133/1980 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 8. července 1980
o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886,
doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908,
doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu
dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července
1971
Změna: 19/1985 Sb.
Dne 24. července 1971 byla v Paříži revidována Bernská úmluva o ochraně literárních
a uměleckých děl ze dne 9. září 1886. S revizí Bernské úmluvy vyslovilo souhlas Federální
shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval
s výhradou k článku 33 odstavec 1 Úmluvy. Listina o přístupu Československé socialistické
republiky byla uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví
dne 11. dubna 1980.
Pro Československou socialistickou republiku vstoupila revidovaná Bernská úmluva
v platnost podle svého článku 28 dnem 11. dubna 1980.
Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek: Ing. Knížka v.r.
BERNSKÁ ÚMLUVA o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886,
doplněná v Paříži dne 4. května 1896, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908,
doplněná v Bernu dne 20. března 1914 a revidovaná v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu
dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července
1971
Státy Unie, prodchnuty společným přáním chránit účinným a jednotným způsobem,
jak je možné, práva autorů k jejich literárním a uměleckým dílům,
uznávajíce význam prací revizní konference, která se konala ve Stockholmu
v roce 1967,
rozhodly se revidovat Akt přijatý stockholmskou konferencí ponechávajíce beze
změny články 1 až 20 a 22 až 26 tohoto aktu.
K tomuto cíli podepsaní zmocněnci po předložení svých plných mocí, jež byly
shledány v dobré a náležité formě, sjednali toto:
Čl.1
Státy, na něž se vztahuje tato úmluva, tvoří Unii pro ochranu práv autorů
k jejich literárním a uměleckým dílům.
Čl.2
(1) Výraz "literární a umělecká díla" zahrnuje všechny výtvory z literární,
vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření jako:
knihy, brožury a jiná díla písemná; přednášky, proslovy, kázání a jiná díla téže
povahy; dramatická nebo hudebně dramatická díla; choreografická díla a pantomimy;
hudební skladby s textem nebo bez textu; filmová díla, jimž jsou postavena na roveň
díla vyjádřená způsobem obdobným filmu; díla kreslířská, malířská, architektonická,
sochařská, rytecká, litografická; fotografická díla, jimiž jsou postavena na roveň
díla vyjádřená způsobem obdobným fotografii; díla užitého umění; ilustrace, zeměpisné
mapy; plány, náčrty a plastická díla zeměpisná, místopisná, architektonická nebo
vědecká.
(2) Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje možnost stanovit, že literární
a umělecká díla anebo jedna nebo více kategorií z nich nejsou chráněny, nejsou-li
zachyceny na hmotný záznam.
(3) Překlady, úpravy, hudební úpravy a jiná zpracování literárního nebo uměleckého
díla jsou chráněny jako díla původní bez újmy autorského práva k původnímu dílu.
(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje , aby upravila ochranu přiznávanou
úředním textům z oboru zákonodárství, veřejné správy a soudnictví, jakož i úředním
překladům takových textů.
(5) Sborníky literárních nebo uměleckých děl jako jsou encyklopedie a antologie,
které způsobem výběru a uspořádáním obsahu jsou duševními výtvory, jsou samostatně
chráněny bez újmy autorského práva ke každému z děl, která tvoří části takových sborníků.
(6) Díla uvedená v tomto článku požívají ochrany ve všech státech Unie.
Tato ochrana působí ve prospěch autora a jeho právních nástupců.
(7) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila se zřetelem na
ustanovení článku 7 odst. 4 této úmluvy rozsah působnosti jejich zákonů na díla užitého
umění a na průmyslové vzory a modely, jakož i podmínky, za nichž jsou taková díla,
vzory a modely chráněny. Pro díla, jež jsou ve státě původu chráněna pouze jako vzory
a modely, lze se v jiném státě Unie dovolávat jen zvláštní ochrany, jaká se přiznává
v tomto státě vzorům a modelům; neposkytuje-li se však v tomto státě taková zvláštní
ochrana, budou tato díla chráněna jako díla umělecká.
(8) Ochrana podle této úmluvy se nevztahuje na denní zprávy ani na různé
skutečnosti, které mají povahu pouhých tiskových informací.
Čl.2 bis
(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost vyloučit zčásti nebo
zcela z ochrany podle předchozího článku politické projevy a řeči pronesené při soudních
jednáních.
(2) Zákonodárstvím států Unie se rovněž vyhrazuje možnost stanovit podmínky,
za nichž přednášky, proslovy a jiná díla téže povahy, přednesené na veřejnosti, mohou
být rozmnoženy tiskem, vysílány rozhlasem či televizí, přenášeny po drátě na veřejnost
a stát se předmětem veřejného šíření podle článku 11 bis odst. 1 této úmluvy, pokud
je takové užití odůvodněno informačním účelem.
(3) Autor má však výlučné právo pořídit soubor svých děl zmíněných v předchozích
odstavcích.
Čl.3
(1) Podle této úmluvy jsou chráněni:
a) autoři, kteří jsou občany některého
ze států Unie, pro svá díla, ať již uveřejněná či nikoli;
b) autoři, kteří nejsou
občany některého ze států Unie, pro svá díla poprvé uveřejněná v některém z těchto
států nebo současně ve státě, který není členem Unie, a ve státě Unie.
(2) Autoři, kteří nejsou občany některého ze států Unie, avšak mají v některém
z nich své trvalé bydliště, jsou pro účely této úmluvy postaveni na roveň občanům
takového státu.
(3) "Uveřejněnými díly" se rozumějí díla vydaná se svolením jejich autorů,
ať již rozmnoženiny byly zhotoveny jakýmkoli způsobem, pokud nabídka takových rozmnoženin
uspokojuje, s ohledem na povahu díla, přiměřené potřeby veřejnosti. Provozování díla
dramatického, hudebně dramatického nebo filmového, provedení díla hudebního, veřejný
přednes díla literárního, přenos děl literárních nebo uměleckých po drátě nebo jejich
vysílání rozhlasem či televizí, vystavení díla výtvarných umění a zbudování díla
architektonického se za uveřejnění nepovažuje.
(4) Dílo se považuje za uveřejněné současně v několika státech, jestliže
vyšlo ve dvou nebo více státech v rozpětí třiceti dnů od svého prvního uveřejnění.
Čl.4
Podle této úmluvy jsou chráněni, i když podmínky uvedené v článku 3 nejsou
splněny,
a) autoři filmových děl, jejichž výrobce má sídlo nebo trvalé bydliště v
některém ze států Unie;
b) autoři architektonických děl zbudovaných ve státě Unie
anebo děl umění grafického a výtvarného, jež tvoří součást budovy umístěné ve státě
Unie.
Čl.5
(1) Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou chráněni podle této úmluvy,
v ostatních státech Unie kromě státu původu díla práva, která příslušné zákony již
přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná
touto úmluvou.
(2) Požívání a výkon těchto práv není podroben žádné formalitě; toto požívání
a tento výkon nezávisí na ochraně platné ve státě původu díla. Proto se s výhradou
ustanovení této úmluvy řídí rozsah ochrany, jakož i právní prostředky vyhrazené autorovi
k hájení jeho práv výlučně zákony státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
(3) Ochrana ve státě původu se řídí vnitrostátním právem. Není-li však autor
občanem státu původu díla, pro něž je chráněn podle této úmluvy, bude mít v takovém
státě táž práva jako autoři, kteří jsou jeho občany.
(4) Za stát původu se pokládá:
a) u děl uveřejněných poprvé ve státě Unie
tento stát; jde-li však o díla uveřejněná současně ve více státech Unie, které poskytují
různou dobu ochrany, ten z nich, jehož právní řád poskytuje nejkratší dobu ochrany;
b)
u děl uveřejněných současně ve státě, který není členem Unie, a ve státě Unie tento
stát Unie;
c) u neuveřejněných děl nebo u děl poprvé uveřejněných ve státě, který
není členem Unie, bez současného uveřejnění v některém státě Unie stát Unie, jehož
je autor občanem, s tím, že
(i) jde-li o díla filmová, jejichž výrobce má sídlo
nebo trvalé bydliště ve státě Unie, je státem původu tento stát, a
(ii) jde-li o
architektonická díla zbudovaná ve státě Unie anebo o díla umění grafického a výtvarného,
jež tvoří součást budovy umístěné ve státě Unie, je státem původu tento stát.
Čl.6
(1) Nechrání-li některý stát, který není členem Unie, dostatečně díla autorů,
kteří jsou občany některého ze států Unie, může tento stát Unie omezit ochranu děl,
jejichž autoři jsou v době prvního uveřejnění svých děl občany onoho státu a nemají
své trvalé bydliště v některém ze států Unie. Využije-li této možnosti stát, kde
došlo k prvnímu uveřejnění, nejsou ostatní státy Unie povinny poskytovat dílům podrobeným
tomuto zvláštnímu režimu širší ochranu, než jaká se jim poskytuje ve státě, kde došlo
k prvnímu uveřejnění.
(2) Žádná omezení zavedená podle předchozího odstavce se nedotýkají práv,
jichž autor nabyl ve vztahu k dílu uveřejněnému v některém státě Unie před účinností
takového omezení.
(3) Státy Unie, které omezí podle tohoto článku ochranu práv autorů, uvědomí
o tom generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen "generální
ředitel") písemným prohlášením, v němž budou uvedeny státy, vůči nimž se ochrana
omezuje, jakož i omezení, jimž jsou podrobena práva autorů, kteří jsou občany těchto
států. Generální ředitel ihned oznámí tuto skutečnost všem státům Unie.
Čl.6 bis
(1) Nezávisle na majetkových právech autorských a i po jejich postoupení
má autor právo uplatňovat své autorství k dílu a odporovat každému znetvoření, zkomolení
nebo jiné změně díla, jakož i jinému zásahu do díla, který by byl na újmu jeho cti
nebo dobré pověsti.
(2) Práva přiznaná autorovi podle odstavce 1 se po jeho smrti zachovávají
alespoň do zániku majetkových práv autorských a vykonávají je osoby nebo instituce
oprávněné k tomu právním řádem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu. Ty státy,
jejichž právní řád platný v době ratifikace tohoto aktu nebo přístupu k němu neobsahuje
ustanovení zajišťující ochranu všech práv uznaných podle odstavce 1 po autorově smrti,
mohou však stanovit, že některá z těchto práv autorovou smrtí zanikají.
(3) Právní prostředky ochrany práv přiznaných v tomto článku se řídí právním
řádem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
Čl.7
(1) Doba ochrany přiznaná touto úmluvou trvá po dobu autorova života a padesát
let po jeho smrti.
(2) U děl filmových mohou však státy Unie stanovit, že doba ochrany uplyne
padesát let po tom, kdy dílo bylo se svolením autora zpřístupněno veřejnosti, nebo
že, nedojde-li k takové skutečnosti v průběhu padesáti let od vytvoření takového
díla, doba ochrany uplyne padesát let po jeho vytvoření.
(3) U děl anonymních nebo pseudonymních uplyne doba ochrany přiznaná touto
úmluvou padesát let po tom, kdy bylo dílo oprávněně zpřístupněno veřejnosti. Nevzbuzuje-li
však autorem přijatý pseudonym pochybnosti o jeho totožnosti, platí doba ochrany
stanovená v odstavci 1. Prohlásí-li autor anonymního nebo pseudonymního díla svoji
totožnost v průběhu výše uvedené doby, uplatní se doba ochrany stanovená v odstavci
1. Státy Unie nejsou povinny chránit anonymní nebo pseudonymní díla, u nichž lze
důvodně předpokládat, že jejich autor je již padesát let mrtev.
(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost stanovit dobu ochrany
u fotografických děl a u děl užitého umění, pokud jsou chráněna jako díla umělecká;
tato doba však nesmí být kratší než období dvaceti pěti let od vytvoření takového
díla.
(5) Doba ochrany následující po smrti autora a lhůty stanovené v odstavcích
2, 3 a 4 začínají běžet od smrti nebo od události uvedené v těchto odstavcích, avšak
za začátek těchto lhůt se vždy považuje 1. leden roku následujícího po smrti nebo
po uvedené události.
(6) Státy Unie mohou přiznat dobu ochrany delší, než je stanovena v předchozích
odstavcích.
(7) Státy Unie vázané římským aktem této úmluvy, které přiznávají podle
svých vnitrostátních právních předpisů platných v době podpisu tohoto aktu kratší
doby ochrany, než jsou stanoveny v předchozích odstavcích, mohou je při přístupu
k tomuto aktu nebo při jeho ratifikaci zachovat.
(8) Doba ochrany se řídí v každém případě zákonem státu, kde se uplatňuje
nárok na ochranu; pokud však zákon takového státu nestanoví jinak, nepřesáhne dobu
stanovenou ve státě původu díla.
Čl.7 bis
Ustanovení předchozího článku platí i v případě, že autorské právo náleží
spoluautorům díla s tím, že lhůty začínající smrtí autora se počítají od smrti spoluautora,
který ostatní přežil.
Čl.8
Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají po celou
dobu trvání svých práv k původnímu dílu výlučné právo svá díla překládat nebo udílet
svolení k jejich překladu.
Čl.9
(1) Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají výlučné
právo udílet svolení k rozmnožování těchto děl jakýmkoli způsobem nebo v jakékoli
podobě.
(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost dovolit rozmnožování
těchto děl v určitých zvláštních případech, pokud takové rozmnožení nenarušuje normální
využívání díla a nezpůsobuje neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.
(3) Každý zvukový nebo obrazový záznam se považuje pro účely této úmluvy
za rozmnoženinu.
Čl.10
(1) Citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti včetně citací
z novinových článků a z časopisů ve formě tiskových přehledů, jsou dovoleny s podmínkou,
že jsou v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu odůvodněném sledovaným účelem.
(2) Zákonodárstvím států Unie a zvláštním dohodám, které mezi nimi jsou
nebo budou sjednány, se vyhrazuje možnost, aby v rozsahu, který je odůvodněn sledovaným
účelem, dovolily užívat literární nebo umělecká díla pro potřeby názorného vyučování
v publikacích, ve vysílání rozhlasem či televizí anebo ve zvukových či obrazových
záznamech s podmínkou, že takové užití je v souladu s poctivými zvyklostmi.
(3) Při citacích a užití podle předchozích odstavců je nutno uvést pramen
a autorovo jméno, je-li toto jméno v pramenu obsaženo.
Čl.10 bis
(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby dovolila rozmnožovat tiskem,
vysílat rozhlasem či televizí nebo přenášet na veřejnost po drátě články o aktuálních
hospodářských, politických nebo náboženských otázkách uveřejněné v novinách nebo
časopisech nebo díla téže povahy vysílaná rozhlasem či televizí, pokud rozmnožování,
vysílání rozhlasem či televizí nebo takový přenos není výslovně vyhrazen. Vždy je
však nutno zřetelně uvést pramen; právní následky porušení této povinnosti určují
právní předpisy státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
(2) Rovněž se vyhrazuje zákonodárstvím států Unie stanovit podmínky, za
nichž mohou být při zpravodajství o aktuálních událostech fotografií, filmem, vysíláním
rozhlasem či televizí nebo přenosem na veřejnost po drátě rozmnožována a zpřístupňována
veřejnosti v míře odůvodněné sledovaným informačním účelem literární nebo umělecká
díla při takové události zhlédnutá nebo vyslechnutá.
Čl.11
(1) Autoři dramatických, hudebně dramatických a hudebních děl mají výlučné
právo udílet svolení:
(i) k veřejnému provozování a provedení svých děl, ať již
se takové veřejné provozování a provedení uskutečňuje jakýmikoli prostředky nebo
způsoby;
(ii) k veřejnému přenosu provozování a provedení svých děl, a to jakýmikoli
prostředky.
(2) Autoři dramatických nebo hudebně dramatických děl mají po celou dobu
trvání svých práv k původním dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.
Čl.11 bis
(1) Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k vysílání svých děl rozhlasem či televizí nebo k jejich veřejnému sdělování
jakýmikoliv jinými prostředky sloužícími k bezdrátovému šíření znaků, zvuků nebo
obrazů;
(ii) k jakémukoliv veřejnému sdělování po drátě nebo bezdrátově díla vysílaného
rozhlasem či televizí, uskutečňuje-li toto sdělování jiná organizace než původní;
(iii)
k veřejnému sdělování díla vysílaného rozhlasem či televizí tlampačem nebo jakýmkoliv
jiným obdobným zařízením k přenosu znaků, zvuků nebo obrazů.
(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby stanovila podmínky výkonu
práv uvedených v odstavci 1, avšak účinnost těchto podmínek bude přísně omezena na
státy, které je stanovily. V žádném případě nesmějí být na újmu osobních práv autora
ani na újmu práv autora na přiměřenou odměnu, kterou určí, není-li dohody, příslušný
státní orgán.
(3) Není-li opačného ujednání, nezahrnuje svolení udělené podle odstavce
1 tohoto článku svolení k pořízení záznamu díla vysílaného rozhlasem či televizí
pomocí zařízení sloužícího k záznamu zvuků nebo obrazů. Zákonodárstvím států Unie
se však vyhrazuje, aby upravila režim efemérních záznamů pořizovaných rozhlasovou
či televizní organizací vlastními prostředky a pro své vlastní vysílání. Tato zákonodárství
mohou rovněž dovolit úschovu těchto záznamů, pokud mají výjimečnou dokumentární povahu,
v úředních archivech.
Čl.11 ter
(1) Autoři literárních děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k veřejnému
přednášení svých děl, ať již se takový veřejný přednes uskutečňuje jakýmikoliv způsoby
nebo prostředky,
(ii) k veřejnému přenosu přednesení svých děl, a to jakýmikoliv prostředky.
(2) Autoři literárních děl mají po celou dobu trvání svých práv k původním
dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.
Čl.12
Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení
k zpracování, úpravám nebo k jiným změnám svých děl.
Čl.13
(1) Každý stát Unie může samostatně stanovit výhrady a podmínky týkající
se výlučného práva přiznaného autorovi hudebního díla a autorovi textu, který již
udělil svolení k jeho záznamu společně s hudebním dílem, udílet svolení k zvukovému
záznamu uvedeného hudebního díla, popřípadě i s textem; účinnost všech takových výhrad
a podmínek bude však přísně omezena na státy, které je stanovily, a v žádném případě
nesmějí být na újmu práv těchto autorů na přiměřenou odměnu, kterou určí, není-li
dohody, příslušný státní orgán.
(2) Záznamy hudebních děl pořízené ve státě Unie podle článku 13 odst. 3
Úmluvy podepsané v Římě dne 2. června 1928 a v Bruselu dne 26. června 1948 mohou
být rozmnožovány v tomto státě bez souhlasu autora hudebního díla po dobu dvou let
ode dne, od něhož tento stát bude již vázán tímto aktem.
(3) Záznamy pořízené podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a dovezené bez souhlasu
dotčených stran do státu, kde se považují za záznamy pořízené protiprávně, mohou
tam být zabaveny.
Čl.14
(1) Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k filmovému zpracování a rozmnožování těchto děl a k rozšiřování takto zpracovaných
nebo rozmnožených děl;
(ii) k veřejnému provozování a provedení a k přenosu po drátě
na veřejnost takto zpracovaných nebo rozmnožených děl.
(2) Zpracování filmových děl odvozených z děl literárních nebo uměleckých
v jakékoliv jiné umělecké formě zůstává, bez újmy práva jejich autorů udělit k tomu
svolení, vázáno na svolení autorů původních děl.
(3) Ustanovení článku 13 odst. 1 nelze použít.
Čl.14 bis
(1) Bez újmy autorského práva k jakémukoliv dílu, popřípadě zpracovanému
nebo rozmnoženému, je filmové dílo chráněno jako dílo původní. Nositel autorského
práva k filmovému dílu používá týchž práv jako autor díla původního, včetně práv
podle předchozího článku.
(2)
a) Vyhrazuje se zákonodárství státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu,
aby stanovilo nositele autorského práva k filmovému dílu.
b) Ve státech Unie, které
zahrnují ve svém zákonodárství mezi nositele autorského práva k filmovému dílu autory,
kteří poskytli příspěvky k vytvoření filmového díla, nemohou však tito autoři, pokud
se zavázali poskytnout takovéto příspěvky a není-li opačného nebo zvláštního ujednání,
bránit rozmnožování, rozšiřování, veřejnému provozování a provedení, přenosu po drátě
na veřejnost, vysílání rozhlasem či televizí, sdělování veřejnosti, opatřování podtitulky
nebo dubbování textů filmového díla.
c) Otázku, zda pro uplatnění předchozího pododstavce
b) musí mít výše uvedený závazek formu písemné smlouvy nebo písemného aktu téže účinnosti
či nikoli, upraví zákonodárství států Unie, kde má výrobce filmového díla své sídlo
nebo trvalé bydliště. Zákonodárství státu Unie, kde se uplatňuje nárok na ochranu,
se však vyhrazuje možnost stanovit, že uvedený závazek musí mít formu písemné smlouvy
nebo písemného aktu téže účinnosti. Státy, jejichž zákonodárství tak stanoví, uvědomí
o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který je ihned sdělí všem ostatním
státům Unie.
d) "Opačným nebo zvláštním ujednáním" se rozumí každá omezující podmínka,
popřípadě spojená s výše zmíněným závazkem.
(3) Nestanoví-li vnitrostátní zákonodárství jinak, nevztahuje se ustanovení
odstavce 2b) na autory scénářů, dialogů a hudebních děl vytvořených pro výrobu filmového
díla, ani na jeho hlavního režiséra. Avšak ty státy, jejichž zákonodárství neobsahuje
ustanovení předvídající uplatnění zmíněného odstavce 2b) na tohoto režiséra, uvědomí
o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který je ihned sdělí všem ostatním
státům Unie.
Čl.14 ter
(1) Autor nebo - po jeho smrti - osoby nebo instituce oprávněné podle vnitrostátního
zákonodárství mají, pokud jde o originály uměleckých děl a o původní rukopisy spisovatelů
a skladatelů, nezcizitelné právo na podíl z výtěžku prodejů díla následujících po
prvním převodu vlastnictví uskutečněném autorem díla.
(2) Ochranu podle předchozího odstavce lze požadovat ve státě Unie jen tehdy,
jestliže ji připouští právní řád toho státu, k němuž autor přísluší, a v rozsahu,
v jakém to dovoluje právní řád státu, kde se tato ochrana uplatňuje.
(3) Způsob výběru a výši podílu určuje vnitrostátní zákonodárství.
Čl.15
(1) Aby autor literárního nebo uměleckého díla chráněného touto úmluvou byl,
není-li prokázán opak, za takového považován a aby byl proto oprávněn soudně stíhat
porušení svých práv ve státech Unie, postačí, aby jeho jméno bylo uvedeno na díle
obvyklým způsobem. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem,
pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o jeho totožnosti.
(2) Osoba fyzická nebo právnická, jejíž jméno je uvedeno obvyklým způsobem
na filmovém díle, se považuje za výrobce uvedeného díla, není-li prokázán opak.
(3) U děl anonymních a u jiných děl pseudonymních, než jsou uvedena shora
v odstavci 1, má se za to, že autora zastupuje nakladatel, jehož jméno je uvedeno
na díle, není-li prokázán opak; v této funkci je oprávněn hájit a uplatňovat autorova
práva. Ustanovení tohoto odstavce nelze použít, jakmile autor prohlásil svoji totožnost
a prokázal své oprávnění.
(4)
a) Není-li u neuveřejněných děl známa autorova totožnost, avšak ze všech
okolností lze mít za to, že autor je občanem státu Unie, vyhrazuje se zákonodárství
tohoto státu možnost, aby určil příslušný orgán, který autora zastupuje a je oprávněn
hájit a uplatňovat jeho práva ve státech Unie.
b) Státy Unie, které podle tohoto
ustanovení přistoupí k takovému určení, uvědomí o tom generálního ředitele písemným
prohlášením obsahujícím úplnou informaci o takto určeném orgánu. Generální ředitel
sdělí toto prohlášení ihned všem ostatním státům Unie.
Čl.16
(1) Každá neoprávněně pořízená rozmnoženina díla může být ve státě Unie,
kde dílo požívá právní ochrany, zabavena.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje i na rozmnoženiny pocházející
ze státu, kde dílo není chráněno nebo kde ochrany pozbylo.
(3) Zabavení se uskuteční podle právního řádu příslušného státu.
Čl.17
Ustanovení této úmluvy se nedotýkají práva příslušejícího vládě každého
státu Unie, aby zákonodárstvím či správními předpisy povolovala, kontrolovala nebo
zakázala rozšiřování, provozování a vystavování jakéhokoliv díla nebo výrobku, ve
vztahu k němuž má příslušný státní orgán toto právo vykonávat.
Čl.18
(1) Tato úmluva se vztahuje na všechna díla, která se v době nabytí její
platnosti ještě nestala ve státě svého původu uplynutím doby ochrany volnými.
(2) Stalo-li se však dílo ve smluvním státě, kde se uplatňuje nárok na ochranu,
volným uplynutím doby ochrany, jež mu byla dříve přiznána, ochrana takového díla
se neobnoví.
(3) Této zásady se použije v souladu s ustanoveními obsaženými ve zvláštních
úmluvách, které k tomu cíli státy Unie sjednaly nebo sjednají. Není-li takových ustanovení,
upraví příslušné státy, každý pokud se ho týká, podmínky použití této zásady.
(4) Předchozí ustanovení se použijí rovněž u nových přístupů k Unii, jakož
i při prodloužení ochrany buď podle článku 7 nebo vzdáním se výhrad.
Čl.19
Ustanovení této úmluvy nevylučují uplatňování nároku na použití širší ochrany,
která může být zákonodárstvím státu Unie přiznána.
Čl.20
Vlády států Unie si vyhrazují právo sjednat mezi sebou zvláštní dohody,
pokud by takové dohody přiznávaly autorům širší práva, než se jim přiznávají Úmluvou,
nebo pokud by obsahovaly jiná ustanovení, která neodporují této úmluvě. Ustanovení
dosavadních dohod, která jsou v souladu s těmito podmínkami, zůstávají v platnosti.
Čl.21
(1) Zvláštní ustanovení o rozvojových zemích jsou obsažena v Příloze.
(2) S výjimkou podle článku 28 odst. 1 b) tvoří Příloha nedílnou součást
tohoto aktu.
Čl.22
(1)
a) Unie má Shromáždění složené z těch států Unie, které jsou vázány
články 22 až 26.
b) Vládu každého státu zastupuje jeden delegát, kterého mohou doprovázet
náhradníci, poradci a znalci.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která je jmenovala.
(2)
a) Shromáždění
(i) projednává všechny otázky, jež se týkají chodu a rozvoje
Unie a uplatňování této úmluvy;
(ii) dává Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví
(dále jen "Mezinárodní úřad") uvedenému v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního
vlastnictví (dále jen "Organizace")1) pokyny pro přípravu revizních konferencí, přičemž
bere náležitý zřetel k připomínkám těch států Unie, které nejsou vázány články 22
až 26;
(iii) zkoumá a schvaluje zprávy a činnosti generálního ředitele Organizace
ve vztahu k Unii a dává mu všechny potřebné instrukce v otázkách, jež jsou v působnosti
Unie;
(iv) volí ze Shromáždění členy Výkonného výboru;
(v) zkoumá a schvaluje zprávy
a činnost svého Výkonného výboru a dává tomuto výboru instrukce;
(vi) určuje program,
přijímá dvouletý2) rozpočet Unie a schvaluje její závěrečné účty;
(vii) usnáší se
o finančním řádu Unie;
(viii) zřizuje výbory znalců a pracovní skupiny, které považuje
za potřebné pro uskutečňování cílů Unie;
(ix) určuje, které státy, jež nejsou členy
Unie, a které mezivládní a mezinárodní nevládní organizace se mohou účastnit jeho
zasedání jako pozorovatelé;
(x) usnáší se o změnách článků 22 až 26;
(xi) činí jiná
vhodná opatření zaměřená na podporu cílů Unie;
(xii) plní jakékoliv jiné úkoly, jež
jsou v souladu s touto úmluvou;
(xiii) vykonává, s výhradou jejich přijetí, práva,
která jsou mu přiznána Úmluvou o vytvoření Organizace.
b) V otázkách, které se dotýkají
také jiných unií spravovaných Organizací, rozhoduje Shromáždění s přihlédnutím ke
stanovisku Koordinačního výboru Organizace.
(3)
a) Každý členský stát Shromáždění má jeden hlas.
b) Polovina členských
států Shromáždění tvoří kvórum.
c) Bez ohledu na ustanovení pododstavce b), je-li
na zasedání počet zastoupených států menší než polovina, avšak činí alespoň jednu
třetinu členských států Shromáždění, může Shromáždění přijímat rozhodnutí; s výjimkou
těch, která se týkají jeho pořadu jednání, nabývají však rozhodnutí Shromáždění účinnosti
jen po splnění následujících podmínek. Mezinárodní úřad sdělí uvedená rozhodnutí
členským státům Shromáždění, které nebyly zastoupeny, a vyzve je, aby písemně vyjádřily
svůj hlas nebo abstenci ve lhůtě tří měsíců ode dne tohoto sdělení. Pokud po uplynutí
této lhůty dosáhne počet států, které takto vyjádřily svůj hlas nebo abstenci, počtu
států chybějících pro dosažení kvóra na vlastním zasedání, nabývají takováto rozhodnutí
účinnosti za předpokladu, že se současně dosáhne požadované většiny.
d) S výjimkou
podle článku 26 odst. 2 vyžaduje se k rozhodnutí Shromáždění dvoutřetinové většiny
hlasů.
e) Abstence se nepočítá jako hlas.
f) Každý delegát může zastupovat jen jeden
stát a hlasovat jen jeho jménem.
g) Státy Unie, které nejsou členy Shromáždění, se
mohou účastnit jeho zasedání jako pozorovatelé.
(4)
a) Shromáždění se
schází k řádnému zasedání, jež svolává generální ředitel jednou v každém druhém2)
kalendářním roce, a to, nejde-li o výjimečné okolnosti, na tutéž dobu a na totéž
místo jako Valné shromáždění Organizace.
b) Shromáždění se schází k mimořádnému zasedání,
jež svolává generální ředitel na žádost Výkonného výboru nebo na žádost jedné čtvrtiny
členských států Shromáždění.
(5) Shromáždění přijímá svůj jednací řád.
Čl.23
(1) Shromáždění má Výkonný výbor.
(2)
a) Výkonný výbor se skládá ze států zvolených Shromážděním z jeho členských
států. Mimo to stát, na jehož území má Organizace své sídlo, má s výhradou ustanovení
článku 25 odst. 7 b) ve výboru místo ex officio.
b) Vládu každého členského státu
Výkonného výboru zastupuje jeden delegát, kterého mohou doprovázet náhradníci, poradci
a znalci.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která ji jmenovala.
(3) Počet členských států Výkonného výboru odpovídá jedné čtvrtině počtu
členských států Shromáždění. Při stanovení počtu míst, která lze obsadit, se nepřihlíží
ke zbytku, který zůstane po dělení čtyřmi.
(4) Při volbě členů Výkonného výboru přihlíží Shromáždění náležitě k rovnoměrnému
zeměpisnému rozdělení a k potřebě, aby mezi státy tvořícími Výkonný výbor byly zastoupeny
členské státy zvláštních unií ve vztahu k Unii zřízených.
(5)
a) Členové Výkonného výboru jsou ve funkci od konce zasedání Shromáždění,
na kterém byli zvoleni, do konce příštího řádného zasedání Shromáždění.
b) Členové
Výkonného výboru mohou být zvoleni znovu, nejvýše však dvě třetiny z nich.
c) Shromáždění
upraví způsob volby a možného znovuzvolení členů Výkonného výboru.
(6)
a) Výkonný výbor
(i) připravuje návrh pořadu jednání Shromáždění;
(ii) předkládá Shromáždění náměty k návrhu programu a dvouletého2)
rozpočtu Unie připravenému generálním ředitelem;
(iii) (vypuštěn)
(iv) předkládá Shromáždění s příslušným vyjádřením periodické zprávy
generálního ředitele a revidované roční účetní zprávy;
(v) činí v souladu s rozhodnutími
Shromáždění a se zřetelem k okolnostem, které se projeví mezi dvěma řádnými zasedáními
Shromáždění, všechna opatření potřebná k plnění programu unie generálním ředitelem;
(vi) plní všechny ostatní úkoly, které mu příslušejí podle této úmluvy.
b) V otázkách,
které se dotýkají také jiných unií spravovaných Organizací, rozhoduje Výkonný výbor
s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního výboru Organizace.
(7)
a) Výkonný výbor se schází jednou ročně k řádnému zasedání, jež svolává
generální ředitel pokud možno na tutéž dobu a na totéž místo jako Koordinační výbor
Organizace.
b) Výkonný výbor se schází k mimořádnému zasedání, jež svolává generální
ředitel buď z vlastní iniciativy anebo na žádost jeho předsedy nebo jedné čtvrtiny
jeho členů.
(8)
a) Každý členský stát Výkonného výboru má jeden hlas.
b) Polovina členských
států Výkonného výboru tvoří kvórum.
c) Rozhodnutí se činí prostou většinou hlasů.
d) Abstence se nepočítají jako hlasy.
e) Delegát může zastupovat jen jeden stát a
hlasovat jen jeho jménem.
(9) Státy Unie, které nejsou členy Výkonného výboru, se mohou zúčastnit jeho
zasedání jako pozorovatelé.
(10) Výkonný výbor přijímá svůj jednací řád.
Čl.24
(1)
a) Administrativní úkoly Unie zajišťuje Mezinárodní úřad jako nástupce
úřadu Unie spojeného s úřadem unie, který byl zřízen Mezinárodní úmluvou na ochranu
průmyslového vlastnictví.
b) Mezinárodní úřad plní zejména úkoly sekretariátu jednotlivých
orgánů Unie.
c) Generální ředitel Organizace je nejvyšším úředníkem Unie a Unii zastupuje. (2) Mezinárodní úřad shromažďuje a uveřejňuje informace o ochraně autorského
práva. Každý stát Unie bez odkladu oznamuje Mezinárodnímu úřadu text každého nového
zákona a všechny úřední texty týkající se ochrany autorského práva.
(3) Mezinárodní úřad vydává měsíčník.
(4) Mezinárodní úřad poskytuje každému státu Unie na jeho žádost informace
o otázkách týkajících se ochrany autorského práva.
(5) Mezinárodní úřad vypracovává studie a poskytuje služby určené k usnadnění
ochrany autorského práva.
(6) Generální ředitel a každý jím pověřený pracovník se účastní bez hlasovacího
práva všech zasedání Shromáždění, Výkonného výboru a každého jiného zasedání výboru
znalců nebo pracovní skupiny. Generální ředitel nebo jím pověřený pracovník je z
úřední povinnosti tajemníkem těchto orgánů.
(7)
a) Mezinárodní úřad připravuje podle pokynů Shromáždění a ve spolupráci
s Výkonným výborem konference o revizi jiných ustanovení Úmluvy, než jsou obsaženy
v článcích 22 až 26.
b) Mezinárodní úřad může přípravy revizních konferencí konzultovat
s mezivládními a mezinárodními nevládními organizacemi.
c) Generální ředitel a jím
pověřené osoby se účastní bez hlasovacího práva jednání na těchto konferencích.
(8) Mezinárodní úřad plní všechny ostatní úkoly, které mu jsou svěřeny.
Čl.25
(1)
a) Unie má svůj rozpočet.
b) Rozpočet Unie obsahuje vlastní příjmy a
výdaje Unie, její příspěvek do rozpočtu výdajů společných uniím a popřípadě i částku
k dispozici rozpočtu Konference Organizace.
c) Za výdaje společné uniím se považují
výdaje, které se netýkají výlučně Unie, nýbrž také jedné nebo více jiných unií spravovaných
Organizací. Podíl Unie na takových společných výdajích je úměrný zájmu, který na
nich Unie má.
(2) Rozpočet Unie se sestavuje s přihlédnutím k požadavkům koordinace s
rozpočty ostatních unií spravovaných Organizací.
(3) Rozpočet Unie se financuje z těchto zdrojů:
(i) příspěvky států Unie;
(ii)
poplatky a úplaty za služby vykonávané Mezinárodním úřadem ve vztahu k Unii;
(iii)
výtěžky z prodeje publikací Mezinárodního úřadu, které se týkají Unie a práv s nimi
souvisejících;
(iv) dary, odkazy a subvence;
(v) nájemné, úroky a různé jiné příjmy.
(4)
a) Pro stanovení příspěvků do rozpočtu se zařazuje každý stát Unie do
určité třídy a platí své roční příspěvky na základě počtu jednotek stanovených takto:
Třída I ..............................25 Třída II ..............................20 Třída III ..............................15 Třída IV ..............................10 Třída V .............................. 5 Třída VI .............................. 3 Třída VII .............................. 1
b) Pokud tak již neučinil dříve, oznámí
každý stát současně s uložením své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu třídu,
do níž si přeje být zařazen. Třídu může změnit. Zvolí-li si stát třídu nižší, musí
to oznámit Shromáždění na některém z jeho řádných zasedání. Každá taková změna nabývá
účinnosti od začátku kalendářního roku následujícího po uvedeném zasedání.
c) Roční
příspěvek každého státu činí částku, která je v témž poměru k celkovému součtu ročních
příspěvků všech států do rozpočtu Unie, v jakém je počet jednotek třídy, do níž je
zařazen, k celkovému počtu jednotek všech přispívajících států.
d) Příspěvky jsou
splatné 1. ledna každého roku.
e) Stát, který je v prodlení s placením svých příspěvků,
nemůže vykonávat své hlasovací právo v žádném z orgánů Unie, jichž je členem, jestliže
částka jeho nedoplatků odpovídá částce jeho příspěvků za celé dva předcházející roky
nebo ji převyšuje. Dotyčný orgán Unie však může povolit takovému státu pokračovat
ve výkonu hlasovacího práva v tomto orgánu po dobu, po kterou má za to, že k prodlení
dochází za výjimečných a nevyhnutelných okolností.
f) Není-li rozpočet schválen před
začátkem nového finančního období, zůstává v souladu s ustanoveními finančního řádu
na stejné výši jako rozpočet předcházejícího roku.
(5) Výši poplatků a úplat za služby poskytované Mezinárodním úřadem ve vztahu
k Unii stanoví generální ředitel, který o nich podává zprávu Shromáždění a Výkonnému
výboru.
(6)
a) Unie má fond provozních prostředků vytvořený jednorázovou platbou
každého státu Unie. Stane-li se fond nedostatečným, rozhodne Shromáždění o jeho zvýšení.
b) Výše počáteční platby každého státu do uvedeného fondu nebo jeho účasti na zvýšení
tohoto fondu je úměrná příspěvku tohoto státu na rok, v němž byl fond zřízen nebo
bylo rozhodnuto o jeho zvýšení.
c) Rozsah a způsob platby určí Shromáždění na návrh
generálního ředitele a po vyjádření Koordinačního výboru Organizace.
(7)
a) Smlouva o sídle sjednaná se státem, na jehož území má Organizace
své sídlo, stanoví, že kdykoli bude fond provozních prostředků nedostatečný, poskytne
tento stát zálohy. Výše těchto záloh a podmínky, za nichž se poskytují, budou mezi
tímto státem a Organizací v každém jednotlivém případě upraveny zvláštními dohodami.
Pokud trvá závazek poskytovat zálohy, má tento stát ve Výkonném výboru místo ex officio.
b)
Stát uvedený v pododstavci a) i Organizace mají právo vypovědět závazek poskytovat
zálohy písemným oznámením. Výpověď nabývá účinnosti tři roky po uplynutí roku, v
němž byla oznámena.
(8) Revizi účtů zajišťuje podle finančního řádu jeden nebo více států Unie
anebo externí revizoři, které jmenuje s jejich souhlasem Shromáždění.
Čl.26
(1) Návrhy na změny článků 22, 23, 24, 25 a tohoto článku může podat kterýkoliv
členský stát Shromáždění, Výkonný výbor nebo generální ředitel. Takové návrhy oznámí
generální ředitel členským státům Shromáždění nejméně šest měsíců před jejich projednáním
ve Shromáždění.
(2) Každou změnu článků uvedených v odstavci 1 schvaluje Shromáždění. Ke
schválení se vyžaduje tříčtvrtinové většiny odevzdaných hlasů; k jakékoliv změně
článku 22 a tohoto odstavce se však vyžaduje čtyřpětinové většiny odevzdaných hlasů.
(3) Každá změna článků uvedených v odstavci 1 vstoupí v platnost měsíc po
tom, kdy generální ředitel obdrží od tří čtvrtin států, jež byly v době schválení
změny členy Shromáždění, písemná sdělení o jejím přijetí v souladu s jejich příslušnými
ústavními předpisy. Každá takto přijatá změna uvedených článků zavazuje všechny státy,
které jsou v době, kdy změna vstoupí v platnost, členy Shromáždění nebo které se
stanou jeho členy později; každá změna, která zvyšuje finanční závazky států Unie,
zavazuje však pouze ty státy, které sdělily své přijetí takové změny.
Čl.27
(1) Tato úmluva bude podrobována revizím s cílem zavést zlepšení zaměřená
na zdokonalení soustavy Unie.
(2) Za tímto účelem se budou konat postupně v některém ze států Unie konference
delegátů těchto států.
(3) S výjimkou ustanovení článku 26, která se týkají změn článků 22 až 26,
vyžaduje každá revize tohoto aktu včetně Přílohy jednomyslnosti hlasů.
Čl.28
(1)
a) Každý stát Unie, který podepsal tento akt, může jej ratifikovat,
a nepodepsal-li jej, může k němu přistoupit. Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu
se ukládají u generálního ředitele.
b) Každý stát Unie může ve své ratifikační listině
nebo listině o přístupu prohlásit, že jeho ratifikace nebo přístup se nevztahuje
na články 1 až 21 a na Přílohu; učinil-li však tento stát již prohlášení podle článku
VI odst. 1 Přílohy, může pak v uvedené listině pouze prohlásit, že se jeho ratifikace
nebo přístup nevztahuje na články 1 až 20.
c) Každý stát Unie, který podle pododstavce
b) vyloučil z účinnosti své ratifikace nebo přístupu ustanovení uvedená ve zmíněném
pododstavci, může kdykoliv později prohlásit, že rozšiřuje účinnost ratifikace nebo
přístupu na tato ustanovení. Takovéto prohlášení se ukládá u generálního ředitele.
(2)
a) Články 1 až 21 a Příloha vstupují v platnost tři měsíce po splnění
těchto dvou podmínek:
(i) nejméně pět států Unie ratifikovalo tento akt nebo k němu
přistoupilo, aniž učinilo prohlášení podle odstavce 1 b),
(ii) Francie, Španělsko,
Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké se staly
členy Všeobecné úmluvy o právu autorském, ve znění revidovaném v Paříži dne 24. července
1971.
b) Vstup v platnost uvedený v pododstavci a) se vztahuje na ty státy Unie,
které nejméně tři měsíce před tímto vstupem v platnost uložily ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu bez prohlášení podle odstavce 1 b).
c) Pro každý stát Unie,
na který se nevztahuje pododstavec b) a který ratifikuje tento akt nebo k němu přistoupí
bez prohlášení podle odstavce 1 b), vstupují články 1 až 21 a Příloha v platnost
tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení příslušné ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu, pokud nebylo v uložené listině uvedeno datum pozdější. V
tomto případě vstoupí články 1 až 21 a Příloha pro tento stát v platnost v den takto
uvedený.
d) Ustanoveními pododstavců a) až c) není dotčeno uplatňování článku VI
Přílohy.
(3) Pro každý stát Unie, který tento akt ratifikuje nebo k němu přistoupí
s prohlášením podle odstavce 1 b) nebo bez něho, vstupují články 22 až 38 v platnost
tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení příslušné ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu, pokud nebylo v uložené listině uvedeno datum pozdější. V
tomto případě vstoupí články 22 až 38 pro tento stát v platnost v den takto uvedený.
Čl.29
(1) Každý stát, který není členem Unie, může přistoupit k tomuto aktu a stát
se tak smluvní stranou této úmluvy a členem Unie. Listiny o přístupu se ukládají
u generálního ředitele.
(2)
a) S výjimkou podle pododstavce b) vstupuje tato úmluva v platnost pro
každý stát, který není členem Unie, tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil
uložení jeho listiny o přístupu, pokud nebude v uložené listině uvedeno datum pozdější.
Bylo-li v uložené listině uvedeno pozdější datum, vstupuje tato úmluva pro tento
stát v platnost v den takto uvedený.
b) Pokud vstup v platnost podle pododstavce
a) předchází vstupu v platnost článků 1 až 21 a Přílohy podle článku 28 odst. 2 a),
je příslušný stát v mezidobí vázán články 1 až 20 Bruselského aktu této úmluvy, které
nahrazují články 1 až 21 a Přílohu.
Čl.29 bis
Ratifikace tohoto aktu nebo přístup k tomuto aktu kterýmkoliv státem, který
není vázán články 22 až 38 stockholmského aktu této úmluvy, zahrnuje, avšak jen pro
účely článku 14 odst. 2 Úmluvy o zřízení Organizace, ratifikaci stockholmského aktu
nebo přístup k tomuto aktu s omezením podle jeho článku 28 odst. 1 b) bod (i).
Čl.30
(1) S výhradou výjimek, které připouštějí ustanovení odstavce 2, ustanovení
článku 28 odst. 1 b), článku 33 odst. 2, jakož i Přílohy, znamená ratifikace nebo
přístup automatické přijetí všech ustanovení a přiznání všech výhod stanovených touto
úmluvou.
(2)
a) Každý stát Unie si může při ratifikaci tohoto aktu nebo při přístupu
k němu zachovat, s výjimkou podle článku V odst. 3 Přílohy, výhodu výhrad, jež dříve
učinil, s podmínkou, že k tomu účelu učiní prohlášení při uložení své ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu.
b) Každý stát, který není členem Unie, může prohlásit
při přístupu k této úmluvě, s výjimkou podle článku V odst. 2 Přílohy, že hodlá,
alespoň dočasně, nahradit článek 8 tohoto aktu o právu na překlad ustanoveními článku
5 unijní úmluvy z r. 1886, doplněné v Paříži v roce 1896, přičemž se rozumí, že se
uvedená ustanovení vztahují jen na překlady do jazyka v tomto státě obecně užívaného.
S výjimkou podle článku I odst. 6 b) Přílohy může kterýkoliv stát Unie uplatňovat,
pokud jde o právo na překlad děl, jejichž státem původu je stát, který použije takovou
výhradu, ochranu ve stejném rozsahu, jakou poskytuje tento stát.
c) Každý stát může
kdykoliv odvolat takové výhrady sdělením oznámeným generálnímu řediteli.
Čl.31
(1) Každý stát může prohlásit ve své ratifikační listině nebo v listině
o přístupu, anebo oznámit kdykoli později generálnímu řediteli písemným sdělením,
že se tato úmluva vztahuje na všechna nebo část území označených v prohlášení nebo
ve sdělení, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá.
(2) Každý stát, který učinil takové prohlášení nebo takové sdělení, může
kdykoli oznámit generálnímu řediteli, že se tato úmluva přestává vztahovat na všechna
taková území nebo část z nich.
(3)
a) Každé prohlášení podle odstavce 1 nabývá účinnosti od téhož dne jako
ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a každé sdělení zaslané podle uvedeného
odstavce nabývá účinnosti tři měsíce po jeho oznámení generálním ředitelem.
b) Každé
sdělení podle odstavce 2 nabývá účinnosti dvanáct měsíců po jeho obdržení generálním
ředitelem.
(4) Tento článek nelze v žádném případě vykládat tak, že zahrnuje uznání
faktického stavu na území, kde se tato úmluva uplatňuje na podkladě prohlášení učiněného
podle odstavce 1 jiným státem, ani jako jeho přijetí mlčky kterýmkoli státem Unie.
Čl.32
(1) Tento akt nahrazuje ve vztazích mezi státy Unie a v rozsahu své platnosti
Bernskou úmluvu ze dne 8. září 1886 a její další revidovaná znění. Akty, které byly
v platnosti dříve, platí nadále ve své celistvosti nebo v rozsahu, v němž je tento
akt podle předchozí věty nenahrazuje, ve vztazích se státy Unie, které tento akt
neratifikují nebo k němu nepřistoupí.
(2) Státy, které nejsou členy Unie a stanou se smluvními stranami tohoto
aktu, uplatní jej, s výjimkou podle odstavce 3, ve vztahu ke každému státu Unie,
který není vázán tímto aktem nebo který, ač je vázán tímto aktem, učinil prohlášení
podle článku 28 odst. 1 b). Uvedené státy uznávají, že takový stát Unie ve svých
vztazích k nim
(i) může uplatňovat ustanovení nejnovějšího aktu, jímž je vázán,
a
(ii) má právo, s výjimkou podle článku I odst. 6 Přílohy, upravit ochranu na úroveň
stanovenou tímto aktem.
(3) Každý stát, který využil některé z možností podle Přílohy, může uplatňovat
ustanovení Přílohy týkající se jedné nebo více možností, jichž využil, ve svých vztazích
ke kterémukoliv jinému státu Unie, který není vázán tímto aktem, pokud tento stát
přijal uplatňování takových ustanovení.
Čl.33
(1) Každý spor mezi dvěma nebo více státy Unie týkající se výkladu nebo
uplatňování této úmluvy, který nebude vyřešen jednáním, může kterýkoliv ze zúčastněných
států předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru formou žádosti podané v souladu se statutem
Soudního dvora, pokud se zúčastněné státy nedohodnou na jiném způsobu řešení. Stát,
který předkládá spor Soudnímu dvoru, zpraví o tom Mezinárodní úřad; Mezinárodní úřad
o tom uvědomí ostatní státy Unie.
(2) Každý stát může při podpisu tohoto aktu, anebo při uložení své ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu prohlásit, že se nepovažuje vázán ustanoveními odstavce
1. Na žádný spor mezi takovým státem a kterýmkoliv jiným státem Unie se pak ustanovení
odstavce 1 nevztahují.
(3) Každý stát, který učinil prohlášení podle ustanovení odstavce 2, může
kdykoliv své prohlášení odvolat sdělením oznámeným generálnímu řediteli.
Čl.34
(1) S výjimkou podle článku 29 bis nemůže žádný stát po vstupu v platnost
článků 1 až 21 a Přílohy přistoupit k dřívějším aktům této úmluvy, ani je ratifikovat.
(2) Po vstupu článků 1 až 21 a Přílohy v platnost nemůže žádný stát učinit
prohlášení podle článku 5 Protokolu o rozvojových zemích, který je připojen ke stockholmskému
aktu.
Čl.35
(1) Tato úmluva zůstává v platnosti bez časového omezení.
(2) Každý stát může vypovědět tento akt sdělením oznámeným generálnímu řediteli.
Taková výpověď je i výpovědí všech dřívějších aktů a je účinnou pouze pro stát, který
ji podal, přičemž pro ostatní státy Unie zůstává Úmluva v plné platnosti a účinnosti.
(3) Výpověď nabývá účinnosti rok po dni, kdy o ní generální ředitel obdržel
sdělení.
(4) Právo na výpověď podle tohoto článku nemůže žádný stát vykonat před
uplynutím pěti let ode dne, kdy se stal členem Unie.
Čl.36
(1) Každý stát, který je smluvní stranou této úmluvy, se zavazuje učinit
v souladu se svou ústavou opatření nutná k tomu, aby zajistil uplatňování této úmluvy.
(2) Rozumí se, že stát v době, kdy se stane smluvní stranou této úmluvy,
je podle vnitrostátního práva s to uskutečňovat ustanovení této úmluvy.
Čl.37
(1)
a) Tento akt se podepisuje v jediném vyhotovení v anglickém a francouzském
jazyku a ukládá se, s výjimkou podle odstavce 2, u generálního ředitele.
b) Generální
ředitel vyhotoví po dohodě s příslušnými vládami úřední texty v arabském, italském,
německém, portugalském a španělském jazyku a v takových jiných jazycích, které určí
Shromáždění.
c) V případě rozdílných názorů na výklad různých textů rozhoduje text
francouzský.
(2) Tento akt zůstává otevřen k podpisu do 31. ledna 1972. Do tohoto dne
je vyhotovení uvedené v odstavci 1a) uloženo u vlády Francouzské republiky.
(3) Generální ředitel odevzdá dva ověřené opisy podepsaného textu tohoto
aktu vládám všech států Unie a na požádání vládě každého jiného státu.
(4) Generální ředitel dá tento akt zaregistrovat u sekretariátu Organizace
Spojených národů.
(5) Generální ředitel oznámí vládám všech států Unie podepsání, uložení
ratifikačních listin nebo listin o přístupu a prohlášení obsažená v takových listinách
nebo učiněná podle článku 28 odst. 1 c), článku 30 odst. 2 a) a b) a článku 33 odst.
2, vstup každého ustanovení tohoto aktu v platnost, sdělení o výpovědi a sdělení
podle článku 30 odst. 2 c), článku 31 odst. 1 a 2, článku 33 odst. 3 a článku 38
odst. 1, jakož i podle Přílohy.
Čl.38
(1) Státy Unie, které neratifikovaly tento akt nebo k němu nepřistoupily
a které nejsou vázány články 22 až 26 stockholmského aktu, mohou vykonávat, pokud
si to přejí, práva přiznaná podle těchto článků, jako by jimi byly vázány, do 26.
dubna 1975. Každý stát, který si přeje vykonávat uvedená práva, zašle k tomu účelu
generálnímu řediteli písemné sdělení, které nabývá účinnosti dnem jeho přijetí. Takové
státy se považují za členy Shromáždění až do uvedeného dne.
(2) Dokud se všechny státy Unie nestanou členy Organizace, plní Mezinárodní
úřad Organizace rovněž úkoly úřadu Unie a generální ředitel úkoly ředitele uvedeného
úřadu.
(3) Jakmile se stanou všechny státy Unie členy Organizace, přejdou práva,
závazky a majetek úřadu Unie na Mezinárodní úřad Organizace.
Příl.
Čl.I
(1) Každý stát, považovaný podle praxe zavedené Valným shromážděním Spojených
národů za rozvojovou zemi, který ratifikuje tento akt, jehož nedílnou součástí je
tato příloha, nebo k němu přistoupí, a který vzhledem ke své hospodářské situaci
a ke svým sociálním nebo kulturním potřebám se nepovažuje ihned za schopna učinit
opatření k zajištění ochrany všech práv podle tohoto aktu, může prohlásit sdělením
uloženým u generálního ředitele při ukládání své ratifikační listiny nebo listiny
o přístupu, anebo s výjimkou podle článku V odst. 1 c) kdykoliv později, že uplatňuje
možnost podle článku II nebo možnost podle článku III, anebo obě tyto možnosti. Místo
uplatnění možnosti podle článku II může učinit prohlášení podle článku V odst. 1
a).
(2)
a) Každé prohlášení podle odstavce 1, oznámené před uplynutím období
deseti let od vstupu článků 1 až 21 a této přílohy podle článku 28 odst. 2 v platnost,
zůstane v účinnosti až do uplynutí tohoto období. Může být vcelku nebo zčásti obnoveno
na další desetileté období sdělením uloženým u generálního ředitele nejdříve patnáct
měsíců a nejpozději tři měsíce před uplynutím probíhajícího desetiletého období.
b) Každé prohlášení podle odstavce 1, oznámené po uplynutí období deseti let od vstupu
článků 1 až 21 a této přílohy podle článku 28 odst. 2 v platnost, zůstane v účinnosti
do uplynutí probíhajícího desetiletého období. Může být obnoveno způsobem stanoveným
v druhé větě pododstavce a).
(3) Žádný stát Unie, který přestal být považován za rozvojovou zemi podle
odstavce 1, není již dále oprávněn obnovit své prohlášení podle odstavce 2, a bez
ohledu na to, zda oficiálně odvolá své prohlášení či nikoliv, pozbývá takový stát
právo využívat možností podle odstavce 1 buď uplynutím desetiletého období, které
právě probíhá, nebo tři roky po tom, kdy přestal být považován za rozvojovou zemi,
přičemž se použije období, které uplyne později.
(4) Pokud jsou v době, kdy prohlášení učiněné podle odstavců 1 nebo 2 pozbude
platnosti, na skladě exempláře, které byly pořízeny na základě licence udělené podle
ustanovení této přílohy, lze nadále takové exempláře rozšiřovat až do jejich rozebrání.
(5) Každý stát, který je vázán ustanoveními tohoto aktu a který uložil prohlášení
nebo oznámení podle článku 31 odst. 1 s ohledem na uplatňování tohoto aktu na určitém
území, jehož postavení lze považovat za obdobné postavení států uvedených v odstavci
1, může učinit, pokud jde o takové území, prohlášení podle odstavce 1 i oznámení
o obnovení podle odstavce 2. Dokud takové prohlášení nebo oznámení zůstane v platnosti,
uplatňují se na území, ve vztahu k němuž bylo učiněno, ustanovení této přílohy.
(6)
a) Skutečnost, že stát využije některou z možností podle odstavce 1,
nedovoluje jinému státu poskytovat dílům, jejichž státem původu je tento stát, ochranu
nižší, než jakou je povinen poskytovat podle článků 1 až 20.
b) Možnost uplatňovat
zásadu vzájemnosti podle článku 30 odst. 2b) věta druhá nemůže být použita ve vztahu
k dílům, jejichž státem původu je stát, který učinil prohlášení podle článku V odst.
1a), a to až do dne, kdy uplyne příslušné období podle článku I odst. 3.
Čl. II
(1) Každý stát, který prohlásil, že uplatňuje možnost podle tohoto článku,
je oprávněn ve vztahu k dílům, která byla uveřejněna tiskem nebo obdobnou formou
rozmnožování, nahradit výlučné právo na překlad podle článku 8 systémem nevýlučných
a nepřevoditelných licencí udělovaných příslušným státním orgánem za podmínek dále
uvedených a v souladu s článkem IV.
(2)
a) Pokud nebyl uveřejněn překlad díla do jazyka obecně užívaného v tomto
státě nositelem práva na překlad nebo s jeho svolením, může kterýkoliv občan takového
státu obdržet, s výjimkou podle odstavce 3, po uplynutí období tří let nebo jakéhokoliv
delšího období vymezeného vnitrostátním zákonodárstvím uvedeného státu, počítáno
ode dne prvního uveřejnění takového díla, licenci na pořízení překladu díla do uvedeného
jazyka a na uveřejňování tohoto překladu tiskem nebo jakoukoliv obdobnou formou rozmnožování.
b) Licenci lze podle tohoto článku rovněž udělit, jsou-li všechna vydání překladu
uveřejněného v dotyčném jazyku rozebrána.
(3)
a) V případě překladů do jazyka, který není obecně užíván v jednom nebo
několika vyspělých státech, které jsou členy Unie, nahrazuje se období tří let uvedené
v odstavci 2a) obdobím jednoho roku.
b) Každý stát uvedený v odstavci 1 může na základě
jednomyslné dohody s vyspělými státy, jež jsou členy Unie a v nichž se obecně užívá
téhož jazyka, nahradit u překladů do tohoto jazyka období tří let uvedené v odstavci
2a) obdobím kratším, stanoveným takovou dohodou, přičemž toto období nesmí být kratší
než jeden rok. Ustanovení předchozí věty nelze však uplatnit, je-li takovým jazykem
angličtina, francouzština nebo španělština. Vlády, které sjednaly takové dohody,
zpraví o nich generálního ředitele.
(4)
a) Licenci podle tohoto článku nelze udělit, dokud neuplyne v případě,
že ji lze obdržet po uplynutí tříletého období, dodatečné období šesti měsíců, a
v případě, že je možno ji obdržet po uplynutí jednoročního období, dodatečné období
devíti měsíců
(i) ode dne, kdy žadatel splní požadavky uvedené v článku IV odst.
1, nebo
(ii) není-li známa totožnost nebo adresa nositele práva na překlad, ode dne,
kdy žadatel odešle podle článku IV odst. 2 opisy své žádosti podané státnímu orgánu,
který je příslušný k udělení licence.
b) Dojde-li během uvedeného období šesti nebo
devíti měsíců k uveřejnění překladu do jazyka, jehož se týká podaná žádost, nositelem
práva na překlad nebo s jeho svolením, nelze licenci podle tohoto článku udělit.
(5) Licenci podle tohoto článku lze udělit pouze pro účely vyučování nebo
výzkumu.
(6) Byl-li uveřejněn překlad díla nositelem práva na překlad nebo s jeho
svolením za cenu srovnatelnou s tou, jež je v tomto státě za obdobná díla obvyklá,
každá licence udělená podle tohoto článku zanikne, jde-li o překlad do téhož jazyka
a v podstatě s týmž obsahem jako je překlad uveřejněný na základě licence. Všechny
exempláře vyrobené před zánikem licence lze však nadále rozšiřovat až do jejich rozebrání.
(7) Pro díla, která obsahují převážně ilustrace, lze udělit licenci na pořízení
a uveřejnění překladu textu a na rozmnožení a uveřejnění ilustrací jen jsou-li zároveň
splněny podmínky článku III.
(8) Licenci podle tohoto článku nelze udělit, jestliže autor stáhl všechny
exempláře svého díla z oběhu.
(9)
a) Licenci na pořízení překladu díla, jež bylo uveřejněno tiskem nebo
jinou obdobnou formou rozmnožování, lze též udělit rozhlasové či televizní organizaci
se sídlem ve státě uvedeném v odstavci 1 na základě žádosti, kterou tato organizace
podala u příslušného orgánu tohoto státu, za předpokladu, že jsou splněny všechny
tyto podmínky:
(i) překlad je pořízen z exempláře zhotoveného a nabytého v souladu
s právním řádem uvedeného státu;
(ii) překladu smí být použito pouze ve vysíláních
určených k vyučování nebo k šíření informací vědecké nebo technické povahy pro odborníky
určitého oboru;
(iii) překladu smí být použito výlučně pro účely uvedené v bodě (ii)
ve vysíláních oprávněně uskutečněných a určených příjemcům na území uvedeného státu,
včetně vysílání uskutečněných prostřednictvím zvukových nebo obrazových záznamů,
jež byly pořízeny oprávněně a výlučně pro taková vysílání;
(iv) užití překladu nesmějí
sloužit účelům výdělečným.
b) Zvukové nebo obrazové záznamy překladu, který byl pořízen
rozhlasovou či televizní organizací na základě licence udělené podle tohoto odstavce,
může užít se souhlasem takové organizace pro účely a za podmínek, jež jsou uvedeny
v pododstavci a), též jakákoliv jiná rozhlasová či televizní organizace mající sídlo
ve státě, jehož příslušný státní orgán udělil uvedenou licenci.
c) Při splnění všech
kritérií a podmínek uvedených v pododstavci a) lze též udělit rozhlasové či televizní
organizaci licenci na překlad jakéhokoliv textu, který je součástí audiovizuálního
záznamu, pokud takový záznam sám byl pořízen a uveřejněn výlučně pro účely vyučování.
d) Na udílení a výkon každé licence, jež se uděluje podle tohoto odstavce, vztahují
se, s výjimkou ustanovení pododstavců a) až c), ustanovení všech předchozích odstavců.
Čl.III
(1) Každý stát, který prohlásil, že uplatňuje možnost podle tohoto článku,
je oprávněn nahradit výlučné právo na rozmnožování podle článku 9 systémem nevýlučných
a nepřevoditelných licencí, udělovaných příslušným státním orgánem za dále uvedených
podmínek a v souladu s článkem IV.
(2)
a) Pokud u díla, na něž se vztahuje tento článek podle odstavce 7, po
uplynutí (
i) období vymezeného v odstavci 3 a počítaného ode dne prvního uveřejnění
určitého vydání díla, nebo
(ii) jakéhokoliv delšího období stanoveného vnitřním zákonodárstvím
státu, který je uveden v odstavci 1, a počítaného od téhož data
nebyly nositelem práva
na rozmnožování nebo s jeho svolením v tomto státě uvedeny do prodeje exempláře tohoto
vydání za cenu srovnatelnou s tou, jaká je v tomto státě pro obdobná díla obvyklá,
k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo potřeb vyučování, může kterýkoliv občan
tohoto státu obdržet licenci na rozmnožení a uveřejnění takového vydání za takovou
nebo nižší cenu k uspokojení potřeb vyučování.
b) Licenci na rozmnožení a uveřejnění
vydání, které bylo dáno do oběhu podle pododstavce a), lze také udělit za podmínek
stanovených v tomto článku v případě, že po uplynutí příslušného období nejsou po
dobu šesti měsíců oprávněně pořízené exempláře takového vydání v dotyčném státě v
prodeji za cenu srovnatelnou s tou, jaká je v tomto státě pro obdobná díla obvyklá,
k uspokojení potřeb širší veřejnosti nebo potřeb vyučování.
(3) Období uvedené v odstavci 2a) bod (i) trvá pět let. Avšak
(i) pro díla
z oboru exaktních a přírodních věd a techniky činí tři roky,
(ii) pro díla, která
náleží do oblasti fantazie, jako romány, díla básnická, dramatická a hudební, a pro
knihy umělecké činí sedm let.
(4)
a) Licenci, kterou lze obdržet po uplynutí období tří let, nelze podle
tohoto článku udělit, pokud neuplyne období šesti měsíců
(i) ode dne, kdy žadatel
splní podmínky uvedené v článku IV odst. 1, nebo
(ii) není-li známa totožnost nebo
adresa nositele práva na rozmnožování, ode dne, kdy žadatel odešle podle článku IV
odst. 2 opisy své žádosti podané státnímu orgánu, který je příslušný k udělení licence.
b)
V ostatních případech, pokud se na ně vztahuje ustanovení článku IV odst. 2, nelze
licenci udělit, dokud neuplyne lhůta tří měsíců od odeslání opisů žádosti.
c) Dojde-li
během období šesti nebo tří měsíců uvedeného v pododstavcích a) a b) k uvedení do
prodeje podle odstavce 2a), nelze licenci podle tohoto článku udělit.
d) Licenci
nelze udělit, jestliže autor stáhl z oběhu všechny exempláře vydání, pro jehož rozmnožení
a uveřejnění bylo o licenci požádáno.
(5) Licenci na rozmnožení a uveřejnění překladu díla podle tohoto článku
nelze udělit v těchto případech:
(i) nebyl-li překlad, o který jde, uveřejněn nositelem
práva na překlad nebo s jeho svolením, nebo
(ii) nejde-li o překlad do jazyka, který
se obecně užívá ve státě, kde se o licenci žádá.
(6) Jsou-li exempláře určitého vydání díla dány nositelem práva na rozmnožování
nebo s jeho svolením do prodeje ve státě, uvedeném v odstavci 1 za cenu srovnatelnou
s tou, jaká je v tomto státě pro obdobná díla obvyklá, k uspokojení potřeb širší
veřejnosti nebo potřeb vyučování, každá licence udělená podle tohoto článku zanikne,
jde-li o vydání v témže jazyku a v podstatě s týmž obsahem jako je vydání, které
bylo uveřejněno na základě uvedené licence. Všechny exempláře vyrobené před zánikem
licence lze však nadále rozšiřovat až do jejich rozebrání.
(7)
a) Díly, na které se vztahuje tento článek, se rozumějí, s výjimkou podle
pododstavce b), jen díla uveřejněná tiskem nebo jinou obdobnou formou rozmnožování.
b) Tento článek se vztahuje také na audiovizuální rozmnožování oprávněně pořízených
audiovizuálních záznamů, pokud tvoří nebo obsahují chráněná díla, jakož i na překlad
textu, který je doprovází, do jazyka obecně užívaného ve státě, kde se o licenci
žádá, vždy však pod podmínkou, že takovéto audiovizuální záznamy byly pořízeny a
uveřejněny výlučně k užití pro potřeby vyučování.
Čl.IV
(1) Licenci podle článku II nebo článku III lze udělit jen pokud žadatel
prokáže, v souladu s platnými předpisy příslušného státu, podle okolností případu,
buď že požádal nositele práva o svolení pořídit a vydat překlad nebo rozmnožit a
uveřejnit vydání a že nemohl obdržet jeho svolení, anebo že se mu ani po náležitém
úsilí nepodařilo jej vypátrat. Zároveň s podáním této žádosti nositeli práva musí
žadatel o tom podat zprávu každému národnímu nebo mezinárodnímu informačnímu středisku
uvedenému v odstavci 2.
(2) Nemohl-li žadatel nositele autorského práva vypátrat, zašle doporučeně
leteckou poštou opisy své žádosti, kterou předložil státnímu orgánu příslušnému k
udělení licence, nakladateli, jehož jméno je uvedeno na díle, a každému národnímu
nebo mezinárodnímu informačnímu středisku uvedenému v oznámení uloženém k tomu účelu
u generálního ředitele vládou státu, o němž lze mít za to, že v něm má nakladatel
těžiště své činnosti.
(3) Jméno autora musí být vyznačeno na všech exemplářích překladu nebo rozmnoženin
uveřejněných na podkladě licence udělené podle článku II nebo článku III. Název díla
musí být uveden na všech takových exemplářích. U překladu musí být v každém případě
uveden na všech jeho exemplářích původní název díla.
(4)
a) Licence udělená podle článku II nebo článku III se nevztahuje na
vývoz exemplářů a platí na území státu, kde se o ni požádalo, jen pro uveřejnění,
podle okolností případu, buď překladu nebo rozmnoženin.
b) Pojem vývoz zahrnuje pro
účely pododstavce a) zasílání exemplářů z kteréhokoliv území do státu, který ve vztahu
k tomuto území učinil prohlášení podle článku I odst. 5.
c) Jestliže státní nebo jiný
veřejný orgán státu, který udělil podle článku II licenci na překlad do jiného jazyka
než angličtiny, francouzštiny nebo španělštiny, zašle exempláře překladu uveřejněného
na základě takové licence do jiného státu, nepovažuje se takováto zásilka pro účely
pododstavce a) za vývoz, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
(i) příjemci jsou
jednotliví občané státu, jehož příslušný státní orgán udělil licenci, anebo organizace,
které takové jednotlivce sdružují;
(ii) exempláře jsou určeny k užití pouze pro účely
vyučování nebo výzkumu;
(iii) zasílání exemplářů a jejich další rozšiřování příjemcům
nemá povahu výdělečnou; a
(iv) stát, do kterého se exempláře zasílají, sjednal se
státem, jehož příslušný státní orgán udělil licenci, dohodu, v níž dovolil příjem
nebo rozšiřování nebo obě tyto činnosti, a vláda státu, v němž byla licence udělena,
oznámila tuto dohodu generálnímu řediteli.
(5) Všechny exempláře uveřejněné na podkladě licence udělené podle článku
II nebo článku III musí obsahovat poznámku v příslušném jazyku vyjadřující, že exempláře
lze rozšiřovat pouze ve státě nebo na území, na které se uvedená licence vztahuje.
(6)
a) Na vnitrostátní úrovni musí být učiněna příslušná opatření,
(i) aby
licence vyhradila pro nositele práva, podle okolností případu, buď na překlad nebo
na rozmnožování, přiměřenou odměnu, která odpovídá úrovni odměn obvykle poskytovaných
v dotčených dvou státech na základě licencí mezi stranami volně sjednaných a
(ii)
aby se zajistilo zaplacení a transfer odměny; pokud existují vnitrostátní devizové
předpisy, vynaloží příslušný státní orgán veškeré úsilí s použitím mezinárodních
zařízení, aby zajistil transfer odměny na mezinárodně směnitelnou měnu nebo na její
ekvivalent.
b) Vnitrostátním zákonodárstvím budou učiněna náležitá opatření, aby se
zajistil, podle okolností případu, buď jazykově bezvadný překlad díla nebo přesné
rozmnožení vydání, o které jde.
Čl.V
(1)
a) Každý stát, který je oprávněn učinit prohlášení, že uplatňuje možnost
podle článku II, může místo toho v době ratifikace tohoto aktu nebo přístupu k němu,
(i) je-li státem, na který se vztahuje článek 30 odst. 2a) učinit prohlášení podle
tohoto ustanovení ohledně práva na překlad;
(ii) je-li státem, na který se článek
30 odst. 2a) nevztahuje, učinit prohlášení podle článku 30 odst. 2b) věty první,
a to i tehdy, není-li státem, který není členem Unie.
b) U státu, který přestal být
považován za rozvojovou zemi podle článku I odst. 1, zůstává prohlášení učiněné podle
tohoto odstavce v platnosti až do dne, kdy skončí lhůta podle článku I odst. 3.
c)
Žádný stát, který učinil prohlášení podle tohoto odstavce, nemůže již dodatečně uplatnit
možnost podle článku II, a to ani kdyby uvedené prohlášení vzal zpět.
(2) Žádný stát, který uplatnil možnost podle článku II, nemůže dodatečně,
s výjimkou uvedenou v odstavci 3, učinit prohlášení podle odstavce 1.
(3) Stát, který přestal být podle článku I odst. 1 považován za rozvojovou
zemi, může učinit nejpozději dva roky před uplynutím lhůty podle článku I odst. 3
prohlášení podle článku 30 odst. 2b) věty první, a to bez ohledu na skutečnost, že
není státem, který není členem Unie. Takové prohlášení nabývá účinnosti dnem, kdy
skončí lhůta podle článku I odst. 3.
Čl.VI
(1) Každý stát Unie může prohlásit od data tohoto aktu a do té doby, než
bude vázán články 1 až 21 a touto přílohou,
(i) jde-li o stát, který by byl oprávněn,
kdyby byl vázán články 1 až 21 a touto přílohou, využívat možností podle článku I
odst. 1, že bude ustanovení článku II nebo článku III, anebo obou uplatňovat na díla,
jejichž státem původu je stát, který podle následujícího bodu (ii) přijímá používání
těchto článků na taková díla, nebo který je vázán články 1 až 21 a touto přílohou;
takové prohlášení se může odvolávat na článek V místo článku II;
(ii) že připouští
používání této přílohy na díla, u nichž je státem původu, státy, které učinily prohlášení
podle předchozího bodu (i) nebo oznámení podle článku I.
(2) Každé prohlášení podle odstavce 1 musí být učiněno písemně a ukládá
se u generálního ředitele. Prohlášení nabývá účinnosti dnem jeho uložení.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, tento akt podepsali.
Dáno v Paříži dne 24. července 1971.
1) Srovnej vyhlášku č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního
vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967
2) Rozhodnutím Shromáždění na jeho 10. řádném zasedání dne 28.září 1979 bylo
nahrazeno slovo "tříletý" výrazem "dvouletý" s tím, že první dvouletý plán a rozpočet
bude zahrnovat léta 1980 a 1981. Nevstoupí-li však tato změna v platnost podle článku
26 nejpozději do řádného zasedání Shromáždění v roce 1985, bude tato otázka na tomto
zasedání předmětem nového projednání.
3) Rozhodnutím Shromáždění na jeho 10. řádném zasedání dne 28.září 1979 bylo
celé ustanovení bodu (iii) vypuštěno s podmínkou uvedenou v poznámce č. 2.