚLENÍ
ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. listopadu 1992 byla v Bratislavě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daně dědické a darovací.
Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a prezident České republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 1. července 1993.
Smlouva na základě svého článku XII odst. 2 byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost dnem 1. července 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daně dědické a darovací
Česká republika a Slovenská republika
přejíce si odstranit překážky a zamezit dvojímu zdanění v oboru daně dědické a darovací
se dohodly takto:
Čl.I
Účelem této smlouvy je zamezit dvojímu zdanění dědictví a darování ve vztahu k osobám, které mají nebo měly bydliště nebo sídlo na území jednoho ze smluvních států nebo v obou smluvních státech.
Čl.II
1. Daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
- daň dědická,
- daň darovací;
b) ve Slovenské republice:
- daň z dědictví,
- daň z darování.
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného druhu, které budou zavedeny v některém ze smluvních států po podpisu této smlouvy. Příslušné úřady smluvních států se budou vzájemně informovat o zavedení nových daní nebo o podstatných změnách stávajících daní, kterých se tato smlouva dotýká.
3. Výraz "příslušný úřad" označuje:
a) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce,
b) v případě Slovenské republiky ministra financí Slovenské republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
Čl.III
1. Nemovitý majetek se zdaňuje v tom smluvním státě, na jehož území se nachází.
2. Práva z užívání nemovitého majetku, který se nachází v jednom ze smluvních států, jakož i práva zajištěná zástavním právem na tomto majetku nebo ho zatěžující, se zdaní jen v tom státě, na jehož území se nemovitý majetek nachází.
3. Výraz "nemovitý majetek" se definuje podle práva toho smluvního státu, na jehož území majetek leží.
Čl.IV
1. Majetek z dědictví, který ve smluvním státě sloužil k provozování výdělečné činnosti, se zdaňuje takto:
a) Má-li podnik stálou provozovnu v jednom ze smluvních států, zdaní se majetek jen v tomto státě.
b) Má-li podnik stálou provozovnu v obou smluvních státech, zdaní se majetek v každém smluvním státě, jestliže jde o majetek, který slouží stálé provozovně v příslušném státě.
2. Podle těchto zásad se zdaňuje i majetek spočívající ve vkladech, podílech a účastech společníků na obchodních společnostech a družstvech.
Čl.V
1. Ostatní majetek, který není uvedený v čl. III a IV této smlouvy, se zdaňuje podle těchto zásad:
a) Měl-li zůstavitel v době své smrti bydliště v jednom ze smluvních států, podléhá majetek zdanění v tomto smluvním státě.
b) Měl-li zůstavitel v době své smrti bydliště v obou smluvních státech, podléhá majetek zdanění ve státě, ke kterému měl zůstavitel nejbližší osobní a hospodářské vztahy (dále jen "středisko životních zájmů").
c) Pokud nemůže být určen stát, ve kterém měl zůstavitel bydliště nebo středisko životních zájmů, podléhá majetek zdanění v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Byl-li zůstavitel státním občanem obou smluvních států nebo pokud nemůže být místo zdanění určeno podle předchozích zásad, řeší se tyto případy vzájemnou dohodou příslušných úřadů.
2. Podle těchto zásad se zdaňuje i majetek z dědictví uvedený v čl. IV této smlouvy, jestliže provozovna, které slouží, není v žádném z obou smluvních států.
Čl.VI
1. Dluhy, které jsou v hospodářské souvislosti s majetkem uvedeným v čl. III a IV této smlouvy nebo jsou jím zajišťovány (zástava), se započítají na tento majetek. Ostatní dluhy se započítají na majetek uvedený v čl. V této smlouvy.
2. Jestliže dojde v jednom ze smluvních států k předlužení majetku, započítají se zbývající dluhy na majetek ve druhém smluvním státě.
Čl.VII
Daň darovací zaplacená dárcem, který má bydliště nebo sídlo v jednom smluvním státě, se započítá na daňovou povinnost nabyvatele k dani darovací ve druhém smluvním státě.
Čl.VIII
1. Jestliže se osoba, mající bydliště nebo sídlo v některém smluvním státě, domnívá, že opatření, učiněná jedním nebo oběma smluvními státy, mají nebo budou mít za následek pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje zákonodárství těchto smluvních států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, v němž má bydliště či sídlo. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li schopen sám najít uspokojivé řešení, bude případ řešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.
3. Vzájemnou dohodou příslušných úřadů smluvních států budou řešeny také případy, které nejsou upraveny touto smlouvou, a dále všechny problémy a pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu a aplikaci této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohod ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.IX
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro provádění této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, která upravují, nejsou v rozporu s touto smlouvou. Všechny informace takto vyměněné budou považovány za tajné, tak jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů smluvních států, a mohou být sděleny pouze osobám nebo úřadům pověřeným vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu,
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě platných právních předpisů nebo v normálním daňovém řízení smluvního státu.
Čl.X
K provedení této smlouvy mohou příslušné úřady smluvních stran přijmout odpovídající ujednání.
Čl.XI
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.XII
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze, co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení se budou uplatňovat od 1. 1. 1993.
Čl.XIII
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat k 1. lednu roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bratislavě dne 23. 11. 1992 v českém a slovenském jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v.r.
Za Slovenskou republiku:
Vladimír Mečiar v.r.

Související dokumenty