1/2020 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. ledna 2018 byla v Soulu podepsána
Smlouva mezi Českou republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojímu zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dne 20. prosince
2019 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož
článku.
Dnem, kterým se začne provádět tato Smlouva, přestane být platná a přestane se
provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Korejskou republikou Smlouva mezi Českou
a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná v Soulu dne 27. dubna
1992 a vyhlášená pod č. 124/1995 Sb.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A KOREJSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍMU
ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
ČESKÁ REPUBLIKA A KOREJSKÁ REPUBLIKA,
přejíce si dále rozvíjet jejich hospodářské
vztahy a posílit jejich spolupráci v daňových záležitostech prostřednictvím uzavření
smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbaní se daňové povinnosti,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírám jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky, a rovněž daní z přírůstku
majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob; a
(ii) daň z příjmů právnických
osob;
(dále nazývané „česká daň“);
b) v Koreji:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň společností;
(iii) zvláštní daň na rozvoj venkova;
a
(iv) místní daň z příjmů;
(dále nazývané „korejská daň“).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Česká republika” označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
b) výraz „Korea“ označuje Korejskou republiku a pokud je použit v zeměpisném významu,
území Korejské republiky, včetně jejích výsostných vod a jakékoliv oblasti, která
přiléhá k výsostným vodám Korejské republiky a která je nebo v budoucnu může být,
v souladu s mezinárodním právem, určena podle právních předpisů Korejské republiky
za oblast, kde mohou být vykonávána svrchovaná práva nebo jurisdikce Korejské republiky
s ohledem na mořské dno a podloží a jejich přírodní zdroje;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a „druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Koreu;
d) výraz „osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výraz „podnik" se vztahuje k vykonávám jakékoliv činnosti;
g) výrazy „podnik jednoho smluvního státu" a „podnik druhého smluvního státu" označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz „mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz „státní příslušník", ve vztahu ke smluvnímu státu, označuje:
(i) každou
fyzickou osobu, která je státním občanem tohoto smluvního státu; a
(ii) každou právnickou
osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů
platných v tomto smluvním státě;
j) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v České republice, ministra financí nebo
jeho zmocněného zástupce;
(ii) v Koreji, ministra strategie a financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
k) výraz „činnost" zahrnuje vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého
charakteru.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa ústředí nebo místa hlavní kanceláře,
místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje
tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz
však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu
příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko
životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že
je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz „stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo těžby přírodních
zdrojů.
3. Výraz „stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu devět
měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz „stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
výstavem;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter,
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa
k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na
účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má
se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého
místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívám nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím,
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky podniku smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní
dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
3. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují zisky z:
a) pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a
b) používám, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího zařízení
pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží, pokud je takový pronájem
nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho, o jaký případ jde, nahodilý
ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním
ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se
za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbám.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, však mohou být rovněž zdaněny v tomto státě, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které
jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů
státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státe však mohou být rovněž zdaněny
v tomto státě, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník úroku je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne
5 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě jsou bez ohledu na ustanovení
odstavce 2 osvobozeny od zdanění v tomto státě za předpokladu, že jsou skutečně vlastněny:
a) vládou, nižším správním útvarem nebo místním úřadem druhého smluvního státu; nebo
b) centrální bankou tohoto druhého státu; nebo
c) jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána vládou tohoto druhého
státu; nebo
d) rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která
je zaručena nebo pojištěna nebo který je zaručen nebo pojištěn:
(i) vládou, nižším
správním útvarem nebo místním úřadem druhého smluvního státu; nebo
(ii) centrální
bankou tohoto druhého státu; nebo
(iii) jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna
nebo ovládána vládou tohoto druhého státu; nebo
e) rezidentem druhého státu a jsou vypláceny v souvislosti s prodejem jakéhokoliv
zboží nebo zařízení na úvěr.
4. Výrazy „centrální banka" a "jakákoli finanční instituce, která je
vlastněna nebo ovládána vládou" označují pro účely odstavce 3, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) v Koreji:
(i) Banku Koreje;
(ii) Korejskou export-import banku;
(iii) Korejskou
rozvojovou banku;
(iv) Korejskou společnost zajišťující pojištění obchodů; a
(v) jakoukoli
finanční instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou Koreje, na které se mohou
dohodnout příslušné úřady smluvních států;
b) v České republice:
(i) Českou národní banku;
(ii) Českou exportní banku;
(iii) Exportní
garanční a pojišťovací společnost; a
(iv) jakoukoli finanční instituci, která je vlastněna
nebo ovládána vládou České republiky, na které se mohou dohodnout příslušné úřady
smluvních států.
5. Výraz „úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky" nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojem s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě však mohou
být rovněž zdaněny v tomto státě, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu,
daň takto uložená nepřesáhne:
a) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci 3 písmenu a);
b) 0 procent hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci 3 písmenu b).
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo postupu, nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení,
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké;
b) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně
kinematografických filmů, a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu,
ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají
zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem),
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel
provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího
k provozování těchto lodí nebo letadel podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo srovnatelných podílů, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent přímo nebo
nepřímo z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v
úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném
daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Výraz „zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku podléhají odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
podnikem smluvního státu v mezinárodní dopravě zdanění jen v tomto státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto tímto rezidentem osobně vykonávaných činností
ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou tomuto umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článku 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti
umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností
vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem
druhého smluvního státu, jestliže návštěva prvně zmíněného státu je zcela nebo převážně
financována z veřejných fondů druhého státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, nebo se uskutečňuje na základě kulturní dohody nebo kulturního ujednání
mezi vládami smluvních států. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen v tom
státě, jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou
ustanovení článku 18 odstavce 2, zdanění jen v prvně zmíněném státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se
nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a
jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se bez ohledu na ustanovení
odstavce 3 rovněž použijí ve vztahu k platům, mzdám, penzím a jiným podobným odměnám
a platům vypláceným centrální bankou smluvního státu nebo institucemi, které jsou
vlastněny nebo ovládány vládou smluvního státu, pokud je taková instituce založena
za účelem podpory hospodářských nebo kulturních vztahů.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na jiné příjmy, než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V Koreji bude, s výhradou ustanovení korejského daňového zákona týkajících
se po volem zápočtu oproti korejské dani daně splatné v jakékoli jiné zemi, než Koreji,
dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Jestliže rezident Koreje pobírá příjem z České republiky, který může být podle
právních předpisů České republiky a v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn
v České republice, bude částka české daně splatné s ohledem na tento příjem povolena
jako zápočet oproti korejské dani splatné tímto rezidentem. Částka zápočtu však nepřesáhne
tu část korejské daně vypočtené před uplatněním zápočtu, která poměrně připadá na
tento příjem.
b) Jestliže je příjmem pobíraným z České republiky dividenda vyplácená společností,
která je rezidentem České republiky, společnosti, která je rezidentem Koreje a která
vlastní alespoň 25 procent hlasovacích práv na společnosti vyplácející dividendy,
nebo alespoň 25 procent kapitálu takové společnosti, bude při uplatnění zápočtu brána
v úvahu česká daň splatná společností ze zisků, z nichž jsou tyto dividendy vypláceny.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících
se vyloučení dvojího zdanění bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání svým rezidentům zahrnout do daňového základu,
ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními
této smlouvy rovněž zdaněny v Koreji, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou
z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Koreji. Částka, o kterou
se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn
v Koreji.
b) Jestliže je, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem
České republiky vyňat v České republice ze zdanění, Česká republika může přesto,
při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyňatý
příjem.
Článek 22
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11
odstavce 8 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 23
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 24
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto dam, rozhodováním o
opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené
smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud
takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů
obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému
použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízem tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávám informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Článek 25
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 26
NÁROK NA VÝHODY
1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí z této smlouvy bylo jedním z hlavních cílů.
jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí
k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta
ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané
situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení této smlouvy.
2. Ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět
ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím
vyhýbaní se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem přijetí pozdějšího z těchto oznámení a její
ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1.
ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později.
2. Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu, která byla podepsána v Soulu dne 27. dubna 1992 a která se používá
ve vztazích mezi Českou republikou a Korejskou republikou, přestane být v platnosti
a přestane se provádět dnem, kterým se začne provádět tato smlouva.
Článek 28
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi ukončit
platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku
následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě
se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo
později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1.
ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Soulu dne 12. ledna 2018 ve dvou původních vyhotoveních v českém,
korejském a anglickém jazyce, přičemž všechny tři texty jsou autentické. V případě
jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku Za Korejskou republiku Tomáš Husák Kang Kyung-wha mimořádný a zplnomocněný ministryně velvyslanec České republiky zahraničních věcí v Korejské republice