124/1995 Sb. o sjednání Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu

Schválený:
124/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. dubna 1992 byla v Soulu podepsána Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Výměnou nót Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 18. března 1994 a Velvyslanectví Korejské republiky v Praze ze dne 11. dubna 1994 bylo dohodnuto, že Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu ze dne 27. dubna 1992 bude považována za uzavřenou mezi Českou republikou a Korejskou republikou.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 3. března 1995.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dnem 3. března 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky a vláda Korejské republiky
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem některého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně ukládané z celkového příjmu nebo z jednotlivých částí příjmu, včetně daní ze zisků pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou
a) v případě Československa:
(i) daně ze zisku;
(ii) daň ze mzdy;
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(iv) daň zemědělská;
(v) daň z příjmů obyvatelstva; a
(vi) daň domovní; (dále nazývané "československá daň");
b) v případě Koreji:
(i) daň z příjmu;
(ii) daň společností; a
(iii) daň obyvatelstva; (dále nazývané "korejská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku;
b) výraz "Korea" označuje území Korejské republiky včetně jakékoli oblasti přilehlé k výsostným vodám Korejské republiky, která v souladu s mezinárodním právem byla nebo v budoucnu bude podle zákonů Korejské republiky označena jako území, na němž mohou být vykonávána výsostná práva Korejské republiky, týkající se mořského dna a podloží a jejich přírodních zdrojů;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Československo nebo Koreu;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení, zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí, člunem nebo letadlem, která je provozována podnikem smluvního státu, pokud loď, člun nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa, ministra financí České a Slovenské Federativní Republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Koreje, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního úřadu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Avšak tento výraz nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno takto:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení. V případě pochybností vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo stavba nebo montáž se považují za stálou provozovnu, pouze trvají-li déle než devět měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e) tohoto odstavce, pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), nečiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2 tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (nikoli však osobní společnost, která nemá právní subjektivitu), která vlastní přímo nejméně 25 % kapitálu společnosti vyplácející dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv -- s výjimkou pohledávek -- s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého smluvního státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2:
a) úroky, jejichž zdroj je v jednom smluvním státě a které pobírá vláda druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého státu nebo jakákoli jiná vládní finanční instituce nebo jakýkoli rezident tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky zaručené nebo nepřímo financované vládou tohoto druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého smluvního státu nebo jiná vládní finanční instituce, budou osvobozeny od daně v dříve zmíněném smluvním státě;
b) úroky placené v souvislosti s prodejem na úvěr průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo placené v souvislosti s prodejem na úvěr jakéhokoliv zboží jedním podnikem druhému podniku budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je skutečný vlastník rezidentem.
4. Pro účely odstavce 3, termíny "centrální banka" a "vládní finanční instituce" znamenají:
a) v případě Koreje:
(i) Banku Koreje;
(ii) Korejskou vývozní a dovozní banku;
(iii) Korejskou rozvojovou banku;
(iv) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda Korejské republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států;
b) v případě Československa:
(i) Státní banku československou;
(ii) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda České a Slovenské Federativní Republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak licenční poplatky uvedené v odstavci 3 písm. a), mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky z licenčních poplatků. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3 písm. b) budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž je jejich zdroj.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití:
a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku, zmíněného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí a letadel provozovaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí a letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, jehož je podnik rezidentem.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné činnosti nezávislého charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě, pokud příjemce nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže budou splněny všechny následující podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, které nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu podléhají zdanění v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jakožto na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy, které pobírají umělci nebo sportovci, kteří jsou rezidenti jednoho smluvního státu, z činností vykonávaných ve druhém smluvním státě na základě speciálního programu kulturní výměny dohodnutého mezi vládami obou smluvních států, budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu smluvního státu budou s výhradou ustanovení odstavce 1 článku 19 této smlouvy zdaněny pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se rovněž použijí na odměny nebo penze placené, v případě Koreje, Bankou Koreje a Korejskou společností pro podporu obchodu a v případě Československa, Československou státní bankou a Československým obchodním centrem.
Čl.20
Studenti
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takové platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
2. Studující na univerzitě nebo na jiné vysokoškolské instituci v jednom smluvním státě nebo učeň, který se zdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období nepřesahující 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období a který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem rezidentem prvně zmíněného státu, nebude v tomto druhém státě zdaněn z odměn za služby poskytované v tomto druhém státě za předpokladu, že tyto služby jsou spojeny s jeho studiem nebo výcvikem a tato odměna vytváří výdělek nezbytný pro jeho výživu.
Čl.21
Profesoři a výzkumní pracovníci
Fyzická osoba, která je nebo byla rezidentem jednoho smluvního státu bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu a která navštíví tento druhý smluvní stát na pozvání univerzity, vysoké školy, výzkumného ústavu nebo jiné podobné instituce, uznávané vládou v tomto druhém smluvním státě, na období nepřesahující dva roky výhradně za účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího v takové instituci, bude osvobozena od zdanění v tomto druhém smluvním státě z odměn za takovou výuku nebo výzkum.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, budou zdaňovány pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku jak je definován v odstavci 2 článku 6, pokud příjemce takového příjmu, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik tomuto příjmu, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Zamezení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Koreje bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
V souladu s ustanoveními korejských daňových předpisů, které upravují zápočet daně zaplacené v jiné zemi než Koreji na daň v Koreji (kterých se nedotknou dále uvedené zásady), bude československá daň (s výjimkou v případě dividend daně zaplacené ze zisků, z nichž se vyplácí dividendy) placená na základě čs. právních předpisů a v souladu s touto smlouvou, ať přímo nebo srážkou z příjmů ze zdrojů v Československu započtena na daň Koreje, která má být zaplacena z těchto příjmů. Zápočet však nepřesáhne tu poměrnou část korejské daně, kterou jsou příjmy ze zdrojů v Československu zatíženy vzhledem k celkovému příjmu podléhajícímu korejské dani.
2. V případě rezidenta Československa bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
Československo může při ukládání daní rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny v Koreji, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Koreji. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Koreji.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 se bude mít za to, že daň zaplacená z dividend, úroků a licenčních poplatků v jednom smluvním státě, zahrnuje daň, která by jinak byla zaplacena v tomto státě v souladu s ustanoveními této smlouvy, avšak byla snížena nebo příjem byl osvobozen v tomto státě podle jeho daňového programu na podporu ekonomického rozvoje.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Nehledě na ustanovení článku 1 se toto ustanovení vztahuje i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 8 a článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se, bez ohledu na ustanovení článku 2, vztahují na daně všeho druhu a názvu.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud jeho případ spadá pod odstavec 1 článku 24, toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolukonzultovat zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají příslušným orgánům některého smluvního státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.
2. Smlouva se bude uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje na částky vyplácené nebo poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem, kdy Smlouva nabude platnosti;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý ze smluvních států může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou v den nebo přede dnem 30. června každého kalendářního roku od pátého roku následujícího po roce, v němž byly vyměněny ratifikační listiny, a v tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Soulu dne 27. dubna roku tisícího devítistého devadesátého druhého v českém, korejském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.
Za Českou a Slovenskou Federativní Republiku:
Vladimír Dlouhý v. r.
ministr hospodářství
Za Korejskou republiku:
Lee Sang Ock v. r.
ministr zahraničních věcí