229/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. února 1994
byla v Bangkoku podepsána Smlouva mezi vládou České republiky
a královskou vládou Thajského království o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Praze dne 14. srpna 1995.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost
dnem 14. srpna 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a královskou vládou Thajského
království o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a královská vláda Thajského království,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem
smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních
orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané
z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze
zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu platů
a mezd placených podnikem a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě České republiky:
-- daň z příjmů fyzických osob; a
-- daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň");
b) v případě Thajska:
-- daň z příjmu; a
-- daň z příjmu z pohonných hmot;
(dále nazývané "thajská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy
vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států
si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Česká republika" znamená území České republiky, které
podle českých zákonů a v souladu s mezinárodním právem spadá
pod zákonodárství České republiky;
b) výraz "Thajsko" znamená Thajské království a zahrnuje
jakoukoliv oblast sousedící s výsostnými vodami Thajského
království, která podle thajských zákonů a v souladu
s mezinárodním právem spadá pod zákonodárství Thajského
království;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Thajsko nebo Českou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob a rovněž jakýkoli subjekt považovaný za
daňový subjekt podle platného daňového zákona každého smluvního
státu;
e) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele
práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podle situace podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "daň" označuje podle případu českou daň nebo thajskou
daň;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení nebo
jakýkoli subjekt zřízený podle práva platného v některém
smluvním státě;
i) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována
podnikem smluvního státu, pokud taková doprava není
uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě; a
j) výraz "příslušný úřad" označuje v případě České republiky
ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce a v případě
Thajska ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" znamená každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa registrace, místa vedení nebo jakéhokoliv jiného
podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je
v tomto státě podrobena zdanění pouze z důvodu příjmů ze zdrojů
v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý být v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, upraví příslušné
úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje;
g) farmu nebo plantáž;
h) sklad patřící osobě poskytující skladovací zařízení pro jiné;
i) staveniště nebo stavbu, montážní nebo instalační projekt nebo
dohlížecí činnosti s tím spojené, trvá- -li takové staveniště,
projekt nebo činnosti po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu šest měsíců;
j) poskytování služeb, včetně konzultačních, rezidentem jednoho
smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných
pracovníků, pokud činnosti takového charakteru trvají na území
druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
3. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
b
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) -- e),
pokud celková činnost trvalého zařízení pro podnikání,
vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný
charakter.
4. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba --
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 --
jedná ve smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu,
má se za to, že podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném
smluvním státě, pokud tato osoba:
a) má k dispozici a obvykle používá v prvně zmíněném státě plnou
moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud
činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik;
b) nemá takovou plnou moc, avšak obvykle udržuje v prvně zmíněném
státě zásobu zboží patřící podniku, ze které pravidelně
realizuje objednávky nebo provádí dodávky jménem podniku; nebo
c) nemá takovou plnou moc, avšak obvykle zajišťuje objednávky
v prvně zmíněném státě výhradně nebo téměř výhradně pro podnik
nebo pro podnik a jiné podniky, které jsou tímto podnikem
kontrolovány nebo v něm mají rozhodující podíl.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém
státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby
jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud je činnost
takovéhoto zástupce provozována výhradně nebo téměř výhradně
jménem tohoto podniku nebo jménem tohoto podniku a jiných podniků,
které jsou tímto podnikem kontrolovány nebo v něm mají rozhodující
podíl, nemá se za to, že jde o nezávislého zástupce ve smyslu
tohoto odstavce.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává
svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této
společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
nemovitosti, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být příjmy nebo zisky podniku zdaněny v tomto
druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně příjmy nebo zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna či jinde. Nepovolí se však odečíst částky,
které byly zaplaceny (jinak než jako náhrada skutečných výloh)
stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři
ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů
za využívání patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za
zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení, nebo, pokud nejde
o bankovní podnik, ve formě úroků z peněz zapůjčených stálé
provozovně. Podobně při stanovení zisků stálé provozovny se
nepřihlédne k částkám, jimiž stálá provozovna zatíží (jinak než za
skutečné výlohy) vedení podniku nebo některou jeho jinou kancelář
ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů
za využívání patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za
zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení, nebo, pokud nejde
o bankovní podnik, ve formě úroků z peněz zapůjčených vedení
podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě jisté
procentní provize z hrubého příjmu podniku nebo stálé provozovny
nebo rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem,
nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý
způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl
v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné příjmy nebo zisky na
základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Příjmy nebo zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se
pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem,
pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže příjmy nebo zisky zahrnují části příjmů, o nichž se
pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou
ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu
z provozování letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen
v tomto smluvním státě.
2. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu
z provozování lodí v mezinárodní dopravě mohou být zdaněny ve
druhém smluvním státě, avšak daň uložená v tomto druhém státě bude
snížena na částku odpovídající 50 % této daně.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro příjmy nebo zisky
z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv příjmy nebo zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do příjmů
nebo zisků tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10
% hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle zákonů státu,
v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě. Nic v tomto odstavci
nebrání smluvnímu státu uložit daň podle práva tohoto státu na
převod zisků provedený stálou provozovnou tam umístěnou.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, v souladu s právními předpisy tohoto
státu, avšak je-li příjemce úroků jejich skutečným vlastníkem
a je-li společností, která je rezidentem v tomto druhém smluvním
státě, daň takto vyměřená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků,
pokud jsou přijímány jakoukoli finanční institucí (včetně
pojišťovací společnosti).
Příslušné úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky, které mají zdroj
v jednom smluvním státě a placené vládě druhého smluvního státu,
budou osvobozeny od daně v prvně zmíněném státě.
Pro účely tohoto odstavce výraz "vláda"
a) v případě Thajska znamená královskou vládu Thajského království
a zahrnuje:
(i) Bank of Thailand;
(ii) Export-Import Bank of Thailand;
(iii) místní úřady; a
(iv) takové instituce, jejichž kapitál je plně vlastněn královskou
vládou Thajského království nebo jakýmkoli místním úřadem,
jak může být čas od času odsouhlaseno příslušnými úřady obou
smluvních států;
b) v případě České republiky znamená vládu České republiky
a zahrnuje:
(i) Českou národní banku;
(ii) Konsolidační banku;
(iii) místní úřady; a
(iv) takové instituce, jejichž kapitál je plně vlastněn vládou
České republiky nebo jakýmkoli místním úřadem, jak může být
čas od času odsouhlaseno příslušnými úřady smluvních států.
4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících
právo účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn
spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy
a rovněž příjmy, které daňové zákony smluvního státu, ve kterém
mají tyto příjmy zdroj, považují za podobné příjmům z půjček.
Penále za pozdní platbu se rovněž považují za úroky pro účely
tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti
došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj
takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý
udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě,
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být také zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky licenčních poplatků, pokud jsou placeny za
zcizení nebo užití nebo poskytnutí práva na užití autorských
práv k dílům literárním, uměleckým nebo vědeckým kromě
kinematografických filmů, filmů nebo nahrávek užívaných pro
rádiové nebo televizní vysílání;
b) 10 % hrubé částky licenčních poplatků, pokud jsou placeny za
zcizení patentů, ochranných známek, vzorů nebo modelů, plánů,
tajných vzorců nebo postupů;
c) 15 % hrubé částky licenčních poplatků v ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za zcizení nebo za
užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského práva k dílu
literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové
vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo
modelu, počítačového programu, plánu, tajného vzorce nebo
výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo
vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na
zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V těchto případech se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na
užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které plynou podniku jednoho smluvního státu ze
zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo
movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo majetkových hodnot
jiných než uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku
a v odstavci 3 článku 12 podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem. Nic v tomto odstavci nebrání
smluvním státům ve zdanění zisků nebo příjmů z prodeje nebo
převodu podílů nebo jiných cenných papírů.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Pokud rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy ze
svobodného povolání nebo jiných nezávislých činností podobného
charakteru z druhého smluvního státu, podléhá zdanění v tomto
druhém státě, ale pouze v rozsahu, v jakém lze přičítat tyto
příjmy službám poskytovaným v tomto státě. Při stanovení příjmu
přisouditelného těmto službám se povolí odečíst náklady vynaložené
na poskytování těchto služeb včetně přiměřených správních výloh
a výloh vedení takto vynaložených, ať vznikly ve státě, ve kterém
jsou služby poskytovány, či jinde.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo
letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem jednoho
smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků
7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo
sportovec vykonává svoji činnost.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neuplatní na
odměny nebo zisky, platy, mzdy a jiné podobné odměny pobírané
z aktivit provozovaných ve smluvním státě umělcem nebo sportovcem,
pokud návštěva v tomto smluvním státě je z podstatné části hrazena
z veřejných fondů druhého smluvního státu včetně jeho místních
úřadů a statutárních orgánů.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné odměny vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu některého smluvního státu podléhají
s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto
státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo
správnímu útvaru nebo místnímu orgánu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil
některý smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto
státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu,
správnímu útvaru nebo místnímu úřadu, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním
příslušníkem tohoto státu.
3. Na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti
s obchodní nebo průmyslovou činností prováděnou některým smluvním
státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu se
použijí ustanovení článků 15, 16 a 18.
Čl.20
Studenti a učni
1. Fyzická osoba, která bezprostředně před návštěvou jednoho
smluvního státu byla rezidentem druhého smluvního státu a jejíž
návštěva v prvně zmíněném státě se koná pouze za účelem:
a) studia na univerzitě nebo jiné uznávané vzdělávací instituci;
nebo
b) učebního poměru s cílem výkonu řemesla nebo obchodu; nebo
c) studia nebo provádění výzkumu, jakožto příjemce darů, příspěvků
nebo prémií od vládních, náboženských, dobročinných, vědeckých,
literárních nebo vzdělávacích organizací;
bude vyjmuta ze zdanění v prvně zmíněném státě z:
(i) platů na úhradu výživy, vzdělání, studia, výzkumu nebo
výcviku obdržených ze zahraničí;
(ii) darů, příspěvků nebo prémií.
2. Student nebo učeň uvedený v odstavci 1 bude, pokud se týče
příjmů z osobních služeb, požívat v průběhu tohoto studia nebo
výcviku stejné výjimky, úlevy nebo snížení daní, jako mají
rezidenti tohoto státu, který navštívil.
Čl.21
Profesoři, učitelé a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě
bezprostředně před vykonáním návštěvy ve druhém smluvním státě
a která na základě pozvání univerzity, vysoké školy, školy nebo
podobné uznávané vzdělávací instituce tohoto druhého smluvního
státu navštěvuje tento druhý smluvní stát po období nepřesahující
dva roky pouze za účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího na
takovéto vzdělávací instituci, bude vyjmuta ze zdanění v tomto
druhém smluvním státě z jakýchkoli platů za tuto výuku nebo
výzkum.
2. Na příjmy z výzkumu se tento článek uplatní, pouze pokud je
takovýto výzkum fyzickou osobou vykonáván pro veřejný zájem
a nikoli přednostně ve prospěch jiné soukromé osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o nichž se
nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, mohou být
zdaněny ve státě, ve kterém je jejich zdroj.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Pokud rezident České republiky obdrží příjmy, které mohou být
podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Thajsku, Česká
republika povolí snížit částku české daně vypočtenou z příjmu
tohoto rezidenta o částku rovnající se dani zaplacené
v Thajsku. Takové snížení však nepřesáhne tu část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na tyto
příjmy.
b) Pro účely písmene a) se má za to, že výraz "daň zaplacená
v Thajsku" zahrnuje částku thajské daně, která by byla
zaplacena, kdyby na ni nebylo poskytnuto osvobození nebo
snížení podle zvláštního zákonného ustanovení připraveného za
účelem podpory ekonomického rozvoje v Thajsku, platného v den
podpisu této smlouvy nebo zavedeného později jako změna nebo
doplněk tohoto ustanovení.
2. V Thajsku bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Pokud rezident Thajska obdrží příjmy, které mohou být podle
ustanovení této smlouvy zdaněny v České republice, Thajsko
povolí snížit částku thajské daně vypočtenou z příjmu tohoto
rezidenta o částku rovnající se dani zaplacené v České
republice. Takové snížení však nepřesáhne tu část thajské daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na tyto
příjmy.
b) Pro účely písmene a) se má za to, že výraz "daň zaplacená
v České republice" zahrnuje částku české daně, která by byla
zaplacena, kdyby na ni nebylo poskytnuto osvobození nebo
snížení podle zvláštního zákonného ustanovení připraveného za
účelem podpory ekonomického rozvoje v České republice, platného
v den podpisu této smlouvy nebo zavedeného později jako změna
nebo doplněk tohoto ustanovení.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Ustanovení tohoto článku nebudou vykládána jako závazek
jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního
státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu
nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
5. Výraz "zdanění" v tomto článku znamená daně, které jsou
předmětem této smlouvy.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že
opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou
u něho ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této
smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje
vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ musí být
předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke
zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto
smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem
zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu s touto smlouvou. Veškeré informace obdržené smluvním
státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace
obdržené podle vnitrostátních předpisů tohoto státu a budou
sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se
vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo
rozhodováním o odvoláních. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto
informace jen k těmto účelům. Mohou zveřejnit tyto informace při
veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin
a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později roku následujícího po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daňové roky nebo
zdaňovací období začínající k 1. lednu nebo později roku
následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti po neomezenou dobu, ale
každý ze smluvních států může nejpozději do 30. června každého
kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data, kdy
Smlouva vstoupila v platnost, dát druhému smluvnímu státu
diplomatickou cestou písemnou výpověď. V tomto případě se Smlouva
přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daňové roky nebo
zdaňovací období začínající 1. ledna nebo později kalendářního
roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bangkoku dne 12. února 1994
v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády
a ministr financí
Za vládu Thajského království:
Prasong Soonsiri v. r.
ministr zahraničních věcí