143/1922 Sb., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb., z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním

(1) Stejně jako §§ 2 a 3 uvádějí mezi rozpočtovými položkami v příjmu na prvním místě příjem ze jmění obecního, vytýká se i v § 19 výnos jmění obecního jako příjem, k němuž jest při stanovení úhrady v první řadě hleděti.

(2) Jmění věnované určitému účelu a jeho výnos musí býti tomuto účelu zachován a nesmí ho býti užito k úhradě výdajů všeobecných.

(1) Je-li zde zvláštní jmění (majetek) jednotlivých osad, jest o něm vésti oddělený inventář a sestaviti o příjmech i vydáních zvláštní rozpočet.

(2) V osadách, kde není místního zastupitelstva, vede správu takového jmění zastupitelstvo obecní.

(3) Není-li dohody o tom, jak jest příjmů z takového jmění užívati, jest ho upotřebiti k úhradě nákladů na osadu připadajících. Tyto budou sestávati z podílu na schodku rozpočtu o společných výdajích obecních, který se určí v poměru přímých daní v jednotlivých osadách předepsaných, a ve zvláštních výdajích podle § 25 pouze na osadu připadajících.

(4) Nestačí-li výnos osadního jmění k úhradě nákladů na osadu připadajících, bude hraditi schodek pravidelně přirážkou k daním přímým v osadě předepsaným.

(1) S majetkem obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných hospodařiti jest tak, aby především neztenčeně zůstal zachován. Proto jest dbáti, aby obyčejným opotřebením jednotlivých součástí tohoto majetku vznikající úbytek byl kryt reservami, které k tomu účelu jest dovoleno tvořiti. Poskytuje-li ta která součást majetku nějaký výnos, tvořiti lze takové reservy především z tohoto výnosu. Jen výjimečně a jmenovitě v případech, kdy součást majetkový svým určením docílení výnosu vylučuje, lze tvořiti takové reservy i z příjmů jinakých.

(2) Reservy takové musí tvořiti fondy skutečné, musí tedy záležeti v peněžních prostředcích bezpečně uložených a nestačí pouze provádění odpisů v účtech a inventáři.

(3) Užíti se jich smí po usnesení obecního zastupitelstva výhradně k účelu, pro který byly určeny, t. j. ke znovuzřízení opotřebených součástek majetku neb opatření náhrady za ně.

(4) Jakékoli jiné upotřebení těchto reserv podmíněno jest svolením bezprostředního úřadu dohlédacího.

(5) Byl-li ten který předmět majetkový pořízen zcela nebo z části z půjčky k tomu účelu učiněné, která musí v ustanovené době býti umořena, nelze ohledně hodnoty půjčkou opatřené až do zapravení půjčky tvořiti reservy obnovovací, nýbrž mohlo by se tak státi jen ohledně zbytku hodnoty.

(6) Při správě majetku, který podle své povahy a svého učení může poskytovati výtěžku, nutno hleděti k tomu, aby byla zajištěna výnosnost trvalá, a to co největší, od kteréžto zásady uchýliti se lze v případech, odůvodněných jinakým prospěchem všeobecným, nikoli však pouze ohledy na jednotlivé vrstvy občanstva nebo jednotlivce. Tím však není dotčeno ustanovení zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 Sb. z. a n., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění.

(7) Obecní jmění nebo přebytek jeho výnosu nesmí býti rozdělen; nesmí se tak státi ani tím způsobem, že by na př. výnos z lesa byl zcela nebo částečně in natura rozdělen mezi občanstvo. Neruší se ovšem na př. právo obecního zastupitelstva, aby stavebním dřívím poskytlo podpory pohořelým a pod.

(1) Za výdělečné podniky podle tohoto zákona jest považovati všechny soukromohospodářské podniky, které podle své povahy k docílení zisku směřují a jejichž zařízení užívati nebo výrobky odbírati není občanstvo veřejnoprávními ustanoveními nuceno. Patří sem tedy na př. podniky elektrické, plynárny, pohřební ústavy a pod. Vodárnu, dodávající vodu soukromníkům, bylo by za podnik zcela nebo částečně výdělečný považovati tehdy, jestliže odběr vody záleží na svobodném rozhodnutí odběratele.

(2) Podniky výdělečné spravovati jest podle zásad obchodnických se snahou a patrným úmyslem, aby bylo docíleno zisku, nejméně však aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.

(3) Ustanovení § 21 zákona a prováděcího nařízení k němu ohledně fondův obnovovacích platí i pro podniky výdělečné s tím pouze rozdílem, že obnovovací reservy u podniků výdělečních nemusí vždy záležeti ze vkladů nebo cenných papírů a pod., nýbrž že tu stačí, jsou-li takové fond, tvořící pasiva podniku, kryta náležitými aktivy. Odstavec 3. §u 22 zákona však připouští, aby byly tvořeny i reservy jiné, na př. ztrátové, s nimiž však vůbec nelze nakládati bez svolení bezprostředního úřadu dohlédacího. Bylo- li by tedy nutno takové reservy ztrátové užíti na př. k úhradě ztrát v podniku vzniklých, musí býti dříve žádáno za svolení tohoto úřadu.

(4) Při podnicích, které povahou svou nejsou výdělečné, nýbrž slouží též veřejnému zájmu, jenž by jinak nemohl býti ukojen, nelze sice užíti bez výhrady zásady stanovené pro podniky výdělečné, bude však nutno přesně uvážiti míru tohoto veřejného zájmu vedoucího k tomu, aby případně k částečné úhradě bylo užito jinakých příjmův obce. Nesmí však dojíti k tomu, aby těm, kdož užívají zařízení nebo odbírají výrobky takového podniku, dostalo se výhod na úkor všeobecnosti.

(1) Směrnice pro běžné hospodaření s majetkem obecním dána jest ustanoveními §§ 21 a 22.

(2) Ustanovení § 23 dotýkají se tohoto běžného hospodaření především v odstavci 1., č. 3., jednajícím o pronájmu (propachtování) obecního majetku movitého.

(3) Obecní majetek nemovitý lze pronajmouti (propachtovati) nebo již stávající pronájem (pacht) prodloužiti pouhým usnesením obecního zastupitelstva, jen jde-li o nájem (pacht) na dobu nejdéle 6 let a koná-li se o něm veřejná dražba nebo veřejně vyhlášené řízení ofertní.

(4) Šlo-li by tedy o nájem (pacht) třeba na dobu kratší 6 let z volné ruky, bylo by potřebí k němu schválení bezprostředního úřadu dohlédacího stejně jako k pronájmu (propachtování) nemovitostí na dobu delší než 6 let.

(5) Ustanovení toto však se nevztahuje na případy, ve kterých pronájem dražbou nebo veřejně vyhlášeným řízením ofertním není vůbec obvyklý, na př. na pronájem bytů v činžovních domech obecních.

(6) Ustanovení odst. 3. až 5. platí obdobně, i jde-li o pronájem různých práv obci příslušejících, jako práva přívozu a pod.

(7) Má-li se káceti více dříví v obecním lese, než dopouští systemisace lesů, jest k tomu potřebí schválení bezprostředního úřadu dohlédacího, a to bez ohledu, jaké jsou pro to důvody, tedy i tenkráte, je-li to nutno pro nějakou živelní pohromu. Tímto schválením se stanoviska hospodářství obecního ovšem nijak není dotčeno právo státního policejního dozoru na lesy, po případě státní lesní správy obecních (municipálních) a některých jiných lesů dle platných právních předpisů, obsažených zejména v cís. patentu ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. z., v zákonu o dozoru a hospodaření v obecních lesích v Čechách ze dne 14. ledna 1893, čís. 11 z. z., v zák. čl. XXXI:1879 a XIX:1898 a v zákonu o prozatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918, čís. 82 Sb. z. a n.

(8) Obcím jest dovoleno činiti bez vyššího schválení výpůjčky zálohové, a to i k prozatímnímu krytí řádných vydání a bez ohledu na jejich výši, ale s tou podmínkou, že v době uzavření takové půjčky jsou zde jisté předpoklady pro to, že bude do konce roku, v němž byla učiněna, opět splacena. S tím není v rozporu ustanovení § 3 zákona, podle něhož výnos půjček patří mezi příjmy rozpočtu mimořádného, poněvadž tu nejde o úhradu rozpočtovou.

(9) Každá půjčka, která by měla býti později splacena než v roce, v němž se činí, potřebuje vyššího schválení, jakmile by obnos potřebný na zúrokování a umořování celkového dluhu obecního, tedy dluhu posavadního a novou zápůjčkou vznikajícího, činil více než 20 % základny přirážkové podle předpisu pro rok, ve kterém se obecní zastupitelstvo o půjčce usnáší. Není- li předpis přímých daní pro tento rok ještě proveden, rozhoduje poslední skutečný předpis.

(10) I kdyby však zde této podmínky nebylo a šlo na př. o první půjčku obce, při které by úrokování a umořování nevyžadovalo více než 20 % přirážky k přímým daním, jest potřebí k takové půjčce vyššího schválení, měl-li by se dáti pro ni obecní majetek nemovitý v zástavu.

(11) Jako potřebuje vyššího schválení každé usnesení obecního zastupitelstva, kterým se má nemovitý majetek obce neb ústavu nebo fondův obecních dáti v zástavu, a jest bez tohoto schválení neplatno, stejně se má věci, i má-li se takový majetek zatížiti trvalým břemenem, na př. má-li se pro někoho zříditi na obecním majetku nějaké služebnost a pod.

(12) Co platí o uzavření obecní půjčky, platí i o převzetí záruky obcí. Vůbec nepřípustno jest však současné převzetí neobmezeného ručení za závazky peněžního ústavu, u něhož si obec vypůjčuje.

(13) V příčině zcizení majetku obecního platí, že součástek kmenového jmění nelze vůbec zciziti bez schválení vyššího dohlédacího úřadu. To platí nejen o majetku nemovitém, nýbrž i o majetku movitém, pokud tvoří součást jmění kmenového.

(14) Nemovitý majetek, i když není součástí kmenového jmění, nesmí býti v obcích s nejvýše 30.000 obyvatelů prodán nikdy bez schválení bezprostředního dohlédacího úřadu. V obcích větších jest prodej takového majetku dovolen bez takového schválení pouze s omezením, a to: nepřesahuje- li hodnota majetku, o jehož prodej jde, v obcích s více než 30.000, nejvýše však 100.000 obyvatelů v jednotlivém případě 50.000 Kč, v obcích s více než 100.000 obyvatelů pak 100.000 Kč. Hodnotou rozuměti jest tu nikoli skutečnou prodejní cenu, nýbrž obecnou hodnotu nemovitostí v den prodeje.

(15) Jde-li o prodej pozemku, kterým se upravuje místo podle schválení stavební čáry uliční, neplatí posud uvedená omezení.

(16) Stejně jako prodej nemovitostí posuzovati jest i směnu jich.

(17) Darovati nemovitosti, patřící obci nebo ústavům a fondům obecním neb obcí spravovaným, není bez vyššího schválení dovoleno.

(18) Obec smí bez schválení bezprostředního úřadu dohlédacího kupovati nemovitosti, jestliže prokazatelný pravidelný čistý výnos té které nemovitosti stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh a uhradí-li se kupní cena s vedlejšími výlohami z kmenových kapitálů.

(19) Není-li zde této úhrady a kupní cena by se měla uhraditi ať z půjčky ať z jiného pramene příjmu, nepotřebují vyššího schválení k takové koupi obce s nejvýše 3000 obyvatelů, nečiní-li kupní cena nemovitosti více než 25.000 Kč, obce s více než 3000, ale nejvýše 50.000 obyvatelů, není-li tato cena vyšší než 200.000 Kč, obce s více než 50.000, ale nejvýše 100.000 obyvatelů, není-li cena vyšší než 1,000.000 Kč, konečně obce přes 100.000 obyvatelů, není-li kupní cena vyšší než 10,000.000 Kč. Podmínkou jest i tu, že prokazatelný čistý výnos nemovitosti, o jejíž koupi jde, stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh.

(20) Ve všech jiných případech jest třeba schválení bezprostředního úřadu dohlédacího.

(21) Nějaké samostatné, t. j. s nemovitostí nesouvisející právo obci patřící zciziti nebo pro obec zakoupiti lze jen se schválením bezprostředního úřadu dohlédacího.

(22) Pro jednání obecního zastupitelstva o všech těchto věcech platí obdobně ustanovení § 6, odst. 2. až 5., kterými jest upraveno, jak jest svolati schůzi obecního zastupitelstva k jednání o rozpočtu, kdy jest tato usnášení schopna, jak se usnesení děje, jak jest je vyhlásiti, kdo a kam se může z něho odvolati.

(23) Ustanovení odst. 5. §u 23 zákona vztahuje se pouze na usnesení obecního zastupitelstva o hospodářství s majetkem obecním, neplatí tedy pro usnesení jinakého rázu, o kterých případně vydaná ustanovení zůstávají v platnosti.

Obecní zastupitelstvo může se usnášeti, aby byly vybírány v obci příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění jen tehdy, nestačí-li k úhradě výdajů jiné příjmy, tedy především příjmy ze jmění obecního, příděly z výnosu státních daní a výnos dávky ze zábav a dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, které se podle § 37 zákona ve všech obcích musí vybírati.

(1) Úhrada vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, stane se v první řadě přirážkou k přímým daním státním, předepsaným dotčeným účastníkům; není však vyloučen ani jiný způsob, na němž by se obec s dotčenými účastníky dohodla. Jmenovitě jest možna dohoda i o to, že opatření, jehož náklad se má takovým vydáním uhraditi, provede ten, kdo z něho má výhradný prospěch, zcela nebo z části vlastními prostředky, pokud tomu neodporují příslušní ustanovení zákonná.

(2) Jak se má dáti zájemníkům příležitost, aby se vyjádřili o zamýšleném opatření, jehož náklad sami ponesou, říditi se bude okolnostmi v každém jednotlivém případě. Pokud zde nebude orgánu všechny takové zájemníky sdružujícího a zastupujícího, bude pravidelně nutno zájemníky veřejnou vyhláškou a způsobem jinak v obci obvyklým o zamýšleném opatření vyrozuměti a vyzvati, aby případné námitky ve stanovené přiměřené lhůtě přednesli.

(3) Požadavku vyslovenému druhou větou tohoto paragrafu, aby totiž byla zájemníkům dána příležitost vyjádřiti se, není vyhověno již prostým vyložením rozpočtu podle odst. 1. §u 6.

(1) Příspěvky ke zřízení, po případě udržování zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, nelze žádati v takové výši, aby jimi byl hrazen celý náklad zařízení nebo jeho udržování.

(2) Povinnost plnění, k němuž podle jiných zákonných ustanovení dotčení zájemníci jsou povinni, na př. povinnost postoupiti zdarma pozemky potřebné pro ulici, nevylučuje právo obce, aby žádala příspěvky podle ustanovení § 26 zákona. Rovněž není vyloučena možnost vybírati za používání takového zařízení poplatky (§ 28), a to i od oněch uživatelů, kteří zapravili příspěvky podle § 26, pokud nejde o opětující se příplatky k udržování takového zařízení, které by dosahovaly aspoň výše poplatků, jaké by jinak uživatel pravděpodobně platil.

(3) Způsob a výši příspěvků, jakož i dobu splatnosti jejich stanoviti jest především vzájemnou dohodou obce a zájemníků. Dohoda taková musí býti usnesena obecním zastupitelstvem, nepotřebuje však schválení úřadu dohlédacího.

(4) Dohoda může býti učiněna i tak, že ten, kdo ze zařízení má prospěch, buď sám nebo v dohodě s jinými zúčastněnými celé zařízení neb určitou jeho část vlastními prostředky provede, tak ovšem, jak obec po dohodě se zúčastněnými uzná za potřebné.

(5) Nedojde-li k dohodě, usnáší se obecní zastupitelstvo o příspěvcích, jeho usnesení však nabývá účinnosti teprve schválením, a to vyššího úřadu dohlédacího, který jest povinen při svém rozhodování hleděti k návrhům učiněným podle předchozího odstavce při jednání o dohodu.

(6) Námitky zájemníků proti rozpočtu nákladů na takové zařízení a rozvrhu příspěvku podati jest odděleně od případných připomínek k rozpočtu. O námitkách rozhoduje vyšší dohlédací úřad, který usnesení obecního zastupitelstva o příspěvcích schvaluje.

(1) Za velké podniky podle tohoto paragrafu považovati jest takové, které v provozovně, o niž jde, zaměstnávají průměrem nejméně 200 osob, nehledíc při tom k osobám zaměstnaným po domácku, t. j. výrobou nebo zpracováním zboží mimo provozovnu zaměstnavatele.

(2) Podmínkou, za níž mohou býti žádány od podniku příspěvky, jest, že existencí závodu (provozovny) v místě a spojenými s tím důsledky, na př. mimořádným opotřebením dlažby vozy do továrny dojíždějícími, zvláštním nebezpečenstvím k požáru, zvláštními opatřeními nutnými k ubytování dělnictva, stavbou a udržováním budov pro školy navštěvované z valné míry dětmi zaměstnanců podniku, pokud jest obec k vydání na školy po zákonu povinna, chudinským zaopatřením práce neschopných bývalých zaměstnanců podniku, nutným zvýšeným nákladem na bezpečnostní policii atd., vznikají obci náklady, kterých by jinak buď vůbec neb aspoň v takové výši neměla.

(3) Výpočet možných vyšších nákladů jest v zákoně uveden pouze příkladmo a není proto vyloučeno žádati příspěvky i na zvýšené všeobecné správní náklady, pokud by jich bez existence závodu v místě nebylo třeba. Nelze však zároveň uplatňovati povinnost k příspěvkům podle § 27 zákona, jde-li o úhradu zvláštních nákladů zařizovacích a udržovacích, pokud jsou tyto požadovány podle §§ 25 nebo 26 zákona, jakož i nákladu na udržování zařízení, za jehož používání se vybírají poplatky (§ 28), pokud tento náklad výnosem poplatků jest uhrazen.

(4) Příspěvky od velkého podniku může žádati i obec, ve které sice podnik nemá provozovny, v níž však bydlí v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velký počet zaměstnanců podniku, kteří docházejí za zaměstnání do sousední obce, v níž jest provozovna podniku. Velkým počtem zaměstnanců v tomto případě rozumí se aspoň 1/10 celkového počtu obyvatelstva v obci, nejméně však 200 zaměstnanců, čítajíc v to i členy rodin zaměstnanců, pokud jsou svou výživou odkázáni na výdělek zaměstnancův. Za obec sousední lze pokládati jen takovou, jejíž katastr hraničí s katastrem obce, v níž jest provozovna, ve které jsou obyvatelé dotčené obce zaměstnáni, neb onu, která sice svým katastrem přímo nehraničí s obcí provozovny, ve které však závod k ubytování svých zaměstnanců zřídil kolonii.

(5) V obcích, ve kterých podnik nemá provozovny, bude tedy pro stanovení výše příspěvku hlavně směrodatný poměr celkového počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců tam bydlících a členů jejich rodin, pokud jsou tito svou výživou na výdělek zaměstnancův odkázáni. Že je nutno hleděti nejen k počtu zaměstnanců samých, nýbrž i členů jejich rodin, plyne z příkladmo v zákoně uvedeného výpočtu vyšších nákladů, které mohou existencí podniku vzniknouti.

(6) V obcích, ve kterých jest provozovna podniku, bude poměr počtu zaměstnanců k ostatnímu obyvatelstva v první řadě směrodatný, pokud půjde o vydání bydlením zaměstnanců podniku v obci vyvolaná. Vedle toho však bude nutno v takových obcích hleděti i k nákladům, které obci vznikají v některých specielních oborech činnosti vzhledem ke způsobu provozu podniku, pokud ovšem se tu nedá užíti ustanovení § 25 zákona o úhradě vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, nebo ustanovení § 26 zákona o příspěvcích na taková zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ale ze kterých někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch. Zvýšená vydání při takovýchto specielních nutných zařízeních obecních nebude lze ovšem posuzovati se zřetelem na počet zaměstnanců v obci žijících.

(7) Při výpočtu příspěvků hleděti jest k tomu, že má býti sice přednostním zatížením velkých podniků zmírněno břemeno přirážkové pro ostatní obyvatelstva, že však nesmí býti při tom přehlíženo, jak tyto podniky přispívají již obecními přirážkami, které platí buď podniky samy nebo jejich zaměstnanci, k úhradě výdajův obecních. Nelze proto prostě výdaje určitých kapitol rozvrhnouti podle celkového počtu obyvatelstva na hlavu a peníz podle toho připadající na zaměstnance závodu a jejich příslušníky předepsati jako příspěvek závodu. Rozhodna jest výše přirážek, jaké by bylo třeba na rok rozpočtový podle posledního předpisu daňové. Prokáže-li však poplatník buď podaným přiznáním nebo jinakým způsobem, že další předpis daně, sloužící za základ pro vyměření přirážek pro rok rozpočtový, bude vyšší, jest obec povinna při stanovení příspěvku přihlížeti k takto zvýšené základně.

(8) Přesný výpočet takových příspěvků pravidelně nebude možný, třeba že má býti vyšší vydání podnikem způsobené prokazatelno. Toto značí pouze, že nestačí pouhé tvrzení zastupitelstva obecního, nýbrž že musí býti uvedeny a pokud možno doloženy skutečnosti, tvrzení taková odůvodňující.

(9) Vzhledem k této nemožnosti zcela přesného výpočtu jest nařízeno, aby o způsobu a výši příspěvků jednalo se nejprve dohodou. Teprve kdyby k dohodě nedošlo, stanoví obecní zastupitelstvo výši příspěvků, jeho usnesení však nabývá platnosti teprve schválením vyššího dohlédacího úřadu. Při tom bude vyšší dohlédací úřad povinen zkoumati, jde-li o vydání skutečně potřebná a v míře nezbytně nutné. Podle výsledku tohoto šetření a volno svého uvážení vyšší úřad dohlédací buď schválí usnesení obecního zastupitelstva, nebo stanoví příspěvky příslušnou výměrou nižší, nebo odepře vůbec obci oprávnění příspěvky žádati.

(10) Nelze také přehlížeti, že příspěvky podnikem obci odváděné tvoří odčitatelnou položku při vyšetření základu pro vyměření daně výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních (na Slovensku pro vyměření daně zárobkové podle zák. čl. VIII:1909 s dodatky a báňské daně podniků veřejně účtujících podle zák. čl. XXVII:1875), že tedy nemírnými příspěvky by byly zkracovány daňové nároky státu i samosprávných těles na přirážky k této dani.

(11) Ustanovení § 36 slezského zákona ze dne 6. listopadu 1901, čís. 41 z. z., o zřizování, návštěvě a vydržování veřejných škol obecních nepřekáží, aby byly případně žádány od podniků, povinných k příspěvkům na stavbu a věcné potřeby školy podle citovaného zákona, příspěvky vyšší, pokud by to bylo odůvodněno podle § 27 tohoto zákona.

(12) Příspěvků nelze žádati od státních podniků, nepodléhajících dani výdělkové, jako jsou továrny na tabák, solivarny, státní tiskárna, pošta a telegraf, ústavy pro výrobu léčivých ser a pod.

(1) Poplatky podle ustanovení tohoto paragrafu liší se od příspěvků podle § 26 tím, že příspěvky mohou býti žádány jen od majitelů pozemků nebo domů nebo živností, kteří budou míti z určitého zařízení zvláštní hospodářský prospěch, poplatky však ode všech, kdož zařízení obcí zřízeného jakkoliv skutečně užívají.

(2) Vzorná pravidla pro nejobvyklejší druhy poplatků připojena jsou v dodatku k tomuto nařízení. Sazby v pravidlech těch ustanovené značí nejvyšší přípustnou míru poplatků, do které až mohou býti podle usnesení obecního zastupitelstva se schválením vyššího dohlédacího úřadu vybírány. Vybírati poplatky takové v sazbách vyšších nebo poplatky takové v sazbách vyšších nebo poplatky, o nichž vzorná pravidla vydána nebyla, může povoliti vláda.

(3) Při usnášení se a při schvalování sazeb za užívání některého zařízení hleděti jest k tomu, aby náklad, jakého udržování toho kterého zařízení - čítajíc v to i zúrokování a umořování základního kapitálu, pokud nebyl opatřen příspěvky (§ 26) nebo z jiných prostředků než obecních - vyžaduje, byl příjmem z poplatku kryt, pokud ovšem veřejný zájem na dotčeném zařízení neodůvodňuje částečné hrazení ze všeobecných příjmů obce. Není však zákonem zabráněno stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytků, je-li to z důležitých důvodů žádoucno. Vždy však jest dbáti toho, aby nebylo přílišnou výší poplatků znemožněno vrstvám hospodářsky slabším zařízení všeobecně prospěšných užívati.

(4) Žádá-li se o povolení vybírati poplatky v sazbách vyšších, než jaké jsou vzornými pravidly určeny, budiž prokázán náklad, jakého udržování dotčené zařízení vyžaduje a uveden pravděpodobný výnos poplatků.

(5) Právo vybírati poplatky budiž při jejich povolování obmezeno vždy na určitou řadu let, nejdéle však na dobu 6 roků s výhradou, že vyšší úřad dohlédací jest oprávněn každoročně zkoumati důvodnost dalšího vybírání poplatku a posavadní jeho výše - a povolil-li sám vybírání poplatků - další jeho vybírání buď vůbec nebo v posavadní výši odstraniti nebo - bylo-li vybírání poplatku povoleno vládou - této navrhnouti, aby další jeho vybírání bylo zakázáno vůbec nebo dovoleno jen v sazbách nižších.

(6) Ustanovením § 28 není dotčena působnost politických úřadů v příčině řádů tržních, pak ustanovení o používání veřejných jatek a příslušných poplatků.

(1) Přirážky jest pravidelně rozvrhnouti stejnoměrně na všechny druhy přímých daní, pokud tomu nebrání výslovně ustanovení zákonné jako na př. zákaz vybírati přirážky k dani z příjmu podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 72 Sb. z. a n., zákaz zvyšovati přirážky samosprávných svazků k dani činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.

(2) Ustanovením odst. 1. tohoto paragrafu však není zrušeno specielní ustanovení § 5 zák. ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., kterým byl ministr vnitra zmocněn, aby v dohodě s ministrem financí v případech slučování, rozlučování nebo změny hranic povoloval dočasné vybírání obecních, okresních, župních a zemských přirážek a dávek nestejnou výší v jednotlivých částech, kde též dosud byly vybírány nestejnou výší.

(3) Odstupňování přirážek k jednotlivým druhům daní tvoří výjimku, odůvodněnou buď tím, že poplatníci jednoho druhu daně u srovnání s poplatníky ostatními jsou nepoměrně buď příliš mnoho nebo příliš málo zatíženi, nebo že z různých zařízení obecních mají poplatníci jednoho druhu daně větší prospěch, aniž by se dalo užíti ustanovení § 26 a pod.

(4) Při stanovení přirážek jest tedy hleděti pokud možno k stejnoměrnému zatížení poplatníků. Proto lze odstupňovati přirážky uvnitř jednoho druhu daní, za jaký se nyní považuje vzhledem k obecním přirážkám také daň všeobecná výdělková a daň výdělková podniků veřejně účtujících pouze s patřičným zřetelem k této zásadě a podle určitých všeobecných hledisek, nikoli však tak, aby určitému jednotlivému poplatníku dostalo se výhod, nebo aby byl jednostranně více zatížen. Nelze proto také povoliti jednotlivému poplatníku slevu neb osvobození od řádně usnesených a povolených přirážek, pokud nejde o takovou výhodu podle zákona mu příslušející.

(1) Ustanovením odst. 1. §u 31 zákona, podle kterého usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše 100%ních přirážkách k daním přímým nepotřebuje vyššího schválení, není zrušeno omezení výše přirážek k dani činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.

(2) Nestačí-li výnos obecního jmění a jinaké příjmy k úhradě obecních potřeb, lze vypsati obecní přirážku k přímým daním, jejíž výše by pravidelně neměla přesahovati sazby, až do které může vyšší dohlédací úřad přirážku povoliti.

(3) Není-li ani tím potřeba obecní úplně kryta, bude věcí obecního zastupitelstva, aby - prve než se usnese o přirážkách vyšších - hledalo úhradu potřeby posud nekryté ve spotřebních a jinakých dávkách obecních, pokud mají vzhledem ke pravděpodobnému výnosu a režii s nimi spojené pro finanční hospodářství obce význam.

(4) Proto jest žádosti o povolení přirážek ve výši, která je podmíněna souhlasem finančního úřadu, doložiti výkazem o poplatcích, přirážkách ke státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci zavedených, o jejich výši a skutečném výnosu.

(5) Povolí-li dohlédací úřad přirážky v nižší nebo vyšší výměře, než na jaké se obecní zastupitelstva usnesla, povinen jest sděliti současně důvody pro své rozhodnutí.

(6) O podaných žádostech jednati jest s největším urychlením; zákonem stanovená nejdelší lhůta 2 měsíců platí jak pro dohlédací úřady samosprávné, tak i pro finanční úřad, jehož souhlas se k povolení přirážky vyžaduje.

Snížení daně výdělkové s válečnou přirážkou a přirážkami samosprávných svazků provésti jest z moci úřední.

(1) Ministerstvo financí jest zmocněno, aby v souhlasu s ministerstvem vnitra povolovalo obcím k jejich žádosti a k návrhu vyššího úřadu dohlédacího předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku k reálnímu poplatku předepsanému z převodu vlastnictví mezi živými k nemovitostem, ležícím v obvodu té které obce.

(2) Povolování této přirážky budiž omezováno zpravidla na obce s více než 10.000 obyvatelů. Udělená povolení buďtež vyhlašována v Úředním listě (na Slovensku "Úradné Noviny").

(3) Přirážku lze předepisovati pouze z převodů, které se staly v době, pro kterou obci povolení k vybírání přirážky bylo dáno.

(4) Přirážku předpisuje obecní starosta a jsou úřady vyměřující poplatek státní povinny z vlastního počinu v každém jednotlivém případě s ním sděliti základ, podle něhož byl státní poplatek vyměřen, i obnos poplatku sama. Jde-li o nemovitost ležící v několika obcích, jest vedle úhrnného základu a poplatku sděliti též na tu kterou obec připadající část základu a poplatku, ze které jest přirážku vyměřiti.

(5) Rozvrh tento provede úřad vyměřující poplatek státní vyslechna poplatníka, při čemž však jest šetřiti zásad platných pro státní poplatek z převodu.

(6) O přirážce vydá obecní starosta poplatníku platební rozkaz, z něhož musí býti zřejmý předmět zpoplatněný, výše poplatku státního a připadající přirážky, doba její splatnosti a poučení o opravném prostředku. Odvoláním lze naříkati výpočet přirážky, nikoliv však základ, stanovený úřadem vyměřujícím poplatek státní.

(7) Změní-li (zvýší- nebo sníží-li) nebo odepíše-li se předepsaný reální poplatek, jest úřadu poplatek vyměřujícímu o tom vyrozuměti obec, která jest povinna provésti změnu neb odpis obecní přirážky bez další žádosti poplatníkovy.

Podle dnešního stavu zákonodárství lze vybírati přirážky pouze ke všeobecné dani nápojové z vína, moštu a jiných šťav z hroznů, jakož i z vína, moštu a vůbec šťav z jiného ovoce, a to až do výše 25 % státní daně.

(1) Samostatná obecní dávka spotřební může býti vybírána pouze tehdy, nevybírá-li se současně z téhož předmětu spotřeby obecní přirážka ke spotřební dani státní. Je-li pak tu možnost vybírati takovou přirážku, jest v zájmu obce, aby nezaváděla samostatné dávky. Připojená pravidla o obecní dávce z nápojů sice pamatují i na případ samostatné dávky z vína, nejsou však závazna tak, že by taková dávka musila býti zavedena.

(2) O žádostech za povolení samostatných dávek spotřebních jednati jest co nejrychleji, jmenovitě jest bezprostřední úřad dohlédací povinen žádosti obcí k němu došlé přezkoumav je předložiti bezodkladně vyššímu úřadu dohlédacímu.

(3) Lhůta 3 měsíců, po jejíž marném projítí platí dávka za mlčky povolenou a pravidla za schválená, počítá se teprve ode dne, kdy došla žádost k vyššímu dohlédacímu úřadu. Den, od kterého se počne dávka vybírati, jest stanoviti ve výnose povolovacím, při mlčky povolené dávce pak ve vyhlášce obcí vydané tak, aby mohly býti přípravy k vybírání dávky včas vykonány.

(4) Dávky spotřební nelze vybírati za dobu před povolením dávky prošlou. Sazby dávek uvedené ve vzorných pravidlech o dávce z masa a dávce z nápojů jsou maximální. Může se tedy obecní zastupitelstvo usnésti o sazbách nižších, čímž se nemění ničehož na příslušnosti vyššího dohlédacího úřadu k povolování dávek.

(5) Žádala-li by však obec o povolení sazeb vyšších, přísluší právo povoliti takovou dávku vládě.

(6) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro obecní dávky spotřební.

(7) Vybírání a kontrola samostatných a spotřebních dávek ponechává se obcím. Není však závady, aby obce dobrovolnou dohodou přenesly tuto činnost na vyšší orgán samosprávy, smluvíce se s ním zároveň o odškodném za tuto činnost.

(8) Orgány vybírající státní daně spotřební jsou povinny k žádosti obcí spotřební dávky vybírajících poskytnouti jim data potřebná k vyměření nebo kontrole těchto dávek obecních, pokud tomu nevadí ohledy služební.

(1) Dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vybírati jest ve všech obcích republiky Československé podle připojených pravidel, která jsou všeobecně závazna a nemohou býti měněna, pokud nejsou v dalším stanoveny výjimky. Jimi se ruší dosavadní řády a předpisy o zemské dávce ze zábav a zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(2) Ze zásady, v těchto pravidlech stanovené, že dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřují a vybírají obce, stanoví se tyto výjimky:

(3) Dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřuje a vybírá v Čechách zemský inspektorát pro zemské dávky, na Moravě zemský výběrčí úřad, ve Slezsku zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, a jde odvolání proti platebním rozkazům a rozhodnutím jimi vydaným (§ 14 pravidel) k zemskému správnímu výboru, pokud se týče zemské správní komisi. Pouze obcím dále jmenovaným zůstává až na další právo vyměřovati a vybírati tuto dávku samostatně. Jsou to v Čechách: hlav. město Praha, Aš, Boleslav Mladá, Děčín, Cheb, Chomutov, Jablonec n. N., Jičín, Karlovy Vary, Kolín, Liberec, Lípa Česká, Most, Mýto Vysoké, Náchod, Plzeň, Podmokly, Rumburk, Tábor, Teplice-Šanov, Trnovany, Ústí n. L., Varnsdorf, Vejprty; na Moravě: Brno, Jihlava, Olomouc, Mor. Ostrava, Prostějov, Přerov, Přívoz n. O., Svitavy, Vítkovice a Znojmo. Rozhodnuti o tom, má-li některé obci další býti přiznáno právo samostatného vyměřování a vybírání této dávky, nebo má- li posud přiznané právo některé obci býti odňato, přísluší vládě k návrhu zemského správního výboru, pokud se týče zemského výboru, pokud se týče zemské správní komise. Rozhodnutí taková budou uveřejňována od případu k případu v Úředním listě.

(4) Obce, pro které tuto dávku vyměřují zemské orgány v odstavci 3. jmenované, povinny jsou zemským fondům nahraditi skutečné výlohy s tím spojené. Odškodné toto však nesmí činiti více než 15 % skutečného výnosu dávky v obcích, které samy dávky té nevyměřují a nevybírají.

(5) Dávku ze zábav vyměřují a vybírají v Čechách, na Moravě a ve Slezsku obce.

(6) Výnos dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a dávky ze zábav patří od 1. října 1921 počínajíc, t. j. ohledně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodů dne 1. října 1921 a později nastalých, ohledně dávky ze zábav co do zábav ve stejné době pořádaných, výhradně obcím, nehledíc k odškodnému shora uvedenému a 10%nímu podílu, který jsou obce v Čechách povinny z dávky ze zábav odváděti Pražskému nemocničnímu fondu. Podíl tento odvádějí obce čtvrtletně pozadu.

(7) Soudy jsou povinny zasílati usnesení, jimiž se nařizuje knihovní provedení převodu vlastnictví k některé nemovitosti nebo vlastnického podílu na takové nemovitosti na základě úplatného právního jednání, rozsudku nebo vyvlastňovacího nálezu, v jednom vyhotovení tomu úřadu, který jest dle § 15 pravidel k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí příslušným.

(8) Usnesení o knihovním provedení úplatných převodů mezi osobami v § 4, č. 3., pravidel jmenovanými netřeba sdělovati.

(9) Příslušné soudy jsou povinny oznámiti příslušnému vyměřovacímu úřadu každou změnu v osobách nebo v poměru podílů společníků společností s ručením obmezeným, o nichž se dovědí z oznámení nebo na základě podání nařízených §em 26 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z.

(10) Na žádost vyměřovacích úřadů jsou povinny jmenované soudy sděliti také data o držbě předchůdců zcizovatele.

(11) Úřady, které jsou povolány, aby vedly poplatkové rejstříky, mají o převodech uvedených v § 1, odst. 1., 2., 5. a 6., pravidel (přínos do majetku společnosti, změna v osobách neb podílech) vyrozuměti do 30 dnů po zápisu do poplatkového rejstříku příslušný, dávku z přírůstku vyměřující úřad.

(12) Tohoto vyrozumění není třeba, běží-li o úplatné převody mezi osobami, jmenovanými v § 4, č. 3., pravidel.

(13) Mimo to mají úřady, jež jsou povolány vésti poplatkové rejstříky, sdělovati vyměřovacímu úřadu, žádá-li o to, ohledně nemovitostí, tvořících předmět převodu, zákonný daňový násobek rozhodný pro vyměřování poplatků, reální hodnotu, kupní cenu smluvenou při posledním předcházejícím převodu koupí i s vedlejším plněním a poslední soudní cenu odhadní, pokud lze tyto údaje seznati z pomůcek, jež mají po ruce (likvidační knihy, spisy o vyměření poplatků). Nejsou-li ve spise o vyměření poplatku, jenž se týká převodu podrobeného dávce z přírůstku hodnoty, udání, jež umožňují vyhledati hořejší údaje, jest podati vysvětlení jen tehdy, když dávku vyměřující úřad sdělí úřadu povolanému vésti poplatkové rejstříky rok, ve kterém, a osoby, mezi kterými se převod stal. Dále jest vyměřovacímu úřadu sděliti základy vyměřovací, k nimž došlo dohodou nebo dodatečným šetřením, odhadem a pod.

(14) Dotazy vyměřovacího úřadu na čistý katastrální výnos, na výměru, na pozemkovou, domovní třídní, domovní činžovní a 5%ní daň jest urychleně zodpověděti.

(1) Při povolování samostatných obecních dávek hleděti jest vždy k tomu, aby pravděpodobný výsledek dávky byl v patřičném poměru k režii, kterou ukládání a vybírání vyžaduje.

(2) Vzorná pravidla pro dávky v zákoně za přípustné označené a častěji se vyskytující jsou připojena.

(3) Ve vzorných pravidlech stanovené sazby jednotlivých dávek jsou maximální, tak že dávky s těmito nebo nižšími sazbami usnesené může povoliti vyšší dohlédací úřad, pokud usnesená pravidla zůstávají jinak v rámci pravidel vzorných. Vyšší sazby dávek, o kterých byla vzorná pravidla vydána, nebo dávky, zákonem sice za přípustné označené, o kterých však vzorná pravidla vydána nebyla, nebo konečně dávky v zákoně neuvedené může povoliti pouze vláda.

(4) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro dávky obecní podle § 38.

(1) Služby žádati lze pro potřebu obce toliko v případě potřeby naprosto nezbytné, pravidelně tedy jen tehdy, kdyby jinak nebylo obci buď vůbec nebo bylo jen s nepoměrně velikým nákladem možno provésti práce, pro které se služby žádají.

(2) Průkaz o tělesné nezpůsobilosti k požadované službě jest podati vysvědčením úředního lékaře, pokud nejde o nezpůsobilost zřejmě patrnou.

(3) O námitce osoby povinné osobní službou, podle vysvědčení lékařského však k ní tělesně nezpůsobilé, že nemůže zapraviti peníze potřebného ke zjednání schopného náhradníka, rozhoduje po řádném vyšetření poměrů obecní zastupitelstvo.

(4) Při službách potahy nebo motorovými vozidly musí službou povinný buď potah nebo motorové vozidlo sám obsluhovati nebo osobu k tomu způsobilou opatřiti.

(5) Peněžitou náhradou potřebnou ku zjednání schopného náhradníka lze se vykoupiti jak ze služeb ručních, tak ze služeb potahy nebo motorovými vozidly. Obnos náhrady vyměřiti jest podle průměrných mezd v obci za požadované úkony v době provádění prací placených. Odstupňování této náhrady dovoleno jest pouze podle požadovaných prací, nikoli však podle osobních poměrů toho, od něhož se služba požaduje.

(6) Usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše přípustném penízi, který může býti požadován místo žádaných služeb, staň se zároveň s usnesením o požadování služeb. Obojí usnesení potřebuje ke své platnosti schválení vyššího dohlédacího úřadu.

(7) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti sice vyčkáno schválení vyššího dohlédacího úřadu, obec však jest povinna, požadujíc služby, současně učiniti o tom oznámení vyššímu dohlédacímu úřadu a žádati za dodatečné schválení.

Dohlédací úřad povolující vybírati obecní přirážky k přímým daním výměrou nižší, než jaká byla pro předchozí rok stanovena, povinen jest, vydávaje své rozhodnutí, současně o tom zpraviti orgán obecní přirážku vybírající.

V trestním řízení před finančními úřady užíti jest co do způsobu řízení obdobně ustanovení hlavy V. zákona o os. daních přímých (pro Slovensko vyhlášeno dodatkem I. nař. vlády ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n.).

(1) Příspěvky, poplatky a dávky včas nezapravené vymáhati lze buď exekucí politickou neb exekucí soudní.

(2) Výkaz o nedoplatcích, vyhotovený a co do vykonatelnosti potvrzený obecním starostou nebo jiným podle ustanovení § 35, odst. 4., § 37, odst. 2., nebo § 38, odst. 2., zákona dávku vyměřujícím a vybírajícím orgánem, tvoří exekuční titul.

1. z obecního zřízení českého: §§ 68, 69, 71 až 76, 78 až 91, 97, č. 1. - 5., 99, odst. 2., 111 a 112. Změněny, případně doplněny jsou §§ 43 a 44 tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, pak § 66 obec. zřízení ustanoveními §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;

2. z obecního zřízení moravského: §§ 61, 62, 64 až 69, 71 až 82, 97, č. 1. a 2. Doplněn jest § 41 tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona; § 96 zřízení pak ustanovením § 18 zákona;

3. z obecního zřízení slezského: §§ 61, 62, 64 až 81 a 89. Doplněny jsou §§ 41 a 45 tohoto zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona;

5. §§ 13 až 19 novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919, čís. 76 Sb. z. a n.;

6. § 138 stavebního řádu českého (zák. ze dne 8. ledna 1899, čís. 5 z. z.), § 130 stavebního řádu pražského (zák. ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. z.), § 140 stavebního řádu moravského (zák. ze dne 16. února 1894, čís. 64 z. z.), § 133 stavebního řádu platného pro Brno, Olomouc, Jihlavu i Znojmo (zák. ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z.) a druhý odstavec §u 109 stavebního řádu slezského (zák. ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. z.);

7. §§ 5, 6, 8, 9, 14, 15, 17 a 19 zák. čl. XXI:1886, pokud se vztahují na finanční hospodářství měst s právem municipálním. Změněny, případně doplněny jsou, pokud jde o finanční hospodářství měst s právem municipálním, z téhož zákonného článku: § 46, poslední odstavec, co do lhůty ke svolání generálního shromáždění municipálního města v případech §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, dále § 50 co do nutného počtu přítomných v týchž případech, § 75 co do lhůty odvolací tímto zákonem jednotně upravené, §§ 89 a 90 co do ručení měšťanosty a členů municipálního výboru neb úředníků a uplatnění tohoto ručení v případech §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;

8. § 14, dále §§ 24, 25, 26 zák. čl. XXII:1886, pokud se vztahují na finanční hospodářství obcí, §§ 110 až 114, 122 až 130, 132 až 144, konečně § 165 téhož zák. článku, tento paragraf, pokud odporuje ustanovením o úřadech dohlédajících na finanční hospodářství obcí.

9. částka II. zák. čl. LVIII:1912, pokud jde o hospodářství s obecním majetkem a vybírání poplatků.

(1) Obce (města municipální) mohou posud povolené příspěvky, poplatky a dávky, při nichž doba, na kterou byly provedeny, posud neprošla, vybírati v míře povolené a podle posud platných pravidel nejdéle do 30. září 1922. Vyjmuty jsou ony příspěvky, poplatky a dávky, které byly vládou nebo příslušným úřadem povoleny teprve po 1. říjnu 1921, na dobu delší.

(2) Nejdéle do 60 dnů po vyhlášení tohoto nařízení jsou obce (municipální města) povinny předložiti vyššímu dohlédacímu úřadu úplný seznam poplatků a dávek, které posud na základě povolení udělených před 1. říjnem 1921 vybírali, s příslušnými pravidly a usnesení obecního zastupitelstva o tom, zdali a které z nich, jakož i po kterou dobu obec i po 1. lednu 1923 vybírati hodlá. V příčině těchto dávek buďtež zároveň předložena nová pravidla, v příloze k tomuto nařízení vyhlášeným. Vyšší dohlédací úřad přezkoumá předložená nová pravidla a přihlížeje k potřebám té které obce povolí za podmínky § 28, odst. 6., případně § 35, odst. 2., případně § 38, odst. 2., zákona další vybírání dotčených poplatků nebo dávek a stanoví zároveň dobu, po kterou je bude lze vybírati.

(3) Šlo-li by o poplatky nebo dávky, o nichž vzorná pravidla nebyla vydána, nebo které mají býti vybírána podle pravidel, nevyhovujících pravidlům vzorným, bylo by připojiti řádně instruovanou žádost o jejich povolení, o níž rozhodne vláda.

(4) Ustanovení tato se nevztahují na dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, které musí býti ve všech obcích podle jednotných, v příloze vyhlášených pravidel vybírány.

(5) Hlavní město Praha jest povinno předložiti podání podle odst. 2. ministerstvu financí (§ 16 zák. ze dne 6. února 1920, čís. 116 Sb. z. a n.).