283/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. ledna 1995 byla v Káhiře podepsána
Smlouva mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. října 1995.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 4. října
1995.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Egyptská arabská republika,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to
aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom
nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu mezd či platů vyplácených
podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České
republice: (dále nazývané "česká daň");
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii)
daň z nemovitostí;
b) v Egyptě:
(i) daň z příjmu z nemovitého
majetku (včetně daně ze zemědělské půdy a daně z budov);
(ii) spojená daň z příjmu
fyzických osob vyměřovaná podle zákona č. 157 z roku 1981 ve znění zákona č. 187
z roku 1993;
(iii) daň ze zisků společností;
(iv) rozvojová daň vyměřovaná podle zákona
č. 147 z roku 1984 ve znění platných předpisů;
(v) dodatkové daně vyměřované jako
celkové procento z výše uvedených daní nebo jinak; (dále nazývané "egyptská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo
v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo
místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné
změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika", je-li použit v zeměpisném smyslu, znamená území, na kterém
Česká republika může podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem
vykonávat svá svrchovaná práva;
b) výraz "Egypt" znamená Egyptskou arabskou republiku,
a je-li použit v zeměpisném smyslu, výraz "Egypt" zahrnuje:
(i) výsostné vody, a
(ii)
mořské dno a podloží podmořských pásem přiléhajících k pobřeží, avšak za výsostnými
vodami, nad nimiž Egypt vykonává svá suverénní práva v souladu s mezinárodním právem
za účelem průzkumu a těžby přírodních zdrojů těchto pásem, ale pouze pokud taková
osoba, majetek nebo činnost, na které se tato smlouva uplatňuje, je spojena s tímto
průzkumem nebo těžbou;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
Českou republiku nebo Egypt, podle toho, o jaký případ jde;
d) výraz "osoba" zahrnuje
fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje
jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za
právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "daň" označuje podle souvislosti
českou daň nebo egyptskou daň;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení
je umístěno v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy loď nebo letadlo je provozováno
jen mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) případě
České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii)
v případě Egypta ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
j) výraz "státní
příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené
podle práva platného v některém smluvním státě.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně,
na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje
každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného kritéria
podobného druhu. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v
tomto státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou
smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá
se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má
stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému
má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže
být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže
nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém
se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se
nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení
pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv
jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) farmu nebo plantáž; a
h) zařízení a sklady
užívané jako prodejní místo.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu,
montážní nebo instalační projekt, nebo dozor nad nimi, avšak pouze trvá-li tato stavba,
projekt nebo dozor déle než šest měsíců v dvanáctiměsíčním období,
b) poskytování
služeb, včetně poradenských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných
pracovníků, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají (pro tentýž nebo
spojený projekt) na území státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více
než šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění
nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se
udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku,
která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro
podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za
účelem poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají
pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které
se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až
e), pokud celková činnost trvalého zařízení pro podnikání, vyplývající z tohoto spojení,
má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 -- jedná v jednom smluvním státě na účet
podniku druhého smluvního státu a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou
provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4,
které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání,
by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
pojišťovací podnik jednoho smluvního státu má -- s výjimkou zajistného -- stálou
provozovnu ve druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého
státu nebo pojišťuje rizika tam umístěná prostřednictvím osoby jiné než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového
zástupce jsou výhradně nebo téměř výhradně vykonávány jménem tohoto podniku, nebude
tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním
státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny,
nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního
státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva,
pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se
nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro příjmy z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku,
vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna
umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
5. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v
tomto článku.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných
článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto
článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi,
považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav
této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel
lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby
se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky
nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny
jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do
zisků tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená
nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost
(jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25 % majetku společnosti
vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv s podílem
na zisku, s výjimkou pohledávek, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou
podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem,
postaveny na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v
němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně
nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené
zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak tyto úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem
úroků, daň takto uložená nepřesáhne 15 % hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou vyjmuty ze zdanění
v tomto státě, pokud úroky jsou vypláceny:
(i) druhému smluvnímu státu, včetně jeho
nižších správních útvarů a místních úřadů;
(ii) ústřední bance druhého smluvního
státu;
(iii) jakékoliv jiné finanční instituci nebo veřejné společnosti, pokud vláda
druhého smluvního státu vlastní více než 50 % majetku této instituce nebo společnosti.
4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo
nemajících právo účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních cenných papírů
a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými
papíry, obligacemi nebo dluhopisy a rovněž příjmy postavené na roveň příjmům z půjčených
peněz podle zákona toho státu, ve kterém mají úroky zdroj. Penále za pozdní platby
se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou položku,
která je považována za rozdělení zisku podle ustanovení článku 10 této smlouvy.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto
státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu, nebo ne,
má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti
došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát,
v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem
úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li
příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne
15 % hrubé částky z licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky", použitý v tomto článku, označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití autorského práva k dílu
literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo
nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, patentu, ochranné známky, návrhu
nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo
na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé
povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení
s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně
nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého
majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených
ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové
stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě
nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení podílů na obchodní společnosti, jejíž jmění je tvořeno
přímo nebo nepřímo zejména nemovitým majetkem umístěným ve smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto státě.
5. Zisky ze zcizení podílů jiných, než jsou uvedeny v odstavci 4, které představují
podíl ve výši 15 % na společnosti, která je rezidentem smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto státě.
6. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích,
mohou být zdaněny v obou smluvních státech podle jejich vnitrostátních právních předpisů.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiné činnosti nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být příjmy zdaněny také v druhém smluvním
státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém smluvním státě
pro účely provozování svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou
lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže
jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období trvá nebo přesahuje
v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v takovém případě může být zdaněna
v tomto druhém státě jen taková část příjmů, které plynou z jeho činností vykonávaných
v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno
nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není
rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě
zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako
člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu nebo jako úředník ve vysoké řídicí
funkci společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo
jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec
nebo sportovec vykonává svoji činnost.
Čl.18
Penze a annuity
1. Penze a annuity mající zdroj v jednom smluvním státě vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v obou smluvních státech.
2. Výraz "annuita" znamená stanovenou částku placenou opakovaně ve stanovených
lhůtách po dobu života nebo během určitého nebo zjistitelného časového období na
základě závazku platit náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi
vyjádřitelnou.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v
tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem
tohoto státu; nebo
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala
rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým
smluvním státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci
1. Osoba, která je nebo byla bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která se dočasně zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze:
a) jako student na univerzitě nebo škole;
b) jako obchodní praktikant
nebo učeň, nebo;
c) jako příjemce daru, podpory nebo stipendia za účelem studia nebo
výzkumu, poskytovaných náboženskou, charitativní, vědeckou nebo vzdělávací organizací
nebude
podléhat zdanění v tomto státě z takových stipendií a podpor.2. Odměna, kterou pobírá rezident jednoho smluvního státu za provádění výzkumu
nebo za výuku během období dočasného pobytu nepřesahujícího dva roky na univerzitě,
výzkumném ústavu nebo jiné podobné instituci pro vyšší vzdělání uznané vládou ve
druhém smluvním státě, nebude podléhat zdanění v tomto smluvním státě.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž
se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v
tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem v některém smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou
stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, může být
zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny nebo letadly, které jsou používány
v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí,
člunů nebo letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno
skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu obdrží příjmy nebo vlastní majetek,
které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny ve druhém smluvním
státě, povolí prvně zmíněný stát snížit daň z příjmu nebo majetku tohoto rezidenta
o částku rovnající se dani z příjmu nebo z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daně sníží, však nepřesáhne takovou část daně z příjmu nebo z
majetku vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek,
které mohou být zdaněny v tomto druhém státě, podle toho, o jaký případ jde.
2. Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy příjmy, které
plynou rezidentu jednoho smluvního státu, nebo majetek, který vlastní, jsou vyjmuty
ze zdanění v tomto státě, může tento stát při výpočtu částky daně z ostatních příjmů
nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu příjmy nebo majetek, které byly ze zdanění
vyjmuty.
3. Pro účely snížení daně z příjmů nebo z majetku ve smluvním státě se má
za to, že daň zaplacená ve druhém smluvním státě zahrnuje daň, která by byla splatná
v tomto druhém smluvním státě, ale byla snížena nebo se jí tento smluvní stát vzdal
v souladu s jeho zákonnými ustanoveními pro poskytování daňových úlev.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni
státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci, zejména pokud
jde o rezidenci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž
na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto
druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině,
které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 6 nebo
článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči
rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvně zmíněného
státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ
musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění,
jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění,
které není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna
bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy.
Mohou spolu rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených
ve Smlouvě.
4. Jeden smluvní stát nezvýší po uplynutí lhůty stanovené v jeho vnitrostátních
předpisech a v žádném případě po pěti letech od konce zdaňovacího období, ve kterém
byl získán příslušný příjem, daňový základ rezidentu kteréhokoliv smluvního státu
tím, že by do něho zahrnul příjmy, které již byly zdaněny v druhém smluvním státě.
Tento odstavec se nepoužije v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.
5. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené
ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace získané podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou
sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo
trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních. Tyto osoby
nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala
právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit
informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním
správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by
odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší
diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v
Praze co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení
se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce,
v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku,
na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního
roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně
šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti
let od data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána
výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané za
každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího
po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Káhiře dne 19. ledna 1995 v anglickém jazyce.
Za Českou republiku:
Václav Klaus v. r.
předseda vlády
Za Egyptskou arabskou republiku:
Átef Sedki v. r.
předseda vlády
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-124
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále
jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji
proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2)
(dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Egyptem ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Česká republika a Egyptská arabská republika,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2)
a) První věta článku 25 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
b) Do článku 25 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní
následovně:
"Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové
lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci
by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2021 nebo později;
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. července 2021 nebo později; a
3) změny uvedené v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců
1) a 2) tohoto článku provádí na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu
k 1. lednu 2021 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení
k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu
na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla
vyhlášena pod č. 283/1995 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.