31/1993 Sb.
Vyhláška
ministerstva práce a sociálních věcí České republiky
ze dne 22. prosince 1992
o posuzování dočasné pracovní neschopnosti
pro účely sociálního zabezpečení
Změna: 307/1993 Sb.
Změna: 285/1995 Sb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky stanoví
podle § 127 odst. 1 písm. a) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., po dohodě s
ministerstvem zdravotnictví České republiky:
§ 1
Základní ustanovení
(1) Dočasnou pracovní neschopnost (dále jen "pracovní
neschopnost") posuzuje ošetřující lékař, popřípadě příslušná
okresní správa sociálního zabezpečení1) svým lékařem (dále jen
"lékař okresní správy sociálního zabezpečení").
(2) Ošetřujícím lékařem se pro účely této vyhlášky rozumí
lékař, který má občana ve své ambulantní, ústavní nebo lázeňské
péči, s výjimkou lékaře záchranné služby a pohotovostní služby, a
lékař závodní preventivní péče při ošetření občana v rámci první
pomoci, pokud má oprávnění k léčebné péči (dále jen "lékař").
(3) Dosavadním zaměstnáním se pro účely této vyhlášky rozumí
činnost zakládající účast na nemocenském pojištění, při jejímž
výkonu pracovní neschopnost vznikla, popřípadě jde-li o vznik
pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě,2) činnost, z níž tato
ochranná lhůta plyne.
(4) Pracovní neschopnost občana, který vykonává několik
činností zakládajících účast na nemocenském pojištění, posuzuje
lékař pro každou činnost samostatně.
Uznávání pracovní neschopnosti
§ 2
(1) Lékař uzná práce neschopným
a) občana, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav
pro nemoc nebo úraz (dále jen "nemoc") nedovoluje vykonávat
dosavadní zaměstnání nebo dosavadní samostatnou výdělečnou
činnost,
b) občana, který byl přijat do ústavní péče ve zdravotnickém
zařízení nebo kterému byla na náklady zdravotního pojištění
poskytnuta komplexní lázeňská péče3) (dále jen "komplexní
lázeňská péče"), a to na celou dobu pobytu,
c) občana, který byl jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do
ústavní péče,4)
d) uchazeče o zaměstnání, jestliže pro zdravotní stav není schopen
plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání5) nebo není schopen
výkonu práce v rámci vhodného zaměstnání zprostředkovaného
příslušným úřadem práce,
e) občana, který nemůže vykonávat dosavadní zaměstnání, dosavadní
samostatnou výdělečnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o
zaměstnání pro poškození nebo ztrátu ortopedické pomůcky, a to
po dobu nezbytně nutnou k její opravě nebo opatření pomůcky
nové.
(2) Lékař uzná v souvislosti s těhotenstvím a porodem práce
neschopnou ženu, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství,
a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.
§ 3
(1) Pracovní neschopnost začíná dnem, kdy ji lékař zjistil.
Má-li občan v tento den směnu již odpracovanou, pracovní
neschopnost začíná následujícím kalendářním dnem. V odůvodněných
případech, zejména nebyl-li lékař včas k dosažení, může lékař
uznat občana práce neschopným dřívějším dnem, nejvýše však tři
kalendářní dny přede dnem, v němž pracovní neschopnost zjistil; za delší období
tak může učinit jen po předchozím písemném souhlasu
lékaře okresní správy sociálního zabezpečení.
(2) Nezjistí-li lékař po vyšetření důvody k uznání pracovní
neschopnosti a občan na uznání pracovní neschopnosti trvá,
postupuje se podle zvláštního předpisu.6)
§ 4
(1) Lékař potvrzuje pracovní neschopnost na předepsaném
tiskopisu,7) který je dokladem o pracovní neschopnosti.
(2) Doklad o pracovní neschopnosti obsahuje
a) legitimaci práce neschopného občana (dále jen "legitimace"),
b) hlášení organizaci (malé organizaci), popřípadě příslušnému
úřadu práce o počátku pracovní neschopnosti,
c) hlášení organizaci (malé organizaci), popřípadě příslušnému
úřadu práce o ukončení pracovní neschopnosti,
d) hlášení příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.
(3) Doklad o pracovní neschopnosti je určen pro uplatnění
nároku na nemocenské,8) pro evidenci práce neschopných občanů9) a
pro omluvení nepřítomnosti v dosavadním zaměstnání.
(4) Lékař v legitimaci a hlášení příslušné okresní správě
sociálního zabezpečení vyznačuje den příštího lékařského ošetření
a rozsah a dobu vycházek práce neschopného občana. Lékař oznamuje
změnu rozsahu a doby vycházek práce neschopného občana příslušné
okresní správě sociálního zabezpečení; rozsah a dobu vycházek však
může změnit nejdříve ode dne následujícího po dni, kdy tuto změnu
oznámil příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.
(5) Lékař na předepsaném tiskopisu potvrzuje trvání pracovní
neschopnosti pro účely další výplaty nemocenského.10)
§ 5
(1) Lékař může předat práce neschopného občana se souhlasem
tohoto občana jinému lékaři. Povolí-li lékař práce neschopnému
občanu změnu pobytu, posoudí vhodnost jeho předání do péče lékaře
v místě povoleného pobytu.
(2) Lékař oznámí předání práce neschopného občana do péče jinému lékaři příslušné
okresní správě sociálního zabezpečení
v den předání.
§ 6
(1) Lékař vede evidenci práce neschopných občanů. Spolupracuje
s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení při stanovení
podmínek léčebného režimu a sděluje mu porušení léčebného režimu,
které sám zjistil.
(2) V případech, kdy to povaha onemocnění vyžaduje, hodnotí
lékař zdravotní stav občana a dosavadní průběh onemocnění s
lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě s lékařem závodní preventivní
péče, zejména se zaměřením na potřebu
provedení komplexního funkčního vyšetření.
(3) Po uplynutí šesti měsíců pracovní neschopnosti, včetně
zápočtu předchozích pracovních neschopností, které se započítávají
do podpůrčí doby pro účely nemocenského pojištění,13) zhodnotí
lékař s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení dosavadní
průběh onemocnění a zdravotní stav občana; jedná-li se o
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,14) předloží lékař lékaři
okresní správy sociálního zabezpečení zdravotnickou dokumentaci
práce neschopného občana.
Ukončování pracovní neschopnosti
§ 7
(1) Lékař ukončí pracovní neschopnost
a) občana, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav
umožňuje vykonávat dosavadní zaměstnání nebo dosavadní
samostatnou výdělečnou činnost,
b) občana při skončení komplexní lázeňské péče,
c) při propuštění občana, který byl jako průvodce přijat s
nezletilým dítětem do ústavní péče, ze zdravotnického zařízení,
d) uchazeče o zaměstnání, jestliže mu jeho zdravotní stav umožňuje
plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání nebo je schopen
vykonávat práci v rámci vhodného zaměstnání zprostředkovaného
příslušným úřadem práce,
e) občana, který po opravě nebo opatření nové ortopedické pomůcky
může vykonávat dosavadní zaměstnání, dosavadní samostatnou
výdělečnou činnost, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání nebo
je schopen vykonávat práci v rámci vhodného zaměstnání
zprostředkovaného příslušným úřadem práce,
f) občana, pozbyl-li podle lékařského posudku14a) dlouhodobě
způsobilost konat dále dosavadní práci a jeho zdravotní stav je
stabilizovaný.
g) ženy, jestliže má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, k
počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud žena
nenastoupila mateřskou dovolenou dříve,
h) ženy, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a je
práce neschopna v souvislosti s těhotenstvím a porodem,
uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není žena nadále práce
neschopna z jiných důvodů, než je souvislost s těhotenstvím a
porodem.
(2) Lékař ukončí pracovní neschopnost, jestliže se občan bez
vážných důvodů nedostaví k lékařskému ošetření v den určený
lékařem. Jestliže se občan nemohl k lékařskému ošetření dostavit z
vážných důvodů a důvody pracovní neschopnosti dále trvají, lékař
uzná pracovní neschopnost dodatečně; tato pracovní neschopnost se
považuje za pokračování pracovní neschopnosti předcházející.
Zjistí-li lékař vážné důvody až po třech kalendářních dnech ode
dne, kdy se občan nedostavil k lékařskému ošetření, může uznat
pracovní neschopnost zpětně za uplynulé období jen po předchozím písemném souhlasu
lékaře okresní správy sociálního zabezpečení.
(3) Den ukončení pracovní neschopnosti lékař vyznačí v
legitimaci, v hlášení organizaci (malé organizaci), popřípadě
příslušnému úřadu práce. Legitimaci, v níž vyznačí konečnou
statistickou značku diagnózy, odešle příslušné okresní správě
sociálního zabezpečení.
(4) Pro postup při nesouhlasu občana s ukončením pracovní
neschopnosti lékařem platí ustanovení § 3 odst. 2 obdobně.
§ 8
Pokud je občan po ukončení pracovní neschopnosti v
následujícím kalendářním dni uznán znovu práce neschopným z důvodu
zhoršení zdravotního stavu nebo nové nemoci, považuje se tato
pracovní neschopnost za pokračování předcházející pracovní
neschopnosti; to platí též, je-li žena, která je práce neschopna v
souvislosti s těhotenstvím a porodem, po uplynutí šestého týdne po
porodu nadále práce neschopna z jiných důvodů, než je souvislost s
těhotenstvím a porodem.
§ 9
V době poskytování peněžité pomoci v mateřství se žena
nepovažuje za práce neschopnou, s výjimkou případu, kdy podle
lékařského posudku nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné
dlouhodobé onemocnění; obdobně se posuzuje muž po dobu poskytování
peněžité pomoci.15)
§ 10
(1) U práce neschopného občana, který má nárok na nemocenské a
u něhož podle rozhodnutí příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení pracovní neschopnost přešla
a) v plnou invaliditu, se pracovní neschopnost ukončuje posledním
dnem nároku na nemocenské,16)
b) v částečnou invaliditu, se pracovní neschopnost ukončuje
posledním dnem nároku na nemocenské,17) pokud pracovní
schopnost podle § 7 odst. 1 nebyla obnovena již dříve.
(2) U práce neschopného občana, který nemá nárok na
nemocenské, se pracovní neschopnost ukončuje dnem, kdy jej okresní správa sociálního
zabezpečení uznala plně invalidním nebo částečně
invalidním.
§ 10a
Posuzování pracovní neschopnosti v souvislosti s ústavní péčí
Lékař zdravotnického zařízení, do jehož ústavní péče byl občan
přijat, posoudí při skončení ústavní péče, zda pracovní
neschopnost trvá, a buď ji ukončí podle § 7, nebo ji v případě
předání práce neschopného občana podle § 5 prodlouží, nejdéle však
o tři kalendářní dny. Pracovní neschopnost občana dále posuzuje
lékař, který převzal práce neschopného občana do ambulantní
péče.
Posuzování pracovní neschopnosti v souvislosti
s lázeňskou péčí
§ 11
(1) Pokud byla pracovní neschopnost uznána před nástupem
komplexní lázeňské péče, zaznamená lázeňský lékař den nástupu v
legitimaci.
(2) Pokud trvají důvody pracovní neschopnosti i po ukončení
komplexní lázeňské péče, lázeňský lékař zaznamená ukončení pobytu
v legitimaci; v těchto případech se práce neschopný občan hlásí do
tří kalendářních dnů u lékaře. Na povinnost uvedenou ve větě první
upozorní lázeňský lékař práce neschopného občana.
§ 12
(1) Pokud je občan práce neschopen před nástupem příspěvkové
lázeňské péče nebo lázeňské péče hrazené z prostředků občana, ukončí lékař
pracovní neschopnost nejpozději dnem předcházejícím
dni nástupu lázeňské péče.
(2) Lázeňský lékař uzná pracovní neschopnost, pokud během
příspěvkové lázeňské péče nebo lázeňské péče hrazené z prostředků
občana nemohou být občanovi poskytovány lázeňské procedury z
důvodu nemoci, nejdéle však na dobu pěti kalendářních dnů.
Závěrečná ustanovení
§ 13
Zrušují se § 19 až 28 a § 30 a 30a směrnice ministerstva
zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví o
posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrované v částce
2/1968 Sb.), ve znění směrnice ministerstva zdravotnictví České
socialistické republiky č. 17/1970 Věstníku ministerstva
zdravotnictví České socialistické republiky o změnách v posuzování
zdravotní způsobilosti k práci (registrované v částce 20/1970
Sb.).
Ministr:
Ing. Vodička v. r.
1) § 6 odst. 1 a 2 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o
organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
2) § 42 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.
3) § 27 nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb., kterým se
vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona
České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění.
4) § 24 nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb.
5) § 4 odst. 3 zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., o
zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku
zaměstnanosti.
6) § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění
pozdějších předpisů.
7) Tiskopis SEVT 14 506 0.
8) § 62 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona
České národní rady č. 590/1992 Sb.
9) § 6 odst. 4 písm. t) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.,
ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.
10) Tiskopis SEVT 14 523 0.
13) § 94 odst. 1 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve
znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.
§ 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
14) § 17 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí
č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení.
14a) Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku
Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní
způsobilosti k práci, ve znění směrnice č. 17/1970 Věstníku
Ministerstva zdravotnictví ČSR, vyhlášky č. 487/1991 Sb.
a vyhlášky č. 31/1993 Sb.
15) § 127 odst. 2 zákoníku práce.
16) § 98 odst. 1 a 3 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.
17) § 98 odst. 2 a 3 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.