Dvojí zdanění

Dvojím zdaněním se chápe situace v oblasti daně z příjmů, kdy stejný předmět daně podléhá dvakrát téže dani. Dvojímu zdanění ekonomickému (tzv. nepravému) podléhají např. podíly na zisku. Takové zdanění není z pohledu zákona dvojím zdaněním, neboť nezatěžuje téhož poplatníka. Ke dvojímu zdanění právnímu dochází, když týž předmět daně je zdaněn dvakrát u téhož poplatníka daně – např. v případě pobírání příjmů z jiného státu, odlišného od státu, v němž je poplatník usazen (společnost se sídlem v ČR má příjmy z Německa). K takovému dvojímu zdanění by nemělo docházet, je eliminováno bilaterálními smlouvami o zamezení dvojímu zdanění (určují, který stát – zda stát zdroje příjmů nebo stát, v němž je poplatník usídlen – má právo na zdanění). V praxi tak fakticky může dojít k dvojímu zdanění v případě, kdy český poplatník pobírá příjmy ze státu, s nímž nemá ČR uzavřenu bilaterální smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, nebo v případě, že smlouvu nelze uplatnit (není doložen daňový domicil).

Související předpisy: Modelová smlouva OECD; Mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění; § 38f ZDP

Zpracováno ve spolupráci se společností Rödl