143/1922 Sb.
Nařízení
vlády republiky Československé
ze dne 27. dubna 1922
k provedení
zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě
finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.
Změna: 283/1922 Sb.
Změna: 15/1928 Sb.
Změna: 212/1931 Sb.
Změna: 159/1941 Sb.
Změna: 421/1941 Sb.
Změna: 259/1942 Sb.
Změna: 128/1943 Sb.
Změna: 40/1947 Sb.
Na základě § 60 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
nařizuje se toto:
Článek I.
K § 19.
(1) Stejně jako §§ 2 a 3 uvádějí mezi rozpočtovými položkami v příjmu na
prvním místě příjem ze jmění obecního, vytýká se i v § 19 výnos jmění
obecního jako příjem, k němuž jest při stanovení úhrady v první řadě
hleděti.
(2) Jmění věnované určitému účelu a jeho výnos musí býti tomuto účelu
zachován a nesmí ho býti užito k úhradě výdajů všeobecných.
K § 20.
(1) Je-li zde zvláštní jmění (majetek) jednotlivých osad, jest o něm
vésti oddělený inventář a sestaviti o příjmech i vydáních zvláštní
rozpočet.
(2) V osadách, kde není místního zastupitelstva, vede správu takového
jmění zastupitelstvo obecní.
(3) Není-li dohody o tom, jak jest příjmů z takového jmění užívati, jest
ho upotřebiti k úhradě nákladů na osadu připadajících. Tyto budou sestávati
z podílu na schodku rozpočtu o společných výdajích obecních, který se určí
v poměru přímých daní v jednotlivých osadách předepsaných, a ve zvláštních
výdajích podle § 25 pouze na osadu připadajících.
(4) Nestačí-li výnos osadního jmění k úhradě nákladů na osadu
připadajících, bude hraditi schodek pravidelně přirážkou k daním přímým
v osadě předepsaným.
K § 21.
(1) S majetkem obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných
hospodařiti jest tak, aby především neztenčeně zůstal zachován. Proto jest
dbáti, aby obyčejným opotřebením jednotlivých součástí tohoto majetku
vznikající úbytek byl kryt reservami, které k tomu účelu jest dovoleno
tvořiti. Poskytuje-li ta která součást majetku nějaký výnos, tvořiti lze
takové reservy především z tohoto výnosu. Jen výjimečně a jmenovitě
v případech, kdy součást majetkový svým určením docílení výnosu vylučuje,
lze tvořiti takové reservy i z příjmů jinakých.
(2) Reservy takové musí tvořiti fondy skutečné, musí tedy záležeti
v peněžních prostředcích bezpečně uložených a nestačí pouze provádění
odpisů v účtech a inventáři.
(3) Užíti se jich smí po usnesení obecního zastupitelstva výhradně
k účelu, pro který byly určeny, t. j. ke znovuzřízení opotřebených
součástek majetku neb opatření náhrady za ně.
(4) Jakékoli jiné upotřebení těchto reserv podmíněno jest svolením
bezprostředního úřadu dohlédacího.
(5) Byl-li ten který předmět majetkový pořízen zcela nebo z části
z půjčky k tomu účelu učiněné, která musí v ustanovené době býti umořena,
nelze ohledně hodnoty půjčkou opatřené až do zapravení půjčky tvořiti
reservy obnovovací, nýbrž mohlo by se tak státi jen ohledně zbytku hodnoty.
(6) Při správě majetku, který podle své povahy a svého učení může
poskytovati výtěžku, nutno hleděti k tomu, aby byla zajištěna výnosnost
trvalá, a to co největší, od kteréžto zásady uchýliti se lze v případech,
odůvodněných jinakým prospěchem všeobecným, nikoli však pouze ohledy na
jednotlivé vrstvy občanstva nebo jednotlivce. Tím však není dotčeno
ustanovení zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 Sb. z. a n., kterým se
mění obecní statek v kmenové obecní jmění.
(7) Obecní jmění nebo přebytek jeho výnosu nesmí býti rozdělen; nesmí se
tak státi ani tím způsobem, že by na př. výnos z lesa byl zcela nebo
částečně in natura rozdělen mezi občanstvo. Neruší se ovšem na př. právo
obecního zastupitelstva, aby stavebním dřívím poskytlo podpory pohořelým a
pod.
K § 22.
(1) Za výdělečné podniky podle tohoto zákona jest považovati všechny
soukromohospodářské podniky, které podle své povahy k docílení zisku
směřují a jejichž zařízení užívati nebo výrobky odbírati není občanstvo
veřejnoprávními ustanoveními nuceno. Patří sem tedy na př. podniky
elektrické, plynárny, pohřební ústavy a pod. Vodárnu, dodávající vodu
soukromníkům, bylo by za podnik zcela nebo částečně výdělečný považovati
tehdy, jestliže odběr vody záleží na svobodném rozhodnutí odběratele.
(2) Podniky výdělečné spravovati jest podle zásad obchodnických se snahou
a patrným úmyslem, aby bylo docíleno zisku, nejméně však aby příjmy kryly
aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.
(3) Ustanovení § 21 zákona a prováděcího nařízení k němu ohledně fondův
obnovovacích platí i pro podniky výdělečné s tím pouze rozdílem, že
obnovovací reservy u podniků výdělečních nemusí vždy záležeti ze vkladů
nebo cenných papírů a pod., nýbrž že tu stačí, jsou-li takové fond, tvořící
pasiva podniku, kryta náležitými aktivy. Odstavec 3. §u 22 zákona však
připouští, aby byly tvořeny i reservy jiné, na př. ztrátové, s nimiž však
vůbec nelze nakládati bez svolení bezprostředního úřadu dohlédacího. Bylo-
li by tedy nutno takové reservy ztrátové užíti na př. k úhradě ztrát
v podniku vzniklých, musí býti dříve žádáno za svolení tohoto úřadu.
(4) Při podnicích, které povahou svou nejsou výdělečné, nýbrž slouží též
veřejnému zájmu, jenž by jinak nemohl býti ukojen, nelze sice užíti bez
výhrady zásady stanovené pro podniky výdělečné, bude však nutno přesně
uvážiti míru tohoto veřejného zájmu vedoucího k tomu, aby případně
k částečné úhradě bylo užito jinakých příjmův obce. Nesmí však dojíti
k tomu, aby těm, kdož užívají zařízení nebo odbírají výrobky takového
podniku, dostalo se výhod na úkor všeobecnosti.
K § 23.
(1) Směrnice pro běžné hospodaření s majetkem obecním dána jest
ustanoveními §§ 21 a 22.
(2) Ustanovení § 23 dotýkají se tohoto běžného hospodaření především
v odstavci 1., č. 3., jednajícím o pronájmu (propachtování) obecního
majetku movitého.
(3) Obecní majetek nemovitý lze pronajmouti (propachtovati) nebo již
stávající pronájem (pacht) prodloužiti pouhým usnesením obecního
zastupitelstva, jen jde-li o nájem (pacht) na dobu nejdéle 6 let a koná-li
se o něm veřejná dražba nebo veřejně vyhlášené řízení ofertní.
(4) Šlo-li by tedy o nájem (pacht) třeba na dobu kratší 6 let z volné
ruky, bylo by potřebí k němu schválení bezprostředního úřadu dohlédacího
stejně jako k pronájmu (propachtování) nemovitostí na dobu delší než 6 let.
(5) Ustanovení toto však se nevztahuje na případy, ve kterých pronájem
dražbou nebo veřejně vyhlášeným řízením ofertním není vůbec obvyklý, na př.
na pronájem bytů v činžovních domech obecních.
(6) Ustanovení odst. 3. až 5. platí obdobně, i jde-li o pronájem různých
práv obci příslušejících, jako práva přívozu a pod.
(7) Má-li se káceti více dříví v obecním lese, než dopouští systemisace
lesů, jest k tomu potřebí schválení bezprostředního úřadu dohlédacího, a to
bez ohledu, jaké jsou pro to důvody, tedy i tenkráte, je-li to nutno pro
nějakou živelní pohromu. Tímto schválením se stanoviska hospodářství
obecního ovšem nijak není dotčeno právo státního policejního dozoru na
lesy, po případě státní lesní správy obecních (municipálních) a některých
jiných lesů dle platných právních předpisů, obsažených zejména v cís.
patentu ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. z., v zákonu o dozoru a
hospodaření v obecních lesích v Čechách ze dne 14. ledna 1893, čís. 11 z.
z., v zák. čl. XXXI:1879 a XIX:1898 a v zákonu o prozatímní ochraně lesů ze
dne 17. prosince 1918, čís. 82 Sb. z. a n.
(8) Obcím jest dovoleno činiti bez vyššího schválení výpůjčky zálohové, a
to i k prozatímnímu krytí řádných vydání a bez ohledu na jejich výši, ale
s tou podmínkou, že v době uzavření takové půjčky jsou zde jisté
předpoklady pro to, že bude do konce roku, v němž byla učiněna, opět
splacena. S tím není v rozporu ustanovení § 3 zákona, podle něhož výnos
půjček patří mezi příjmy rozpočtu mimořádného, poněvadž tu nejde o úhradu
rozpočtovou.
(9) Každá půjčka, která by měla býti později splacena než v roce, v němž
se činí, potřebuje vyššího schválení, jakmile by obnos potřebný na
zúrokování a umořování celkového dluhu obecního, tedy dluhu posavadního a
novou zápůjčkou vznikajícího, činil více než 20 % základny přirážkové podle
předpisu pro rok, ve kterém se obecní zastupitelstvo o půjčce usnáší. Není-
li předpis přímých daní pro tento rok ještě proveden, rozhoduje poslední
skutečný předpis.
(10) I kdyby však zde této podmínky nebylo a šlo na př. o první půjčku
obce, při které by úrokování a umořování nevyžadovalo více než 20 %
přirážky k přímým daním, jest potřebí k takové půjčce vyššího schválení,
měl-li by se dáti pro ni obecní majetek nemovitý v zástavu.
(11) Jako potřebuje vyššího schválení každé usnesení obecního
zastupitelstva, kterým se má nemovitý majetek obce neb ústavu nebo fondův
obecních dáti v zástavu, a jest bez tohoto schválení neplatno, stejně se má
věci, i má-li se takový majetek zatížiti trvalým břemenem, na př. má-li se
pro někoho zříditi na obecním majetku nějaké služebnost a pod.
(12) Co platí o uzavření obecní půjčky, platí i o převzetí záruky obcí.
Vůbec nepřípustno jest však současné převzetí neobmezeného ručení za
závazky peněžního ústavu, u něhož si obec vypůjčuje.
(13) V příčině zcizení majetku obecního platí, že součástek kmenového
jmění nelze vůbec zciziti bez schválení vyššího dohlédacího úřadu. To platí
nejen o majetku nemovitém, nýbrž i o majetku movitém, pokud tvoří součást
jmění kmenového.
(14) Nemovitý majetek, i když není součástí kmenového jmění, nesmí býti
v obcích s nejvýše 30.000 obyvatelů prodán nikdy bez schválení
bezprostředního dohlédacího úřadu. V obcích větších jest prodej takového
majetku dovolen bez takového schválení pouze s omezením, a to: nepřesahuje-
li hodnota majetku, o jehož prodej jde, v obcích s více než 30.000, nejvýše
však 100.000 obyvatelů v jednotlivém případě 50.000 Kč, v obcích s více než
100.000 obyvatelů pak 100.000 Kč. Hodnotou rozuměti jest tu nikoli
skutečnou prodejní cenu, nýbrž obecnou hodnotu nemovitostí v den prodeje.
(15) Jde-li o prodej pozemku, kterým se upravuje místo podle schválení
stavební čáry uliční, neplatí posud uvedená omezení.
(16) Stejně jako prodej nemovitostí posuzovati jest i směnu jich.
(17) Darovati nemovitosti, patřící obci nebo ústavům a fondům obecním neb
obcí spravovaným, není bez vyššího schválení dovoleno.
(18) Obec smí bez schválení bezprostředního úřadu dohlédacího kupovati
nemovitosti, jestliže prokazatelný pravidelný čistý výnos té které
nemovitosti stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a
vedlejších výloh a uhradí-li se kupní cena s vedlejšími výlohami
z kmenových kapitálů.
(19) Není-li zde této úhrady a kupní cena by se měla uhraditi ať z půjčky
ať z jiného pramene příjmu, nepotřebují vyššího schválení k takové koupi
obce s nejvýše 3000 obyvatelů, nečiní-li kupní cena nemovitosti více než
25.000 Kč, obce s více než 3000, ale nejvýše 50.000 obyvatelů, není-li tato
cena vyšší než 200.000 Kč, obce s více než 50.000, ale nejvýše 100.000
obyvatelů, není-li cena vyšší než 1,000.000 Kč, konečně obce přes 100.000
obyvatelů, není-li kupní cena vyšší než 10,000.000 Kč. Podmínkou jest i tu,
že prokazatelný čistý výnos nemovitosti, o jejíž koupi jde, stačí aspoň
k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh.
(20) Ve všech jiných případech jest třeba schválení bezprostředního úřadu
dohlédacího.
(21) Nějaké samostatné, t. j. s nemovitostí nesouvisející právo obci
patřící zciziti nebo pro obec zakoupiti lze jen se schválením
bezprostředního úřadu dohlédacího.
(22) Pro jednání obecního zastupitelstva o všech těchto věcech platí
obdobně ustanovení § 6, odst. 2. až 5., kterými jest upraveno, jak jest
svolati schůzi obecního zastupitelstva k jednání o rozpočtu, kdy jest tato
usnášení schopna, jak se usnesení děje, jak jest je vyhlásiti, kdo a kam se
může z něho odvolati.
(23) Ustanovení odst. 5. §u 23 zákona vztahuje se pouze na usnesení
obecního zastupitelstva o hospodářství s majetkem obecním, neplatí tedy pro
usnesení jinakého rázu, o kterých případně vydaná ustanovení zůstávají
v platnosti.
K § 24.
Obecní zastupitelstvo může se usnášeti, aby byly vybírány v obci příspěvky,
poplatky, dávky a naturální plnění jen tehdy, nestačí-li k úhradě výdajů
jiné příjmy, tedy především příjmy ze jmění obecního, příděly z výnosu
státních daní a výnos dávky ze zábav a dávky z přírůstku hodnoty
nemovitostí, které se podle § 37 zákona ve všech obcích musí vybírati.
K § 25.
(1) Úhrada vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev
občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých
členů obce, stane se v první řadě přirážkou k přímým daním státním,
předepsaným dotčeným účastníkům; není však vyloučen ani jiný způsob, na
němž by se obec s dotčenými účastníky dohodla. Jmenovitě jest možna dohoda
i o to, že opatření, jehož náklad se má takovým vydáním uhraditi, provede
ten, kdo z něho má výhradný prospěch, zcela nebo z části vlastními
prostředky, pokud tomu neodporují příslušní ustanovení zákonná.
(2) Jak se má dáti zájemníkům příležitost, aby se vyjádřili o zamýšleném
opatření, jehož náklad sami ponesou, říditi se bude okolnostmi v každém
jednotlivém případě. Pokud zde nebude orgánu všechny takové zájemníky
sdružujícího a zastupujícího, bude pravidelně nutno zájemníky veřejnou
vyhláškou a způsobem jinak v obci obvyklým o zamýšleném opatření vyrozuměti
a vyzvati, aby případné námitky ve stanovené přiměřené lhůtě přednesli.
(3) Požadavku vyslovenému druhou větou tohoto paragrafu, aby totiž byla
zájemníkům dána příležitost vyjádřiti se, není vyhověno již prostým
vyložením rozpočtu podle odst. 1. §u 6.
K § 26.
(1) Příspěvky ke zřízení, po případě udržování zařízení, která jsou sice
ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů
nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, nelze žádati
v takové výši, aby jimi byl hrazen celý náklad zařízení nebo jeho
udržování.
(2) Povinnost plnění, k němuž podle jiných zákonných ustanovení dotčení
zájemníci jsou povinni, na př. povinnost postoupiti zdarma pozemky potřebné
pro ulici, nevylučuje právo obce, aby žádala příspěvky podle ustanovení §
26 zákona. Rovněž není vyloučena možnost vybírati za používání takového
zařízení poplatky (§ 28), a to i od oněch uživatelů, kteří zapravili
příspěvky podle § 26, pokud nejde o opětující se příplatky k udržování
takového zařízení, které by dosahovaly aspoň výše poplatků, jaké by jinak
uživatel pravděpodobně platil.
(3) Způsob a výši příspěvků, jakož i dobu splatnosti jejich stanoviti
jest především vzájemnou dohodou obce a zájemníků. Dohoda taková musí býti
usnesena obecním zastupitelstvem, nepotřebuje však schválení úřadu
dohlédacího.
(4) Dohoda může býti učiněna i tak, že ten, kdo ze zařízení má prospěch,
buď sám nebo v dohodě s jinými zúčastněnými celé zařízení neb určitou jeho
část vlastními prostředky provede, tak ovšem, jak obec po dohodě se
zúčastněnými uzná za potřebné.
(5) Nedojde-li k dohodě, usnáší se obecní zastupitelstvo o příspěvcích,
jeho usnesení však nabývá účinnosti teprve schválením, a to vyššího úřadu
dohlédacího, který jest povinen při svém rozhodování hleděti k návrhům
učiněným podle předchozího odstavce při jednání o dohodu.
(6) Námitky zájemníků proti rozpočtu nákladů na takové zařízení a rozvrhu
příspěvku podati jest odděleně od případných připomínek k rozpočtu. O
námitkách rozhoduje vyšší dohlédací úřad, který usnesení obecního
zastupitelstva o příspěvcích schvaluje.
K § 27.
(1) Za velké podniky podle tohoto paragrafu považovati jest takové, které
v provozovně, o niž jde, zaměstnávají průměrem nejméně 200 osob, nehledíc
při tom k osobám zaměstnaným po domácku, t. j. výrobou nebo zpracováním
zboží mimo provozovnu zaměstnavatele.
(2) Podmínkou, za níž mohou býti žádány od podniku příspěvky, jest, že
existencí závodu (provozovny) v místě a spojenými s tím důsledky, na př.
mimořádným opotřebením dlažby vozy do továrny dojíždějícími, zvláštním
nebezpečenstvím k požáru, zvláštními opatřeními nutnými k ubytování
dělnictva, stavbou a udržováním budov pro školy navštěvované z valné míry
dětmi zaměstnanců podniku, pokud jest obec k vydání na školy po zákonu
povinna, chudinským zaopatřením práce neschopných bývalých zaměstnanců
podniku, nutným zvýšeným nákladem na bezpečnostní policii atd., vznikají
obci náklady, kterých by jinak buď vůbec neb aspoň v takové výši neměla.
(3) Výpočet možných vyšších nákladů jest v zákoně uveden pouze příkladmo
a není proto vyloučeno žádati příspěvky i na zvýšené všeobecné správní
náklady, pokud by jich bez existence závodu v místě nebylo třeba. Nelze
však zároveň uplatňovati povinnost k příspěvkům podle § 27 zákona, jde-li o
úhradu zvláštních nákladů zařizovacích a udržovacích, pokud jsou tyto
požadovány podle §§ 25 nebo 26 zákona, jakož i nákladu na udržování
zařízení, za jehož používání se vybírají poplatky (§ 28), pokud tento
náklad výnosem poplatků jest uhrazen.
(4) Příspěvky od velkého podniku může žádati i obec, ve které sice podnik
nemá provozovny, v níž však bydlí v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velký
počet zaměstnanců podniku, kteří docházejí za zaměstnání do sousední obce,
v níž jest provozovna podniku. Velkým počtem zaměstnanců v tomto případě
rozumí se aspoň 1/10 celkového počtu obyvatelstva v obci, nejméně však 200
zaměstnanců, čítajíc v to i členy rodin zaměstnanců, pokud jsou svou
výživou odkázáni na výdělek zaměstnancův. Za obec sousední lze pokládati
jen takovou, jejíž katastr hraničí s katastrem obce, v níž jest provozovna,
ve které jsou obyvatelé dotčené obce zaměstnáni, neb onu, která sice svým
katastrem přímo nehraničí s obcí provozovny, ve které však závod
k ubytování svých zaměstnanců zřídil kolonii.
(5) V obcích, ve kterých podnik nemá provozovny, bude tedy pro stanovení
výše příspěvku hlavně směrodatný poměr celkového počtu obyvatelstva k počtu
zaměstnanců tam bydlících a členů jejich rodin, pokud jsou tito svou
výživou na výdělek zaměstnancův odkázáni. Že je nutno hleděti nejen k počtu
zaměstnanců samých, nýbrž i členů jejich rodin, plyne z příkladmo v zákoně
uvedeného výpočtu vyšších nákladů, které mohou existencí podniku
vzniknouti.
(6) V obcích, ve kterých jest provozovna podniku, bude poměr počtu
zaměstnanců k ostatnímu obyvatelstva v první řadě směrodatný, pokud půjde o
vydání bydlením zaměstnanců podniku v obci vyvolaná. Vedle toho však bude
nutno v takových obcích hleděti i k nákladům, které obci vznikají
v některých specielních oborech činnosti vzhledem ke způsobu provozu
podniku, pokud ovšem se tu nedá užíti ustanovení § 25 zákona o úhradě
vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo
jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, nebo
ustanovení § 26 zákona o příspěvcích na taková zařízení, která jsou sice ve
všeobecném zájmu, ale ze kterých někteří majitelé pozemků nebo domů nebo
živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch. Zvýšená vydání při
takovýchto specielních nutných zařízeních obecních nebude lze ovšem
posuzovati se zřetelem na počet zaměstnanců v obci žijících.
(7) Při výpočtu příspěvků hleděti jest k tomu, že má býti sice
přednostním zatížením velkých podniků zmírněno břemeno přirážkové pro
ostatní obyvatelstva, že však nesmí býti při tom přehlíženo, jak tyto
podniky přispívají již obecními přirážkami, které platí buď podniky samy
nebo jejich zaměstnanci, k úhradě výdajův obecních. Nelze proto prostě
výdaje určitých kapitol rozvrhnouti podle celkového počtu obyvatelstva na
hlavu a peníz podle toho připadající na zaměstnance závodu a jejich
příslušníky předepsati jako příspěvek závodu. Rozhodna jest výše přirážek,
jaké by bylo třeba na rok rozpočtový podle posledního předpisu daňové.
Prokáže-li však poplatník buď podaným přiznáním nebo jinakým způsobem, že
další předpis daně, sloužící za základ pro vyměření přirážek pro rok
rozpočtový, bude vyšší, jest obec povinna při stanovení příspěvku
přihlížeti k takto zvýšené základně.
(8) Přesný výpočet takových příspěvků pravidelně nebude možný, třeba že
má býti vyšší vydání podnikem způsobené prokazatelno. Toto značí pouze, že
nestačí pouhé tvrzení zastupitelstva obecního, nýbrž že musí býti uvedeny a
pokud možno doloženy skutečnosti, tvrzení taková odůvodňující.
(9) Vzhledem k této nemožnosti zcela přesného výpočtu jest nařízeno, aby
o způsobu a výši příspěvků jednalo se nejprve dohodou. Teprve kdyby
k dohodě nedošlo, stanoví obecní zastupitelstvo výši příspěvků, jeho
usnesení však nabývá platnosti teprve schválením vyššího dohlédacího úřadu.
Při tom bude vyšší dohlédací úřad povinen zkoumati, jde-li o vydání
skutečně potřebná a v míře nezbytně nutné. Podle výsledku tohoto šetření a
volno svého uvážení vyšší úřad dohlédací buď schválí usnesení obecního
zastupitelstva, nebo stanoví příspěvky příslušnou výměrou nižší, nebo
odepře vůbec obci oprávnění příspěvky žádati.
(10) Nelze také přehlížeti, že příspěvky podnikem obci odváděné tvoří
odčitatelnou položku při vyšetření základu pro vyměření daně výdělkové
podle II. hlavy zákona o osobních daních (na Slovensku pro vyměření daně
zárobkové podle zák. čl. VIII:1909 s dodatky a báňské daně podniků veřejně
účtujících podle zák. čl. XXVII:1875), že tedy nemírnými příspěvky by byly
zkracovány daňové nároky státu i samosprávných těles na přirážky k této
dani.
(11) Ustanovení § 36 slezského zákona ze dne 6. listopadu 1901, čís. 41 z.
z., o zřizování, návštěvě a vydržování veřejných škol obecních nepřekáží,
aby byly případně žádány od podniků, povinných k příspěvkům na stavbu a
věcné potřeby školy podle citovaného zákona, příspěvky vyšší, pokud by to
bylo odůvodněno podle § 27 tohoto zákona.
(12) Příspěvků nelze žádati od státních podniků, nepodléhajících dani
výdělkové, jako jsou továrny na tabák, solivarny, státní tiskárna, pošta a
telegraf, ústavy pro výrobu léčivých ser a pod.
(13) Naproti tomu nejsou podniky soukromé, kterým bylo na př. na Slovensku
podle zák. čl. III:1907 a zák. čl. III:1916 povoleno osvobození od daně
výdělkové, již tímto osvobozeny také od placení příspěvků.
Příklad výpočtu příspěvků:
Obec s 8000 obyvatelů, z nich 6600 osob zaměstnanců velkého podniku a
jejich příslušníků.
Celková řádná potřeba podle schváleného rozpočtu činí 1,500.000 Kč. Celková
řádná úhrada 460.000 Kč, zbývá tedy nekrytý schodek 1,040.000 Kč. K jeho
úhradě by bylo potřebí vypsati přirážky
k činžovní dani 12.000 Kč 150 %
okrouhle 18.000 Kč,
k ostatním daním 240.000 Kč 426 % 1,022.400 Kč.
Z této základny přirážkové připadá na podnik a jeho zaměstnance (majitele
domů a pozemků):
z činžovní daně 9.000 Kč
z ostatních daní 220.000 Kč
Hlavní součást celkové potřeby činí vydání na:
5 úředníků a jiných zaměstnanců 132.000 Kč
10 strážníků 138.000 Kč
příspěvek chudinskému fondu 8.000 Kč
na obecní knihovnu a pamětní knihu 9.000 Kč
4 školky mateřské, 4 školy obecné a 1 občanskou 316.000 Kč
úrokování a umořování půjček na stavbu škol 320.000 Kč
celkem 923.000 Kč
Kdyby zde nebylo podniku, čítala by obec asi 1400 obyvatel a bylo by
pravděpodobně potřebí jen 1 úředníka a 1 strážníka s nákladem 20.000
Kč
na chudinský fond dotace 3.000 Kč
na obecní knihovnu 700 Kč
na 1 školu 10.000 Kč
celkem tedy 33.700 Kč
(Při tom se k vůli snažšímu přehledu nehledí k tomu, že by v tak malé obci
i ostatní náklady byly značně menší, stejně jako se zanedbává skutečnost,
že by i základna přirážková byla v takovém případě zajisté značně menší;
poněvadž za malého počtu obyvatelstva by tu nebylo různých živnostní,
obchodů atd. Byla by ovšem značně menší také úhrada plynoucí z různých
obecních dávek a pod.).
Zvýšení nákladů činí tedy 923.000 - 33.700 = 889.300 Kč, t. j. 85.51 %
celkové potřeby, která se má hraditi přirážkou.
K úhradě této potřeby by podnik odvedl na přirážkách
k dani činžovní 12.000 Kč
k daním ostatním 937.000 Kč
celkem 949.200 Kč
z čehož by 85.51 % na zvýšenou potřebu činilo 811.661 Kč.
Poněvadž však činí zvýšená potřeba 889.300 Kč, měl by podnik rozdíl 77.639
Kč poskytnouti jako příspěvek.
Schodek rozpočtený na 1,040.000 Kč by se pak kryl:
příspěvkem 77.639 Kč
150 % přirážkou k dani činžovní 18.000 Kč
394 % přirážkou k daním ostatním 945.600 Kč
Byl-li však uvedený vyšší náklad způsoben několika podniky, bude nutno
příspěvek vypočtený mezi tyto podniky rozděliti, ale opět s patřičným
zřetelem k počtu zaměstnanců a skutečně placeným přirážkám. Podniky takové
jsou v obci na př. tři, z nichž podnik A má předepsanou daň 50.000 Kč a
počet jeho zaměstnanců s příslušníky činí 2.000 osob, podnik B má
předepsánu daň 100.000 Kč, zaměstnanců 1.000 osob, podnik C daň 70.000 Kč a
počet zaměstnanců 3.600 osob.
Kdyby se hledělo pouze k počtu zaměstnanců, měly by tyto podniky hraditi
zvýšený náklad 889.300 Kč v poměru 20:10:36, a měl by podnik A platiti
269.485 Kč, podnik B 134.742 Kč a podnik C 485.073 Kč, na přirážkách (394
%) má však platiti podnik A 197.000 Kč, podnik B 394.000 Kč a podnik C
275.800 Kč.
Od podniku B tedy nelze příspěvků žádati, poněvadž svůj podíl hradí více
než dostatečně přirážkami. Zbývají tedy pouze podniky A a C, aby příspěvek
77.639 Kč uhradily a jsou povinny učiniti tak v poměru počtu zaměstnanců,
tedy podnik A zapraví 20/56, podnik C 36/56 z příspěvku penízem 77.639 Kč
vypočteného.
K § 28.
(1) Poplatky podle ustanovení tohoto paragrafu liší se od příspěvků podle
§ 26 tím, že příspěvky mohou býti žádány jen od majitelů pozemků nebo domů
nebo živností, kteří budou míti z určitého zařízení zvláštní hospodářský
prospěch, poplatky však ode všech, kdož zařízení obcí zřízeného jakkoliv
skutečně užívají.
(2) Vzorná pravidla pro nejobvyklejší druhy poplatků připojena jsou
v dodatku k tomuto nařízení. Sazby v pravidlech těch ustanovené značí
nejvyšší přípustnou míru poplatků, do které až mohou býti podle usnesení
obecního zastupitelstva se schválením vyššího dohlédacího úřadu vybírány.
Vybírati poplatky takové v sazbách vyšších nebo poplatky takové v sazbách
vyšších nebo poplatky, o nichž vzorná pravidla vydána nebyla, může povoliti
vláda.
(3) Při usnášení se a při schvalování sazeb za užívání některého zařízení
hleděti jest k tomu, aby náklad, jakého udržování toho kterého zařízení -
čítajíc v to i zúrokování a umořování základního kapitálu, pokud nebyl
opatřen příspěvky (§ 26) nebo z jiných prostředků než obecních - vyžaduje,
byl příjmem z poplatku kryt, pokud ovšem veřejný zájem na dotčeném zařízení
neodůvodňuje částečné hrazení ze všeobecných příjmů obce. Není však zákonem
zabráněno stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytků, je-li
to z důležitých důvodů žádoucno. Vždy však jest dbáti toho, aby nebylo
přílišnou výší poplatků znemožněno vrstvám hospodářsky slabším zařízení
všeobecně prospěšných užívati.
(4) Žádá-li se o povolení vybírati poplatky v sazbách vyšších, než jaké
jsou vzornými pravidly určeny, budiž prokázán náklad, jakého udržování
dotčené zařízení vyžaduje a uveden pravděpodobný výnos poplatků.
(5) Právo vybírati poplatky budiž při jejich povolování obmezeno vždy na
určitou řadu let, nejdéle však na dobu 6 roků s výhradou, že vyšší úřad
dohlédací jest oprávněn každoročně zkoumati důvodnost dalšího vybírání
poplatku a posavadní jeho výše - a povolil-li sám vybírání poplatků - další
jeho vybírání buď vůbec nebo v posavadní výši odstraniti nebo - bylo-li
vybírání poplatku povoleno vládou - této navrhnouti, aby další jeho
vybírání bylo zakázáno vůbec nebo dovoleno jen v sazbách nižších.
(6) Ustanovením § 28 není dotčena působnost politických úřadů v příčině
řádů tržních, pak ustanovení o používání veřejných jatek a příslušných
poplatků.
K § 30.
(1) Přirážky jest pravidelně rozvrhnouti stejnoměrně na všechny druhy
přímých daní, pokud tomu nebrání výslovně ustanovení zákonné jako na př.
zákaz vybírati přirážky k dani z příjmu podle zákona ze dne 29. ledna 1920,
čís. 72 Sb. z. a n., zákaz zvyšovati přirážky samosprávných svazků k dani
činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.
(2) Ustanovením odst. 1. tohoto paragrafu však není zrušeno specielní
ustanovení § 5 zák. ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., kterým
byl ministr vnitra zmocněn, aby v dohodě s ministrem financí v případech
slučování, rozlučování nebo změny hranic povoloval dočasné vybírání
obecních, okresních, župních a zemských přirážek a dávek nestejnou výší
v jednotlivých částech, kde též dosud byly vybírány nestejnou výší.
(3) Odstupňování přirážek k jednotlivým druhům daní tvoří výjimku,
odůvodněnou buď tím, že poplatníci jednoho druhu daně u srovnání
s poplatníky ostatními jsou nepoměrně buď příliš mnoho nebo příliš málo
zatíženi, nebo že z různých zařízení obecních mají poplatníci jednoho druhu
daně větší prospěch, aniž by se dalo užíti ustanovení § 26 a pod.
(4) Při stanovení přirážek jest tedy hleděti pokud možno k stejnoměrnému
zatížení poplatníků. Proto lze odstupňovati přirážky uvnitř jednoho druhu
daní, za jaký se nyní považuje vzhledem k obecním přirážkám také daň
všeobecná výdělková a daň výdělková podniků veřejně účtujících pouze
s patřičným zřetelem k této zásadě a podle určitých všeobecných hledisek,
nikoli však tak, aby určitému jednotlivému poplatníku dostalo se výhod,
nebo aby byl jednostranně více zatížen. Nelze proto také povoliti
jednotlivému poplatníku slevu neb osvobození od řádně usnesených a
povolených přirážek, pokud nejde o takovou výhodu podle zákona mu
příslušející.
K § 31.
(1) Ustanovením odst. 1. §u 31 zákona, podle kterého usnesení obecního
zastupitelstva o nejvýše 100%ních přirážkách k daním přímým nepotřebuje
vyššího schválení, není zrušeno omezení výše přirážek k dani činžovní podle
zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.
(2) Nestačí-li výnos obecního jmění a jinaké příjmy k úhradě obecních
potřeb, lze vypsati obecní přirážku k přímým daním, jejíž výše by
pravidelně neměla přesahovati sazby, až do které může vyšší dohlédací úřad
přirážku povoliti.
(3) Není-li ani tím potřeba obecní úplně kryta, bude věcí obecního
zastupitelstva, aby - prve než se usnese o přirážkách vyšších - hledalo
úhradu potřeby posud nekryté ve spotřebních a jinakých dávkách obecních,
pokud mají vzhledem ke pravděpodobnému výnosu a režii s nimi spojené pro
finanční hospodářství obce význam.
(4) Proto jest žádosti o povolení přirážek ve výši, která je podmíněna
souhlasem finančního úřadu, doložiti výkazem o poplatcích, přirážkách ke
státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci zavedených, o jejich
výši a skutečném výnosu.
(5) Povolí-li dohlédací úřad přirážky v nižší nebo vyšší výměře, než na
jaké se obecní zastupitelstva usnesla, povinen jest sděliti současně důvody
pro své rozhodnutí.
(6) O podaných žádostech jednati jest s největším urychlením; zákonem
stanovená nejdelší lhůta 2 měsíců platí jak pro dohlédací úřady
samosprávné, tak i pro finanční úřad, jehož souhlas se k povolení přirážky
vyžaduje.
K § 32.
Snížení daně výdělkové s válečnou přirážkou a přirážkami samosprávných
svazků provésti jest z moci úřední.
K § 33.
(1) Ministerstvo financí jest zmocněno, aby v souhlasu s ministerstvem
vnitra povolovalo obcím k jejich žádosti a k návrhu vyššího úřadu
dohlédacího předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku k reálnímu
poplatku předepsanému z převodu vlastnictví mezi živými k nemovitostem,
ležícím v obvodu té které obce.
(2) Povolování této přirážky budiž omezováno zpravidla na obce s více než
10.000 obyvatelů. Udělená povolení buďtež vyhlašována v Úředním listě (na
Slovensku "Úradné Noviny").
(3) Přirážku lze předepisovati pouze z převodů, které se staly v době,
pro kterou obci povolení k vybírání přirážky bylo dáno.
(4) Přirážku předpisuje obecní starosta a jsou úřady vyměřující poplatek
státní povinny z vlastního počinu v každém jednotlivém případě s ním
sděliti základ, podle něhož byl státní poplatek vyměřen, i obnos poplatku
sama. Jde-li o nemovitost ležící v několika obcích, jest vedle úhrnného
základu a poplatku sděliti též na tu kterou obec připadající část základu a
poplatku, ze které jest přirážku vyměřiti.
(5) Rozvrh tento provede úřad vyměřující poplatek státní vyslechna
poplatníka, při čemž však jest šetřiti zásad platných pro státní poplatek
z převodu.
(6) O přirážce vydá obecní starosta poplatníku platební rozkaz, z něhož
musí býti zřejmý předmět zpoplatněný, výše poplatku státního a připadající
přirážky, doba její splatnosti a poučení o opravném prostředku. Odvoláním
lze naříkati výpočet přirážky, nikoliv však základ, stanovený úřadem
vyměřujícím poplatek státní.
(7) Změní-li (zvýší- nebo sníží-li) nebo odepíše-li se předepsaný reální
poplatek, jest úřadu poplatek vyměřujícímu o tom vyrozuměti obec, která
jest povinna provésti změnu neb odpis obecní přirážky bez další žádosti
poplatníkovy.
K § 34.
Podle dnešního stavu zákonodárství lze vybírati přirážky pouze ke všeobecné
dani nápojové z vína, moštu a jiných šťav z hroznů, jakož i z vína, moštu a
vůbec šťav z jiného ovoce, a to až do výše 25 % státní daně.
K § 35.
(1) Samostatná obecní dávka spotřební může býti vybírána pouze tehdy,
nevybírá-li se současně z téhož předmětu spotřeby obecní přirážka ke
spotřební dani státní. Je-li pak tu možnost vybírati takovou přirážku, jest
v zájmu obce, aby nezaváděla samostatné dávky. Připojená pravidla o obecní
dávce z nápojů sice pamatují i na případ samostatné dávky z vína, nejsou
však závazna tak, že by taková dávka musila býti zavedena.
(2) O žádostech za povolení samostatných dávek spotřebních jednati jest
co nejrychleji, jmenovitě jest bezprostřední úřad dohlédací povinen žádosti
obcí k němu došlé přezkoumav je předložiti bezodkladně vyššímu úřadu
dohlédacímu.
(3) Lhůta 3 měsíců, po jejíž marném projítí platí dávka za mlčky
povolenou a pravidla za schválená, počítá se teprve ode dne, kdy došla
žádost k vyššímu dohlédacímu úřadu. Den, od kterého se počne dávka
vybírati, jest stanoviti ve výnose povolovacím, při mlčky povolené dávce
pak ve vyhlášce obcí vydané tak, aby mohly býti přípravy k vybírání dávky
včas vykonány.
(4) Dávky spotřební nelze vybírati za dobu před povolením dávky prošlou.
Sazby dávek uvedené ve vzorných pravidlech o dávce z masa a dávce z nápojů
jsou maximální. Může se tedy obecní zastupitelstvo usnésti o sazbách
nižších, čímž se nemění ničehož na příslušnosti vyššího dohlédacího úřadu
k povolování dávek.
(5) Žádala-li by však obec o povolení sazeb vyšších, přísluší právo
povoliti takovou dávku vládě.
(6) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro
obecní dávky spotřební.
(7) Vybírání a kontrola samostatných a spotřebních dávek ponechává se
obcím. Není však závady, aby obce dobrovolnou dohodou přenesly tuto činnost
na vyšší orgán samosprávy, smluvíce se s ním zároveň o odškodném za tuto
činnost.
(8) Orgány vybírající státní daně spotřební jsou povinny k žádosti obcí
spotřební dávky vybírajících poskytnouti jim data potřebná k vyměření nebo
kontrole těchto dávek obecních, pokud tomu nevadí ohledy služební.
K § 37.
(1) Dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vybírati jest
ve všech obcích republiky Československé podle připojených pravidel, která
jsou všeobecně závazna a nemohou býti měněna, pokud nejsou v dalším
stanoveny výjimky. Jimi se ruší dosavadní řády a předpisy o zemské dávce ze
zábav a zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(2) Ze zásady, v těchto pravidlech stanovené, že dávku ze zábav a dávku
z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřují a vybírají obce, stanoví se tyto
výjimky:
(3) Dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřuje a vybírá v Čechách
zemský inspektorát pro zemské dávky, na Moravě zemský výběrčí úřad, ve
Slezsku zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, a
jde odvolání proti platebním rozkazům a rozhodnutím jimi vydaným (§ 14
pravidel) k zemskému správnímu výboru, pokud se týče zemské správní komisi.
Pouze obcím dále jmenovaným zůstává až na další právo vyměřovati a vybírati
tuto dávku samostatně. Jsou to v Čechách: hlav. město Praha, Aš, Boleslav
Mladá, Děčín, Cheb, Chomutov, Jablonec n. N., Jičín, Karlovy Vary, Kolín,
Liberec, Lípa Česká, Most, Mýto Vysoké, Náchod, Plzeň, Podmokly, Rumburk,
Tábor, Teplice-Šanov, Trnovany, Ústí n. L., Varnsdorf, Vejprty; na Moravě:
Brno, Jihlava, Olomouc, Mor. Ostrava, Prostějov, Přerov, Přívoz n. O.,
Svitavy, Vítkovice a Znojmo. Rozhodnuti o tom, má-li některé obci další
býti přiznáno právo samostatného vyměřování a vybírání této dávky, nebo má-
li posud přiznané právo některé obci býti odňato, přísluší vládě k návrhu
zemského správního výboru, pokud se týče zemského výboru, pokud se týče
zemské správní komise. Rozhodnutí taková budou uveřejňována od případu
k případu v Úředním listě.
(4) Obce, pro které tuto dávku vyměřují zemské orgány v odstavci 3.
jmenované, povinny jsou zemským fondům nahraditi skutečné výlohy s tím
spojené. Odškodné toto však nesmí činiti více než 15 % skutečného výnosu
dávky v obcích, které samy dávky té nevyměřují a nevybírají.
(5) Dávku ze zábav vyměřují a vybírají v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
obce.
(6) Výnos dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a dávky ze zábav patří od
1. října 1921 počínajíc, t. j. ohledně dávky z přírůstku hodnoty
nemovitostí z převodů dne 1. října 1921 a později nastalých, ohledně dávky
ze zábav co do zábav ve stejné době pořádaných, výhradně obcím, nehledíc
k odškodnému shora uvedenému a 10%nímu podílu, který jsou obce v Čechách
povinny z dávky ze zábav odváděti Pražskému nemocničnímu fondu. Podíl tento odvádějí obce čtvrtletně pozadu.
(7) Soudy jsou povinny zasílati usnesení, jimiž se nařizuje knihovní
provedení převodu vlastnictví k některé nemovitosti nebo vlastnického
podílu na takové nemovitosti na základě úplatného právního jednání,
rozsudku nebo vyvlastňovacího nálezu, v jednom vyhotovení tomu úřadu, který
jest dle § 15 pravidel k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí
příslušným.
(8) Usnesení o knihovním provedení úplatných převodů mezi osobami v § 4,
č. 3., pravidel jmenovanými netřeba sdělovati.
(9) Příslušné soudy jsou povinny oznámiti příslušnému vyměřovacímu úřadu
každou změnu v osobách nebo v poměru podílů společníků společností
s ručením obmezeným, o nichž se dovědí z oznámení nebo na základě podání
nařízených §em 26 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z.
(10) Na žádost vyměřovacích úřadů jsou povinny jmenované soudy sděliti
také data o držbě předchůdců zcizovatele.
(11) Úřady, které jsou povolány, aby vedly poplatkové rejstříky, mají o
převodech uvedených v § 1, odst. 1., 2., 5. a 6., pravidel (přínos do
majetku společnosti, změna v osobách neb podílech) vyrozuměti do 30 dnů po
zápisu do poplatkového rejstříku příslušný, dávku z přírůstku vyměřující
úřad.
(12) Tohoto vyrozumění není třeba, běží-li o úplatné převody mezi osobami,
jmenovanými v § 4, č. 3., pravidel.
(13) Mimo to mají úřady, jež jsou povolány vésti poplatkové rejstříky,
sdělovati vyměřovacímu úřadu, žádá-li o to, ohledně nemovitostí, tvořících
předmět převodu, zákonný daňový násobek rozhodný pro vyměřování poplatků,
reální hodnotu, kupní cenu smluvenou při posledním předcházejícím převodu
koupí i s vedlejším plněním a poslední soudní cenu odhadní, pokud lze tyto
údaje seznati z pomůcek, jež mají po ruce (likvidační knihy, spisy o
vyměření poplatků). Nejsou-li ve spise o vyměření poplatku, jenž se týká
převodu podrobeného dávce z přírůstku hodnoty, udání, jež umožňují
vyhledati hořejší údaje, jest podati vysvětlení jen tehdy, když dávku
vyměřující úřad sdělí úřadu povolanému vésti poplatkové rejstříky rok, ve
kterém, a osoby, mezi kterými se převod stal. Dále jest vyměřovacímu úřadu
sděliti základy vyměřovací, k nimž došlo dohodou nebo dodatečným šetřením,
odhadem a pod.
(14) Dotazy vyměřovacího úřadu na čistý katastrální výnos, na výměru, na
pozemkovou, domovní třídní, domovní činžovní a 5%ní daň jest urychleně
zodpověděti.
K § 38.
(1) Při povolování samostatných obecních dávek hleděti jest vždy k tomu,
aby pravděpodobný výsledek dávky byl v patřičném poměru k režii, kterou
ukládání a vybírání vyžaduje.
(2) Vzorná pravidla pro dávky v zákoně za přípustné označené a častěji se
vyskytující jsou připojena.
(3) Ve vzorných pravidlech stanovené sazby jednotlivých dávek jsou
maximální, tak že dávky s těmito nebo nižšími sazbami usnesené může
povoliti vyšší dohlédací úřad, pokud usnesená pravidla zůstávají jinak
v rámci pravidel vzorných. Vyšší sazby dávek, o kterých byla vzorná
pravidla vydána, nebo dávky, zákonem sice za přípustné označené, o kterých
však vzorná pravidla vydána nebyla, nebo konečně dávky v zákoně neuvedené
může povoliti pouze vláda.
(4) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro
dávky obecní podle § 38.
K § 39.
(1) Služby žádati lze pro potřebu obce toliko v případě potřeby naprosto
nezbytné, pravidelně tedy jen tehdy, kdyby jinak nebylo obci buď vůbec nebo
bylo jen s nepoměrně velikým nákladem možno provésti práce, pro které se
služby žádají.
(2) Průkaz o tělesné nezpůsobilosti k požadované službě jest podati
vysvědčením úředního lékaře, pokud nejde o nezpůsobilost zřejmě patrnou.
(3) O námitce osoby povinné osobní službou, podle vysvědčení lékařského
však k ní tělesně nezpůsobilé, že nemůže zapraviti peníze potřebného ke
zjednání schopného náhradníka, rozhoduje po řádném vyšetření poměrů obecní
zastupitelstvo.
(4) Při službách potahy nebo motorovými vozidly musí službou povinný buď
potah nebo motorové vozidlo sám obsluhovati nebo osobu k tomu způsobilou
opatřiti.
(5) Peněžitou náhradou potřebnou ku zjednání schopného náhradníka lze se
vykoupiti jak ze služeb ručních, tak ze služeb potahy nebo motorovými
vozidly. Obnos náhrady vyměřiti jest podle průměrných mezd v obci za
požadované úkony v době provádění prací placených. Odstupňování této
náhrady dovoleno jest pouze podle požadovaných prací, nikoli však podle
osobních poměrů toho, od něhož se služba požaduje.
(6) Usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše přípustném penízi, který
může býti požadován místo žádaných služeb, staň se zároveň s usnesením o
požadování služeb. Obojí usnesení potřebuje ke své platnosti schválení
vyššího dohlédacího úřadu.
(7) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti sice vyčkáno
schválení vyššího dohlédacího úřadu, obec však jest povinna, požadujíc
služby, současně učiniti o tom oznámení vyššímu dohlédacímu úřadu a žádati
za dodatečné schválení.
K § 42.
Dohlédací úřad povolující vybírati obecní přirážky k přímým daním výměrou
nižší, než jaká byla pro předchozí rok stanovena, povinen jest, vydávaje
své rozhodnutí, současně o tom zpraviti orgán obecní přirážku vybírající.
K § 43.
V trestním řízení před finančními úřady užíti jest co do způsobu řízení
obdobně ustanovení hlavy V. zákona o os. daních přímých (pro Slovensko
vyhlášeno dodatkem I. nař. vlády ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a
n.).
K §§ 41 a 43.
(1) Příspěvky, poplatky a dávky včas nezapravené vymáhati lze buď exekucí
politickou neb exekucí soudní.
(2) Výkaz o nedoplatcích, vyhotovený a co do vykonatelnosti potvrzený
obecním starostou nebo jiným podle ustanovení § 35, odst. 4., § 37, odst.
2., nebo § 38, odst. 2., zákona dávku vyměřujícím a vybírajícím orgánem,
tvoří exekuční titul.
K § 57.
Tímto zákonem pozbývají platnosti, pokud nebyly již dřívějšími zákonnými
ustanoveními novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919, čís. 76 Sb. z.
a n., zrušena, zejména:
1. z obecního zřízení českého: §§ 68, 69, 71 až 76, 78 až 91, 97, č. 1.
- 5., 99, odst. 2., 111 a 112. Změněny, případně doplněny jsou §§ 43 a 44
tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, pak § 66
obec. zřízení ustanoveními §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;
2. z obecního zřízení moravského: §§ 61, 62, 64 až 69, 71 až 82, 97, č.
1. a 2. Doplněn jest § 41 tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12,
16, 23 a 40 zákona; § 96 zřízení pak ustanovením § 18 zákona;
3. z obecního zřízení slezského: §§ 61, 62, 64 až 81 a 89. Doplněny jsou
§§ 41 a 45 tohoto zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona;
4. z obecních řádů
a) pražského: §§ 12, 102 až 104, 107 až 109. Doplněn jest § 111
ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona,
b) libereckého: §§ 5, 57 až 62, 84, 85. Doplněn jest § 68 jako ad a),
c) brněnského: §§ 7, odst. 1. a 3., 40 až 57, 81, odst. 3., co do lhůt
pro sestavení rozpočtu a účetní závěrky, § 83. Změněny a doplněny §§ 65 a
68 jako ad a),
d) jihlavského: §§ 6, 73, odst. 3., 74, 75 až 77 až 80, 102, 103, 121,
122. Změněny, případně doplněny jsou §§ 86 a 92 jako ad a), § 120 doplněn
ustanoveními § 18 zákona,
e) kroměřížského: §§ 7, 76, 92, 93, 94, 112, 113. Doplněn jest § 79 jako
ad a), § 111 doplněn ustanoveními § 18 zákona,
f) olomouckého: §§ 6, 69, odst. 2., 70 až 76. Doplněn jest § 79 jako ad
a), § 111 doplněn ustanoveními § 18 zákona,
g) uhersko-hradištského: §§ 7, 76, 92, 94, 112 a 113. Změněn, případně
doplněn jest § 79 jako ad a), doplněn § 111 ustanoveními § 18 zákona,
h) znojemského: §§ 7, 73, 89 až 91, 109 a 110. Doplněn jest § 76 jako ad
a), § 108 ustanoveními § 18 zákona,
i) opavského: §§ 5, 38, odst. 3., 39, 40, odst. 1. až 3., 41 až 50, 75 a
84. Doplněn jest § 63 jako ad a), § 84 ustanoveními § 18 zákona,
k) frýdeckého: §§ 6, 39, odst. 3., 40 až 50, 75. Doplněn jest § 64 jako
ad a), § 84 ustanoveními § 18 zákona;
5. §§ 13 až 19 novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919, čís. 76
Sb. z. a n.;
6. § 138 stavebního řádu českého (zák. ze dne 8. ledna 1899, čís. 5 z.
z.), § 130 stavebního řádu pražského (zák. ze dne 10. dubna 1886, čís. 40
z. z.), § 140 stavebního řádu moravského (zák. ze dne 16. února 1894, čís.
64 z. z.), § 133 stavebního řádu platného pro Brno, Olomouc, Jihlavu i
Znojmo (zák. ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z.) a druhý odstavec §u 109
stavebního řádu slezského (zák. ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. z.);
7. §§ 5, 6, 8, 9, 14, 15, 17 a 19 zák. čl. XXI:1886, pokud se vztahují
na finanční hospodářství měst s právem municipálním. Změněny, případně
doplněny jsou, pokud jde o finanční hospodářství měst s právem
municipálním, z téhož zákonného článku: § 46, poslední odstavec, co do
lhůty ke svolání generálního shromáždění municipálního města v případech §§
6, 12, 16, 23 a 40 zákona, dále § 50 co do nutného počtu přítomných v týchž
případech, § 75 co do lhůty odvolací tímto zákonem jednotně upravené, §§ 89
a 90 co do ručení měšťanosty a členů municipálního výboru neb úředníků a
uplatnění tohoto ručení v případech §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;
8. § 14, dále §§ 24, 25, 26 zák. čl. XXII:1886, pokud se vztahují na
finanční hospodářství obcí, §§ 110 až 114, 122 až 130, 132 až 144, konečně
§ 165 téhož zák. článku, tento paragraf, pokud odporuje ustanovením o
úřadech dohlédajících na finanční hospodářství obcí.
Změněny, případně doplněny jsou ze zák. čl. XXII:1886: §§ 56 a 57 o svolání
generálního shromáždění a nutném počtu přítomných členů v případech §§ 6,
12, 16, 23 a 40 zákona, §§ 86 a 87 pokud jde o příslušnost úřadů povolaných
rozhodovati o náhradě škody podle §§ 5, 10, 16 a 18 zákona, § 109, dále §
120 ohledně postupu při pronájmu (propachotvání) nemovitého majetku
obecního podle § 164, tento vedle toho ještě ohledně lhůt ke svolání
generálního shromáždění v případech §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona;
9. částka II. zák. čl. LVIII:1912, pokud jde o hospodářství s obecním
majetkem a vybírání poplatků.
Změněny, případně doplněny jsou §§ 1 a 3 zák. ze dne 19. září 1883, čís. 51
z. z., pro Čechy, § 2 zák. ze dne 29. dubna 1894, čís. 53 zák. a nař. pro
Moravu, a § 1 zák. ze dne 6. ledna 1891, čís. 11 zák. a nař. pro Slezsko, o
nucených přirážkách obecních ustanoveními § 7, odst. 3. a 6., zákona.
K § 59.
(1) Obce (města municipální) mohou posud povolené příspěvky, poplatky a
dávky, při nichž doba, na kterou byly provedeny, posud neprošla, vybírati
v míře povolené a podle posud platných pravidel nejdéle do 30. září 1922.
Vyjmuty jsou ony příspěvky, poplatky a dávky, které byly vládou nebo
příslušným úřadem povoleny teprve po 1. říjnu 1921, na dobu delší.
(2) Nejdéle do 60 dnů po vyhlášení tohoto nařízení jsou obce (municipální
města) povinny předložiti vyššímu dohlédacímu úřadu úplný seznam poplatků a
dávek, které posud na základě povolení udělených před 1. říjnem 1921
vybírali, s příslušnými pravidly a usnesení obecního zastupitelstva o tom,
zdali a které z nich, jakož i po kterou dobu obec i po 1. lednu 1923
vybírati hodlá. V příčině těchto dávek buďtež zároveň předložena nová
pravidla, v příloze k tomuto nařízení vyhlášeným. Vyšší dohlédací úřad
přezkoumá předložená nová pravidla a přihlížeje k potřebám té které obce
povolí za podmínky § 28, odst. 6., případně § 35, odst. 2., případně § 38,
odst. 2., zákona další vybírání dotčených poplatků nebo dávek a stanoví
zároveň dobu, po kterou je bude lze vybírati.
(3) Šlo-li by o poplatky nebo dávky, o nichž vzorná pravidla nebyla
vydána, nebo které mají býti vybírána podle pravidel, nevyhovujících
pravidlům vzorným, bylo by připojiti řádně instruovanou žádost o jejich
povolení, o níž rozhodne vláda.
(4) Ustanovení tato se nevztahují na dávku ze zábav a dávku z přírůstku
hodnoty nemovitostí, které musí býti ve všech obcích podle jednotných,
v příloze vyhlášených pravidel vybírány.
(5) Hlavní město Praha jest povinno předložiti podání podle odst. 2.
ministerstvu financí (§ 16 zák. ze dne 6. února 1920, čís. 116 Sb. z. a
n.).
DODATEK I.
(K § 28 zákona.)
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ VODNÉHO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva ze dne ....., aby se v obci .....
počínajíc dnem ..... až do ..... vybíralo vodné podle těchto ustanovení:
§ 2.
Vhodné může býti vybíráno:
a) jako vodné všeobecné, které je platiti za možnost bráti vodu z
veřejného vodovodu,
b) jako vodné zvláštní, které se platí za vodu k jakémukoliv účelu
skutečně spotřebovanou.
Všeobecné vodné.
§ 3. *)
(1) Základem pro vyměření všeobecného vodného je nájemné nebo nájemní
hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po
odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření
daně činžovní vyloučených (§ 151 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb.
z. a n., o přímých daních), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného
(nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební
před 28. ledna 1917, je základem pro vyměření všeobecného vodného nájemné
nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po
odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření
daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se
rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní
objekty. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928
zvýšeno, nejsou základem pro vyměření poplatku.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených zjistí se nájemné nebo
nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní
s omezením podle ustanovení odst. 2.
(4) Všeobecné vodné se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty) každého
jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož
uživatele v témž domě.
(5) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy;
neposkytují-li tyto spisy úplného podkladů pro vyměření poplatku, jest obec
oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov,
může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření
poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření,
je-li ho třeba.
(6) Sazba všeobecného vodného činí 10 % nájemného nebo nájemní hodnoty; v
budovách (částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední
povolení stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba poplatku na polovici,
pokud zákon nestanoví jinak.
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela
podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 3.
(1) Základem pro vyměření všeobecného vodného je počet a účel místností.
(2) Všeobecné vodné se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé
místnosti nebo souboru místnosti téhož uživatele v témž domě.
(3) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy;
neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec
oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov,
může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření
poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření,
je-li ho třeba.
(4) Sazba všeobecného vodného činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, kloset,
prádelna a koupelna) ročně 20 Kč; z každé takové místnosti používané
společně ročně 10 Kč pro každého poplatkem povinného,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i
kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně,
chlévy a pod. ročně 30 Kč.]*)
§ 4.
Všeobecné vodné jest povinen platiti:
1. každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu
najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pokud nejde o byty
naturální (č. 2.), pak majitel (trvalý uživatel) domu co do místností jím
samým užívaných;
2. každý držitel naturálního bytu, jestliže majitel (trvalý uživatel)
domu jest povinen z tohoto bytu přiznávati nájemné nebo činžovní hodnotu.
§ 5.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky
československými, jsou od všeobecného vodného osvobozeny osoby, jímž podle
mezinárodního práva přísluší v exterritoriality, konsulové z povolání a
osoby jim na roveň postavené.
(2) Všeobecné vodné se neplatí z místností, které jsou z domovní daně
vyňaty nebo od ní trvale osvobozeny; ustanovení toto nevztahuje se však na
budovy (části budov), uvedené v § 126, č. 8. zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.n.
§ 6.
Všeobecné vodné jest splatno napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci
obvykle platí nájemné.
Je-li povoleno vybírati všeobecné vodné po několik roků, může v tomto čase,
není-li na ten který rok nebo období posud předepsáno, býti vybíráno podle
výměry roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž
přenechal místnosti k bezplatnému užívání, všeobecné vodné vybrati a
odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů, počítajíc ode dne, kdy jest
nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení a odvedení vodného.
§ 7.
(1) Změnil-li se základ pro vyměření všeobecného vodného (na př.
následkem odvolání proti vyměřené dani činžovní, pro nedobytnost činže nebo
okolnostmi, odůvodňujícími osvobození podle § 5, bude všeobecné vodné k
žádosti majitele (trvalého uživatele) domu poměrnou částkou odepsáno.
Žádost jest podati u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost
odůvodňující odpis všeobecného vodného.
Jinaké změny nastalé během roku neb ukládacího období ve výši činže nemají
vlivu na výměru všeobecného vodného.
§ 8.
Všeobecné vodné předpisuje obecní starosta.
(2) O předpisu vodného jest vydati majiteli (trvalému uživateli) domu
nebo jeho plnomocníku platební rozkaz tak upravený, aby z něho byly zřejmy
základ a výměra vodného pro každého, kdo je poplatkem povinen.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen o vyměřeném vodném všechny
osoby vodným povinné (§ 2) nejdéle ve 3 dnech vyrozuměti a, že i kdy se tak
stalo, na platebním rozkaze dáti potvrditi. Neučiní-li tak, jest dotčené
osobě vodným povinné práv ze škody jí případně vzešlé.
Spoluvlastníci domu jsou povinni oznámiti obecnímu úřadu společného
zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati kteréhokoli spoluvlastníka za
zmocněnce ostatních.
§ 9.
Z platebního rozkazu může se odvolati jak majitel domu tak i dotčená osoba
dávkou povinná.
Odvolání jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc ode dne, kdy
prošla lhůta pro vyrozumění osob dávkou povinných stanovená.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se
odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí toto jest
konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
Stejně nestaví povinnosti platiti dávku rekurs podaný proti vyměřené dani
činžovní.
§ 10.
Z rozhodnutí obecního úřadu o žádosti za odpis dávky podle § 7 může se
odvolati pouze majitel (trvalý uživatel) domu.
Odvolání jest podati u obecního úřadu do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy bylo
majiteli (trvalému uživateli) domu doručeno vyrozumění o vyřízené žádosti.
Třetí odstavec § 9 platí obdobně.
Zvláštní vodné.
§ 11.
Zvláštní vodné platí se za každou bezprostřední se bezesporu vody
z veřejného vodovodu v nemovitostech nebo na nemovitostech, do nichž nebo
na něž veřejný vodovod jest zaveden, a to dle velikosti spotřeby.
Tato se určuje pravidelně měřením skutečně odebraného množství vody,
výjimkou paušálně.
Je-li v obytném domě podnik, živnost nebo zařízení, jež způsobuje větší
spotřebu vody, může obec k důvodné žádosti ostatních nájemníků žádati, aby
byla spotřeba to odměřována zvláště, případně může tuto větší spotřebu
ustanoviti paušálem.
Naproti tomu může držitel místností obchodních nebo živnostenských, ve
kterých spotřeba vody zůstává za průměrnou spotřebou vody v domácnosti,
v dohodě s obcí svým nákladem dáti zříditi vodoměr, kterým by skutečná
spotřeba vody v těchto místnostech byla zjišťována.
§ 12.
Základem pro vyměření zvláštního vodného jest skutečná spotřeba vody,
zjištěná podle ustanovení § 11 v kubických metrech a prodejní cena 1 m3
vody vyšetřená podle skutečných nákladů na zřízení, udržování a provoz
vodovodu.
Tato prodejní cena se stanoví až na další penízem 3 Kč *) za 1 m3 vody.
Skutečná spotřeba vody se vyšetří pololetně pro každou nemovitost,
opatřenou vodoměrem. V obytných domech podle spotřeby vypočtený úhrnný
obnos prodejní ceny vody rozvrhne se na všechny byty a obchodní nebo jinaké
místnosti - pokud v prošlém období nebyly neužívány - v poměru nájemného
nebo činžovních hodnot, které jsou základem pro vyměření všeobecného
vodného. Předem však nutno vyloučiti onu část úplaty, která připadá na
podnik, živnost nebo jinaké zařízení, pro které se spotřeba vody podle
ustanovení § 11, odst. 3. a 4., zjišťuje buď dílčím vodoměrem nebo
paušálem.
Podle provedeného rozvrhu na jednotlivý byt nebo na místnosti obchodní nebo
živnostenské, pro které byla spotřeba vody zvláště zjištěna nebo u nichž se
stanoví paušálně, připadající část celkové úplaty se zmenší o všeobecné vodné, na dotčené místnosti
připadající, zbytek pak činí zvláštní vodné, které jest zapraviti.
Byla-li náhrada za skutečně spotřebovanou vodu menší než všeobecné vodné,
nepředepíše se zvláštní vodné, ale také všeobecné vodné zůstává beze změny.
§ 13.
Užívá-li se vody z veřejného vodovodu v zahradě, jest obec oprávněna
žádati, aby příslušný výtok opatřen byl na útraty majitele (trvalého
uživatele) zahrady vodoměrem, je-li zahrada větší než 500 m2, nebo je-li
v ní zařízen umělý vodomet nebo umělá nádržka s volným odtokem. Pro
vyšetření obnosu zvláštního vodného platí ustanovení § 12 obdobně.
Neučiní-li obec tak, nebo jde-li o menší zahradu, na kterou jest veřejný
vodovod zaveden, stanoví se obnos zvláštního vodného paušálem.
Umělé zavodňování zahrady vodou z veřejného vodovodu umělými zavodňovacími
přiváděči (struhami) a stružkami nebo výtopou není dovoleno.
§ 14.
Za vodu spotřebovanou k bourání a k stavbám (novým stavbám, přístavbám a
přestavbám), dodává-li se voda přítokem neodměřeným, platí se zvláštní
vodné, které se vypočte podle zastavěné plochy jednotlivých poschodí, a to
podle celkové půdorysné plochy sklepů, souterrainů, přízemí, mezipatra,
jednotlivých pater i půdy, je-li v ní aspoň jedna místnost projektována.
Není-li v půdě žádná místnost, počítá se pro výpočet vodného pouze polovice
plochy.
Vodné za 1 m2 takto zjištěné plochy činí 10 h.
Odběratel vody dodávané takto neodměřeným výtokem jest povinen včas
oznámiti městskému úřadu, kdy bourání nebo stavbu ukončí, aby mohl býti
neodměřený přítok vody včas zastaven.
Obec má právo zastaviti neodměřený přítok vody, plýtvá-li se vodou nebo
užívá-li se jí k jinému účelu, než ke kterému byl neodměřený výtok povolen.
§ 15.
Zvláštní vodné povinen jest platiti:
1. Každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu
najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pak majitel domu co
do místností jím samým užívaných,
2. v případech § 13 majitel (trvalý uživatel) zahrady, který však jest
oprávněn přesunouti je na nájemce nebo jinakého uživatele zahrady,
3. v případech § 14 stavebník.
§ 16.
Zvláštní vodné stanovené podle §§ 12 a 13 podle skutečné spotřeby vody jest
splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu, poplatníci jsou však
povinni zároveň se všeobecným vodným odvésti napřed poměrnou splátku podle
průměrné spotřeby vody prošlého kalendářního roku. Konečné súčtování se
provede po zjištění skutečného odběru vody za celý rok berní.
Paušálně stanovené zvláštní vodné splatno jest napřed ve stejných lhůtách,
v jakých se v obci obvykle platí nájemné.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž
přenechal místnosti k bezplatnému užívání, zvláštní vodné případně splátky
podle prvního odstavce vybrati a odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů
počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení
a odvod dávky.
Zvláštní vodné za vodu dodávanou přítokem neodměřeným podle § 14 jest
splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
Všeobecná ustanovení.
§ 19.
Obec má právo naříditi, aby voda z obecního vodovodu braná byla odměřována
výhradně vodoměry jí dodanými a osazenými, ať jde o vodoměry hlavní nebo
vodoměry podružné.
Vodoměry obcí opatřené zůstávají i po osazení jejím vlastnictvím a
odběratel vody ručí obci za jejich poškození nebo zcizení. Odběratel vody
musí chrániti vodoměr před zamrznutím a opatřiti a udržovati vlastním
nákladem skříň na vodoměr předepsaného rozměru a tvaru.
Osazení vodoměru děje se na náklad majitele nemovitosti, při vodoměrech
podružných na náklad toho, jehož odběr vody tímto podružným vodoměrem má
býti zjišťován.
Za zapůjčení vodoměru povinny jsou osoby v odst. 3. jmenované platiti
paušální poplatek v pololetních, dnem ..... a ..... splatných lhůtách podle
této sazby. *)
Za tento poplatek bude obec vodoměr také udržovati, t. j. obstarávati
takové opravy vodoměru, kterých bude potřebí následkem obyčejného
opotřebování; při vodoměrech cejchovaných pak opatří také vše, co jest
zákonem předepsáno o cejchování vodoměrů.
§ 20.
Odběratel vody jest povinen vyhověti všem předpisům a nařízením obcí
vydaným k zabezpečení správného zjištění spotřeby vody a sděliti s obcí
všechna žádaná data podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Obec jest oprávněna svými zřízenci dáti kontrolovati přítok vody do domu a
stav vodovodu, jakož i přezkoušeti chod vodoměru. Držitel vodoměru, jeho
zřízenci i nájemníci jsou proto povinni dovoliti obecním zřízencům kdykoli
přístup do všech místností, kudy jest vodovod veden, a nesmějí jim
v provedení kontroly brániti.
Držitel vodoměru nebo jeho zástupce může se zúčastniti úředních úkonů
zřízenců obecních, jež souvisejí se zjištěním spotřeby vody.
§ 22.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry poplatků, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
Obec jest vedle toho oprávněna případně i uzavříti přítok vody, dokud
nebude učiněna náprava.
§ 24.
Z částek vodného, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel (trvalý
uživatel) domu nebo zařízení vodnému podléhajícího platiti 6 % úroky
z prodlení, činí-li vodné z dotčeného předmětu připadající celoročně více
než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá
platiti vodne pravoplatně předepsané, platí ustanovení odst. 1. obdobně pro
nájemníka.
§ 25.
Vodné, dně pokutu včas nezapravenou dobývá obecní starosta. O řízení
exekučním platí táž ustanovení jako pro dobývá nezaplacených daní.
Výnos pokud připadá místnímu ústavu chudých.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ POPLATKŮ ZA VPUŠTĚNÍ STOK A POTRUBÍ DOMOVNÍCH DO OBECNÍCH STOK A POUŽÍVÁNÍ TĚCHTO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a
usnesení obecního zastupitelstva ze dne ....., aby se v obci .....
počínajíc dnem ..... až do ..... vybíraly poplatky za vpuštění stok a
potrubí domovních do obecních stok a používání těchto podle těchto
pravidel:
§ 1.
Za vpuštění stok a potrubí domovních do stok obecních vybírá se od majitelů
(trvalých uživatelů) nemovitostí obecními stokami odvodňovaných jednou pro
vždy poplatek (stočné).
§ 2.
K částečné úhradě nákladů na udržování obecních stok jsou mimo stočné
jednou pro vždy placené (§ 1) povinni majitelé (trvalí uživatelé) všech
budov v obvodu obce k obecním stokám připojených odváděti roční poplatek za
používání.
Stočné.
§ 3.
Sazba poplatku obnáší:
a) 10 h za každý čtverečný metr plochy nezastavěné a
b) 20 h za každý čtverečný metr plochy zastavěné.
§ 4.
K plochám nezastavěným stočnému podrobeným náležejí dvory, zahrady, soukromé cesty a
otevřená místa stavební, odvodňují-li se, byť i jen nepřímo, t. j.
prostřednictvím společného kanálu, připojením k obecním stokám.
§ 5.
Plocha zastavěná vypočte se tím způsobem, že výměra půdorysu násobí se
počtem pater budovy, při čemž zvláště se počítá přízemí i jednotlivá patra.
Polopatra počítají se rovněž za celá patra.
Sklepní a podkrovní místnosti používané za bydliště, prádelnu nebo stáj
podléhají sazbě 10 h za každý čtverečný metr zastavěné plochy; jinak se
půda a sklep do počtu pater nečítají.
Na arkýře, výstupky, pavlače a pod. nebéře se při výměře poplatné plochy
zřetele.
Při budovách vysokých, nedělených v patra, jakož i při těch, jež obsahují
místnosti zaujímající do výšky více než 1 patro, vybírá se poplatek rovněž
dle zastavěné plochy a se zřetelem k tomu, kolikrát je ve výši celé budovy
obsažena výška patrová.
§ 6.
Stočné jsou povinni platiti všichni majitelé (trvalí uživatelé):
I. budov:
a) po vydání těchto pravidel postavených,
b) před vydáním těchto pravidel postavených, ale dosud k obecním stokám
nepřipojených, jakmile připojení bude provedeno;
II. ploch nezastavěných, které ke stokám obecním zvláštní stokou třeba
jen způsobem v § 4 naznačeným budou připojeny.
§ 7.
Z budov starých k obecním stokám již připojených povinni jsou majitelé
(trvalí uživatelé) platiti stočné jen tehdy, když po dni vyhlášení těchto
pravidel
a) byla stavební změnou původně zastavěná plocha zvětšena, nebo
b) vnitřní úpravou místnosti dosud stočnému nepodrobené (na př. půda,
sklep) byly přeměněny v místnosti pro výpočet stočného započitatelně, nebo
c) byly zavedeny v domě splachovací klosety, koupelny atd., nebo nově
zaveden vodovod.
V prvém a druhém případě nutno doplatiti stočné dle § 3 b) z nově
vzniklých, stočnému podrobených místností; v posledním případu vyměří se
stočné poloviční sazbou.
Přemění-li se plocha nezastavěná, z níž bylo zaplaceno stočné podle § 3 a),
na zastavěnou, nutno doplatiti stočné podle § 3 b).
§ 8.
Zřízení odpadu vodovodního v domě, ke stokám obecním nepřipojeném, pokládá
se za zřízení stoky a nutno v tom případu stočné zaplatiti.
§ 9.
Majitelé (trvalí uživatelé) budov, kteří vlastním nákladem zřídili stoku
uliční z důvodu, že obecní tu dosud nebyla, jsou povinni pouze
k polovičnímu příplatku dle § 7.
Stejné ustanovení platí o těch, kdož na zřízení obecní stoky přispěli podle
ustanovení § 26 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.
§ 10.
Provedení přípojky provésti nutno dle předpisů v tom ohledu stavebním
úřadem vydaných.
Opravy starých kanálů, s povolením úřadu stavebního prováděné, nejsou novým
připojením.
§ 11.
Stočné vyměřuje se zpravidla hned při komisi kolaudační a vyznačeno budiž
v protokole o jednání této komise sepsaném.
§ 12.
O předepsaném stočném vydati jest obecním starostou osobě poplatkem tímto
povinné (§ 1) platební rozkaz, který obsahujž jmenovitě též základ a
výpočet stočného.
Z platebního rozkazu lze se odvolati k obecnímu zastupitelstvu. Odvolání
jest podati do 14 dnů po doručení platebního rozkazu u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu
úřadu dohlédacímu *), jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 13.
Stočné jest splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
Poplatek za používání obecních stok.
§ 14.
(1) Základem pro vyměření poplatku je nájemné nebo nájemní hodnota
jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po odečtení
položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření dané
činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou
poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební
před 28. lednem 1917, je základem pro vyměření poplatku nájemné nebo
nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení
položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně
činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou
poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno,
nejsou základem pro vyměření poplatku.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených zjistí se nájemné nebo
nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní
s omezením podle ustanovení odst. 2.
(4) Poplatek se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty) každého
jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož
uživatele v témže domě.
(5) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy;
neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec
oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov,
může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření
poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření,
je-li ho třeba.
(6) Sazba podniku činí 5 % nájemného nebo nájemní hodnoty; v budovách
(částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení
stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba poplatku na polovici, pokud
zákon nestanoví jinak.*)
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela
podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 14.
(1) Základem pro vyměření poplatku je počet a účel místností.
(2) Poplatek se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé
místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(3) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy;
neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec
oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov,
může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření
poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření,
je-li ho třeba.
(4) Sazba poplatku činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, kloset,
prádelna a koupelna) ročně 10 Kč; z každé takové místnosti, používané
společně, ročně 5 Kč pro každého poplatku povinného,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i
kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně,
chlévy a pod. ročně 20 Kč.]**)
§ 15.
Ustanovení vzorných pravidel pro vybírání dávky z nájemného nebo z
používaných místností a povinnosti platební, splatnosti, předpisu,
platebním rozkaze, odvolání, odpisu a o ustanoveních trestních platí
obdobně; rovněž platí obdobně ustanovení o osvobození od dávky z nájemného
nebo z používaných místností s tou odchylkou, že osvobození nevztahuje se
na budovy (části budov), uvedené v § 126, č. 8. zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.
Ustanovení společná.
§ 16.
O promlčení stočného a poplatku za používání obecních stok platí táž
ustanovení jako o promlčení daní přímých.
§ 17.
Z částek těchto poplatků, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel
(trvalý uživatel) nemovitosti platiti 6%ní úroky z prodlení, a to při
stočném, činí-li toto aspoň 50 Kč, při poplatku za používání obecních stok,
činí-li dávka z dotčené nemovitosti připadající celoročně více než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá
platiti pravoplatně předepsaný poplatek za používání obecních stok, platí
příslušné ustanovení odst. 1. obdobně pro nájemníka.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍCH POPLATKŮ STAVEBNÍCH.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 28 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby byly v obci
..... ode ..... do dne ..... vybírání poplatky stavební podle těchto
pravidel:
§ 1.
Poplatky stavební se vybírají:
1. za komise konané stavebním úřadem podle stavebního řádu;
2. za povolení k rozdělení pozemku na stavební místa (poplatek
parcelační) nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště;
3. za výkon dozoru stavebního úřadu na stavbu;
4. za povolení, aby mohlo býti při stavbě užito veřejného statku.
§ 2.
Za komise konané stavebním úřadem podle stavebního řádu platiti jest:
a) při novostavbách 200 Kč;
b) při přístavbách, přestavbách, stavebních změnách, při bourání, při
stanovení stavební čáry, výše rovinné a pod., při nichž bude nutno provésti
vyšetření komisí, peníz 100 Kč;
c) za komisionelní prohlídku budov nebo jejich částí za příčinou
dovolení k obývání nebo k užívání jich platí se poplatek, jaký byl stanoven
při řízení o povolení stavebním;
d) za šetření konané o žádosti za povolení ke zřízení výkladce (výkladní
skříně) vyměřuje se poplatek podle délky výkladce (výkladní skříně), a to
při délce 1.50 m základní sazbu 20 Kč, při délce větší za každý započatý
metr 4 Kč;
e) ve všech ostatních případech, při nichž nutno šetření provésti na
místě samém jednotlivým znalcem bez komisionelního šetření, 50 Kč.
§ 3.
Poplatek komisionelní jest platiti za každé komisionelní řízení, vykonané
podle stavebního řádu ať na žádost strany, ať z povinností úřední a bez
ohledu na to, byla-li stavba povolena čili nic.
Konalo-li se v jedné stavební věci několik komisí, platiti jest poplatek
tolikrát, kolikrát se komisionelní řízení konalo, jmenovitě bylo-li řízení
odročeno pro nedostatečné plány nebo pro jinou vadu žadatelem zaviněnou
nebo na jeho výslovnou žádost.
§ 4.
Poplatek komisionelní se neplatí za komisionelní řízení konané k
1. vyšetření stavebních opatření při nebezpečenství sesutí,
2. vyšetření stavebních opatření při požáru a na spáleništi,
3. vyšetření závad na domech, které mají býti odstraněny,
4. vyšetřování, na základě jehož se má naříditi vyklizení bytu,
5. vyšetření k trestnímu řízení.
§ 5.
Za pravoplatné povolení k rozdělení pozemků na místo stavební (parcelaci ve
smyslu stavebního řádu) nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na
staveniště platiti jest vedle komisionelního poplatku (§§ 2 až 4) zvláštní
poplatek, který činí z každého čtverečního metru plochy k parcelaci určené
1 Kč, jde-li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami souvislými, a 50 h,
jde-li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami nesouvislými (jako jsou
domy v zahradách, rodinné domky, vily, továrny, budovy isolované a pod.).
Při výpočtu poplatku se nepočítají plochy, které musí býti bezplatně
postoupeny na veřejné ulice a náměstí.
Poplatek parcelační platiti jest pouze za pravoplatné povolení, nikoli též
za prodloužení daného již povolení k parcelaci; pouze tehdy, bylo-li dáno
povolení k parcelaci před zavedením poplatku parcelačního, jest zapraviti
dávku, prodlouží-li se platnost daného povolení po započetí působnosti
těchto pravidel.
§ 6.
Za úřední povolení ve věcech stavebních vybírají se vedle poplatků
komisionelních (§§ 2 až 4) poplatky (stavební taxy) podle těchto sazeb:
Za ustanovení stavební čáry a svahu (niveau) za běžný metr fronty (včetně
délky uličního oplocení zahrádky neb dvora) K 250.
Za novostavby, přístavby, přestavby a nástavby:
a) budovy obytných:
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K
-.60
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 zastavěné plochy
K -.40
b) budov hospodářských (vedlejších při budovách obytných neb
samostatných budov hospodářských):
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K -
.40
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 plochy K -.20
c) budov průmyslových, živnostenských, obchodních a veřejných:
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K
-.80
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 zastavěné plochy
K -.60
Za stavební změny a úpravy při budovách stávajících jakéhokoli druhu neb
účelu:
za přestavbu střechy (krovu) za 1 m2 plochy základové K -.40
za zřízení podkrovních bytů 1 m2 plochy základové K -.40
za změnu neb zřízení schodiště za 1 m2 plochy základové za každé poschodí
K -.90
za změnu neb zřízení sklepů a lednic v budově neb mimo budovu za 1 m2
plochy základové K -.40
za změnu neb zřízení balkonu neb arkýře do ulice za 1 m2 plochy základové
K 8.-
za změnu neb zřízení výkladů a portálů do ulice za 1 m2 plochy pohledové
K 4.-
za zřízení neb změnu oken a dveří do ulice za 1 m2 plochy pohledové
K 3.-
za vybourání neb zřízení kleneb stropů a vnitřních zdí za 1 m2 plochy
pohledové K -.60
za změnu neb zřízení komínů za 1 m2 běžné výšky K 2.-
za změnu neb zřízení žumpy (hnojiště) z 1 m2 plochy základové K 2.-
za stavbu opěrné zdi mimo budovu za 1 m2 plochy pohledové K -.60
za zřízení vodovodů, plynovodů, elektrických vedení a hromosvodů v budovách
stávajících, poplatek K 30.-
Za ohrady:
Za stabilní ohradu k ulici, za běžný metr K -.80
za provisorní ohradu k ulici, za běžný metr K -.40
§ 7.
Za dozor stavebního úřadu během provádění staveb v § 6 uvedených vyměřuje
se kromě toho zvláštní poplatek poloviční sazbou poplatků v § 6 uvedených.
§ 8.
Za povolení, aby mohlo býti při stavbách užito veřejného statku obecního,
vybírá se poplatek z plochy zabrané lešením, stavebními hmotami a náčiním
takto:
1. Nesahá-li lešení do veřejného statku dále než 2 m od stavební čáry,
neplatí se z plochy jím zabrané nic. Sahá-li však lešení dále než 2 m od
stavební čáry do veřejného statku, platí se z každého čtverečného metru
plochy takto více použité denně 10 h.
2. Z každého m2 plochy veřejného statku, zabrané ukládáním stavebních
hmot a náčiní nebo jakýmkoli jiným způsobem při provádění staveb, přestaveb
neb oprav, platí se denně 5 h.
Sazby tyto platí pro plochy zabrané s povolením stavebního úřadu (stavební
komise).
Zabral-li by stavebník veřejný statek bez předchozího povolení na jiném než
vykázaném na místě nebo na větší než vyměřené ploše, zaplatí, bez újmy
zodpovědnosti trestní podle § 14 těchto pravidel, poplatek dvojnásobný
z každého m2 plochy veřejného statku, bez povolení takto užívaného.
Poplatek se platí podle skutečné výměry plochy zabrané, nehledíc k prázdným
mezerám mezi složenými předměty, a za celou dobu od počátku zabrání až do
skutečného úplného vyklizení zabrané plochy a učiněného oznámení o tom
stavebním úřadu.
§ 9.
Za používání veřejného statku obecního zabraného stavebnímu výstupky
dovolenými podle stavebního řádu platí se jednou pro vždy za každý m2
zabrané plochy dvě třetiny ceny, která se v době stavby platí za 1 m2
stavebního místa v té poloze místní. V případech pochybných určí cenu tu
stavební úřad.
Je-li na façadě domu takových výstupků (balkonů, arkýřů a pod.) několik ve
svislé řadě nad sebou, počítati jest při vyměření dávky jen plochu jedním,
nejdále vynikajícím výstupkem zabranou.
§ 10.
Jde-li o stavby obecně prospěšné nebo nouzové, platí se poplatky
komisionelní pouze jednou polovicí, poplatky uvedené v §§ 6, 7 a 8 jednou
třetinou stanovené pravidelné výše.
§ 11.
Poplatky stavební platiti jest povinen:
1. poplatky komisionelní ten, k jehož žádosti se komisionelní řízení
koná, leč by šlo o věc trestní, nebo kdo jinak zavdal ke komisi příčinu;
2. poplatek parcelační, případně poplatek za povolení k přeměně
nezastavěných pozemků na staveniště ten, jemuž povolení podle § 5 vydáno;
3. poplatky stavební podle §§ 6 až 9 pak stavebník.
§ 12.
Poplatky stavební předpisuje obecní starosta.
Z platebního rozkazu lze se odvolati k obecnímu zastupitelstva. Odvolání
jest podati do 14 dnů po doručení platebního rozkazu u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu
úřadu dohlédacímu *), jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 13.
Poplatky komisionelní a poplatky uvedené v §§ 5, 6, 7 a 9 jsou splatny do
14 dnů po doručení platebního rozkazu, poplatky uvedené v § 8 jsou splatny
podle výše platebním rozkazem na jeden den stanovené měsíčně pozadu.
Z částek poplatků včas nezapravených platiti jest 6 % úrok z prodlení,
jestliže poplatek najednou nebo za jednoměsíční období splatný činí aspoň
50 Kč.
§ 14.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry poplatků, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ POPLATKU ZA DOBROVOLNÉ PROPŮJČENÍ NEBO ZA DOBROVOLNÉ PŘISLÍBENÍ PRÁVA DOMOVSKÉHO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ....., aby v obci ..... byl vybírán
v době ode dne ..... do dne ..... poplatek za dobrovolné propůjčení nebo za
dobrovolné přislíbení práva domovského podle těchto pravidel:
§ 1.
Obec vybírá za dobrovolné propůjčení nebo za dobrovolné přislíbení práva
domovského poplatek, který povinen jest platiti každý, jemuž, ač nemá
zákonného nároku na přijetí do svazku obce, domovské právo bylo propůjčeno
nebo přislíbeno.
§ 2.
Výši poplatku v každém jednotlivém případě určuje obecní zastupitelstvo
podle volného uvážení, hledíc při tom k osobním, rodinným, výdělkovým a
majetkovým poměrům žadatele. Poplatek nesmí však v jednotlivém případě
činiti více než 10.000 Kč.
§ 3.
Dobrovolné propůjčení nebo dobrovolné přislíbení práva domovského děje se
v každém případě s podmínkou, že bude určený poplatek nejdéle do 14 dnů po
vyrozumění o jeho výši zapraven u obecní pokladny. Výměr o dobrovolném
propůjčení nebo přislíbení práva domovského bude vydán teprve na průkaz o
zapravení poplatku.
§ 4.
Proti určené výši poplatku lze se odvolati pouze tehdy, byl-li stanoven ve
výměře vyšší, než jaká jest v § 2 za nejvýše přípustnou označena.
Odvolání podati jest do 14 dnů po vyrozumění u obecního úřadu. Rozhoduje o
něm bezprostřední dohlédací úřad *), jehož rozhodnutí jest konečné.
§ 5.
Poplatek zapravený za dobrovolné přislíbení práva domovského se vrátí,
nebylo-li žadateli přiznáno státní občanství republiky Československé.
Žádost o vrácení podati jest v nepřestupné lhůtě 14 dnů po tom, kdy byl
žadatel vyrozuměn o zamítavém vyřízení žádosti za přiznání státního
občanství republiky Československé.
O žádosti za vrácení poplatku rozhoduje obecní rada, z jejíhož rozhodnutí
lze se odvolati k obecnímu zastupitelstvu. Odvolání podati jest do 14 dnů
po vyrozumění u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu
úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.
DODATEK II.
(K § 35 zákona.)
PRAVIDLA PRO VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z MASA.
Zemský správní výbor v Praze povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 35 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
aby v obci ..... vybírána byla od dne ..... do dne ..... obecní dávka
z masa podle těchto ustanovení.
§ 1.
Dávka z masa vybírá se z veškerého masa, které dle §§ 1 a 5 zákona ze dne
14. dubna 1920, čís. 262 Sb. z. a n., podléhá státní dani z masa.
§ 2.
Dávka se vyměřuje a vybírá jako státní daň z masa buď dle váhy nebo z kusu.
Sazby dávky masa jsou:
I. Dávka dle váhy.
1. Dávka z masa činí 5 h z 1 kg.
2. Zapravuje-li se dávka ze živých zvířat, sráží se u koní a mulů
polovina, u hovězího, skopového a kozího dobytka jedna třetina, u telat a
hříbat (do 85 kg živé váhy) a oslů jedna pětina a u vepřového dobytka jedna
desetina.
3. Zapravuje-li se dávka ze zabitých telat a hříbat do 70 kg mrtvé váhy
a ze zabitého skopového a kozího dobytka, vesměs v kůži, sráží se jedna
desetina.
4. Z masa připraveného a z masných výrobků činí dávka 10 h z 1 kg.
II. Dávka z kusu
činí:
1. Z dobytka hovězího (býci, voli, krávy, bůvoli, mladý dobytek)
do 180 kg živé váhy 6 K 25 h
do 400 kg živé váhy 12 K 50 h
přes 400 kg živé váhy 25K - h
2.
z koní a mulů do 400 kg živé váhy 6 K 25 h
přes 400 kg živé váhy 12 K 50 h
3. z telat a hříbat:
do 85 kg živé váhy neb 70 kg mrtvé váhy 3 K - h
dále oslů 3 K - h
4. z dobytka skopového a kozího, a to:
a) ovcí, beranů, skopců, koz a kozlů 1 K 50 h
b) jehňat do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 50 h
c) kůzlat do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 25 h
5. z dobytka vepřového:
a) do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 50 h
b) do 20 kg živé váhy neb 18 kg mrtvé váhy 75 h
c) do 80 kg živé váhy neb 70 kg mrtvé váhy 3 K - h
d) do 150 kg živé váhy neb 130 kg mrtvé váhy 6 K - h
e) přes 150 kg živé váhy neb 130 kg mrtvé váhy 9 K - h
§ 3.
Zapraviti dávku jsou povinni:
1. kdo v obvodu obce dobytek porážejí nebo porážeti dávají,
2. kdo maso do obce dopravují nebo dopravovati dávají.
§ 4.
Dávka se vybírá přímo z každé porážky nebo z každé zásilky (dopravy).
Výjimkou se nevybírá dávky, dopravuje-li se do obce maso b výrobky z masa
ve váze nejvýše 5 kg. Výhoda tato nevztahuje se na ty, kdo po živnostensku
konají porážku dobytka nebo maso prodávají nebo zpracovávají.
§ 5.
Obec jest oprávněna dávku buď
a) vybírati vlastními orgány, které k tomu obecní zastupitelstvo určí,
nebo
b) ji na jeden rok paušalovati v dohodě s osobami dávkou povinnými.
Rozhodnutí o výši paušálu a podmínkách paušalování přísluší obecnímu
zastupitelstvu po slyšení finanční komise. Usnesení schvaluje bezprostřední
dohlédací úřad (§ 48 cit. zák.), jemuž jest předložiti všechny údaje o
pravděpodobném výnosu z dávky.
§ 6.
Dávka jest splatna
1. při porážkách:
a) platí-li se dávka z kusu, před porážkou;
b) platí-li se dávka podle váhy, jakmile byla zjištěna váha porážkou
získaného masa, vždy však dříve, než bylo maso uloženo do chladíren nebo
jinak odstraněno z místnosti jatečních;
2. dopravuje-li se do obce maso odjinud, před jeho uložením nebo
dopravením do živnostenské provozovny.
Obec jest oprávněna naříditi, aby váha masa do obce odjinud dopraveného
byla zjišťována na jatkách nebo na obecní váze.
§ 7.
Nejpozději se zapravením dávky má ohlásiti platitel dávky u obecního úřadu
ústně nebo písemně na předepsaných tiskopisech
1. jméno toho, kdo jest povinen dávku platiti,
2. úkon, (porážku, dovoz odjinud), který zakládá povinnost k dávce,
3. kdy a kde se tento úkon má provésti, a
4. druh a množství dobytka nebo masa.
§ 8.
Dávka se platí u (pokladny) obecního úřadu.
O zaplacení dávky vydá se poplatníku v každém případě stvrzenka, která
obsahujž: datum, přihlášky, úkon zakládající povinnost k dávce a den jeho
provedení, druh a množství dobytka nebo masa (masných výrobků) dávce
podrobeného, obnos zaplacené dávky, den platby a kde tato súčtována.
Učiní-li se přihláška před splatností dávky (§ 6), jest potvrzení o učiněné
přihlášce při placení dávky předložiti.
§ 9.
Zjistí-li se hned po vykonané porážce zdravotní prohlídkou, že maso b část
jeho není způsobilá k lidskému požívání, vrátí obec dávku za toto
nepoživatelné maso dle těchto zásad:
Byla-li dávka z porážky zapravena dle váhy, nebo byla-li sice zapravena
z kusu, obnáší-li však nejméně tolik, kolik odpovídá váze po porážce
zjištěné, vrátí se dávka plnou částkou, připadající na maso k lidskému
požívání nezpůsobilé. Byla-li však dávka zapravena z kusu a obnáší-li méně
než činí dávka vypadající dle váhy po porážce zjištěné, zmenšuje se částka,
která má býti za maso k lidskému požívání nezpůsobilé vrácena, o tento
rozdíl.
§ 10.
Porážky, které se konají z nařízení úředního, aby čeleno bylo nákazám
dobytčím, není třeba napřed ohlašovati a dávku z nich zapravovati; porážky
takové nutno však stranou, které poražený dobytek patří, nebo které byl
nákazovou komisí ponechán, ohlásiti během následujícího všedního dne po
vykonané porážce, vždy však dříve ještě, než i jen část masa k lidskému
požívání způsobilého byla odstraněna z místnosti, kde porážka byla
vykonána; zároveň s ohláškou nutno, s uvedením řečeného úředního rozkazu,
zapraviti dávku z onoho masa, které jest k lidskému požívání způsobilé.
Bylo-li poražené zvíře nákazovou komisí buď prodáno k zpeněžení nebo
ponecháno vlastníkovi, přechází povinnost ohlásiti porážku a zapravovati
dávku z masa na dotčenou z těchto osob.
Na požádání obecních orgánů, pověřených vybíráním a kontrolou dávky z masa,
musí strana předložiti úřední rozkaz k nahlédnutí.
§ 11.
Musí-li býti vykonána porážka dobytka v době, kdy předběžné zapravení dávky
není možné, může býti dávka zapravena s udáním důvodu během 24 hodin po
porážce; lhůta tato se počítá podle doby, kdy úřad, oprávněný přijímati
dávku, jest otevřen; na požádání obecních orgánů, pověřených vybíráním a
kontrolou obecní dávky, musí býti okolnost, že šlo o nutnou porážku,
věrohodně prokázána.
§ 12.
Živnostník, který porážku vykonává pro někoho jiného, jest povinen,
vyjímaje případy v § 10 označené, přesvědčiti se o tom, že dávka byla
správně zapravena, a potvrditi svým podpisem platební stvrzenku.
Živnostník tento ručí za dávku nebo případné nedoplatky i s pokutou, a to i
tenkráte, dá-li vykonati porážku svým zřízencem.
(Stejné závazky mají podnikatelé veřejných jatek co do všech porážek,
v těchto jatkách kýmkoli konaných).
§ 13.
Maso, které se má z obce vyvézti nebo které se obcí prováží, nutno ohlásiti
a dávku z něho zapraviti dle předpisů uvedených v §§ 6 až 8.
Je-li postaráno dostatečnou kontrolou o to, že se poražený dobytek nebo
maso určené k provozu nebo vývozu skutečně z obce vyveze, může obec na
základě usnesení obecního zastupitelstva od vybírání dávky v těchto
případech upustiti.
§ 14.
Zaplacená dávka vrátí se při vývozu masa z obce, avšak pouze tehdy, nejde-
li o dávku paušalovanou a vyváží-li se buď zvířata celá nebo maso najednou
ve váze aspoň 25 kg.
Poráží-li se zvířata v místě za účelem živnostenského zpracování masa a
platí-li se dávka z masa podle váhy (§ 2, I. - nikoliv z kusu), vrátí se
dávka za vyvezené masné výrobky neb maso připravované podle jich skutečné
váhy ve výši 50 % dávky z masa, uvedené v § 2, I., č. 1., a to pouze tehdy,
vyváží-li se najednou aspoň 25 kg masných výrobků neb masa připravovaného.
Vývoz jest předem ohlásiti na předepsaném formuláři u obecního úřadu, načež
se vydá straně vývozní list.
Tento obsahujž: jméno zasilatelovo, způsob zaslání, druh a váhu vyvezeného
masa (masných výrobků), jméno a bydliště příjemcovo a dobu vývozu.
Obecní úřad jest oprávněn nejdéle do 1 hodiny po došlém oznámení se o
správnosti údajů přesvědčiti. Neučiní-li tak v této době, platí údaje ke
vrácení dávky učiněné za prokázány.
Vyveze-li poplatník zásilku bez oznámení nebo dříve, než projde lhůta
k přehlídce, nemá nároku na vrácení dávky.
Při zásilkách poštou nebo drahou činí potvrzení pošty nebo dráhy doklad o
správném vývozu.
Maso nebo masné výrobky k vývozu ohlášené musí býti do 24 hodin vyvezeny.
§ 15.
Osoby, které k účelům živnostenským v obvodu obce dobytek porážejí nebo
maso (výrobky z masa) do obce dovážejí, jsou povinny obci udati místnosti,
ve kterých maso (masné výrobky) dávce podrobené přechovávají, místnosti
tyto zevně označiti a nesmějí do nich zamezovati přístupu orgánům, kteří
obcí ke kontrole dávky jsou určeni.
§ 16.
Orgánové obcí k tomu ustanovení mají právo přesvědčiti se o správnosti
údajů, učiněných osobami dávkou povinnými za účelem vyměření dávky,
jmenovitě o druhu a množství masa (výrobků z masa) dávce podléhajícího a
k tomu konci i vstoupiti do místností, ve kterých se maso (výrobky z masa)
dávce podrobené přechovává.
§ 17.
K témuž účelu jsou jatky (veřejné i soukromé) kdykoli přístupny orgánům
pověřeným vybíráním a kontrolou obecní dávky z masa.
Tito orgánové mají též právo nahlížeti do zápisů o porážkách (jateční
protokoly) a o dovozu masa a vůbec do všech zápisů a listin, týkajících se
dobytka a masa na jatky dopravovaného.
§ 18.
Obec jest oprávněna, má-li odůvodněnou domněnku, že ustanovení pravidel
k zajištění dávky nestačí, uvaliti na jednotlivé podnikatele masných
živností (§ 20 zák. ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n.) zostřený
dozor, spočívající v tom, že se jmenovaným uloží povinnost, aby ohlašovali
v určité lhůtě napřed každý přírůstek a úbytek v počtu dobytka, dále každou
porážku i každý odběr masa a aby buď konali o těchto ohláškách zevrubné
zápisy na zvláštním tiskopisu nebo je dali zapisovati od dozorčích orgánů.
Zostřený dozor může se naříditi jen na základě usnesení obecního
zastupitelstva.
O zostřeném dozoru platí ustanovení §§ 18 až 21 nařízení vlády ze dne 26.
dubna 1920, čís. 263 Sb. z. a n., obdobně.
§ 19.
Kdo vědomě a s úmyslem vyhnouti se placení dávky odstraní maso z místností
jatečních dříve, než byla dávka zapravena (při porážkách mimo jatky neučiní
oznámení o zamyšlené porážce), nebo neučiní předepsané ohlášky při dopravě,
nebo kdo maso ohlášené k průvozu nebo vývozu v obvodu obce uloží nebo
někomu odevzdá, bude potrestán, pokud nejde o činy spadající do pravomoci
řádných soudů, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna
1921, čís. 329 Sb. z. a n.) peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč.
Kdo se zmíněných přestupků dopustí bez úmyslu vyhnouti se placení dávky
nebo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, na př.
neoznačí místností pro uschování masa určených, ztěžuje kontrolu
oprávněných orgánů, bude potrestán pořádkovou pokutou ukládanou obcí ve
vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 20.
Proti vyměření dávky, jakož i proti rozhodnutí vrácení dávky podati lze
odvolání u obecního úřadu do 14 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni
vyrozumění. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu
dohlédacímu úřadu *), jehož rozhodnutí je konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 22.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky
z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě vyměřená aspoň
50 Kč.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z NÁPOJŮ.
Zemský správní výbor v Praze **) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 35 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci .....
vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z nápojů podle těchto
pravidel:
§ 1.
Dávka nápojová vybírá se z těchto nápojů v těchto sazbách:
1. Z 1 litru piva bez rozdílu druhu 10 h.
2.
(Dávka z těchto nápojů přípustna jest zcela výjimečně tehdy, nevybírá-li
obec současně přirážku ke státní dani nápojové. Naprosto však nelze zároveň
vybírati dávku i přirážku.)
z 1 litru vína moštu a jiných šťav z hroznů 20 (dvacet) h
z 1 litru vína, moštu a vůbec šťav z jiného ovoce 10 (deset) h
3.
z 1 litru lihu (vyjma líh denatur.) 80 (osmdesát) h
z 1 litru lihové tresti nebo slazené kořalky 60 (šedesát) h
z 1 litru kořalky jinaké 40 (čtyřicet) jeho
Při tom považují se za kořalku lihoviny s nejvýše 50 st. alkoholu, lihoviny
silnější zdaňují se jako líh.
§ 2.
Dávkou jsou povinni platiti:
1. všichni hostinští a výčepníci nápojů v § 1 uvedených;
2. majitelé skladů, obchodníci a prodavači, kteří nápoje ty kupcům,
hokynářům nebo přímým konsumentům v jakýchkoli nádobách prodávají;
v obou těchto případech (č. 1. a č. 2.) z nápojů, které buď do vlastních
místností živnostenských nebo přímo překupníkům nebo konsumentům v obci
sami dopravili nebo dopraviti dali;
3. výrobci z nápojů jimi vyrobených, které v drobném prodávají nebo
v závodě či ve vlastní domácnosti spotřebují. Z nápojů uvedených v § 1, č.
2., vyrobených pro spotřebu ve vlastní domácnosti, se dávka neplatí,
nepřesahuje-li výroba za kalendářní rok 100 l pro domácnost a druh nápoje;
4. všichni jiní prodavači, jakož i spotřebitelé z nápojů, z nichž
osobami pod č. 1. až 3. jmenovanými dávka v obci zaplacena nebyla.
§ 3.
Obec jest oprávněna buď
a) vybírati dávku obecním zřízencem (výběrčím), kterého k tomu obecní
zastupitelstvo určí, nebo
b) ji na jeden rok paušalovati v dohodě s osobami dávkou povinnými.
Rozhodnutí o výši paušálu a podmínkách paušalování přísluší obecnímu
zastupitelstvu, které jest povinno vyžádati si dříve vyjádření finanční
komise. Usnesení schvaluje bezprostřední dohlédací úřad (§ 48 cit. zák.),
jemuž jest předložiti všechny doklady o pravděpodobném výnosu dávky
vybírané ve vlastní režii.
§ 4.
Dávka se odvádí přímo při každém dovozu neb výrobě (§ 2, odst. 3.).
Výjimkou se nevybírá dávka, dopravuje-li se do obce pivo v množství nejvýše
5 litrů, z ostatních nápojů nejvýše 1 litr. Výhoda tato se nevztahuje na
ty, kdo po živnostensku nápoje vyrábějí nebo prodávají.
§ 5.
Každý, kdo je povinen dávku z nápojů platiti, má každou zásilku, nebo,
pokud jde o vlastního výrobce, každou výrobu nápojů k účelu v § 2, č. 3.,
uvedenému obecnímu výběrčímu této dávky ohlásiti.
Ohlášení staniž se zvláštními ohlašovacími lístky v místnostech, jež k tomu
obec určí, a to ve všední dny od 8 hodin ráno do 6 hodin odpoledne,
v neděli a ve svátek od 9 hodin do 12 hodin dopoledne. Ohlašovací lístky
lze obdržeti u obecního úřadu zdarma.
Na lístku ohlašovacím budiž udáno jméno a příjmení toho, jenž nápoje
přijímá nebo vyrábí, přesné označení druhu a množství nápojů, počet a druh
jednotlivých nádob, jakož i den, kdy byly přivezeny, při výrobě pak, kdy
byly naplněny a kam se složí.
Každé ustanovení nebo změna místnosti, kde se mají nápoje ohlašovati,
oznámeno bude v obci obvyklým způsobem, rovněž tak každé ustanovení nebo
změna výběrčího zmíněného v § 3 těchto pravidel.
§ 6.
Ohlášení budiž učiněno pravidelně, jakmile zásilka nápojů dávce podrobených
poplatníku dávky dojde, nejdéle však před složením, jde-li o výrobce dávkou
povinného, před tím, než se nápoje složí buď do sklepa nebo jiných k tomu
určených místností.
Výběrčí dávky nebo jiný zřízenec obcí k tomu určený jest oprávněn při
skládání takových nápojů k vůli kontrole intervenovati. Nedostaví-li se
nejdéle 1 hodinu po učiněné ohlášce na místo, kde se nápoje mají skládati,
lze je složiti bez jeho přítomnosti.
Je-li poplatníku dávky známo, že zásilka nápojů dávce podrobených mu dojde
po hodinách k ohlášce určených (§ 5), jest povinen učiniti ohlášení ještě
před dojitím zásilky v těchto hodinách.
Dojde-li zásilka nápojů neočekávaně teprve po těchto hodinách, může býti
sice bez předchozího oznámení složena, poplatník však jest povinen učiniti
ohlášku nejdéle do 9. hodiny ranní následujícího dne.
§ 7.
Připadající obecní dávka zapravena současně s odevzdáním ohlašovacího
lístku. Na doklad, že byla zaplacena, vydá obecní úřad (důchod) plátci
stvrzenku, která má obsahovati číslo deníku pokladního, druh i množství
nápojů dávce podrobených a obnos zaplacené dávky. Stvrzenku třeba uschovati
jako doklad a jí se v případě potřeby vykázati.
§ 8.
Každý dávkou povinný má obci udati místnosti, v nichž nápoje, dávce
podrobené, budou uloženy, místnosti ty zevně označiti, nesmí zamezovati
přístup do nich zřízencům obecním, k tomu určeným, kteří jsou oprávněni
zásoby v těchto místnostech kdykoli kontrolovati, a musí se postarati o
osvětlení těchto místností po dobu výkonu kontrolujícího orgánu.
§ 9.
Za nápoje z obce vyvezené jest obec povinna zaplacenou dávku vrátiti pouze
tehdy, platí-li se dávka přímo z každé zásilky, t. j. nebyla-li
zpaušalována a vyváží-li se nápoje obecní dávkou zdaněné najednou
v množství činícím u piva nejméně 25 l, u vína a lihu, lihových trestí a
kořalky nejméně 10 l. Při lihových trestích a kořalce však nevrátí se nikdy
větší obnos dávky, než kolik by připadlo na skutečný obsah lihu v zásilce
k vývozu určené podle sazby pro líh platné.
Každou takovou zásilku jest před odesláním obecnímu úřadu (výběrčímu)
oznámiti s udáním místa určení, množství a jakosti zboží. Výběrčí se
nejdéle do 1 hodiny po došlém oznámení přesvědčí o pravosti udání a vydá o
tom vývozci stvrzenku, ve které musí býti uvedeno množství a jakost
vyvezeného nápoje a obnos připadající náhrady dávky. Má-li výběrčí
(dozorčí) orgán odůvodněné pochybnosti o správnosti oznámení co do množství
nebo jakosti, může zásilku k vývozu určenou v tom směru přezkoušeti. Kdyby
se výběrčí na učiněné oznámení nedostavil na místo do 1 hodiny po došlém
oznámení, může vývozce zásilku vypraviti, při čemž oznámení jeho pokládati
jest za správné.
Vyveze-li poplatník zásilku bez oznámení nebo dříve, než projde lhůta
k přehlídce (odst. 2.), nemá nároku na vrácení dávky.
§ 10.
Každý, kdo v den, kdy se nově povolená dávka počne vybírati, bude míti
zásobu nápojů dávce podrobených, a to piva nejméně 25 l, vína nebo lihu,
lihových trestí a kořalky nejméně 10 l, pokud jsou tyto nápoje obecní dávce
podrobeny (§ 2), povinen jest nejdéle ve 24 hodinách oznámiti obci zásobu
tu, načež může obec zásoby zvláštní komisí zjistiti.
Připadající dávku jest zapraviti ihned při přihlášce obecnímu úřadu
(důchodu).
§ 11.
Obec jest oprávněna, má-li odůvodněnou domněnku, že ustanovení pravidel
k zajištění dávky nestačí, uvaliti na jednotlivé výrobce neb obchodníky
(hostinské) zostřený dozor záležející v tom, že jmenovaným se uloží za
povinnost, hlásiti předem zahájení a ukončení výroby, a způsob uložení
výrobků a dopravy nápojů do živností a konati podrobné zápisy o výrobě, o
příjmu a vydání nápojů.
Zostřený dozor se může naříditi jen na základě usnesení obecního
zastupitelstva.
O zostřeném dozoru platí ustanovení §§ 36 až 39 nařízení vlády ze dne 16.
prosince 1919, čís. 666 Sb. z. a n., obdobně.
§ 12.
Kdo vědomě a s úmyslem vyhnouti se placení dávky neučiní oznámení o zásobě
nápojů (§ 10) nebo o zásilce nápojů ho došlé (§ 5), nebo učiní oznámení
nesprávné, bude potrestán, pokud nejde o činy spadající do pravomoci
řádných soudů, finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329
Sb. z. a n.) peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč.
Kdo se zmíněných přestupků dopustí bez úmyslu vyhnouti se placení dávky
nebo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, na př.
neučiní oznámení o došlé zásilce nápojů včas (§ 6), neudá nebo neoznačí
místnosti pro uložení došlých nápojů, nebo jinakým způsobem ztěžuje
kontrolu orgánů k tomu určených, bude potrestán pokutou pořádkovou uloženou
obcí ve vlastním obvodu působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 13.
Proti předpisům dávky podati lze odvolání u obecního úřadu do 14 dnů,
počínajíc dnem, jenž následuje po dni vyrozumění. O odvolání rozhoduje
obecní zastupitelstvo.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu
úřadu dohlédacímu, *) jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 15.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky
z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě vyměřená aspoň
50 Kč.
DODATEK III.
(K § 37 zákona.)
PRAVIDLA O OBECNÍ DÁVCE Z PŘÍRŮSTKU HODNOTY NEMOVITOSTÍ V OBCÍDH REPUBLIKY
ČESKOSLOVENSKÉ.
§ 1.
Při převodu nemovitosti nebo podílu na nemovitosti předpisuje a vybírá se
dávka z přírůstku hodnoty podle těchto ustanovení:
Nemovitostem jsou na roveň postavena práva, která podle občanského práva
platí za věci nemovité.
Převod ve smyslu těchto pravidel nastává dnem, kdy právní jednání, byť jen
ústní, převod uskutečňující, bylo pravoplatně ukončeno, pokud se týče, kdy
vyvlastňovací nález nebo rozsudek nabyl moci práva.
U písemné smlouvy rozhoduje datum posledního a na ní připojeného podpisu.
Podléhá-li smlouva úřednímu schválení (souhlasu), platí den schválení
(souhlasu) za den převodu.
Převodu nemovitosti (podílu na nemovitosti) rovná se její přínos do majetku
společnosti společníkem, jakož i převod z majetku společnosti do majetku
společníkova.
Změnu v osobách veřejné obchodní společnosti nebo společnosti s omezeným
ručením nebo společnosti dle práva občanského a změnu v osobách osobně
ručících společníků komanditní společnosti nebo komanditní společnosti na
akcie, které mají nemovitosti, rovnati jest převodu ideálního podílu na
těchto nemovitostech v té výměře, která odpovídá poměru účastenství
vystupujícího nebo vstupujícího společníka na jmění společnosti.
Obdobně jest naložiti se změnou v poměru podílů společníků beze změny
v osobách.
Osvobození od dávky z přírůstku hodnoty.
Osobní.
§ 2.
Od dávky z přírůstku hodnoty jsou jako zcizitelé nemovitosti nebo podílu na
nemovitosti osvobozeny:
1. stát, podniky státní a fondy státem spravované nebo dotované;
2. země a fondy jimi spravované nebo dotované;
3. župy, municipia a fondy jimi spravované nebo dotované;
4. okresy, jakožto samosprávné subjekty právní a jejich fondy, obce
(osady) a jejich fond, pokud jde o nemovitosti, které leží v jejich obvodu;
dále okresní a místní školní fondy, školní okresy a obce, jakož i veřejné
školy, pokud jsou zvláštními právními osobami;
5. nadace a fondy pro vyučování, chudinské fondy a nadace pro
všeužitečné, dobročinné a lidumilné účely;
6. dobročinné nadace a obecně užitečná stavební sdružení, která mají
podle stanov opatřiti laciné byty, nevyplácejí-li členům většího zisku než
5 % a při zrušení věnují podle stanov čistý zisk, který zbyl po zaplacení
všech dluhů a realisaci jmění, obecně užitečným účelům bytovým;
7. veřejnoprávními ústavy sociálního pojištění;
8. osoby, jimž toto osvobození přísluší na základě státních smluv nebo
podle zásad mezinárodního práva.
Osoby, uvedené pod č. 1. až 8., jsou jako nabyvatelé nemovitostí (podílů na
nemovitostech) osvobozeny od ručení za dávku z přírůstku hodnoty.
Věcné.
§ 3.
Od dávky z přírůstku hodnoty jsou dále osvobozeny;
1. převody, pokud nepřevyšuje přírůstek hodnoty 5 % hodnoty nabývací;
2. převody nucenou dražbou;
3. převody a směny nemovitostí uskutečněné na základě zákona ze dne 16.
dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. (zákona záborového), a zákonů tento zákon
provádějících a doplňujících.
O převodech, jež nejsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty.
§ 4.
Dávce z přírůstku nejsou podrobeny:
1. převody na případ smrti na dědice a legatáře a převody neúplatným
jednáním právním mezi živými;
2. převody pozůstalostní nemovitostí na dědice, legatáře a osoby, které
mají nárok na povinný díl, za projednávání pozůstalosti, t. j. před
odevzdáním nebo převzetím pozůstalosti;
3. úplatné převody s rodičů na děti, též nevlastní, přisvojené a
nemanželské, nebo jejich potomky, jakož i osoby s nimi svazkem manželským
spojené nebo manželství uzavírající, dále úplatné převody mezi manžely a
snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen;
4. směna zemědělských pozemků za účelem zaokrouhlení, pokud jest od
poplatků osvobozena nebo poplatky za ni sníženy;
5. převody za účelem zcelení zemědělských pozemků a očištění lesů od
cizích enklav a zaokrouhlení lesních hranic směnou pozemků zemědělských a
lesních a za účelem dělení společných pozemků, pokud jsou tyto převody od
generálních poplatků z převodu majetku osvobozeny;
6. dobrovolná směna pozemků za účelem vhodnější úpravy stavenišť, je-li
tato skutečnost potvrzena příslušným stavebním úřadem a nepřevyšuje-li
kromě toho případný příplatek 600 korun.
Při pozdějších převodech jest k převodům pod č. 1. až 6. uvedeným při
vyšetřování přírůstku hodnoty a délky držby hleděti, jako by jimi změna
držby vůbec nebyla nastala.
O přírůstku hodnoty.
§ 5.
Přírůstek hodnoty jest rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitosti (podílu
na nemovitosti), t. j. hodnotou při převodu, který jest podnětem k vyměření
dávky, a mezi hodnotou nabývací; za tuto hodnotu nabývací jest pokládati
hodnotu při posledním převodu dávce podrobeném nebo ve smyslu §§ 2 a 3 od
dávky osvobozeném. Při zcizení, jemuž předcházel některý z převodů v § 4,
č. 4. až 6., vyznačených, jest podle toho rozhodnou hodnota pozemka v jeho
původní podobě.
Za zcizovací a nabývací hodnoty platí zpravidla zjištěné zcizovací a
nabývací ceny, k nimž jest připočísti užitky zcizitelem vyhrazené a
břemena, nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu ostatních vedlejších plnění
mimo kupní cenu smluvených, zejména i dávku z přírůstku hodnoty, zavázal-li
se nabyvatel je zaplatiti.
Je-li jedné ze smluvních stran vyhrazeno právo, aby volila nebo aby
v určitých mezích určila objem vzájemného plnění, rozhoduje pro vyměření
dávky nejvyšší možná částka jako plnění vzájemné.
Hodnota plnění nebo užitků se opakujících stanoví se obdobně podle
ustanovení platných pro vyměření poplatků státních.
Kde to pravidla výslovně uvádějí, nastupuje na místo těchto cen obecná
hodnota v době nabytí nebo zcizení.
K ceně (hodnotě) příslušenství se při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty
nehledí.
O smlouvách směnných a dělení společných pozemků.
§ 6.
Při směnných smlouvách a nemovitostech (podílech na nemovitostech) jest
přírůstek hodnoty každé směnované nemovitosti (podílu na nemovitosti)
zvláště vyšetřiti a dávku na jeho základě předepsati pro obec, kde ta která
nemovitost leží. K přírůstku hodnoty nemovitosti, jež leží mimo území
platnosti tohoto řádu, se nehledí.
Při převodu za účelem dělení nemovitostí, jež jsou ve spoluvlastnictví,
jest, pokud se nepoužije § 4, použíti obdobně ustanovení § 1, odst. 6. a 7.
O hodnotě nabývací.
§ 7.
Nedá-li se nabývací cena bezpečně zjistiti, nebo jsou-li pochybnosti o tom,
odpovídá-li zjištěná nabývací cena obecné hodnotě nemovitosti (podílu na
nemovitosti) v době nabytí, může vyměřující úřad vzíti za základ výpočtu
přírůstku hodnotu vyšetřenou obecnou hodnotou v době nabytí. O tom, jsou-li
v daném případě podmínky pro to, aby byla vzata za základ obecná hodnota
v době nabytí, rozhoduje vyměřující úřad dle volného uvážení.
Bylo-li nabyto nemovitosti nucenou dražbou, platí za nabývací cenu nejvyšší
docílené podání, aniž by tím byla dotčena platnost odst. 1. Vydražil-li
nemovitost hypotekární věřitel a vyšel-li na prázdno s celou svou
pohledávkou nebo s její částí a nebere-li se za základ obecná hodnota
v době nabytí, jest k nabývací hodnotě připočísti prokazatelný schodek,
avšak nejvýše do odhadní hodnoty, která při projednávání nucené dražby byla
zjištěna.
Prodá-li se nemovitost, která byla zavázána pro hypotekární pohledávku
vydražitelovu jako vložka hlavní nebo vedlejší, počítá se část nekryté
pohledávky, kterou lze připočísti k nejvyššímu podání, dle poměru odhadních
hodnot v řízením dražebním zjištěných, po případě dle poměru berních
odhadních hodnot nemovitostí simultáně ručících.
Při prvním převodu nemovitosti po nabytí platnosti těchto pravidel, platí
za její nabývací cenu (hodnotu) cena (hodnota) v době posledního před
počátkem platnosti tohoto řádu uskutečněného převodu, jenž nenáleží do
třídy převodů uvedených v § 4.
Stal-li se poslední převod před 1. lednem 1914, platí za nabývací cenu
obecná (prodejní) cena v den 1. ledna 1914, neprokáže-li strana, že sama
nabyla nemovitosti úplatně za cenu vyšší; v tomto případě béře se za základ
tato cena.
Přípočty.
§ 8.
K nabývací ceně (hodnotě) jest za účelem vyšetření přírůstku hodnoty, jenž
dávce podléhá, připočítati:
1. veškeré prokazatelné náklady, které zcizitel nebo jeho právní
předchůdcové učinili k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti v době, která
jest vzata za základ k vyměření dávky (§ 11), pokud nejsou kryty subvencemi
nebo jinými bezplatnými věnováními a pokud se předmět tohoto nákladu ještě
na nemovitosti nalézá, a jen do výše jeho hodnoty v době zcizení,
2. 10 % z nabývací ceny (hodnoty) jako paušální náhradu zvláštních
vydání, spojených s dřívějším nabytím (za poplatky převodní, odměny za
zastupování, zprostředkování atd.).
Byly-li v době rozhodné pro výpočet přírůstku hodnoty bezplatně odstoupeny
pozemky pro veřejné silnice a místa, vpočítá se veškerá dřívější nabývací
cena na zbývající část pozemků.
O hodnotě zcizovací.
§ 9.
Nedá-li se zcizovací cena bezpečně zjistiti nebo jsou-li pochybnosti o tom,
odpovídá-li vyšetřená zcizovací cena obecné hodnotě nemovitosti (podílu na
nemovitosti), může vyměřující úřad vzíti za základ výpočtu přírůstku
hodnoty vyšetřenou obecnou hodnotu v době zcizení. O tom, jsou-li v daném
případě podmínky pro to, aby byla vzata za základ obecná hodnota v době
zcizení, rozhoduje vyměřující úřad dle volného uvážení.
K ceně zcizovací budiž připočteno odškodnění za zmenšení hodnoty, kterého
se majiteli dostalo v době pro výpočet přírůstku hodnoty rozhodné, pokud
nelze prokázati, že ho bylo použito k nápravě škody, v kterémžto případě se
odškodnění toto srazí z nákladů dle § 8, čís. 1., započitatelných.
K ceně zcizovací připočte se také hodnota předmětů, které byly v rozhodné
době (§ 11) z podstaty nemovitosti vybrány. Vychází-li se však od obecné
hodnoty v době nabytí (§ 5, odst. 5.), budiž na místě přípočtu ke zcizovací
ceně zjištěno, jakou hodnotu by byla měla nemovitost při nabytí, kdyby byla
bývala ve stavu, ve kterém jest v době zcizení, a budiž tato hodnota vzata
za základ vyšetření přírůstku hodnoty.
O částečném zcizení v celku nabytých nemovitostí a o jednotném zcizení
nemovitostí po částech nabytých.
§ 10.
Zcizí-li se část souboru nemovitostí, nabytého v celku, vyšetří se nabývací
cena (hodnota), připadající na zcizenou část podle poměru její plošné
výměry k plošné výměře celého souboru nemovitostí. Stejně vyšetří se při
zcizení ideálního vlastnického podílu nabývací cena (hodnota) podle poměrné
výše vlastnického podílu z nabývací ceny (hodnoty) celé nemovitosti.
Vpočítání v § 8 připuštěná mají se státi v poměru, který byl vzat za základ
při vyšetření ceny nabývací.
Zcizí-li se v celku nemovitosti, jejíž skutečných nebo ideálních podílů
bylo nabyto v různých dobách, děje se vyšetření dávkou povinného přírůstku
hodnoty a vyměření dávky pro každou z těchto částí zvláště tak, že se
zcizovací cena (hodnota) celé nemovitosti rozdělí na jednotlivé části podle
plošné výměry a při ideálních podílech podle poměru podílů a porovná
s dřívější nabývací cenou (hodnotou) jednotlivých podílů.
Obdobně jest si počínati, zcizí-li nemovitost společnost v § 1, odst. 6.,
uvedená a byla-li dávka z jednotlivých podílů nemovitosti již dříve
vyměřena při změně osob nebo poměru podílu společníků.
Při nestejné jakosti částí souboru nemovitostí budiž zjištěna cena
jednotlivých podílů místo podle plošné výměry (odst. 1. a 2.) vyšetřením
jejich obecných hodnot.
O základu vyměření.
§ 11.
Pro vyšetření přírůstku hodnoty (§§ 5 až 10) jest rozhodným obsah a doba
zcizovacího jednání (vyvlastňovacího nálezu, rozsudku), na jehož základě se
převod děje.
Při výpočtu doby držby nebéře se ohled na dobu držby před 1. lednem 1914.
Od přírůstku hodnoty dle svrchu uvedených ustanovení vyšetřeného odpočte se
5 % ceny (hodnoty) nabývací (§ 7) zvětšené o přípočty dle § 8 jako část
dávce nepodléhající.
Zbytek vezme se pak za základ pro vyměření dávky.
O výši dávky.
§ 12.
Dávka z přírůstku hodnoty činí v procentech z částky, která byla vzata za
základ vyměření dávky:
nabývací hodnoty zvětšené přípočty dle § 8.
5 % při vzestupu hodnoty nad 5 % až včetně do 10 %
6 % při vzestupu hodnoty nad 10 % až včetně do 20 %
8 % při vzestupu hodnoty nad 20 % až včetně do 30 %
10 % při vzestupu hodnoty nad 30 % až včetně do 40 %
12 % při vzestupu hodnoty nad 40 % až včetně do 50 %
15 % při vzestupu hodnoty nad 50 % až včetně do 75 %
18 % při vzestupu hodnoty nad 75 % až včetně do 100 %
23 % při vzestupu hodnoty nad 100 % až včetně do 150 %
25 % při vzestupu hodnoty nad 150 %
Pro určení procenta dávky rozhodným jest veškerý přírůstek hodnoty, čítajíc
v to i část 5 procent dávce nepodléhající (§ 11).
Po srážce dávky z přírůstku hodnoty podle vyššího stupně nesmí dávkou
povinnému zůstati z přírůstku hodnoty méně, než by mu zbylo, kdyby
přírůstek hodnoty nepřekročil nejvyšší částky pro nejblíže nižší stupeň
ještě přistupujstný.
Dávka podle odst. 1. a 2. vypočtená sníží se o 10 %, trvá-li držba pro
vyměření dávky rozhodná déle než 10 let, a o 20 %, trvá-li doba pro
vyměření dávky rozhodná déle než 20 let.
Kdo dávku platí a za ni ručí.
§ 13.
Dávku z přírůstku hodnoty platí zcizitel, je-li však zcizená nemovitosti
(podíl na nemovitosti) ve spoluvlastnictví, všichni spoluvlastníci rukou
nerozdílnou.
Ukládací řízení provádí se výhradně se zcizitelem a toliko jemu se dávka
předpisuje.
Při nedobytnost dávky u zcizitele ručí za ni nabyvatel. Nabyvatel však může
žádati, aby vyměřující úřad výši dávky, nad kterou na něm nemůže býti
ručení požadováno, nejkratší cestou a bez závazku vůči zciziteli vyšetřil a
jemu oznámil.
Více nabyvatelů ručí rukou nerozdílnou.
§ 14.
Při několika po sobě jdoucích mimoknihovních převodech jest vypočtené dávky
sečísti, při čemž se na převody, které jsou podle § 3, čís. 1., od dávky
osvobozeny, nehledí, jako by se jimi držení nebylo změnilo.
V tomto případě jest za zcizitele pokládati prvního zcizitele, za
nabyvatele posledního nabyvatele; s ním jsou i přechodní nabyvatelé podle
svého podílu na celkové povinnosti rukou nerozdílnou k placení zavázáni.
Stejně ručí, kdo práva zcizovacím jednáním nabytá převede na třetího nebo
dodatečně prohlásí, že jich pro třetího nabyl.
Vyhradí-li si kdo za účelem, aby se vyhnul dávce, požitky nebo práva na
nemovitostech, aniž by nemovitost byla převedena, nebo převede-li se
v tomto úmyslu nemovitost způsobem, který dávce nepodléhá, rovná se taková
právní jednání převodu dávce podléhajícímu.
O řízení ukládacím.
Úřady.
§ 15.
Dávku z přírůstku hodnoty předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními
orgány, pokud není vládou podle ustanovení § 2. odst. §u 37 a 4. odst. §u
35 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., ustanoveno jinak.
Jde-li o nemovitost, ležící v několika obcích, je předepsati dávku
starostou každé jednotlivé obce z přírůstku hodnoty té části nemovitosti,
která v obci leží. Při tom užíti jest ustanovení § 10 obdobně.
O povinnosti podati oznámení a vysvětlení.
§ 16.
Každý zcizitel (§ 13), též v případech § 14, jest povinen oznámiti do 14
dnů písemně nebo protokolárně vyměřujícímu úřadu (§ 15) zcizovací jednání,
jež jest základem převodu (§ 1), uvésti při tom veškeré pro vyměření dávky
podstatné skutečnosti a připojiti potřebné listiny v prvopise neb ověřeném
opise. Na vyzvání vyměřujícího úřadu jest povinen ve lhůtě mu určené,
nejméně čtrnáctidenní, podati přiznání k dávce z přírůstku hodnoty, podle
vzorce k tomu cíli vydaného. Z tohoto přiznání musejí býti zřejmy okolnosti
potřebné pro vyměření dávky. Jest dále povinen, aby o určitých, pro
vyměření dávky závažných skutečnostech podal vysvětlení, byl-li k tomu
vyměřujícím úřadem vyzván. Nevyhoví-li vyzvání, aby podal přiznání neb
vysvětlení v dané lhůtě, ačkoliv na následky nevyhovění byl výslovně
upozorněn, vyměří úřad dávku na základě pomůcek, které má po ruce.
Okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody
(přípočty) a pod.), jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak
k nim při vyměřování dávky nebude hleděno.
Dané lhůty může vyměřující úřad na odůvodněnou žádost prodloužiti.
Podávati vysvětlení o skutečnostech s nabytím nemovitostí spojených jest
povinen též nabyvatel. Spoluvlastníci nemovitosti jsou povinni uvésti již
v oznámení společného zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati
kteréhokoliv spoluvlastníka za zmocněnce ostatních.
Stejnou povinnost podávati oznámení a vysvětlení mají společnosti uvedené v
§ 1, odst. 6., o změnách v osobách a v poměru podílu společníků.
Jak se hodnota vyhledá.
§ 17.
Nemají-li se dle ustanovení tohoto řádu vzíti za základ pro vyměření dávky
udané ceny, buďtež hodnoty na jejich místo nastupující určeny takto:
Neuvede-li strana ničeho o obecných hodnotách, vyzve ji vyměřující úřad,
aby tak do 14 dnů učinila. Má-li úřad vyměřující za to, že udání strany
jest správné, vyměří dávku. Není-li tomu tak, oznámí straně, jakou částku
míní při vyšetření přírůstku vzíti za základ, a zároveň ji vyzve, urče
lhůtu, aby se vyjádřila, s tím, že bude považováno za souhlas, nedojde-li
její vyjádření ve lhůtě určené.
Nepodá-li strana ani po vyzvání (§ 16) přiznání k dávce, nebo nevyhoví-li
ve lhůtě stanovené vyzvání, aby udala obecné hodnoty, nebo neprojeví-li ve
stanovené lhůtě, že s oceněním hodnoty, které jí bylo úřadem vyměřujícím
oznámeno, nesouhlasí, budiž dávka vyměřena na základě hodnot úředně
předpokládaných.
Projeví-li strana ve lhůtě jí dané nesouhlas s výší jí sdělené hodnoty, dá
vyměřující úřad vyšetřiti hodnotu, nebylo-li docíleno dohody, soudním
odhadem.
Konal-li se v roce před dobou, pro niž se má hodnota zjistiti, nebo v roce
po tom soudní odhad, může vyměřující úřad vzíti za základ odhadní hodnotu
při tom zjištěnou.
Výlohy soudního odhadu hradí ten, kdo jest povinen dávku platiti, je-li
podle výsledku odhadu buď nabývací hodnota více než o 12.5 % nižší, nebo
zcizovací hodnota více než o 12.5 % vyšší, než jak bylo stranou udáno.
O rozkazu platebním, záručním, o doručení a prostředcích opravných.
§ 18.
O vyměření dávky jest vyrozuměti toho, kdo jest povinen ji platiti,
platebním rozkazem, z něhož musí býti zřejmým podklad vyměření (nabývací
cena, zcizovací hodnota, co bylo vpočítáno, jak co bylo rozděleno, zjištěný
přírůstek hodnoty, poměr přírůstku hodnoty k nabývací hodnotě, doba držby)
a výpočet dávky.
Stejně uvědomiti jest ručitele, že na něj došlo.
Platební (záruční) rozkaz doručiti jest způsobem nařízeným pro doručování
v záležitostech dávky z majetku - § 63 zák. ze dne 8. dubna 1920, čís. 309
Sb. z. a n. (§§ 267 a 268 zák. ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., o
přímých daních osobních, změněného zákonem ze dne 23. ledna 1914, čís. 13
ř. z.).
§ 19.
Do platebního (záručního) rozkazu lze podati ve 14denní lhůtě po jeho
doručení odvolání, které jest podati u úřadu, který vydal platební rozkaz.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
O odvolání rozhoduje, byla-li dávka vyměřena obecním starostou, obecní
zastupitelstvo, jinde orgán, který nařízením vlády (§ 15) jest k tomu
určen.
Do rozhodnutí obecního zastupitelstva lze si stěžovati ve lhůtě 14denní po
jeho doručení k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, *) v dalším postupu
instancí k vyššímu dohlédacímu úřadu.
Rozhodnutím a příkazům vydaným před vyměřením dávky, nelze, vyjímajíc
případ § 25, odst. 2., odporovati zvláštním prostředkem opravným, nýbrž
teprve odvoláním proti vyměření dávky.
Ukáže-li se udání, učiněné v odvolání o cenách a nákladech, po šetření
zvláště nařízeném buď zcela nebo z největší části nesprávným, nese zvláštní
útraty tohoto šetření odvolatel.
Zkrácené řízení.
§ 20.
Nepřevyšuje-li dávka, jež má býti předepsána, částku 200 korun, může
vyměřující úřad vyměřiti dávku, aniž by provedl řízení předepsané
v předchozích paragrafech. Dávkou povinný může do 14 dnů po doručení
platebního (záručního) rozkazu u vyměřujícího úřadu odporovati. Odporem
pozbývá platební (záruční) rozkaz platnosti a jest zavésti řádné řízení.
Lhůty.
O placení.
O vrácení dávky.
§ 23.
Bylo-li odvolání podanému proti platebnímu rozkazu vyhověno, vrátí se
částka neprávem zaplacená s připočtením 6 % ročních náhradních úroků ode
dne zaplacení do dne, kterého byla strana o vyřízení odvolání zpravena.
Dávka se nevybírá a zaplacená se vrací bez náhradních úroků, bylo-li právní
jednání, které je základem převodu, pravoplatným soudním nálezem zrušeno,
nebo bylo-li od něho upuštěno a prokáže-li strana, že státní poplatek
převodní z právního jednání předepsaný byl odepsán, protože jednání nebylo
uskutečněno.
Nevybere-li se nebo vrátí-li se dávka z těchto důvodů, jest zcizení ve
smyslu tohoto řádu míti za nevykonané.
O zvýšení dávky.
§ 24.
Nepodá-li strana dávkou povinná nebo její zmocněnec oznámení podle § 16
předepsané, nebo činí-li za ukládacího řízení udání, která mohou způsobiti
zkrácení dávky, nebo zamlčí-li při podávání vysvětlení podstatné
skutečnosti, může jí býti bez trestního řízení zvýšena dávka až do
trojnásobné částky, o kterou dávka byla nebo mohla býti zkrácena.
Prokáže-li však strana, že předepsaného oznámení nepodala, nebo nesprávná
udání učinila, nebo skutečnosti zamlčela v omluvitelném omylu, nebo aspoň
bez úmyslu zkrátiti dávku, možno dávku zvýšiti nejvýše o 10 %.
Zvýšenou dávkou jest předepsati osobě dávkou povinné, která její zvýšení
zavinila; bylo-li zvýšení dávky zaviněno zmocněncem několika osob,
povinných platiti rukou nerozdílnou, jest předepsati zvýšenou dávku všem
zmocnitelům společně.
Ustanovení §§ 18 až 23 platí obdobně o řízení při zvýšení dávky.
O trestním řízení.
§ 25.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
Mimo to jest dávkou povinnému uložiti výlohy šetření vzešlé tím, že odepřel
podati vysvětlení.
O nuceném vymáhání.
Jak se užije výnosu dávky, zvýšených dávek a pokut.
§ 28.
Z výnosu dávky předepsané a skutečně vybrané jinými než obecními orgány (§
15) patří orgánu, jenž dávku předepsal a vybral, odškodné, jehož výše se
řídí podle výnosu dávky, nesmí však nikdy činiti více než 15 % výnosu
dávky. Při výpočtu výnosu dávky jest dovoleno odpočítati jen zpětné
náhrady, náhradní úroky, výlohy soudního odhadu a exekuce.
Jinak plyne výnos dávky zcela do pokladny obce k úhradě vydání rozpočtu.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce, v níž leží nemovitosti, která jest
předmětem dávky.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY ZE ZÁBAV VE VŠECH OBCÍCH REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
zrušena
DODATEK IV.
(K § 38 zákona.)
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY Z NÁJEMNÉHO NEBO Z POUŽÍVANÝCH MÍSTNOSTÍ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. .....,
podle ustanovení § 38 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci .....
vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z nájemného a
z používaných místností podle těchto pravidel:
§ 1.
(1) Základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota
jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po odečtení
položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně
činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou
poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební
před 28. lednem 1917, je základem pro vyměření dávky nájemné nebo nájemní
hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení položek z
celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní
vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně
podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty. Částky, o
které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou
základem pro vyměření dávky.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených, pokud nejsou podle §
3, odst. 2. od dávky osvobozeny, zjistí se nájemné nebo nájemní hodnota
obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní, s omezením
podle ustanovení odst. 2.
(4) Dávka se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty), každého jednotlivého
bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž
domě.
(5) Sazba dávky činí 25 % nájemného nebo nájemní hodnoty. V budovách
(částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení
stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba dávky na polovici, pokud zákon
nestanoví jinak.*)
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela
podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 1.
(1) Základem pro vyměření dávky je počet a účel místností.
(2) Dávka se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti
nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(3) Sazba dávky činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, předsíň,
pokojík pro služebné, koupelna) ročně 50 Kč,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i
kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně a
pod. ročně 100 Kč.]**)
§ 2.
Dávku platiti jest povinen:
1. Každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu
najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pokud nejde o byty
naturální (č. 2.), pak majitel (trvalý uživatel) domu co do místností jím
samým užívaných,
2. každý držitel naturálního bytu, jestliže majitel (trvalý uživatel)
domu jest povinen z tohoto bytu přiznati nájemné nebo činžovní hodnotu.
§ 3.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky
československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního
práva přísluší právo exterritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na
roveň postavené.
(2) Dávka se neplatí z místností, které jsou z domovní daně vyňaty nebo
od ní trvale osvobozeny.
§ 4.
Dávka jest splatna napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci obvykle
platí nájemné.
Je-li dávka povolena na několik roků, může v tomto čase, není-li na ten
který rok nebo období dosud předepsána (§ 7), býti vybírána podle výměry
roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž
přenechal místnosti k bezplatnému užívání, dávkuvy vybrati a odvésti obecní
pokladně nejdéle do 14 dnů, počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno.
Týž ručí za správné zaplacení a odvod dávky.
§ 5.
(1) Změnil-li se základ pro vyměření dávky (na př. následkem odvolání
proti vyměřené dani činžovní, pro nedobytnost činže nebo okolnostmi,
odůvodňujícími osvobození podle § 3, bude dávka k žádosti majitele
(trvalého uživatele) domu poměrnou částkou odepsána.
Žádost podati jest u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost
odůvodňující odpis dávky.
Jinaké změny nastalé během roku nebo ukládacího období ve výši činže nemají
vlivu na výměru dávky.
§ 6.
Údaje potřebné k vyměření dávky budou zjištěny ze spisů berní správy;
neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření dávky, jest obec
oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov,
může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření dávky
samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho
třeba.*)
§ 7.
Dávku předpisuje obecní starosta.
(2) O předpisu dávky jest vydati majiteli (trvalému uživateli) domu nebo
jeho plnomocníku platební rozkaz tak upravený, aby z něho byly zřejmy
základ a výměra dávky pro každého, kdo je dávkou povinen.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen o vyměřené dávce všechny osoby
dávkou povinné (§ 2) nejdéle ve 3 dnech vyrozuměti a, že i kdy se tak
stalo, na platebním rozkaze dáti potvrditi. Neučiní-li tak, jest dotčenému
poplatníku dávky práv ze škody tomuto případně vzešlé.
Spoluvlastníci domu jsou povinni oznámiti obecnímu úřadu společného
zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati kteréhokoli spoluvlastníka za
zmocněnce ostatních.
§ 8.
Z platebního rozkazu může se odvolati jak majitel domu, tak i dotčená osoba
dávkou povinná.
Odvolání jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc ode dne, kdy
prošla lhůta pro vyrozumění osob dávkou povinných stanovená.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se
odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí toto jest
konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
Stejně nestaví povinnosti platiti dávku rekurs podaný proti vyměřené dani
činžovní.
§ 9.
Z rozhodnutí obecního úřadu o žádosti za odpis dávky podle § 5, může se
odvolati pouze majitel (trvalý uživatel) domu.
Odvolání jest podati u obecního úřadu do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy bylo
majiteli (trvalému držiteli) domu doručeno vyrozumění o vyřízené žádosti.
Třetí odstavec §u 8 platí obdobně.
§ 10.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 12.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel (trvalý
uživatel) domu platiti 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka z dotčeného
domu celoročně více než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá
platiti dávku právoplatně předepsanou, platí ustanovení odst. 1. obdobně
pro nájemníka.
PRAVIDLA VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z PŘECHODNÉHO UBYTOVÁNÍ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. .....,
podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci .....
vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z přechodného
ubytování podle těchto pravidel.
§ 1.
Dávku jest povinen platiti každý, kdo po živnostensku nebo za účelem zisku
vůbec pronajímá k přechodnému pobytu obytné místnosti ať v celku ať
v částech (jednotlivá lůžka).
Pobyt jest přechodný, netrvá-li nepřetržitě déle než 3 měsíce. Při
pronájmu, provozovaném po živnostensku, délka pobytu nerozhoduje.
§ 2.
Dávka činí 10 % úplaty, docílené za pronájem.
Do úplaty se nepočítá poplatek za světlo, otop a posluhu, jakož i daň
z obratu nebo přepychová, pokud jsou zahrnuty v ceně pronájmu.
Byla-li úplata sjednána úhrnnou sazbou za používání pronajaté místnosti
(její části) se zařízením i za stravu a za ostatní výhody (světlo, otop,
posluha), odpočítává se z celkové úplaty za stravu nejvýše 50 % při stravě
celodenní; při částečném stravování se sráží nejvýše po 20 % na oběd nebo
večeři, po 5 % na snídaní nebo svačiny; dalších 10 % se může sraziti
v obojím případě na výhody ostatní.
§ 3.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky
československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního
práva přísluší právo exterritoriality, konsulované z povolání a osoby jim
na roveň postavené. Od dávky je dále osvobozen pronájem místností a jich
součástí státním, zemským, župním okresním a obecním úředníkům a zřízencům
a vojenským gážistům při služebních cestách, vojsku a četnictvu po
vojenského a služebního ubytování, studujícím bydlícím přechodně v místě za
účelem návštěvy škol nebo dalšího vzdělání, pronájem místností nebo jich
součástí v t. zv. svobodárnách a konečně pronájem, při němž úplata za den a
osobu nepřesahuje 2 Kč.
Rovněž neplatí se dávka při pobytu v ústavě léčebném (nemocnici, sanatoři a
pod.) za účelem léčení nebo doprovodu osoby v ústavě léčené.
§ 4.
Dávku jest povinen platiti ve lhůtách v těchto pravidlech uvedených
pronajímatel, jest mu však dovoleno žádati její náhradu od nájemníků.
Při podnicích, zabývajících se přechováváním cizinců po živnostensku, jest
pronajímající povinen sestaviti a obecnímu úřadu předkládati ve lhůtách
14denních výkazy o pronajatých místnostech nebo jejich součástech.
Ve výkaze jest udati počet všech nájemníků případů za minulé období, výši
každé sjednané úplaty a výpočet dávky z úplaty té plynoucí. Současně
s předložením výkazu jest zaplatiti dávku v něm vypočtenou obecní pokladně.
Za uplynulé 14denní období podávati jest výkazy nejdéle do 3 dnů.
Obecní (městské) radě náleží stanoviti bližší předpisy o zevnější úpravě
výkazů a vydati je pronajimatelům za náhradu výloh.
Při pronájmech součástí bytů soukromých pro přechodný pobyt jest
pronajimatel povinen ohlásiti obecnímu úřadu každý případ pronájmu do 3 dnů
po jeho sjednání na tiskopise, obsahujícím označení osoby nájemce,
pronajaté součásti bytu, výši sjednané úplaty a výpočet dávky. Také tento
tiskopis vydá obec pronajímajícímu za náhradu výloh. Při ohlášení pronájmu
zapraví pronajimatel zároveň dávku obecní pokladně za celou dobu nájemní;
je-li smluvena nájemní doba, delší jednoho měsíce, jest dávku platiti vždy
měsíčně předem.
V živnostenských podnicích má se dostati nájemci, který pronajimateli dávku
nahradil, od pronajimatele písemného stvrzení, že dávku zaplatil, v jaké
výši, za kterou dobu a za který předmět nájemní (čís. pokoje).
V každé místnosti, která jest předmětem pronájmu, jest vyznačiti výši
úplaty, rozhodné pro vyměření dávky (§ 2), na nápadném místě zřetelným
způsobem.
Městská (obecní) rada jest oprávněna v jednotlivých případech dávku
paušalovati.
§ 5.
Obecní (městská) rada má právo kdykoliv se přesvědčiti svými orgány, které
k tomu účelu stanoví a opatří přiměřenou legitimací, o správnosti podaných
výkazů a ohlášek, zejména také nahlížeti do záznamů, které pronajimatel
jest povinen vésti na základě předpisů policejních, obchodních a pod.
§ 6.
Obecní (městské) radě jest vyhrazeno, shledá-li, že se za světlo, otop,
posluhu nebo jiné výhody stanoví nepřiměřené odčitatelné (položky) úplaty,
nebo shledá-li úchylky v udáních pronajimatelových, zejména ve výpočtu
dávky, vyměřiti dávku platebním rozkazem. Proti platebnímu rozkazu může
pronajimatel podati odvolání k obecnímu (městskému) zastupitelstvu do 14
dnů po doručení. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož
rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *)
Rozhodnutí tohoto jest konečné. odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 7.
Nepředloží-li pronajimatel včas předepsaného výkazu, nebo neohlásí-li
pronajimatel soukromého bytu včas pronájem, může obecní (městská) rada dle
svého volného uvážení předepsati dávku na základě pomůcek po ruce jsoucích.
Ustanovení § 6 platí tu obdobně.
§ 8.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 10.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky
z prodlení, činí-li dávka za jedno období platební (§ 4) aspoň 50 Kč.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z DRŽENÍ MOTORICKÝCH DOPRAVNÍCH
PROSTŘEDKŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. .....,
podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci .....
vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z držení motorických
dopravních prostředků podle těchto pravidel:
§ 1.
a) z motorových kol a automobilů osobních z prvních 5 HP motoru za 1 HP
15 Kč, za každou další HP až do celkem
10 HP motoru (tedy za 6. - 10. HP) po 30 Kč,
za každou další HP až do celkem 15 HP motoru (tedy za 11. - 15. HP) po 100
Kč,
za každou další HP až do celkem 24 HP motoru (tedy za 16. - 24. HP) po 150
Kč,
za každou další (tedy za 25. a další) HP po 200 Kč,
b) z automobilů nákladních:
sazby jako automobily osobní, snížené však o 30 %;
c) z automobilů a podobných motorických vozidel, sloužících k hromadné
dopravě osob, při počtu sedadel:
pro 10 osob 100 Kč
při počtu sedadel do 15 osob 150 Kč
při počtu sedadel do 20 osob 200 Kč
a přes 20 osob 250 Kč.
Z vozidel soukromých, jichž se podle osvědčení poštovní správy používá též
k pravidelné dopravě pošty, platí se dávka poloviční.
Koňské síly počítají se:
1. při výbušných motorech dle vzorce N = id2/1613; ve kterém značí "N"
koňské síly, "d" průměr válce v mm a "i" počet válců motorů,
2. při elektromotorech dle vzoru N = 0.736 Wattů, ve kterém značí "N"
koňské síly hnacího motoru, "Watt" součin z amperů na svorkách motoru nebo
z certifikátu.
§ 2.
Dávka se neplatí z:
a) vozidel cizích zastupitelstev u republiky Československé poměřených,
vozidel státních, vozidel země, župy, okresu a obce, jakož i z vozidel
používaných výhradně pro službu zdravotní a požární,
b) vozidel, která jsouce určena k prodeji, jsou nepoužívaná v držení
oprávněných obchodníků s motorovými vozidly,
c) z vozidel, která jsou u výrobce ve zkoušce.
§ 3.
Dávku platí držitel motorového vozidel, t. j. osoba, která byla (příslušným
politickým úřadem) vydána značka pro motorické vozidlo (nařízení
ministerstva vnitra ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. z.).
§ 4.
Z motorových vozidel, kterým bude tato značka teprve průběhem roku vydána,
platiti jest tolik čtvrtin této dávky, kolik čtvrtletí do konce roku
kalendářního ještě zbývá, při čemž se počítá za celé i čtvrtletí, ve kterém
byla značka vydána.
Byla-li však dávka z motorového vozidla, které přešlo na jiného držitele
v obci, pro ten který rok již předepsána, povinen jest nový držitel dávkou
teprve od počátku kalendářního čtvrtletí následujícího po změně držby.
Stejné platí i pro případ, že držitel motorového vozidla změní během roku
stálé stanoviště vozidla a prokáže, že za kalendářní čtvrtletí, v němž se
změna stanoviště stala, zapravil dávku v obci dřívějšího stanoviště.
§ 5.
Držitelé motorových vozidel povinni jsou přihlásiti svá vozidla obecnímu
úřadu za účelem vyměření dávky s udáním systému vozidla, čísla, typu,
zdroje síly, počtu HP u vozidel uvedených v § 1, lit. a) a b), a počtu míst
pro osoby sedící u autobusů a pod. [§ 1, lit. c)], dále užívá-li se vozidel
k účelům osobním či nákladním, činí velmi se nárok na osvobození od této
dávky a z jakých důvodů. Je-li několik držitelů jednoho vozidla, budiž
zároveň udán plnomocník všech těchto držitelů.
Přihláška tato činí se pro první rok v době, která bude obecním úřadem
zvláště vyhlášena, pro další léta vždy od 1. listopadu do 30. listopadu
každého roku předcházejícího onomu, pro nějž jest dávku vyměřiti. Obec
upozorní na tuto povinnost způsobem v místě obvyklým.
Bylo-li nemotorového vozidla nabyto během roku, učiniti jest obecnímu úřadu
přihlášku do 8 dnů.
§ 6.
Motorová vozidla, která nemají stálého stanoviště na území obce a ze
kterých se neplatí dávka v jiné tuzemské obci, kde jest jejich stálé
stanoviště, podléhají dávce, zdržuje-li se takové vozidlo v obci
nepřetržitě déle než 14 dní. V tom případu platí se za celý čas pobytu
v obci poměrná kvota roční dávky vypočtená dle celých měsíců, tak totiž, že
jest platiti při pobytu déle než 14 dní, nejvíce však 30 dní trvajícím
jednu dvanáctinu roční dávky. Při pobytu delším platiti jest vždy jednu
dvanáctinu roční kvoty za pobyt nejméně 14, nejvíce však 30 dní trvající.
Držitelé motorových vozidel takovýchto jsou povinni příslušné oznámení
učiniti písemně obecnímu úřadu, jakmile motorové vozidlo jest v území obce
nejméně 14 dní, a uvésti vedle údajů v § 5 zmíněných i dobu, po kterou se
motorové vozidlo bude pravděpodobně na území obce zdržovati.
§ 7.
Držitel motorového vozidla obecní dávkou zdaněného, z jehož držby toto
vozidlo během roku vyjde, nebo jenž přeloží trvalé stanoviště svého
motorového vozidla do jiné obce, povinen jest oznámiti to obecnímu úřadu
písemně do 8 dnů po nastalé změně. Dávka se odepíše od počátku pololetí
nejblíže příštího po učiněném oznámení. Výjimečně se odepíše dávka od
počátku nejblíže příštího čtvrtletí v případě odst. 2. §u 4, jakož i při
změně stanoviště, prokáže-li držitel motorového vozidla, že v obci nového
stanoviště rovněž jest povinen dávku platiti.
Neučiní-li se předepsané oznámení ve stanovené lhůtě osmidenní, zaniká
nárok na odpis dávky.
§ 8.
Dávku předpisuje obecní starosta.
O předpisu dávky jest vydati držiteli motorového vozidla nebo jeho
plnomocníku platební rozkaz, z něhož musí býti patrný základ vyměření a
roční předpis dávky a v případě § 4 i skutečně připadající částka dávky. Je-
li několik držitelů jednoho motorového vozidla a tito neudali plnomocníka
(§ 5), jest doručení platebního rozkazu pravoplatno, stalo-li se
kterémukoli z nich.
Společníci v držbě motorového vozidla ručí za dávku rukou společnou a
nerozdílnou.
§ 9.
Z platebního rozkazu, jakož i z vyrozumění o odpisu dávky podle § 7 l
podati odvolání, které jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc
ode dne, kdy byl platební rozkaz (vyrozumění) doručen.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se
odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí tohoto jest
konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 10.
Dávka se platí předem ve dvou pololetních lhůtách vždy nejdéle do 14. ledna
a 14. července.
Je-li dávka povolena na několik roků, může v tomto čase, není-li na ten
který rok posud předepsána (§ 8), býti vybírána podle výměry roku
předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Případné dodatky, jakož i dávka předepsaná v případě § 4 jsou splatny do 30
dnů po doručení platebního rozkazu.
§ 11.
Kdo vědomě a s úmyslem, aby docílil nižší výměry dávky, učiní nesprávná
udání, nebo neučiní předepsaného oznámení, bude potrestán příslušným
finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.)
peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč, pokud se jeho jednání nejeví jako čin
spadající do pravomoci řádných soudů.
Kdo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, bude potrestán
pokutou pořádkovou ukládanou obcí ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 13.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky
z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě celoročně více
než 100 Kč.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY ZE PSŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. .....,
podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci .....
vybírána byla v letech ..... až ..... obecní dávka ze psů podle těchto
pravidel:
§ 1.
(1) Dávku ze psů jsou povinni platiti držitelé psů starších 3 měsíců, kteří jsou chováni v obci. Prokázati, že pes nedosáhl ještě tohoto věku, je věcí držitele psa; nepodá-li tento průkaz, je povinen k dávce.
(2) Za držitele všech psů, chovaných v domácnosti - s výjimkou psů podnájemníků -, se považuje přednosta domácnosti. Za držitele všech psů, chovaných v hospodářském závodě pro účely tohoto závodu, se považuje provozovatel závodu.
(3) Kdo má psa v opatrování nebo na zkoušku, je povinen platiti dávku, neprokáže-li, že dávka byla již zaplacena v téže nebo jiné obci.
(4) Chová-li psa více osob společně, ručí za zaplacení dávky rukou společnou a nerozdílnou.
(5) Ten, kdo se ujal zaběhlého psa, je povinen platiti z něho dávku, jestliže do 8 dnů ho nevrátí majiteli nebo neodevzdá příslušnému úřadu.
§ 2.
(1) Dávka činí ročně ...... K.
(2) Chová-li držitel v téže obci více psů, zvyšuje se dávka za druhého psa na ...... K a za každého dalšího psa na ...... K.
(3) Má-li držitel vedle psů, pro něž byla dávka snížena podle § 3 nebo § 4, psy, kteří mají býti zdaněni dávkou v plné sazbě, vyměří se za tyto psy dávka v sazbách stanovených za druhého, po případě za dalšího psa podle toho, pro kolik psů byla dávka snížena. Naproti tomu se při vyměřování dávky nepřihlíží ke psům, za něž se podle §§ 5 a 6 dávka nevybírá.
§ 3.
Dávka se k žádosti sníží na polovinu sazby, stanovené v § 2, odst. 1, a to pro
1. psy, jichž je zapotřebí k hlídání budov, vzdálených přes ...... m od nejbližších obydlených budov;
2. psy, jichž je zapotřebí k hlídání zemědělských usedlostí, vzdálených přes ...... m od nejbližších obydlených budov;
3. psy, jichž je zapotřebí k hlídání zásob zboží nebo vnitrozemských lodí;
4. psy, jichž se používá k tahu vozidla nepostradatelného pro provoz živnosti;
5. psy, jich potřebují k výkonu svého povolání osoby, provozující oprávněně živnost hlídače, nebo jiní hlídači z povolání;
6. vycvičené psy, jichž potřebují ve svém povolání artisté a osoby, pořádající z povolání veřejné podívané;
7. lovecké psy, kteří obdrželi 1. až 3. cenu při zkoušce lovecké výkonnosti u říšského pěstitelského sdružení pro lovecké psy nebo u protektorátní organisace pro lovecké psy ( § 56 vládního nařízení ze dne 31. března 1941, č. 127 Sb. , o myslivosti) nebo kteří byli mysliveckými úřady uznáni jako lovecky "upotřebitelní" ( § 34, odst. 3 vládního nařízení ze dne 31. března 1941, č. 128 Sb. , kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti). Průkaz o splnění těchto podmínek jest podati potvrzením příslušného nižšího mysliveckého úřadu, jež může býti vydáno ve formě seznamu pro více psů i různých držitelů;
8. hlasiče, zdravotnické psy, strážné psy (cvičené k ochraně osoby nebo majetku) a stopaře, kteří vykonali zkoušku, předepsanou pro tyto druhy psů Českomoravským kynologickým svazem, alespoň se známkou "dostatečně" (70 bodů). Výkon zkoušky jest prokázati předložením vysvědčení o zkoušce, vydaného místem pověřeným Českomoravským kynologickým svazem. Na vysvědčení o zkouškách, které byly vykonány více než před rokem, nesmí býti vzat zřetel. Pro výkon zkoušek upotřebitelnosti psa u psů složek NSDAP, které mají ve svém oboru služební psy, nastupují místo předpisů Českomoravského kynologického svazu předpisy příslušné složky.
Poznámka k § 3, č. 1 a 2:
Vzdálenost od nejbližší obydlené budovy se stanoví podle místních poměrů, nejméně však 50 m. V obcích s počtem obyvatel nad 2.000 nesmí snížená sazba dávky pro psy uvedené pod č. 2 přesahovati 40 K.§ 4.
(1) Spolehlivým chovatelům psů, kteří prokazatelně chovají výlučně čistokrevné psy k chovným účelům, a to alespoň po dvou téže rasy, z toho vždy jednu fenu, lze na žádost snížiti dávku na míru a za podmínek uvedených dále v odstavcích 2 a 3.
(2) Snížená dávka činí za každého psa, chovaného k chovným účelům, polovinu sazby uvedené v § 2, odst. 1, avšak z jednoho psince ne více, než činí dávka za prvého a druhého psa. Z psů z vlastního chovu se dávka neplatí, pokud jsou chováni v psinci a nedosáhnou věku 6 měsíců.
(3) Snížení dávky lze povoliti toliko za těchto podmínek:
1. že psi mají vhodné a bezvadné přístřeší, vyhovující s hlediska předpisů o ochraně zvířat proti týrání;
2. že budou vedeny řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav a pobyt zcizených psů;
3. že úbytek a přírůstek psů bude oznamován do 8 dnů obecnímu úřadu s udáním dne a při zcizení též s udáním jména a bydliště nabyvatelova.
§ 5.
(1) Osvobození od dávky se na žádost povolí pro
1. služební psy (strážné nebo lovecké psy) přísežného lesního, polního, rybničního a mysliveckého personálu. Museli vykonati zkoušku výkonnosti strážného psa u Českomoravského kynologického svazu alespoň "dostatečně" nebo obdržeti 1. až 3. cenu při zkoušce lovecké výkonnosti (§ 3, č. 7) nebo musí býti uznáni mysliveckými úřady jako lovecky "upotřebitelní". Průkaz o zkoušce výkonnosti strážného psa jest podati předložením vysvědčení o zkoušce, průkaz o zkoušce lovecké výkonnosti nebo o lovecké upotřebitelnosti potvrzením mysliveckého úřadu, které může býti vydáno ve formě seznamu pro více psů i různých držitelů;
2. psy užívané k hlídání stád;
3. psy, kteří jsou chováni ve vědeckých ústavech výhradně k účelům vědeckým;
4. psy chované k výstavním účelům v zoologických zahradách;
5. psy určené k prodeji, které chovají oprávnění obchodníci se psy, a to jen pro třetího a další psy, zatím co za dva psy jest zapraviti dávku podle sazeb, stanovených za prvého a druhého psa;
6. psy, kteří jsou přechodně umístěni v útulcích spolků, pečujících o ochranu zvířat nebo podobných spolků a nejsou volně pouštěni na ulici, jestliže spolek vede řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav, den dodání a propuštění, rasa, velikost, barva a pohlaví psa, jakož i jméno a bydliště majitele (po případě dřívějšího majitele a nabyvatele), a jestliže umístění psa v útulku netrvá déle než 6 měsíců;
7. psy, kteří jsou nepostradatelní pro ochranu a pomoc slepým nebo zcela bezmocným osobám; osvobození od dávky může tu býti učiněno závislým na předložení vysvědčení úředního lékaře;
8. zdravotnické psy, kteří jsou ve vlastnictví Německého Červeného kříže.
(2) Pro psy, uvedené v odstavci 1, č. 5, lze povoliti osvobození toliko za těchto podmínek:
1. že psi mají vhodné a bezvadné přístřeší, vyhovující s hlediska předpisů o ochraně zvířat proti týrání;
2. že psi nebudou volně pouštěni na ulici;
3. že budou vedeny řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav, den koupě a prodeje, rasa, velikost, barva a pohlaví psa, jakož i jméno a bydliště jeho předchozího majitele i nabyvatele;
4. že úbytek a přírůstek psů bude oznamován do 8 dnů obecnímu úřadu s udáním dne a při zcizení též s udáním jména a bydliště nabyvatelova.
§ 6.
(1) Dávka se neplatí
a) z psů chovaných brannou mocí,
b) ze služebních psů bezpečnostních a celních orgánů, jakož i orgánů železniční stráže a protektorátní lesní správy, jestliže náklad na živení těchto psů je v podstatně hrazen z veřejných prostředků,
c) z psů chovaných k hlídání ve věznicích a trestnicích.
(2) Ti, kdož se v obci nezdržují déle než dva měsíce, neplatí dávku za psy, které již měli při příchodu do obce a kteří již byli prokazatelně zdaněni dávkou v jiné obci.
§ 7.
Snížení dávky podle § 3 nebo osvobození od ní podle § 5 lze přiznati jen tehdy, jestliže psi, pro něž se úleva požaduje, jsou dostatečně způsobilí pro účel, jemuž mají sloužiti, a jestliže držitel psa nebyl trestán pro týrání zvířat. Pro hlídací psy, kteří jsou zpravidla chováni mimo obytnou budovu, lze přiznati snížení dávky jen, jestliže je pro ně zřízeno vhodné přístřeší.
§ 8.
Snížení dávky nebo osvobození od ní zaniká, pomine-li důvod, pro který snížení nebo osvobození bylo povoleno nebo pro který se dávka neplatí, nebo přejde-li držení psa na jinou osobu, nebo bude-li držitel psa pro jeho týrání potrestán podle předpisů o ochraně zvířat proti týrání.
§ 9.
Každý majitel domu nebo jeho zástupce jest povinen každoročně ve lhůtě, která bude obecním úřadem veřejně vyhlášena, přesně vyplniti a obecnímu úřadu odevzdati seznam držitelů psů a počtu psů jimi chovaných. Vzorce seznamu dodá obecní úřad. Držitelé psů jsou povinni učiniti k tomu účelu majiteli domu potřebné údaje.
§ 10.
(1) Podle tohoto seznamu předepíše obecní starosta držitelům psů dávku na rok platebními rozkazy.
(2) Proti předpisu dávky lze podati odvolání u obecního úřadu do 14 dnů počínajíc dnem, jenž následuje po dni, kdy platební rozkaz byl doručen. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo.
(3) Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu *) , jehož rozhodnutí jest konečné.
(4) Odvolání nemá odkladného účinku.
§ 11.
(1) Žádost o snížení dávky nebo o osvobození od ní jest podati písemně u obecního úřadu ve lhůtě vyhlášené podle § 9. Byla-li žádost podána později, lze povoliti snížení nebo osvobození jen za dobu počínající příštím čtvrtletím.
(2) O žádosti rozhoduje obecní starosta. Proti zamítavému výměru lze podati odvolání. Ustanovení § 10, odst. 2 až 4 platí obdobně.
(3) Obecní starosta může držitele psa, jehož žádosti o snížení dávky nebo o osvobození od ní vyhověl, zároveň osvoboditi pro příští rok (léta) od podávání nové žádosti.
§ 12.
(1) Dávku jest zapraviti do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
(2) O zaplacení dávky vydá obecní úřad držiteli psa potvrzení a známku, na níž je vyznačeno její evidenční číslo a letopočet.
(3) Známku jest upevniti na obojku psa. Ztratí-li pes známku, vydá se jeho držiteli známka nová, prokáže-li, že dávku zaplatil, a zaplatí-li současně za novou známku.
(4) Poněvadž známka je zároveň policejní poznávací značkou, jest ji vydati též držitelům psů, pro něž bylo povoleno osvobození od dávky nebo za něž se dávka neplatí.
§ 13.
Přejde-li držení psa na jinou osobu v obci a platil-li dosavadní držitel plnou dávku, může býti potvrzení o zaplacené dávce i se známkou převedeno na nového držitele psa, což jest oznámiti obecnímu úřadu. Totéž platí obdobně, byl-li pes, z něhož se platí dávka, nahrazen jiným.
§ 14.
(1) Stane-li se někdo během roku držitelem psa, z něhož v obci nebyla dávka dosud placena nebo zanikne-li snížení dávky nebo osvobození od ní (§ 8), je povinen to oznámiti do 8 dnů obecnímu úřadu. Tato lhůta počíná běžeti, jde-li o mladého psa, uplynutím třetího měsíce po narození, a jde- li o zaběhlého psa, jehož se někdo ujal, uplynutím lhůty, v níž měl býti vrácen majiteli nebo odevzdán úřadu (§ 1, odst. 5).
(2) Povinnost k dávce vztahuje se v těchto případech na celé čtvrtletí, v němž vznikla. Ustanovení §§ 10 až 12 platí tu obdobně s tou odchylkou, že žádost o snížení dávky nebo o osvobození od ní (§ 11, odst. 1, věta prvá) jest podati do 14 dnů po vzniku povinnosti k dávce.
§ 15.
Zanikne-li povinnost k dávce během roku, zaniká povinnost platiti dávku uplynutím čtvrtletí, v němž to bylo oznámeno obecnímu úřadu a v němž mu byla vrácena známka (§ 12, odst. 2). Částka, o kterou bylo na dávce přeplaceno, se vrátí.
§ 17.
Nebyla-li dávka včas zaplacena, jest platiti ode dne splatnosti až do zaplacení dlužné částky úroky z prodlení ve výši 6%.
§ 18.
Dávka včas nezaplacená se vymáhá exekucí politickou nebo soudní. O přípustnosti exekuce na jmění nemovité platí obdobně ustanovení § 343, odst. 2 zákona o přímých daních.
§ 19.
(1) Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne nebo opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem ( § 43 zák. č. 329/1921 Sb. ) peněžitou pokutou do 1.000 K.
(2) Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
(3) Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY Z PŘEPYCHOVÝCH BYTŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. .....,
podle ustanovení § 38 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.,
k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby byla v obci
..... vybírána ode dne ..... do dne ..... dávka z přepychových bytů podle
těchto pravidel:
§ 1.
Dávka z přepychových bytů se vybírá ze všech obytných místností, které jsou
při kterémkoli bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru.
Za obytnou místnost pokládá se každá prostora bytu, která jest souvislými
stěnami, stropem a podlahou pro sebe uzavřena a má aspoň jedno okno a
dvéře.
Za obytné místnosti se však nepovažují:
a) prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni, spíži, síň, verandu,
koupelnu nebo záchod,
b) prostory sklepní a půdní, které podle předpisů stavebního řádu není
dovoleno obývati,
c) prostory, které mají méně než 8 m2 plochy nebo méně než 2 m výšky.
d) prostory, kterých se užívá výhradně k účelům živnosti nebo povolání
(krámy, skladiště, dílny, písárny, čekárny a ordinační místnosti lékařů,
kanceláře advokátů, pracovny vědeckých a uměleckých pracovníků, místnosti
lázeňských domů mimo vlastní byt majitele atd.).
e) místnosti, jež nejsou trvale používány k obývání a v nichž jsou
chovány historické neb umělecké sbírky, knihovny a pod.
Obytná místnost mající více než 40 m2 plochy platí za místnosti dvě, obytná
místnost o ploše menší než 10 m2 za půl místnosti.
§ 2.
Přesahuje-li počet obytných místností, ze kterých se byt skládá, nejvyšší
přípustnou výměru o 1 místnost, činí dávka 200 Kč,
při 2 přebytečných místnostech 500 Kč,
při 3 přebytečných místnostech 800 Kč,
při 4 přebytečných místnostech 1200 Kč,
při více než 4 přebytečných místnostech za každou další místnost 1000 Kč.
(2) Nejvyšší přípustný počet místností, ze kterých se dávka nevyměřuje,
je počet o jednu místnost větší, než je počet členů domácnosti (§ 3).
Je-li v bytě jedna nebo několik místností za poloviční počítaných (§ 1) a
přebývá-li při sčítání všech místností taková poloviční místnost, nezdaňuje
se. Stejně jest tomu, přebývá-li polovice místností následkem lichého počtu
osob za polovičních počítaných (§ 3).
Užívá-li jednotlivec nebo domácnost několika bytů v téže obci, sčítají se
obytné místnosti těchto bytů a platí za byt jediný. Má-li jeden nebo
několik členů jedné domácnosti ještě jeden nebo několik bytů jiných,
zdaňují se z těchto druhých bytů zvláště, nepočítají se však v bytě
společném.
§ 3.
Domácnost ve smyslu těchto pravidel tvoří držitel bytu a všechny osoby,
které do bytu trvale přijal. Děti nebo schovanci poplatníkovi, kteří pro
návštěvu škol nebo studium se zdržují v cizině, počítají se za členy
domácnosti, jestliže pravidelně o prázdninách bydlí s rodiči nebo pěstouny
v bytě, o který jde.
Za polovici osoby se počítají:
1. děti mladší 7 let,
2. děti, které sice jsou starší 7 let, ale nedokonaly 16. roku, jsou-li
stejného pohlaví s dětmi tohoto věku nebo mladšími k téže domácnosti
patřícími,
3. každá ze dvou nebo více v téže domácnosti zaměstnaných služebných
osob téhož pohlaví, bydlí-li pohromadě v jednom pokoji.
Ke služebným v domácnosti zaměstnaným patří kuchařky, pokojské, kojné,
dívky nebo paní k dětem, vychovatelky, učitelky řečí, společnice, komorné,
hospodyně a pod., kuchaři, sluhové, kočí, šoféři, zahradníci, vychovatelé,
učitelé řečí a podobný personál, pokud jsou zaměstnáni v dotčené domácnosti
a a jejich služby se jim hotově platí.
Podnájemníci, kteří nejsou u držitele bytu zcela na stravu, považují se za
samostatné přednosti domácnosti.
§ 4.
Dávku jest povinen platiti držitel bytu.
Vedle něho ručí za dávku rukou společnou a nerozdílnou všichni zletilí
členové domácnosti mimo osoby služebné a podnájemníky, kteří se podle
posledního odstavce §u 3 považují za samostatné přednosti domácnosti.
§ 5.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky
československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního
práva přísluší právo exterritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na
roveň postavené.
(2) Od dávky jsou osvobozeni veřejní zaměstnanci, jde-li o byt úřední
nebo naturální, jim přikázaný.
§ 6.
Majitelé domů a držitelé místností jsou povinni do 4 neděl po vyhlášení
těchto pravidel, pro další léta pak vždy ve lhůtě obecním úřadem k tomu
stanovené podati na tiskopisech, které jim k tomu obecní úřad dodá, výkaz o
jednotlivých bytech a jeho držitelích, ze kterého musí býti patrný
jmenovitě počet a velikost obytných místností, jména, zaměstnání a stáří
osob v každém jednotlivém bytě bydlících s výslovným udáním, jde-li o členy
domácnosti či o podnájemníka.
§ 7.
Změnu v osobě držitele bytu jest povinen majitel domu ohlásiti do 8 dnů
obecnímu úřadu.
Ve stejné době povinen jest držitel bytu oznámiti obecnímu úřadu, nastala-
li změna v osobě podnájemníka (§ 3, posl. odst.), změnil-li se počet členů
domácnosti nebo zvětšil-li se počet obytných místností.
§ 8.
Dávka ukládá se na celý rok berní. Ke změnám však, které průběhem roku
nastanou buď v bytě samém nebo ve způsobu jeho užívání tak, že byt posud
dávce nepodléhající má býti podroben dávce neb opačně, nebo že má nastati
zvýšení nebo snížení výměry dávky, jest hleděti, a to od nejbližšího
kalendářního čtvrtletí po tom, kdy dotčená změna nastala a byla obecnímu
úřadu ohlášena.
§ 10.
Dávku předpisuje obecní starosta.
O předpisu dávky vydati jest držiteli bytu platební rozkaz, z něhož se
tento může odvolati.
Odvolání podati jest u obecního úřadu do 14 dnů, počítajíc ode dne
doručení.
Rozhoduje o něm obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí se lze dovolati
k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí tohoto jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
§ 11.
Stejně jest přípustno odvolání z rozhodnutí obecní rady o odpisu dávky
podle ustanovení § 8.
Ustanovení § 3 až 5. odstavce §u 10 platí obdobně.
§ 12.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
§ 14.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, povinen jest poplatník dávkou
povinný platiti 6%ní úroky z prodlení, činí-li celoroční dávka více než 100
Kč. Ručení za dávku (§ 4) platí i pro úroky z prodlení.
Článek II.
Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením se pověřují
ministr vnitra a financí.
Udržal v. r.
Šrámek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Habrman v. r.
Staněk v. r.
Černý v. r.
L. Novák v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Dérer v. r.
A. Novák v. r.
Tučný v. r.
Srba v. r.
Dr. Šrobár v. r.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
Poznámka k § 3 bude zníti: Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se
možnost odstupňovati poplatek podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a
místních poměrů. Vybírá-li obec ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na
podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na př. dávku z nájemného, poplatek
za používání obecních stok, poplatek za odvoz popela a smetí, nesmí součet
sazeb všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše přípustné celkové 40
%ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty)
Sazby tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným udáním
tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se možnost odstupňovati poplatek
podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních poměrů. Vybírá-li obec
ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na podkladě nájemného nebo nájemní
hodnoty, na př. dávku z nájemné, vodné, poplatek za odvoz popela a smetí,
nesmí součet sazeb všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše
přípustné celkové 40 %ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty).
*) Svéstojná cena vody musí býti obcí, žádající o povolení vybírati
vodné, prokázána.
Sazba tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Sazba budiž určena v patřičném poměru k pořizovací ceně vodoměru,
jeho amortisaci a nutným výdajům na obyčejné udržování.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Poznámka k § 1 bude zníti: Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se
možnost osvoboditi od dávky nejmenší nájemné (nájemní hodnotu) a
odstupňovati dávku podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních
poměrů. Vybírá-li obec ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na podkladě
nájemného nebo nájemní hodnoty, na př. vodné, poplatek za používání
obecních stok, poplatek za odvoz popela a smetí, nesmí součet sazeb všech
těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše přípustné celkové 40 %ní
zatížení nájemného (nájemní hodnoty).
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
Sazby tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Nečíslované §§ odpadají.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
**) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
**) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) viz § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesných
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Při povolování dávky hleděti jest k tomu, aby výnos dávky určen byl
pokud možno v první řadě k udržování a zlepšování jízdní dráhy ulic a cest
sloužících automobilové dopravě, zejména ulic a cest průběžných.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro
Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným
označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.