MF-9405/2016/15-1
Sdělení
k uplatňování Smlouvy mezi Českou republikou a Kolumbijskou republikou o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
(Sbírka mezinárodních smluv č. 39/2015)
Referent: Ing. Martin Boreš
tel.: 257 044 467
PID: MFCR6XDFNF
Ministerstvo financí České republiky v souvislosti s uplatňováním nové mezinárodní
smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s Kolumbií sděluje:
Článek 1
Smlouva mezi Českou republikou a Kolumbijskou republikou o zamezení dvojímu
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu byla podepsána v Bogotě
dne 22. března 2012 a vstoupila v platnost dne 6. května 2015.
Podle článku 27 se její ustanovení uplatňují takto:
a) pokud jde o daně vybírané
srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu 2016 nebo později;
b) pokud jde o daně nevybírané srážkou u zdroje, na příjmy za každý daňový rok začínající
1. ledna 2016 nebo později.
Článek 2
Osoby, které jsou daňovými rezidenty České republiky, mají dle některých ustanovení
smlouvy nárok na snížení daně v Kolumbii (např. články 10, 11 a 12). Kolumbie uplatňuje
výhody vyplývající ze smlouvy automaticky u zdroje, tzn., že plátce příjmu sráží
daň automaticky ve výši stanovené smlouvou, avšak před tím musí ověřit, že příjemce
příjmu je českým daňovým rezidentem a současně i skutečným vlastníkem příjmu.
Pro uplatnění daných nároků tedy musí čeští daňoví rezidenti, kteří jsou skutečnými
vlastníky předmětného příjmu pobíraného ze zdrojů na území Kolumbie, předložit plátci
příjmu potvrzení o svém daňovém domicilu, vydané místně příslušným správcem daně
v České republice, a důkazní prostředek potvrzující, že osoba je skutečným vlastníkem
pobíraného příjmu, tj. že takový příjem je podle českých právních předpisů považován
za její příjem.
Článek 3
Smlouva je uzavřena pouze pro oblast daní z příjmů, avšak v kontextu zásady
daňové nediskriminace a problematiky výměny informací se vztahuje na daně všeho druhu
a pojmenování. Při praktické aplikaci smlouvy nelze opomenout, že:
- podle čl. 2 se smlouva vztahuje pouze na daně, které jsou v Kolumbii
ukládány na úrovni státu jako takového, smlouva se tedy nevztahuje na případně existující
daně z příjmů ukládané na úrovni kolumbijských nižších územně správních celků apod.
- podle čl. 10 smlouvy mohou být v Kolumbii jako ve státě zdroje dividend
uplatněny za splnění všech podmínek v různých situacích různé maximální sazby srážkové
daně, přičemž je tedy vůči českým daňovým rezidentům (skutečným vlastníkům dividend)
stanovena nejvyšší možná sazba srážkové daně ve výši 25 % hrubé částky dividend (samozřejmě
aplikovatelná jen tehdy, pokud příslušná sazba daně stanovená vnitrostátním právním
předpisem Kolumbie není nižší), a to v situaci, kdy jsou dividendy vypláceny kolumbijskou
společností z jejích zisků, které nebyly, podle vnitrostátních kolumbijských právních
předpisů, v Kolumbii zdaněny.
- čl. 11 smlouvy umožňuje zdaňování úroků i ve státě jejich zdroje (s maximální
sazbou 10 % hrubé částky úroků), načež však smlouva upravuje i podmínky pro osvobození
úroků ve státě jejich zdroje od zdanění, a to v konkrétních případech, včetně případu
úroků z půjček nebo úvěrů poskytnutých bankou na období minimálně tří let.
- čl. 12 smlouvy se vztahuje rovněž na platby obdržené jako náhrada za
poskytnutí technické asistence, technických služeb nebo poradenských služeb, přičemž
čl. 12 současně obsahuje doložku nejvyšších výhod, která umožní používat pro účely
smlouvy příznivější ustanovení pojednávající o zdaňování příjmů z poskytnutí technické
asistence, technických služeb nebo poradenských služeb, které by Kolumbie po podpisu
smlouvy podepsala se třetím státem (ve formě smlouvy, dohody nebo protokolu k ní),
a to v kontextu daňové sazby nebo zacházení nebo obojího. Smlouva stanoví pro takový
případ povinnost příslušnému úřadu Kolumbie neprodleně informovat český příslušný
úřad o skutečnosti, že dochází ke změně v praktickém provádění smlouvy.
- smlouva obsahuje čl. 25, který představuje omezení výhod z ní plynoucích,
pokud by jejich získání nebylo v souladu s jejím účelem, a zároveň výslovně potvrzuje
právo smluvních států uplatňovat ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která
jsou namířena proti daňovým únikům (ustanovení o nízké kapitalizaci, převodních cenách,
zásada převahy podstaty nad formou apod.).
Při praktické aplikaci smlouvy je třeba se detailně seznámit s jejím konkrétním
obsahem, přičemž samotná smlouva umožňuje standardním způsobem ve svém čl. 23 i neformální
řešení případných sporů vzniklých při jejím výkladu a provádění, tj. tzv. institut
řešení případů dohodou v momentu, kdy by opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedlo, resp. vedla ke zdanění, které je se smlouvou v rozporu.
Ing. Mgr. Stanislav Kouba, v. r.
ředitel odboru 15