180/1994 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu
1993 byla v Bukurešti podepsána Smlouva mezi vládou České
republiky a vládou Rumunska o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě článku 29 odst. 2 dnem
10. srpna 1994 a tímto dnem podle ustanovení odstavce 3 téhož
článku se ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou
a Rumunskem přestaly uplatňovat tyto mnohostranné smlouvy:
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických
osob, podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č.
30/1979 Sb.,
a
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických
osob, podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č.
49/1979 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Rumunska o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku
Vláda České republiky a vláda Rumunska
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů, místních úřadů nebo územně správních jednotek,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z kapitálu se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Rumunsku:
(i) daň z příjmů fyzických osob (impozitul pe veniturile
realizate de persoanale fizice);
(ii) daň ze zisku právnických osob (impozitul pe profiturile
realizate de persoanale juridice);
(iii) daň z platů, mezd a jiných podobných odměn (impozitul pe
salarii si alte remuneratii similare);
(iv) daň z dividend (impozitul pe dividende);
(v) daň z příjmů ze zemědělských činností (impozitul pe
veniturile realizate din activitati agricole);
(dále nazývané "rumunská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy
vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států
si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech v přiměřené době po provedení
takových změn.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Rumunsko" znamená Rumunsko, a je-li použit v zeměpisném
významu, označuje území Rumunska včetně jeho výsostných vod
a rovněž výlučné ekonomické zóny, nad nimiž jsou vykonávána
svrchovaná práva nebo jurisdikce v souladu s jeho vnitrostátním
právem a s mezinárodním právem, pokud jde o průzkum a využívání
přírodních, biologických a nerostných zdrojů nacházejících se
v mořské vodě, na mořském dně a v podloží těchto vod;
b) výraz "Česká republika" znamená území, na kterém platí daňové
zákony České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Českou republiku nebo Rumunsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem České
republiky nebo Rumunska;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí, člunem, letadlem, železničním nebo
silničním vozidlem, která je provozována podnikem, jehož místo
skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud
taková doprava není uskutečňována jen mezi místy v druhém
smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v případě Rumunska, ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění
v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto
státě nebo majetku v tomto státě umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje; a
g) plantáž, farmu, sad nebo vinici.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montážní nebo instalační projekt nebo
dozor s nimi spojený, avšak pouze trvá-li takové staveniště,
projekt nebo dozor déle než devět měsíců;
b) poskytování služeb, včetně konzultačních a manažerských služeb,
poskytovaných podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků zaměstnaných podnikem pro
takové účely, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru
trvají u stejného nebo souvisejícího projektu na území druhého
smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu
devět měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) prodej zboží patřícího podniku vystaveného v rámci
příležitostného, dočasného veletrhu nebo výstavy, který se
uskuteční po jejich skončení;
g) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až
f), pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající
z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3, osoba
- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec
6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici
a obvykle používá plnou moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy
jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány
prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé
provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné
činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky,
právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny, letadla,
železniční a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek
a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde. Toto ustanovení se použije
s výhradou omezení podle vnitrostátních právních předpisů.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení
odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů, letadel, železničních nebo
silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení
podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na
palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě,
ve kterém se nachází domovský přístav této lodi nebo člunu, nebo
není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je
provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých
obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek,
které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou
jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny
jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny
nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto
státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého
smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto
zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně
zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové,
jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, může druhý stát
vhodně upravit částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě.
Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná
ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady
smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10
procent hrubé částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv s podílem na zisku, s výjimkou
pohledávek, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle
daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu,
ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
uložená nepřesáhne 7 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, mající zdroj
v jednom smluvním státě, budou osvobozeny od daní v tomto státě,
jestliže je pobírá a skutečně vlastní vláda druhého smluvního
státu, místní úřad nebo územně správní jednotka tohoto státu nebo
jakákoliv agentura nebo banka nebo orgán této vlády nebo jestliže
pohledávky rezidenta druhého smluvního státu jsou zaručeny,
zajištěny nebo přímo nebo nepřímo financovány finanční institucí
zcela vlastněnou vládou druhého smluvního státu, za předpokladu,
že půjčka, která je zdrojem takových úroků, není na komerční bázi.
4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne právo účasti
na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů
a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených
s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za
pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký
případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar,
místní úřad, územně správní jednotka nebo rezident tohoto státu.
Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu
nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen
úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž
je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě,
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10
procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo
nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, satelitního nebo
kabelového přenosu za účelem vysílání pro veřejnost
prostřednictvím jakékoliv formy elektronických médií; nebo
jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo
na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní
útvar, místní úřad, územně správní jednotka nebo rezident tohoto
státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není
rezidentem ve smluvním státě, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla
povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční
poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na
užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného
v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, železničních nebo
silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo
movitého majetku, který slouží provozu takových dopravních
prostředků, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je
umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden
v odstavcích 1, 2 a 3 podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně
k dispozici stálou základnu v druhém smluvním státě pro účely
provozování svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu,
příjmy mohou být zdaněny ve druhém smluvním státě, ale pouze
v takovém rozsahu, který lze přičíst této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže jsou splněny všechny následující
podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny, pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi,
člunu, letadla, v železničním nebo silničním vozidle v mezinárodní
dopravě, zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo
skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec, nebo hudebník nebo jako sportovec,
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků
7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo
sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy uvedené v tomto článku budou, bez ohledu na ustanovení
odstavců 1 a 2, osvobozeny od daní ve smluvním státě, ve kterém
umělec nebo sportovec vykonává činnost, za podmínky, že tato
činnost je z podstatné části hrazena z veřejných fondů tohoto
státu nebo druhého státu, nebo že činnost je vykonávána na základě
kulturní dohody mezi vládami smluvních států.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou
ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem, místním úřadem nebo územně
správní jednotkou tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu, správnímu útvaru, místnímu úřadu
nebo územně správní jednotce tohoto státu, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil
některý smluvní stát, nižší správní útvar, místní úřad
nebo územně správní jednotka tohoto státu, fyzické osobě
za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru,
místnímu úřadu nebo územně správní jednotce tohoto státu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem, nižším správním
útvarem, místním úřadem nebo územně správní jednotkou tohoto
státu.
Čl.20
Studenti a učni
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na
úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě po období nepřesahující šest let, za předpokladu, že
takovéto platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
2. Jakákoliv odměna, kterou student nebo učeň dostává během
svého pobytu v tomto druhém smluvním státě, bude osvobozena od
daní v tomto druhém státě, za předpokladu, že taková odměna,
pobíraná v souvislosti s činnostmi prováděnými v tomto druhém
státě, které jsou ve spojitosti s jeho studiem, výzkumem nebo
výcvikem a jsou nezbytné k jeho výživě, nepřevyšuje v měně tohoto
druhého smluvního státu ekvivalent dvou tisíc pěti set amerických
dolarů (USD 2500) v kalendářním roce.
Čl.21
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za účelem
výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole nebo
jiném úředně uznávaném vzdělávacím nebo výzkumném ústavu v tomto
smluvním státě, a která je nebo bezprostředně před návštěvou byla
rezidentem druhého smluvního státu, bude v prvně zmíněném státě
osvobozena od daní z odměn za takovou výuku nebo výzkum po období
nepřesahující dva roky od data první návštěvy za tímto účelem.
2. Ustanovení odstavce 1 se neuplatní na příjmy z výzkumu, pokud
je takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný zájem, nýbrž v prvé
řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať
mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících
článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro
které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou
provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ
jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny, letadly nebo železničními
a silničními vozidly, které jsou používány v mezinárodní dopravě,
a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto dopravních
prostředků, podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je
umístěno skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Rumunska bude dvojí zdanění vyloučeno
následovně:
Daně placené rumunskými rezidenty z příjmů nebo majetku, které
v souladu s ustanoveními této smlouvy podléhají zdanění v České
republice, budou odečteny od rumunské daně splatné podle
rumunských daňových zákonů. Částka, o kterou se daň sníží, však
nepřesáhne takovou část daně z příjmů nebo z majetku vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek,
které mohou být zdaněny v České republice.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou
být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny
v Rumunsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené v Rumunsku. Částka,
o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy,
které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Rumunsku.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na
rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na
ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou
rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinnosti k rodině, které přiznává svým
vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 7,
článku 11 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě,
která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek,
jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně
zmíněném státě. Dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou podobně pro účely
stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za
stejných podmínek, jako by byly závazkem vůči rezidentu prvně
zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku
2 vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem, nebo jestliže případ spadá pod článek 25 odst. 1,
úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí
být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede
ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem
zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
relevantní pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo
vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací
není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem
budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace
obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny
pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje
tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo
rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních
rozhodnutích. Obdržené informace budou udržovány v tajnosti na
požádání smluvního státu, který informace poskytl.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by byla v rozporu s právními
předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního
státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny
ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.
2. Tato smlouva vstoupí v platnost 30 dní po datu pozdějšího
oznámení ve smyslu odstavce 1 a její ustanovení se budou
uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky příjmů
vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vzájemných vztazích
mezi Českou republikou a Rumunskem přestane uplatňovat
Mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku
fyzických osob, podepsaná v Miškovci 27. května 1977
a Mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku
právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19. května 1978.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od
data vstupu v platnost této smlouvy. V takovém případě se Smlouva
přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky příjmů
vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bukurešti dne 8. listopadu 1993
v českém, rumunském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou
autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude
rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
V. Klaus v. r.
předseda vlády
Za vládu Rumunska:
N. Vacaroiu v. r.
předseda vlády