67/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. října 1994
byla v Jakartě podepsána Smlouva mezi vládou České republiky
a vládou Indonéské republiky.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost
dnem 26. ledna 1996.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí
a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Indonéské republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Indonéské republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané
z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze
zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu
mezd či platů vyplácených podniky.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v Indonésii:
daň z příjmů, ukládanou podle Undang-undang Pajak Penghasilan
1984 (Zákon č. 7 z r. 1983), vyjma daně z příjmu placené podle
kontraktů o podílu na výrobě, pracovních smluv a jiných
podobných smluv v odvětví těžby nafty a zemního plynu a jiných
těžebních odvětvích;
(dále nazývané "indonéská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy
vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států
si vzájemně sdělí podstatné změny, které byly provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje Českou republiku;
b) výraz "Indonésie" označuje území Indonéské republiky, tak jak
je definované v jejích zákonech, a přilehlé oblasti, nad nimiž
vykonává Indonéská republika svrchovaná práva nebo jurisdikci
v souladu s ustanoveními Úmluvy Spojených národů o mořském
právu, 1982;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Českou republiku nebo Indonésii;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy loď nebo
letadlo jsou provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém
smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Indonésie ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí České republiky
nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
v souladu s následujícími pravidly:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném ze států, předpokládá se, že je rezidentem v tom
státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, upraví příslušné
úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montážní nebo instalační projekt, nebo
dozorčí činnost s tím spojenou, avšak pouze trvá-li tato
stavba, projekt nebo činnosti déle než 6 (šest) měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb podnikem
prostřednictvím jeho zaměstnanců nebo jiných pracovníků
zaměstnaných tímto podnikem pro takovéto účely, avšak pouze
pokud činnosti tohoto druhu (týkající se téhož nebo
souvisejícího projektu) trvají na území druhého smluvního státu
po jedno nebo více období přesahující v souhrnu více než 3
(tři) měsíce v rámci jakéhokoliv dvanáctiměsíčního období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter.
5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, jestliže osoba --
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 --
jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního
státu a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí
dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento
podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti
této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by
nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto
odstavce.
6. Má se za to, že pojišťovací podnik jednoho smluvního státu,
vyjma případů znovupojištění, má stálou provozovnu ve druhém
smluvní státě, jestliže vybírá pojistné v tomto druhém státě nebo
pojišťuje rizika zde umístěná prostřednictvím svého zaměstnance
nebo zástupce, který není nezávislým zástupcem ve smyslu odstavce
7.
7. Má se za to, že podnik jednoho smluvního státu nemá stálou
provozovnu ve smluvním státě, pokud v tomto druhém státě vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře
nebo jiného nezávislého zástupce za předpokladu, že tyto osoby
jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového
zástupce jsou vykonávány zcela nebo převážně pro podnik, nebude
tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělství
a lesnictví mohou být zdaněny v tom smluvním státě, ve kterém je
tento majetek umístěn.
2.
a) Výraz "nemovitý majetek" je s výhradou ustanovení písmen b)
a c) definován ve shodě s právem toho smluvního státu,
v němž je tento majetek umístěn.
b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující se na nemovitý
majetek, požitky nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.
c) Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se vztahují na příjmy z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž na příjmy
z nemovitého majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičíst:
a) této stálé provozovně;
b) prodeji zboží v tomto druhém státě stejného nebo podobného
druhu jako zboží prodávaného prostřednictvím této stálé
provozovny; nebo
c) jiným podnikatelským činnostem vykonávaným v tomto druhém státě
stejného nebo podobného druhu jako činnosti vykonávané
prostřednictvím této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny
tam umístěné, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3
v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla
mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a zcela
nezávisle na podniku, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí
u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti
proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků nebo
jiných podobných plateb jako náhrady za užití patentů nebo jiných
práv nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za
řídicí služby nebo, vyjma případů bankovních institucí, ve formě
úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední
při určení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti
proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jiné z jejích kanceláří ve formě licenčních poplatků nebo
jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv
nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí
služby nebo, vyjma případů bankovních institucí, ve formě úroků
z peněz půjčených ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení
odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro ústředí podniku.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo
letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném podniku nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 10 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní
nejméně 20 % majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
3. Ustanovení odstavce 2 se nedotkne zdaňování společností ze
zisků, z nichž jsou dividendy vypláceny.
4. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle
daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
5. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě.
7. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě, zisky této
stálé provozovny mohou být bez ohledu na jakákoliv jiná ustanovení
této smlouvy podrobeny dodatečné dani v tomto druhém státě
v souladu s jeho právními předpisy, avšak takto uložená dodatečná
daň nepřesáhne 12,5 % částky takových zisků po odečtení daně
z příjmů a jiných daní z příjmů ukládaných z nich v tomto druhém
státě.
8. Ustanovení odstavce 7 tohoto článku se nedotknou ustanovení
obsažených v jakýchkoliv kooperačních kontraktech (nebo
jakýchkoliv jiných obdobných kontraktech) vztahujících se
k odvětví těžby nafty a zemního plynu či jinému těžebnímu
odvětví.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Avšak takovéto úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu,
ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
uložená nepřesáhne 12,5 % hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, které mají zdroj
v jednom smluvním státě a které pobírá vláda druhého smluvního
státu včetně místních orgánů tohoto státu, centrální banky nebo
jakéhokoliv jiného finančního ústavu kontrolovaného touto vládou,
budou vyňaty ze zdanění v prvně zmíněném státě.
4. Pro účely odstavce 3 výrazy "centrální banka" a "finanční
ústav kontrolovaný vládou" znamenají:
a) V případě Indonésie:
(i) "Banku Indonésie" (centrální banku Indonésie);
(ii) jiný finanční ústav, jehož majetek plně vlastní vláda
Indonésie, na němž se dohodnou příležitostně vlády
smluvních států.
b) V případě České republiky:
(i) Českou národní banku (centrální banku České republiky);
(ii) jiný finanční ústav, jehož majetek plně vlastní vláda
České republiky, na němž se dohodnou příležitostně vlády
smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících
právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních
cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií
a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo
dluhopisy, stejně jako příjem, podobný příjmu z peněz půjčených
podle daňových předpisů státu, v němž příjem vzniká.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident
tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem
smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení,
z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude
považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě,
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 12,5
% hrubé částky z licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky", použitý v tomto článku, označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů
nebo filmů a pásek pro rozhlasové a televizní vysílání,
jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo právo na
užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
a) této stálé provozovně
nebo stálé základně nebo k
b) podnikatelským činnostem zmíněným
pod písmenem c) odstavce 1 článku 7.
V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní
útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na
užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v odstavci 2
článku 6 mohou být zdaněny v tom smluvním státě, v němž je takový
nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení
letadel nebo lodí provozovaných v mezinárodní dopravě nebo
movitého majetku, který slouží provozu těchto letadel nebo lodí,
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden
v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z nezávislého povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného
charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá
pravidelně k dispozici stálou provozovnu v tomto druhém smluvním
státě pro účely vykonávání svých činností nebo pokud se nezdržuje
v tomto druhém státě po jedno nebo více období nepřesahujících
v souhrnu 91 dnů v každém daňovém roce. Jestliže má takovou stálou
základnu nebo se zdržuje v tomto druhém státě na jedno nebo více
období, jak bylo výše zmíněno, může být příjem zdaněn v tomto
druhém státě, avšak jen ta část, kterou lze přičíst této stálé
základně, nebo která plyne z tohoto druhého státu v průběhu
jednoho nebo více období.
2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, inženýrů, právníků,
dentistů, architektů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
v mezinárodní dopravě provozované podnikem jednoho smluvního státu
podléhají zdanění v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu
společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci jako
divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci
a které pobírají sportovci z osobně vykonávaných činností, mohou
být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním
státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků
7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo
sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 vykonávaných
v rámci kulturní dohody nebo výměny mezi smluvními státy budou bez
ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve
smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány, jestliže
návštěva tohoto státu je zcela nebo částečně hrazena z fondů
druhého smluvního státu, místního úřadu nebo veřejné instituce
tohoto státu.
Čl.18
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo místnímu úřadu, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil
některý smluvní stát nebo místní úřad tohoto státu,
fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo
místnímu úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo místním úřadem
tohoto státu.
Čl.19
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu ze zdroje ve druhém smluvním státě za předchozí
zaměstnání nebo služby v tomto druhém smluvním státě a jakákoliv
renta vyplácená takovému rezidentu z takového zdroje může být
s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 1 v tomto druhém
státě.
2. Výraz "renta" označuje stanovené částky vyplácené opakovaně
v určených termínech po dobu života nebo během přesně určeného
nebo určitelného období na základě závazku uskutečnit tyto platby
náhradou za odpovídající a plnou hodnotu v penězích nebo penězi
ocenitelnou.
Čl.20
Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci
1. Platby, které student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na
úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby jsou mu vypláceny
ze zdrojů mimo tento stát.
2. Student na univerzitě nebo jiném ústavu vysokého školství
v jednom smluvním státě nebo učeň, který se zdržuje ve druhém
smluvním státě po jedno nebo více období nepřesahujících 183 dnů
v rámci jakéhokoliv dvanáctiměsíčního období a který je nebo
bezprostředně před takovou návštěvou byl rezidentem v prvně
zmíněném státě, nebude zdaněn v druhém smluvním státě z odměn za
služby poskytované v tomto druhém státě za předpokladu, že tyto
služby jsou vykonávány v souvislosti s jeho studiem nebo výcvikem
a tato odměna tvoří výdělek nutný pro jeho nezbytnou výživu.
3. Odměna, kterou obdrží rezident jednoho smluvního státu za
provádění výzkumu nebo za výuku během období dočasného pobytu
nepřesahujícího dva roky na univerzitě, výzkumném ústavu nebo jiné
instituci pro vyšší vzdělání uznané vládou ve druhém smluvním
státě, nepodléhá zdanění v tomto smluvním státě.
Čl.21
Jiné příjmy
Příjmy osoby, jež je rezidentem v jednom smluvním státě, které
nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy,
podléhají zdanění pouze v tomto státě, vyjma těch případů, kdy
takové příjmy plynou ze zdrojů v druhém státě, kdy mohou být
rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.22
Vyloučení dvojího zdanění
1. V Indonésii bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím
způsobem:
Pokud rezident Indonésie pobírá příjem z České republiky, který
může být zdaněn v České republice v souladu s ustanoveními této
smlouvy, bude povoleno, aby částka české daně splatné z tohoto
příjmu byla započtena na indonéskou daň uloženou tomuto rezidentu.
Započtená částka však nepřesáhne tu část indonéské daně, která
přísluší takovému příjmu.
2. V České republice bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím
způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou
být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny
v Indonésii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené v Indonésii. Částka,
o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy,
které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v
Indonésii.
Čl.23
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, za stejných okolností.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní
úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo
povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Podnik jednoho smluvního státu, jehož majetek je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci
být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Výraz "zdanění" použitý v tomto článku znamená daně, na něž
se vztahuje tato smlouva.
Čl.24
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že
opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou
u něj ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může
nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní
právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu
smluvního státu, jehož je rezidentem.
2. Příslušný úřad se bude snažit, bude-li považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení,
vyřešit případ dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto
smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za
účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve
Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění je ve shodě s touto
smlouvou. Veškeré informace takto vyměněné budou udržovány
v tajnosti a nebudou sděleny žádným osobám ani úřadům, včetně
soudů, jiným než těm, které se zabývají vyměřováním, vybíráním,
vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní, na něž se vztahuje
tato smlouva.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Čl.26
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.27
Různá ustanovení
Ustanovení této smlouvy nebudou vykládána tak, aby omezovala
jakýmkoliv způsobem jakoukoliv výjimku, osvobození, odečet,
zápočet nebo jinou úlevu, která byla nebo bude udělena:
a) podle zákonů některého smluvního státu, které určují daně
ukládané tímto státem, nebo
b) na základě jiné speciální dohody o zdanění v souvislosti
s ekonomickou nebo technickou spoluprací mezi smluvními státy.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny
ústavní požadavky pro vstup Smlouvy v platnost.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení, o kterém
se zmiňuje odstavec 1, a její ustanovení nabudou účinnosti:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané
od 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý
daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku
následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním
ze smluvních států. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od
data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva
přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý
daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku
následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Jakartě dne 4. října 1994
v anglickém jazyce.
Za vládu
České republiky:
Václav Klaus v. r.
Za vládu
Indonéské republiky:
Soesilo Soedarman v. r.
PROTOKOL
Ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Indonéské
republiky o zamezení dvojího zdanění
Při podpisu této smlouvy se podepsaní dohodli:
k článku 7 odst. 1 písm. c):
Při výpočtu zdanitelného zisku podniku podle článku 7 odst. 1
písm. c) zisky z činností uvedených v článku 5 odst. 3 písm. a) se
přičtou existující stálé provozovně, pouze když tyto činnosti
splňují odpovídající časový test pro každý jednotlivý projekt.
Za vládu
České republiky:
Václav Klaus v. r.
Za vládu
Indonéské republiky:
Soesilo Soedarman v. r.