143/1922 Sb., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb., z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním

Schválený:
143/1922 Sb.
Nařízení
vlády republiky Československé
ze dne 27. dubna 1922
k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.
Změna: 283/1922 Sb.
Změna: 15/1928 Sb.
Změna: 212/1931 Sb.
Změna: 159/1941 Sb.
Změna: 421/1941 Sb.
Změna: 259/1942 Sb.
Změna: 128/1943 Sb.
Změna: 40/1947 Sb.
Na základě § 60 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., nařizuje se toto:
Článek I.
K § 19.
(1) Stejně jako §§ 2 a 3 uvádějí mezi rozpočtovými položkami v příjmu na prvním místě příjem ze jmění obecního, vytýká se i v § 19 výnos jmění obecního jako příjem, k němuž jest při stanovení úhrady v první řadě hleděti.
(2) Jmění věnované určitému účelu a jeho výnos musí býti tomuto účelu zachován a nesmí ho býti užito k úhradě výdajů všeobecných.
K § 20.
(1) Je-li zde zvláštní jmění (majetek) jednotlivých osad, jest o něm vésti oddělený inventář a sestaviti o příjmech i vydáních zvláštní rozpočet.
(2) V osadách, kde není místního zastupitelstva, vede správu takového jmění zastupitelstvo obecní.
(3) Není-li dohody o tom, jak jest příjmů z takového jmění užívati, jest ho upotřebiti k úhradě nákladů na osadu připadajících. Tyto budou sestávati z podílu na schodku rozpočtu o společných výdajích obecních, který se určí v poměru přímých daní v jednotlivých osadách předepsaných, a ve zvláštních výdajích podle § 25 pouze na osadu připadajících.
(4) Nestačí-li výnos osadního jmění k úhradě nákladů na osadu připadajících, bude hraditi schodek pravidelně přirážkou k daním přímým v osadě předepsaným.
K § 21.
(1) S majetkem obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných hospodařiti jest tak, aby především neztenčeně zůstal zachován. Proto jest dbáti, aby obyčejným opotřebením jednotlivých součástí tohoto majetku vznikající úbytek byl kryt reservami, které k tomu účelu jest dovoleno tvořiti. Poskytuje-li ta která součást majetku nějaký výnos, tvořiti lze takové reservy především z tohoto výnosu. Jen výjimečně a jmenovitě v případech, kdy součást majetkový svým určením docílení výnosu vylučuje, lze tvořiti takové reservy i z příjmů jinakých.
(2) Reservy takové musí tvořiti fondy skutečné, musí tedy záležeti v peněžních prostředcích bezpečně uložených a nestačí pouze provádění odpisů v účtech a inventáři.
(3) Užíti se jich smí po usnesení obecního zastupitelstva výhradně k účelu, pro který byly určeny, t. j. ke znovuzřízení opotřebených součástek majetku neb opatření náhrady za ně.
(4) Jakékoli jiné upotřebení těchto reserv podmíněno jest svolením bezprostředního úřadu dohlédacího.
(5) Byl-li ten který předmět majetkový pořízen zcela nebo z části z půjčky k tomu účelu učiněné, která musí v ustanovené době býti umořena, nelze ohledně hodnoty půjčkou opatřené až do zapravení půjčky tvořiti reservy obnovovací, nýbrž mohlo by se tak státi jen ohledně zbytku hodnoty.
(6) Při správě majetku, který podle své povahy a svého učení může poskytovati výtěžku, nutno hleděti k tomu, aby byla zajištěna výnosnost trvalá, a to co největší, od kteréžto zásady uchýliti se lze v případech, odůvodněných jinakým prospěchem všeobecným, nikoli však pouze ohledy na jednotlivé vrstvy občanstva nebo jednotlivce. Tím však není dotčeno ustanovení zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 Sb. z. a n., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění.
(7) Obecní jmění nebo přebytek jeho výnosu nesmí býti rozdělen; nesmí se tak státi ani tím způsobem, že by na př. výnos z lesa byl zcela nebo částečně in natura rozdělen mezi občanstvo. Neruší se ovšem na př. právo obecního zastupitelstva, aby stavebním dřívím poskytlo podpory pohořelým a pod.
K § 22.
(1) Za výdělečné podniky podle tohoto zákona jest považovati všechny soukromohospodářské podniky, které podle své povahy k docílení zisku směřují a jejichž zařízení užívati nebo výrobky odbírati není občanstvo veřejnoprávními ustanoveními nuceno. Patří sem tedy na př. podniky elektrické, plynárny, pohřební ústavy a pod. Vodárnu, dodávající vodu soukromníkům, bylo by za podnik zcela nebo částečně výdělečný považovati tehdy, jestliže odběr vody záleží na svobodném rozhodnutí odběratele.
(2) Podniky výdělečné spravovati jest podle zásad obchodnických se snahou a patrným úmyslem, aby bylo docíleno zisku, nejméně však aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.
(3) Ustanovení § 21 zákona a prováděcího nařízení k němu ohledně fondův obnovovacích platí i pro podniky výdělečné s tím pouze rozdílem, že obnovovací reservy u podniků výdělečních nemusí vždy záležeti ze vkladů nebo cenných papírů a pod., nýbrž že tu stačí, jsou-li takové fond, tvořící pasiva podniku, kryta náležitými aktivy. Odstavec 3. §u 22 zákona však připouští, aby byly tvořeny i reservy jiné, na př. ztrátové, s nimiž však vůbec nelze nakládati bez svolení bezprostředního úřadu dohlédacího. Bylo- li by tedy nutno takové reservy ztrátové užíti na př. k úhradě ztrát v podniku vzniklých, musí býti dříve žádáno za svolení tohoto úřadu.
(4) Při podnicích, které povahou svou nejsou výdělečné, nýbrž slouží též veřejnému zájmu, jenž by jinak nemohl býti ukojen, nelze sice užíti bez výhrady zásady stanovené pro podniky výdělečné, bude však nutno přesně uvážiti míru tohoto veřejného zájmu vedoucího k tomu, aby případně k částečné úhradě bylo užito jinakých příjmův obce. Nesmí však dojíti k tomu, aby těm, kdož užívají zařízení nebo odbírají výrobky takového podniku, dostalo se výhod na úkor všeobecnosti.
K § 23.
(1) Směrnice pro běžné hospodaření s majetkem obecním dána jest ustanoveními §§ 21 a 22.
(2) Ustanovení § 23 dotýkají se tohoto běžného hospodaření především v odstavci 1., č. 3., jednajícím o pronájmu (propachtování) obecního majetku movitého.
(3) Obecní majetek nemovitý lze pronajmouti (propachtovati) nebo již stávající pronájem (pacht) prodloužiti pouhým usnesením obecního zastupitelstva, jen jde-li o nájem (pacht) na dobu nejdéle 6 let a koná-li se o něm veřejná dražba nebo veřejně vyhlášené řízení ofertní.
(4) Šlo-li by tedy o nájem (pacht) třeba na dobu kratší 6 let z volné ruky, bylo by potřebí k němu schválení bezprostředního úřadu dohlédacího stejně jako k pronájmu (propachtování) nemovitostí na dobu delší než 6 let.
(5) Ustanovení toto však se nevztahuje na případy, ve kterých pronájem dražbou nebo veřejně vyhlášeným řízením ofertním není vůbec obvyklý, na př. na pronájem bytů v činžovních domech obecních.
(6) Ustanovení odst. 3. až 5. platí obdobně, i jde-li o pronájem různých práv obci příslušejících, jako práva přívozu a pod.
(7) Má-li se káceti více dříví v obecním lese, než dopouští systemisace lesů, jest k tomu potřebí schválení bezprostředního úřadu dohlédacího, a to bez ohledu, jaké jsou pro to důvody, tedy i tenkráte, je-li to nutno pro nějakou živelní pohromu. Tímto schválením se stanoviska hospodářství obecního ovšem nijak není dotčeno právo státního policejního dozoru na lesy, po případě státní lesní správy obecních (municipálních) a některých jiných lesů dle platných právních předpisů, obsažených zejména v cís. patentu ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. z., v zákonu o dozoru a hospodaření v obecních lesích v Čechách ze dne 14. ledna 1893, čís. 11 z. z., v zák. čl. XXXI:1879 a XIX:1898 a v zákonu o prozatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918, čís. 82 Sb. z. a n.
(8) Obcím jest dovoleno činiti bez vyššího schválení výpůjčky zálohové, a to i k prozatímnímu krytí řádných vydání a bez ohledu na jejich výši, ale s tou podmínkou, že v době uzavření takové půjčky jsou zde jisté předpoklady pro to, že bude do konce roku, v němž byla učiněna, opět splacena. S tím není v rozporu ustanovení § 3 zákona, podle něhož výnos půjček patří mezi příjmy rozpočtu mimořádného, poněvadž tu nejde o úhradu rozpočtovou.
(9) Každá půjčka, která by měla býti později splacena než v roce, v němž se činí, potřebuje vyššího schválení, jakmile by obnos potřebný na zúrokování a umořování celkového dluhu obecního, tedy dluhu posavadního a novou zápůjčkou vznikajícího, činil více než 20 % základny přirážkové podle předpisu pro rok, ve kterém se obecní zastupitelstvo o půjčce usnáší. Není- li předpis přímých daní pro tento rok ještě proveden, rozhoduje poslední skutečný předpis.
(10) I kdyby však zde této podmínky nebylo a šlo na př. o první půjčku obce, při které by úrokování a umořování nevyžadovalo více než 20 % přirážky k přímým daním, jest potřebí k takové půjčce vyššího schválení, měl-li by se dáti pro ni obecní majetek nemovitý v zástavu.
(11) Jako potřebuje vyššího schválení každé usnesení obecního zastupitelstva, kterým se má nemovitý majetek obce neb ústavu nebo fondův obecních dáti v zástavu, a jest bez tohoto schválení neplatno, stejně se má věci, i má-li se takový majetek zatížiti trvalým břemenem, na př. má-li se pro někoho zříditi na obecním majetku nějaké služebnost a pod.
(12) Co platí o uzavření obecní půjčky, platí i o převzetí záruky obcí. Vůbec nepřípustno jest však současné převzetí neobmezeného ručení za závazky peněžního ústavu, u něhož si obec vypůjčuje.
(13) V příčině zcizení majetku obecního platí, že součástek kmenového jmění nelze vůbec zciziti bez schválení vyššího dohlédacího úřadu. To platí nejen o majetku nemovitém, nýbrž i o majetku movitém, pokud tvoří součást jmění kmenového.
(14) Nemovitý majetek, i když není součástí kmenového jmění, nesmí býti v obcích s nejvýše 30.000 obyvatelů prodán nikdy bez schválení bezprostředního dohlédacího úřadu. V obcích větších jest prodej takového majetku dovolen bez takového schválení pouze s omezením, a to: nepřesahuje- li hodnota majetku, o jehož prodej jde, v obcích s více než 30.000, nejvýše však 100.000 obyvatelů v jednotlivém případě 50.000 Kč, v obcích s více než 100.000 obyvatelů pak 100.000 Kč. Hodnotou rozuměti jest tu nikoli skutečnou prodejní cenu, nýbrž obecnou hodnotu nemovitostí v den prodeje.
(15) Jde-li o prodej pozemku, kterým se upravuje místo podle schválení stavební čáry uliční, neplatí posud uvedená omezení.
(16) Stejně jako prodej nemovitostí posuzovati jest i směnu jich.
(17) Darovati nemovitosti, patřící obci nebo ústavům a fondům obecním neb obcí spravovaným, není bez vyššího schválení dovoleno.
(18) Obec smí bez schválení bezprostředního úřadu dohlédacího kupovati nemovitosti, jestliže prokazatelný pravidelný čistý výnos té které nemovitosti stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh a uhradí-li se kupní cena s vedlejšími výlohami z kmenových kapitálů.
(19) Není-li zde této úhrady a kupní cena by se měla uhraditi ať z půjčky ať z jiného pramene příjmu, nepotřebují vyššího schválení k takové koupi obce s nejvýše 3000 obyvatelů, nečiní-li kupní cena nemovitosti více než 25.000 Kč, obce s více než 3000, ale nejvýše 50.000 obyvatelů, není-li tato cena vyšší než 200.000 Kč, obce s více než 50.000, ale nejvýše 100.000 obyvatelů, není-li cena vyšší než 1,000.000 Kč, konečně obce přes 100.000 obyvatelů, není-li kupní cena vyšší než 10,000.000 Kč. Podmínkou jest i tu, že prokazatelný čistý výnos nemovitosti, o jejíž koupi jde, stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh.
(20) Ve všech jiných případech jest třeba schválení bezprostředního úřadu dohlédacího.
(21) Nějaké samostatné, t. j. s nemovitostí nesouvisející právo obci patřící zciziti nebo pro obec zakoupiti lze jen se schválením bezprostředního úřadu dohlédacího.
(22) Pro jednání obecního zastupitelstva o všech těchto věcech platí obdobně ustanovení § 6, odst. 2. až 5., kterými jest upraveno, jak jest svolati schůzi obecního zastupitelstva k jednání o rozpočtu, kdy jest tato usnášení schopna, jak se usnesení děje, jak jest je vyhlásiti, kdo a kam se může z něho odvolati.
(23) Ustanovení odst. 5. §u 23 zákona vztahuje se pouze na usnesení obecního zastupitelstva o hospodářství s majetkem obecním, neplatí tedy pro usnesení jinakého rázu, o kterých případně vydaná ustanovení zůstávají v platnosti.
K § 24.
Obecní zastupitelstvo může se usnášeti, aby byly vybírány v obci příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění jen tehdy, nestačí-li k úhradě výdajů jiné příjmy, tedy především příjmy ze jmění obecního, příděly z výnosu státních daní a výnos dávky ze zábav a dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, které se podle § 37 zákona ve všech obcích musí vybírati.
K § 25.
(1) Úhrada vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, stane se v první řadě přirážkou k přímým daním státním, předepsaným dotčeným účastníkům; není však vyloučen ani jiný způsob, na němž by se obec s dotčenými účastníky dohodla. Jmenovitě jest možna dohoda i o to, že opatření, jehož náklad se má takovým vydáním uhraditi, provede ten, kdo z něho má výhradný prospěch, zcela nebo z části vlastními prostředky, pokud tomu neodporují příslušní ustanovení zákonná.
(2) Jak se má dáti zájemníkům příležitost, aby se vyjádřili o zamýšleném opatření, jehož náklad sami ponesou, říditi se bude okolnostmi v každém jednotlivém případě. Pokud zde nebude orgánu všechny takové zájemníky sdružujícího a zastupujícího, bude pravidelně nutno zájemníky veřejnou vyhláškou a způsobem jinak v obci obvyklým o zamýšleném opatření vyrozuměti a vyzvati, aby případné námitky ve stanovené přiměřené lhůtě přednesli.
(3) Požadavku vyslovenému druhou větou tohoto paragrafu, aby totiž byla zájemníkům dána příležitost vyjádřiti se, není vyhověno již prostým vyložením rozpočtu podle odst. 1. §u 6.
K § 26.
(1) Příspěvky ke zřízení, po případě udržování zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, nelze žádati v takové výši, aby jimi byl hrazen celý náklad zařízení nebo jeho udržování.
(2) Povinnost plnění, k němuž podle jiných zákonných ustanovení dotčení zájemníci jsou povinni, na př. povinnost postoupiti zdarma pozemky potřebné pro ulici, nevylučuje právo obce, aby žádala příspěvky podle ustanovení § 26 zákona. Rovněž není vyloučena možnost vybírati za používání takového zařízení poplatky (§ 28), a to i od oněch uživatelů, kteří zapravili příspěvky podle § 26, pokud nejde o opětující se příplatky k udržování takového zařízení, které by dosahovaly aspoň výše poplatků, jaké by jinak uživatel pravděpodobně platil.
(3) Způsob a výši příspěvků, jakož i dobu splatnosti jejich stanoviti jest především vzájemnou dohodou obce a zájemníků. Dohoda taková musí býti usnesena obecním zastupitelstvem, nepotřebuje však schválení úřadu dohlédacího.
(4) Dohoda může býti učiněna i tak, že ten, kdo ze zařízení má prospěch, buď sám nebo v dohodě s jinými zúčastněnými celé zařízení neb určitou jeho část vlastními prostředky provede, tak ovšem, jak obec po dohodě se zúčastněnými uzná za potřebné.
(5) Nedojde-li k dohodě, usnáší se obecní zastupitelstvo o příspěvcích, jeho usnesení však nabývá účinnosti teprve schválením, a to vyššího úřadu dohlédacího, který jest povinen při svém rozhodování hleděti k návrhům učiněným podle předchozího odstavce při jednání o dohodu.
(6) Námitky zájemníků proti rozpočtu nákladů na takové zařízení a rozvrhu příspěvku podati jest odděleně od případných připomínek k rozpočtu. O námitkách rozhoduje vyšší dohlédací úřad, který usnesení obecního zastupitelstva o příspěvcích schvaluje.
K § 27.
(1) Za velké podniky podle tohoto paragrafu považovati jest takové, které v provozovně, o niž jde, zaměstnávají průměrem nejméně 200 osob, nehledíc při tom k osobám zaměstnaným po domácku, t. j. výrobou nebo zpracováním zboží mimo provozovnu zaměstnavatele.
(2) Podmínkou, za níž mohou býti žádány od podniku příspěvky, jest, že existencí závodu (provozovny) v místě a spojenými s tím důsledky, na př. mimořádným opotřebením dlažby vozy do továrny dojíždějícími, zvláštním nebezpečenstvím k požáru, zvláštními opatřeními nutnými k ubytování dělnictva, stavbou a udržováním budov pro školy navštěvované z valné míry dětmi zaměstnanců podniku, pokud jest obec k vydání na školy po zákonu povinna, chudinským zaopatřením práce neschopných bývalých zaměstnanců podniku, nutným zvýšeným nákladem na bezpečnostní policii atd., vznikají obci náklady, kterých by jinak buď vůbec neb aspoň v takové výši neměla.
(3) Výpočet možných vyšších nákladů jest v zákoně uveden pouze příkladmo a není proto vyloučeno žádati příspěvky i na zvýšené všeobecné správní náklady, pokud by jich bez existence závodu v místě nebylo třeba. Nelze však zároveň uplatňovati povinnost k příspěvkům podle § 27 zákona, jde-li o úhradu zvláštních nákladů zařizovacích a udržovacích, pokud jsou tyto požadovány podle §§ 25 nebo 26 zákona, jakož i nákladu na udržování zařízení, za jehož používání se vybírají poplatky (§ 28), pokud tento náklad výnosem poplatků jest uhrazen.
(4) Příspěvky od velkého podniku může žádati i obec, ve které sice podnik nemá provozovny, v níž však bydlí v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velký počet zaměstnanců podniku, kteří docházejí za zaměstnání do sousední obce, v níž jest provozovna podniku. Velkým počtem zaměstnanců v tomto případě rozumí se aspoň 1/10 celkového počtu obyvatelstva v obci, nejméně však 200 zaměstnanců, čítajíc v to i členy rodin zaměstnanců, pokud jsou svou výživou odkázáni na výdělek zaměstnancův. Za obec sousední lze pokládati jen takovou, jejíž katastr hraničí s katastrem obce, v níž jest provozovna, ve které jsou obyvatelé dotčené obce zaměstnáni, neb onu, která sice svým katastrem přímo nehraničí s obcí provozovny, ve které však závod k ubytování svých zaměstnanců zřídil kolonii.
(5) V obcích, ve kterých podnik nemá provozovny, bude tedy pro stanovení výše příspěvku hlavně směrodatný poměr celkového počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců tam bydlících a členů jejich rodin, pokud jsou tito svou výživou na výdělek zaměstnancův odkázáni. Že je nutno hleděti nejen k počtu zaměstnanců samých, nýbrž i členů jejich rodin, plyne z příkladmo v zákoně uvedeného výpočtu vyšších nákladů, které mohou existencí podniku vzniknouti.
(6) V obcích, ve kterých jest provozovna podniku, bude poměr počtu zaměstnanců k ostatnímu obyvatelstva v první řadě směrodatný, pokud půjde o vydání bydlením zaměstnanců podniku v obci vyvolaná. Vedle toho však bude nutno v takových obcích hleděti i k nákladům, které obci vznikají v některých specielních oborech činnosti vzhledem ke způsobu provozu podniku, pokud ovšem se tu nedá užíti ustanovení § 25 zákona o úhradě vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, nebo ustanovení § 26 zákona o příspěvcích na taková zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ale ze kterých někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch. Zvýšená vydání při takovýchto specielních nutných zařízeních obecních nebude lze ovšem posuzovati se zřetelem na počet zaměstnanců v obci žijících.
(7) Při výpočtu příspěvků hleděti jest k tomu, že má býti sice přednostním zatížením velkých podniků zmírněno břemeno přirážkové pro ostatní obyvatelstva, že však nesmí býti při tom přehlíženo, jak tyto podniky přispívají již obecními přirážkami, které platí buď podniky samy nebo jejich zaměstnanci, k úhradě výdajův obecních. Nelze proto prostě výdaje určitých kapitol rozvrhnouti podle celkového počtu obyvatelstva na hlavu a peníz podle toho připadající na zaměstnance závodu a jejich příslušníky předepsati jako příspěvek závodu. Rozhodna jest výše přirážek, jaké by bylo třeba na rok rozpočtový podle posledního předpisu daňové. Prokáže-li však poplatník buď podaným přiznáním nebo jinakým způsobem, že další předpis daně, sloužící za základ pro vyměření přirážek pro rok rozpočtový, bude vyšší, jest obec povinna při stanovení příspěvku přihlížeti k takto zvýšené základně.
(8) Přesný výpočet takových příspěvků pravidelně nebude možný, třeba že má býti vyšší vydání podnikem způsobené prokazatelno. Toto značí pouze, že nestačí pouhé tvrzení zastupitelstva obecního, nýbrž že musí býti uvedeny a pokud možno doloženy skutečnosti, tvrzení taková odůvodňující.
(9) Vzhledem k této nemožnosti zcela přesného výpočtu jest nařízeno, aby o způsobu a výši příspěvků jednalo se nejprve dohodou. Teprve kdyby k dohodě nedošlo, stanoví obecní zastupitelstvo výši příspěvků, jeho usnesení však nabývá platnosti teprve schválením vyššího dohlédacího úřadu. Při tom bude vyšší dohlédací úřad povinen zkoumati, jde-li o vydání skutečně potřebná a v míře nezbytně nutné. Podle výsledku tohoto šetření a volno svého uvážení vyšší úřad dohlédací buď schválí usnesení obecního zastupitelstva, nebo stanoví příspěvky příslušnou výměrou nižší, nebo odepře vůbec obci oprávnění příspěvky žádati.
(10) Nelze také přehlížeti, že příspěvky podnikem obci odváděné tvoří odčitatelnou položku při vyšetření základu pro vyměření daně výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních (na Slovensku pro vyměření daně zárobkové podle zák. čl. VIII:1909 s dodatky a báňské daně podniků veřejně účtujících podle zák. čl. XXVII:1875), že tedy nemírnými příspěvky by byly zkracovány daňové nároky státu i samosprávných těles na přirážky k této dani.
(11) Ustanovení § 36 slezského zákona ze dne 6. listopadu 1901, čís. 41 z. z., o zřizování, návštěvě a vydržování veřejných škol obecních nepřekáží, aby byly případně žádány od podniků, povinných k příspěvkům na stavbu a věcné potřeby školy podle citovaného zákona, příspěvky vyšší, pokud by to bylo odůvodněno podle § 27 tohoto zákona.
(12) Příspěvků nelze žádati od státních podniků, nepodléhajících dani výdělkové, jako jsou továrny na tabák, solivarny, státní tiskárna, pošta a telegraf, ústavy pro výrobu léčivých ser a pod.
(13) Naproti tomu nejsou podniky soukromé, kterým bylo na př. na Slovensku podle zák. čl. III:1907 a zák. čl. III:1916 povoleno osvobození od daně výdělkové, již tímto osvobozeny také od placení příspěvků.
Příklad výpočtu příspěvků:
Obec s 8000 obyvatelů, z nich 6600 osob zaměstnanců velkého podniku a jejich příslušníků.
Celková řádná potřeba podle schváleného rozpočtu činí 1,500.000 Kč. Celková řádná úhrada 460.000 Kč, zbývá tedy nekrytý schodek 1,040.000 Kč. K jeho úhradě by bylo potřebí vypsati přirážky
k činžovní dani 12.000 Kč 150 % okrouhle 18.000 Kč,
k ostatním daním 240.000 Kč 426 % 1,022.400 Kč.
Z této základny přirážkové připadá na podnik a jeho zaměstnance (majitele domů a pozemků):
z činžovní daně 9.000 Kč
z ostatních daní 220.000 Kč
Hlavní součást celkové potřeby činí vydání na:
5 úředníků a jiných zaměstnanců 132.000 Kč
10 strážníků 138.000 Kč
příspěvek chudinskému fondu 8.000 Kč na obecní knihovnu a pamětní knihu 9.000 Kč
4 školky mateřské, 4 školy obecné a 1 občanskou 316.000 Kč
úrokování a umořování půjček na stavbu škol 320.000 Kč
celkem 923.000 Kč
Kdyby zde nebylo podniku, čítala by obec asi 1400 obyvatel a bylo by pravděpodobně potřebí jen 1 úředníka a 1 strážníka s nákladem 20.000 Kč
na chudinský fond dotace 3.000 Kč
na obecní knihovnu 700 Kč
na 1 školu 10.000 Kč
celkem tedy 33.700 Kč
(Při tom se k vůli snažšímu přehledu nehledí k tomu, že by v tak malé obci i ostatní náklady byly značně menší, stejně jako se zanedbává skutečnost, že by i základna přirážková byla v takovém případě zajisté značně menší; poněvadž za malého počtu obyvatelstva by tu nebylo různých živnostní, obchodů atd. Byla by ovšem značně menší také úhrada plynoucí z různých obecních dávek a pod.).
Zvýšení nákladů činí tedy 923.000 - 33.700 = 889.300 Kč, t. j. 85.51 % celkové potřeby, která se má hraditi přirážkou.
K úhradě této potřeby by podnik odvedl na přirážkách
k dani činžovní 12.000 Kč
k daním ostatním 937.000 Kč
celkem 949.200 Kč
z čehož by 85.51 % na zvýšenou potřebu činilo 811.661 Kč.
Poněvadž však činí zvýšená potřeba 889.300 Kč, měl by podnik rozdíl 77.639 Kč poskytnouti jako příspěvek.
Schodek rozpočtený na 1,040.000 Kč by se pak kryl:
příspěvkem 77.639 Kč
150 % přirážkou k dani činžovní 18.000 Kč
394 % přirážkou k daním ostatním 945.600 Kč
Byl-li však uvedený vyšší náklad způsoben několika podniky, bude nutno příspěvek vypočtený mezi tyto podniky rozděliti, ale opět s patřičným zřetelem k počtu zaměstnanců a skutečně placeným přirážkám. Podniky takové jsou v obci na př. tři, z nichž podnik A má předepsanou daň 50.000 Kč a počet jeho zaměstnanců s příslušníky činí 2.000 osob, podnik B má předepsánu daň 100.000 Kč, zaměstnanců 1.000 osob, podnik C daň 70.000 Kč a počet zaměstnanců 3.600 osob.
Kdyby se hledělo pouze k počtu zaměstnanců, měly by tyto podniky hraditi zvýšený náklad 889.300 Kč v poměru 20:10:36, a měl by podnik A platiti 269.485 Kč, podnik B 134.742 Kč a podnik C 485.073 Kč, na přirážkách (394 %) má však platiti podnik A 197.000 Kč, podnik B 394.000 Kč a podnik C 275.800 Kč.
Od podniku B tedy nelze příspěvků žádati, poněvadž svůj podíl hradí více než dostatečně přirážkami. Zbývají tedy pouze podniky A a C, aby příspěvek 77.639 Kč uhradily a jsou povinny učiniti tak v poměru počtu zaměstnanců, tedy podnik A zapraví 20/56, podnik C 36/56 z příspěvku penízem 77.639 Kč vypočteného.
K § 28.
(1) Poplatky podle ustanovení tohoto paragrafu liší se od příspěvků podle § 26 tím, že příspěvky mohou býti žádány jen od majitelů pozemků nebo domů nebo živností, kteří budou míti z určitého zařízení zvláštní hospodářský prospěch, poplatky však ode všech, kdož zařízení obcí zřízeného jakkoliv skutečně užívají.
(2) Vzorná pravidla pro nejobvyklejší druhy poplatků připojena jsou v dodatku k tomuto nařízení. Sazby v pravidlech těch ustanovené značí nejvyšší přípustnou míru poplatků, do které až mohou býti podle usnesení obecního zastupitelstva se schválením vyššího dohlédacího úřadu vybírány. Vybírati poplatky takové v sazbách vyšších nebo poplatky takové v sazbách vyšších nebo poplatky, o nichž vzorná pravidla vydána nebyla, může povoliti vláda.
(3) Při usnášení se a při schvalování sazeb za užívání některého zařízení hleděti jest k tomu, aby náklad, jakého udržování toho kterého zařízení - čítajíc v to i zúrokování a umořování základního kapitálu, pokud nebyl opatřen příspěvky (§ 26) nebo z jiných prostředků než obecních - vyžaduje, byl příjmem z poplatku kryt, pokud ovšem veřejný zájem na dotčeném zařízení neodůvodňuje částečné hrazení ze všeobecných příjmů obce. Není však zákonem zabráněno stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytků, je-li to z důležitých důvodů žádoucno. Vždy však jest dbáti toho, aby nebylo přílišnou výší poplatků znemožněno vrstvám hospodářsky slabším zařízení všeobecně prospěšných užívati.
(4) Žádá-li se o povolení vybírati poplatky v sazbách vyšších, než jaké jsou vzornými pravidly určeny, budiž prokázán náklad, jakého udržování dotčené zařízení vyžaduje a uveden pravděpodobný výnos poplatků.
(5) Právo vybírati poplatky budiž při jejich povolování obmezeno vždy na určitou řadu let, nejdéle však na dobu 6 roků s výhradou, že vyšší úřad dohlédací jest oprávněn každoročně zkoumati důvodnost dalšího vybírání poplatku a posavadní jeho výše - a povolil-li sám vybírání poplatků - další jeho vybírání buď vůbec nebo v posavadní výši odstraniti nebo - bylo-li vybírání poplatku povoleno vládou - této navrhnouti, aby další jeho vybírání bylo zakázáno vůbec nebo dovoleno jen v sazbách nižších.
(6) Ustanovením § 28 není dotčena působnost politických úřadů v příčině řádů tržních, pak ustanovení o používání veřejných jatek a příslušných poplatků.
K § 30.
(1) Přirážky jest pravidelně rozvrhnouti stejnoměrně na všechny druhy přímých daní, pokud tomu nebrání výslovně ustanovení zákonné jako na př. zákaz vybírati přirážky k dani z příjmu podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 72 Sb. z. a n., zákaz zvyšovati přirážky samosprávných svazků k dani činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.
(2) Ustanovením odst. 1. tohoto paragrafu však není zrušeno specielní ustanovení § 5 zák. ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., kterým byl ministr vnitra zmocněn, aby v dohodě s ministrem financí v případech slučování, rozlučování nebo změny hranic povoloval dočasné vybírání obecních, okresních, župních a zemských přirážek a dávek nestejnou výší v jednotlivých částech, kde též dosud byly vybírány nestejnou výší.
(3) Odstupňování přirážek k jednotlivým druhům daní tvoří výjimku, odůvodněnou buď tím, že poplatníci jednoho druhu daně u srovnání s poplatníky ostatními jsou nepoměrně buď příliš mnoho nebo příliš málo zatíženi, nebo že z různých zařízení obecních mají poplatníci jednoho druhu daně větší prospěch, aniž by se dalo užíti ustanovení § 26 a pod.
(4) Při stanovení přirážek jest tedy hleděti pokud možno k stejnoměrnému zatížení poplatníků. Proto lze odstupňovati přirážky uvnitř jednoho druhu daní, za jaký se nyní považuje vzhledem k obecním přirážkám také daň všeobecná výdělková a daň výdělková podniků veřejně účtujících pouze s patřičným zřetelem k této zásadě a podle určitých všeobecných hledisek, nikoli však tak, aby určitému jednotlivému poplatníku dostalo se výhod, nebo aby byl jednostranně více zatížen. Nelze proto také povoliti jednotlivému poplatníku slevu neb osvobození od řádně usnesených a povolených přirážek, pokud nejde o takovou výhodu podle zákona mu příslušející.
K § 31.
(1) Ustanovením odst. 1. §u 31 zákona, podle kterého usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše 100%ních přirážkách k daním přímým nepotřebuje vyššího schválení, není zrušeno omezení výše přirážek k dani činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.
(2) Nestačí-li výnos obecního jmění a jinaké příjmy k úhradě obecních potřeb, lze vypsati obecní přirážku k přímým daním, jejíž výše by pravidelně neměla přesahovati sazby, až do které může vyšší dohlédací úřad přirážku povoliti.
(3) Není-li ani tím potřeba obecní úplně kryta, bude věcí obecního zastupitelstva, aby - prve než se usnese o přirážkách vyšších - hledalo úhradu potřeby posud nekryté ve spotřebních a jinakých dávkách obecních, pokud mají vzhledem ke pravděpodobnému výnosu a režii s nimi spojené pro finanční hospodářství obce význam.
(4) Proto jest žádosti o povolení přirážek ve výši, která je podmíněna souhlasem finančního úřadu, doložiti výkazem o poplatcích, přirážkách ke státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci zavedených, o jejich výši a skutečném výnosu.
(5) Povolí-li dohlédací úřad přirážky v nižší nebo vyšší výměře, než na jaké se obecní zastupitelstva usnesla, povinen jest sděliti současně důvody pro své rozhodnutí.
(6) O podaných žádostech jednati jest s největším urychlením; zákonem stanovená nejdelší lhůta 2 měsíců platí jak pro dohlédací úřady samosprávné, tak i pro finanční úřad, jehož souhlas se k povolení přirážky vyžaduje.
K § 32.
Snížení daně výdělkové s válečnou přirážkou a přirážkami samosprávných svazků provésti jest z moci úřední.
K § 33.
(1) Ministerstvo financí jest zmocněno, aby v souhlasu s ministerstvem vnitra povolovalo obcím k jejich žádosti a k návrhu vyššího úřadu dohlédacího předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku k reálnímu poplatku předepsanému z převodu vlastnictví mezi živými k nemovitostem, ležícím v obvodu té které obce.
(2) Povolování této přirážky budiž omezováno zpravidla na obce s více než 10.000 obyvatelů. Udělená povolení buďtež vyhlašována v Úředním listě (na Slovensku "Úradné Noviny").
(3) Přirážku lze předepisovati pouze z převodů, které se staly v době, pro kterou obci povolení k vybírání přirážky bylo dáno.
(4) Přirážku předpisuje obecní starosta a jsou úřady vyměřující poplatek státní povinny z vlastního počinu v každém jednotlivém případě s ním sděliti základ, podle něhož byl státní poplatek vyměřen, i obnos poplatku sama. Jde-li o nemovitost ležící v několika obcích, jest vedle úhrnného základu a poplatku sděliti též na tu kterou obec připadající část základu a poplatku, ze které jest přirážku vyměřiti.
(5) Rozvrh tento provede úřad vyměřující poplatek státní vyslechna poplatníka, při čemž však jest šetřiti zásad platných pro státní poplatek z převodu.
(6) O přirážce vydá obecní starosta poplatníku platební rozkaz, z něhož musí býti zřejmý předmět zpoplatněný, výše poplatku státního a připadající přirážky, doba její splatnosti a poučení o opravném prostředku. Odvoláním lze naříkati výpočet přirážky, nikoliv však základ, stanovený úřadem vyměřujícím poplatek státní.
(7) Změní-li (zvýší- nebo sníží-li) nebo odepíše-li se předepsaný reální poplatek, jest úřadu poplatek vyměřujícímu o tom vyrozuměti obec, která jest povinna provésti změnu neb odpis obecní přirážky bez další žádosti poplatníkovy.
K § 34.
Podle dnešního stavu zákonodárství lze vybírati přirážky pouze ke všeobecné dani nápojové z vína, moštu a jiných šťav z hroznů, jakož i z vína, moštu a vůbec šťav z jiného ovoce, a to až do výše 25 % státní daně.
K § 35.
(1) Samostatná obecní dávka spotřební může býti vybírána pouze tehdy, nevybírá-li se současně z téhož předmětu spotřeby obecní přirážka ke spotřební dani státní. Je-li pak tu možnost vybírati takovou přirážku, jest v zájmu obce, aby nezaváděla samostatné dávky. Připojená pravidla o obecní dávce z nápojů sice pamatují i na případ samostatné dávky z vína, nejsou však závazna tak, že by taková dávka musila býti zavedena.
(2) O žádostech za povolení samostatných dávek spotřebních jednati jest co nejrychleji, jmenovitě jest bezprostřední úřad dohlédací povinen žádosti obcí k němu došlé přezkoumav je předložiti bezodkladně vyššímu úřadu dohlédacímu.
(3) Lhůta 3 měsíců, po jejíž marném projítí platí dávka za mlčky povolenou a pravidla za schválená, počítá se teprve ode dne, kdy došla žádost k vyššímu dohlédacímu úřadu. Den, od kterého se počne dávka vybírati, jest stanoviti ve výnose povolovacím, při mlčky povolené dávce pak ve vyhlášce obcí vydané tak, aby mohly býti přípravy k vybírání dávky včas vykonány.
(4) Dávky spotřební nelze vybírati za dobu před povolením dávky prošlou. Sazby dávek uvedené ve vzorných pravidlech o dávce z masa a dávce z nápojů jsou maximální. Může se tedy obecní zastupitelstvo usnésti o sazbách nižších, čímž se nemění ničehož na příslušnosti vyššího dohlédacího úřadu k povolování dávek.
(5) Žádala-li by však obec o povolení sazeb vyšších, přísluší právo povoliti takovou dávku vládě.
(6) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro obecní dávky spotřební.
(7) Vybírání a kontrola samostatných a spotřebních dávek ponechává se obcím. Není však závady, aby obce dobrovolnou dohodou přenesly tuto činnost na vyšší orgán samosprávy, smluvíce se s ním zároveň o odškodném za tuto činnost.
(8) Orgány vybírající státní daně spotřební jsou povinny k žádosti obcí spotřební dávky vybírajících poskytnouti jim data potřebná k vyměření nebo kontrole těchto dávek obecních, pokud tomu nevadí ohledy služební.
K § 37.
(1) Dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vybírati jest ve všech obcích republiky Československé podle připojených pravidel, která jsou všeobecně závazna a nemohou býti měněna, pokud nejsou v dalším stanoveny výjimky. Jimi se ruší dosavadní řády a předpisy o zemské dávce ze zábav a zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(2) Ze zásady, v těchto pravidlech stanovené, že dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřují a vybírají obce, stanoví se tyto výjimky:
(3) Dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřuje a vybírá v Čechách zemský inspektorát pro zemské dávky, na Moravě zemský výběrčí úřad, ve Slezsku zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, a jde odvolání proti platebním rozkazům a rozhodnutím jimi vydaným (§ 14 pravidel) k zemskému správnímu výboru, pokud se týče zemské správní komisi. Pouze obcím dále jmenovaným zůstává až na další právo vyměřovati a vybírati tuto dávku samostatně. Jsou to v Čechách: hlav. město Praha, Aš, Boleslav Mladá, Děčín, Cheb, Chomutov, Jablonec n. N., Jičín, Karlovy Vary, Kolín, Liberec, Lípa Česká, Most, Mýto Vysoké, Náchod, Plzeň, Podmokly, Rumburk, Tábor, Teplice-Šanov, Trnovany, Ústí n. L., Varnsdorf, Vejprty; na Moravě: Brno, Jihlava, Olomouc, Mor. Ostrava, Prostějov, Přerov, Přívoz n. O., Svitavy, Vítkovice a Znojmo. Rozhodnuti o tom, má-li některé obci další býti přiznáno právo samostatného vyměřování a vybírání této dávky, nebo má- li posud přiznané právo některé obci býti odňato, přísluší vládě k návrhu zemského správního výboru, pokud se týče zemského výboru, pokud se týče zemské správní komise. Rozhodnutí taková budou uveřejňována od případu k případu v Úředním listě.
(4) Obce, pro které tuto dávku vyměřují zemské orgány v odstavci 3. jmenované, povinny jsou zemským fondům nahraditi skutečné výlohy s tím spojené. Odškodné toto však nesmí činiti více než 15 % skutečného výnosu dávky v obcích, které samy dávky té nevyměřují a nevybírají.
(5) Dávku ze zábav vyměřují a vybírají v Čechách, na Moravě a ve Slezsku obce.
(6) Výnos dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a dávky ze zábav patří od 1. října 1921 počínajíc, t. j. ohledně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodů dne 1. října 1921 a později nastalých, ohledně dávky ze zábav co do zábav ve stejné době pořádaných, výhradně obcím, nehledíc k odškodnému shora uvedenému a 10%nímu podílu, který jsou obce v Čechách povinny z dávky ze zábav odváděti Pražskému nemocničnímu fondu. Podíl tento odvádějí obce čtvrtletně pozadu.
(7) Soudy jsou povinny zasílati usnesení, jimiž se nařizuje knihovní provedení převodu vlastnictví k některé nemovitosti nebo vlastnického podílu na takové nemovitosti na základě úplatného právního jednání, rozsudku nebo vyvlastňovacího nálezu, v jednom vyhotovení tomu úřadu, který jest dle § 15 pravidel k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí příslušným.
(8) Usnesení o knihovním provedení úplatných převodů mezi osobami v § 4, č. 3., pravidel jmenovanými netřeba sdělovati.
(9) Příslušné soudy jsou povinny oznámiti příslušnému vyměřovacímu úřadu každou změnu v osobách nebo v poměru podílů společníků společností s ručením obmezeným, o nichž se dovědí z oznámení nebo na základě podání nařízených §em 26 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z.
(10) Na žádost vyměřovacích úřadů jsou povinny jmenované soudy sděliti také data o držbě předchůdců zcizovatele.
(11) Úřady, které jsou povolány, aby vedly poplatkové rejstříky, mají o převodech uvedených v § 1, odst. 1., 2., 5. a 6., pravidel (přínos do majetku společnosti, změna v osobách neb podílech) vyrozuměti do 30 dnů po zápisu do poplatkového rejstříku příslušný, dávku z přírůstku vyměřující úřad.
(12) Tohoto vyrozumění není třeba, běží-li o úplatné převody mezi osobami, jmenovanými v § 4, č. 3., pravidel.
(13) Mimo to mají úřady, jež jsou povolány vésti poplatkové rejstříky, sdělovati vyměřovacímu úřadu, žádá-li o to, ohledně nemovitostí, tvořících předmět převodu, zákonný daňový násobek rozhodný pro vyměřování poplatků, reální hodnotu, kupní cenu smluvenou při posledním předcházejícím převodu koupí i s vedlejším plněním a poslední soudní cenu odhadní, pokud lze tyto údaje seznati z pomůcek, jež mají po ruce (likvidační knihy, spisy o vyměření poplatků). Nejsou-li ve spise o vyměření poplatku, jenž se týká převodu podrobeného dávce z přírůstku hodnoty, udání, jež umožňují vyhledati hořejší údaje, jest podati vysvětlení jen tehdy, když dávku vyměřující úřad sdělí úřadu povolanému vésti poplatkové rejstříky rok, ve kterém, a osoby, mezi kterými se převod stal. Dále jest vyměřovacímu úřadu sděliti základy vyměřovací, k nimž došlo dohodou nebo dodatečným šetřením, odhadem a pod.
(14) Dotazy vyměřovacího úřadu na čistý katastrální výnos, na výměru, na pozemkovou, domovní třídní, domovní činžovní a 5%ní daň jest urychleně zodpověděti.
K § 38.
(1) Při povolování samostatných obecních dávek hleděti jest vždy k tomu, aby pravděpodobný výsledek dávky byl v patřičném poměru k režii, kterou ukládání a vybírání vyžaduje.
(2) Vzorná pravidla pro dávky v zákoně za přípustné označené a častěji se vyskytující jsou připojena.
(3) Ve vzorných pravidlech stanovené sazby jednotlivých dávek jsou maximální, tak že dávky s těmito nebo nižšími sazbami usnesené může povoliti vyšší dohlédací úřad, pokud usnesená pravidla zůstávají jinak v rámci pravidel vzorných. Vyšší sazby dávek, o kterých byla vzorná pravidla vydána, nebo dávky, zákonem sice za přípustné označené, o kterých však vzorná pravidla vydána nebyla, nebo konečně dávky v zákoně neuvedené může povoliti pouze vláda.
(4) Předposlední odstavec prováděcího nařízení k § 28 platí obdobně i pro dávky obecní podle § 38.
K § 39.
(1) Služby žádati lze pro potřebu obce toliko v případě potřeby naprosto nezbytné, pravidelně tedy jen tehdy, kdyby jinak nebylo obci buď vůbec nebo bylo jen s nepoměrně velikým nákladem možno provésti práce, pro které se služby žádají.
(2) Průkaz o tělesné nezpůsobilosti k požadované službě jest podati vysvědčením úředního lékaře, pokud nejde o nezpůsobilost zřejmě patrnou.
(3) O námitce osoby povinné osobní službou, podle vysvědčení lékařského však k ní tělesně nezpůsobilé, že nemůže zapraviti peníze potřebného ke zjednání schopného náhradníka, rozhoduje po řádném vyšetření poměrů obecní zastupitelstvo.
(4) Při službách potahy nebo motorovými vozidly musí službou povinný buď potah nebo motorové vozidlo sám obsluhovati nebo osobu k tomu způsobilou opatřiti.
(5) Peněžitou náhradou potřebnou ku zjednání schopného náhradníka lze se vykoupiti jak ze služeb ručních, tak ze služeb potahy nebo motorovými vozidly. Obnos náhrady vyměřiti jest podle průměrných mezd v obci za požadované úkony v době provádění prací placených. Odstupňování této náhrady dovoleno jest pouze podle požadovaných prací, nikoli však podle osobních poměrů toho, od něhož se služba požaduje.
(6) Usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše přípustném penízi, který může býti požadován místo žádaných služeb, staň se zároveň s usnesením o požadování služeb. Obojí usnesení potřebuje ke své platnosti schválení vyššího dohlédacího úřadu.
(7) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti sice vyčkáno schválení vyššího dohlédacího úřadu, obec však jest povinna, požadujíc služby, současně učiniti o tom oznámení vyššímu dohlédacímu úřadu a žádati za dodatečné schválení.
K § 42.
Dohlédací úřad povolující vybírati obecní přirážky k přímým daním výměrou nižší, než jaká byla pro předchozí rok stanovena, povinen jest, vydávaje své rozhodnutí, současně o tom zpraviti orgán obecní přirážku vybírající.
K § 43.
V trestním řízení před finančními úřady užíti jest co do způsobu řízení obdobně ustanovení hlavy V. zákona o os. daních přímých (pro Slovensko vyhlášeno dodatkem I. nař. vlády ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n.).
K §§ 41 a 43.
(1) Příspěvky, poplatky a dávky včas nezapravené vymáhati lze buď exekucí politickou neb exekucí soudní.
(2) Výkaz o nedoplatcích, vyhotovený a co do vykonatelnosti potvrzený obecním starostou nebo jiným podle ustanovení § 35, odst. 4., § 37, odst. 2., nebo § 38, odst. 2., zákona dávku vyměřujícím a vybírajícím orgánem, tvoří exekuční titul.
K § 57.
Tímto zákonem pozbývají platnosti, pokud nebyly již dřívějšími zákonnými ustanoveními novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919, čís. 76 Sb. z. a n., zrušena, zejména:
1. z obecního zřízení českého: §§ 68, 69, 71 až 76, 78 až 91, 97, č. 1. - 5., 99, odst. 2., 111 a 112. Změněny, případně doplněny jsou §§ 43 a 44 tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, pak § 66 obec. zřízení ustanoveními §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;
2. z obecního zřízení moravského: §§ 61, 62, 64 až 69, 71 až 82, 97, č. 1. a 2. Doplněn jest § 41 tohoto obecního zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona; § 96 zřízení pak ustanovením § 18 zákona;
3. z obecního zřízení slezského: §§ 61, 62, 64 až 81 a 89. Doplněny jsou §§ 41 a 45 tohoto zřízení ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona;
4. z obecních řádů
a) pražského: §§ 12, 102 až 104, 107 až 109. Doplněn jest § 111 ustanoveními §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona,
b) libereckého: §§ 5, 57 až 62, 84, 85. Doplněn jest § 68 jako ad a),
c) brněnského: §§ 7, odst. 1. a 3., 40 až 57, 81, odst. 3., co do lhůt pro sestavení rozpočtu a účetní závěrky, § 83. Změněny a doplněny §§ 65 a 68 jako ad a),
d) jihlavského: §§ 6, 73, odst. 3., 74, 75 až 77 až 80, 102, 103, 121, 122. Změněny, případně doplněny jsou §§ 86 a 92 jako ad a), § 120 doplněn ustanoveními § 18 zákona,
e) kroměřížského: §§ 7, 76, 92, 93, 94, 112, 113. Doplněn jest § 79 jako ad a), § 111 doplněn ustanoveními § 18 zákona,
f) olomouckého: §§ 6, 69, odst. 2., 70 až 76. Doplněn jest § 79 jako ad a), § 111 doplněn ustanoveními § 18 zákona,
g) uhersko-hradištského: §§ 7, 76, 92, 94, 112 a 113. Změněn, případně doplněn jest § 79 jako ad a), doplněn § 111 ustanoveními § 18 zákona,
h) znojemského: §§ 7, 73, 89 až 91, 109 a 110. Doplněn jest § 76 jako ad a), § 108 ustanoveními § 18 zákona,
i) opavského: §§ 5, 38, odst. 3., 39, 40, odst. 1. až 3., 41 až 50, 75 a 84. Doplněn jest § 63 jako ad a), § 84 ustanoveními § 18 zákona,
k) frýdeckého: §§ 6, 39, odst. 3., 40 až 50, 75. Doplněn jest § 64 jako ad a), § 84 ustanoveními § 18 zákona;
5. §§ 13 až 19 novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919, čís. 76 Sb. z. a n.;
6. § 138 stavebního řádu českého (zák. ze dne 8. ledna 1899, čís. 5 z. z.), § 130 stavebního řádu pražského (zák. ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. z.), § 140 stavebního řádu moravského (zák. ze dne 16. února 1894, čís. 64 z. z.), § 133 stavebního řádu platného pro Brno, Olomouc, Jihlavu i Znojmo (zák. ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z.) a druhý odstavec §u 109 stavebního řádu slezského (zák. ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. z.);
7. §§ 5, 6, 8, 9, 14, 15, 17 a 19 zák. čl. XXI:1886, pokud se vztahují na finanční hospodářství měst s právem municipálním. Změněny, případně doplněny jsou, pokud jde o finanční hospodářství měst s právem municipálním, z téhož zákonného článku: § 46, poslední odstavec, co do lhůty ke svolání generálního shromáždění municipálního města v případech §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, dále § 50 co do nutného počtu přítomných v týchž případech, § 75 co do lhůty odvolací tímto zákonem jednotně upravené, §§ 89 a 90 co do ručení měšťanosty a členů municipálního výboru neb úředníků a uplatnění tohoto ručení v případech §§ 5, 10, 16 a 18 zákona;
8. § 14, dále §§ 24, 25, 26 zák. čl. XXII:1886, pokud se vztahují na finanční hospodářství obcí, §§ 110 až 114, 122 až 130, 132 až 144, konečně § 165 téhož zák. článku, tento paragraf, pokud odporuje ustanovením o úřadech dohlédajících na finanční hospodářství obcí.
Změněny, případně doplněny jsou ze zák. čl. XXII:1886: §§ 56 a 57 o svolání generálního shromáždění a nutném počtu přítomných členů v případech §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona, §§ 86 a 87 pokud jde o příslušnost úřadů povolaných rozhodovati o náhradě škody podle §§ 5, 10, 16 a 18 zákona, § 109, dále § 120 ohledně postupu při pronájmu (propachotvání) nemovitého majetku obecního podle § 164, tento vedle toho ještě ohledně lhůt ke svolání generálního shromáždění v případech §§ 6, 12, 16, 23 a 40 zákona;
9. částka II. zák. čl. LVIII:1912, pokud jde o hospodářství s obecním majetkem a vybírání poplatků.
Změněny, případně doplněny jsou §§ 1 a 3 zák. ze dne 19. září 1883, čís. 51 z. z., pro Čechy, § 2 zák. ze dne 29. dubna 1894, čís. 53 zák. a nař. pro Moravu, a § 1 zák. ze dne 6. ledna 1891, čís. 11 zák. a nař. pro Slezsko, o nucených přirážkách obecních ustanoveními § 7, odst. 3. a 6., zákona.
K § 59.
(1) Obce (města municipální) mohou posud povolené příspěvky, poplatky a dávky, při nichž doba, na kterou byly provedeny, posud neprošla, vybírati v míře povolené a podle posud platných pravidel nejdéle do 30. září 1922. Vyjmuty jsou ony příspěvky, poplatky a dávky, které byly vládou nebo příslušným úřadem povoleny teprve po 1. říjnu 1921, na dobu delší.
(2) Nejdéle do 60 dnů po vyhlášení tohoto nařízení jsou obce (municipální města) povinny předložiti vyššímu dohlédacímu úřadu úplný seznam poplatků a dávek, které posud na základě povolení udělených před 1. říjnem 1921 vybírali, s příslušnými pravidly a usnesení obecního zastupitelstva o tom, zdali a které z nich, jakož i po kterou dobu obec i po 1. lednu 1923 vybírati hodlá. V příčině těchto dávek buďtež zároveň předložena nová pravidla, v příloze k tomuto nařízení vyhlášeným. Vyšší dohlédací úřad přezkoumá předložená nová pravidla a přihlížeje k potřebám té které obce povolí za podmínky § 28, odst. 6., případně § 35, odst. 2., případně § 38, odst. 2., zákona další vybírání dotčených poplatků nebo dávek a stanoví zároveň dobu, po kterou je bude lze vybírati.
(3) Šlo-li by o poplatky nebo dávky, o nichž vzorná pravidla nebyla vydána, nebo které mají býti vybírána podle pravidel, nevyhovujících pravidlům vzorným, bylo by připojiti řádně instruovanou žádost o jejich povolení, o níž rozhodne vláda.
(4) Ustanovení tato se nevztahují na dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, které musí býti ve všech obcích podle jednotných, v příloze vyhlášených pravidel vybírány.
(5) Hlavní město Praha jest povinno předložiti podání podle odst. 2. ministerstvu financí (§ 16 zák. ze dne 6. února 1920, čís. 116 Sb. z. a n.).
DODATEK I.
(K § 28 zákona.)
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ VODNÉHO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva ze dne ....., aby se v obci ..... počínajíc dnem ..... až do ..... vybíralo vodné podle těchto ustanovení:
             
§ 1.
K úhradě nákladu na zřízení a udržování veřejného vodovodu obce ..... platiti jest vodné.
             
§ 2.
Vhodné může býti vybíráno:
a) jako vodné všeobecné, které je platiti za možnost bráti vodu z veřejného vodovodu,
b) jako vodné zvláštní, které se platí za vodu k jakémukoliv účelu skutečně spotřebovanou.
Všeobecné vodné.
§ 3. *)
(1) Základem pro vyměření všeobecného vodného je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. ledna 1917, je základem pro vyměření všeobecného vodného nájemné nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření poplatku.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených zjistí se nájemné nebo nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní s omezením podle ustanovení odst. 2.
(4) Všeobecné vodné se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty) každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(5) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy; neposkytují-li tyto spisy úplného podkladů pro vyměření poplatku, jest obec oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho třeba.
(6) Sazba všeobecného vodného činí 10 % nájemného nebo nájemní hodnoty; v budovách (částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba poplatku na polovici, pokud zákon nestanoví jinak.
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 3.
(1) Základem pro vyměření všeobecného vodného je počet a účel místností.
(2) Všeobecné vodné se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místnosti téhož uživatele v témž domě.
(3) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy; neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho třeba.
(4) Sazba všeobecného vodného činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, kloset, prádelna a koupelna) ročně 20 Kč; z každé takové místnosti používané společně ročně 10 Kč pro každého poplatkem povinného,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně, chlévy a pod. ročně 30 Kč.]*)
             
§ 4.
Všeobecné vodné jest povinen platiti:
1. každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pokud nejde o byty naturální (č. 2.), pak majitel (trvalý uživatel) domu co do místností jím samým užívaných;
2. každý držitel naturálního bytu, jestliže majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen z tohoto bytu přiznávati nájemné nebo činžovní hodnotu.
             
§ 5.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky československými, jsou od všeobecného vodného osvobozeny osoby, jímž podle mezinárodního práva přísluší v exterritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na roveň postavené.
(2) Všeobecné vodné se neplatí z místností, které jsou z domovní daně vyňaty nebo od ní trvale osvobozeny; ustanovení toto nevztahuje se však na budovy (části budov), uvedené v § 126, č. 8. zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.n.
             
§ 6.
Všeobecné vodné jest splatno napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci obvykle platí nájemné.
Je-li povoleno vybírati všeobecné vodné po několik roků, může v tomto čase, není-li na ten který rok nebo období posud předepsáno, býti vybíráno podle výměry roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž přenechal místnosti k bezplatnému užívání, všeobecné vodné vybrati a odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů, počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení a odvedení vodného.
            
§ 7.
(1) Změnil-li se základ pro vyměření všeobecného vodného (na př. následkem odvolání proti vyměřené dani činžovní, pro nedobytnost činže nebo okolnostmi, odůvodňujícími osvobození podle § 5, bude všeobecné vodné k žádosti majitele (trvalého uživatele) domu poměrnou částkou odepsáno.
Žádost jest podati u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost odůvodňující odpis všeobecného vodného.
Jinaké změny nastalé během roku neb ukládacího období ve výši činže nemají vlivu na výměru všeobecného vodného.
           
§ 8.
Všeobecné vodné předpisuje obecní starosta.
(2) O předpisu vodného jest vydati majiteli (trvalému uživateli) domu nebo jeho plnomocníku platební rozkaz tak upravený, aby z něho byly zřejmy základ a výměra vodného pro každého, kdo je poplatkem povinen.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen o vyměřeném vodném všechny osoby vodným povinné (§ 2) nejdéle ve 3 dnech vyrozuměti a, že i kdy se tak stalo, na platebním rozkaze dáti potvrditi. Neučiní-li tak, jest dotčené osobě vodným povinné práv ze škody jí případně vzešlé.
Spoluvlastníci domu jsou povinni oznámiti obecnímu úřadu společného zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati kteréhokoli spoluvlastníka za zmocněnce ostatních.
            
§ 9.
Z platebního rozkazu může se odvolati jak majitel domu tak i dotčená osoba dávkou povinná.
Odvolání jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc ode dne, kdy prošla lhůta pro vyrozumění osob dávkou povinných stanovená.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí toto jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
Stejně nestaví povinnosti platiti dávku rekurs podaný proti vyměřené dani činžovní.
            
§ 10.
Z rozhodnutí obecního úřadu o žádosti za odpis dávky podle § 7 může se odvolati pouze majitel (trvalý uživatel) domu.
Odvolání jest podati u obecního úřadu do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy bylo majiteli (trvalému uživateli) domu doručeno vyrozumění o vyřízené žádosti.
Třetí odstavec § 9 platí obdobně.
Zvláštní vodné.
            
§ 11.
Zvláštní vodné platí se za každou bezprostřední se bezesporu vody z veřejného vodovodu v nemovitostech nebo na nemovitostech, do nichž nebo na něž veřejný vodovod jest zaveden, a to dle velikosti spotřeby.
Tato se určuje pravidelně měřením skutečně odebraného množství vody, výjimkou paušálně.
Je-li v obytném domě podnik, živnost nebo zařízení, jež způsobuje větší spotřebu vody, může obec k důvodné žádosti ostatních nájemníků žádati, aby byla spotřeba to odměřována zvláště, případně může tuto větší spotřebu ustanoviti paušálem.
Naproti tomu může držitel místností obchodních nebo živnostenských, ve kterých spotřeba vody zůstává za průměrnou spotřebou vody v domácnosti, v dohodě s obcí svým nákladem dáti zříditi vodoměr, kterým by skutečná spotřeba vody v těchto místnostech byla zjišťována.
            
§ 12.
Základem pro vyměření zvláštního vodného jest skutečná spotřeba vody, zjištěná podle ustanovení § 11 v kubických metrech a prodejní cena 1 m3 vody vyšetřená podle skutečných nákladů na zřízení, udržování a provoz vodovodu.
Tato prodejní cena se stanoví až na další penízem 3 Kč *) za 1 m3 vody.
Skutečná spotřeba vody se vyšetří pololetně pro každou nemovitost, opatřenou vodoměrem. V obytných domech podle spotřeby vypočtený úhrnný obnos prodejní ceny vody rozvrhne se na všechny byty a obchodní nebo jinaké místnosti - pokud v prošlém období nebyly neužívány - v poměru nájemného nebo činžovních hodnot, které jsou základem pro vyměření všeobecného vodného. Předem však nutno vyloučiti onu část úplaty, která připadá na podnik, živnost nebo jinaké zařízení, pro které se spotřeba vody podle ustanovení § 11, odst. 3. a 4., zjišťuje buď dílčím vodoměrem nebo paušálem.
Podle provedeného rozvrhu na jednotlivý byt nebo na místnosti obchodní nebo živnostenské, pro které byla spotřeba vody zvláště zjištěna nebo u nichž se stanoví paušálně, připadající část celkové úplaty se zmenší o všeobecné vodné, na dotčené místnosti připadající, zbytek pak činí zvláštní vodné, které jest zapraviti.
Byla-li náhrada za skutečně spotřebovanou vodu menší než všeobecné vodné, nepředepíše se zvláštní vodné, ale také všeobecné vodné zůstává beze změny.
           
§ 13.
Užívá-li se vody z veřejného vodovodu v zahradě, jest obec oprávněna žádati, aby příslušný výtok opatřen byl na útraty majitele (trvalého uživatele) zahrady vodoměrem, je-li zahrada větší než 500 m2, nebo je-li v ní zařízen umělý vodomet nebo umělá nádržka s volným odtokem. Pro vyšetření obnosu zvláštního vodného platí ustanovení § 12 obdobně.
Neučiní-li obec tak, nebo jde-li o menší zahradu, na kterou jest veřejný vodovod zaveden, stanoví se obnos zvláštního vodného paušálem.
Umělé zavodňování zahrady vodou z veřejného vodovodu umělými zavodňovacími přiváděči (struhami) a stružkami nebo výtopou není dovoleno.
           
§ 14.
Za vodu spotřebovanou k bourání a k stavbám (novým stavbám, přístavbám a přestavbám), dodává-li se voda přítokem neodměřeným, platí se zvláštní vodné, které se vypočte podle zastavěné plochy jednotlivých poschodí, a to podle celkové půdorysné plochy sklepů, souterrainů, přízemí, mezipatra, jednotlivých pater i půdy, je-li v ní aspoň jedna místnost projektována. Není-li v půdě žádná místnost, počítá se pro výpočet vodného pouze polovice plochy.
Vodné za 1 m2 takto zjištěné plochy činí 10 h.
Odběratel vody dodávané takto neodměřeným výtokem jest povinen včas oznámiti městskému úřadu, kdy bourání nebo stavbu ukončí, aby mohl býti neodměřený přítok vody včas zastaven.
Obec má právo zastaviti neodměřený přítok vody, plýtvá-li se vodou nebo užívá-li se jí k jinému účelu, než ke kterému byl neodměřený výtok povolen.
          
§ 15.
Zvláštní vodné povinen jest platiti:
1. Každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pak majitel domu co do místností jím samým užívaných,
2. v případech § 13 majitel (trvalý uživatel) zahrady, který však jest oprávněn přesunouti je na nájemce nebo jinakého uživatele zahrady,
3. v případech § 14 stavebník.
         
§ 16.
Zvláštní vodné stanovené podle §§ 12 a 13 podle skutečné spotřeby vody jest splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu, poplatníci jsou však povinni zároveň se všeobecným vodným odvésti napřed poměrnou splátku podle průměrné spotřeby vody prošlého kalendářního roku. Konečné súčtování se provede po zjištění skutečného odběru vody za celý rok berní.
Paušálně stanovené zvláštní vodné splatno jest napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci obvykle platí nájemné.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž přenechal místnosti k bezplatnému užívání, zvláštní vodné případně splátky podle prvního odstavce vybrati a odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení a odvod dávky.
Zvláštní vodné za vodu dodávanou přítokem neodměřeným podle § 14 jest splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
        
§ 17.
Byla-li daň činžovní pro nedobytnost činže odepsána, odepíše se příslušná část zvláštního vodného k žádosti majitele (trvalého uživatele) domu.
Ustanovení § 7, odst. 2., pravidel platí obdobně.
      
§ 18.
Ustanovení §§ 8, 9 a 10 platí i pro zvláštní vodné obdobně.
Všeobecná ustanovení.
      
§ 19.
Obec má právo naříditi, aby voda z obecního vodovodu braná byla odměřována výhradně vodoměry jí dodanými a osazenými, ať jde o vodoměry hlavní nebo vodoměry podružné.
Vodoměry obcí opatřené zůstávají i po osazení jejím vlastnictvím a odběratel vody ručí obci za jejich poškození nebo zcizení. Odběratel vody musí chrániti vodoměr před zamrznutím a opatřiti a udržovati vlastním nákladem skříň na vodoměr předepsaného rozměru a tvaru.
Osazení vodoměru děje se na náklad majitele nemovitosti, při vodoměrech podružných na náklad toho, jehož odběr vody tímto podružným vodoměrem má býti zjišťován.
Za zapůjčení vodoměru povinny jsou osoby v odst. 3. jmenované platiti paušální poplatek v pololetních, dnem ..... a ..... splatných lhůtách podle této sazby. *)
Za tento poplatek bude obec vodoměr také udržovati, t. j. obstarávati takové opravy vodoměru, kterých bude potřebí následkem obyčejného opotřebování; při vodoměrech cejchovaných pak opatří také vše, co jest zákonem předepsáno o cejchování vodoměrů.
    
§ 20.
Odběratel vody jest povinen vyhověti všem předpisům a nařízením obcí vydaným k zabezpečení správného zjištění spotřeby vody a sděliti s obcí všechna žádaná data podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Obec jest oprávněna svými zřízenci dáti kontrolovati přítok vody do domu a stav vodovodu, jakož i přezkoušeti chod vodoměru. Držitel vodoměru, jeho zřízenci i nájemníci jsou proto povinni dovoliti obecním zřízencům kdykoli přístup do všech místností, kudy jest vodovod veden, a nesmějí jim v provedení kontroly brániti.
Držitel vodoměru nebo jeho zástupce může se zúčastniti úředních úkonů zřízenců obecních, jež souvisejí se zjištěním spotřeby vody.
   
§ 21.
Obec jest oprávněna vydati předpisy směřující k tomu, aby se vodou neplýtvalo.
   
§ 22.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry poplatků, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
Obec jest vedle toho oprávněna případně i uzavříti přítok vody, dokud nebude učiněna náprava.
   
§ 23.
O promlčení vodného platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
   
§ 24.
Z částek vodného, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel (trvalý uživatel) domu nebo zařízení vodnému podléhajícího platiti 6 % úroky z prodlení, činí-li vodné z dotčeného předmětu připadající celoročně více než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá platiti vodne pravoplatně předepsané, platí ustanovení odst. 1. obdobně pro nájemníka.
  
§ 25.
Vodné, dně pokutu včas nezapravenou dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž ustanovení jako pro dobývá nezaplacených daní.
Výnos pokud připadá místnímu ústavu chudých.
  
§ 26.
Výnosu vodného užíti jest k úhradě nákladů spojených se zřízením, udržováním a případným rozšířením vodovodu.
  
§ 27.
Platnost těchto pravidel počíná dnem .....
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ POPLATKŮ ZA VPUŠTĚNÍ STOK A POTRUBÍ DOMOVNÍCH DO OBECNÍCH STOK A POUŽÍVÁNÍ TĚCHTO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a usnesení obecního zastupitelstva ze dne ....., aby se v obci ..... počínajíc dnem ..... až do ..... vybíraly poplatky za vpuštění stok a potrubí domovních do obecních stok a používání těchto podle těchto pravidel:
             
§ 1.
Za vpuštění stok a potrubí domovních do stok obecních vybírá se od majitelů (trvalých uživatelů) nemovitostí obecními stokami odvodňovaných jednou pro vždy poplatek (stočné).
             
§ 2.
K částečné úhradě nákladů na udržování obecních stok jsou mimo stočné jednou pro vždy placené (§ 1) povinni majitelé (trvalí uživatelé) všech budov v obvodu obce k obecním stokám připojených odváděti roční poplatek za používání.
Stočné.
            
§ 3.
Sazba poplatku obnáší:
a) 10 h za každý čtverečný metr plochy nezastavěné a
b) 20 h za každý čtverečný metr plochy zastavěné.
             
§ 4.
K plochám nezastavěným stočnému podrobeným náležejí dvory, zahrady, soukromé cesty a otevřená místa stavební, odvodňují-li se, byť i jen nepřímo, t. j. prostřednictvím společného kanálu, připojením k obecním stokám.
             
§ 5.
Plocha zastavěná vypočte se tím způsobem, že výměra půdorysu násobí se počtem pater budovy, při čemž zvláště se počítá přízemí i jednotlivá patra. Polopatra počítají se rovněž za celá patra.
Sklepní a podkrovní místnosti používané za bydliště, prádelnu nebo stáj podléhají sazbě 10 h za každý čtverečný metr zastavěné plochy; jinak se půda a sklep do počtu pater nečítají.
Na arkýře, výstupky, pavlače a pod. nebéře se při výměře poplatné plochy zřetele.
Při budovách vysokých, nedělených v patra, jakož i při těch, jež obsahují místnosti zaujímající do výšky více než 1 patro, vybírá se poplatek rovněž dle zastavěné plochy a se zřetelem k tomu, kolikrát je ve výši celé budovy obsažena výška patrová.
             
§ 6.
Stočné jsou povinni platiti všichni majitelé (trvalí uživatelé):
I. budov:
a) po vydání těchto pravidel postavených,
b) před vydáním těchto pravidel postavených, ale dosud k obecním stokám nepřipojených, jakmile připojení bude provedeno;
II. ploch nezastavěných, které ke stokám obecním zvláštní stokou třeba jen způsobem v § 4 naznačeným budou připojeny.
            
§ 7.
Z budov starých k obecním stokám již připojených povinni jsou majitelé (trvalí uživatelé) platiti stočné jen tehdy, když po dni vyhlášení těchto pravidel
a) byla stavební změnou původně zastavěná plocha zvětšena, nebo
b) vnitřní úpravou místnosti dosud stočnému nepodrobené (na př. půda, sklep) byly přeměněny v místnosti pro výpočet stočného započitatelně, nebo
c) byly zavedeny v domě splachovací klosety, koupelny atd., nebo nově zaveden vodovod.
V prvém a druhém případě nutno doplatiti stočné dle § 3 b) z nově vzniklých, stočnému podrobených místností; v posledním případu vyměří se stočné poloviční sazbou.
Přemění-li se plocha nezastavěná, z níž bylo zaplaceno stočné podle § 3 a), na zastavěnou, nutno doplatiti stočné podle § 3 b).
           
§ 8.
Zřízení odpadu vodovodního v domě, ke stokám obecním nepřipojeném, pokládá se za zřízení stoky a nutno v tom případu stočné zaplatiti.
            
§ 9.
Majitelé (trvalí uživatelé) budov, kteří vlastním nákladem zřídili stoku uliční z důvodu, že obecní tu dosud nebyla, jsou povinni pouze k polovičnímu příplatku dle § 7.
Stejné ustanovení platí o těch, kdož na zřízení obecní stoky přispěli podle ustanovení § 26 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.
            
§ 10.
Provedení přípojky provésti nutno dle předpisů v tom ohledu stavebním úřadem vydaných.
Opravy starých kanálů, s povolením úřadu stavebního prováděné, nejsou novým připojením.
            
§ 11.
Stočné vyměřuje se zpravidla hned při komisi kolaudační a vyznačeno budiž v protokole o jednání této komise sepsaném.
            
§ 12.
O předepsaném stočném vydati jest obecním starostou osobě poplatkem tímto povinné (§ 1) platební rozkaz, který obsahujž jmenovitě též základ a výpočet stočného.
Z platebního rozkazu lze se odvolati k obecnímu zastupitelstvu. Odvolání jest podati do 14 dnů po doručení platebního rozkazu u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu *), jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
           
§ 13.
Stočné jest splatno do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
Poplatek za používání obecních stok.
           
§ 14.
(1) Základem pro vyměření poplatku je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření dané činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. lednem 1917, je základem pro vyměření poplatku nájemné nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření poplatku.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených zjistí se nájemné nebo nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní s omezením podle ustanovení odst. 2.
(4) Poplatek se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty) každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témže domě.
(5) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy; neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho třeba.
(6) Sazba podniku činí 5 % nájemného nebo nájemní hodnoty; v budovách (částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba poplatku na polovici, pokud zákon nestanoví jinak.*)
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 14.
(1) Základem pro vyměření poplatku je počet a účel místností.
(2) Poplatek se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(3) Údaje potřebné k vyměření budou zjištěny ze spisů berní správy; neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření poplatku, jest obec oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření poplatku samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho třeba.
(4) Sazba poplatku činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, kloset, prádelna a koupelna) ročně 10 Kč; z každé takové místnosti, používané společně, ročně 5 Kč pro každého poplatku povinného,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně, chlévy a pod. ročně 20 Kč.]**)
          
§ 15.
Ustanovení vzorných pravidel pro vybírání dávky z nájemného nebo z používaných místností a povinnosti platební, splatnosti, předpisu, platebním rozkaze, odvolání, odpisu a o ustanoveních trestních platí obdobně; rovněž platí obdobně ustanovení o osvobození od dávky z nájemného nebo z používaných místností s tou odchylkou, že osvobození nevztahuje se na budovy (části budov), uvedené v § 126, č. 8. zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.
Ustanovení společná.
         
§ 16.
O promlčení stočného a poplatku za používání obecních stok platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
        
§ 17.
Z částek těchto poplatků, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel (trvalý uživatel) nemovitosti platiti 6%ní úroky z prodlení, a to při stočném, činí-li toto aspoň 50 Kč, při poplatku za používání obecních stok, činí-li dávka z dotčené nemovitosti připadající celoročně více než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá platiti pravoplatně předepsaný poplatek za používání obecních stok, platí příslušné ustanovení odst. 1. obdobně pro nájemníka.
      
§ 18.
Poplatek, případně pokutu včas nezapravenou dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž ustanovení jako pro dobývání nezaplacených daní přímých.
      
§ 19.
Výtěžku těchto poplatků užíti jest k částečné úhradě nákladu na zřízení a udržování obecních stok. Pokuty připadají fondu chudinskému.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍCH POPLATKŮ STAVEBNÍCH.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 28 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby byly v obci ..... ode ..... do dne ..... vybírání poplatky stavební podle těchto pravidel:
             
§ 1.
Poplatky stavební se vybírají:
1. za komise konané stavebním úřadem podle stavebního řádu;
2. za povolení k rozdělení pozemku na stavební místa (poplatek parcelační) nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště;
3. za výkon dozoru stavebního úřadu na stavbu;
4. za povolení, aby mohlo býti při stavbě užito veřejného statku.
             
§ 2.
Za komise konané stavebním úřadem podle stavebního řádu platiti jest:
a) při novostavbách 200 Kč;
b) při přístavbách, přestavbách, stavebních změnách, při bourání, při stanovení stavební čáry, výše rovinné a pod., při nichž bude nutno provésti vyšetření komisí, peníz 100 Kč;
c) za komisionelní prohlídku budov nebo jejich částí za příčinou dovolení k obývání nebo k užívání jich platí se poplatek, jaký byl stanoven při řízení o povolení stavebním;
d) za šetření konané o žádosti za povolení ke zřízení výkladce (výkladní skříně) vyměřuje se poplatek podle délky výkladce (výkladní skříně), a to při délce 1.50 m základní sazbu 20 Kč, při délce větší za každý započatý metr 4 Kč;
e) ve všech ostatních případech, při nichž nutno šetření provésti na místě samém jednotlivým znalcem bez komisionelního šetření, 50 Kč.
            
§ 3.
Poplatek komisionelní jest platiti za každé komisionelní řízení, vykonané podle stavebního řádu ať na žádost strany, ať z povinností úřední a bez ohledu na to, byla-li stavba povolena čili nic.
Konalo-li se v jedné stavební věci několik komisí, platiti jest poplatek tolikrát, kolikrát se komisionelní řízení konalo, jmenovitě bylo-li řízení odročeno pro nedostatečné plány nebo pro jinou vadu žadatelem zaviněnou nebo na jeho výslovnou žádost.
             
§ 4.
Poplatek komisionelní se neplatí za komisionelní řízení konané k
1. vyšetření stavebních opatření při nebezpečenství sesutí,
2. vyšetření stavebních opatření při požáru a na spáleništi,
3. vyšetření závad na domech, které mají býti odstraněny,
4. vyšetřování, na základě jehož se má naříditi vyklizení bytu,
5. vyšetření k trestnímu řízení.
             
§ 5.
Za pravoplatné povolení k rozdělení pozemků na místo stavební (parcelaci ve smyslu stavebního řádu) nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště platiti jest vedle komisionelního poplatku (§§ 2 až 4) zvláštní poplatek, který činí z každého čtverečního metru plochy k parcelaci určené 1 Kč, jde-li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami souvislými, a 50 h, jde-li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami nesouvislými (jako jsou domy v zahradách, rodinné domky, vily, továrny, budovy isolované a pod.).
Při výpočtu poplatku se nepočítají plochy, které musí býti bezplatně postoupeny na veřejné ulice a náměstí.
Poplatek parcelační platiti jest pouze za pravoplatné povolení, nikoli též za prodloužení daného již povolení k parcelaci; pouze tehdy, bylo-li dáno povolení k parcelaci před zavedením poplatku parcelačního, jest zapraviti dávku, prodlouží-li se platnost daného povolení po započetí působnosti těchto pravidel.
             
§ 6.
Za úřední povolení ve věcech stavebních vybírají se vedle poplatků komisionelních (§§ 2 až 4) poplatky (stavební taxy) podle těchto sazeb:
Za ustanovení stavební čáry a svahu (niveau) za běžný metr fronty (včetně délky uličního oplocení zahrádky neb dvora) K 250.
Za novostavby, přístavby, přestavby a nástavby:
a) budovy obytných:
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K -.60
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 zastavěné plochy K -.40
b) budov hospodářských (vedlejších při budovách obytných neb samostatných budov hospodářských):
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K - .40
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 plochy K -.20
c) budov průmyslových, živnostenských, obchodních a veřejných:
za budovu přízemní včetně sklepů a podkroví za 1 m2 zastavěné plochy K -.80
při budově vícepatrové vedle toho za každé patro za 1 m2 zastavěné plochy K -.60
Za stavební změny a úpravy při budovách stávajících jakéhokoli druhu neb účelu:
za přestavbu střechy (krovu) za 1 m2 plochy základové K -.40
za zřízení podkrovních bytů 1 m2 plochy základové K -.40
za změnu neb zřízení schodiště za 1 m2 plochy základové za každé poschodí K -.90
za změnu neb zřízení sklepů a lednic v budově neb mimo budovu za 1 m2 plochy základové K -.40
za změnu neb zřízení balkonu neb arkýře do ulice za 1 m2 plochy základové K 8.-
za změnu neb zřízení výkladů a portálů do ulice za 1 m2 plochy pohledové K 4.-
za zřízení neb změnu oken a dveří do ulice za 1 m2 plochy pohledové K 3.-
za vybourání neb zřízení kleneb stropů a vnitřních zdí za 1 m2 plochy pohledové K -.60
za změnu neb zřízení komínů za 1 m2 běžné výšky K 2.-
za změnu neb zřízení žumpy (hnojiště) z 1 m2 plochy základové K 2.-
za stavbu opěrné zdi mimo budovu za 1 m2 plochy pohledové K -.60
za zřízení vodovodů, plynovodů, elektrických vedení a hromosvodů v budovách stávajících, poplatek K 30.-
Za ohrady:
Za stabilní ohradu k ulici, za běžný metr K -.80
za provisorní ohradu k ulici, za běžný metr K -.40
            
§ 7.
Za dozor stavebního úřadu během provádění staveb v § 6 uvedených vyměřuje se kromě toho zvláštní poplatek poloviční sazbou poplatků v § 6 uvedených.
           
§ 8.
Za povolení, aby mohlo býti při stavbách užito veřejného statku obecního, vybírá se poplatek z plochy zabrané lešením, stavebními hmotami a náčiním takto:
1. Nesahá-li lešení do veřejného statku dále než 2 m od stavební čáry, neplatí se z plochy jím zabrané nic. Sahá-li však lešení dále než 2 m od stavební čáry do veřejného statku, platí se z každého čtverečného metru plochy takto více použité denně 10 h.
2. Z každého m2 plochy veřejného statku, zabrané ukládáním stavebních hmot a náčiní nebo jakýmkoli jiným způsobem při provádění staveb, přestaveb neb oprav, platí se denně 5 h.
Sazby tyto platí pro plochy zabrané s povolením stavebního úřadu (stavební komise).
Zabral-li by stavebník veřejný statek bez předchozího povolení na jiném než vykázaném na místě nebo na větší než vyměřené ploše, zaplatí, bez újmy zodpovědnosti trestní podle § 14 těchto pravidel, poplatek dvojnásobný z každého m2 plochy veřejného statku, bez povolení takto užívaného.
Poplatek se platí podle skutečné výměry plochy zabrané, nehledíc k prázdným mezerám mezi složenými předměty, a za celou dobu od počátku zabrání až do skutečného úplného vyklizení zabrané plochy a učiněného oznámení o tom stavebním úřadu.
            
§ 9.
Za používání veřejného statku obecního zabraného stavebnímu výstupky dovolenými podle stavebního řádu platí se jednou pro vždy za každý m2 zabrané plochy dvě třetiny ceny, která se v době stavby platí za 1 m2 stavebního místa v té poloze místní. V případech pochybných určí cenu tu stavební úřad.
Je-li na façadě domu takových výstupků (balkonů, arkýřů a pod.) několik ve svislé řadě nad sebou, počítati jest při vyměření dávky jen plochu jedním, nejdále vynikajícím výstupkem zabranou.
            
§ 10.
Jde-li o stavby obecně prospěšné nebo nouzové, platí se poplatky komisionelní pouze jednou polovicí, poplatky uvedené v §§ 6, 7 a 8 jednou třetinou stanovené pravidelné výše.
            
§ 11.
Poplatky stavební platiti jest povinen:
1. poplatky komisionelní ten, k jehož žádosti se komisionelní řízení koná, leč by šlo o věc trestní, nebo kdo jinak zavdal ke komisi příčinu;
2. poplatek parcelační, případně poplatek za povolení k přeměně nezastavěných pozemků na staveniště ten, jemuž povolení podle § 5 vydáno;
3. poplatky stavební podle §§ 6 až 9 pak stavebník.
            
§ 12.
Poplatky stavební předpisuje obecní starosta.
Z platebního rozkazu lze se odvolati k obecnímu zastupitelstva. Odvolání jest podati do 14 dnů po doručení platebního rozkazu u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu *), jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
           
§ 13.
Poplatky komisionelní a poplatky uvedené v §§ 5, 6, 7 a 9 jsou splatny do 14 dnů po doručení platebního rozkazu, poplatky uvedené v § 8 jsou splatny podle výše platebním rozkazem na jeden den stanovené měsíčně pozadu.
Z částek poplatků včas nezapravených platiti jest 6 % úrok z prodlení, jestliže poplatek najednou nebo za jednoměsíční období splatný činí aspoň 50 Kč.
           
§ 14.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry poplatků, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
          
§ 15.
Poplatky, případně pokuty včas nezapravené vymáhá obecní starosta. O vymáhání a exekučním řízení platí předpisy o vymáhání daní přímých obdobně.
         
§ 16.
O promlčení poplatků platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
        
§ 17.
Výtěžků poplatků užíti jest k .....
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ POPLATKU ZA DOBROVOLNÉ PROPŮJČENÍ NEBO ZA DOBROVOLNÉ PŘISLÍBENÍ PRÁVA DOMOVSKÉHO.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ....., aby v obci ..... byl vybírán v době ode dne ..... do dne ..... poplatek za dobrovolné propůjčení nebo za dobrovolné přislíbení práva domovského podle těchto pravidel:
             
§ 1.
Obec vybírá za dobrovolné propůjčení nebo za dobrovolné přislíbení práva domovského poplatek, který povinen jest platiti každý, jemuž, ač nemá zákonného nároku na přijetí do svazku obce, domovské právo bylo propůjčeno nebo přislíbeno.
             
§ 2.
Výši poplatku v každém jednotlivém případě určuje obecní zastupitelstvo podle volného uvážení, hledíc při tom k osobním, rodinným, výdělkovým a majetkovým poměrům žadatele. Poplatek nesmí však v jednotlivém případě činiti více než 10.000 Kč.
            
§ 3.
Dobrovolné propůjčení nebo dobrovolné přislíbení práva domovského děje se v každém případě s podmínkou, že bude určený poplatek nejdéle do 14 dnů po vyrozumění o jeho výši zapraven u obecní pokladny. Výměr o dobrovolném propůjčení nebo přislíbení práva domovského bude vydán teprve na průkaz o zapravení poplatku.
             
§ 4.
Proti určené výši poplatku lze se odvolati pouze tehdy, byl-li stanoven ve výměře vyšší, než jaká jest v § 2 za nejvýše přípustnou označena.
Odvolání podati jest do 14 dnů po vyrozumění u obecního úřadu. Rozhoduje o něm bezprostřední dohlédací úřad *), jehož rozhodnutí jest konečné.
             
§ 5.
Poplatek zapravený za dobrovolné přislíbení práva domovského se vrátí, nebylo-li žadateli přiznáno státní občanství republiky Československé.
Žádost o vrácení podati jest v nepřestupné lhůtě 14 dnů po tom, kdy byl žadatel vyrozuměn o zamítavém vyřízení žádosti za přiznání státního občanství republiky Československé.
O žádosti za vrácení poplatku rozhoduje obecní rada, z jejíhož rozhodnutí lze se odvolati k obecnímu zastupitelstvu. Odvolání podati jest do 14 dnů po vyrozumění u obecního úřadu.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.
             
§ 6.
Výnos poplatku plyne do pokladny obecní a užije se ho k .....
DODATEK II.
(K § 35 zákona.)
PRAVIDLA PRO VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z MASA.
Zemský správní výbor v Praze povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 35 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., aby v obci ..... vybírána byla od dne ..... do dne ..... obecní dávka z masa podle těchto ustanovení.
             
§ 1.
Dávka z masa vybírá se z veškerého masa, které dle §§ 1 a 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 262 Sb. z. a n., podléhá státní dani z masa.
             
§ 2.
Dávka se vyměřuje a vybírá jako státní daň z masa buď dle váhy nebo z kusu.
Sazby dávky masa jsou:
I. Dávka dle váhy.
1. Dávka z masa činí 5 h z 1 kg.
2. Zapravuje-li se dávka ze živých zvířat, sráží se u koní a mulů polovina, u hovězího, skopového a kozího dobytka jedna třetina, u telat a hříbat (do 85 kg živé váhy) a oslů jedna pětina a u vepřového dobytka jedna desetina.
3. Zapravuje-li se dávka ze zabitých telat a hříbat do 70 kg mrtvé váhy a ze zabitého skopového a kozího dobytka, vesměs v kůži, sráží se jedna desetina.
4. Z masa připraveného a z masných výrobků činí dávka 10 h z 1 kg.
II. Dávka z kusu činí:
1. Z dobytka hovězího (býci, voli, krávy, bůvoli, mladý dobytek)
do 180 kg živé váhy 6 K 25 h
do 400 kg živé váhy 12 K 50 h
přes 400 kg živé váhy 25K - h
2.
z koní a mulů do 400 kg živé váhy 6 K 25 h
přes 400 kg živé váhy 12 K 50 h
3. z telat a hříbat:
do 85 kg živé váhy neb 70 kg mrtvé váhy 3 K - h
dále oslů 3 K - h
4. z dobytka skopového a kozího, a to:
a) ovcí, beranů, skopců, koz a kozlů 1 K 50 h
b) jehňat do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 50 h
c) kůzlat do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 25 h
5. z dobytka vepřového:
a) do 10 kg živé váhy neb 8 kg mrtvé váhy 50 h
b) do 20 kg živé váhy neb 18 kg mrtvé váhy 75 h
c) do 80 kg živé váhy neb 70 kg mrtvé váhy 3 K - h
d) do 150 kg živé váhy neb 130 kg mrtvé váhy 6 K - h
e) přes 150 kg živé váhy neb 130 kg mrtvé váhy 9 K - h
            
§ 3.
Zapraviti dávku jsou povinni:
1. kdo v obvodu obce dobytek porážejí nebo porážeti dávají,
2. kdo maso do obce dopravují nebo dopravovati dávají.
             
§ 4.
Dávka se vybírá přímo z každé porážky nebo z každé zásilky (dopravy). Výjimkou se nevybírá dávky, dopravuje-li se do obce maso b výrobky z masa ve váze nejvýše 5 kg. Výhoda tato nevztahuje se na ty, kdo po živnostensku konají porážku dobytka nebo maso prodávají nebo zpracovávají.
             
§ 5.
Obec jest oprávněna dávku buď
a) vybírati vlastními orgány, které k tomu obecní zastupitelstvo určí, nebo
b) ji na jeden rok paušalovati v dohodě s osobami dávkou povinnými.
Rozhodnutí o výši paušálu a podmínkách paušalování přísluší obecnímu zastupitelstvu po slyšení finanční komise. Usnesení schvaluje bezprostřední dohlédací úřad (§ 48 cit. zák.), jemuž jest předložiti všechny údaje o pravděpodobném výnosu z dávky.
             
§ 6.
Dávka jest splatna
1. při porážkách:
a) platí-li se dávka z kusu, před porážkou;
b) platí-li se dávka podle váhy, jakmile byla zjištěna váha porážkou získaného masa, vždy však dříve, než bylo maso uloženo do chladíren nebo jinak odstraněno z místnosti jatečních;
2. dopravuje-li se do obce maso odjinud, před jeho uložením nebo dopravením do živnostenské provozovny.
Obec jest oprávněna naříditi, aby váha masa do obce odjinud dopraveného byla zjišťována na jatkách nebo na obecní váze.
            
§ 7.
Nejpozději se zapravením dávky má ohlásiti platitel dávky u obecního úřadu ústně nebo písemně na předepsaných tiskopisech
1. jméno toho, kdo jest povinen dávku platiti,
2. úkon, (porážku, dovoz odjinud), který zakládá povinnost k dávce,
3. kdy a kde se tento úkon má provésti, a
4. druh a množství dobytka nebo masa.
           
§ 8.
Dávka se platí u (pokladny) obecního úřadu.
O zaplacení dávky vydá se poplatníku v každém případě stvrzenka, která obsahujž: datum, přihlášky, úkon zakládající povinnost k dávce a den jeho provedení, druh a množství dobytka nebo masa (masných výrobků) dávce podrobeného, obnos zaplacené dávky, den platby a kde tato súčtována.
Učiní-li se přihláška před splatností dávky (§ 6), jest potvrzení o učiněné přihlášce při placení dávky předložiti.
            
§ 9.
Zjistí-li se hned po vykonané porážce zdravotní prohlídkou, že maso b část jeho není způsobilá k lidskému požívání, vrátí obec dávku za toto nepoživatelné maso dle těchto zásad:
Byla-li dávka z porážky zapravena dle váhy, nebo byla-li sice zapravena z kusu, obnáší-li však nejméně tolik, kolik odpovídá váze po porážce zjištěné, vrátí se dávka plnou částkou, připadající na maso k lidskému požívání nezpůsobilé. Byla-li však dávka zapravena z kusu a obnáší-li méně než činí dávka vypadající dle váhy po porážce zjištěné, zmenšuje se částka, která má býti za maso k lidskému požívání nezpůsobilé vrácena, o tento rozdíl.
            
§ 10.
Porážky, které se konají z nařízení úředního, aby čeleno bylo nákazám dobytčím, není třeba napřed ohlašovati a dávku z nich zapravovati; porážky takové nutno však stranou, které poražený dobytek patří, nebo které byl nákazovou komisí ponechán, ohlásiti během následujícího všedního dne po vykonané porážce, vždy však dříve ještě, než i jen část masa k lidskému požívání způsobilého byla odstraněna z místnosti, kde porážka byla vykonána; zároveň s ohláškou nutno, s uvedením řečeného úředního rozkazu, zapraviti dávku z onoho masa, které jest k lidskému požívání způsobilé.
Bylo-li poražené zvíře nákazovou komisí buď prodáno k zpeněžení nebo ponecháno vlastníkovi, přechází povinnost ohlásiti porážku a zapravovati dávku z masa na dotčenou z těchto osob.
Na požádání obecních orgánů, pověřených vybíráním a kontrolou dávky z masa, musí strana předložiti úřední rozkaz k nahlédnutí.
            
§ 11.
Musí-li býti vykonána porážka dobytka v době, kdy předběžné zapravení dávky není možné, může býti dávka zapravena s udáním důvodu během 24 hodin po porážce; lhůta tato se počítá podle doby, kdy úřad, oprávněný přijímati dávku, jest otevřen; na požádání obecních orgánů, pověřených vybíráním a kontrolou obecní dávky, musí býti okolnost, že šlo o nutnou porážku, věrohodně prokázána.
            
§ 12.
Živnostník, který porážku vykonává pro někoho jiného, jest povinen, vyjímaje případy v § 10 označené, přesvědčiti se o tom, že dávka byla správně zapravena, a potvrditi svým podpisem platební stvrzenku.
Živnostník tento ručí za dávku nebo případné nedoplatky i s pokutou, a to i tenkráte, dá-li vykonati porážku svým zřízencem.
(Stejné závazky mají podnikatelé veřejných jatek co do všech porážek, v těchto jatkách kýmkoli konaných).
           
§ 13.
Maso, které se má z obce vyvézti nebo které se obcí prováží, nutno ohlásiti a dávku z něho zapraviti dle předpisů uvedených v §§ 6 až 8.
Je-li postaráno dostatečnou kontrolou o to, že se poražený dobytek nebo maso určené k provozu nebo vývozu skutečně z obce vyveze, může obec na základě usnesení obecního zastupitelstva od vybírání dávky v těchto případech upustiti.
           
§ 14.
Zaplacená dávka vrátí se při vývozu masa z obce, avšak pouze tehdy, nejde- li o dávku paušalovanou a vyváží-li se buď zvířata celá nebo maso najednou ve váze aspoň 25 kg.
Poráží-li se zvířata v místě za účelem živnostenského zpracování masa a platí-li se dávka z masa podle váhy (§ 2, I. - nikoliv z kusu), vrátí se dávka za vyvezené masné výrobky neb maso připravované podle jich skutečné váhy ve výši 50 % dávky z masa, uvedené v § 2, I., č. 1., a to pouze tehdy, vyváží-li se najednou aspoň 25 kg masných výrobků neb masa připravovaného.
Vývoz jest předem ohlásiti na předepsaném formuláři u obecního úřadu, načež se vydá straně vývozní list.
Tento obsahujž: jméno zasilatelovo, způsob zaslání, druh a váhu vyvezeného masa (masných výrobků), jméno a bydliště příjemcovo a dobu vývozu.
Obecní úřad jest oprávněn nejdéle do 1 hodiny po došlém oznámení se o správnosti údajů přesvědčiti. Neučiní-li tak v této době, platí údaje ke vrácení dávky učiněné za prokázány.
Vyveze-li poplatník zásilku bez oznámení nebo dříve, než projde lhůta k přehlídce, nemá nároku na vrácení dávky.
Při zásilkách poštou nebo drahou činí potvrzení pošty nebo dráhy doklad o správném vývozu.
Maso nebo masné výrobky k vývozu ohlášené musí býti do 24 hodin vyvezeny.
          
§ 15.
Osoby, které k účelům živnostenským v obvodu obce dobytek porážejí nebo maso (výrobky z masa) do obce dovážejí, jsou povinny obci udati místnosti, ve kterých maso (masné výrobky) dávce podrobené přechovávají, místnosti tyto zevně označiti a nesmějí do nich zamezovati přístupu orgánům, kteří obcí ke kontrole dávky jsou určeni.
         
§ 16.
Orgánové obcí k tomu ustanovení mají právo přesvědčiti se o správnosti údajů, učiněných osobami dávkou povinnými za účelem vyměření dávky, jmenovitě o druhu a množství masa (výrobků z masa) dávce podléhajícího a k tomu konci i vstoupiti do místností, ve kterých se maso (výrobky z masa) dávce podrobené přechovává.
        
§ 17.
K témuž účelu jsou jatky (veřejné i soukromé) kdykoli přístupny orgánům pověřeným vybíráním a kontrolou obecní dávky z masa.
Tito orgánové mají též právo nahlížeti do zápisů o porážkách (jateční protokoly) a o dovozu masa a vůbec do všech zápisů a listin, týkajících se dobytka a masa na jatky dopravovaného.
      
§ 18.
Obec jest oprávněna, má-li odůvodněnou domněnku, že ustanovení pravidel k zajištění dávky nestačí, uvaliti na jednotlivé podnikatele masných živností (§ 20 zák. ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n.) zostřený dozor, spočívající v tom, že se jmenovaným uloží povinnost, aby ohlašovali v určité lhůtě napřed každý přírůstek a úbytek v počtu dobytka, dále každou porážku i každý odběr masa a aby buď konali o těchto ohláškách zevrubné zápisy na zvláštním tiskopisu nebo je dali zapisovati od dozorčích orgánů.
Zostřený dozor může se naříditi jen na základě usnesení obecního zastupitelstva.
O zostřeném dozoru platí ustanovení §§ 18 až 21 nařízení vlády ze dne 26. dubna 1920, čís. 263 Sb. z. a n., obdobně.
      
§ 19.
Kdo vědomě a s úmyslem vyhnouti se placení dávky odstraní maso z místností jatečních dříve, než byla dávka zapravena (při porážkách mimo jatky neučiní oznámení o zamyšlené porážce), nebo neučiní předepsané ohlášky při dopravě, nebo kdo maso ohlášené k průvozu nebo vývozu v obvodu obce uloží nebo někomu odevzdá, bude potrestán, pokud nejde o činy spadající do pravomoci řádných soudů, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.) peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč.
Kdo se zmíněných přestupků dopustí bez úmyslu vyhnouti se placení dávky nebo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, na př. neoznačí místností pro uschování masa určených, ztěžuje kontrolu oprávněných orgánů, bude potrestán pořádkovou pokutou ukládanou obcí ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
    
§ 20.
Proti vyměření dávky, jakož i proti rozhodnutí vrácení dávky podati lze odvolání u obecního úřadu do 14 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni vyrozumění. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu dohlédacímu úřadu *), jehož rozhodnutí je konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
   
§ 21.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
   
§ 22.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě vyměřená aspoň 50 Kč.
   
§ 23.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta. O vymáhání a řízení exekučním platí táž pravidla pro vymáhání nezaplacených daní přímých.
   
§ 24.
Výnosu dávky se upotřebí k .....
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z NÁPOJŮ.
Zemský správní výbor v Praze **) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 35 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci ..... vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z nápojů podle těchto pravidel:
             
§ 1.
Dávka nápojová vybírá se z těchto nápojů v těchto sazbách:
1. Z 1 litru piva bez rozdílu druhu 10 h.
2.
z 1 litru vína moštu a jiných šťav z hroznů 20 (dvacet) h
z 1 litru vína, moštu a vůbec šťav z jiného ovoce 10 (deset) h
(Dávka z těchto nápojů přípustna jest zcela výjimečně tehdy, nevybírá-li obec současně přirážku ke státní dani nápojové. Naprosto však nelze zároveň vybírati dávku i přirážku.)
3.
z 1 litru lihu (vyjma líh denatur.) 80 (osmdesát) h
z 1 litru lihové tresti nebo slazené kořalky 60 (šedesát) h
z 1 litru kořalky jinaké 40 (čtyřicet) jeho
Při tom považují se za kořalku lihoviny s nejvýše 50 st. alkoholu, lihoviny silnější zdaňují se jako líh.
             
§ 2.
Dávkou jsou povinni platiti:
1. všichni hostinští a výčepníci nápojů v § 1 uvedených;
2. majitelé skladů, obchodníci a prodavači, kteří nápoje ty kupcům, hokynářům nebo přímým konsumentům v jakýchkoli nádobách prodávají;
v obou těchto případech (č. 1. a č. 2.) z nápojů, které buď do vlastních místností živnostenských nebo přímo překupníkům nebo konsumentům v obci sami dopravili nebo dopraviti dali;
3. výrobci z nápojů jimi vyrobených, které v drobném prodávají nebo v závodě či ve vlastní domácnosti spotřebují. Z nápojů uvedených v § 1, č. 2., vyrobených pro spotřebu ve vlastní domácnosti, se dávka neplatí, nepřesahuje-li výroba za kalendářní rok 100 l pro domácnost a druh nápoje;
4. všichni jiní prodavači, jakož i spotřebitelé z nápojů, z nichž osobami pod č. 1. až 3. jmenovanými dávka v obci zaplacena nebyla.
            
§ 3.
Obec jest oprávněna buď
a) vybírati dávku obecním zřízencem (výběrčím), kterého k tomu obecní zastupitelstvo určí, nebo
b) ji na jeden rok paušalovati v dohodě s osobami dávkou povinnými.
Rozhodnutí o výši paušálu a podmínkách paušalování přísluší obecnímu zastupitelstvu, které jest povinno vyžádati si dříve vyjádření finanční komise. Usnesení schvaluje bezprostřední dohlédací úřad (§ 48 cit. zák.), jemuž jest předložiti všechny doklady o pravděpodobném výnosu dávky vybírané ve vlastní režii.
             
§ 4.
Dávka se odvádí přímo při každém dovozu neb výrobě (§ 2, odst. 3.). Výjimkou se nevybírá dávka, dopravuje-li se do obce pivo v množství nejvýše 5 litrů, z ostatních nápojů nejvýše 1 litr. Výhoda tato se nevztahuje na ty, kdo po živnostensku nápoje vyrábějí nebo prodávají.
             
§ 5.
Každý, kdo je povinen dávku z nápojů platiti, má každou zásilku, nebo, pokud jde o vlastního výrobce, každou výrobu nápojů k účelu v § 2, č. 3., uvedenému obecnímu výběrčímu této dávky ohlásiti.
Ohlášení staniž se zvláštními ohlašovacími lístky v místnostech, jež k tomu obec určí, a to ve všední dny od 8 hodin ráno do 6 hodin odpoledne, v neděli a ve svátek od 9 hodin do 12 hodin dopoledne. Ohlašovací lístky lze obdržeti u obecního úřadu zdarma.
Na lístku ohlašovacím budiž udáno jméno a příjmení toho, jenž nápoje přijímá nebo vyrábí, přesné označení druhu a množství nápojů, počet a druh jednotlivých nádob, jakož i den, kdy byly přivezeny, při výrobě pak, kdy byly naplněny a kam se složí.
Každé ustanovení nebo změna místnosti, kde se mají nápoje ohlašovati, oznámeno bude v obci obvyklým způsobem, rovněž tak každé ustanovení nebo změna výběrčího zmíněného v § 3 těchto pravidel.
             
§ 6.
Ohlášení budiž učiněno pravidelně, jakmile zásilka nápojů dávce podrobených poplatníku dávky dojde, nejdéle však před složením, jde-li o výrobce dávkou povinného, před tím, než se nápoje složí buď do sklepa nebo jiných k tomu určených místností.
Výběrčí dávky nebo jiný zřízenec obcí k tomu určený jest oprávněn při skládání takových nápojů k vůli kontrole intervenovati. Nedostaví-li se nejdéle 1 hodinu po učiněné ohlášce na místo, kde se nápoje mají skládati, lze je složiti bez jeho přítomnosti.
Je-li poplatníku dávky známo, že zásilka nápojů dávce podrobených mu dojde po hodinách k ohlášce určených (§ 5), jest povinen učiniti ohlášení ještě před dojitím zásilky v těchto hodinách.
Dojde-li zásilka nápojů neočekávaně teprve po těchto hodinách, může býti sice bez předchozího oznámení složena, poplatník však jest povinen učiniti ohlášku nejdéle do 9. hodiny ranní následujícího dne.
            
§ 7.
Připadající obecní dávka zapravena současně s odevzdáním ohlašovacího lístku. Na doklad, že byla zaplacena, vydá obecní úřad (důchod) plátci stvrzenku, která má obsahovati číslo deníku pokladního, druh i množství nápojů dávce podrobených a obnos zaplacené dávky. Stvrzenku třeba uschovati jako doklad a jí se v případě potřeby vykázati.
 
§ 8.
Každý dávkou povinný má obci udati místnosti, v nichž nápoje, dávce podrobené, budou uloženy, místnosti ty zevně označiti, nesmí zamezovati přístup do nich zřízencům obecním, k tomu určeným, kteří jsou oprávněni zásoby v těchto místnostech kdykoli kontrolovati, a musí se postarati o osvětlení těchto místností po dobu výkonu kontrolujícího orgánu.
            
§ 9.
Za nápoje z obce vyvezené jest obec povinna zaplacenou dávku vrátiti pouze tehdy, platí-li se dávka přímo z každé zásilky, t. j. nebyla-li zpaušalována a vyváží-li se nápoje obecní dávkou zdaněné najednou v množství činícím u piva nejméně 25 l, u vína a lihu, lihových trestí a kořalky nejméně 10 l. Při lihových trestích a kořalce však nevrátí se nikdy větší obnos dávky, než kolik by připadlo na skutečný obsah lihu v zásilce k vývozu určené podle sazby pro líh platné.
Každou takovou zásilku jest před odesláním obecnímu úřadu (výběrčímu) oznámiti s udáním místa určení, množství a jakosti zboží. Výběrčí se nejdéle do 1 hodiny po došlém oznámení přesvědčí o pravosti udání a vydá o tom vývozci stvrzenku, ve které musí býti uvedeno množství a jakost vyvezeného nápoje a obnos připadající náhrady dávky. Má-li výběrčí (dozorčí) orgán odůvodněné pochybnosti o správnosti oznámení co do množství nebo jakosti, může zásilku k vývozu určenou v tom směru přezkoušeti. Kdyby se výběrčí na učiněné oznámení nedostavil na místo do 1 hodiny po došlém oznámení, může vývozce zásilku vypraviti, při čemž oznámení jeho pokládati jest za správné.
Vyveze-li poplatník zásilku bez oznámení nebo dříve, než projde lhůta k přehlídce (odst. 2.), nemá nároku na vrácení dávky.
            
§ 10.
Každý, kdo v den, kdy se nově povolená dávka počne vybírati, bude míti zásobu nápojů dávce podrobených, a to piva nejméně 25 l, vína nebo lihu, lihových trestí a kořalky nejméně 10 l, pokud jsou tyto nápoje obecní dávce podrobeny (§ 2), povinen jest nejdéle ve 24 hodinách oznámiti obci zásobu tu, načež může obec zásoby zvláštní komisí zjistiti.
Připadající dávku jest zapraviti ihned při přihlášce obecnímu úřadu (důchodu).
            
§ 11.
Obec jest oprávněna, má-li odůvodněnou domněnku, že ustanovení pravidel k zajištění dávky nestačí, uvaliti na jednotlivé výrobce neb obchodníky (hostinské) zostřený dozor záležející v tom, že jmenovaným se uloží za povinnost, hlásiti předem zahájení a ukončení výroby, a způsob uložení výrobků a dopravy nápojů do živností a konati podrobné zápisy o výrobě, o příjmu a vydání nápojů.
Zostřený dozor se může naříditi jen na základě usnesení obecního zastupitelstva.
O zostřeném dozoru platí ustanovení §§ 36 až 39 nařízení vlády ze dne 16. prosince 1919, čís. 666 Sb. z. a n., obdobně.
            
§ 12.
Kdo vědomě a s úmyslem vyhnouti se placení dávky neučiní oznámení o zásobě nápojů (§ 10) nebo o zásilce nápojů ho došlé (§ 5), nebo učiní oznámení nesprávné, bude potrestán, pokud nejde o činy spadající do pravomoci řádných soudů, finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.) peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč.
Kdo se zmíněných přestupků dopustí bez úmyslu vyhnouti se placení dávky nebo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, na př. neučiní oznámení o došlé zásilce nápojů včas (§ 6), neudá nebo neoznačí místnosti pro uložení došlých nápojů, nebo jinakým způsobem ztěžuje kontrolu orgánů k tomu určených, bude potrestán pokutou pořádkovou uloženou obcí ve vlastním obvodu působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
           
§ 13.
Proti předpisům dávky podati lze odvolání u obecního úřadu do 14 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni vyrozumění. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, *) jehož rozhodnutí jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
           
§ 14.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
          
§ 15.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě vyměřená aspoň 50 Kč.
         
§ 16.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta. O vymáhání a řízení exekučním platí táž ustanovení jako pro vymáhání nezaplacených daní přímých.
        
§ 17.
výnosu dávky se upotřebí k .....
DODATEK III.
(K § 37 zákona.)
PRAVIDLA O OBECNÍ DÁVCE Z PŘÍRŮSTKU HODNOTY NEMOVITOSTÍ V OBCÍDH REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
             
§ 1.
Při převodu nemovitosti nebo podílu na nemovitosti předpisuje a vybírá se dávka z přírůstku hodnoty podle těchto ustanovení:
Nemovitostem jsou na roveň postavena práva, která podle občanského práva platí za věci nemovité.
Převod ve smyslu těchto pravidel nastává dnem, kdy právní jednání, byť jen ústní, převod uskutečňující, bylo pravoplatně ukončeno, pokud se týče, kdy vyvlastňovací nález nebo rozsudek nabyl moci práva.
U písemné smlouvy rozhoduje datum posledního a na ní připojeného podpisu. Podléhá-li smlouva úřednímu schválení (souhlasu), platí den schválení (souhlasu) za den převodu.
Převodu nemovitosti (podílu na nemovitosti) rovná se její přínos do majetku společnosti společníkem, jakož i převod z majetku společnosti do majetku společníkova.
Změnu v osobách veřejné obchodní společnosti nebo společnosti s omezeným ručením nebo společnosti dle práva občanského a změnu v osobách osobně ručících společníků komanditní společnosti nebo komanditní společnosti na akcie, které mají nemovitosti, rovnati jest převodu ideálního podílu na těchto nemovitostech v té výměře, která odpovídá poměru účastenství vystupujícího nebo vstupujícího společníka na jmění společnosti.
Obdobně jest naložiti se změnou v poměru podílů společníků beze změny v osobách.
Osvobození od dávky z přírůstku hodnoty.
Osobní.
             
§ 2.
Od dávky z přírůstku hodnoty jsou jako zcizitelé nemovitosti nebo podílu na nemovitosti osvobozeny:
1. stát, podniky státní a fondy státem spravované nebo dotované;
2. země a fondy jimi spravované nebo dotované;
3. župy, municipia a fondy jimi spravované nebo dotované;
4. okresy, jakožto samosprávné subjekty právní a jejich fondy, obce (osady) a jejich fond, pokud jde o nemovitosti, které leží v jejich obvodu; dále okresní a místní školní fondy, školní okresy a obce, jakož i veřejné školy, pokud jsou zvláštními právními osobami;
5. nadace a fondy pro vyučování, chudinské fondy a nadace pro všeužitečné, dobročinné a lidumilné účely;
6. dobročinné nadace a obecně užitečná stavební sdružení, která mají podle stanov opatřiti laciné byty, nevyplácejí-li členům většího zisku než 5 % a při zrušení věnují podle stanov čistý zisk, který zbyl po zaplacení všech dluhů a realisaci jmění, obecně užitečným účelům bytovým;
7. veřejnoprávními ústavy sociálního pojištění;
8. osoby, jimž toto osvobození přísluší na základě státních smluv nebo podle zásad mezinárodního práva.
Osoby, uvedené pod č. 1. až 8., jsou jako nabyvatelé nemovitostí (podílů na nemovitostech) osvobozeny od ručení za dávku z přírůstku hodnoty.
Věcné.
            
§ 3.
Od dávky z přírůstku hodnoty jsou dále osvobozeny;
1. převody, pokud nepřevyšuje přírůstek hodnoty 5 % hodnoty nabývací;
2. převody nucenou dražbou;
3. převody a směny nemovitostí uskutečněné na základě zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. (zákona záborového), a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících.
O převodech, jež nejsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty.
             
§ 4.
Dávce z přírůstku nejsou podrobeny:
1. převody na případ smrti na dědice a legatáře a převody neúplatným jednáním právním mezi živými;
2. převody pozůstalostní nemovitostí na dědice, legatáře a osoby, které mají nárok na povinný díl, za projednávání pozůstalosti, t. j. před odevzdáním nebo převzetím pozůstalosti;
3. úplatné převody s rodičů na děti, též nevlastní, přisvojené a nemanželské, nebo jejich potomky, jakož i osoby s nimi svazkem manželským spojené nebo manželství uzavírající, dále úplatné převody mezi manžely a snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen;
4. směna zemědělských pozemků za účelem zaokrouhlení, pokud jest od poplatků osvobozena nebo poplatky za ni sníženy;
5. převody za účelem zcelení zemědělských pozemků a očištění lesů od cizích enklav a zaokrouhlení lesních hranic směnou pozemků zemědělských a lesních a za účelem dělení společných pozemků, pokud jsou tyto převody od generálních poplatků z převodu majetku osvobozeny;
6. dobrovolná směna pozemků za účelem vhodnější úpravy stavenišť, je-li tato skutečnost potvrzena příslušným stavebním úřadem a nepřevyšuje-li kromě toho případný příplatek 600 korun.
Při pozdějších převodech jest k převodům pod č. 1. až 6. uvedeným při vyšetřování přírůstku hodnoty a délky držby hleděti, jako by jimi změna držby vůbec nebyla nastala.
O přírůstku hodnoty.
             
§ 5.
Přírůstek hodnoty jest rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitosti (podílu na nemovitosti), t. j. hodnotou při převodu, který jest podnětem k vyměření dávky, a mezi hodnotou nabývací; za tuto hodnotu nabývací jest pokládati hodnotu při posledním převodu dávce podrobeném nebo ve smyslu §§ 2 a 3 od dávky osvobozeném. Při zcizení, jemuž předcházel některý z převodů v § 4, č. 4. až 6., vyznačených, jest podle toho rozhodnou hodnota pozemka v jeho původní podobě.
Za zcizovací a nabývací hodnoty platí zpravidla zjištěné zcizovací a nabývací ceny, k nimž jest připočísti užitky zcizitelem vyhrazené a břemena, nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu ostatních vedlejších plnění mimo kupní cenu smluvených, zejména i dávku z přírůstku hodnoty, zavázal-li se nabyvatel je zaplatiti.
Je-li jedné ze smluvních stran vyhrazeno právo, aby volila nebo aby v určitých mezích určila objem vzájemného plnění, rozhoduje pro vyměření dávky nejvyšší možná částka jako plnění vzájemné.
Hodnota plnění nebo užitků se opakujících stanoví se obdobně podle ustanovení platných pro vyměření poplatků státních.
Kde to pravidla výslovně uvádějí, nastupuje na místo těchto cen obecná hodnota v době nabytí nebo zcizení.
K ceně (hodnotě) příslušenství se při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nehledí.
O smlouvách směnných a dělení společných pozemků.
             
§ 6.
Při směnných smlouvách a nemovitostech (podílech na nemovitostech) jest přírůstek hodnoty každé směnované nemovitosti (podílu na nemovitosti) zvláště vyšetřiti a dávku na jeho základě předepsati pro obec, kde ta která nemovitost leží. K přírůstku hodnoty nemovitosti, jež leží mimo území platnosti tohoto řádu, se nehledí.
Při převodu za účelem dělení nemovitostí, jež jsou ve spoluvlastnictví, jest, pokud se nepoužije § 4, použíti obdobně ustanovení § 1, odst. 6. a 7.
O hodnotě nabývací.
            
§ 7.
Nedá-li se nabývací cena bezpečně zjistiti, nebo jsou-li pochybnosti o tom, odpovídá-li zjištěná nabývací cena obecné hodnotě nemovitosti (podílu na nemovitosti) v době nabytí, může vyměřující úřad vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnotu vyšetřenou obecnou hodnotou v době nabytí. O tom, jsou-li v daném případě podmínky pro to, aby byla vzata za základ obecná hodnota v době nabytí, rozhoduje vyměřující úřad dle volného uvážení.
Bylo-li nabyto nemovitosti nucenou dražbou, platí za nabývací cenu nejvyšší docílené podání, aniž by tím byla dotčena platnost odst. 1. Vydražil-li nemovitost hypotekární věřitel a vyšel-li na prázdno s celou svou pohledávkou nebo s její částí a nebere-li se za základ obecná hodnota v době nabytí, jest k nabývací hodnotě připočísti prokazatelný schodek, avšak nejvýše do odhadní hodnoty, která při projednávání nucené dražby byla zjištěna.
Prodá-li se nemovitost, která byla zavázána pro hypotekární pohledávku vydražitelovu jako vložka hlavní nebo vedlejší, počítá se část nekryté pohledávky, kterou lze připočísti k nejvyššímu podání, dle poměru odhadních hodnot v řízením dražebním zjištěných, po případě dle poměru berních odhadních hodnot nemovitostí simultáně ručících.
Při prvním převodu nemovitosti po nabytí platnosti těchto pravidel, platí za její nabývací cenu (hodnotu) cena (hodnota) v době posledního před počátkem platnosti tohoto řádu uskutečněného převodu, jenž nenáleží do třídy převodů uvedených v § 4.
Stal-li se poslední převod před 1. lednem 1914, platí za nabývací cenu obecná (prodejní) cena v den 1. ledna 1914, neprokáže-li strana, že sama nabyla nemovitosti úplatně za cenu vyšší; v tomto případě béře se za základ tato cena.
Přípočty.
           
§ 8.
K nabývací ceně (hodnotě) jest za účelem vyšetření přírůstku hodnoty, jenž dávce podléhá, připočítati:
1. veškeré prokazatelné náklady, které zcizitel nebo jeho právní předchůdcové učinili k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti v době, která jest vzata za základ k vyměření dávky (§ 11), pokud nejsou kryty subvencemi nebo jinými bezplatnými věnováními a pokud se předmět tohoto nákladu ještě na nemovitosti nalézá, a jen do výše jeho hodnoty v době zcizení,
2. 10 % z nabývací ceny (hodnoty) jako paušální náhradu zvláštních vydání, spojených s dřívějším nabytím (za poplatky převodní, odměny za zastupování, zprostředkování atd.).
Byly-li v době rozhodné pro výpočet přírůstku hodnoty bezplatně odstoupeny pozemky pro veřejné silnice a místa, vpočítá se veškerá dřívější nabývací cena na zbývající část pozemků.
O hodnotě zcizovací.
            
§ 9.
Nedá-li se zcizovací cena bezpečně zjistiti nebo jsou-li pochybnosti o tom, odpovídá-li vyšetřená zcizovací cena obecné hodnotě nemovitosti (podílu na nemovitosti), může vyměřující úřad vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřenou obecnou hodnotu v době zcizení. O tom, jsou-li v daném případě podmínky pro to, aby byla vzata za základ obecná hodnota v době zcizení, rozhoduje vyměřující úřad dle volného uvážení.
K ceně zcizovací budiž připočteno odškodnění za zmenšení hodnoty, kterého se majiteli dostalo v době pro výpočet přírůstku hodnoty rozhodné, pokud nelze prokázati, že ho bylo použito k nápravě škody, v kterémžto případě se odškodnění toto srazí z nákladů dle § 8, čís. 1., započitatelných.
K ceně zcizovací připočte se také hodnota předmětů, které byly v rozhodné době (§ 11) z podstaty nemovitosti vybrány. Vychází-li se však od obecné hodnoty v době nabytí (§ 5, odst. 5.), budiž na místě přípočtu ke zcizovací ceně zjištěno, jakou hodnotu by byla měla nemovitost při nabytí, kdyby byla bývala ve stavu, ve kterém jest v době zcizení, a budiž tato hodnota vzata za základ vyšetření přírůstku hodnoty.
O částečném zcizení v celku nabytých nemovitostí a o jednotném zcizení nemovitostí po částech nabytých.
            
§ 10.
Zcizí-li se část souboru nemovitostí, nabytého v celku, vyšetří se nabývací cena (hodnota), připadající na zcizenou část podle poměru její plošné výměry k plošné výměře celého souboru nemovitostí. Stejně vyšetří se při zcizení ideálního vlastnického podílu nabývací cena (hodnota) podle poměrné výše vlastnického podílu z nabývací ceny (hodnoty) celé nemovitosti. Vpočítání v § 8 připuštěná mají se státi v poměru, který byl vzat za základ při vyšetření ceny nabývací.
Zcizí-li se v celku nemovitosti, jejíž skutečných nebo ideálních podílů bylo nabyto v různých dobách, děje se vyšetření dávkou povinného přírůstku hodnoty a vyměření dávky pro každou z těchto částí zvláště tak, že se zcizovací cena (hodnota) celé nemovitosti rozdělí na jednotlivé části podle plošné výměry a při ideálních podílech podle poměru podílů a porovná s dřívější nabývací cenou (hodnotou) jednotlivých podílů.
Obdobně jest si počínati, zcizí-li nemovitost společnost v § 1, odst. 6., uvedená a byla-li dávka z jednotlivých podílů nemovitosti již dříve vyměřena při změně osob nebo poměru podílu společníků.
Při nestejné jakosti částí souboru nemovitostí budiž zjištěna cena jednotlivých podílů místo podle plošné výměry (odst. 1. a 2.) vyšetřením jejich obecných hodnot.
O základu vyměření.
            
§ 11.
Pro vyšetření přírůstku hodnoty (§§ 5 až 10) jest rozhodným obsah a doba zcizovacího jednání (vyvlastňovacího nálezu, rozsudku), na jehož základě se převod děje.
Při výpočtu doby držby nebéře se ohled na dobu držby před 1. lednem 1914.
Od přírůstku hodnoty dle svrchu uvedených ustanovení vyšetřeného odpočte se 5 % ceny (hodnoty) nabývací (§ 7) zvětšené o přípočty dle § 8 jako část dávce nepodléhající.
Zbytek vezme se pak za základ pro vyměření dávky.
O výši dávky.
            
§ 12.
Dávka z přírůstku hodnoty činí v procentech z částky, která byla vzata za základ vyměření dávky:
5 % při vzestupu hodnoty nad 5 % až včetně do 10 %
6 % při vzestupu hodnoty nad 10 % až včetně do 20 %
8 % při vzestupu hodnoty nad 20 % až včetně do 30 %
10 % při vzestupu hodnoty nad 30 % až včetně do 40 %
12 % při vzestupu hodnoty nad 40 % až včetně do 50 %
15 % při vzestupu hodnoty nad 50 % až včetně do 75 %
18 % při vzestupu hodnoty nad 75 % až včetně do 100 %
23 % při vzestupu hodnoty nad 100 % až včetně do 150 %
25 % při vzestupu hodnoty nad 150 %
nabývací hodnoty zvětšené přípočty dle § 8.
Pro určení procenta dávky rozhodným jest veškerý přírůstek hodnoty, čítajíc v to i část 5 procent dávce nepodléhající (§ 11).
Po srážce dávky z přírůstku hodnoty podle vyššího stupně nesmí dávkou povinnému zůstati z přírůstku hodnoty méně, než by mu zbylo, kdyby přírůstek hodnoty nepřekročil nejvyšší částky pro nejblíže nižší stupeň ještě přistupujstný.
Dávka podle odst. 1. a 2. vypočtená sníží se o 10 %, trvá-li držba pro vyměření dávky rozhodná déle než 10 let, a o 20 %, trvá-li doba pro vyměření dávky rozhodná déle než 20 let.
Kdo dávku platí a za ni ručí.
           
§ 13.
Dávku z přírůstku hodnoty platí zcizitel, je-li však zcizená nemovitosti (podíl na nemovitosti) ve spoluvlastnictví, všichni spoluvlastníci rukou nerozdílnou.
Ukládací řízení provádí se výhradně se zcizitelem a toliko jemu se dávka předpisuje.
Při nedobytnost dávky u zcizitele ručí za ni nabyvatel. Nabyvatel však může žádati, aby vyměřující úřad výši dávky, nad kterou na něm nemůže býti ručení požadováno, nejkratší cestou a bez závazku vůči zciziteli vyšetřil a jemu oznámil.
Více nabyvatelů ručí rukou nerozdílnou.
           
§ 14.
Při několika po sobě jdoucích mimoknihovních převodech jest vypočtené dávky sečísti, při čemž se na převody, které jsou podle § 3, čís. 1., od dávky osvobozeny, nehledí, jako by se jimi držení nebylo změnilo.
V tomto případě jest za zcizitele pokládati prvního zcizitele, za nabyvatele posledního nabyvatele; s ním jsou i přechodní nabyvatelé podle svého podílu na celkové povinnosti rukou nerozdílnou k placení zavázáni.
Stejně ručí, kdo práva zcizovacím jednáním nabytá převede na třetího nebo dodatečně prohlásí, že jich pro třetího nabyl.
Vyhradí-li si kdo za účelem, aby se vyhnul dávce, požitky nebo práva na nemovitostech, aniž by nemovitost byla převedena, nebo převede-li se v tomto úmyslu nemovitost způsobem, který dávce nepodléhá, rovná se taková právní jednání převodu dávce podléhajícímu.
O řízení ukládacím. Úřady.
          
§ 15.
Dávku z přírůstku hodnoty předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními orgány, pokud není vládou podle ustanovení § 2. odst. §u 37 a 4. odst. §u 35 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., ustanoveno jinak.
Jde-li o nemovitost, ležící v několika obcích, je předepsati dávku starostou každé jednotlivé obce z přírůstku hodnoty té části nemovitosti, která v obci leží. Při tom užíti jest ustanovení § 10 obdobně.
O povinnosti podati oznámení a vysvětlení.
         
§ 16.
Každý zcizitel (§ 13), též v případech § 14, jest povinen oznámiti do 14 dnů písemně nebo protokolárně vyměřujícímu úřadu (§ 15) zcizovací jednání, jež jest základem převodu (§ 1), uvésti při tom veškeré pro vyměření dávky podstatné skutečnosti a připojiti potřebné listiny v prvopise neb ověřeném opise. Na vyzvání vyměřujícího úřadu jest povinen ve lhůtě mu určené, nejméně čtrnáctidenní, podati přiznání k dávce z přírůstku hodnoty, podle vzorce k tomu cíli vydaného. Z tohoto přiznání musejí býti zřejmy okolnosti potřebné pro vyměření dávky. Jest dále povinen, aby o určitých, pro vyměření dávky závažných skutečnostech podal vysvětlení, byl-li k tomu vyměřujícím úřadem vyzván. Nevyhoví-li vyzvání, aby podal přiznání neb vysvětlení v dané lhůtě, ačkoliv na následky nevyhovění byl výslovně upozorněn, vyměří úřad dávku na základě pomůcek, které má po ruce.
Okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody (přípočty) a pod.), jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak k nim při vyměřování dávky nebude hleděno.
Dané lhůty může vyměřující úřad na odůvodněnou žádost prodloužiti.
Podávati vysvětlení o skutečnostech s nabytím nemovitostí spojených jest povinen též nabyvatel. Spoluvlastníci nemovitosti jsou povinni uvésti již v oznámení společného zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati kteréhokoliv spoluvlastníka za zmocněnce ostatních.
Stejnou povinnost podávati oznámení a vysvětlení mají společnosti uvedené v § 1, odst. 6., o změnách v osobách a v poměru podílu společníků.
Jak se hodnota vyhledá.
        
§ 17.
Nemají-li se dle ustanovení tohoto řádu vzíti za základ pro vyměření dávky udané ceny, buďtež hodnoty na jejich místo nastupující určeny takto:
Neuvede-li strana ničeho o obecných hodnotách, vyzve ji vyměřující úřad, aby tak do 14 dnů učinila. Má-li úřad vyměřující za to, že udání strany jest správné, vyměří dávku. Není-li tomu tak, oznámí straně, jakou částku míní při vyšetření přírůstku vzíti za základ, a zároveň ji vyzve, urče lhůtu, aby se vyjádřila, s tím, že bude považováno za souhlas, nedojde-li její vyjádření ve lhůtě určené.
Nepodá-li strana ani po vyzvání (§ 16) přiznání k dávce, nebo nevyhoví-li ve lhůtě stanovené vyzvání, aby udala obecné hodnoty, nebo neprojeví-li ve stanovené lhůtě, že s oceněním hodnoty, které jí bylo úřadem vyměřujícím oznámeno, nesouhlasí, budiž dávka vyměřena na základě hodnot úředně předpokládaných.
Projeví-li strana ve lhůtě jí dané nesouhlas s výší jí sdělené hodnoty, dá vyměřující úřad vyšetřiti hodnotu, nebylo-li docíleno dohody, soudním odhadem.
Konal-li se v roce před dobou, pro niž se má hodnota zjistiti, nebo v roce po tom soudní odhad, může vyměřující úřad vzíti za základ odhadní hodnotu při tom zjištěnou.
Výlohy soudního odhadu hradí ten, kdo jest povinen dávku platiti, je-li podle výsledku odhadu buď nabývací hodnota více než o 12.5 % nižší, nebo zcizovací hodnota více než o 12.5 % vyšší, než jak bylo stranou udáno.
O rozkazu platebním, záručním, o doručení a prostředcích opravných.
      
§ 18.
O vyměření dávky jest vyrozuměti toho, kdo jest povinen ji platiti, platebním rozkazem, z něhož musí býti zřejmým podklad vyměření (nabývací cena, zcizovací hodnota, co bylo vpočítáno, jak co bylo rozděleno, zjištěný přírůstek hodnoty, poměr přírůstku hodnoty k nabývací hodnotě, doba držby) a výpočet dávky.
Stejně uvědomiti jest ručitele, že na něj došlo.
Platební (záruční) rozkaz doručiti jest způsobem nařízeným pro doručování v záležitostech dávky z majetku - § 63 zák. ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. (§§ 267 a 268 zák. ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., o přímých daních osobních, změněného zákonem ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z.).
      
§ 19.
Do platebního (záručního) rozkazu lze podati ve 14denní lhůtě po jeho doručení odvolání, které jest podati u úřadu, který vydal platební rozkaz. Odvolání nemá účinku odkládacího.
O odvolání rozhoduje, byla-li dávka vyměřena obecním starostou, obecní zastupitelstvo, jinde orgán, který nařízením vlády (§ 15) jest k tomu určen.
Do rozhodnutí obecního zastupitelstva lze si stěžovati ve lhůtě 14denní po jeho doručení k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, *) v dalším postupu instancí k vyššímu dohlédacímu úřadu.
Rozhodnutím a příkazům vydaným před vyměřením dávky, nelze, vyjímajíc případ § 25, odst. 2., odporovati zvláštním prostředkem opravným, nýbrž teprve odvoláním proti vyměření dávky.
Ukáže-li se udání, učiněné v odvolání o cenách a nákladech, po šetření zvláště nařízeném buď zcela nebo z největší části nesprávným, nese zvláštní útraty tohoto šetření odvolatel.
Zkrácené řízení.
    
§ 20.
Nepřevyšuje-li dávka, jež má býti předepsána, částku 200 korun, může vyměřující úřad vyměřiti dávku, aniž by provedl řízení předepsané v předchozích paragrafech. Dávkou povinný může do 14 dnů po doručení platebního (záručního) rozkazu u vyměřujícího úřadu odporovati. Odporem pozbývá platební (záruční) rozkaz platnosti a jest zavésti řádné řízení.
Lhůty.
   
§ 21.
Při počítání lhůt, uvedených v těchto pravidlech, nečítají se dny, po které pošta podání dopravuje, bylo-li poště odevzdáno na úřední potvrzení. Připadá-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí lhůta následujícím všedním dnem.
O placení.
   
§ 22.
Dávku jest zaplatiti do 14 dnů po doručení platebního (záručního) rozkazu u pokladny úřadu, který dávku vyměřil. Nebyla-li dávka v této lhůtě zaplacena, vybírá se 6%ní úrok z prodlení ode dne splatnosti.
O vrácení dávky.
   
§ 23.
Bylo-li odvolání podanému proti platebnímu rozkazu vyhověno, vrátí se částka neprávem zaplacená s připočtením 6 % ročních náhradních úroků ode dne zaplacení do dne, kterého byla strana o vyřízení odvolání zpravena.
Dávka se nevybírá a zaplacená se vrací bez náhradních úroků, bylo-li právní jednání, které je základem převodu, pravoplatným soudním nálezem zrušeno, nebo bylo-li od něho upuštěno a prokáže-li strana, že státní poplatek převodní z právního jednání předepsaný byl odepsán, protože jednání nebylo uskutečněno.
Nevybere-li se nebo vrátí-li se dávka z těchto důvodů, jest zcizení ve smyslu tohoto řádu míti za nevykonané.
O zvýšení dávky.
   
§ 24.
Nepodá-li strana dávkou povinná nebo její zmocněnec oznámení podle § 16 předepsané, nebo činí-li za ukládacího řízení udání, která mohou způsobiti zkrácení dávky, nebo zamlčí-li při podávání vysvětlení podstatné skutečnosti, může jí býti bez trestního řízení zvýšena dávka až do trojnásobné částky, o kterou dávka byla nebo mohla býti zkrácena.
Prokáže-li však strana, že předepsaného oznámení nepodala, nebo nesprávná udání učinila, nebo skutečnosti zamlčela v omluvitelném omylu, nebo aspoň bez úmyslu zkrátiti dávku, možno dávku zvýšiti nejvýše o 10 %.
Zvýšenou dávkou jest předepsati osobě dávkou povinné, která její zvýšení zavinila; bylo-li zvýšení dávky zaviněno zmocněncem několika osob, povinných platiti rukou nerozdílnou, jest předepsati zvýšenou dávku všem zmocnitelům společně.
Ustanovení §§ 18 až 23 platí obdobně o řízení při zvýšení dávky.
O trestním řízení.
  
§ 25.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
Mimo to jest dávkou povinnému uložiti výlohy šetření vzešlé tím, že odepřel podati vysvětlení.
O nuceném vymáhání.
  
§ 26.
Dávku nebo pokutu včas nezapravenou vymáhá úřad, který dávku předepsal.
Tímto úřadem potvrzený výkaz o nedoplatcích tvoří exekuční titul. O vymáhání a řízení exekučním platí táž ustanovení jako pro vymáhání daní přímých.
O promlčení.
  
§ 27.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
Jak se užije výnosu dávky, zvýšených dávek a pokut.
 
§ 28.
Z výnosu dávky předepsané a skutečně vybrané jinými než obecními orgány (§ 15) patří orgánu, jenž dávku předepsal a vybral, odškodné, jehož výše se řídí podle výnosu dávky, nesmí však nikdy činiti více než 15 % výnosu dávky. Při výpočtu výnosu dávky jest dovoleno odpočítati jen zpětné náhrady, náhradní úroky, výlohy soudního odhadu a exekuce.
Jinak plyne výnos dávky zcela do pokladny obce k úhradě vydání rozpočtu.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce, v níž leží nemovitosti, která jest předmětem dávky.
O spolupůsobení soudů a finančních úřadů.
 
§ 29.
Vyměřující úřad jest oprávněn požadovati od soudů a finančních úřadů data týkající se převodů nemovitostí neb změn v osobách a v poměru podílů společníků, kupní resp. soudní cenu odhadní a úřady jsou povinny dožádání tomu vyhověti.
 
§ 30.
Tato pravidla o dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti nabývají účinnosti ode dne jich vyhlášení a platí pro převody nastalé od tohoto dne.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY ZE ZÁBAV VE VŠECH OBCÍCH REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
zrušena
           
§ 13.
zrušen
           
§ 14.
zrušen
          
§ 15.
zrušen
         
§ 16.
zrušen
        
§ 17.
zrušen
      
§ 18.
zrušen
      
§ 19.
zrušen
DODATEK IV.
(K § 38 zákona.)
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY Z NÁJEMNÉHO NEBO Z POUŽÍVANÝCH MÍSTNOSTÍ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. ....., podle ustanovení § 38 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci ..... vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z nájemného a z používaných místností podle těchto pravidel:
             
§ 1.
(1) Základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
(2) U budov (částí budov), pro něž bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. lednem 1917, je základem pro vyměření dávky nájemné nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní na rok 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření dávky.
(3) V domech dočasně od činžovní daně osvobozených, pokud nejsou podle § 3, odst. 2. od dávky osvobozeny, zjistí se nájemné nebo nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní, s omezením podle ustanovení odst. 2.
(4) Dávka se vyměřuje z nájemného (nájemní hodnoty), každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(5) Sazba dávky činí 25 % nájemného nebo nájemní hodnoty. V budovách (částech budov), pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba dávky na polovici, pokud zákon nestanoví jinak.*)
[Místo tohoto znění, kterého nemůže býti použito pro místo, jež není zcela podrobeno dani činžovní, mohou nastoupiti tato ustanovení:
§ 1.
(1) Základem pro vyměření dávky je počet a účel místností.
(2) Dávka se vyměřuje z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti nebo souboru místností téhož uživatele v témž domě.
(3) Sazba dávky činí:
a) z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyň, světnice, předsíň, pokojík pro služebné, koupelna) ročně 50 Kč,
b) z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní, počítajíc v to i kanceláře, čekárny, ordinační síně, dílny, skladiště, hostinské kuchyně a pod. ročně 100 Kč.]**)
             
§ 2.
Dávku platiti jest povinen:
1. Každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pokud nejde o byty naturální (č. 2.), pak majitel (trvalý uživatel) domu co do místností jím samým užívaných,
2. každý držitel naturálního bytu, jestliže majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen z tohoto bytu přiznati nájemné nebo činžovní hodnotu.
            
§ 3.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na roveň postavené.
(2) Dávka se neplatí z místností, které jsou z domovní daně vyňaty nebo od ní trvale osvobozeny.
             
§ 4.
Dávka jest splatna napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci obvykle platí nájemné.
Je-li dávka povolena na několik roků, může v tomto čase, není-li na ten který rok nebo období dosud předepsána (§ 7), býti vybírána podle výměry roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž přenechal místnosti k bezplatnému užívání, dávkuvy vybrati a odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů, počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení a odvod dávky.
             
§ 5.
(1) Změnil-li se základ pro vyměření dávky (na př. následkem odvolání proti vyměřené dani činžovní, pro nedobytnost činže nebo okolnostmi, odůvodňujícími osvobození podle § 3, bude dávka k žádosti majitele (trvalého uživatele) domu poměrnou částkou odepsána.
Žádost podati jest u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost odůvodňující odpis dávky.
Jinaké změny nastalé během roku nebo ukládacího období ve výši činže nemají vlivu na výměru dávky.
             
§ 6.
Údaje potřebné k vyměření dávky budou zjištěny ze spisů berní správy; neposkytují-li tyto spisy úplného podkladu pro vyměření dávky, jest obec oprávněna žádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, může se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti základ pro vyměření dávky samostatně po slyšení těch, jichž se týče, a po místním šetření, je-li ho třeba.*)
            
§ 7.
Dávku předpisuje obecní starosta.
(2) O předpisu dávky jest vydati majiteli (trvalému uživateli) domu nebo jeho plnomocníku platební rozkaz tak upravený, aby z něho byly zřejmy základ a výměra dávky pro každého, kdo je dávkou povinen.
Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen o vyměřené dávce všechny osoby dávkou povinné (§ 2) nejdéle ve 3 dnech vyrozuměti a, že i kdy se tak stalo, na platebním rozkaze dáti potvrditi. Neučiní-li tak, jest dotčenému poplatníku dávky práv ze škody tomuto případně vzešlé.
Spoluvlastníci domu jsou povinni oznámiti obecnímu úřadu společného zmocněnce, jinak jest úřad oprávněn pokládati kteréhokoli spoluvlastníka za zmocněnce ostatních.
           
§ 8.
Z platebního rozkazu může se odvolati jak majitel domu, tak i dotčená osoba dávkou povinná.
Odvolání jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc ode dne, kdy prošla lhůta pro vyrozumění osob dávkou povinných stanovená.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí toto jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
Stejně nestaví povinnosti platiti dávku rekurs podaný proti vyměřené dani činžovní.
            
§ 9.
Z rozhodnutí obecního úřadu o žádosti za odpis dávky podle § 5, může se odvolati pouze majitel (trvalý uživatel) domu.
Odvolání jest podati u obecního úřadu do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy bylo majiteli (trvalému držiteli) domu doručeno vyrozumění o vyřízené žádosti.
Třetí odstavec §u 8 platí obdobně.
            
§ 10.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
            
§ 11.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
            
§ 12.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, povinen jest majitel (trvalý uživatel) domu platiti 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka z dotčeného domu celoročně více než 100 Kč.
(2) Prokáže-li majitel (trvalý uživatel) domu, že nájemník se zdráhá platiti dávku právoplatně předepsanou, platí ustanovení odst. 1. obdobně pro nájemníka.
           
§ 13.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta. O vymáhání a řízení exekučním platí táž ustanovení jako pro vymáhání nezaplacených daní přímých.
           
§ 14.
Výtěžku dávky užíti jest k .....
PRAVIDLA VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z PŘECHODNÉHO UBYTOVÁNÍ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. ....., podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci ..... vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z přechodného ubytování podle těchto pravidel.
             
§ 1.
Dávku jest povinen platiti každý, kdo po živnostensku nebo za účelem zisku vůbec pronajímá k přechodnému pobytu obytné místnosti ať v celku ať v částech (jednotlivá lůžka).
Pobyt jest přechodný, netrvá-li nepřetržitě déle než 3 měsíce. Při pronájmu, provozovaném po živnostensku, délka pobytu nerozhoduje.
             
§ 2.
Dávka činí 10 % úplaty, docílené za pronájem.
Do úplaty se nepočítá poplatek za světlo, otop a posluhu, jakož i daň z obratu nebo přepychová, pokud jsou zahrnuty v ceně pronájmu.
Byla-li úplata sjednána úhrnnou sazbou za používání pronajaté místnosti (její části) se zařízením i za stravu a za ostatní výhody (světlo, otop, posluha), odpočítává se z celkové úplaty za stravu nejvýše 50 % při stravě celodenní; při částečném stravování se sráží nejvýše po 20 % na oběd nebo večeři, po 5 % na snídaní nebo svačiny; dalších 10 % se může sraziti v obojím případě na výhody ostatní.
            
§ 3.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulované z povolání a osoby jim na roveň postavené. Od dávky je dále osvobozen pronájem místností a jich součástí státním, zemským, župním okresním a obecním úředníkům a zřízencům a vojenským gážistům při služebních cestách, vojsku a četnictvu po vojenského a služebního ubytování, studujícím bydlícím přechodně v místě za účelem návštěvy škol nebo dalšího vzdělání, pronájem místností nebo jich součástí v t. zv. svobodárnách a konečně pronájem, při němž úplata za den a osobu nepřesahuje 2 Kč.
Rovněž neplatí se dávka při pobytu v ústavě léčebném (nemocnici, sanatoři a pod.) za účelem léčení nebo doprovodu osoby v ústavě léčené.
             
§ 4.
Dávku jest povinen platiti ve lhůtách v těchto pravidlech uvedených pronajímatel, jest mu však dovoleno žádati její náhradu od nájemníků.
Při podnicích, zabývajících se přechováváním cizinců po živnostensku, jest pronajímající povinen sestaviti a obecnímu úřadu předkládati ve lhůtách 14denních výkazy o pronajatých místnostech nebo jejich součástech.
Ve výkaze jest udati počet všech nájemníků případů za minulé období, výši každé sjednané úplaty a výpočet dávky z úplaty té plynoucí. Současně s předložením výkazu jest zaplatiti dávku v něm vypočtenou obecní pokladně.
Za uplynulé 14denní období podávati jest výkazy nejdéle do 3 dnů.
Obecní (městské) radě náleží stanoviti bližší předpisy o zevnější úpravě výkazů a vydati je pronajimatelům za náhradu výloh.
Při pronájmech součástí bytů soukromých pro přechodný pobyt jest pronajimatel povinen ohlásiti obecnímu úřadu každý případ pronájmu do 3 dnů po jeho sjednání na tiskopise, obsahujícím označení osoby nájemce, pronajaté součásti bytu, výši sjednané úplaty a výpočet dávky. Také tento tiskopis vydá obec pronajímajícímu za náhradu výloh. Při ohlášení pronájmu zapraví pronajimatel zároveň dávku obecní pokladně za celou dobu nájemní; je-li smluvena nájemní doba, delší jednoho měsíce, jest dávku platiti vždy měsíčně předem.
V živnostenských podnicích má se dostati nájemci, který pronajimateli dávku nahradil, od pronajimatele písemného stvrzení, že dávku zaplatil, v jaké výši, za kterou dobu a za který předmět nájemní (čís. pokoje).
V každé místnosti, která jest předmětem pronájmu, jest vyznačiti výši úplaty, rozhodné pro vyměření dávky (§ 2), na nápadném místě zřetelným způsobem.
Městská (obecní) rada jest oprávněna v jednotlivých případech dávku paušalovati.
             
§ 5.
Obecní (městská) rada má právo kdykoliv se přesvědčiti svými orgány, které k tomu účelu stanoví a opatří přiměřenou legitimací, o správnosti podaných výkazů a ohlášek, zejména také nahlížeti do záznamů, které pronajimatel jest povinen vésti na základě předpisů policejních, obchodních a pod.
             
§ 6.
Obecní (městské) radě jest vyhrazeno, shledá-li, že se za světlo, otop, posluhu nebo jiné výhody stanoví nepřiměřené odčitatelné (položky) úplaty, nebo shledá-li úchylky v udáních pronajimatelových, zejména ve výpočtu dávky, vyměřiti dávku platebním rozkazem. Proti platebnímu rozkazu může pronajimatel podati odvolání k obecnímu (městskému) zastupitelstvu do 14 dnů po doručení. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí tohoto jest konečné. odvolání nemá účinku odkládacího.
            
§ 7.
Nepředloží-li pronajimatel včas předepsaného výkazu, nebo neohlásí-li pronajimatel soukromého bytu včas pronájem, může obecní (městská) rada dle svého volného uvážení předepsati dávku na základě pomůcek po ruce jsoucích.
Ustanovení § 6 platí tu obdobně.
           
§ 8.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
            
§ 9.
O promlčení dávky platí táž pravidla jako o promlčení daní přímých.
            
§ 10.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka za jedno období platební (§ 4) aspoň 50 Kč.
            
§ 11.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta. O vymáhání a řízení exekučním platí ustanovení jako pro vymáhání nezaplacení daní přímých.
            
§ 12.
Výtěžku dávky užíti jest k .....
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ OBECNÍ DÁVKY Z DRŽENÍ MOTORICKÝCH DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. ....., podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci ..... vybírána byla ode dne ..... do dne ..... obecní dávka z držení motorických dopravních prostředků podle těchto pravidel:
             
§ 1.
a) z motorových kol a automobilů osobních z prvních 5 HP motoru za 1 HP 15 Kč, za každou další HP až do celkem
10 HP motoru (tedy za 6. - 10. HP) po 30 Kč,
za každou další HP až do celkem 15 HP motoru (tedy za 11. - 15. HP) po 100 Kč,
za každou další HP až do celkem 24 HP motoru (tedy za 16. - 24. HP) po 150 Kč,
za každou další (tedy za 25. a další) HP po 200 Kč,
b) z automobilů nákladních: sazby jako automobily osobní, snížené však o 30 %;
c) z automobilů a podobných motorických vozidel, sloužících k hromadné dopravě osob, při počtu sedadel:
pro 10 osob 100 Kč
při počtu sedadel do 15 osob 150 Kč
při počtu sedadel do 20 osob 200 Kč
a přes 20 osob 250 Kč.
Z vozidel soukromých, jichž se podle osvědčení poštovní správy používá též k pravidelné dopravě pošty, platí se dávka poloviční.
Koňské síly počítají se:
1. při výbušných motorech dle vzorce N = id2/1613; ve kterém značí "N" koňské síly, "d" průměr válce v mm a "i" počet válců motorů,
2. při elektromotorech dle vzoru N = 0.736 Wattů, ve kterém značí "N" koňské síly hnacího motoru, "Watt" součin z amperů na svorkách motoru nebo z certifikátu.
             
§ 2.
Dávka se neplatí z:
a) vozidel cizích zastupitelstev u republiky Československé poměřených, vozidel státních, vozidel země, župy, okresu a obce, jakož i z vozidel používaných výhradně pro službu zdravotní a požární,
b) vozidel, která jsouce určena k prodeji, jsou nepoužívaná v držení oprávněných obchodníků s motorovými vozidly,
c) z vozidel, která jsou u výrobce ve zkoušce.
            
§ 3.
Dávku platí držitel motorového vozidel, t. j. osoba, která byla (příslušným politickým úřadem) vydána značka pro motorické vozidlo (nařízení ministerstva vnitra ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. z.).
             
§ 4.
Z motorových vozidel, kterým bude tato značka teprve průběhem roku vydána, platiti jest tolik čtvrtin této dávky, kolik čtvrtletí do konce roku kalendářního ještě zbývá, při čemž se počítá za celé i čtvrtletí, ve kterém byla značka vydána.
Byla-li však dávka z motorového vozidla, které přešlo na jiného držitele v obci, pro ten který rok již předepsána, povinen jest nový držitel dávkou teprve od počátku kalendářního čtvrtletí následujícího po změně držby.
Stejné platí i pro případ, že držitel motorového vozidla změní během roku stálé stanoviště vozidla a prokáže, že za kalendářní čtvrtletí, v němž se změna stanoviště stala, zapravil dávku v obci dřívějšího stanoviště.
             
§ 5.
Držitelé motorových vozidel povinni jsou přihlásiti svá vozidla obecnímu úřadu za účelem vyměření dávky s udáním systému vozidla, čísla, typu, zdroje síly, počtu HP u vozidel uvedených v § 1, lit. a) a b), a počtu míst pro osoby sedící u autobusů a pod. [§ 1, lit. c)], dále užívá-li se vozidel k účelům osobním či nákladním, činí velmi se nárok na osvobození od této dávky a z jakých důvodů. Je-li několik držitelů jednoho vozidla, budiž zároveň udán plnomocník všech těchto držitelů.
Přihláška tato činí se pro první rok v době, která bude obecním úřadem zvláště vyhlášena, pro další léta vždy od 1. listopadu do 30. listopadu každého roku předcházejícího onomu, pro nějž jest dávku vyměřiti. Obec upozorní na tuto povinnost způsobem v místě obvyklým.
Bylo-li nemotorového vozidla nabyto během roku, učiniti jest obecnímu úřadu přihlášku do 8 dnů.
             
§ 6.
Motorová vozidla, která nemají stálého stanoviště na území obce a ze kterých se neplatí dávka v jiné tuzemské obci, kde jest jejich stálé stanoviště, podléhají dávce, zdržuje-li se takové vozidlo v obci nepřetržitě déle než 14 dní. V tom případu platí se za celý čas pobytu v obci poměrná kvota roční dávky vypočtená dle celých měsíců, tak totiž, že jest platiti při pobytu déle než 14 dní, nejvíce však 30 dní trvajícím jednu dvanáctinu roční dávky. Při pobytu delším platiti jest vždy jednu dvanáctinu roční kvoty za pobyt nejméně 14, nejvíce však 30 dní trvající.
Držitelé motorových vozidel takovýchto jsou povinni příslušné oznámení učiniti písemně obecnímu úřadu, jakmile motorové vozidlo jest v území obce nejméně 14 dní, a uvésti vedle údajů v § 5 zmíněných i dobu, po kterou se motorové vozidlo bude pravděpodobně na území obce zdržovati.
            
§ 7.
Držitel motorového vozidla obecní dávkou zdaněného, z jehož držby toto vozidlo během roku vyjde, nebo jenž přeloží trvalé stanoviště svého motorového vozidla do jiné obce, povinen jest oznámiti to obecnímu úřadu písemně do 8 dnů po nastalé změně. Dávka se odepíše od počátku pololetí nejblíže příštího po učiněném oznámení. Výjimečně se odepíše dávka od počátku nejblíže příštího čtvrtletí v případě odst. 2. §u 4, jakož i při změně stanoviště, prokáže-li držitel motorového vozidla, že v obci nového stanoviště rovněž jest povinen dávku platiti.
Neučiní-li se předepsané oznámení ve stanovené lhůtě osmidenní, zaniká nárok na odpis dávky.
           
§ 8.
Dávku předpisuje obecní starosta.
O předpisu dávky jest vydati držiteli motorového vozidla nebo jeho plnomocníku platební rozkaz, z něhož musí býti patrný základ vyměření a roční předpis dávky a v případě § 4 i skutečně připadající částka dávky. Je- li několik držitelů jednoho motorového vozidla a tito neudali plnomocníka (§ 5), jest doručení platebního rozkazu pravoplatno, stalo-li se kterémukoli z nich.
Společníci v držbě motorového vozidla ručí za dávku rukou společnou a nerozdílnou.
            
§ 9.
Z platebního rozkazu, jakož i z vyrozumění o odpisu dávky podle § 7 l podati odvolání, které jest podati u obecního úřadu ve 14 dnech počítajíc ode dne, kdy byl platební rozkaz (vyrozumění) doručen.
O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí tohoto jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
            
§ 10.
Dávka se platí předem ve dvou pololetních lhůtách vždy nejdéle do 14. ledna a 14. července.
Je-li dávka povolena na několik roků, může v tomto čase, není-li na ten který rok posud předepsána (§ 8), býti vybírána podle výměry roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Případné dodatky, jakož i dávka předepsaná v případě § 4 jsou splatny do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.
            
§ 11.
Kdo vědomě a s úmyslem, aby docílil nižší výměry dávky, učiní nesprávná udání, nebo neučiní předepsaného oznámení, bude potrestán příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n.) peněžitou pokutou od 2 Kč do 100 Kč, pokud se jeho jednání nejeví jako čin spadající do pravomoci řádných soudů.
Kdo jinakým způsobem jedná proti ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pokutou pořádkovou ukládanou obcí ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
            
§ 12.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
           
§ 13.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, platiti jest 6%ní úroky z prodlení, činí-li dávka v tom kterém jednotlivém případě celoročně více než 100 Kč.
           
§ 14.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta; o vymáhání a řízení exekučním platí táž pravidla jako pro vymáhání nezaplacených daní přímých.
          
§ 15.
Výtěžku dávky užíti jest k *) .....
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY ZE PSŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., č. ....., podle ustanovení § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., a k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby v obci ..... vybírána byla v letech ..... až ..... obecní dávka ze psů podle těchto pravidel:
             
§ 1.
(1) Dávku ze psů jsou povinni platiti držitelé psů starších 3 měsíců, kteří jsou chováni v obci. Prokázati, že pes nedosáhl ještě tohoto věku, je věcí držitele psa; nepodá-li tento průkaz, je povinen k dávce.
(2) Za držitele všech psů, chovaných v domácnosti - s výjimkou psů podnájemníků -, se považuje přednosta domácnosti. Za držitele všech psů, chovaných v hospodářském závodě pro účely tohoto závodu, se považuje provozovatel závodu.
(3) Kdo má psa v opatrování nebo na zkoušku, je povinen platiti dávku, neprokáže-li, že dávka byla již zaplacena v téže nebo jiné obci.
(4) Chová-li psa více osob společně, ručí za zaplacení dávky rukou společnou a nerozdílnou.
(5) Ten, kdo se ujal zaběhlého psa, je povinen platiti z něho dávku, jestliže do 8 dnů ho nevrátí majiteli nebo neodevzdá příslušnému úřadu.
             
§ 2.
(1) Dávka činí ročně ...... K.
(2) Chová-li držitel v téže obci více psů, zvyšuje se dávka za druhého psa na ...... K a za každého dalšího psa na ...... K.
(3) Má-li držitel vedle psů, pro něž byla dávka snížena podle § 3 nebo § 4, psy, kteří mají býti zdaněni dávkou v plné sazbě, vyměří se za tyto psy dávka v sazbách stanovených za druhého, po případě za dalšího psa podle toho, pro kolik psů byla dávka snížena. Naproti tomu se při vyměřování dávky nepřihlíží ke psům, za něž se podle §§ 5 a 6 dávka nevybírá.
            
§ 3.
Dávka se k žádosti sníží na polovinu sazby, stanovené v § 2, odst. 1, a to pro
1. psy, jichž je zapotřebí k hlídání budov, vzdálených přes ...... m od nejbližších obydlených budov;
2. psy, jichž je zapotřebí k hlídání zemědělských usedlostí, vzdálených přes ...... m od nejbližších obydlených budov;
3. psy, jichž je zapotřebí k hlídání zásob zboží nebo vnitrozemských lodí;
4. psy, jichž se používá k tahu vozidla nepostradatelného pro provoz živnosti;
5. psy, jich potřebují k výkonu svého povolání osoby, provozující oprávněně živnost hlídače, nebo jiní hlídači z povolání;
6. vycvičené psy, jichž potřebují ve svém povolání artisté a osoby, pořádající z povolání veřejné podívané;
7. lovecké psy, kteří obdrželi 1. až 3. cenu při zkoušce lovecké výkonnosti u říšského pěstitelského sdružení pro lovecké psy nebo u protektorátní organisace pro lovecké psy ( § 56 vládního nařízení ze dne 31. března 1941, č. 127 Sb. , o myslivosti) nebo kteří byli mysliveckými úřady uznáni jako lovecky "upotřebitelní" ( § 34, odst. 3 vládního nařízení ze dne 31. března 1941, č. 128 Sb. , kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti). Průkaz o splnění těchto podmínek jest podati potvrzením příslušného nižšího mysliveckého úřadu, jež může býti vydáno ve formě seznamu pro více psů i různých držitelů;
8. hlasiče, zdravotnické psy, strážné psy (cvičené k ochraně osoby nebo majetku) a stopaře, kteří vykonali zkoušku, předepsanou pro tyto druhy psů Českomoravským kynologickým svazem, alespoň se známkou "dostatečně" (70 bodů). Výkon zkoušky jest prokázati předložením vysvědčení o zkoušce, vydaného místem pověřeným Českomoravským kynologickým svazem. Na vysvědčení o zkouškách, které byly vykonány více než před rokem, nesmí býti vzat zřetel. Pro výkon zkoušek upotřebitelnosti psa u psů složek NSDAP, které mají ve svém oboru služební psy, nastupují místo předpisů Českomoravského kynologického svazu předpisy příslušné složky.
Poznámka k § 3, č. 1 a 2:
Vzdálenost od nejbližší obydlené budovy se stanoví podle místních poměrů, nejméně však 50 m. V obcích s počtem obyvatel nad 2.000 nesmí snížená sazba dávky pro psy uvedené pod č. 2 přesahovati 40 K.
             
§ 4.
(1) Spolehlivým chovatelům psů, kteří prokazatelně chovají výlučně čistokrevné psy k chovným účelům, a to alespoň po dvou téže rasy, z toho vždy jednu fenu, lze na žádost snížiti dávku na míru a za podmínek uvedených dále v odstavcích 2 a 3.
(2) Snížená dávka činí za každého psa, chovaného k chovným účelům, polovinu sazby uvedené v § 2, odst. 1, avšak z jednoho psince ne více, než činí dávka za prvého a druhého psa. Z psů z vlastního chovu se dávka neplatí, pokud jsou chováni v psinci a nedosáhnou věku 6 měsíců.
(3) Snížení dávky lze povoliti toliko za těchto podmínek:
1. že psi mají vhodné a bezvadné přístřeší, vyhovující s hlediska předpisů o ochraně zvířat proti týrání;
2. že budou vedeny řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav a pobyt zcizených psů;
3. že úbytek a přírůstek psů bude oznamován do 8 dnů obecnímu úřadu s udáním dne a při zcizení též s udáním jména a bydliště nabyvatelova.
             
§ 5.
(1) Osvobození od dávky se na žádost povolí pro
1. služební psy (strážné nebo lovecké psy) přísežného lesního, polního, rybničního a mysliveckého personálu. Museli vykonati zkoušku výkonnosti strážného psa u Českomoravského kynologického svazu alespoň "dostatečně" nebo obdržeti 1. až 3. cenu při zkoušce lovecké výkonnosti (§ 3, č. 7) nebo musí býti uznáni mysliveckými úřady jako lovecky "upotřebitelní". Průkaz o zkoušce výkonnosti strážného psa jest podati předložením vysvědčení o zkoušce, průkaz o zkoušce lovecké výkonnosti nebo o lovecké upotřebitelnosti potvrzením mysliveckého úřadu, které může býti vydáno ve formě seznamu pro více psů i různých držitelů;
2. psy užívané k hlídání stád;
3. psy, kteří jsou chováni ve vědeckých ústavech výhradně k účelům vědeckým;
4. psy chované k výstavním účelům v zoologických zahradách;
5. psy určené k prodeji, které chovají oprávnění obchodníci se psy, a to jen pro třetího a další psy, zatím co za dva psy jest zapraviti dávku podle sazeb, stanovených za prvého a druhého psa;
6. psy, kteří jsou přechodně umístěni v útulcích spolků, pečujících o ochranu zvířat nebo podobných spolků a nejsou volně pouštěni na ulici, jestliže spolek vede řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav, den dodání a propuštění, rasa, velikost, barva a pohlaví psa, jakož i jméno a bydliště majitele (po případě dřívějšího majitele a nabyvatele), a jestliže umístění psa v útulku netrvá déle než 6 měsíců;
7. psy, kteří jsou nepostradatelní pro ochranu a pomoc slepým nebo zcela bezmocným osobám; osvobození od dávky může tu býti učiněno závislým na předložení vysvědčení úředního lékaře;
8. zdravotnické psy, kteří jsou ve vlastnictví Německého Červeného kříže.
(2) Pro psy, uvedené v odstavci 1, č. 5, lze povoliti osvobození toliko za těchto podmínek:
1. že psi mají vhodné a bezvadné přístřeší, vyhovující s hlediska předpisů o ochraně zvířat proti týrání;
2. že psi nebudou volně pouštěni na ulici;
3. že budou vedeny řádné knihy, které jest kdykoli předložiti dozorčím orgánům k nahlédnutí a z nichž jsou patrny dočasný stav, den koupě a prodeje, rasa, velikost, barva a pohlaví psa, jakož i jméno a bydliště jeho předchozího majitele i nabyvatele;
4. že úbytek a přírůstek psů bude oznamován do 8 dnů obecnímu úřadu s udáním dne a při zcizení též s udáním jména a bydliště nabyvatelova.
             
§ 6.
(1) Dávka se neplatí
a) z psů chovaných brannou mocí,
b) ze služebních psů bezpečnostních a celních orgánů, jakož i orgánů železniční stráže a protektorátní lesní správy, jestliže náklad na živení těchto psů je v podstatně hrazen z veřejných prostředků,
c) z psů chovaných k hlídání ve věznicích a trestnicích.
(2) Ti, kdož se v obci nezdržují déle než dva měsíce, neplatí dávku za psy, které již měli při příchodu do obce a kteří již byli prokazatelně zdaněni dávkou v jiné obci.
            
§ 7.
Snížení dávky podle § 3 nebo osvobození od ní podle § 5 lze přiznati jen tehdy, jestliže psi, pro něž se úleva požaduje, jsou dostatečně způsobilí pro účel, jemuž mají sloužiti, a jestliže držitel psa nebyl trestán pro týrání zvířat. Pro hlídací psy, kteří jsou zpravidla chováni mimo obytnou budovu, lze přiznati snížení dávky jen, jestliže je pro ně zřízeno vhodné přístřeší.
           
§ 8.
Snížení dávky nebo osvobození od ní zaniká, pomine-li důvod, pro který snížení nebo osvobození bylo povoleno nebo pro který se dávka neplatí, nebo přejde-li držení psa na jinou osobu, nebo bude-li držitel psa pro jeho týrání potrestán podle předpisů o ochraně zvířat proti týrání.
            
§ 9.
Každý majitel domu nebo jeho zástupce jest povinen každoročně ve lhůtě, která bude obecním úřadem veřejně vyhlášena, přesně vyplniti a obecnímu úřadu odevzdati seznam držitelů psů a počtu psů jimi chovaných. Vzorce seznamu dodá obecní úřad. Držitelé psů jsou povinni učiniti k tomu účelu majiteli domu potřebné údaje.
            
§ 10.
(1) Podle tohoto seznamu předepíše obecní starosta držitelům psů dávku na rok platebními rozkazy.
(2) Proti předpisu dávky lze podati odvolání u obecního úřadu do 14 dnů počínajíc dnem, jenž následuje po dni, kdy platební rozkaz byl doručen. O odvolání rozhoduje obecní zastupitelstvo.
(3) Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu *) , jehož rozhodnutí jest konečné.
(4) Odvolání nemá odkladného účinku.
            
§ 11.
(1) Žádost o snížení dávky nebo o osvobození od ní jest podati písemně u obecního úřadu ve lhůtě vyhlášené podle § 9. Byla-li žádost podána později, lze povoliti snížení nebo osvobození jen za dobu počínající příštím čtvrtletím.
(2) O žádosti rozhoduje obecní starosta. Proti zamítavému výměru lze podati odvolání. Ustanovení § 10, odst. 2 až 4 platí obdobně.
(3) Obecní starosta může držitele psa, jehož žádosti o snížení dávky nebo o osvobození od ní vyhověl, zároveň osvoboditi pro příští rok (léta) od podávání nové žádosti.
            
§ 12.
(1) Dávku jest zapraviti do 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
(2) O zaplacení dávky vydá obecní úřad držiteli psa potvrzení a známku, na níž je vyznačeno její evidenční číslo a letopočet.
(3) Známku jest upevniti na obojku psa. Ztratí-li pes známku, vydá se jeho držiteli známka nová, prokáže-li, že dávku zaplatil, a zaplatí-li současně za novou známku.
(4) Poněvadž známka je zároveň policejní poznávací značkou, jest ji vydati též držitelům psů, pro něž bylo povoleno osvobození od dávky nebo za něž se dávka neplatí.
           
§ 13.
Přejde-li držení psa na jinou osobu v obci a platil-li dosavadní držitel plnou dávku, může býti potvrzení o zaplacené dávce i se známkou převedeno na nového držitele psa, což jest oznámiti obecnímu úřadu. Totéž platí obdobně, byl-li pes, z něhož se platí dávka, nahrazen jiným.
           
§ 14.
(1) Stane-li se někdo během roku držitelem psa, z něhož v obci nebyla dávka dosud placena nebo zanikne-li snížení dávky nebo osvobození od ní (§ 8), je povinen to oznámiti do 8 dnů obecnímu úřadu. Tato lhůta počíná běžeti, jde-li o mladého psa, uplynutím třetího měsíce po narození, a jde- li o zaběhlého psa, jehož se někdo ujal, uplynutím lhůty, v níž měl býti vrácen majiteli nebo odevzdán úřadu (§ 1, odst. 5).
(2) Povinnost k dávce vztahuje se v těchto případech na celé čtvrtletí, v němž vznikla. Ustanovení §§ 10 až 12 platí tu obdobně s tou odchylkou, že žádost o snížení dávky nebo o osvobození od ní (§ 11, odst. 1, věta prvá) jest podati do 14 dnů po vzniku povinnosti k dávce.
          
§ 15.
Zanikne-li povinnost k dávce během roku, zaniká povinnost platiti dávku uplynutím čtvrtletí, v němž to bylo oznámeno obecnímu úřadu a v němž mu byla vrácena známka (§ 12, odst. 2). Částka, o kterou bylo na dávce přeplaceno, se vrátí.
         
§ 16.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení přímých daní.
        
§ 17.
Nebyla-li dávka včas zaplacena, jest platiti ode dne splatnosti až do zaplacení dlužné částky úroky z prodlení ve výši 6%.
      
§ 18.
Dávka včas nezaplacená se vymáhá exekucí politickou nebo soudní. O přípustnosti exekuce na jmění nemovité platí obdobně ustanovení § 343, odst. 2 zákona o přímých daních.
      
§ 19.
(1) Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne nebo opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem ( § 43 zák. č. 329/1921 Sb. ) peněžitou pokutou do 1.000 K.
(2) Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
(3) Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
    
§ 20.
Výnosu dávky se upotřebí k částečné úhradě řádné potřeby obecního rozpočtu.
PRAVIDLA O VYBÍRÁNÍ DÁVKY Z PŘEPYCHOVÝCH BYTŮ.
Zemský správní výbor v Praze *) povolil výnosem ze dne ....., čís. ....., podle ustanovení § 38 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení obecního zastupitelstva v ..... ze dne ....., aby byla v obci ..... vybírána ode dne ..... do dne ..... dávka z přepychových bytů podle těchto pravidel:
             
§ 1.
Dávka z přepychových bytů se vybírá ze všech obytných místností, které jsou při kterémkoli bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru.
Za obytnou místnost pokládá se každá prostora bytu, která jest souvislými stěnami, stropem a podlahou pro sebe uzavřena a má aspoň jedno okno a dvéře.
Za obytné místnosti se však nepovažují:
a) prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni, spíži, síň, verandu, koupelnu nebo záchod,
b) prostory sklepní a půdní, které podle předpisů stavebního řádu není dovoleno obývati,
c) prostory, které mají méně než 8 m2 plochy nebo méně než 2 m výšky.
d) prostory, kterých se užívá výhradně k účelům živnosti nebo povolání (krámy, skladiště, dílny, písárny, čekárny a ordinační místnosti lékařů, kanceláře advokátů, pracovny vědeckých a uměleckých pracovníků, místnosti lázeňských domů mimo vlastní byt majitele atd.).
e) místnosti, jež nejsou trvale používány k obývání a v nichž jsou chovány historické neb umělecké sbírky, knihovny a pod.
Obytná místnost mající více než 40 m2 plochy platí za místnosti dvě, obytná místnost o ploše menší než 10 m2 za půl místnosti.
             
§ 2.
Přesahuje-li počet obytných místností, ze kterých se byt skládá, nejvyšší přípustnou výměru o 1 místnost, činí dávka 200 Kč,
při 2 přebytečných místnostech 500 Kč,
při 3 přebytečných místnostech 800 Kč,
při 4 přebytečných místnostech 1200 Kč,
při více než 4 přebytečných místnostech za každou další místnost 1000 Kč.
(2) Nejvyšší přípustný počet místností, ze kterých se dávka nevyměřuje, je počet o jednu místnost větší, než je počet členů domácnosti (§ 3).
Je-li v bytě jedna nebo několik místností za poloviční počítaných (§ 1) a přebývá-li při sčítání všech místností taková poloviční místnost, nezdaňuje se. Stejně jest tomu, přebývá-li polovice místností následkem lichého počtu osob za polovičních počítaných (§ 3).
Užívá-li jednotlivec nebo domácnost několika bytů v téže obci, sčítají se obytné místnosti těchto bytů a platí za byt jediný. Má-li jeden nebo několik členů jedné domácnosti ještě jeden nebo několik bytů jiných, zdaňují se z těchto druhých bytů zvláště, nepočítají se však v bytě společném.
            
§ 3.
Domácnost ve smyslu těchto pravidel tvoří držitel bytu a všechny osoby, které do bytu trvale přijal. Děti nebo schovanci poplatníkovi, kteří pro návštěvu škol nebo studium se zdržují v cizině, počítají se za členy domácnosti, jestliže pravidelně o prázdninách bydlí s rodiči nebo pěstouny v bytě, o který jde.
Za polovici osoby se počítají:
1. děti mladší 7 let,
2. děti, které sice jsou starší 7 let, ale nedokonaly 16. roku, jsou-li stejného pohlaví s dětmi tohoto věku nebo mladšími k téže domácnosti patřícími,
3. každá ze dvou nebo více v téže domácnosti zaměstnaných služebných osob téhož pohlaví, bydlí-li pohromadě v jednom pokoji.
Ke služebným v domácnosti zaměstnaným patří kuchařky, pokojské, kojné, dívky nebo paní k dětem, vychovatelky, učitelky řečí, společnice, komorné, hospodyně a pod., kuchaři, sluhové, kočí, šoféři, zahradníci, vychovatelé, učitelé řečí a podobný personál, pokud jsou zaměstnáni v dotčené domácnosti a a jejich služby se jim hotově platí.
Podnájemníci, kteří nejsou u držitele bytu zcela na stravu, považují se za samostatné přednosti domácnosti.
             
§ 4.
Dávku jest povinen platiti držitel bytu.
Vedle něho ručí za dávku rukou společnou a nerozdílnou všichni zletilí členové domácnosti mimo osoby služebné a podnájemníky, kteří se podle posledního odstavce §u 3 považují za samostatné přednosti domácnosti.
             
§ 5.
(1) S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky československými, jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na roveň postavené.
(2) Od dávky jsou osvobozeni veřejní zaměstnanci, jde-li o byt úřední nebo naturální, jim přikázaný.
             
§ 6.
Majitelé domů a držitelé místností jsou povinni do 4 neděl po vyhlášení těchto pravidel, pro další léta pak vždy ve lhůtě obecním úřadem k tomu stanovené podati na tiskopisech, které jim k tomu obecní úřad dodá, výkaz o jednotlivých bytech a jeho držitelích, ze kterého musí býti patrný jmenovitě počet a velikost obytných místností, jména, zaměstnání a stáří osob v každém jednotlivém bytě bydlících s výslovným udáním, jde-li o členy domácnosti či o podnájemníka.
            
§ 7.
Změnu v osobě držitele bytu jest povinen majitel domu ohlásiti do 8 dnů obecnímu úřadu.
Ve stejné době povinen jest držitel bytu oznámiti obecnímu úřadu, nastala- li změna v osobě podnájemníka (§ 3, posl. odst.), změnil-li se počet členů domácnosti nebo zvětšil-li se počet obytných místností.
           
§ 8.
Dávka ukládá se na celý rok berní. Ke změnám však, které průběhem roku nastanou buď v bytě samém nebo ve způsobu jeho užívání tak, že byt posud dávce nepodléhající má býti podroben dávce neb opačně, nebo že má nastati zvýšení nebo snížení výměry dávky, jest hleděti, a to od nejbližšího kalendářního čtvrtletí po tom, kdy dotčená změna nastala a byla obecnímu úřadu ohlášena.
            
§ 9.
Dávka jest splatna čtvrtletně předem, a to vždy v prvních 14 dnech kalendářního čtvrtletí.
            
§ 10.
Dávku předpisuje obecní starosta.
O předpisu dávky vydati jest držiteli bytu platební rozkaz, z něhož se tento může odvolati.
Odvolání podati jest u obecního úřadu do 14 dnů, počítajíc ode dne doručení.
Rozhoduje o něm obecní zastupitelstvo, z jehož rozhodnutí se lze dovolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. *) Rozhodnutí tohoto jest konečné.
Odvolání nemá účinku odkládacího.
            
§ 11.
Stejně jest přípustno odvolání z rozhodnutí obecní rady o odpisu dávky podle ustanovení § 8.
Ustanovení § 3 až 5. odstavce §u 10 platí obdobně.
            
§ 12.
Kdo v úmyslu, aby se vyhnul placení nebo docílil nižší výměry dávky, něco podnikne neb opomine, bude potrestán, pokud nejde o čin soudně trestný, příslušným finančním úřadem (§ 43 zák. č. 329/1921 Sb.) peněžitou pokutou do 1000 K.
Kdo jiným způsobem přestoupí ustanovení těchto pravidel, bude potrestán pořádkovou pokutou do 500 K, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti.
Pokuty plynou do chudinského fondu obce.
           
§ 13.
O promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
           
§ 14.
Z částek dávky, které nebyly včas zapraveny, povinen jest poplatník dávkou povinný platiti 6%ní úroky z prodlení, činí-li celoroční dávka více než 100 Kč. Ručení za dávku (§ 4) platí i pro úroky z prodlení.
          
§ 15.
Dávku, případně pokutu včas nezapravenou vymáhá obecní starosta. O vymáhání a exekučním řízení platí táž ustanovení jako pro vymáhání nezaplacených daní přímých.
         
§ 16.
Výtěžku dávky užíti jest k .....
Článek II.
Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením se pověřují ministr vnitra a financí.
Udržal v. r.
Šrámek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Habrman v. r.
Staněk v. r.
Černý v. r.
L. Novák v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Dérer v. r.
A. Novák v. r.
Tučný v. r.
Srba v. r.
Dr. Šrobár v. r.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
Poznámka k § 3 bude zníti: Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se možnost odstupňovati poplatek podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních poměrů. Vybírá-li obec ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na př. dávku z nájemného, poplatek za používání obecních stok, poplatek za odvoz popela a smetí, nesmí součet sazeb všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše přípustné celkové 40 %ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty)
Sazby tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným udáním tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se možnost odstupňovati poplatek podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních poměrů. Vybírá-li obec ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na př. dávku z nájemné, vodné, poplatek za odvoz popela a smetí, nesmí součet sazeb všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše přípustné celkové 40 %ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty).
*) Svéstojná cena vody musí býti obcí, žádající o povolení vybírati vodné, prokázána.
Sazba tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Sazba budiž určena v patřičném poměru k pořizovací ceně vodoměru, jeho amortisaci a nutným výdajům na obyčejné udržování.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Poznámka k § 1 bude zníti: Sazba tato jest nejvyšší; nevylučuje se možnost osvoboditi od dávky nejmenší nájemné (nájemní hodnotu) a odstupňovati dávku podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních poměrů. Vybírá-li obec ještě jiné obecní dávky nebo poplatky na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na př. vodné, poplatek za používání obecních stok, poplatek za odvoz popela a smetí, nesmí součet sazeb všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvýše přípustné celkové 40 %ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty).
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
Sazby tyto jsou nejvyšší a mohou býti podle místních poměrů sníženy.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
Nečíslované §§ odpadají.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
**) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
**) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) viz § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesných označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) Při povolování dávky hleděti jest k tomu, aby výnos dávky určen byl pokud možno v první řadě k udržování a zlepšování jízdní dráhy ulic a cest sloužících automobilové dopravě, zejména ulic a cest průběžných.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.
*) pro Čechy; zemský výbor v Brně pro Moravu; zemská správní komise pro Slezsko v Opavě pro Slezsko; ministerstvo vnitra pro Slovensko.
*) Označení toto nahraditi jest v konkretních případech přesným označením tohoto úřadu podle § 48 zákona.