32/2022 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. ledna 2020 byla v Dakaru podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Senegalské republiky o zamezení dvojímu
zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Dakaru dne 29. srpna 2022.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 30 dne 29. srpna 2022 a
její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písm. a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU SENEGALSKÉ REPUBLIKY O ZAMEZENÍ
DVOJÍMU ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A O ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU A VYHÝBÁNÍ SE
DAŇOVÉ POVINNOSTI
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDA SENEGALSKÉ REPUBLIKY,
přejíce si dále rozvíjet hospodářské vztahy a posílit spolupráci v daňových záležitostech
mezi oběma státy,
majíce v úmyslu uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbaní se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají „treaty-shopping“ a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených v této smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírám jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
dam z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku
majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů
právnických osob;
b) v Senegalské republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň
z příjmů společností;
(iii) minimální daň z příjmů společností;
(iv) daň ze zcizení
majetku ve formě zastavěné i nezastavěné půdy.
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém
jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
b) výraz „Senegal“ označuje Senegalskou republiku a, ze zeměpisného
hlediska, zahrnuje státní území, výsostné vody, jakož i přímořské zóny, kde Senegal,
v souladu s mezinárodním právem, vykonává svá svrchovaná práva nebo svou jurisdikci;
c) výrazy Jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Senegal;
d) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního
státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního
státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „státní příslušník“ označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která
je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní
společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v
některém smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo
letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním
státě, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi
místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v případě České republiky,
ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Senegalu, ministra
zodpovědného za finance nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely dam, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší
správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto
státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve
kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské
vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, budou se příslušné úřady smluvních států snažit
určit vzájemnou dohodou smluvní stát, u něhož se bude mít za to, že je tato osoba
pro účely Smlouvy rezidentem, berouce do úvahy místo jejího hlavního vedení, místo,
kde byla právně ustavena či jinak vytvořena, a jakékoliv další významné faktory.
Pokud taková dohoda nebude nalezena, tato osoba nebude oprávněna k jakékoliv daňové
úlevě nebo daňovému osvobození, která je poskytnuta nebo které je poskytnuto touto
smlouvou.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) místo prodeje;
g) farmu nebo plantáž a
h) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo průzkumu
nebo těžby přírodních zdrojů.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor
s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle
než devět měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků
najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru
trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu
šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Má se za to, bez ohledu na ustanovení písmene b) odstavce 3 tohoto článku,
že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě,
jestliže po jedno nebo více období přesahující v úhrnu tři měsíce v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období vykonává na území tohoto druhého státu činnosti spočívající v průzkumu nebo
těžbě tam umístěných přírodních zdrojů nebo činnosti, které s tím souvisí.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu Činnosti, které se udržuje pouze za účelem
vykonávám jakékoliv jiné činnosti pro podnik;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávám
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud taková činnost nebo, v případě písmene f), celková činnost trvalého
místa k výkonu činnosti je přípravného nebo pomocného charakteru.
6. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 8 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci
5, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti,
by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě
zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
7. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že,
nejde-li o výkon zajišťovací činnosti, pojišťovna jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého
státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 8.
8. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže jsou Činnosti takového zástupce zcela
nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jestliže jsou tento podnik a zástupce
ve svých obchodních a finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
9. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, a to v souladu s požadavky, podmínkami a omezeními daňových
zákonů příslušného smluvního státu, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či
jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak
než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv
jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb
náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté
služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků
z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé
provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou
provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních
poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných
práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo,
vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi,
považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi,
nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi
rezidentem.
3. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů
a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží,
pokud je takový pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem,
podle toho, o jaký případ jde, nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě.
4. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení,
kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo
kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže
v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích
vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek,
které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by,
nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám
docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním
ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se
za tím účelem vzájemně poradí.
3. Jeden smluvní stát nezahrne do zisků podniku, a následně nezdám, zisky,
které by byly docíleny podnikem, ale vzhledem k podmínkám uvedeným v odstavci 1 docíleny
nebyly, po uplynutí časových lhůt stanovených v jeho vnitrostátních právních předpisech
a v každém případě po sedmi letech od konce daňového roku, ve kterém by zisky byly
docíleny podnikem. Jestliže jsou takové zisky zahrnuty v rámci takového časového
období, druhý smluvní stát uplatní odstavec 2 bez ohledu na Časové lhůty stanovené
v jeho vnitrostátních právních předpisech.
4. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu
společnosti, která dividendy vyplácí;
b) 10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost,
která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
6. Zisky společnosti, která je rezidentem jednoho smluvního státu a která
vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, mohou být bez ohledu na jakékoli jiné ustanovení této smlouvy,
po odečtení daně uložené v tomto druhém státě v souladu s článkem 7, rovněž zdaněny
v tomto druhém státě ze zbývající částky, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak daň takto uložená v tomto druhém státě nepřesáhne 5 procent takové zbývající
částky zisků.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent
hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem
druhého smluvního státu podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 2 zdanění jen
v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a) vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního
útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, nebo
b) centrální bance druhého smluvního státu nebo zastoupení centrální
banky tohoto druhého státu, které je umístěno v tomto státě, nebo
c) jak může být dohodnuto mezi příslušnými úřady smluvních států, jakékoli
instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou druhého smluvního státu, jestliže
smyslem existence takové instituce je podpora exportu, nebo
d) v souvislosti s jakoukoliv půjčkou nebo jakýmkoliv úvěrem, která
je zaručena nebo který je zaručen:
(i) vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv
nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, nebo
(ii) centrální bankou
druhého smluvního státu nebo zastoupením centrální banky tohoto druhého státu, které
je umístěno v tomto státě, nebo
(iii) jak může být dohodnuto mezi příslušnými úřady
smluvních států, jakoukoli institucí, která je vlastněna nebo ovládána vládou druhého
smluvního státu, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu.
4. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu,
ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů,
a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo jakéhokoliv průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě
nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávám nezávislého
povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku
a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní
dopravě nebo z movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel,
podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení
podniku.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent přímo
nebo nepřímo z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, a to jiného
nemovitého majetku, než ve kterém tato společnost vykonává svoji činnost, mohou být
zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
5. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být bez ohledu na ustanovení odstavce 4 zdaněny v tomto druhém státě.
6. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3, 4 a 5, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají
zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být
rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:
a) jestliže má tato osoba pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen
taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto
druhém státě; nebo
b) jestliže její pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více
období v úhrnu dosahuje nebo přesahuje 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková
část příjmů, která je pobírána z jejích činností vykonávaných v tomto druhém státě,
může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písmenu b) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti příjemce v
tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3. Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, chirurgů, dentistů a účetních.
Článek 15
ZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce vykonává zaměstnání ve druhém státě po jedno nebo více
období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím
nebo končícím v příslušném daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou
má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítám období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě,
po kterých bylo v Činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního
vedení podniku.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností
vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem
druhého smluvního státu, jestliže návštěva prvně zmíněného státu je zcela financována
z veřejných fondů druhého státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních
úřadů. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen v tom státě, jehož je umělec
nebo sportovec rezidentem.
Článek 18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 zdanění
jen v tomto státě.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.2. a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve
druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy, penze a
jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
PROFESOŘI, UČITELÉ A VÝZKUMNÍCI
1. Odměny, které profesor, učitel nebo výzkumník, který je rezidentem jednoho
smluvního státu a který se zdržuje ve druhém smluvním státě pouze za účelem výuky
nebo zabývání se výzkumem nebo obojího na univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiné
uznané vzdělávací nebo výzkumné instituci, pobírá za takovou činnost, podléhají s
výhradou ustanovení článku 19 a bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdanění jen
v prvně zmíněném státě, jestliže činnost takové fyzické osoby ve druhém státě je
především financována z veřejných fondů prvně zmíněného státu nebo jeho nižších správních
útvarů nebo místních úřadů.
2. Tento článek se použije po období nepřesahující dva roky od data prvého
příjezdu profesora, učitele nebo výzkumníka do smluvního státu za účelem výuky nebo
zabývání se výzkumem nebo obojího. Fyzická osoba je oprávněna k výhodám tohoto článku
pouze jedenkrát.
3. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže je takový výzkum
prováděn nikoliv ve veřejném zájmu, nýbrž zejména pro soukromý prospěch určité osoby
nebo určitých osob.
Článek 21
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 22
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny
v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. Jestliže
jsou však takové příjmy pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě, mohou být tyto
příjmy rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 23
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem, který může
být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně
zmíněný stát povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu
část daně z příjmů, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem,
který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Jestliže je, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
rezidentem jednoho smluvního státu vyňat ze zdanění v tomto státě, tento stát může
přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu
vyňatý příjem.
3. Metoda vynětí může být rovněž, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto
článku, ve smluvním státě používána, a to za předpokladu, že to umožňují jeho vnitrostátní
právní předpisy a že je to s nimi v souladu.
Článek 24
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty smluvního státu,
nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří
jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější
než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají
tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním
rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11
odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 25
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců, a to včetně prostřednictvím společné komise
složené z nich samých nebo jejich zástupců.
Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhám vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené
smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud
takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů
obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému
použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřence nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Článek 27
POMOC PŘI VYBÍRÁNÍ DANÍ
1. Smluvní státy si vzájemně poskytnou pomoc při vybírání daňových pohledávek.
Tato pomoc není omezena články 1 a 2. Příslušné úřady smluvních států mohou upravit
vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto článku.
2. Výraz „daňová pohledávka“ použitý v tomto článku označuje dlužnou částku
v kontextu daní všeho druhu a pojmenování ukládaných jménem smluvních států nebo
jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud předmětné zdanění není
v rozporu s touto smlouvou nebo s jakýmkoliv jiným dokumentem, jímž jsou smluvní
státy vázány, a rovněž úroky, správní pokuty a náklady spojené s vybíráním nebo zajištěním
vztahujícím se k takové částce.
3. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je podle právních
předpisů tohoto státu vymahatelná a dlužníkem je osoba, která v té době nemůže, podle
právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu vybírání, bude taková daňová pohledávka,
na žádost příslušného úřadu tohoto státu, přijata pro účely vybírání příslušným úřadem
druhého smluvního státu. Tato daňová pohledávka bude vybírána tímto druhým státem
v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, které se vztahují na vymáhání a
vybírání jeho vlastních daní, jako kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou
tohoto druhého státu.
4. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je pohledávkou, u
níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění,
a to s cílem zajistit její vybrání, bude taková daňová pohledávka, na žádost příslušného
úřadu tohoto státu, přijata pro účely přijetí opatření k zajištění příslušným úřadem
druhého smluvního státu. Tento druhý stát přijme opatření k zajištění, pokud jde
o tuto daňovou pohledávku, v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, jako
kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou tohoto druhého státu, i když v době,
kdy jsou tato opatření uplatňována, daňová pohledávka není v prvně zmíněném státě
vymahatelná nebo je dlužníkem osoba, která má právo bránit jejímu vybírání.
5. Daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro účely odstavce
3 nebo 4 nebude podrobena v tomto státě časovým lhůtám, ani jí nebude udělena jakákoliv
přednost, které se používají nebo která se uděluje ve vztahu k daňové pohledávce
podle právních předpisů tohoto státu z důvodu její povahy jako takové, a to bez ohledu
na ustanovení odstavců 3 a 4. Daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro
účely odstavce 3 nebo 4 nebude mít v tomto státě rovněž žádnou přednost, která se
uděluje ve vztahu k takové daňové pohledávce podle právních předpisů druhého smluvního
státu.
6. Řízení s ohledem na existenci, právoplatnost nebo částku daňové pohledávky
jednoho smluvního státu nebudou zahajována u soudů nebo správních úřadů druhého smluvního
státu.
7. Jestliže kdykoliv po učinění žádosti jedním smluvním státem podle
odstavce 3 nebo 4 a před tím, než druhý smluvní stát vybral a poukázal příslušnou
daňovou pohledávku do prvně zmíněného státu, příslušná daňová pohledávka přestává
být
a) v případě žádosti podle odstavce 3, daňovou pohledávkou prvně zmíněného
státu, která je vymahatelná podle právních předpisů tohoto státu a jejímž dlužníkem
je osoba, která v té době nemůže, podle právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu
vybírání, nebo
b) v případě žádosti podle odstavce 4, daňovou pohledávkou prvně zmíněného
státu, u níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění,
a to s cílem zajistit její vybrání,
příslušný úřad prvně zmíněného státu neprodleně vyrozumí příslušný
úřad druhého státu o této skutečnosti a, dle rozhodnutí druhého státu, prvně zmíněný
stát svoji žádost buď odloží, nebo vezme zpět.
8. Ustanovení tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) provést opatření, která by byla v rozporu s veřejným pořádkem;
c) poskytnout pomoc, jestliže druhý smluvní stát neučinil všechna přiměřená
opatření pro vybírám nebo k zajištění podle toho, o jaký případ jde, která jsou dostupná
podle jeho právních předpisů nebo správní praxe;
d) poskytnout pomoc v takových případech, kdy je administrativní zatížení
pro tento stát v zřejmém nepoměru vůči prospěchu, který má být dosažen druhým smluvním
státem.
Článek 28
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 29
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získám výhody plynoucí z této smlouvy bylo jedním z hlavních cílů
jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí
k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta
ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané
situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení této smlouvy.
2. Ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět
ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím
vyhýbaní se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.
Článek 30
VSTUP V PLATNOST
Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny
co možná nejdříve. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její
ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později.
Článek 31
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost
Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva
přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla
dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď,
nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Dakaru dne 22. ledna 2020 ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyce českém, francouzském a anglickém, přičemž všechny tři texty jsou autentické.
V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Senegalské republiky Miloslav Machálek Abdoulaye Daouda Diallo mimořádný a zplnomocněný ministr financí a rozpočtu velvyslanec České republiky v Senegalské republice