30/2000 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. srpna
1997 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou
a Libanonskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dne
24. ledna 2000.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad
rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
LIBANONSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU
ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
ČESKÁ REPUBLIKA
A
LIBANONSKÁ REPUBLIKA
přejíce si podporovat a posilovat vzájemnou ekonomickou
spolupráci uzavřením smlouvy o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či
sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů nebo územněsprávních celků,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
(dále nazývané "libanonská daň");
(dále nazývané "česká daň").
a) v případě Libanonu:
(i) daň ze zisků z průmyslových, obchodních a neobchodních
profesí;
(ii) daň z platů, mezd a penzí;
(iii) daň z příjmu z movitého majetku;
(iv) daň ze staveb;
b) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoli daně stejného
nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu
této smlouvy vedle nebo místo současných daní uvedených v
odstavci 3. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí
veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech v přiměřené době po těchto změnách.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Libanon;
b) výraz "Libanon" označuje území Libanonské republiky, včetně
výsostných vod, a rovněž tak zvláštní ekonomické zóny, nad
kterými vykonává Libanon svrchovanost, svrchovaná práva nebo
jurisdikci v souladu s vnitrostátním a mezinárodním právem
týkajícím se průzkumu a využívání přírodních a minerálních
zdrojů nacházejících se na mořském dně a v jeho podloží;
c) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
d) výraz "daň" označuje, podle souvislosti, českou daň nebo
libanonskou daň;
e) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
f) výraz "společnost" označuje jakoukoli právnickou osobu nebo
jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za
právnickou osobu;
g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,
letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou
podnikem, který má místo skutečného vedení v jednom smluvním
státě, vyjma případů, kdy je taková doprava provozována pouze
mezi místy v druhém smluvním státě;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Libanonu ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít
každý výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu
náleží podle právních předpisů tohoto státu, které upravují daně,
na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro
účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů
tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu jejího
bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria, a dále zahrnuje tento stát a jakékoli jeho
nižší správní útvary nebo místní správní úřady nebo územněsprávní
celky. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů
v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho smluvního
státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou
smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem toho
smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý
byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem
toho smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech
nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho
smluvního státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je
rezidentem toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti provozována činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) farmu, plantáž, sad nebo vinici; a
g) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor
s tím spojený, avšak pouze trvá-li taková stavba, projekt nebo
dozor déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro druhý smluvní stát
po jedno nebo více období přesahující v úhrnu devět měsíců
v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) prodej zboží patřícího podniku vystaveného v rámci
příležitostného dočasného veletrhu nebo výstavy po ukončení
tohoto veletrhu nebo výstavy;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
provádění jakékoli jiné činnosti pro podnik, která má přípravný
nebo pomocný charakter;
g) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až f),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající
z tohoto spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2,
osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje
odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má
a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy
jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány
prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoli
jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je
rezidentem druhého smluvního státu nebo v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se
na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
letadla, železniční nebo silniční vozidla se nepovažují za
nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný a na
podniku, jehož je stálou provozovnou, zcela nezávisle jednající
podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo
obdobných podmínek.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst,
podle právního řádu smluvního státu, v němž je stálá provozovna
umístěna, náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou,
včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna
umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje
ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež
mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob
rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se
zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro
účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem,
pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel, železničních
a silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen
ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení
podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku vodní dopravy je
na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve
kterém se nachází domovský přístav lodi, nebo není-li takový
domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi
rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od
podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky,
mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám
docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku
a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto
státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého
smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto
zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně
zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové,
jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát
vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při
stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení
této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států
se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu,
hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
stanovená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států si vzájemnou dohodou upraví způsob
aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů,
zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti
nebo příjmy vyplácené i formou úroků, které jsou podrobeny
stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů
státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu budou zdaněny pouze v tomto
druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících, či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům.
Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto
článku.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce,
z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou
další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití
nebo za právo na užití jakéhokoli průmyslového, obchodního nebo
vědeckého zařízení;
b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití
nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu
literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně
kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové
nebo televizní vysílání, jakéhokoli softwaru, patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo
výrobního postupu, nebo za informace, které se vztahují na
zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla
povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve
kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé
základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo
silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo
movitého majetku, který slouží k provozu těchto dopravních
prostředků, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se
nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoli jiného majetku, než který je
uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně
k dispozici stálou základnu v druhém smluvním státě za účelem
vykonávání svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu,
mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičíst této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
zaměstnání vykonáváno ve druhém smluvním státě, mohou být odměny
z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané rezidentem smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného na palubě lodi, letadla, v železničním nebo silničním
vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním
státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoli jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako
na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový,
rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem
nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
3. Příjmy pobírané z činností vykonávaných v rámci kulturní
výměny prováděné kulturními smlouvami uzavřenými mezi oběma
smluvními státy budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2
recipročně osvobozeny od zdanění, pouze jestliže tyto činnosti
jsou hrazeny vládou smluvního státu a tyto činnosti se neprovádějí
za účelem dosažení zisku.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají
s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.
2. Penze a jiné podobné platy vyplácené podle právních
předpisů o sociálním zabezpečení jednoho smluvního státu budou bez
ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním
státem, nižším správním útvarem, místním úřadem nebo
územněsprávním celkem tohoto státu fyzické osobě za
služby prokazované tomuto státu, úřadu, celku,
správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány
v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem
tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem,
místním úřadem, územněsprávním celkem nebo nižším
správním útvarem tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto
státu, úřadu, celku nebo správnímu útvaru podléhají
zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze
za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem, místním úřadem,
územněsprávním celkem nebo nižším správním útvarem tohoto státu.
Čl.20
Student, stážista a učeň
Student, stážista nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně
před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem druhého
smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za
účelem svého studia nebo výcviku, bude osvobozen od zdanění
v tomto prvně zmíněném smluvním státě z následujících plateb:
a) platby ze zdrojů mimo tento smluvní stát pro účely jeho výživy,
vzdělávání nebo výcviku;
b) peněžní dar, stipendium nebo jiné platby poskytnuté vládou nebo
vědeckou, vzdělávací, kulturní nebo jinou neziskovou
organizací.
Čl.21
Učitelé a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je nebo byla rezidentem jednoho
smluvního státu bezprostředně před svým příjezdem do druhého
smluvního státu a která se zdržuje v tomto druhém smluvním státě
na pozvání jakékoli univerzity, vysoké školy, školy nebo jiné
podobné neziskové vzdělávací instituce, která je uznaná vládou
druhého smluvního státu, na období nepřesahující dva roky od data
prvního příjezdu do tohoto druhého smluvního státu, pouze za
účelem výuky či výzkumu nebo obojího, na takové vzdělávací
instituci bude osvobozena od zdanění své odměny za výuku nebo
výzkum v tomto druhém státě.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí na příjmy
z výzkumu, jestliže takový výzkum není prováděn ve veřejném zájmu,
ale pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj
kdekoliv, o kterých se nepojednává v předcházejících článcích této
smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy, jiné než
příjmy z nemovitého majetku, jak jsou definovány v odstavci 2
článku 6, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem
smluvního státu, provádí průmyslovou nebo obchodní činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
s ohledem na které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, nebo movitým majetkem, který
patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého
povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními
a silničními vozidly, provozovanými v mezinárodní dopravě,
a movitým majetkem, který slouží k provozu těchto dopravních
prostředků, podléhá zdanění jen ve smluvním státě, v němž se
nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy
nebo vlastní majetek, který podle ustanovení této smlouvy může být
zdaněn ve druhém smluvním státě, povolí prvně zmíněný stát:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se
majetkové dani zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu
část daně z příjmu nebo majetku vypočtené před jejím snížením,
která je, podle toho, o jaký případ jde, připisována příjmu nebo
majetku, který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy,
příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu
je v tomto státě osvobozen od zdanění, takovýto stát může přesto,
při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto
rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou,
zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby,
které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty
jednoho smluvního státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě
jakémukoli zdanění ani jakýmkoli povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto
státu ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu,
které vykonávají tytéž činnosti. Ustanovení tohoto článku nebude
vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal
rezidentům druhého smluvního státu jakékoli osobní úlevy, slevy
a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině,
které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, odstavce
4 článku 11 a odstavce 5 článku 12, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně
jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako
kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela
nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním
nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny
v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení
článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 25
odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen do 3 let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této
smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude
se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které
není v souladu se Smlouvou. Jakákoli dosažená dohoda bude
provedena bez ohledu na jakékoliv časové lhůty uvedené ve
vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou také
spolu konzultovat zamezení dvojího zdanění u případů, o kterých
tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže
se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové
informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací
není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem
budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace
obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu
a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním
daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním
ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu
k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen
k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních
řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo
v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad
diplomatů nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na
základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem
pozdějšího oznámení sdělujícího, že oba státy splnily postupy
požadované jejich právními řády pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva se bude uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost; a
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a z majetku, na příjmy
vyplácené nebo na majetek vlastněný v daňovém roce začínajícím
1. lednem nebo později kalendářního roku následujícího po roce,
v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.30
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem.
2. Každý smluvní stát může dát diplomatickou cestou písemnou
výpověď druhému smluvnímu státu do třicátého června nebo dříve
jakéhokoliv kalendářního roku počínaje pátým rokem od roku, kdy
tato smlouva vstoupí v platnost. V tomto případě se Smlouva
přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď; a
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a z majetku, na příjmy
vyplácené nebo majetek vlastněný, ukládané za každý daňový rok
počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku
následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 28. srpna 1997
v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž každý text je
autentický. V případě jakýchkoliv rozdílností bude rozhodující
anglický text.
Za Českou republiku
Ivan Pilip v. r.
ministr financí
Za Libanonskou republiku
Fuad Siniora v. r.
ministr financí