Vyhláška č. 3/1958 Sb., o Úmluvě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění

(1) Jednorázové peněžité dávky z pojištění pro případ nemoci a mateřství, které se stanoví nezávisle na výši výdělku přímo oprávněné osoby, poskytuje podle svých právních předpisů a na svůj účet orgán sociálního pojištění té smluvní strany, na jejímž území bydlela v době vzniku nároku osoba, na kterou se tyto dávky vyplácejí.

(2) Opakující se peněžité dávky z pojištění pro případ nemoci a mateřství, jakož i jednorázové peněžité dávky z tohoto pojištění, jejichž výše závisí na výši výdělku přímo oprávněné osoby, poskytuje podle svých právních předpisů a na svůj účet orgán sociálního pojištění, u kterého je přímo oprávněná osoba pojištěna v době vzniku nároku na tyto dávky. Jestliže oprávněná osoba získá nárok na tyto dávky ze sociálního pojištění obou smluvních stran, může týž nárok uplatnit jen u orgánu sociálního pojištění jedné smluvní strany; k poskytování dávek je povinen orgán, u něhož je přímo oprávněná osoba aktivně pojištěna.

(3) Jestliže se oprávněná osoba v době pobírání dávky podle předchozího odstavce zdržuje na území druhé smluvní strany, může orgán sociálního pojištění, který je povinen poskytovat dávku, pověřit výplatou dávky orgán sociálního pojištění této druhé smluvní strany. Takto provedené výplaty nahradí orgán sociálního pojištění, který je povinen poskytovat dávku, orgánu, který výplaty provedl.

Při stanovení peněžitých dávek z pojištění pro případ nemoci a mateřství se přihlíží jen k výdělkům dosaženým na území té smluvní strany, jejíž orgán sociálního pojištění je povinen poskytovat dávky.

(1) Věcné dávky z pojištění pro případ nemoci a mateřství poskytuje na svůj účet příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území se zdržuje oprávněná osoba. To platí i pro osoby uvedené v článku 5 odstavci 2 a v článku 6 s výjimkou diplomatických a konsulárních pracovníků z povolání. Podrobnosti, zejména rozsah dávek, určí dohodou příslušné orgány obou smluvních stran.

(2) Příslušné orgány smluvních stran se mohou zvlášť dohodnout, že se ustanovení předchozího odstavce vztahují i na diplomatické a konsulární pracovníky z povolání.

(1) Přídavky na děti poskytuje podle svých právních předpisů a na svůj účet orgán sociálního pojištění té smluvní strany, na jejímž území bydlí dítě přímo oprávněné osoby.

(2) Jestliže dítě, jemuž náleží přídavky na děti, přesídlí na území druhé smluvní strany, zastaví se dnem přesídlení výplata tohoto přídavku a orgán sociálního pojištění této druhé smluvní strany bude poskytovat přídavky na děti podle svých právních předpisů a na svůj účet.

Přídavky na děti, které bydlí na území třetího státu, poskytuje podle svých právních předpisů a na svůj účet orgán sociálního pojištění té smluvní strany, jejímž právním předpisům podléhá přímo oprávněná osoba.

Jestliže doba pojištění (zaměstnání), získaná podle právních předpisů jedné smluvní strany, nedosahuje šesti měsíců, není nároku na dávku vůči orgánu sociálního pojištění této smluvní strany. Orgán sociálního pojištění druhé smluvní strany, který v tomto případě dávku poskytne, neprovede krácení dávky podle písmene c) předchozího článku.

Jestliže u oprávněné osoby nejsou současně splněny podmínky pro získání nároku na dávku podle právních předpisů obou smluvních stran, poskytne této osobě svůj díl dávky, stanovený podle článku 13 této Úmluvy, orgán sociálního pojištění té smluvní strany, podle jejíchž právních předpisů jsou tyto podmínky splněny. Budou-li podmínky pro získání nároku na dávku splněny dodatečně i podle právních předpisů druhé smluvní strany, rozhodnou orgány sociálního pojištění obou smluvních stran o dávce znovu.

Je-li celková částka dávky, stanovená podle článku 13, po případě částka dávky, stanovená podle článku 15 této Úmluvy, nižší než částka, která by náležela oprávněné osobě podle právních předpisů jedné smluvní strany jen na základě doby získané v pojištění (zaměstnání) na území této smluvní strany, zvýší orgán sociálního pojištění této smluvní strany dávku, kterou má poskytnout, o částku rovnající se rozdílu mezi těmito dávkami.

(1) Ustanovení o důchodovém pojištění platí i v případech, kdy invalidita nastane následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Avšak zvýšení dávky, po případě dávka, jež se v těchto případech poskytuje nad rámec dávky při invaliditě, která nastala následkem obecného onemocnění, poskytuje výlučně orgán sociálního pojištění té smluvní strany, jejíž právní předpisy se vztahují na příjemce dávky v době pracovního úrazu, po případě v době vzniku invalidity následkem nemoci z povolání.

(2) Jestliže oprávněná osoba, která pobírá důchod z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání od orgánu sociálního pojištění jedné smluvní strany, utrpí na území druhé smluvní strany nový pracovní úraz nebo znovu onemocní nemocí z povolání, rozhodne o jejích nárocích orgán sociálního pojištění této druhé smluvní strany podle svých právních předpisů s přihlédnutím k dřívějšímu pracovnímu úrazu, po případě k dřívější nemoci z povolání. Totéž platí i v případě zhoršení zdravotního stavu oprávněné osoby, které nastane následkem výkonu práce v zaměstnání na území druhé smluvní strany.

(1) Jestliže se doba povinného pojištění, získaná podle právních předpisů jedné smluvní strany, kryje s dobou dobrovolného pojištění podle právních předpisů druhé smluvní strany, přihlíží se pouze k době povinného pojištění.

(2) Jestliže se doba pojištění (zaměstnání), získaná podle právních předpisů jedné smluvní strany, kryje s dobou na roveň jí postavenou podle právních předpisů druhé smluvní strany, přihlíží se pouze k době pojištění (zaměstnání).

(3) Jestliže se doba postavená na roveň době pojištění (zaměstnání) podle právních předpisů jedné smluvní strany kryje s dobou postavenou na roveň podle právních předpisů druhé smluvní strany, přihlíží se k této době jen podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území zaměstnanec byl zaměstnán naposledy před dobou, o kterou jde. Jestliže zaměstnanec nebyl zaměstnán před dobou postavenou na roveň době pojištění (zaměstnání), přihlíží se k době na roveň postavené podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území byl zaměstnanec po této době po prvé zaměstnán.

(1) Jestliže právní předpisy jedné ze smluvních stran váží získání, zachování a obnovení nároků nebo požívání dávky na podmínku bydliště na jejím území, nebude se tato podmínka vztahovat na československé ani na jugoslávské občany, pokud se zdržují na území druhé smluvní strany.

(2) Dávky ze sociálního pojištění jedné smluvní strany se poskytují občanům druhé smluvní strany, kteří se zdržují na území třetího státu, za týchž podmínek a ve stejném rozsahu, jako vlastním občanům zdržujícím se v tomto třetím státě.

(1) Jestliže jsou podle právních předpisů jedné ze smluvních stran nárok na dávku nebo výše dávky podmíněny tím, že oprávněná osoba nemá výdělek, po případě jiný příjem, bude se přihlížet k výdělku, po případě k jinému příjmu na území obou smluvních stran.

(2) Jestliže podle právních předpisů jedné ze smluvních stran nárok na dávku nebo výše dávky závisí na výši výdělku, po případě jiného příjmu, každá smluvní strana bude přihlížet k výdělku, po případě k jinému příjmu jen na svém území.

Opakující se peněžité dávky ze sociálního pojištění, které je povinen poskytovat orgán sociálního pojištění jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, budou se poukazovat ve lhůtách, které budou stanoveny dohodou příslušných orgánů smluvních stran.