82/2012 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. října 2011 byl v Záhřebu podepsán
Protokol mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou
a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 6 dne 30. července 2012
a jeho ustanovení se budou provádět v souladu se zněním tohoto článku.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
PROTOKOL MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A CHORVATSKOU REPUBLIKOU KE SMLOUVĚ MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU A CHORVATSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ
Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
ČESKÁ REPUBLIKA A CHORVATSKÁ REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít Protokol ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána 22. ledna 1999 v Praze (v tomto protokolu dále jen "Smlouva"),
se dohodly takto:
ČLÁNEK 1
Článek 2 odstavec 3 písmeno a) Smlouvy se mění a zní následovně:
"a) v Chorvatské republice:
(i) daň ze zisku;
(ii) daň z příjmů;
(iii)
příplatek ukládaný k dani z příjmů;
(dále nazývané "chorvatská daň);"
ČLÁNEK 2
Do článku 11 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje třetí věta, která zní následovně:
"Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za
dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3."
ČLÁNEK 3
Rozumí se, že výraz "zaměstnavatel" zmíněný v článku 15 odstavci 2 písmenu
b) Smlouvy označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost
a riziko spojené s vykonáváním práce.
ČLÁNEK 4
Článek 24 odstavec 2 Smlouvy se mění a zní následovně:
"2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění
podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal
rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slavy a snížení daně z
důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům."
ČLÁNEK 5
Článek 26 odstavec 2 Smlouvy se mění a zní následovně:
"Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou.
Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou
udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních
právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně
soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které
jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní,
rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného.
Tato osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo
informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouize z toho důvodu, že
informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která
jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým
podílům na osobě."
ČLÁNEK 6
Protokol tvoří nedílnou součást Smlouvy.
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů,
které jsou vyžadovány jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup v platnost
tohoto protokolu. Protokol vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a
bude se v obou státech provádět ve vztahu k daňovým obdobím začínajícím 1. ledna
kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Protokol vstoupí v platnost, nebo
později.
Dáno v Záhřebu dne 4.10.2011 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce
českém, chorvatském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě
jakéhokoliv rozdílu mezi českým a chorvatským textem bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku Za Chorvatskou republiku
Ing. Karel Kühnl Josip Lozančič
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec státní tajemník ministerstva financí
České republiky v Chorvatské republice a generální ředitel daňové správy