17/1985 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch každého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo územních korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky a daní z přírůstku hodnoty.

4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu, které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podniká, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.

5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních podniků a práva pro která platí předpisy občanského práva vztahující se na pozemky. Za nemovitý majetek se považuje kromě toho právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jeho je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve státě, ve kterém je domovský přístav této lodi, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, ve kterém má provozovatel lodi bydliště či sídlo.

3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.

1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nemůže přesáhnout 15 % hrubé částky dividend, jestliže osoba, která dividendy pobírá, je jejich skutečným příjemcem. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsoby aplikace tohoto omezení.

3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, a příjmy z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních předpisů státu, ve kterém má sídlo společnost, která dividendy vyplácí, postaveny daňově na roveň příjmům z akcií.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou být dividendy zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.

5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestliže je tato osoba jejich skutečným příjemcem.

2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z veřejných půjček, obligací, opatřených i neopatřených zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku, a z pohledávek všeho druhu, jakož i všechny jiné výnosy postavené na roveň příjmům z půjček daňovými právními předpisy státu, ve kterém je zdroj těchto příjmů.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou být úroky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.

4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je jejich skutečným příjemcem.

2. Nehledě na ustanovení odstavce 1, mohou být licenční poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé částky licenčních poplatků, jestliže osoba, která licenční poplatky pobírá, je jejich skutečným příjemcem.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, která dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být licenční poplatky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahu existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která jí přesahuje může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavec 2, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je tento majetek umístěn.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

3. Zisky ze zcizení majetku, který není uveden v odstavcích 1 a 2, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.

1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z nezávislého povolání nebo jiné nezávislé činnosti, mohou být zdaněny jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.

2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom státě pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

Tantiémy, náhrady za účast ve správních orgánech a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.

2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává umělec nebo sportovec v této vlastnosti, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 odstavec 1 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na ustanovení předchozích odstavců 1 a 2 tohoto článku osvobozují od zdanění ve státě, ve kterém se tyto činnosti vykonávají, jestliže se tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními státy.

Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, mohou být s výhradou ustanovení článku 19 odstavec 2 zdaněny pouze v tomto státě.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo územní korporací tohoto státu.

Profesoři nebo učitelé, kteří se dočasně zdržují v jednom smluvním státě po dobu nepřesahující dva roky, aby tam vyučovali nebo prováděli výzkum na univerzitě, koleji, škole nebo a jiném vyučovacím ústavu, jehož cílem není dosažení zisku, a kteří mají nebo bezprostředně před tímto pobytem měli bydliště v druhém smluvním státě, se osvobodí v prvně zmíněném smluvním státě od daně z odměn za toto vyučování nebo výzkum.

Platy, které student nebo praktikant, který má nebo měl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu bydliště v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze proto, aby tam pokračoval ve studiu nebo ve vzdělávání, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo vzdělání, nepodléhají zdanění v tomto státě s podmínkou, že pocházejí ze zdrojů mimo tento stát.

1. Příjmy osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě, o nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny jen v tomto státě bez ohledu na to, odkud plynou.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže příjemce takových příjmů mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo majetkové hodnoty, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V tomto případě se tyto příjmy mohou zdanit v tomto druhém státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.

1. V případě Itálie:

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhé státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nemají bydliště či sídlo ani v jednom ani v obou smluvních státech.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniku tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavec 4 a článku 12 odstavec 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě mající bydliště či sídlo v prvně zmíněném státě.

4. Podniky jednoho státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou mající bydliště či sídlo v druhém státě nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, který jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku 2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.

1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo, nebo pokud její případ spadá pod ustanovení článku 24 odstavec 1, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen během dvou roků po té, kdy bylo poprvé oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při aplikaci této smlouvy.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

1. Příslušní úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou, jakož i pro zabránění daňovému úniku a daňovým podvodům. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva, řízením nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve věci těchto daní. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou brát tyto informace v úvahu při veřejných soudních řízeních nebo ve svých rozhodnutích.

Ustanovení této smlouvy se nedotýká daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

1. Daně vybrané v jednom státě srážkou u zdroje budou vráceny na žádost zájemce nebo státu, ve kterém má tento zájemce bydliště či sídlo, jestliže právo vybrat tyto daně je omezeno ustanovením této smlouvy.

2. Žádosti o vrácení je nutno předložit ve lhůtách stanovených právními předpisy státu, který je povinen daň vrátit, a musí být provázeny úředním osvědčením státu, ve kterém má poplatník bydliště či sídlo, že podmínky pro nárok na osvobození od daně nebo snížení daně, stanovené ve smlouvě, jsou splněny.

3. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou v souladu s ustanoveními článku 25 této smlouvy způsoby aplikace tohoto článku. Mohou také dohodou stanovit jiný postup pro uplatňování nároků na snížení daní, upravené touto smlouvou.

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Římě v době co nejkratší.

3. Ustanovení smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku v oboru námořní a letecké dopravy, podepsané v Praze 28. srpna 1973, se přestanou aplikovat, jakmile se započne aplikovat tato smlouva.

1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku počínaje pátým rokem po roce, ve kterém smlouva nabyla platnosti.