39/2015 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. března 2012 byla v Bogotě
podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Kolumbijskou republikou o zamezení dvojímu
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 dne 6. května 2015 a
její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A KOLUMBIJSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍMU
ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
ČESKÁ REPUBLIKA A KOLUMBIJSKÁ REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem obou smluvních
států a v případě České republiky i jménem jejích nižších správních útvarů nebo místních
úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku
majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v
České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Kolumbii:
(i) daň z příjmů a její doplňující daně;
(dále nazývané "kolumbijská daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
b) výraz "Kolumbie" označuje Kolumbijskou republiku a, použit v zeměpisném významu,
zahrnuje, kromě pevninského území, i souostroví San Andrés, Providencia a Santa Catalina,
ostrov Malpelo a jiné ostrovy, ostrůvky, ostrovní útesy, mysy a mělčiny k tomu patřící,
jakož i podloží, výsostné vody, přiléhající zónu, kontinentální šelf a výlučnou ekonomickou
zónu, vzdušný prostor, elektromagnetické spektrum a jakýkoliv jiný prostor, kde je
vykonávána nebo může být vykonávána kolumbijská svrchovanost, a to v souladu s mezinárodním
právem a právními předpisy Kolumbie;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní
stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Kolumbii;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výraz "podnik" se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g) výraz "činnost" zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností
nezávislého charakteru;
h) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Kolumbie, ministra financí a veřejného úvěru nebo jeho zmocněného
zástupce;
k) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené
podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší
správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto
státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato
osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže
má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že
je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států:
a) předpokládá se, že je osoba rezidentem pouze
toho státu, jehož je státním příslušníkem;
b) jestliže osoba není státním příslušníkem žádného ze států, příslušné úřady smluvních
států se budou snažit upravit tuto otázku vzájemnou dohodou a stanovit způsob provádění
Smlouvy ve vztahu k takové osobě. V případě nenalezení takové dohody, nebude taková
osoba oprávněna požadovat jakoukoliv úlevu nebo osvobození od daně, kterou nebo které
stanoví Smlouva.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu, a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo průzkumu nebo těžby
přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební,
montážní nebo instalační projekt nebo na místě vykonávané projektovací a dozorčí
činnosti s tím spojené, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo činnosti
trvají déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem
uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa
k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa
k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou
provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží,
ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že pojišťovna
jednoho smluvního státu, s výjimkou zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním
státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika,
která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého
se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti. Avšak, jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela
nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a tento podnik a zástupce jsou ve
svých obchodních a finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, nebude tento zástupce považován za nezávislého zástupce ve smyslu tohoto
odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, a to v souladu s požadavky, podmínkami a omezeními daňových
zákonů příslušného smluvního státu, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či
jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být
však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z provozování lodí
nebo letadel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky z
provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují zisky pobírané z pronájmu
lodí nebo letadel včetně posádky na určitou dobu nebo cestu. Zahrnují rovněž zisky
pobírané z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, pokud jsou takovéto pronajímatelské
činnosti nahodilé ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
3. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky rezidenta
smluvního státu z užívání nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů, vlečných člunů
a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) užívaných v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud je takové užívání nebo takový pronájem
nahodilé nebo nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
4. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně
zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém
státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného
státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené
z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této
smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně
poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže
skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží
alespoň 25 procent kapitálu společnosti, která dividendy vyplácí;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. V případě dividend vyplácených společností, která je rezidentem Kolumbie,
ze zisků, které v souladu s kolumbijským vnitrostátním zákonem nejsou v Kolumbii
zdaněny, mohou být tyto dividendy, bez ohledu na ustanovení odstavce 2, rovněž zdaněny
v Kolumbii, a to podle právních předpisů Kolumbie, avšak jestliže skutečný vlastník
takových dividend je rezidentem České republiky, daň takto v Kolumbii uložená nepřesáhne
25 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.
4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které
jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů
státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent
hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, podléhají bez ohledu na ustanovení
odstavce 2 zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a) v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zboží nebo zařízení na úvěr;
b) z jakékoliv půjčky nebo úvěru jakéhokoliv druhu, kterou nebo který poskytla banka,
avšak pouze jestliže je příslušná půjčka nebo příslušný úvěr poskytnuta nebo poskytnut
na období ne kratší než tři roky;
c) vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu tohoto státu, centrální bance nebo jakékoli finanční instituci, která
je vlastněna nebo ovládána touto vládou;
d) rezidentu druhého státu v souvislosti s jakoukoli půjčkou nebo úvěrem, která je
zaručena nebo který je zaručen vládou druhého státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního
útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoli finanční
institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i jakékoli jiné příjmy,
které právní předpisy státu, kde mají příjmy zdroj, považují za úroky. Penále ukládané
za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje
žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce
4.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografíckých filmů
a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo jakéhokoliv jiného
nehmotného majetku nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké. Výraz "licenční poplatky" rovněž zahrnuje platby obdržené jako náhrada
za poskytnutí technické asistence, technických služeb nebo poradenských služeb.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu,
ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají
zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Jestliže, po podpisu této smlouvy, podepíše Kolumbie s nějakým třetím
státem smlouvu, dohodu nebo protokol k ní, která nebo který bude obsahovat ustanovení
pojednávající o zdaňování příjmů z poskytnutí technické asistence, technických služeb
nebo poradenských služeb, která jsou příznivější než ta obsažená v této smlouvě,
a to pokud jde o daňovou sazbu nebo zacházení nebo obojí z toho, tento režim se bude
automaticky používat pro účely této smlouvy, a to ode dne, kterým se začne provádět
smlouva, dohoda nebo protokol k ní mezi Kolumbií a tímto třetím státem. Příslušný
úřad Kolumbie bude bez prodlevy informovat příslušný úřad České republiky, že podmínky
provádění této smlouvy se mění.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo
letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování
těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené,
a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých
bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti
umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího
zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto
státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné
podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmu rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny
v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. Jestliže
jsou však takové příjmy pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě, mohou být tyto
příjmy rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 21
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. S výhradou ustanovení právních předpisů Kolumbie týkajících se vyloučení
dvojího zdanění, bude v případě rezidenta Kolumbie dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Jestliže rezident Kolumbie pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními
této smlouvy zdaněn v České republice, Kolumbie povolí snížit daň z příjmů fakticky
placenou tímto rezidentem o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v České republice.
Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z příjmů vypočtené před
jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být zdaněn v České republice.
b) V případě dividend Kolumbie povolí odpočet od daně z příjmů rovnající se celkové
částce dividend vynásobené sazbou daně z příjmů používanou v České republice ve vztahu
k ziskům, z nichž jsou takové dividendy vypláceny. Pokud jsou tyto dividendy zdaněny
v souladu s ustanoveními této smlouvy v České republice, tento odpočet bude navýšen
o odpovídající částku. V žádném případě však nemůže takový odpočet přesáhnout celkovou
částku daně z příjmů vypočtenou v Kolumbii ve vztahu k takovým dividendám.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou
být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Kolumbii, avšak povolí
snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené
v Kolumbii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s
ustanoveními této smlouvy zdaněn v Kolumbii.
3. Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný
rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít
v úvahu osvobozený příjem.
Článek 22
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto
druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce
7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené
podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro
účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 23
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem
nebo, pokud její případ spadá pod článek 22 odstavec 1. úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 24
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u
nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala
právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Článek 25
OMEZENÍ VÝHOD
1. Bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv jiných článků této smlouvy, výhody
stanovené podle této smlouvy nebudou poskytnuty společnostem kteréhokoliv ze smluvních
států, jestliže smyslem takových společností je získat výhody podle této smlouvy,
které by jinak nebyly dostupné.
2. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu aplikovat
ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů, která mají za cíl zabraňovat daňovým
unikům.
3. Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po projednání s příslušným
úřadem druhého smluvního státu odepřít výhody stanovené podle Smlouvy jakékoliv osobě,
nebo s ohledem na jakoukoliv transakci, jestliže by dle jeho názoru poskytnutí takových
výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad Členů diplomatických misí nebo
konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných
jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva
vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu v kalendářním roce bezprostředně následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o daně nevybírané srážkou u zdroje, na příjmy za každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce bezprostředně následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později.
Článek 28
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost
Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva
přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce bezprostředně následujícím po roce,
v němž byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o daně nevybírané srážkou u zdroje, na příjmy za každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce bezprostředně následujícím po roce, v němž byla dána
výpověď, nebo později.
Dáno v Bogotě D.C. dne 22. března 2012 ve dvou původních vyhotoveních, v
českém, španělském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické.
V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku
Vladimír Eisenbruk
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Kolumbijské republice
Za Kolumbijskou republiku
Juan Carlos Echeverry Garzón
ministr financí a veřejného úvěru