132/2003 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. listopadu 2000
byla v Manile podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Filipínskou republikou
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z
příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a
prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2
dne 23. září 2003 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním
odstavce 2 písm. a) a b) téhož článku.
Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se
vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A FILIPÍNSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENI DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z
PŘÍJMU
(PŘEKLAD)
ČESKÁ REPUBLIKA A FILIPÍNSKÁ REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Čl.1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
Čl.2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané
jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z
celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého
nebo nemovitého majetku a daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených
podniky.
3. Současné daně, na které se Smlouva
vztahuje, jsou zejména:
a) na Filipínách:
daně z příjmů ukládané Filipínskou republikou;
(dále nazývané "filipínská daň");
b) v České republice:
(dále nazývané "česká daň").
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických
osob;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této
smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si
vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
Čl.3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
(i) výraz "Filipíny" označuje území Filipínské
republiky tak, jak je definováno v článku I filipínské ústavy, a tak, jak je
stanoveno existujícími právními předpisy;
(ii) výraz "Česká republika" označuje území
České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s
mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát"
označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Filipíny;
c) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, pozůstalost,
trust, společnost a všechna jiná sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou
osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za
právnickou osobu;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik
druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli
dopravu lodí nebo letadlem, provozovanou podnikem, který má místo svého
hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě;
h) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Filipín ministra financí nebo
komisaře daňového úřadu nebo jejich zmocněného zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým
ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto
čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva
vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto
státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů
tohoto státu.
Čl.4
REZIDENT
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro
účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria a rovněž zahrnuje tento stát a
jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však
nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z
důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle
ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení
určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze
toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý
byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke
kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se
obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech
nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož
je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou
států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle
ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního
vedení.
Čl.5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo k vykonávání činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti
vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje
obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv
jiné místo těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů;
g) staveniště, stavební, montážní nebo instalační
projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt
nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
h) poskytování služeb, včetně poradenských nebo
manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak
pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního
státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení
tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna"
nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k vykonávání činnosti, které se udržuje
pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k vykonávaní činnosti, které se udržuje
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný
charakter;
f) trvalé místo k vykonávání činnosti, které se udržuje
pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa k vykonávání činnosti vyplývající z tohoto
spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
4. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2,
osoba, jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5, jedná ve
smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění uzavírat
smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v
tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik,
pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má
stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo
jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem
druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z
kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z
nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu
náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn.
Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý
inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení
občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a
práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se
nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z
přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z
nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k
vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik
vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve
druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé
provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním
státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako
samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo
obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a
všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je
stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento
smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením;
použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se
zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro
účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují
dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se
pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá podnik, který má místo svého
hlavního vedení v jednom smluvním státě, z provozování lodí nebo letadel v
mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Zisky ze zdrojů na území jednoho
smluvního státu, které pobírá podnik, který má místo svého hlavního vedení ve
druhém smluvním státě, z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě,
mohou být, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, rovněž zdaněny v prvně zmíněném
státě, avšak daň takto uložená nepřesáhne nižší z:
a) jedno a půl procenta hrubých příjmů pobíraných ze
zdrojů v tomto státě; a
b) nejnižší sazbu, která může být uložena na zisky
stejného druhu, které pobírá za obdobných okolností rezident třetího
státu.
3. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je
na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází
domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním
státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky
pobírané z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Čl.9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo
nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve
svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly
nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek,
byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly,
být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a
to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne:
a) 10 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným
vlastníkem je společnost, která přímo vlastní nejméně 10 procent kapitálu
společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních
případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou
způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž
jsou dividendy vypláceny.3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
příjmy z jiných práv na společnosti a jiné příjmy, které jsou podrobeny
stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle daňových zákonů státu, jehož
je vyplácející společnost rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé
základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání)
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže
tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy
jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně,
která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
6. Nic v tomto článku nezabraňuje tomu, aby jakýkoliv
smluvní stát ukládal, nezávisle od daně z příjmů právnických osob, daň z
převodu zisků uskutečňovaného pobočkou jejímu ústředí za předpokladu, že daň
takto uložená nepřesáhne 10 procent převáděné částky.
Čl.11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2
budou úroky osvobozené od zdanění ve smluvním státě, v němž mají zdroj, pokud
jsou pobírané a skutečně vlastněné:
a) vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv
nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bankou
nebo jakoukoli finanční institucí, která je zcela vlastněna touto vládou;
nebo
b) rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s
půjčkou nebo úvěrem zaručenou vládou tohoto druhého státu.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou
způsob aplikace omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z
pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem
na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a
zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů,
včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo
dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely
tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována
za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto
druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož
jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíží takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z
níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v
souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být
rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne:
a) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků
plynoucích z užití nebo z práva na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu
literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, jiného než, které je uvedeno v písmenu
b), jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo z užití nebo z práva na užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na
zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) 15 procent hrubé částky licenčních poplatků
plynoucích z užití nebo z práva na užití jakéhokoliv autorského práva ke
kinematografickým filmům a filmům nebo nahrávkám pro televizní nebo rozhlasové
vysílání.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou
způsob aplikace těchto omezení.3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního
státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům,
se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14
(Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má
ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž
vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k
tíží takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo
stálá základna umístěna.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k
užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku
zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a
nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v
tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku),
který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,
kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě
za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního
majetku podniku a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto
podnikem v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování
těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se
nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení podílů na akciovém kapitálu
společnosti, jejíž majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého
majetku umístěného ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který
je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
jehož je zcizitel rezidentem.
6. Zdaňování zisků ze zcizení podílu na osobní společnosti
nebo trustu se bez ohledu na ustanovení odstavců 1 až 5 řídí ustanoveními
vnitrostátních právních předpisů každého smluvního státu.
Čl.14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého
charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě. Tyto příjmy však mohou být
rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže:
a) má tento rezident pravidelně k dispozici v tomto
druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v
takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,
může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) se tento rezident zdržuje v tomto druhém státě po
jedno nebo více období přesahující v úhrnu 120 dní v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v
takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností
vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém
státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních
znalců.
Čl.15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16 (Tantiémy), 18 (Penze a peněžní dávky sociálního zabezpečení) a 19
(Veřejné funkce) zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve
druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj
pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném
státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo
více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za
zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé
základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci
2 písmeno a) se zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a
odjezdů, a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a
neděle, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním
příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu
pokračováno.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou
být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo
letadla, které je provozováno v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu,
zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení
podniku.
Čl.16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo
televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 (Nezávislá povolání) a 15 (Zaměstnání) zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem
nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou
být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 (Zisky podniků), 14
(Nezávislá povolání) a 15 (Zaměstnání) zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z
činností vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem na
základě kulturního nebo sportovního výměnného programu, na kterém se dohodly
oba smluvní státy, a jestliže návštěva tohoto státu je zcela financována z
veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve smluvním státě,
jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.
Čl.18
PENZE A PENĚŽNÍ DÁVKY SOCIÁLNÍHO
ZABEZPEČENÍ
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení
článku 19 (Veřejné funkce) odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku a
ustanovení článku 19 (Veřejné funkce) odstavce 2 podléhají peněžní dávky
obdržené fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho smluvního státu, na
základě státního penzijního plánu, který je částí právních předpisů o sociálním
zabezpečení druhého smluvního státu, zdanění jen v tomto druhém
státě.
Čl.19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze,
vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo
nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však
podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou
prokazovány v tomto státě a příjemce, který je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
(ii) se nestal rezidentem tohoto státu jen z
důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z
fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo
nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15 (Zaměstnání), 16 (Tantiémy) a 18
(Penze a peněžní dávky sociálního zabezpečení) se použijí na platy, mzdy a jiné
podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
STUDENTI A UČNI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního
státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého
vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že
takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmů, o kterých se nepojednává v předchozích
článcích a které mají zdroj ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
státě.
Čl.22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V případě rezidenta Filipín bude dvojí
zdanění vyloučeno následovně:
S výhradou právních předpisů
Filipín a s výhradou omezení v nich stanovených, které se dotýkají povolení
zápočtu daně zaplacené v jakékoliv jiné zemi než Filipíny na filipínskou daň,
bude česká daň zaplacená s ohledem na příjem pobíraný z České republiky
povolena jako zápočet na filipínskou daň splatnou s ohledem na tento
příjem.2. V případě rezidenta České republiky
bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým
rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého jsou takové daně ukládány,
části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž
zdaněny na Filipínách, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené na Filipínách. Částka, o kterou se
daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy, které mohou být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněny na Filipínách.
b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy,
příjem pobíraný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České
republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících
příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Čl.23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto
druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 (Osoby, na které se
Smlouva vztahuje) vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo
obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny nebo stálé základny, jež má
rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění rezidentů tohoto druhého státu, kteří
vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho
smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv
osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k
rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 (Sdružené
podniky), článku 11 (Úroky) odstavce 7 nebo článku 12 (Licenční poplatky)
odstavce 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je
zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
Čl.24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které
poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ
příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ
spadá pod článek 23 (Zákaz diskriminace) odstavec 1, úřadu smluvního státu,
jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního
oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními
Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby
případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv
dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve
vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Smluvní stát nenavýší po třech letech od konce daňového
období, ve kterém byly příslušné příjmy docíleny, daňový základ rezidenta
žádného ze smluvních států tím, že by do tohoto základu zahrnul části příjmů,
které byly rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě. Tento odstavec se nepoužije
v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.
4. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při
výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem
vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených v této smlouvě.
5. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat
takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo
vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně,
jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto
smlouvou, a zvláště pak za účelem zabraňování podvodům nebo únikům ve vztahu k
těmto daním. Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se
Smlouva vztahuje). Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v
tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně
soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na
něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní
nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady
použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při
veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném
případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu
povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní
předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na
základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého
smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv
obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Čl.26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍ
ÚŘEDNÍCI
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů
diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Čl.27
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou
splnění postupů požadovaných jejich právními předpisy pro vstup této smlouvy v
platnost.
2. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem
pozdějšího z oznámení uvedených v odstavci 1 a její ustanovení se budou
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy
vyplácené nebo připisované nerezidentům k 1. lednu v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo
později;
b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový
rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později.
Čl.28
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud
nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může
diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců
před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne
vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy
vyplácené nebo připisované nerezidentům k 1. lednu v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový
rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno v Manile dne 13. listopadu roku 2000 ve dvou
původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za Českou republiku
Pavel Mertlík v. r.
místopředseda vlády
a ministr financí
Za Filipínskou republiku
Jose T. Pardo v. r.
ministr financí
PROTOKOL
Při podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Filipínskou
republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z
příjmu se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních, která tvoří
nedílnou součást Smlouvy.
1. Ustanovení této smlouvy se nepoužijí na příjmy, které
pobírají společnosti nebo jiné osoby požívající zvláštního daňového režimu na
základě právních předpisů nebo správní praxe smluvního státu, pokud sazby daně
používané ve vztahu k těmto společnostem nebo osobám nepřesahují omezení
stanovená ve Smlouvě.
2. Výhody stanovené na základě této smlouvy nebudou poskytnuty
rovněž společnostem smluvního státu, jestliže smyslem založení takových
společností bylo pouze získat výhody na základě této smlouvy, které by jinak
nebyly dostupné.
3. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují
smluvnímu státu provádět ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů,
jejichž cílem je zabraňovat daňovým únikům, obzvláště, ale není to omezeno na,
ustanovení o nízké kapitalizaci, převodních cenách a převaze podstaty nad
formou.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento
protokol.
Dáno v Manile dne 13. listopadu roku 2000 ve dvou
původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za Českou republiku
Pavel Mertlík v. r.
místopředseda vlády
a ministr financí
Za Filipínskou republiku
Jose T. Pardo v. r.
ministr financí