439/2000 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 6. prosince 2000
o očkování proti infekčním nemocem
Změna: 478/2002 Sb.
Změna: 30/2004 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1
k provedení § 45, § 46 odst. 1, 2 a 6 a § 47 odst. 2 zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, (dále jen "zákon"):
§ 1
Rozsah úpravy
Tato vyhláška upravuje členění očkování a podmínky provedení
očkování, způsoby vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším rizikem
vzniku infekčního onemocnění, jakož i stanoví podmínky, za nichž
mohou být v souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby
zařazeny na tato pracoviště.
§ 2
Očkování
(1) Očkování proti infekčním nemocem se provádí jako
a) pravidelné očkování, kterým se rozumí očkování všech fyzických
osob určitých věkových skupin nebo očkování skupin fyzických
osob vymezených vyšším rizikem infekce z důvodů jiných než
pracovních,
b) zvláštní očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob
činných na pracovištích s vyšším rizikem vzniku infekce,
c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob
k prevenci infekcí v mimořádných situacích,
d) očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách, jakož
i před některými léčebnými výkony, zejména operacemi na
konečníku a tlustém střevě, s cílem prevence vzniku ranných
infekcí,
e) očkování před cestou do zahraničí, kterým se rozumí očkování
fyzických osob k prevenci infekcí během pobytu těchto osob
v zahraničí, především v oblastech s vyšším rizikem nákazy,
f) další očkování na žádost, kterými se rozumí očkování fyzických
osob, které nepatří do skupiny uvedené v písmenech a) až e)
a které si přejí být očkováním chráněny proti infekcím, proti
kterým je k dispozici očkovací látka.
(2) Základním očkováním se rozumí podání jedné nebo více
dávek očkovací látky potřebných k dosažení specifické odolnosti
proti dané infekci. Přeočkováním se rozumí podání obvykle jedné
dávky očkovací látky, která po základním očkování opět navodí
požadovaný stav odolnosti proti dané infekci.
§ 3
Pravidelné očkování proti tuberkulóze
(1) Základní očkování se provede nejdříve čtvrtý den
a nejpozději do konce šestého týdne po narození dítěte. Po třech
až čtyřech měsících po očkování se provede přešetření místa vpichu
a regionálních uzlin. Pokud nebude zjištěna žádná lokální reakce,
provede se přeočkování zpravidla po skončení základního očkování
proti ostatním infekčním nemocem, a to v případě negativního
tuberkulinového testu.
(2) Pokud nelze základní očkování provést v daném termínu,
odloží se až po provedení všech ostatních základních očkování
prováděných v rámci pravidelného očkování dětí, s výjimkou kojenců
patřících do dispenzární skupiny kontaktů s aktivní tuberkulózou,
kteří se očkují přednostně před ostatním očkováním. Očkují se jen
děti s negativním tuberkulinovým testem.
(3) Přeočkování se provede v době od dovršení jedenáctého do
dovršení dvanáctého roku věku dítěte po předchozím provedení
tuberkulinového testu u dětí tuberkulin negativních.
§ 4
Pravidelné očkování proti záškrtu, tetanu,
dávivému kašli a invazivnímu onemocnění
vyvolanému Haemophilem influenzae b
(1) Základní očkování se provádí v době od započatého
devátého týdne po narození, vždy však až po zhojení postvakcinační
reakce po očkování proti tuberkulóze, a to třemi dávkami podanými
v intervalech 1 až 2 měsíců mezi sebou tak, aby třetí dávka byla
podána do konce prvního roku života, a čtvrtou dávkou v osmnáctém
až dvacátém měsíci života.
(2) Přeočkování se provede očkovací látkou proti záškrtu,
tetanu a dávivému kašli v době od dovršení pátého do dovršení
šestého roku věku dítěte.
(3) Další přeočkování proti tetanu se provede očkovací látkou
proti tetanu v době od dovršení čtrnáctého do dovršení patnáctého
roku věku dítěte a pak u osob, které byly očkovány podle tohoto
a předchozích odstavců vždy po každých 10 až 15 letech.
(4) Základní očkování proti tetanu u zletilých se provede
třemi dávkami podanými v intervalech druhá dávka za 6 týdnů po
první dávce a třetí dávka za 6 měsíců po druhé dávce.
§ 5
Pravidelné očkování proti přenosné dětské obrně
(1) Základní očkování se provede dvěma dávkami živé očkovací
látky podanými odděleně ve dvou etapách (březen, květen) u dětí,
které se narodily v předcházejícím roce.
(2) Přeočkování se provede v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž bylo provedeno základní očkování, a to opět ve dvou
etapách v březnu a květnu, a dále u dětí od dovršení třináctého do
dovršení čtrnáctého roku věku ve druhé etapě v květnu.
(3) Za úplné očkování se považuje aplikace pěti dávek
očkovací látky.
§ 6
Pravidelné očkování proti spalničkám,
zarděnkám a příušnicím
(1) Základní očkování se provede živou očkovací látkou, a to
nejdříve první den 15. měsíce života.
(2) Přeočkování se provede za 6 až 10 měsíců po provedeném
základním očkování, v odůvodněných případech i později.
§ 7
Pravidelné očkování proti virové hepatitidě B
(1) První dávka očkovací látky se podá dětem v prvních
měsících života podle typu očkovací látky, třetí dávka očkovací
látky se podá nejpozději do konce tří let věku dítěte. Jde-li
o novorozence HBsAg pozitivních matek, očkování se provede ještě
před podáním očkovací látky proti tuberkulóze (§ 3 odst. 1), a to
nejpozději do 24 hodin po narození.
(2) V případě dětí, které nebyly proti virové hepatitidě
B očkovány podle odstavce 1, se provede očkování v době od
dovršení dvanáctého do dovršení třináctého roku věku dítěte.
(3) Očkování se provede i u fyzických osob
a) které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů,
b) nově přijatých do ústavů sociální péče s výjimkou domovů
důchodců a domovů-penziónů pro důchodce,
c) v případech sexuálních kontaktů s fyzickými osobami
s onemocněním virovou hepatitidou B nebo nosičstvím HBsAg,
d) žijících ve společné domácnosti s fyzickými osobami
s onemocněním virovou hepatitidou B nebo nosičstvím HBsAg,
je-li provedení tohoto očkování uloženo orgánem ochrany
veřejného zdraví.
§ 8
Pravidelné očkování proti chřipce a nákazám
vyvolaným Streptokokem pneumoniae
(1) Očkování proti chřipce se provede každý rok u fyzických
osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech
důchodců a domovech-pensionech pro důchodce. Očkování se provede
též u fyzických osob umístěných v ústavech sociální péče, pokud
tyto osoby trpí chronickými nespecifickými onemocněními dýchacích
cest, chronickým onemocněním srdce, cév a ledvin nebo diabetem.
(2) U fyzických osob uvedených v odstavci 1 se provede též
očkování proti nákazám vyvolaným Streptokokem pneumoniae jen
jedenkrát a dále se postupuje podle schváleného souhrnu údajů
o přípravku.2)
§ 9
Pravidelné očkování proti virové hepatitidě A
a virové hepatitidě B při poranění injekční jehlou
Očkování proti virové hepatitidě A aplikací 1 dávky a virové
hepatitidě B aplikací 3 dávek se provede po poranění injekční
jehlou po ověření stavu imunity u těch poraněných fyzických osob,
u kterých vyšetření imunity neprokáže protilátky proti virové
hepatitidě A nebo hladina antiHBs protilátek bude nižší než 10
IU/litr. Očkování proti virové hepatitidě B se neprovede, pokud
byla fyzická osoba očkována v rozsahu podle § 7, 11 a 11a.
§ 11
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B
(1) Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se provede
u fyzických osob pracujících na pracovištích uvedených v § 20 odst. 2, pokud jsou činné při vyšetřování a ošetřování osob, o něž
mají pečovat, při manipulaci se zdravotnickým odpadem a u osob
činných v nízkoprahových programech pro uživatele drog a to ještě
před započetím jejich činnosti na uvedených pracovištích. Dále se
provede u studujících lékařských fakult a zdravotnických škol
a dále u studentů připravovaných na jiných vysokých školách, než
jsou lékařské fakulty, pro činnosti ve zdravotnických zařízeních
při vyšetřování a ošetřování nemocných a u studujících na
středních a vyšších odborných sociálních školách připravovaných
pro činnosti v ústavech sociální péče při vyšetřování a ošetřování
fyzických osob přijatých do těchto zařízení.
(2) Očkování se nemusí podrobit osoby uvedené v odstavci 1
s prokazatelně prožitým onemocněním hepatitidou B a osoby s titrem
protilátek proti HBsAg přesahujícím 10 IU/litr.
§ 11a
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě A
a virové hepatitidě B
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové
hepatitidě B se provede u zaměstnanců základních složek
integrovaného záchranného systému3) přijatých do pracovního nebo
služebního poměru ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky.
§ 12
Zvláštní očkování proti vzteklině
Zvláštní očkování proti vzteklině se provede u fyzických osob
určených k činnosti na pracovištích uvedených v § 20 odst. 3, a to
ještě před započetím jejich činnosti na uvedených pracovištích.
§ 13
Zvláštní očkování proti chřipce a nákazám
vyvolaným Streptokokem pneumoniae
Zvláštní očkování proti chřipce a nákazám vyvolaným
Streptokokem pneumoniae se provede u fyzických osob pracujících na
pracovištích uvedených v § 20 odst. 3, a to v případě očkování
proti chřipce každý rok, v případě očkování proti nákazám
vyvolaným Streptokokem pneumoniae se postupuje podle schváleného
souhrnu údajů o přípravku.2)
§ 14
Očkování proti vzteklině a proti tetanu při
úrazech, poraněních a nehojících se ranách
(1) Očkování proti tetanu se provede při úrazech, poraněních
a nehojících se ranách, u nichž je nebezpečí onemocnění tetanem,
a v indikovaných případech v předoperační přípravě. Očkování se
provede podle schématu uvedeného v příloze.
(2) Očkování proti vzteklině se provede při pokousání nebo
poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou.
§ 15
Provádění očkování
(1) Parenterální aplikace očkovací látky se provádí vždy
u každé fyzické osoby za aseptických podmínek, samostatnou
sterilní injekční stříkačkou a samostatnou sterilní injekční
jehlou.
(2) Současně lze očkovat na různá místa těla živé i neživé
očkovací látky. Pokud není provedeno podání různých očkovacích
látek současně, dodržuje se po podání živých látek interval
1 měsíc a po podání neživých očkovacích látek 14 dní, po očkování
proti tuberkulóze lze očkovat nejdříve za dva měsíce, avšak vždy
až po zhojení prvotní reakce. Ve výjimečných případech lze uvedené
intervaly zkrátit.
§ 16
Kontraindikace očkování
(1) Posouzení, zda je u očkované osoby očkování indikováno či
kontraindikováno, přísluší očkujícímu lékaři, v případě trvalé
kontraindikace příslušnému odbornému lékaři. Dokladem o trvalé
kontraindikaci, který musí být součástí zdravotnické dokumentace,
je písemné vyjádření odborného lékaře nebo záznam očkujícího
lékaře o zjištění stanoviska odborného lékaře s uvedením jeho
jména, příjmení a data sdělení stanoviska. Za odborného lékaře se
považuje odborník v oboru neurologie, nebo v oborech imunologie,
alergologie, neonatologie a infekce.
(2) Kontraindikace použití očkovací látky jsou uvedeny ve
schváleném údaji o přípravku, případně v příbalové informaci.1)
(3) Osoby s prokázanými trvalými kontraindikacemi očkování
proti
a) dávivému kašli lze očkovat acelulární (nebuněčnou) vakcínou,
b) přenosné dětské obrně lze očkovat neživou očkovací látkou.
(4) Kontraindikacemi podání očkovací látky proti dávivému
kašli se rozumí:
a) závažné alergické reakce a hyperreakce po předchozí aplikaci
vakcíny,
b) encefalopatie, epilepsie nebo epileptický záchvat vyprovokovaný
předchozí aplikací očkovací látky proti dávivému kašli,
c) závažná onemocnění centrálního nebo periferního nervového
systému s nejistou prognózou,
d) progredující neurologické onemocnění.
§ 17
Postup při výskytu nežádoucího účinku
a závady očkovací látky
Definici a systém hlášení nežádoucího, závažného nežádoucího
a neočekávaného nežádoucího účinku a závady v jakosti očkovací
látky stanoví zvláštní právní předpis.1)
§ 18
Případy, kdy je třeba provést vyšetření imunity
a způsoby jejího vyšetřování
Před přeočkováním dětí proti tuberkulóze podle § 3 odst. 1 a 3 se provede vyšetření imunity tuberkulinovým testem,
přeočkování se provede jen u tuberkulin negativních.
§ 19
Podmínky provedení pasivní imunizace
(1) U osob očkovaných podle § 14 odst. 1 se v případech
uvedených v příloze provede i pasivní imunizace podáním lidského
hyperimunního antitetanického globulinu.
(2) U osob očkovaných podle § 14 odst. 2 v případech, kdy to
doporučuje schválená příbalová informace výrobce k použití
očkovací látky proti vzteklině, se podá také hyperimunní
antirabický globulin.
(3) U novorozenců matek HbsAg pozitivních očkovaných podle
§ 7 odst. 2 se podá též hyperimunní globulin proti virové
hepatitidě B.
§ 20
Pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění
(1) Pracovišti s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B
jsou pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační
a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě
nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony,
oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzívní péče,
laboratoře mikrobiologických, hematologických, biochemických
a imunologických pracovišť, laboratoře transfuzních stanic,
pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního
lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné
služby jakož i domovy důchodců, domovy-pensiony pro důchodce
a ústavy sociální péče.
(2) Pracovišti s vyšším rizikem vzniku vztekliny jsou
laboratoře, kde se pracuje s virulentními kmeny vztekliny.
(3) Pracovišti s vyšším rizikem vzniku chřipky a nákaz
vyvolaných Streptokokem pneumoniae jsou léčebny dlouhodobě
nemocných, domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců,
domovy-pensiony pro důchodce a ústavy sociální péče.
§ 21
Podmínky, za nichž smějí být fyzické osoby
zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem
vzniku infekčního onemocnění
Na pracoviště uvedená v § 20 odst. 2 smějí být fyzické osoby,
které na nich nebyly dosud činné, zařazeny v souvislosti se
zvláštním očkováním nejdříve po podání druhé dávky očkovací látky
za předpokladu, že další očkování bude ukončeno v předepsaném
termínu.
§ 22
Náležitosti záznamu o očkování
V záznamu se uvede druh očkovací látky, datum podání, číslo
šarže, podpis a razítko očkujícího lékaře a dále údaje
o provedeném očkování, hrazeném fyzickou osobou, která požádala
o provedení pravidelného, zvláštního nebo mimořádného očkování
jinou očkovací látkou, než zajistil příslušný orgán ochrany
veřejného zdraví.
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 23
Očkování proti invazivnímu onemocnění vyvolanému Haemophilem
influenzae b podle § 4 a očkování proti virové hepatitidě B podle
§ 7 odst. 2 a 3 se zahajuje za 6 měsíců po nabytí účinnosti této
vyhlášky.
§ 24
Zrušují se:
1. vyhláška č. 48/1991 Sb., o očkování proti přenosným nemocem,
2. vyhláška č. 527/1991 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva
zdravotnictví České republiky č. 48/1991 Sb., o očkování proti
přenosným nemocem,
3. vyhláška č. 19/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 48/1991 Sb.,
o očkování proti přenosným nemocem, ve znění vyhlášky
č. 527/1991 Sb.
Ministr:
prof. MUDr. Fišer, CSc. v. r.
Příl.
Imunoprofylaxe tetanu při poranění
+-----------------------------------------------------+--------+------------------+ | | |Hyperimunní lidský| | Skupina |Anatoxin| antitetanický | | | | imunoglobulin | +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ |Řádně očkovaní do 15 let věku | - | - | +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ |Řádně očkovaní nad 15 let věku | | | | do 5 let po očkování | - | - | | nad 5 let po očkování | 0,5 ml | - | +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ |Neúplné očkování | | | |- 1 dávkou v době 3 - 6 týdnů před poraněním | 0,5 ml | - | |- 2 dávkami v době 3 týdnů - 10 měsíců před poraněním| 0,5 ml | - | +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ |Neočkovaní nebo neúplně očkovaní s intervaly jinými | | | |než uvedenými výše | 0,5 ml*| dávka dle | | | | příbal. informace| +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ |Osoby nad 60 let věku | | | | s dokladem o očkování v posledních 10 letech | 0,5 ml | - | | bez takového dokladu | 0,5 ml*| dávka dle | | | | příbal. informace| +-----------------------------------------------------+--------+------------------+ * Pozn.: A dále se pokračuje v základním očkování podle § 4.
1) § 52 odst. 1 a 2 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách
a doplnění některých souvisejících zákonů.
2) § 2 odst. 20 zákona č. 79/1997 Sb., ve znění zákona č.
149/2000 Sb. a zákona č. 129/2003 Sb.
3) § 4 odst. 1 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném
systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č.
320/2002 Sb.