Sdělení č. 43/2016 Sb.m.s., o sjednání Protokolu, který upravuje Smlouvu mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
43/2016 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. listopadu 2014 byl v Astaně podepsán Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 15 dne 28. června 2016 a jeho ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a), b) a c) téhož článku.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
Protokol,
který upravuje Smlouvu mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
ČESKÁ REPUBLIKA A REPUBLIKA KAZACHSTÁN,
přejíce si upravit Smlouvu mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Almaty dne 9. dubna 1998 (dále jen "Smlouva"),
se dohodly takto:
ČLÁNEK 1
Článek 2 odstavec 3 písmeno a) Smlouvy se upravuje následovně:
"a) v Republice Kazachstán:
(i) daň z příjmů společností;
(ii) daň z příjmů fyzických osob;
(iii) daň z majetku právnických osob a fyzických osob;
(dále nazývané "kazašská daň");".
ČLÁNEK 2
1. Článek 3 odstavec 1 písmeno a) Smlouvy se upravuje následovně:
"a) výraz:
(i) "Kazachstán" označuje Republiku Kazachstán a, pokud je použit v zeměpisném významu, výraz "Kazachstán" zahrnuje státní území Republiky Kazachstán a oblasti, kde Kazachstán vykonává svá svrchovaná práva a jurisdikci, a to podle jeho vnitrostátních právních předpisů a mezinárodních dohod, jichž je Kazachstán smluvní stranou;
(ii) "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;".
2. Článek 3 odstavec 1 písmeno g) Smlouvy se upravuje následovně:
"g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;".
ČLÁNEK 3
Článek 4 odstavec 1 Smlouvy se upravuje následovně:
"1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto smluvního státu podrobena v tomto státě zdaném z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa registrace nebo založení, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento smluvní stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto smluvním státě nebo majetku tam umístěného.".
ČLÁNEK 4
1. Článek 5 odstavec 2 písmeno f) Smlouvy se upravuje následovně:
"f) jakékoliv místo těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů.".
2. Článek 5 odstavec 3 písmeno a) Smlouvy se upravuje následovně:
"a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;".
3. Do článku 5 odstavce 3 Smlouvy se doplňuje následující věta:
"Pro účely počítání časových lhůt uvedených v tomto odstavci se považují činnosti vykonávané podnikem sdruženým podle článku 9 této smlouvy s druhým podnikem, za činnosti vykonávané podnikem, s nímž je podnik sdružen, jestliže dané činnosti:
a) jsou v zásadě stejné jako činnosti tam vykonávané posledně zmíněným podnikem a
b) týkají se stejného nebo souvisejícího projektu,
pokud tyto činnosti nejsou vykonávány současně.".
4. Článek 5 odstavec 4 písmeno e) Smlouvy se upravuje následovně:
"e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;".
5. Do článku 5 odstavce 6 Smlouvy se doplňuje následující věta:
"Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jestliže jsou tento podnik a zástupce ve svých obchodních a finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.".
ČLÁNEK 5
Do článku 7 odstavce 3 Smlouvy se doplňuje následující věta:
"Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoli jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, poplatků nebo jiných podobných plateb jako náhrady za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoli jiné z jeho kanceláří.".
ČLÁNEK 6
Článek 10 odstavec 3 Smlouvy se upravuje následovně:
"3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů smluvního státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.".
ČLÁNEK 7
1. Článek 11 odstavec 3 Smlouvy se upravuje následovně:
"3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, jsou, bez ohledu na ustanovení odstavce 2 tohoto článku, osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, pokud jsou vypláceny:
a) vládě druhého smluvního státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu tohoto státu, centrální (národní) bance tohoto druhého smluvního státu nebo jakékoli instituci, která je vlastněna vládou druhého smluvního státu, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu; nebo
b) v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo který je zaručen vládou druhého smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální (národní) bankou tohoto druhého smluvního státu nebo jakoukoli institucí, která je vlastněna vládou druhého smluvního státu, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu.".
2. Do článku 11 odstavce 4 Smlouvy se doplňuje následující věta:
"Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3 Smlouvy.".
ČLÁNEK 8
Článek 13 odstavec 2 Smlouvy se upravuje následovně:
"2. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných podílů nebo práv na společnosti, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě".
ČLÁNEK 9
Existující ustanovení článku 20 Smlouvy se označuje jako odstavec 1 tohoto článku a do článku 20 Smlouvy se doplňuje následující odstavec 2:
"2. Pokud jde o podpory, stipendia a jiné podobné odměny a odměny ze zaměstnání, které nebo která nejsou předmětem odstavce 1 tohoto článku, má osoba uvedená v odstavci 1 tohoto článku, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo výcviku na stejná daňová osvobození, snížení nebo stejné slevy, která nebo které přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se tato osoba zdržuje.".
ČLÁNEK 10
Článek 21 odstavec 2 Smlouvy se upravuje následovně:
"2. Jestliže je takový příjem pobírán rezidentem jednoho smluvního státu ze zdrojů na území druhého smluvního státu, může být tento příjem, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku, rovněž zdaněn v tomto druhém smluvním státě.".
ČLÁNEK 11
Článek 23 Smlouvy se upravuje následovně:
"Článek 23
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V případě rezidenta Kazachstánu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Kazachstánu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Kazachstán povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v České republice;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové dani zaplacené v České republice.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část kazašské daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek, který může být zdaněn v České republice.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Kazachstánu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Kazachstánu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Kazachstánu.
3. Jestliže je v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto smluvním státě, tento smluvní stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.".
ČLÁNEK 12
1. Článek 24 odstavec 1 Smlouvy se upravuje následovně:
"1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého smluvního státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se, bez ohledu na ustanovení článku 1 Smlouvy, vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.".
2. Článek 24 odstavec 2 Smlouvy se upravuje následovně:
"2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého smluvního státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.".
ČLÁNEK 13
Článek 26 Smlouvy se upravuje následovně:
"Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2 této smlouvy.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 tohoto článku budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto smluvního státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být, bez ohledu na výše uvedené, použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou smluvních států a pokud příslušný úřad smluvního státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávám informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý smluvní stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3 tohoto článku, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.".
ČLÁNEK 14
Pro účely Smlouvy se rozumí, že její ustanovení v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu provádět ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů a opatření, která jsou namířena proti vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům, ať jsou takto označena či nikoliv.
ČLÁNEK 15
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou vyžadovány jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup tohoto protokolu v platnost. Protokol, který tvoří nedílnou součást Smlouvy, vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a jeho ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na daně vybírané z příjmů vyplácených nebo připisovaných k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Protokol vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně, na daně vybírané za každé daňové období začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž Protokol vstoupí v platnost, nebo později;
c) pokud jde o článek 13 Protokolu, na žádost učiněnou ke dni vstupu Protokolu v platnost nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno v Astaně dne 24. listopadu 2014 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, kazašském, anglickém a ruském jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
 
     Za Českou republiku                                                                                 Za Republiku Kazachstán
        Eliška Žigová                                                                                        Bakhyt Sultanov
   mimořádná a zplnomocněná                                                                                  ministr financí   
velvyslankyně České republiky 
    v Republice Kazachstán
1) Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Almaty dne 9. dubna 1998, byla vyhlášena pod č. 3/2000 Sb. m. s.

Související dokumenty