47/2016 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. dubna 2015 byla v Praze podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Íránské islámské republiky o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a Protokol k ní.
Se Smlouvou a Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky je ratifikoval.
Smlouva a Protokol vstoupily v platnost na základě článku 26 Smlouvy dne 4. srpna
2016 a jejich ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písm. a) a b) téhož
článku.
České znění Smlouvy a Protokolu a anglické znění, jež je pro jejich výklad rozhodné,
se vyhlašují současně.
SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU ÍRÁNSKÉ ISLÁMSKÉ REPUBLIKY O
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A
VLÁDA ÍRÁNSKÉ ISLÁMSKÉ REPUBLIKY,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku
majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případě Íránské islámské republiky: daň z příjmů;
b) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob; a
(ii) daň z příjmů
právnických osob.
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
(i) výraz "Íránská islámská republika" označuje území pod svrchovaností a/nebo
jurisdikcí Íránské islámské republiky;
(ii) výraz "Česká republika" označuje území
České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním
právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo íránskou islámskou republiku;
c) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
e) výraz "podnik" se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
f) výraz "činnost" zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností
nezávislého charakteru;
g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě;
i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem nebo silničním
nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů,
kdy je loď provozována nebo letadlo nebo silniční nebo železniční vozidlo provozováno
pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Íránské islámské republiky, ministra
hospodářství a financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě České republiky,
ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního vedení, místa registrace,
místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento
stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však
nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu
příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko
životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že
je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo průzkumu nebo těžby
přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa
k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba (jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6) jedná ve smluvním státě na účet podniku
a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že
tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které
tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa
k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou
provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže jsou
činnosti takového zástupce zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku
a jestliže jsou tento podnik a zástupce ve svých obchodních a finančních vztazích
vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek,
které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, nebude tento zástupce považován
za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů, včetně ropy a plynu. Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí, letadel
nebo silničních nebo železničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění
jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci, avšak pouze pro takovou část zisků
takto pobíraných, která připadá na účastníka v poměru k jeho podílu na společném
podnikání.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech
jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek,
byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu, a
následně zdaní, zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním
ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se
za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost,
která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1 . Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent
hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, podléhají bez ohledu na ustanovení
odstavce 2 zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a) v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zboží nebo zařízení na úvěr;
b) z jakékoliv půjčky nebo úvěru jakéhokoliv druhu, kterou nebo který poskytla banka;
c) vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu tohoto státu, centrální banky nebo jakékoli finanční instituce, která
je vlastněna nebo ovládána touto vládou;
d) rezidentu druhého státu v souvislosti s jakoukoli půjčkou nebo úvěrem, která je
zaručena nebo který je zaručen vládou druhého státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního
útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální banky nebo jakékoli finanční instituce,
která je vlastněna nebo ovládána touto vládou.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 8 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
a nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu, nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké,
nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu,
ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají
zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem),
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu ze zcizení lodí, letadel
nebo silničních nebo železničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo
movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí, letadel nebo silničních nebo
železničních vozidel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2,3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů, a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou víkendy, státní svátky, dovolené, a
služební cesty spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku podléhají odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo v silničním nebo železničním
vozidle provozované, provozovaného nebo provozovaném podnikem smluvního státu v mezinárodní
dopravě zdanění jen v tomto smluvním státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného oprávněného orgánu
společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto
druhém smluvním státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti
umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění
jen v tomto státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se
nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a
jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v Článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
METODY VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V případě rezidenta Íránské islámské republiky bude dvojí zdanění vyloučeno
následovně:
Jestliže rezident Íránské islámské republiky pobírá příjem, který může
být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Iránská islámská
republika povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v České republice. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne
tu část daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který
může být zdaněn v České republice.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou
být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Íránské islámské republice,
avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající
se dani zaplacené v Íránské islámské republice. Částka, o kterou se daň sníží, však
nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá
na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Íránské
islámské republice.
3. Jestliže je v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný
rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít
v úvahu osvobozený příjem.
Článek 22
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého smluvního státu, kteří jsou, zejména
s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení
článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto
druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11
odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 23
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem
nebo, pokud její případ spadá pod článek 22 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců, a to včetně prostřednictvím společné komise
složené z nich samých nebo jejich zástupců.
Článek 24
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal a vyměnil požadované informace, i když tento druhý stát takové informace
nepotřebuje pro své vlastní daňové účely.
Článek 25
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 26
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení
se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k prvnímu dni kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající první
den kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo
později.
Článek 27
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost
Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva
přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k prvnímu dni kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď,
nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající první
den kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Dáno v Praze dne 30. dubna 2015, což odpovídá 1394/02/10 Solar Hijra, ve
dvou původních vyhotoveních, v českém, perském a anglickém jazyce, přičemž všechny
texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu mezi českým a perským textem
bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Íránské islámské republiky Andrej Babiš Ali Tayyebnia 1. místopředseda vlády a ministr financí ministr hospodářství a financí
PROTOKOL
Při podpisu Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Íránské islámské
republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást
Smlouvy:
1. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět
ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím
vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.
2. Pokud jde o článek 24 (Výměna informací), rozumí se, že:
Ustanovení odstavce
3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout
informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,
pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že
se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Provádění výše uvedeného odstavce v obou státech však závisí na legislativních úpravách
příslušných vnitrostátních právních předpisů a pravidel, která dosud neumožňují takovou
výměnu informací v Íránské islámské republice. Příslušný úřad Íránské islámské republiky
oznámí neprodleně příslušnému úřadu České republiky, že podmínky pro provádění tohoto
ustanovení byly splněny.
Dáno v Praze dne 30. dubna 2015, což odpovídá 1394/02/10 Solar Hijra, ve
dvou původních vyhotoveních, v českém, perském a anglickém jazyce, přičemž všechny
texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu mezi českým a perským textem
bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Íránské islámské republiky Andrej Babiš Ali Tayyebnia 1. místopředseda vlády a ministr financí ministr hospodářství a financí